Dobrý den, jsem opravdu zoufalá, ráda bych se Vám svěřila se svým trápením.
Po pěti letech známosti jsme se s přítelem vzali. Po roce se nám narodil syn. Teď je mu 14 měsíců. Včera mi manžel po menší výměně názorů řekl, když jsem se ho zeptala, jestli mě má ještě vůbec rád, že mě miluje mnohem míň, že neví, jak si má pomoci, že ho to strašně trápí. Byl to pro mě dost šok. Myslela jsem si, že máme perfektní vztah, že to sem tam zaskřípe, ale to je asi normální. Prý už v době, co jsem otěhotněla manžel začal přemýšlet o tom, co se stalo, že už to není jako dřív. Poslední dobou jsem si všimla, že se chová divně, ale říkala jsem si, že je to normální. Třeba když jsem mu psala smsku (má služby 24hod), že je mi smutno, že ho miluju, tak mi třeba jen napsal, dobrou noc Pepino, dej pusinku Vojtíškovi. Fakt jsem  od něj dlouho neslyšela, aby mi sám řekl, že mě miluje. Taky mi přišlo, že mě třeba nepohladí, nechce se chytit za ruku, .... takže jsem mu to měla někdy i za zlé, že chci prostě víc. Také začaly být problémy v sexu. Já jsem se chtěla milovat, on ne. Po týdnu nebo 10 dnech už jsem fakt asi byla protivná, tak se se mnou vyspal, aby byl chvíli zase pokoj. To jsem si říkala, že je třeba taky normální, že se trošku změnil. Ale po včerejší debatě, kdy mi řekl, co jsem psala nahoře jsem si začala uvědomovat to jeho podivné chování a je pravda,že jsem si to asi měla uvědomit dřív ... Řekl mi, že jsem pěkná, chytrá, dobře se starám o domácnost, kluka, ale že je to prostě nějaký jiný, než si představoval. Že by rád chodil někam sám, s klukama, že jsem na něm moc vázaná. Taky mi řekl, že když bych si našla někoho jiného, že by mu to bylo jedno. Na druhou stranu ale pořád brečel a pořád dokola říkal, že je mu to strašně líto, že mě svým způsobem má pořád rád, ale že si fakt nemůže pomoct, že je to divné ... Vzhledem k tomu, že už to u něj trvá přilbižně rok a půl, nemyslím si, že by to byl nějaký chvilkový rozmar. Říkal, že se snažil o tom popovídat s kamarádem. Ten mu ale řekl, že ať nad takovýma "kravinama" nepřemýšlí, že to přejde. Neumím si představit žít vedle člověka, který mě nemiluje, žít s ním jen kvůli malýmu. Je to pro nás oba strašně těžký. Když jsem mu řekla, jestli se chce rozejít, tak brečel, že ne, že si to neumí představit. Že chce mít malého pořád u sebe. Chce, abysme žli stále spolu, že se to třeba časem změní. Za rok touhle dobou půjde do jiného zaměstnání a bude jezdit domů pouze na víkendy. Říkali jsme si, že se to třeba potom skutečně vyřeší. Buď zůstaneme spolu, nebo se rozejdeme. Taky mi říkal, že mu na mě vadí to, že jsem taková, že často rozhoduju bez jeho vědomí,třeba kam  pojedeme, co budeme dělat, ... Je to skutečně pravda.Taky mu přijde, že jsme se moc brzy vzali, měli dítě.Je pravda, že jsem dítě chtěla hodně já. On sice taky, ale pořád si říkal,že bysme měli ještě počkat. Nakonec jsme ho skutečně meli brzy (teda podle něj brzy). Vzhledem k tomu, že než jsme se vzali jsme spolu byli pět let, jsme zat u dobu měli zařízený byt, auto, ... Já si myslím, že to bylo akorát, ale pro něj asi fakt moc brzy.... Jo, je nám 25 let. Teď nevím, jestli jsem napsala všechno, ale snad mě pochopíte, co jsem tím chtěla říct. Strašně mě to trápí  a vůbec nevím, co máme dělat. Manžel chce počkat, že se to třeba změní. Ale dělat divadlo před rodinou, jak jsme šťasná rodina a přitom se k sobě chovat jako brácha se ségrou, to fakt nedovedu. Myslíte, že bysme měli pohovořit o manželské poradně ? Ještě bych asi měla říct, že po roce známosti měl manžel úlet o kterém se mi svěřil s tím, že jsem na něj strašně hodná a že si nezasloužím, abych nevěděla pravdu, že mě podvedl. Prostě mi to řekl, protože s tím nedokázal žít. Já mu to odpustila a zůstlai jsme spolu. A teď by nás mělo tohle rozdělit ? Jo, ještě mi řekl, že i sex je pro něj strašně divnej, že to dělá jen kvůli mě. Co máme dělat dál ?
Děkuji moc, jestli mi někdo napíšete.

Promiň, moc bych za to nedala, že má milenku. Když se chlap zamiluje jinde, nejen, že se chová divně, ale vadí mu na své ženě vše...
Mám to za sebou. Ty si ujasni, co chceš. srovnej si priority. Buď ho cheš a jsi ochotná počkat, až se vybkbne, nebo ho nechceš...pak jednej... Každopádně nedělej scény...tím bys ho od sebe ještě víc odehnala.

držím palce

Magda

P.S. Žádnej chlap nestojí za naše slzy...

mě se moc nezdá že ve 25. nemá zájem o sex ...

ale jestli jak píšeš jsi o všem rozhodovala, možná si připadá zbytečnej a k ničemu

uvidíš časem jak se to posune dál ...

Ale no tak...chlapovi začne vadit ženská, když má srovnání... Co naplat, že s milenkou zažívá jen to hezké a neřeší s ní problémy všedního dne. Pak by si rychle uvědomil, že má doma poklad...

Petina,
tvuj manzel vubec nemusi mit milenku..... mozna jen zacal dospivat a nezvlada to. Je prilis mlady, mozna "nevyboureny" a je velky rozdil s nekym jen tak zit, ci uzavrit manzelstvi a splodit potomka - to uz je velka zodpovednost. A pokud ty ses chovala spis jako jeho matka (rikas, ze jsi veci rozhodovala bez nej), nediv se, ze prisla krize. At uz nekoho ma ci nema, je videt, ze se v tom topi... Prestal rozumet svym citum.
Zijete spolu, pokud dobre pocitam, od 20ti let... To je dost "katastrofa", protoze jste ani jeden nezkusili jine vztahy. Tebe zamestnava syn, ale on nic takoveho nema, syn je jeste prilis maly, aby se ho nebal trebas jen pochovat, takze on je na tom ted hur nez ty..je na druhe koleji a nema se mozna ceho chytit....
Sla bych do poradny.

Po pěti letech známosti se mu zdá, že jste se vzali brzo?
Mně připadá dost nezralej, to je asi problém :/

A je si jistý svou sexuální orientací?Protože,jestli se Ti přiznal už dříve k nevěře a teĎ píšeš o problému starém rok a půl,je to nějaký divný,a že chlap brečí.......??????To je jen můj názor!!

Proč by chlap neměl brečet? Podle toho se pozná sex. orientace? šmarjááááááá :mad:

Ty kokso, ja som teda homosexual? No asi ano ked si sem-tam fnuknem. Tak to uz teraz chapem manzelku ... chcela chlapa a nie buznu :lol:
Konecne mi to niekto vysvetlil.

Teď mě všechny šťastné mladé maminy utlučou, ale myslím si jste měli mimino moc brzy. Píšeš, že mimino  nechtěl, že jsi ho chtěla ty.  Manželovi kamarádi jsou pravděpodobně svobodní a "užívají si", tvůj manžel má pocit, že mu ujíždí vlak.  Manželskou poradnou nic nezkazíš.

Díky za Vaše názory.
Trošku ujasním ten věk. Začali jsme spolu chodit ve svých 18. letech. Oba jsme za sebou měli nějaká známosti, ale jen takové chvilkové. Po pěti letech jsme se vzali, po šesti měli dítě, teď jsme spolu víc jak sedm let.
Nemyslím si, že by měl ženskou. Nikdy mi nelhal, ani s tím prvním úletem. Ví, že bysme se nějak "domluvili". A to, že brečí, si myslím, že je celkem normální. Nechce nás ztratit, ani jednoho. Bojí se svých citů. Neoriunteje se v tom. A je mu to všechno děsně líto. 
Miminko jsme chtěli oba, jen já víc. Rozhodně to není tak, že bych otěhotněla, aniž by to věděl .... ale je pravda, že jsem byla takový ten hnací motor ...
O manželské poradně jsem mu už pověděla, říkal, že by to bylo skutečně až krajní řešení. Dnes mi říkal, že nás nechce ani jednoho ztratit, že věří, že se to srovná.
Taky si myslím, že je ještě fakt dost mladý, že by se rád bavil, chodil s víc s kamarádama ven, nebo já fakt nevím.
Taky mi říkal, že si myslí, že jsme každý děsně jiný. Já bych chtěla ještě později jedno dítě (teda,do včerejška jsem si to myslela). On jen jedno. Já stojím o to, mít jednou svůj dům. On sice taky, ale nechce se kvůli tomu zadlužit a změnit standart života.
Tak fakt nevím, asi počkáme, co se z toho vyvrbí. Já se snažím ho nikam netlačit, o všem se s ním pořádně poradit a hlavně, už vůbec nic neplánovat. Ono to nějak samo dopadne. Až toho spoužití bratra a sestry budeme mít plné zuby, tak se rozejdeme ... nebo fakt nevím. Třeba se to skutečně změní a bude to, jako dřív.

Vela chlapov sa zmeni po porode dietata, vtedy niekedy nastali problemy u vas. Je to nejaka fobia, jednoducho nedokazu vidiet vo svojej manzelke, priatelke zenu. Zacnu v nej vidiet len matku. A s matkami sa predsa nespava!!! Neviem, myslim, ze by si mala zavolat na linku dovery[ V Blave fungovala], a poradit sa tam s psychologom, da sa anonymne.

Petino nemáš to lehké, snad ještě oba počkejte jak se to vyvine? Vím že je to pro tebe nemírně těžké, ale on říká že vás nechce ztratit tak asi já bych "netlačila na pilu", víš abys ho nezahnala do kouta a aby neudělal neuvážené rozhodnutí kterého byste oba litovali. Vztah se POŘÁD vyvíjí, nikdy nezůstane stejný, možná se to vyvine k lepšímu? Ta možnost tady pořád je. Zkus to udělat nějak aby o tebe musel tročku usilovat, ne aby se cítil být donucený k sexu, zkus to nějak chytře navléct aby to chtěl on!!! Udělat se nějak vzácnější, nedostupnější, něco změnit na svojich zvyklostech, nevím jak to dobře vysvětlit.

