Moji milí, zas jsem dnes trochu v koncích...Přes víkend u nás na návštěvě byla přítelova dcerka Bára, je jí 12 let...všechno v pohodě, víkend jsme si hezky užili....a večer jsem jela vyzvednout moje dítě (taky 12 let) z nějaké sportovní akce a Bára jela se mnou...cestou jsme si povídali a nějak došlo na to, že si myslí, že jí táta nemá až tak rád a že já jsem mu přednější (nejsem, to vím jistě, svoje dítě miluje a nikdy by nenechal ani mě, ani žádnou jinou, aby zaujala její místo. Přeci jen dcera a partnerka jsou dvě odlišné role.)....začala brečet a brečela a brečela...tak jsem jí objímala, klidnila...nakonec se mi to povedlo....ale stejně mám pocit, že jsem ještě mohla něco udělat...ale co? Pro pořádek dodám, že její matka s jejím otcem (mým přítelem) spolu nekomunikují. Třeba teď v pátek Báře máma oznámila, že v sobotu bude sama doma, protože ona potřebuje odjet....Bára volala tátovi a byla tak přes víkend u nás (pochopitelně)....já nechápu, proč maminka sama nezavolala otci, protože vím, že by jí vyšel vstříc...a ta holka v tom, chudák, lítá...a neví, co dělat. Chtěla by být víc u táty, zároveň říká, že nemůže nechat maminku doma samotnou. (Matka má ale nového přítele, tak tak sama zas není.) .... taky mi řekla, že by ráda chodila na kytaru, ale že teď nemají s maminkou peníze, tak to nejde....vím, že přítel jednak matce dává na dceru 8 tisíc a jednak cokoli, co si děvče vzpomene, tak se jí snaží zařídit (tedy rozumně, ona má taky požadavky přiměřené svému věku - třeba něco na kolo, to jí baví, tak táta jde, koupí to spolu a namontuje jí to, potřebuje nový batoh, tak jdou a koupí ho spolu atd.)... Máma jí nejspíš zatěžuje víc, než by bylo zdrávo a ne vždycky mluví pravdu, holka z toho pak má zmatek v hlavě....Můžu já vůbec něco udělat, aby byla ta holčina šťastnější, aby ten rozchod rodičů nesla líp? Myslím, že mě má ráda, nedávno mi dokonce sama koupila k svátku dárek, zdá se mi upřímná...ochotně se mnou jede kamkoli...drží na mě...poraďte, prosím ... Děkuji. (A omlouvám se za tak dlouhý příspěvek, já to ve zkratce prostě nedokážu.)

Jak já Ti závidím ten vztah s přítel.dcerou....(no nic).
Určitě bych trvala na tom, aby se přítel domluvil s bývalkou, že pokud někam pojede sama, tak automaticky jede malá k vám. Doma bych udělala atmosféru: ,,mám dvě 12ti leté děti". (Chápeš?).
No a s těma penězma (teda 8 tisíc je dost na takové dítě!) by si měl její táta taky promluvit vážně s bývalkou, že chce vědět, kde ty peníze všechny měsíčně jdou.
Bůhví, co slyší od své matky proti otci, že říká takové nesmysly, že jí táta nemá rád. Chce to s ní mluvit a mluvit a vysvětlit vše, co chce vědět. Je to ještě dítě.

nevím, asi bych ji chtěla do své péče... jestli to teda alespoň trošku jde... tak aby si ji přítel vzal k sobě legálně natrvalo... cítím z toho, že je to čistá dušička a než s ní začne mlátit puberta a než ji ¨"vedlejší" vlivy matky zničí to čisté a krásné co v ní je, tak bych to chránila dokud to jde... tzn. přímou péči a né jen když se to matce hodí nebo nehodí....

...díky...no, s tou maminkou je dost potíž...on třeba holčinu vedl přítel zpátky k mámě a máma jí řekla "To sis tam mohla zůstat, když se ti tam tak líbí."... Nebo nedávno jí zvala na nějaký výlet k tomu jejímu příteli a jeho 14 leté dceři. Bára nechtěla, že si s tak velkou holkou nebude mít o čem povídat a tak...prostě nechtěla....a matka jí vynadala, že s tátou ke mně a k mému dítěti jede...ach jo...promiňte, nepatří to sem, ale potřebuju se vypovídat...jak může vůbec vlastní máma bejt taková macecha?...nebo jednou jsem měla v sobotu ráno vyzvednout přítele ze zahrady (je tam malá chatka na přenocování)...a on mi ráno volal, ať jedu tam, co bydlí jeho bývalá s malou...že mu prý holčina večer v 9 volala, že máma jela na noc pryč a ona je sama doma...tak on se sebral a pěšky šel (přes pole asi 5 km) za ní domů...kdyby mu bývalka řekla, že někam chce, pochopitelně by se o dceru postaral...takhle se postaral taky, ale mohlo to mít všechno nějakej normální průběh a né, že mu holka volá, že zůstala najednou sama doma...