Nebourejte si domov. Mějte tam zázemí. Ale zkuste žít poněkud jinak. Nepřivázaní k sobě. Mějte svá volna.Jeďte někam sami i spolu po dohodě. Odpírat si sex ve vašem věku je zbytečné. Nemáte co ztratit. Nenabádám vás ke klasické nevěře.Neptej se ho, kde byl a co dělal. Buď ráda, že se vrátil domů. Otevřete se světu. Odcházej i Ty za svými zájmy. Nevrtejte se v soukromí druhého. Klidně žijte jako rodina, proč ne. Nebuďte spolu do omrzení. Pokud dává přednost jinému druhu odpočinku, netrvej na celé společně strávené dovolené. Promyslete to spolu. Máš velkou výhodu. On s tebou komunikuje otevřeně. Řešit jste to začali včas. Váš vztah není natolik špatný, aby se na něm nedalo pracovat. Klasické manželství už to není. Těžko říct, jak to dopadne. Vše je o domluvě. Nikomu není nic do toho, jak často spolu spíte a zda vůbec. Je pouze Vaše věc, zda se budete spolu doma každý den otravovat od pěti do deseti u televize a pak vedle sebe jen spát. Nebo jestli se prostřídáte u syna, ty půjdeš s kamarádkou na víno, on s kamarádem na pivo. nebo zda si v sobotu vyjedeš zaplavat, on bude se synem, a on zase v neděli na ryby a s malým zas Ty. Do poradny bych nechodila. Jste dost inteligentní, abyste se domluvili. Važ si toho, že jedná na rovinu. Musíš to unést. jinak ho ztratíš už teď.
Ať máte oba doma patřičný díl svobody, nevyčítejte, nesledujte se. I kdybyste se rozešli, najděte si každý toho, co vám bude vyhovovat. Nepřestanete být rodiči. I kdybyste se rozešli, domluvte se na úrovni jako lidi. Jako teď. Držím palce.

No já si nemyslím, že by měl ženskou, v tom to nebude. Možná chce jen čas, aby si ujasnil všechno v hlavě.
Nebo co tahle dát mimi k babičce a zkusit si udělat romantický večer?
Peti, jestli chceš, napiš mi SZ, ráda si s tebou popovídám, protože mám podobný problém.

Aneleh napsal(a):

A je si jistý svou sexuální orientací?Protože,jestli se Ti přiznal už dříve k nevěře a teĎ píšeš o problému starém rok a půl,je to nějaký divný,a že chlap brečí.......??????To je jen můj názor!!

Mám podobný - taky jsem zažila jednoho, co byl pro něj "sex divný"

*

Strašně moc Vám všem děkuju !!!
Věříte, že jste mi svými dopísky vehnaly do očí slzy ? Jo, je to pravda. Sedím tady u PC a bulím. Strašně mě mrzí, že to u nás takhle dopadlo. A taky vím, že je to z hodně velké části moje vina.  Hlavně bych chtěla poděkovat Hrosankovi, Kalupince, Bety a Bubě .... Přesně to, co jste mi napsali, hodlám dělat. Takhle si myslím, že by se ten náš problém mohl třeba časem vyřešit. Vím, že to ale bude hodně těžké. Myslím si, že je zakopaný pes v tom, že jsem na mateřské a nechodím do práce. Když jsem byla v práci a vrátila se navečer domů, snažila jsem se uvařit, ..... nebyl čas na to, aby mě měl manžel "plné zuby". Rozumíte, jak to myslím? Já vlastně teď čekám, až se manžel vrátí z práce. Já jsem potom šťastná, že je s námi. Asi to fakt přeháním. Chtěla bych se pokusit o to, abych už nebyla tak vázaná na manžela, abych ho nechala "vyjít si s kamarády", neptát se, nepsat mu smsky, ... Strašně si vážím toho, že jsme si s manželem takhle "otevření", že si všechno řekneme na rovinu. Právě ty Vaše názory, to je přesná interpretace manželových názorů. Myslím, že je to přesně to, co po mně chce.
Doufám, že to překonáme a budu se snažit o všechno to, co jste mi poradili. Jste to asi samé holky, takže poradily. Moc Vám za to děkuji. Taky si opravdu myslím, že když za rok odejde do Prahy a bude jezdit domů je na víkendy, že se třeba na mě a na malého bude hodně těšit a bude to lepší, co myslíte ?
Babucho, díky za nápad, ale na "romantický večer" to asi hodně dlouho u nás vypadat nebude. Já se teď trošku budu držet v povzdálí a třeba ten romantický večer bude chtít brzy i manžel... ale díky. Napíšu Ti.

Jo, ještě jsem chtěla říct, že bydlíme na malém městě, já jsem sice místní, ale všechny kamarádky, co jsem tady měla odešly do velkých měst. Když dojedou, tak se vždycky sejdeme. Ale je fakt, že jinak všechny ostatní kamarádky jsou taky maminky od malých dětí a ono je dost těžké někam jít, když se kojí, uspává,  .... na to se samozřejmě nechci vymlouvat. Vždycky se to dá nějak udělat. Ale manžel, ten se sem přistěhoval a nikdy se mu tady moc nelíbilo. Kamarádů tady má pár a vlastně to se řešilo i včera při té "výměně názorů", že ho to děsně mrzí, že už se nevídá s kamarády, které měl za svobodna.

Ja by som šla do poradne, či už sama, alebo s manželom... A vybudovala by som si okruh vlastných známych, či už mamičiek od detí, alebo iných žien. Skús zistiť, či s au vás nerobia nejaké akcie pre mamičky s deťmi, možno tam nádješ podobne "postihnuté" ženy. Ja som tiež občas mala problém, keď som nemala dostatok podnetov zvonka a príliš som sa zamerala buď len na partnera, alebo na jednu-jedinú kamošku, a tak. To málokto vydrží, byť druhému jediným spojivom so svetom, hlavným citovým pilierom a zároveň zdrojom informácií. My sme si napr. v bývalým vyrobili strašnú ponorku v čase, keď sme obaja robili doma. Ja som ho ku koncu už vyháňala do krčmy, aby doniesol nejaké nové historky, vtipy; boli sme znudení a mali sme jeden druhého plné zuby. Ale aspoň to bolo vyvážené, boli sme doma obaja, hoci zasa sme mali tú ponorku :dumbom: . Ale vy máte teraz vzťah nevyvážený, tak sa skús ty sama orientovať trošku viac na veci a ľudí mimo váš vzťah, nechaj si poradiť od profesionála a uvidíš, ako sa to bude vyvíjať ďalej. Držím palce a neber to tragicky: aspoň mužovi stojíš za to, aby bol úprimný k sebe i k tebe, a je ochotný nechať situáciu vyvíjať sa.

Díky Selimo. Jsi hodná. Já věřím, že to zvládneme. Máme štěstí, že komunikace nevázne ...
Takže ještě jendou díky, časem se zase ozvu.

Holky, snažila jsem se řídit Vašema radama. Cítila jsem i hodně naděje, že se to časem změní, ale asi nejsem na to dost silná ..... Manžel chodí často na pokec za kámošem. V sobotu se vrátil až ve tři ráno, když šel na osmou do práce. Sdělil mi, že příští sobotu vyrazí zase. A další sobotu potom chce jet s kámošem do Prahy na 2,5 dne. Já si ale nechci zase nechat všechno líbit. Kdyby to jinak fungovalo, tak by mi to jeho "courání" možná tak nevadilo, ale když se chová pořád stejně (ani mě nechytne za ruku, říká, že se u toho cítí divně). Jsem pro něj jako jeho matka. Nechce se mnou spát. Chtěla bych, aby se na čas odstěhoval a buď si uvědomí, že nás potřebuje a vrátí se a bude se chovat, jako dřív, nebo odejde napořád. Tahle nejistota a takový život je pro nás oba strašný. O psychologovi nechce ani slyšet. Odejít nechce, chce s námi zůstat, ale já to takhle nechci. Nenenchám si přece všechno líbit .....

Ahoj Petino, je dobře, že sama píšeš, že si to nechceš nechat všechno líbit. Už jsi mu řekla, ať se na čas odstěhuje? Podle mě je to jediná šance, aby si uvědomil, co v tobě má. A pokud si to neuvědomí - nestojí za to. Jsi silná, zvládneš to. Přeji pevné nervy. A piš, co je nového. Nezapomeň, že na to nejsi sama, máš tady babinetky :pussa:

Milá Petino, podle toho, co píšeš, mi z toho vychází, že Tvůj manžel opravdu někoho má.
Chce s vámi zůstat, protože jste jistota, ale podle těch jeho keců a chování ...... Asi by sis s ním o tom měla vážně promluvit, tohle nevypadá jako pouhé zevšednění vztahu. Nechce se tě ani dotknout, a ještě to takhle komentuje, to je děs.

hlavně to že nedokázal žít s tím že tě podvedl...aby ulevil svému svědomí řekl ti to...no jo no...
promin mj názor je takový že má milenku...můj BM  mi taky brečel na rameni že mě má rád...ale JI miluje...
že by bl homousexuál se mi nechce věřit ale je to taky vyrianta...ale poradit ti neumím promin,

žít s někým jen kvuli dítěti je sebevražedné...

no když to čtu ted dál...ten jeho kámoš bude kamarádka...nedá se srovnávat nesrovnatelné...ale bývalý manžel taky chodil za kamaárada, nespali jsem pak spolu..prostě typycké příznaky...bud to ještě chvíli neřeš nebo udělej co píšeš s tím odstěhovánímm...psala jsi někde výše že se tak chová roka a půl?? to je docela dost dlouho:-((((

Taky si myslím, nebo spíš jsem přesvědčená, že je pokrytecký a má ženskou. Jen lže. pokud nechce odejít, měla bys ty, kam odejít?
Sakra, to je ale šmejd, promiň :mad::skurt:

Bohužel si také myslím, že kamarád je kamarádka :-( promiň.

S tím šmejdem bych se mírnila, ale .... něco v tom bude. Je dost mladý a asi dle všeho nebyl ještě zralý na to mít rodinu :-( nepobral to.

Milá Petino, důležité je, že on odejít NECHCE a z toho vycházej. Uvědom si, že prostě láska milenecká je pryč, v nenávratnu a nyní je zapotřebí budovat (jak říká Dr. Plzák) lásku manželskou. Jste spolu od 18ti let a to je , počítej, 8 let vztahu a máte spolu syna.
Manžel Tě má jistě pořád rád, jen už to není asi ten tokající "student z rudýma ušima" a už asi nebude. Takový je život, ale zároveň vím, že žena potřebuje občas projev něhy...  Co Ti poradit? Já bych netlačila na pilu, hádkou bych si nevyžadovala pozornosti. Naopak bych o sebe tím víc začala dbát, ukazovala mu pokud možno vlídnou tvář , zajímala se o módu, samozřejmě s kámoškama, s kterými půjdeš na pokec, na vínko a jeho s úsměvem požádáš, jestli by synka také nemohl projednou, propodruhé, propotřetí... také jednou pohlídat. Po nějakém čase, bych nadhodila, že na internetu je nějaký esoterický kurz , který se koná přes víkend, co on na to... Hlavně se nesnaž nic řešit, přímo nepřepínat a nech to všechno plout kolem, stejně nic dohadama a hádkama nevyřešíš. Jestli má nějakou přechodnou bokovku či úlet (a já věřím, že nemá), nic s tím nenaděláš, nech to elegantně odeznít. Já myslím, že manžel Tě má rád! Jen je asi drobánko "unavený" manželstvím a otcovstvím a kecy kamarádů také dělají své. Vím, o čem mluvím....
Hlavu vzhůru, děvče, jak říkaly naše prababičky: ženská zástěra musí schovat všechno...a chlapa měj na řetězu, ale předlouhééééém...

Feuria napsal(a):

S tím šmejdem bych se mírnila, ale .... něco v tom bude. Je dost mladý a asi dle všeho nebyl ještě zralý na to mít rodinu :-( nepobral to.

Chápu třebas, co ho k tomu vede, ale já prostě nesnáším u chlapů lhaní, nesnáším. proto ten výraz :butter::skurt:

Já vím broučku :hjarta:

No...Decimo...máš pravdu tak napůl..tedy tak to vodím já...s tím že je unavený manželstvím...chudák chlap no jo...ženksá má  taky právo...být unavená..to ted ponechme stranou...na manžestvlí a společném soužití se mají podílet oba, na radostech i strosech, zní to asi staromodně ale je to tak jinak to nemůže spolehlivě fungovat:-(((

ale to jak píšeš že je důležité že ON nechce odejít a od toho bych se odvíjela...proč asi nechce odejít...prorože má má doma "pohodu" navařeno bla bla bla....hodnou ženušku...a "kamaráda" k tomu navrch!!!
to že nechce odejít bych spíš "využila" tak že když tedy chce bydlet s námi at se trochu snaží být pro rodinu přínosem a ne otravuje život tím že si neví rady že už ji tak nemiluje...ach jo...
to že by ses Petino měla/mohla věnovat sama sobě to je opravdu asi momentálně to jediné a správné...prostě zatít drápek...jestli někoho má...mělo by to zabrat...známe to oni můžou všechno,dokud je doma vše O.K. je to v pořádku....běda ale jak by přišel na to že dokážeš být bez něj...a dokonce si bez něj "užívat"života....není to ode mne rada, jen návrh jednoho z mnoha možného řešení...držím pěsti:-))

Věřím, že to tak vypadá, že má ženskou. Znám ho skutečně osm let, teda, to jsme spolu. Znám ho ještě o rok déle. Vím, že si skutečně můžeme říct všechno. Věřím, že v ženské to nevězí. On si prostě jen až teď uvědomuje, že už je dospělý a nemůže se s tím srovnat. Odejít nechce, jen si později uvědomil, že ještě asi není připravený na to, převzít zodpovědnost do vlastních rukou a stát se otcem. Ve Vojtíškovi se vidí, nechce od nás odejít, ale mě to takhle vůbec nevyhovuje. Říká, že se sám v sobě nevyzná, že neví, co se děje. Nechce se mnou spát, protože mě nemiluje a nedokáže mít sex bez lásky ... co na to říct. Je to strašný, slyšet takovou pravdu. Bylo by mu jedno, kdybych si někoho našla. O tom jsme se už bavili a že chce, abych občas vypadla z baráku, to by jedině uvítal. Chce, abych někam vyrazila s kámoškama a bavila se. On by rád hlídal> jenže jde o to, že já bez něj nikam nechci jít. A navíc, na malém městě mám kámošky s dětičkama. Ty svobodné jsou většinou v Praze. Těžko vyrazíme někam, když máme doma mimča a kojíme ..... Na jednu stranu chci, aby odešel a víc mě netrápil, na druhou stranu to nedovedu vůbec nijak vyřešit ...
Moc díky, že to se mnou probíráte. Ani nevíte, jak moc mi to pomáhá !

Adro, takhle to vidím i já. Proč je důležité jen to co chce ON? Petina si také musí ujasnit, co chce ona. ON také může takhle fungovat celé roky nebo prostě pořád. Může to být také tak, že jestli ON někoho má, tak to může být zadaná žena a Petina mu bude třeba roky doma dělat kompletní servis, čekat, škemrat o pozornost a poslouchat, jak je unavený a jak ji nemiluje.
To se taky nikdy nemusí dočkat nebo se po letech dočká toho, že se dáma uvolní a manžel už Petiny servis nebude potřebovat.

Jinak je fakt, že by Petina měla začít žít i mimo manželství. Kámošky, sport nebo jakékoliv jiné záliby .... co já vím .... co má ráda a co ji potěší a trochu odpoutá. On zřejmě bude odmítat hlídat, ale to se dá udělat i jinak. Sousedky, kámošky ...... Ale v první řadě bych zaměstnala s hlídáním jeho, jak jen to půjde. Když bude doma všechno OK, nebude moct nic namítat, když sám se také chodí "venčit".

je divné že by byl  rád kdyby jsi ty "vypadlaů z baráku...moc tomu neozumím:-(( copak zatím  teda je??
nedokáže mít sex bez lásky a jak dlouho muže takový mužský vydržet bez sexu?? spíš slýchávám že chlap k sexu city nepotřebuje:-((( žena ano,ikdyž taky jak která že?!

chce s vámi bydlet ale tebe jako ženu nechce,miluje vašeho syna a to ho pravděpodobně drří i u tebe,je to tvrdé vím...ale taky vím že takto se žít dlouho nedá...radu nemám jen přemýšlím "nahlas"

Petina napsal(a):

Bylo by mu jedno, kdybych si někoho našla. O tom jsme se už bavili a že chce, abych občas vypadla z baráku, to by jedině uvítal. Chce, abych někam vyrazila s kámoškama a bavila se. On by rád hlídal> jenže jde o to, že já bez něj nikam nechci jít.

Promiň, ale asi mu se svou závislostí na něm trochu lezeš na nervy. Asi by si víc vážil a miloval samostatnou ženu, která se umí bavit i jinak než jen s ním. Možná ho to fakt dusí. Tak se snaž být nezávislou a samostatnou. Ukaž mu, že to dokážeš. Jdi do posilovny nebo na aerobic nebo, co já vím, jen sama nakupovat hadříky .......
Jinak mu z toho šibne.
A jestli fakt nikoho nemá, třeba v Tobě objeví novou Petinu, kterou bude chtít milovat.

fanny5 :supr: :supr:

Adro, díky. Já vím, že zůstává se mnou kvůli mrňouskovi. Děsně mě to bolí .... Na jednu stranu chci dělat to, co radí Fanny, začít si žít, ale na druhou vím, že prostě taková nejsem. Já, Petina, kterou si vzal za svou manželku jsem jiná. Nechci chodit sama někam, chci chodit s ním, nebo být prostě jen tak doma. Nemyslím si, že bych byla nějaká sépie, co se přicucne na manžela, když přijde z práce a ani se od něj nehla. Prostě chci žít "normálně". Celé dny bývám s malým venku, chodím s kámoškama na vycházky s kočárkama, večer uspím malého a jdu žehlit. Manžel se učí němčinu. Uklidím, kouknu na TV a jdu spát. To je vážně tak strašný ??? Já fakt nevím, co dělat...-.

jo to je stašný...typický příklad (snad krize) s miminkem...chápu tě tak strašně tě chápu,tak to bylo u nás...já byla celé dny doma a čekala na muže...navečeřeli jsme se já umyla nádobí on kouknul na telku..prostě jako po 20-ti letech manželství...
jak z toho ven...obávám se že ti nezbyde než "jet na vlatní pěst" a zabývat se sama sebou...taky mě to nebavilo choidt bez něj...nedokázala jsem se bavit věčně jsem koukala na hodinky...nou nás to nedopadlo dobře, jak´jsem už psala, ale jestli máš pocit že by to u váš mohlo ještě klapat zkus to..věnovat se sama sobě...změn účes a přijd domů s kytkou a trochu později než by manžel čekal...a dej vědět...když budeš jen sedět doma a neuděláš nic...to pak můžeš spílat.ted máš nějakou možnost, šanci:-)) si myslím
je to divné když ti řekně že tě nemiluje, stejně si myslím že to není samo sebou...asi byl nevyzrálý no

Děvčata, já vím, že se mou asi nesouhlasíte,  já mluvím jako "zaloužilá manželka", letos budeme s manželem spolu 25 let, ale vím, že to mi nedává patent na rozum. Když já pořád vidím toho malého chlapečka, kterého spolu Petina a její muž mají.
Také jsem v prvních letech manželství zažila "pecky" . Manžel nepřišel domů třeba 3-4 dny apod.. Vím, že měl mnoho kamarádů, rád si zahrál karty.. Po nějakých úletech jsem raději nepátrala. Kolikrát jsme si řekli ve vzteku věci, které by si nikdo z nás za rámeček nedal, rozvod visel ve vzduchu každého půl roku, ale je pravda , že  jsme se vždy nějak vzpamatovali... Já jsem naštěstí měla dobrý kámošky, spoustu zájmů (divadlo, nějaké to cvičení ...)a dobré babičky na hlídání.
Dnes mohu říci, že manžel je můj nejlepší přítel, jediný, kdo mě dokonale zná a rozumí mi a snad mě Pánbůh nepotrestá, máme se snad raději než dříve.
Chtěla jsem jen Petinu povzbudit, aby se měla ráda, starala se o sebe a neházela flintu do žita. Vše se může jako zázrakem obrátit nebo také nemusí, ale v životě je mnoho cest a kdoví, která je ta pravá a lepší....

Petino, když si budeš pořád jen říkat, že taková nejsi, tak to u vás bude furt stejné. Druhého člověka nezměníš. Jestli o něj tak stojíš, musíš změnit sebe, nebo se s ní pomalu rozluč. On takhle spokojený není, byla by jen otázka času, kdy si nějakou najde (jestli tedy už nemá).

Moc díky.
Jste fakt hodné. Décimo, přesně tohle, co jsi mi napsala, tak tak to vidím já, že kolem nás je spousta párů, co tohle prožili. Tak so pořád říkám, že všude je něco. Jen si myslím, že než čekat a žít s vědomím, že mě nemiluje. Tak to raději urychlit tím, že na čas odejde a buď se vrátí nebo ne. Ale je fakt, že je to asi dost takové radikální.... já fakt nevím. Mluvila jsem o tom s tchýní a pak i s mamkou (jako s velikýma kámoškama). Svěřila jsem se jim a přesně to, co jsi napsala ty, Décimo, mi řekly i ony. Každá z nich si prožila něco podobného. Ale na druhou stranu ani nemůžou "pochopit", že ho pouštím večer z domu, když chce jít pokecat s kámošem......
Chtěla jsem Vám ještě říct, že jsem od května zhubla 17 kg, nechala si udělat nový účas a začala se lépe oblékat. Víc o sebe dbám. Snažím se lépe malovat apod... Manžel říká, že mi to moc sluší. Že v tom to není. Teď jsem ještě hubenější (i když hubená teda rozhodně ještě pořád nejsem), než před svatbou. A ta byla v době, kdy to prý bylo ještě OK. V tom to taky asi nebude .... Je pravda, že stejně už ale nejsem ta "praštěná" holka, za kterou mě chce mít. Jsem prostě matka. Taky jsem slyšela o tom, že někteří chlapi po porodu vidí své ženy jako matku a s matkama se nespí. Už jsem to tady, tuším, výše psala. Neslyšeli jste o tom ? Nevíte, jak se ten komplex jmenuje ? Chtěla bych to někde najít. Je pravda, že tohle mi jednou manžel řekl. Že se mnou nemůže spát, protože už mě nevidí jako svou ženu.

Petina napsal(a):

Je pravda, že stejně už ale nejsem ta "praštěná" holka, za kterou mě chce mít. Jsem prostě matka. Taky jsem slyšela o tom, že někteří chlapi po porodu vidí své ženy jako matku a s matkama se nespí. Už jsem to tady, tuším, výše psala. Neslyšeli jste o tom ? Nevíte, jak se ten komplex jmenuje ? Chtěla bych to někde najít. Je pravda, že tohle mi jednou manžel řekl. Že se mnou nemůže spát, protože už mě nevidí jako svou ženu.

Petino, je moc fajn, že se snažíš líp vypadat, to ti určitě pomůže i z hlediska sebevědomí.

Ta praštěná holka už nejsi, protože se pořád trápíš.  Za to tvůj manžel mi přijde praštěnej za vás za oba. Promiň, ale ten má kecy, že bych padla. Jak tě nevidí jako svou ženu? Co to má znamenat? Nejsi přece jeho matka.

Ahoj holky a hlavně Petino,
to co provádí tvůj muž není fakt taková katastrofa, aby to bylo na vyhazov a nebo jasný ukazatel milenky. Neblázněte, i kdyby v tom byla milenka, tak já za sebe řeknu pocity, které z té situace mám. Vztah Petiny a jejího muže přeskočil do povinnostní fáze. A takhle blbne kdekterý chlap v jeho věku a situaci. Tady nejde o řešení "CO S PETIINÝM MUŽEM", ale co s Petinou. Nech se vyhnat ven, začni žít i něco jiného než miminko a rodinu. Proč? Protože přestaneš v sobě řešit, co se děje s tvým mužem a jeho vztahem k tobě. Trápí tě to, protože by sis přála, aby žil s tebou "obyčejný" život, který tolik miluješ. Nejkrásnější na "obyčejném" životě je, když se do něj člověk vrací z toho rádoby třeskutého. A věř mi, že na to přijde i on. A pokud ne, tak to buď začne být jedno, protože se buď se naučíte mít vzájemně rádi i s tím, že jste každý jiný a nebo... A na to druhé nebo je spousta času.