no tak právě proto by ji měl přítel chtít do vlastní péče.... mi totiž připadá, že i ty alimenty asi vyložení na potřebu dcerky nejdou....... určitě by se holčině ulevilo na dušičce..... vypadá, že v tom pěkně lítá.-( chudák malej

Ajax : Hm...právě :( ...

a kdyby měla malá výčitky svědomí, že by mamka zůstala sama... tak co zkusit prvně střídavou péči? tzn. že ani alimenty by jste neplatili ... ale byla by třeba měsíc u vás a měsíc u ní - a to by se pak vidělo jak malá na tom vlastně je... třeba by to nakonec zůstalo že jen u vás.... ale to by chtělo spíš si rozumně sednout, všichni dospělí co do toho mají co mluvit, a poradit se, aby se malá necítila vinna, že někomu ubližuje, když s ním zrovna není.... myslím, že hlavně matka by ji měla říct, že i když bude u otce tak ona sama není... nevím, myslím, že malá cítí nějakou vinu.... a proto ji toho co nejrychleji zbavit, at si užije klidného dětství a nenese nějakou zodpovědnost za dospělé....

Evi, určitě to proberte společně s přítelem. Jde cíit, že mu na dceři záleží a jestli jí matka takhle psychicky vydírá, mohlo by to dopadnout strašně. Ona sama by k vám chtěla jít?

Nevím, jak dlouho jsou rozvedeni a vy dva spolu a jak často se vůbec s malou vídáte a jestli vůbec bydlíte ve stejném městě.

io io Saďourku, přesně si to vystihla.... psychický teror!!! taky to na mě dělá ten dojem...

Jenomže to jsou věci, které se strašně špatně dokazují. Ikdyž má Bára už 12 let (a může říct na sociálce svůj názor), ale přece jen ona je mezi dvěma mlýnskými kameny. Nechce ranit ani jednoho ani druhého rodiče.

tak třeba by ji pofoukala dušičku právě ta střídavá péče.... kdyby to bylo samozřejmě možné..... na mě to dělá dojem, jaxem psala výše, že holčina cítí vinu za dospělé..... nebo za matku spíš..... a proto cítí vinu,když by měla přiznat, že je ji u tatky lépe než u mamky..... asi to neumím tak správně slovy popsat.... ale asi si dovedu představit, co kočka cítí:-((

Souhlas, mě třeba střídavá péče vůbec nenapadla. Ale aby to klapalo, měla by být asi lepší komunikace mezi bývalými manželi. (To jsem náramně chytrá!!!!Přitom manžel s bývalou ženou taky nekomunikuje. Teda minimálně):dumbom:

Tak holky, to mě ta střídavá péče napadla. Sama ji s BM mám (u nás týden po týdnu se střídáme)....no, na přítele už jsem apelovala, sám ví, že to se musí vyřešit...blbý je, že on chce s bývalou mluvit a ona mu řekne "Jdu k sousedům" a vypadne... (tedy tak to podává on, třeba by ona řekla, že on nekomunikuje, co já vím. Ale věřím mu, protože vím, že mu na holce záleží a myslím, že on umí ustoupit a snažit se dohodnout s bývalkou, i když je pro něj ponižující pořád se snažit o komunikaci jako první a pořád se setkávat s uraženou tváří a s odchody  k sousedům...).
Oni dva (přítel a bývalá) nejsou rozvedeni vůbec, nebyli ani svoji. On se odstěhoval definitivně v červenci ze společného domu. Alimenty nemá stanovené soudně, prostě se s ní dohodl a dal jí, co ona chtěla. Ale není ani nijak přesně stanoveno, kdy se budou s dcerou vídat. To je, myslím, další věc, která tu holku musí trápit...moje dítě třeba ví, že teď je lichej tejden, tak je u táty, sudej tejden bude se mnou....je to určitá jistota. Bohužel maminka té Báry nemluví a nemluví...Nevím, co jí napovídala, ale když mi holka řekne, že by se jí taky líbila střídavá péče, že by tátu viděla pak víc, ale že to nejde, protože máma nemůže zůstat sama...tak si taky myslím, že maminka jí pěkně navedla a že ji psychicky deptá. Nehledě na ty kecy "Sis tam měla zůstat, když se ti tam tak líbilo" (tam=u mě s jejím tátou) a podobně....jak může bejt dospělá ženská tak nevyzrálá?! Na jednu stranu ji chápu. Její muž jí opustil, je s jinou, s mladší, ona zůstala kolem padesátky sama...ano, musí být naštvaná. Jako jeho parterka určitě. Jenže jako máma musí pro to dítě vytěžit maximum, zvlášť když jí to otec dítěte nabízí....Rozumím tomu, jak asi je holčině...stejně muselo být před rokem mému dítěti, když jsem se rozcházela s jeho otcem....přečetla jsem pár knížek, umoudřila se, nenasazovala na tátu, snažila jsem se to co nejvíc tomu děcku ulehčit (i když jsem na BM byla pořádně naprd.utá)...Já tátu svého kluka taky nemusím a jsem nejradši, když ho nevidím, nemluvím s ním atd. Ale když mám jet pryč a kluk by měl být doma sám, tak holt zvednu telefon a domluvím se s BM. A domluvila bych se i s bývalou tchyní, kdyby to bylo potřeba. (A to ji, babu, fakt nemusím.)...S Báry matkou jsem jednou mluvila, udělala na mě dojem velmi nepříjemné, neupřímné osoby, která si hraje na svatou, schovává se za obecnou morálku a hlavně - jde jí především o pohodlý život po boku muže, který je hodný, není levý, ani líný a mj. umí i celkem vydělat peníze....Sama mě obvinila, že já ze vztahu s ním chci jen vytěžit peníze a nejde mi o nic jiného...(což mě ovšem nezná). A mně se potvrzuje, že "podle sebe soudím tebe"...s takovým výživným neváhá dceři upřít hodiny kytary (za 2,5 tisíce) a tváří se, že je chudák a že nemá peníze....navíc, kdyby je opravdu neměla (nějak by to třeba utratila náhle jinak - rozbitý kotel nebo něco takového), tak vím dobře, že příteli stačí říct a on naprosto bez řečí by jí ty peníze na holku dal...ale jí je zřejmě milejší říkat, že nemá peníze. Přítel tak nevypadá jen jako hajzl, co jí opustil, ale ještě jako lakomec, kvůli kterému teď Bára nemá, co by ráda....

no hlavně aby s tím co nejrychleji muž něco dělal, než holčičku psychicky odrovná matčina výchova.... aby nebyla nejistá a zakomplexovaná a nenesla si vinu dospělých i do své dospělosti....... já vím, rady rady rady.... ale snad to trošku pomůže

Ajax: Každá rada dobrá, myslím si...už jsem i přemýšlela, že zaskočím za svou psycholožkou. Je to rozumná ženská a taky by snad věděla, co poradit... Jenže na druhou stranu si říkám, že to nemůžu řešit já, ale hlavně přítel...víš, můj BM taky nechával mě, abych všechno vyřešila sama. A já to ráda dělala, jenže pak už jsem táhla kde co sama a spolehnout jsem se mohla jen a jen na sebe. Což je moc vyčerpávávající....No, přítel by měl s dcerkou mluvit v pátek (nejpozději), kdy mají domluvený nějaký nákupy...zkusí se prý dohodnout i s její mámou...když to nezafunguje, nabídnu mu číslo na tu mojí psycholožku a ať dělá, co umí...Nejsem jeho maminka, abych ho vedla za ručičku, i když chápu, že jako muž nemá zrovna chuť někde rozebírat svoji choulostivou situaci u nějaký cvokařky. Ale on psychology bere jako normál, ne jako cvoky, ale jako odborníky, když si člověk neví rady. Tak by to mohl třeba zkusit. Pro tu holku by to mohl udělat, hádám.

no já bych to možná řešila trošku jinak... třeba má obavy, žebys "další" dítě do rodiny nechtěla nebo tak něco... já bych mu jen řekla asi toto: víš, že mám tvou dcerku ráda, nelíbí se mi, jak se k ní chováte a jak ji v podstatě matčino vydírání ničí a tím pádem to ničí i tebe.... tohle si musíš vyřešit sám, jen jsem ti chtěla nabídnout, že kdybys chtěl a měl dost síly to s bývalkou vybojovat, budu se ráda společně s tebou o tvou dceru starat" - prostě hodit "rukavici" do prostoru... a uvidíš jak se bude k tomu tvůj muž stavět.... jestli liknavě a nechá vše tak jak je, tak asi ty sama s tím nic nezmůžeš... jestli by se do toho vrhnul s tím, že do toho jde, tak tím bys mu dodala sílu, že budeš stát při něm a že když miluješ jeho, že ho vlastně tím ujišťuješ, že máš ráda i jeho dcerku....