P.S. Proč si to myslím? Jsem deset let podruhé vdaná. A mám to štěstí,že jsem v tom druhé manželství pochopila, že je manželství dřina. Někdy nádherná, ale trvalá.

Petino, možná ani nikoho nemá. Když ten problém trval 1,5 roku, i když jen skrytě v jeho hlavě, tak těžko po 3 týdnech se něco změní, i kdyby si se řídila radami holek sebelíp. Moc času jsi mu na změnu nedala.
Je správný, že si nenecháš vše líbit. Já bych ještě ve vztahu bez dávání ultimát vytrvala, ale tak, aby si měla čas na sebe, někam jela sama... Jestli on to řeší tak, že Tě nechává stále s malým samotnou a užívá si s kamarády, tak to je dost sobecký. Trochu ho zapoj do péče o domácnost a o malého.

Co píše Simča - to o zapojení partnera, s tím naprosto souhlasím. je hezké, když po Tobě všichni chtějí, abys žila i svůj život, ale vidím, že máš chlapečka ještě docela malého a pokud doma nemáš podmínky a hlídání, aby ses mohla na chvilku trhnout a věnovat se něčemu jinému, tak to budeš těžko realizovat. Stejně tak si nemyslím, že by to bylo až tak snadné s ročním dítětem, které prostě chca nechca je v centru dění a Tvůj život se na malého zcela přirozeně soustředí.  jestli jsi na té fotečce, vypadáš hezky. Někdy to prostě není jen v tom, jak vypadáš, ale  vzhled pomůže hlavně Tobě, i když tam musí jít ruku v ruce s jistou sebejistotou a ne s tím, že ti ji chlap doma  "dachmá"....  Já zase nejsem z těch, kteří by viděli až tak optimisticky, že se tam netoulá nikde jiná žena.  Nejsem v tomhle směru zakomplexovaná, chlap mne nikdy kvůli jiné ani neopustil, ani mne nepodvedl, ale z toho, co je psáno, nevím, dobře tak tam jiná není. Nicméně i kdyby byla, já nevidím důvod, proč to nezkusit znovu. Jenže z toho všeho, co tady píšeš, že vyšlo z úst tvého muže, tak to bude asi velká dřina pro Tebe a myslím si, že lze začít jedině tak, že budeš dál pokračovat sama a kdo ví, jak se to pak dál vyvine s ním. nejsem zastáncem názoru, že tohle je v každém vztahu a že se to musí překlenout. A naprosto chápu, že to pro Tebe - myslím jeho slova - musí být velmi ponižující a já bych nedokázala s nimi vedle něj žít. A třeba právě u vás to může být tak, že se oklepete a půjdete dál, i když zase já tomu příliš nevěřím, nejsem až takový optimista. Ale strašně bych ti to přála, jsi moc milá holčina. Zkusila bych  začít sama ve své lajně bez nutné vize, že právě vy dva spolu zůstanete,  právě to je cesta, jak pak žít a pokračovat lépe ve dvou. Řešení, které ty chceš provést mi nepřijde až tak extrémně radikální v kontextu toho, co ti on způsobuje za trápení. Zkusila bych to tak.

Jenže Nety, Petinka to pořád nechce slyšet, že se má trochu odpoutat. "Chci být s ním, chci ven chodit s ním" ...... anebo stěhování od sebe.
Taky bych žádné radikální řezy nedělala, jen se trochu odpoutat.

Mám doma něco podobného, minulý týden přítel přišel že vztah ukončí. Prý proto, že  mě nemiluje, má mě moc rád a váží si mně , ale nemiluje. Jelikož já nemám kam jít tak jsem zůstala u něj v bytě. Za dva dny jsem si s ním opět sedla a řekla mu, že na rozchod nepřistoupím dokud mi neřekne pravý důvod. I když jsem ho tušila. Je to naprosto malicherný důvod, přibrala jsem 10kilo. Snažím se to shodit, ale za týden to opravdu nejde.
Takže držím palečky ať to zvládnete. Určitě bych se nerozcházela a nemyslela na milenku. Prostě bych si sedla a probrala to znovu. Snažila bych se vyvarovat věcem, které manžovi vadí a ono se to zlepší. Chce to jen vydržet

Pokud je to pravda, co to je za chlapa, že mu něco takového stačí, aby tě přestal milovat a chtěl se rozcházet ? Bože - já bývala jako modelka, když se mnou přítel začal chodit a za poslední rok jsem také přibrala 10 kg (jsme spolu5let). Nějak to nikdy nekomentoval, naopak si všim, že mám větší prsa a je po mě ještě divější ....
Já chci hubnout kvůli sobě, ale kdyby mi ten můj řekl, že mě přestává milovat, chce se rozcházet a jako důvod uvede, že mám o 10 kg na víc (kór po dítěti) - tak ho asi brzo přestanu milovat já :(

ty brďo,maminko2904!!! jako kdyby ti chlapi museli mít doma modelky...já se z nich pos***!!:-(((

vsadím se s tebou o co chceš že v těch kilech to nebude!!!

adra napsal(a):

ty brďo,maminko2904!!! jako kdyby ti chlapi museli mít doma modelky...já se z nich pos***!!:-(((

vsadím se s tebou o co chceš že v těch kilech to nebude!!!

Jo tak z tohohle se asi taky jednou pos...!!! Já osobně nemám žádný problém s postavou, mně se líbí :lol: (a komu se to nelíbí ať mi pr..l políbí), ale taky jsem po druhém dítěti měla nějaký čásek desítku navrch. No a.
My se pořád snažíme, hubneme, měníme účesy, malujeme se, většina chlapů na svou postavu a na sebe celkově kašle, jsou jak balóni na nožičkách a to neroděj, ale doma chtěj mít modelky.

maminka2904 napsal(a):

Je to naprosto malicherný důvod, přibrala jsem 10kilo.

no to je nechutný! To ti opravdu uvedl jako důvod? Nic jiného? On je zřejmě Pan Dokonalý...

Fanny5 napsal(a):

Jenže Nety, Petinka to pořád nechce slyšet, že se má trochu odpoutat. "Chci být s ním, chci ven chodit s ním" ...... anebo stěhování od sebe.
Taky bych žádné radikální řezy nedělala, jen se trochu odpoutat.

No jo, ale zase je to takové trošku přirozené, já třeba taky radši jdu s přítelem než sama,a le nevadí mi být sama a nebo jít sama či s jinými. Ale vždycky upřednostním čas s ním, to je jasné. Já si právě myslím, že se tohle těžko s malým děckem podaří... A mít dítě, taky bych asi raději trávila čas ve třech než si hledat něco jiného. já to svým způsobem chápu. Člověk musí mít něco "svého" už z předtím než počne, ale s ročním díťátkem těžko rychle anjdeš něco, na co se upneš.  Ach jo.
A vůbec, ti chlapi si navymejšlí, co? To s těmi 10 kg, to mi úplně vyrazilo dech.
no, ona je to blbost, a jako důvod rozchodu ještě větší blbost, ale někteří chlapi jsou tou figurou fakt posedlí.....

Nety, já ji taky chápu. Dřív jsem taky byla ráda, že chodíme s BM spolu, ale to bylo oboustranné. Zas jsme si ale každý šli někdy po svém, sport, kámoši(ky) atd. Petiinému manžovi to ale asi vadí. Možná mu jen chybí element těch samostatných akcí, ale to my těžko vypátráme, kde je zakopaný pes. Můžem to rozebírat donekonečna a stejně asi na nic nepřijdeme.
Nebo prochází krizí z toho, že není vyzrálý a brzy se oženil a teď mu připadá, že o něco přichází. Touhle krizí prošel můj BM dvakrát. Poprvé 2,5 roku po svatbě a teď naposled jsem na tom dojeli. Teď v pozdějším věku to bylo horší, ujíždějící vlak, holek všude jako maku a nakrku manželka a děti ..............

Já tedy nevím, ale že tenhle syndrom nemá ženská. Ti chlapi to dost často přehání... ach jo.  No, tak hlavně aby to do budoucna nějak dobře dopadlo. :)

No, Nety, poznám aj ženské, ktoré to pochytilo - a to potom len bolo ródeo! :dumbom: Nechcem byť zlá, ja prvá tvrdím, že v rodine treba rovnako ženu aj chlapa, ale: keď jeden odíde, tak väčšinou sa ukáže, že žena zvládne management rodiny a vzťahy s deťmi lepšie ako muž. A navyše žena keď odchádza, tak v štýle Po mne potopa... aspoň tie, čo som zažila ja :/

Peti něco nového?

Ahoj Petino, (a vůbec všichni)
dám si tu práci a napíšu ti něco co nosím v peněžence a když je problém, tak si to přečtu - PROTOŽE JE TO PRAVDA A NIC NEŽ PRAVDA :hjarta:

Vztah není stav, ale neustále probíhající proces, do kterého musíme každý den konstruktivně zasahovat. Vztah je hrad z písku v prudkém dešti, stále se musí opravovat a znovu stavět. Včera večer bylo všechno v nejlepším pořádku, což ale vůbec neznamená, že je všechno v pohodě i dnes. Pokud je ve stálém vztahu napětí, které z jakéhokoliv důvodu nechceme řešit, snadno se stane, že se upneme na jiný, nový vztah. Je to pohodlné řešení, nic jiného. Pokud s někým nežijeme, jen ho vidíme v připravených, vymydlených chvilkách, zdá se samozřejmě lepší a úchvatnější, než ten uchrchlaný mlaskal, vedle kterého se každý den probouzíme. A tak si občas neuvědomíme, že v krátkém zatmění mysli, jak říká jedno britské přísloví, kousneme do ruky, která nás živí.

Doufám, že si z toho něco vezmeš a také bych to vytiskl a dal přečíst tvému muži :|

Já ti radit nebudu protože partnerství je běh na dlouhou trať a u každého je to jiný, ale přece jen zkráceně - MUSÍTE SPOLU HODNĚ MLUVIT - a to je začátek toho dobrého -

Ať se ti daří a vůbec všem

Uchrchlaný mlaskal? Anoušku já tě furt stejně miluju :hjarta::pussa: jsi skvělý :supr:

hm...anonyme to je fatk moc pěkný  :supr:

TAKY TĚ NETYNKO MILUJU.....:hjarta:

Doufám, že jsi si z toho nevzala jen uchrchlanýho mlaskala :usch::supr: protože to není narážka na muže :P ale všeobecné pravidlo, které platí i pro ženy :cool:

Adro já jsem taky moc pěkný :vissla::vissla::vissla:

já vím...:-))) by ses divil:-))

Koukám,že Anonym je takový babinetí (s prominutím)"děukař",ten tu zvládne všechno.Podle psaní opravdu lamač srdcí(třeba má pupek a pleš),ale když píše,je to uragán.:cool:

Petinko, ono není toho moc dodat, vše bylo napsáno již výše. Je to evidentně neřešená krize vztahu. (My jsme ji taky po 6 letech měli a manžel to řešil  milenkou.) Ale zkus se opravdu realizovat sama, bez něj a nebuď příliš aktivní ve Vašem vztahu. NEmusí být vždy teplá večeře a on nemusí mí 100% servis. Řekla bych, že to chlapi sice asi ocení, ale když to není, tak jim to ani až tak nevadí. A zkus vypadnout třeba k nějaké kamarádce do Prahy i třeba s malým. Nebo odjeť sama aspoň na 1 den  a nech malému třeba odstříkané mléko a táta ať taky hlídá. Zapoj ho do domácnosti.
A to, že má z Tebe matku, není tím, že bys porodila Vojtíška, ale tím, že se tak doma chováš.
Držím palce, pa

Strašně moc Vám všem děkuju. Přemýšlím o tom, co jste mi napsali, poradili. Budu se snažit se tím řídit. Sama vidím, že to je to skutečně tak, jak píšete. Hodně záleží na tom, jak se teď budu chovat. Mám to ve svých rukách .........
Díky. Třeba se ještě někdy ozvu, jak to vypadá ......

Ahoj Peti!!Jsem ráda, žes mi dala odkaz na tvůj problém. Fakt je to tak podobné, akorát, že ty to máš daleko těžší, že máš malého a musíš myslet i na něj- aby měl fakt celou rodinku pohromadě a hezké dětství. Taky jsem přemýšlela o dítěti, protože antikoncepci beru už pěkně dlouho,a le po tom co mi ten můj řekl, si dávam brzdu,ale kdo ví :rolleyes:. Chlapi jsou nevyzpytatelní, asi nejenom oni, je to o tom budování celého vztahu, je to prostě na celý život, třeba to bude fakt v tom že si připadají uvazaní, myslím si, že tvůj manžel by byl pěkný zbabělec, kdyby měla jinou, jak to vidím já, trošku se zalekl toho, že už bude mít celý život jednu rodinku,ale myslím, že kdyby tě neměl doopravdy rád, tak s váma nezůstrane. PRoč si to ale my ženské vždycky vyžereme:usch:??nechápu, asi to bereme hodně citově a potřebujeme jistotu, že nás ten druhým má rád a potřebuje nás k životu. On se o tebe taky musí snažit, až malý trošku povyroste , někam si vyraž, nebo i s ním jak říkaly ostatní holky. Držím ti všechny 4 palečky aby jste byli v pohodě, protože nikdy to není tak jako z romantických filmů:grater:Drž se,myslím, že v takové situace nejsi rozhodně sama, aspoň tady o tom pokecáme!!!

Díky Efko, že jsi "sem" přišla a přečetla si můj problém. Naše problémy jsou skutečně dost podobné. Taky Ti držím palce, aby to u Vás všechno dobře dopadlo. Chlapi asi potřebují skutečně dost času, aby si byli 100 % jistí, že už vyrostli, že by měli založit rodinu, .... a i když už si budou jistí, tak asi ještě chvilku počkat ... aby si to nerozmysleli (to je fakt strašný)... Ale bez nich by to bylo ještě strašnější. Takže hodně štěstí !

Ahoj Peti,tak jak se vede??Doufam ze OK. Se mnou se můj bývalý přítel zrovna včera rozešel, že už to nemůže vydržet, že se mnou nechtěl bydlet a  kdesi cosi. To je rána jako blázen:dumbom:, celou noc jsem prořvala, vůbec se mi nechce dýchat. Přitom to posledních 14 dnů bylo docela fajn, ale teď jsem total vyčerpaná, duše zlomena, dneska jdu ven s kámoškama, potřebuju se vykecat, poradit, jak žít dál, nevím, milovala jsem ho a on řekne, že je to stereotyp, že se asi taky zamiloval, chce pauzu, ale já pauzy neuznávám. já vím, že všechno chce čas, ale na tohle budu potřebovat hoodně dlouho. Doufám, že aspoň tvůj manžel se zklidnil, je na tebe hodný a má tě rád. Tak se někdy ozvi, až budeš na netu, hodně štěstí,papa E.

Efko,
to je mi moc líto !!!! Omlouvám se, že píšu až teď. Nějak poslení dobou nemám čas na net. Je mi líto, že se s Tebou přítel rozešel. Snad to časem nebude tak bolet. Říkej si, že vše špatné je k něčemu dobré .... třeba teď potkáš někoho lepšího.... Tak na Tebe moc myslím a snad už je Ti líp.

Petino a ostatní,

už několik dní uvažuji o tom, že se babinetu také svěřím se svým problémem a teď, když vidím podobný problém jako mám sama, nedá mi to reagovat.

Petino, jak jsem četla o tvých problémech, holky mají pravdu, musíš mít i část života, která na něm nebude závislá, i mně v hodně věcech pomohlo přečtění téhle diskuze. Já jsem ten zlom zažila, jen nevím ještě jak to dopadne, jak tuhle šachovou partii zahraju já. Ale není dobré být tím jistým člověkem upíchnutým doma... pro partnera to ase je ubíjející a posléze začne o vztahu pochybovat... Můj příběh je zde:

Můj problém je hodně podobný s Petiným, rozdíl je asi jenom v tom, že my jsme nebyli svoji a neměli jsme mimčo. Chodili jsme s přítelem spolu 4 roky (na Silvestra by to bylo 4 roky). Mně je teď 27, příteli o dva a půl roku méně. Seznámili jsme se na koleji a před rokem a půl jsme se přestěhovali do společného bytečku, který jsme začali rekonstruovat. Před rokem a půl jsme se zasnoubili. Před necelým měsícem mi oznámil, že je v poslední době z našeho vztahu zmatený, že mě má moc rád, ale že si není jistý, zda mě miluje. Že se odstěhuje a nechá si to celé projít hlavou a že uvidí. Že ať na něj nečekám, že toho možná bude jednou litovat a bude mě chtít zpátky a nepůjde to, ale že nechce, abych se teď na něj vázala (a to ještě pár dní předtím si plánoval, jak mi koupí kožený kalhoty). Do pár dní si našel privát, kde bydlí napůl s kámošem a začal si odstěhovávat věci. Asi není třeba říkat, že mě to dost vzalo, nejhorší bylo to, že jsem to naprosto nečekala.

Je pravda, že jsme svůj vztah nechali oba zešednout, že se pro něj stala důležitější práce a kamarádi a domů  přes týden chodil akorát přespat. Začalo to nenápadně, ale pak jsem si začala uvědomovat, že jsem doma a pořád na něj čekám a to se mi příliš nelíbilo. Začala jsem si zpětně uvědomovat věci, které mi dřív říkal a kterým jsem nepřikládala příliš význam. Chtěl ať chodím víc někam ven, sportovat (spolu i zvlášť), s kamarádkou na kafe, zkrátka ať pořád jen neležím u televize, když večer přijde. Než jsme se poznali, měla jsem spoustu přátel a pořád se něco dělo. Je pravda, že převážná většina byli kluci. Když jsem s přítelem začala chodit, nechtěla jsem s nimi dál chodit ven, protože jsem přítele už měla a tak nabídky na párty z jejich strany ubývaly, až přestaly chodit úplně. Vzdala jsem se i svých koníčků, nebylo kdy, chtěla jsem být s přítelem. Teď už to vidím, nebylo to správné, svým způsobem jsem mu visela na krku a čekala co vymyslí, co se bude dít, dělat, kam se půjde a noví přátelé mi přibývali pouze ti z jeho strany.

Zprvu jsem nechápala co mi tím chce říct, když mi říkal důvody, proč odchází. Měla jsem v tom zmatek, co to má znamenat, že mě má rád, ale asi mě už nemiluje, samozřejmě jsem nečekala, že po 4 letech bude vztah stejný jako na začátku. První týdny jsem trávila kde se dalo, hlavně víkendy, přijela kamarádka, nebo jsem jela za rodiči domů (přes 200 km, nemám je poblíž), oporou mi byla i má "budoucí" ex tchýňka, se kterou jsme se velmi rozuměly. V místě bydliště jsem opravdu neměla komu se svěřit, v práci jsem teprve krátce, a nemám tam ještě vybudované vztahy natolik, abych se svěřovala s detaily svých osobních problémů. V podstatě mi všichni radili, že se mám sebrat, být hrdá, neprosit a snažit se nalézt sama sebe. Chtěla jsem ho zpět za každou cenu, moc mi ublížil, hodně jsem to obrečela. Nechtěla jsem slyšet jejich rady, že ho mám pustit k vodě a jít si dál svou cestou.

Teď po pár týden je to lepší, sama jsem překvapená, že to nejhorší (doufám) mám za sebou poměrně rychle. Pořád doufám, že se vrátí. Vidím teď náš vztah s větším nadhledem, vím, že jsem to nebyla já, čí to byla vina (dřív jsem sváděla veškerou vinu jen na sebe), dá se říct, že jsem i pochopila i co jde v hlavě jemu, kde byl zakopaný pes. Otevřely se mi nové obzory, našla jsem si přes net kamarádku a začla dělat sport (paradoxně ten, který dělá on, abych měla pak o společnou aktivitu, kterou bych mohla opět dělat s přítelem). Rozvrh se mi začal plnit, utratila jsem za nové ošacení tolik peněz, které bych předtím za hadry nedala, nechala jsem si udělat permanentní make-up (to by mě předtím také ani nenapadlo), nový piercing do pupíku (ten starý měl už asi rok (!) vypadený kamínek, ale nebyl vidět, tak jsem nosila jen tu ocelovou část). Šla jsem do sebe.

Musím říct, že mě přítel neopouštěl kvůli jiné, tím jsem si na 99% jista. Navíc mi to bylo potvrzeno i z jiné strany. Navíc byl dost špatný z toho, jak jsem já v minulých týdnech byla špatná. Občas se tu otočil pro nějaké své věci, ale nebylo mu moc příjemné mě tu vidět v depresích, tak se snažil, aby tu byl co možná nejkratší dobu. Včera možná přišel zlom.

Objevil se tu zase pro nějaké věci. Bavili jsme se o tom co bylo a co je, já už ukápla slzu jen jednou. Pořád neví co... na druhou stranu i já už teď o hodně věcech v našem vztahu pochybuju a rozhodně bych nechtěla vrátit starý vztah. Vytáhla jsem z něj, že měl úlet, neplánovaný, opil se a pak se probudil nahý v cizí posteli. Sám neví jestli něco bylo, ale byl v tom alkohol a podle mých vlastních zkušeností bych spíše řekla, že ani nic být nemohlo. Bylo mu hodně trapně, když se tam probudil. Sám mi řekl, že mu došlo, že teď o žádný vztah s ženou nestojí, že má moc zmatků ve vlastní hlavě. Kupodivu jsem tu informaci (předchotí) vzala poměrně s klidem, jen se mi stáhl žaludek, ale jinak jsem byla celkem klidná - myslela jsem, že bych podobnou informaci přijala úplně jinak. Zařizuje si ten privát, většina zařízení zůstala mně, plánuje i menší opravy (malování). Příjemně ho překvapil ten můj make-up a nový přístup k životu. Než odcházel, přeskočila mezi námi opět jiskra (to už jsem opravdu dlouuuuuuho nezažila), radši šel než abysme vyvedli nějakou nepředloženost (přestala jsem brát antikoncepci, řekla jsem mu, že bysme celkem hazardovali, ale řekl, že by to alespoň všechno vyřešilo – i když o tom nejsem moc přesvědčena). Ale řekla jsem mu, že bych já ani nechtěla, aby mezi námi teď něco takového bylo, ne teď. Večer jsme si ještě psali sms, tu jiskru jsme cítili oba.

Takže, na jednu stranu vidím, že by pro mě bylo velmi jednoduché znovu se do něj zamilovat jako na začátku, na druhou stranu mě trochu odrazuje to jeho plánování ohledně oprav v "jeho" bytě (v podnájmu) a to jeho “nevědění”. Vím, že kdyby se chtěl vrátit, že bysme museli začít úplně odznova, s chozením a tak, a sestěhování až časem.

Holky poraďte, někdy si říkám, že bych tohle už nechtěla zažít znovu, ale i vím, že ho chci zpět. Ten vztah by už asi byl jiný, oba jsme si hodně věcí už uvědomili... A jak to udělat, on pořád "neví".
???

Nikdo nic??? Mám si to dát jako samostatnou diskuzi??? :)

Andromedo, asi to je tím, že ty sis na řešení přišla sama a sama jsi nastoupila správnou cestu. Teď už ukáže jen čas, jak to dopadne. Určitě bude nejlepší, když spolu zatím zkusíte zase chodit a pak se uvidí. Bude už záležet jen na vás, jestli ten vztah dotáhnete ke společnému životu. Proč to nezkusit?

Ja nemám žiadnu podobnú skúsenosť, ale ako sa poznám, nechala by som veci len tak plynúť a počkala si, čo sa stane. Tlačiť na pílu nemá význam a asi obaja ešte potrebujete čas, aby ste si uvedomili, čo chcete a čo už nie. Ale zasa sa nemusíte násilne izolovať, ja by som šla do takého opatrného kamarátstva s otvoreným koncom(a "nepředloženosti" by som na chvíľu odložila).

Fanny5 napsal(a):

Andromedo, asi to je tím, že ty sis na řešení přišla sama a sama jsi nastoupila správnou cestu. Teď už ukáže jen čas, jak to dopadne. Určitě bude nejlepší, když spolu zatím zkusíte zase chodit a pak se uvidí. Bude už záležet jen na vás, jestli ten vztah dotáhnete ke společnému životu. Proč to nezkusit?

Právě nemám zatím ještě pocit, že se cokoliv hnulo a nevím, jak tomu pomoci (trpělivost nepatří k mým silným stránkám, jsem beran :) ). Vždycky, když máme možnost si na chvíli promluvit (=zrovna si něco přijde odstěhovat) se snažím o domluvu, třeba kdy půjdem někam sportovat, zkrátka snažím se najít nějakou společnou chvilku (podle motta, čím víc času strávíme spolu, tím dřív mu to dojde). Zatím to vypadá, že jsem jediná, kdo je tímto směrem iniciativní... a nejsem si jista, jestli to dělám správně (přijde mi to jako vnucování se, i když nejde o žádnou vážnou schůzku, jen sport). Chtěla jsem po něm v sobotu, ať mi dá vědět do neděle do večera jestli jo nebo ne (sport), že se mi na tu dobu už něco rýsuje, tak ať vím, jestli to mám přesunout nebo ne. Nedal mi vědět nic... Pravda, býval takový i dřív, ale i přes jiskření, kdyby chtěl, tak to přece udělá, no ne??? No od té doby rádiový klid, nepíšu mu, když se on neozve (většinou, někdy nevydržím a poruším to, od neděle zatím nic).

Navíc proti mluví i to jeho stěhování, navíc si plánuje ty malé opravy (v nájemním bytě se spolubydlícím!). Zkrátka jsou impulsy, které mluví jednou pro a jednou proti a já jim nedokážu porozumět a plácám se v tom a nevím  na čem jsem :(

Selima napsal(a):

Ja nemám žiadnu podobnú skúsenosť, ale ako sa poznám, nechala by som veci len tak plynúť a počkala si, čo sa stane. Tlačiť na pílu nemá význam a asi obaja ešte potrebujete čas, aby ste si uvedomili, čo chcete a čo už nie. Ale zasa sa nemusíte násilne izolovať, ja by som šla do takého opatrného kamarátstva s otvoreným koncom(a "nepředloženosti" by som na chvíľu odložila).

Nedokážu říct co je lepší, na druhou stranu mám kamarádku, která má takový rozejitý/nerozejitý vztah už delší dobu. Neví na čem je... Přijde mi, že pánům to tak vyhovuje, když se "rozmyslí", můžou se kdykoliv vrátit, proto se snaží udržet nás v nejistotě co nejdéle... :dumbom: (navíc VÁŽNĚ nejsem trpělivá). Pomóóóóc :kapitulation:

Andromedo,

zkus si přečíst na Životě po nevěře téma Pocity s odstupem - možná nadhled alespoň na chvíli je právě to, co teď potřebuješ nejvíc. Nenech se odradit názvem,(vím, že se tě právě teď zrovna netýká)...stojí to za to, podle mého názoru obzvlášť strana 5. Drž se. :)

Largo napsal(a):

Andromedo,

zkus si přečíst na Životě po nevěře téma Pocity s odstupem - možná nadhled alespoň na chvíli je právě to, co teď potřebuješ nejvíc. Nenech se odradit názvem,(vím, že se tě právě teď zrovna netýká)...stojí to za to, podle mého názoru obzvlášť strana 5. Drž se. :)

Largo, můžeš mi napsat čísla příspěvků, které máš na mysli..? Mám nastavené jiné stránkování (mám jen 4 strany, strana po 50, nevím jaké bylo výchozí)...

Díky :)

Andromedo,

u sebe na monitoru to vidím na příspěvky č. 63 - 116. A při čtení si dej čas, nespěchej .... :par:

P.S. Jestli se ti příspěvky nezobrazují a jestli je chceš, pošli mi adresu do Soukromých zpráv, vyjedu ti je a pošlu. Přes počítač totiž moc velký umělec nejsem....

Largo napsal(a):

Andromedo,

u sebe na monitoru to vidím na příspěvky č. 63 - 116. A při čtení si dej čas, nespěchej .... :par:

P.S. Jestli se ti příspěvky nezobrazují a jestli je chceš, pošli mi adresu do Soukromých zpráv, vyjedu ti je a pošlu. Přes počítač totiž moc velký umělec nejsem....

Pěkné počteníčko, ale to můžu aplikovat, až (pokud) se přítel vrátí... Teď potřebuju vědět, jestli něco mám dělat nebo jestli je lepší hrát mrtvého brouka... :) Ale je pravda, že za těch pár týdnů jsem se naučila hodně... a uvědomila si dost věcí. Jen jsem jednou dole, jednou nahoře, dost se to mění, nevím na čem jsem...

Andromedo,

myslím, že právě o tom, abys nebyla jednou dole a jindy zas nahoře, abys poznala svou skutečnou cenu a objevila v sobě ženu-čarodějku, o tom ty příspěvky jsou... podle mého je to o úhlu pohledu - podívej se na ně jako na cestu, ne jako na literaturu...

Largo napsal(a):

Andromedo,

myslím, že právě o tom, abys nebyla jednou dole a jindy zas nahoře, abys poznala svou skutečnou cenu a objevila v sobě ženu-čarodějku, o tom ty příspěvky jsou... podle mého je to o úhlu pohledu - podívej se na ně jako na cestu, ne jako na literaturu...

Neberu to jako literaturu, ale jsou to slova, která se dají využít při soužití, které já teď nemám. Je pravda, že ten odchod (nechci ještě psát rozchod, myslím, že jsme si oba uvědomili, že to zatím ještě rozchod není) mi otevřel v některých věcech oči a že se na hodně věcích "minulých" dívám teď jinak. Jak už jsem psala, nechtěla bych se vrátit do stejného vztahu, ale to asi ani on, jinak by neodcházel. Teď se vnímám, že mě ta zkušenost změnila... jenže zatím nejsem schopna si připustit nic jiného než to, že se vrátí a tím směrem bych ráda směřovala své další konání... To ticho a nejistota mě hodně ubíjí, ale co mám dělat??? Poraďte. Koníčky a přátele jsem si nové našla, ale probuzení se ráno v prázdné posteli mě deprimuje. I když se na jednu stranu cítím víc v pohodě a nad věcí, stále jsem ve stresu a hubnu, u mě stačí pár kilo a bude ze mně kostra...

Andromedo, při čtení Tvého příběhu mě chvílemi mrazilo, zhruba před rokem jsem byla v podobné situaci. Přítel se jednoho dne odstěhoval a mně se celý život zbortil jak domeček z karet.
U nás to po dvou měsících dopadlo tak, že se vrátil, de facto jsme začali nový vztah, včetně té prvotní zamilovanosti.
Předcházela tomu podobná nerozhodnost jako u Tvého expřítele. Když už jsme (asi po měsíci) začali znovu přibližovat, zatlačila jsem na pilu a řekla mu, že se nechci scházet potají a že jediné, co mu můžu nabídnout, je srdíčko na dlani. A jeho odpověď? "Je mi líto, že Ti musím znovu ublížit, ale MOMENTÁLNĚ jsem si jistý, že žádný vztah nechci". To byla rána, po které jsem boj o jeho návrat vzdala.....
Potom přišel obrat - ve chvíli, kdy já už jsem přestala chtít, se to zlomilo v něm... Psal SMS, maily, začal se zajímat o to, s kým trávím čas, co plánuju do budoucna atd. Byla jsem chvíli zmatená, ale nakonec jsem se rozhodla ještě pro jednu šanci. Začali jsme randit, chodit do kina, po pár týdnech jsme jeli na romantický víkend...A na jaře se vše vrátilo do "normálu" - nastěhoval se zpátky a jsme spolu :)
To, že teď Tvůj expřítel mluví o zvelebování podnájmu, toho se vůbec neboj, i u nás to bylo takové....
Jediné, co Ti teď můžu poradit je, abys vypustila veškerou iniciativu (nenavrhovala společné sportování atd.), nepsala mu a nevolala. Byl to on, kdo odešel a musí to být on, kdo se případně bude chtít vrátit....
Už teď jsi na správné cestě - investuješ do šatníku, make-upu, to je skvělé ;)
Nech všemu volný průběh a uvidíš - jestli o Tebe má zájem, bude se snažit, jestli ne, nestál za to. A i kdyby Ti po čase řekl, že se chce vrátit, budeš to Ty, na kom bude to konečné rozhodnutí, jestli ano nebo ne...........
Držím Ti pěsti, abys to zvládla.
P.S. Ještě jedna věc - zkus si pořídit knížku Jeronýma Klimeše "Partneři a rozchody", mně osobně moc pomohla. Díky ní jsem pochopila, co přesně prožívám já, co přítel a co bude následovat. Rozchody jsou tam rozdělené do několika fází a najdeš tam i spoustu rad, jak se v té které fázi chovat.

Co pise terulka - krasne... No ja som zazila presne opak. Tiez som si stale nahovarala, ze budeme spolu. Ze ma miluje, atd. Naznaky boli - ale topiaci sa aj slamky chyta. S odstupom to vnimam uplne inak. To, ze mu nie je jedno, ze trpis je pekne... No na druhej strane, ak nema potrebu Ta vidat, kontaktovat a ten prvy co sa ozve si len Ty - to myslim, ze nie je znak lasky... Proste mozno som neveriaci Tomas a pisem to tvrdo... No realita byva casto ina a tvrda. Preto Ti chcem napisat Andromeda, aby si pripustila aj tu variantu, ze uz sa nevrati. Nemozes zit a upinat sa sa na to, ze nieco sa vrati. Laska sa vynutit neda... A ja som v tomto fakt skeptik. Ak niekto prestane milovat, neda sa lusknut prstom a opat zacne milovat. Zazila som totiz... V jednom mojom 3 rocnom vztahu (zili sme spolu) sa mi vela veci nepacilo, on sa spraval vselijak - trapil ma... Proste casom opadla zalubenost, ruzove okuliare isli bokom a ja som zistila, ze zijem s clovekom, ktoreho nemilujem... On sa zobudil vtedy, ked som sa odstahovala. Zacal sa menit - teda aspon tak sa tvaril, prosikal o nove sance... Ale moja laska k nemu vyprchala... vyprchavala dlho - on to nezaregistroval. A mozno keby zacal skor... Ja som sa stale snazila rozpravat o tom, co ma zranuje a nici... Takze tolko k tomu. Pozeram sa na to z tejto strany, proste niekedy sa veci nedeju tak ako si prajeme. V kazdom pripade, bola by som rada, keby to Tebe vyslo a Tvoj priatel Ta skutocne miloval a vratil sa. Len ci by Ti neostal ten chrobak v hlave a taky zivot nie je zivot. Ze si stale budes v hlave omielat a mat strach, ci Ta neopusti znova a kedy, atd... Aj to som zazila, nie vzdy navrat prinesie stastie. Ja som skor len prezivala a v noci dumala a plakavala, lebo som citila, ze sa nevratil navzdy... A tak aj bolo, opustil ma zas a uz sa nase cesti viac nestretli...

terulka napsal(a):

Jediné, co Ti teď můžu poradit je, abys vypustila veškerou iniciativu (nenavrhovala společné sportování atd.), nepsala mu a nevolala. Byl to on, kdo odešel a musí to být on, kdo se případně bude chtít vrátit....
Už teď jsi na správné cestě - investuješ do šatníku, make-upu, to je skvělé ;)
Nech všemu volný průběh a uvidíš - jestli o Tebe má zájem, bude se snažit, jestli ne, nestál za to. A i kdyby Ti po čase řekl, že se chce vrátit, budeš to Ty, na kom bude to konečné rozhodnutí, jestli ano nebo ne...........

Andromedo, tohle je důležitá rada, kterou ti Terulka dává. Nepiš, nevolej. On nesmí mít pocit, že ho dobýváš. Chlapi chtějí dobývat. Starej se o sebe, svůj zevnějšek, choď sportovat s kamarády, choď do společnosti a jeho úplně vynech. On musí začít vyvíjet iniciativu. Jestli tě má rád, tak začne. Uvidíš. Až se osamostatníš a začneš mu trochu unikat, situace se v dobré obrátí. Věř mi, vím, o čem mluvím.

Terulko, děkuju moc za tvoje slova, opravdu strašně moc mi pomohla. Sama jsem netušila, že je možné člověka zároveň milovat i být do něj zamilovaný - vždycky jsem to brala, že je nejprve zamilovanost, která se pak přemění v lásku. Díky moc i za radu, alespoň vím, jak se mám dál zachovat. Nebudu vyhledávat žádné kontakty a vyčkávat, možná mi trochu pomohou i nadcházející Vánoce (tak mě tak napadá, pořizovat nebo nepořizovat vánoční dar - stejně mě tak napadlo, že bych sehnala nějakou pěknou krabici a dala do ní brambory, no toliko nápad) :)

Ohledně knížek, o víkendu jsem si objednala knížku z jiné diskuze (nejspíš), jmenovalo se to něco jako že muži chtějí mrchy a ne hodný holky... Nechcete mi udělat seznam, ať to nesháním po jedné? ;)

Děkuju taky za držení pěstiček... :)

Engie, Fanny, odpovím po obědě, beztak to tu datlím místo toho, abych pracovala... :)

Engie, uvědomuju si, že ač Terulčin příběh dopadl dobře, nemusí to tak dopadnout ve všech podobných případech. Jsem si toho vědoma, nicméně já teď budu bojovat (paradoxně tím, že nebudu dělat vůbec nic - nebudu se snažit o kontakt). Uvidím, sama jsem si uvědomila, že v našem vztahu byly i věci, které mi vadily, jen jsem si to nechtěla přiznat. Teď o nich už vím. Uvidím co bude a co přinese čas. Na druhou stranu mám pocit, že pokud se přítel opravdu vrátí, že to pak už nebude opakovat, protože si uvědomí proč se vrací, jako i já sama jsem hodně prozřela a některé věci zkrátka už budu dělat jinak než dříve...

Fanny5, děkuju za podporu a za zvýraznění Terulčiny rady, my ublížený holky některý věci potřebujeme opakovat pořád dokola, než je dokážeme přijmout :supr:

Takže jsem se dívala na net na tu knížku od pana Klimeše a je rozebraná (portal.cz)... smůla, leda bych jí sehnala někde v knihkupectví, jenže zítra ráno odjíždím na služebku. Budu to muset nechat na jindy... v knihovně ji mají prezenčně, tak to také není řešení... :/

Holky, vy nic neradíte :) Je to tady jedna velká "one woman show" :) Zítra jedu na služebku, takže tu pár dní nebudu, ale kdybyste některá náhodou natrefila někde na netu, kde se dá koupit ta knížka Partneři a rozchody, tak vám budu moc a moc vděčná za info, na tom serveru portal.cz ji mají zrovna rozebranou a jinde jsem na ni nenatrefila... Dííííky, mějte se :supr:

Zadaj si ju do vyhľadávača, možno aj vydavateľstvo má svoju stránku, na ktorej by sa dala kúpiť... ale to len tipujem. Inak, neviem, napísať nič objavné a povzbudivé. Hádam len: drž sa!

Nakonec jsem se rozhodla založit nové téma o mém problému, přece jenom toto je Petino téma a na konec této diskuze se málokdo dostane... Takže pokud jste došli až sem, tak prosím reagujte do nové diskuze "Rozchod nerozchod..?".

Děkuju :)

Tak jsem tady zpátky ... je to rok, co jsem se tady "vyzpovídala". Je pravda, že jsem se snažila dost řídit vašema radama. Zase jsem nějaká kila zhubla. Začala jsem chodit na aerobik, na angličtinu, večer s kámoškama na kafčo, udělala jsem si úplně jiný účas, nakoupila nové oblečení ..... Myslela jsem si, že je to mezi námi lepší. Snažila jsem se ho moc nehlídat, moc se neptat apod. I se sexem to bylo lepší. Byl častěji a hezčí (z jeho strany). Od té doby se změnilo hodně. Za jedno je Vojtíšek už větší klučík (už je mu skoro 2,5), chodí na zkoušku do školky. Manžel se dostal na vysokou školu a jezdí domů pouze na víkendy. Já jsem celý týden s malým doma a doslova "přežívám", jak se na něj těším, až dojede domů. To ale neznamená, že se tady nudím. Denně se navštěvuji s kamarádkama, jezdíme na výlety, chodím na to cvičení, jak jsem psala apod. Ale moc a moc se na něj v pátek těším. Ve škole je 1,5 měsíce. Tentokrát přijel na víkend takový "otrávený" ... připadal mi divný. TAk jsem se ho zeptala, jestli se něco děje... říkal že ne. Tak jsem se zeptalta, jestli mě ještě miluje (už mi dokonce říkával, že mě miluje). Tak mi řekl, že ne. A že mi celou tu dobu lhal. Že to dělal kvůli mě. Že nás nechtěl ztratit. Nemiluje mě, netěší se na mě, nechce se mnou spát. Protože mu to přijde divný, když mě nemiluje. Jezdí domů jen kůlvi malýmu. Já už jsem si myslela, že je všechno v pořádku. Vypadal šťastně .... už ten  minulý víkend, kdy dojel domů, jsme měli takovou vážnější debatu. A vlastně už vícekrát, do té doby, co jsem tady psala. Sem tam jsem vybuchla a měla toho už dost. Ten minulý víkend jsem byla na něj naštvaná,protože jsem se dívala na stránky spolužáků a našla jsem tam fotku, jak je na diskotéce a drží tam nějaké dvě spolužačky kolem pasu. Byl na té fotce takový rozesmátý a mě to přišlo strašně líto. Že se tak hezky na mě ani neusměje. Ten minulý týden, co byl v Praze, byl asi 3 x večer se bavit. Naposledy ve čtvrtek, a to až do 3hod do rána. Pak byl v pátek u nás doma takový unavený a mě to bylo děsně líto. Že je to na úkor Vojtíška, který se na tatínka strašně těší. Jen jsem mu řekla, že by bylo asi lepší, kdyby se snažil v Praze více naučit, aby to pak nemusel dělat doma a více se tam vyspat, aby pak nebyl unavený. On se do mě pustil, že se tam celou dobu taky neválí na zadku .... že se tam taky hodně naučí apod. No a taky jsem mu řekla, že mi vadí ta fotka. Že se baví s děvčaty a já sedím doma. A že mi to vadí. On říkal, tak dobře, nebudu se s nikým fotit apod. Jenže já tam pak našla po týdnu další fotku. Tam je zase držel kolem krku. Moc mě to mrzelo. A teď se od něj dozvím, že mě nemiluje, že ho nepřitahuju, že jezdí domů jen kvůli malýmu. A že by se chtěl rozejít, že to takhle dál nejde. To přetvařování. Že mě vůbec nepotřebuje, .... byla jsem z toho hotová. Vojtíška miluje a nechce ho ztratit. Ale říká, že se mnou nebude nikdy šťastný. Že prostě potřebuje milovat a že se snažil hodně dlouho, ale nezlepšilo se to. Ta krize už trvá přes dva roky, skoro tři roky. A je to u něj pořád stejný. Říkal, že jsem hezká, hodná, že se perfektně starám o malého, ale, že mu to nestačí. A že by byl rád, kdybych si někoho našla a byla s ním šťastná. Tak jsem se ho ptala, jestli by to pak bylo pro něj lepší, když by věděl, že bude malého vychovávat někdo cizí, koho vůbec nezná. NA to mi řekl, že by asi taky nebyl šťastný. Tvrdí mi, že si nikoho nechce najít, že nikoho nepotřebuje. Ale to je přece taky blbost. Každý musí přece někoho v životě milovat... Strašně jsem ten víkend brečela a vzpamatovávala se z toho. Nakonec jsme se oba dohodli na tom, že si budeme oba žít sami za sebe. Nebudeme se zajímat o osob. život toho durhéno. (když by se něco dělo - třeba by si našel novou pa¨rtnerku, tak bysme si to řekli), budeme dál o víkendech bydlet v jednom bytě, jezdit s malým na výlety, bavit se, ale jako kamarád s kamarádkou. ... takhle to chce on. Nechce se rovnou rozvést. To můžeme udělat až později, podle toho, jak se to bude vyvíjet dál .... Nehádáme se, mluvíme spolu normálně. Pro malého bude pořád první, zatím i u mně. Ale jak to bude dál, to skutečně nevím. Chtěla jsem  navštívit poradnu, ale nechce o tom ani slyšet. Na jednu stranu jsem ráda, že mi to řekl, na druhou vůbec neívm, jak z toho ven. Já jen vím, že ho pořád miluji a že bych udělala pro náš vztah hodně. Ale nedokážu to pořád dokola ....
Nenapsala jsem tady asi všechno, ono se to dost špatně popisuje. Ale jestli jste z toho něco pochopili, tak mi prosím napište, co mám dělat.... snažím se mu nevolat, nebulet, prostě ho nechat být... a pořád malinku věřím,že se to všechno vyřeší a já budu zase šťastná. Ale je pravda, že všechno špatný je k něčemu dobrý. Třeba budu šťasnější bez něj ... ale je to tak těžký  !!!!
Děkuju moc za odpovědi a omlouvám se za překlepy a možná i nějaké chyby. Ale nechci nechat Vojtíka dlouho samotného. Tak zatím ahoj.
A děkuju.

Ještě jsem zapomněla říct, že jsem mu vyčetla, že se nechová příjemně na mé rodiče. Řekl mi, že ho to tam nebaví a že je nemusí. A já mu na to řekla, že jsou to moji rodiče a že k jeho rodičům taky jezdím- a on na to, že své rodiče taky nemusí. Já si pořád nevím rady. Připadá mi,. že má nějaký psychický problém. Samozřejmě jsme to řekli rodičům a sourozencům (že jsme se "rozešli" - že máme jiný vztah), protože to na nás každý poznal. Všichni jsou z toho špatní....

Peti, mám pocit z toho cos tady napsala, že tvůj manžel se cítil hodně " pod tlakem " možná ho tvoje láska " hodně dusila " . On sám zřejmě není úplně vyzrálý pro usazení a chce mít určitý pocit svobody a užívat si ji. Viz tvoje objevení fotek se slečnami na zábavě ...:usch:
Tak to na mě působí .
Chápu, že jsi smutná a nešťastná a potřebuješ se z toho vymluvit, jediné co ti mohu doporučit, nevolej , nepiš , nestarej se o něho, on sám musí přijít na to co by ztratil a o co přichází . Hlavně nevyčítej ani rodiče, ani nikoho...On je dospělý a odpovídá si za své chování sám...Ono to všechno souvisí s tou krizí, on sám neví čí je..:dumbom:

Ahoj, tak jsem se tím vším prokousala... Petino, Tvůj poslední příspěvek mi připomíná chování mého ex-přítele. Zapomeneme teď na to, že my dva jsme nebyli svoji a nemáme spolu dítě. Věkem jsme vám hodně blízcí (já 24, on 26). On taky nevěděl, co chce. A mně to postupem času začalo připadat, že si prostě jistí ty svoje zadní vrátka. Nemiloval mě, bavil ho život beze mě a já pořád škemrala a snažila se něco měnit... Došlo mi velmi brzy, že tím trápím jen a jen sebe, že jemu je to jedno. Když jsem odešla, když jsem se s ním já rozešla, vypadalo to, že se mu ulevilo (koneckonců i mně). Pak se snažil zvrátit rozchod na pauzu, ale já nechápala, k čemu by to jako mělo být dobré. Bolelo to, ale odmítla jsem. A najednou začal mít zájem. Ptá se mě, jestli už někoho mám, před víkendem píše smsky, kam jdu pařit a když mu odepíšu, zjeví se tam taky. Zpátky by mě ale nechtěl (maximálně do postele - dobře, v tomhle je jiný než Tvůj M).
No, trochu jsem se do toho zamotala - co tím chci říct: tvůj manžel neví, co chce a myslím, že nejlepší řešení pro vás oba bude se rozvést a rozstěhovat. Maličkého stejně vídá o víkendech, takže tady žádná velká změna nebude, není třeba si nic vyčítat. Protože jemu nic nechybí, jsi to TY a jen TY, kdo trpí, a to neskončí, dokud nezačneš nový život. Napřed sama s dítětem, později... kdo ví? Bolí to, já vím. Ale Ty nejsi žádný mejdlo, abys to nezvládla!!!
Držím všechny palečky, co mám...

Holky, díky moc. Zatím se nechystám dělat najaké zásadní rozhodnutí. Spíš budu vyčkávat (pokud to psychicky vydržím) a skutečně mu nevolat, neptat se, co dělá, neškemrat. Buď si uvědomí, že nás chce oba, nebo se časem rozvedeme a bude mít jen Vojtíška... Tak uvidím, jak to bude dál.

Peti, já to právě přečetla celé. Navrhované řešení - každý na svém písku - sice zní hezky a rozumně, ale dle mého názoru nic neřeší. Živě si dokážu představit, že si stejný verdikt nad vaším manželstvím přečtu i za 5 let. Celou tu dobu budeš Ta, která doufá, těší se a snaží, žije v iluzi, že se "to třeba změní".  Možná změní, ale spíš asi ne. Rok je dost dlouhá doba (navíc s pouhými víkendovými pobyty) na to, aby zjistil, co a jak. Pokud i teď tvrdí, že se nic nezměnilo, přijmi to jako fakt. Proveď radikální řez a začni si žít SVŮJ život. Nevidím jediný důvod, proč tu agonii prodlužovat. Ber ho jako tátu svého chlapečka a dost. K lásce nikoho nepřinutíš, ale zrovna tak nemůže nikdo nutit Tebe, abys žila bez ní. Rozvodové papíry jsou zas jen papíry, zrovna jako oddací list a pokud se někdy jeho vztah k Tobě změní, má šanci Tě s tím obeznámit. A pak bude na Tobě, jestli budeš chtít oprášit i svoje city. A když nezmění, bude někdo jiný. Jiné varianty endu snad nejsou.
Držím palce.

Milá Peti, moje rada je podobná jako Andy. Mám za sebou něco podobnýho. Také jsem slyšela,že se mnou nebude nikdy šťastný...Našel si dívčinu,respektive se vrátil k dívce, se kterou chodil za studentských let.
Byla jsem v poradně, a Tobě doporučuji, aby si tam šla taky...psycholog Ti pomůže vidět problém z odstupu.
Bež tam kvůli sobě, stojí to za to.
Já jsem asi po půl roce odešla přes půl republiky k rodičům, začala jsem se učit angličtinu, pracovat na počítači...Celý dlouhý rok a pár měsíců mi trvalo, než jsem to zpracovala. Muž (dosud formálně můj) má o děti zájem, vycházíme spolu dobře a doufám,že to bude tak i dál. On se mnou jako intimní partnerkou nepočítá, vztah ke mně zhasl jak plamínek svíčky.
Nakonec a paradoxně mám teď víc než jsem měla...umím víc, jsem svobodná, chystám se zařídit si bydlení pro sebe a pro svoje děti. Na mužské nemyslím.
Netrap se a začni žít svůj život, uvidíš ,že se najde spoustu pomocných rukou.
Věřím,že budeš šťastná. Ten vztah ti bere víc než Ti dává.
ŽIj SVŮJ źivot!
Když budeš se svým mužem vycházet dobře, budeš mít v duši klid a ani Tvůj synek nebude citově strádat.
Jsi silná! Bude dobře!

Holky, díky za radu. Myslela jsem si, jak jsem silná a vydržím hru na kamarádku, ale večer jsem nevydržela a zavolala mu. Nemůžu být přece jeho kamarádka a dělat, že se nic nestalo.... řekla jsem mu, ať se rozhodne. Buď bude můj manžel a budeme držet rodinu pohromadě - prostě se probere a začne se chovat jako dospělý člověk, nebo se rozvedeme. Ale kamarádkou být nemůžu. Stejně si myslím, že už je to jasný, že se rozvedeme. Ale je to tak strašně těžký. Nečekala jsem, že mě to vůbec někdy potká .... Tak ještě jednou díky. Já se ještě ozvu. Pa

Anda píše, že rozvodový papíry jsou jenom papíry...nemysli na rozvod...
Je toho na tebe moc, začni pomalu. Na rozvod je lepší klid.
Pokud se muž aktivně hlásí o syna, chce s nim být a dává Ti pro něj peníze a máš kde bydlet, tak si nepřidělávej starosti s rozvodem.
Věř si, tohle jsem zažívala, člověk se drží, aby se držel...Ale jde to přežít :-) Pomalu začneš cítit, jak z tebe padá obrovský balvan starostí o manžela a o Váš vztah. Teď Ti je smutno a jsi tím unavená...vem si z toho to dobré, máš šikovného chlapečka a víš jak to ve vztahu nechceš. Dej si čas :-)
Moc Ti držím palce! Bude líp!

kalupinka napsal(a):

.... Nebourejte si domov. Mějte tam zázemí. Ale zkuste žít poněkud jinak. Nepřivázaní k sobě. Mějte svá volna.Jeďte někam sami i spolu po dohodě.....
...do poradny bych nechodila. Jste dost inteligentní, abyste se domluvili. Važ si toho, že jedná na rovinu. Musíš to unést. jinak ho ztratíš už teď.....
....Ať máte oba doma patřičný díl svobody, nevyčítejte, nesledujte se. I kdybyste se rozešli, najděte si každý toho, co vám bude vyhovovat. Nepřestanete být rodiči. I kdybyste se rozešli, domluvte se na úrovni jako lidi. Jako teď. Držím palce.

Kalupinko, tleskám !!!
Tahle slova by si měla být vyšita zlatou nití na hedvábných polštářkách , které by se jen tak se povalovaly  všude po domácnostech...

Poradnu néééé.  Nikomu na vás nebude záležet  na sobě jako vám samým.

Tak jsme se dnes s manželem domluvili na tom, že na rozvod je prozatím času dost. Máme moc šikovného klučíka, kterého oba máme strašně moc rádi a budeme se snažit, zkusit dát zase rodinu pěkně dohromady. Vztah kamarád s kamarádkou by pro mě nebyl dobrý. Pořád bych se trápila, což manžel uznal. Na rozvodu jsme se dohodli, že je to prozatím unáhlené a zkusíme pro náš vztah něco udělat. V pondělí jsme objednaní do manželské poradny (jen jsem to zkusila naposledy navrhnout a on s tím souhlasil). Nemysím si, že by nám to mělo kdoví-jak pomoci, ale můžeme slyšet názor taky od někoho, kdo není v obraze. Třeba to skutečně pomůže. A když ne, třeba pomůže něco jiného .... a když to nevyjde, nebudu si alespoň nikdy vyčítat, že jsem pro to nic neudělala. Ale byla bych strašně moc ráda, kdyby to zase bylo dobré.  I když už si moc iluze nedělám. Díky Vám moc za podporu. Zase se ozvu.

Tak jsme byli v manželské poradně. Byla tam moc příjemná paní, která si s námi dlouho povídala a pak vlastně řekla přesně to, co si mylsíme i my. Probrali jsme to všechno z obou stran. Jak to bude, když se rozejdeme, jak to bude, když spolu zůstaneme. .... Řekla nám ale i dost nových věcí, které jsme my neviděli. Nemyslíme si,že náš vztah bude ještě někdy dobrý. Teď se jen potřebujeme dohodnout, jak to bude lepší. Velkou roli teď v našem rozhodování hrají také peníze. Těžko se dá zrealizovat odchod manžela, když jsme vůbec rádi, že vycházíme. Je to strašně těžké. Ale třeba nám taky řekla, že i když si myslíme, že pro malého děláme dobře, že držíme rodinu pohromadě, že to tak vůbec není. On z nás vypozoruje to, že je tatínek má být ten smutný, bez života a maminka ta, co se snaží, aby to všechno fungovalo... Za 14 dní se tam máme zase ukázat a dovézt si "domácí úkol". Takové rozvahy, co nám dá rozvod, co nám vezme, jaké mají vlastnosti (dobré i špatné) partner a jak si dovedeme představit takhle spolu žít dalších několik desítek let. Už na první pohled je nám jasné, že tento vztah skutečně nemá cenu a že rozchod bude nejlepší. Soud nás ale prý nerozvede, pokud hodláme nadále žít ve stejném bytě a vychvovávat společně dítě... ale my jsme se nerozešli ve zlém. Prostě už spolu jen nemůžeme žít  jako muž se ženou. On na víkendy nemá kam jezdit. K nám prozatím jezdit bude. Takže rozvod prozatím řešit nebudeme. Stejně nás to asi nemine. Pokud by měli nastat problémy ve financování domácnosti ze strany manžela, nebo pokud by si třeba jeden z nás našel partnera, stejně se tomu nejspíš nevyhneme. Moc Vám všem děkuji za podporu. Přála bych si, abych se brzy "odmilovala" a aby už to bylo za námi. Nejhorší je, jak to chtějí pořád příbuzní (ze strany manžela) řešit. Pořád to nemůžou pochopit. Mají nás za "ideální pár". A nejen oni. Pro všechny je to šok. A to neustálé vysvětlování nám už leze krkem... Tak ahoj a díky.

:godlike: Rozísť sa v dobrom a vôbec slušne je obrovský výkon a podľa mňa aj prejav ľudskej veľkosti... A poradňa je tiež asi dobrý nápad, aspoň ukáže cestu von z tej slepej uličky.