Ajax: přítel ví, že jsem normální. tedy myslím tím, že bych normálně jeho dítě přijala stejně, jako on bere moje dítě. Jsou to prostě "naše" děti a hotovo....uvidím, co ten pátek... Já mám ještě takový problém, že přítel sice dost často pobývá u mě ( i s dcerou), ale jinak sám vlastně svůj byt nemá. Má zahradu a tam je taková ta chatka, pro jednoho mužskýho dobrý, ale pro dítě nic moc....no a já jsem se pořád nevyjádřila, jestli u mě může normálně bydlet...I já mám svý problémy, někdy váhám, jestli je to ten pravý (většinou mi vyjde, že jo) a někdy si říkám, že ve mě leží ještě dost bolesti z mého minulého manželství a nechci si to řešit na současném příteli....mám pocit, že ještě chvíli potřebuju čas, než začneme doopravdy bydlet spolu...teď zatím u mě přespává sem tam, tedy stále častěji a moje dítě si na něj dobře zvyklo, se spoustou věcí mi pomůže, je moc fajn...mám ho velmi ráda, i jeho dceru, nechci aby se trápil ani jeden z nich...ale pořád se nemůžu úplně rozhodnout, jestli to zázemí nadobro poskytnu. Na 90% jsem rozhodnutá, že ano....ale někdy se stane něco, kdy začnu pochybovat jestli už jsem se vyléčila z toho mýho rozvodu a mýho nepovedenýho předchozího vztahu....tak to mi tu situaci značně komplikuje...nechci nechat trápit ani přítele, ani jeho dítě a tenhle pocit mě nutí se rozhodovat, i když já sama se na to zatím necítím na sto procent...

hmm, tak to je zas o něčem jiném... já se vyjadřovala ke stavu, že jsem si myslela, že jste taková "ofociální" rodina..... tak to asi ty mé rady jsou k ničemu, to by asi nebylo objektivní...... ale snažila jsem se.... tak držím pěsti, aby se to co nejdříve nějak vyjasnilo....

Ne, ne, Ajax, já si to všechno čtu moc ráda...to víš, když člověka něco trápí, tak je rád, že s ním o tom někdo mluví. Díky. Cítím a doufám, že tou oficiální rodinou budeme. Záleží to na mně, vím to...ale nechci se nechat svým soucitem donutit k ukvapenému rozhodnutí. To by nepřineslo nikomu nic dobrého. Zejména dětem, obávám se....Nedávno jsem byla u kartářky, spíš ze zvědavosti teda. Řekla mi, že moje obavy jsou falešné, tedy zbytečné...tak to mi dalo trochu optimismu, i když si říkám, že ty karty, to je taková hra.

Evi tohle je hrozně těžký, podle toho jak to popisuješ si bývalka tvého přítele vůbec neuvědomuje, jak tu holku ničí. Přeci nemůže hodit 12-ti leté ( ono tedy ani starší ) holčině na krk rozhodování jestli má radši mamku nebo taťku. Ona se podle mě chce pomstít svému ex a kromě toho nevidí nalevo napravo, a to je docela šílený, nejlépe by bylo, kdyby si to uvědomila a začala se chovat jako matka, ale na druhou stranu toho podle všeho není schopná. Střídavá péče nebo dokonce péče otce by se mi jevila jako nejlepší, ale pokud jí jde především o alimenty, nevidím to dobře.

Možná by bylo nejlepší, dostat k psychologovi spíš jí než tvého přítele, třeba by jí to otevřelo oči. Přece to nemůže být až taková hyena aby jí bylo jedno, že zadělává Báře na slušné celoživotní trauma.

Tiina: Vidím to stejně, bohužel...myslím, že k poslat ji k psychologovi by bylo jako mávat rudým hadrem před býkem...víš, i ta kartářka mi řekla, že vidí osobu zahleděnou do sebe, sobeckou, jde jí o peníze...to mi řekla, aniž bych se o ní zmínila jediným slovem (a moje známá, která mi ji doporučila, tak o tomhle taky nic neví, tak to ta kartářka musela prostě uhodnout)...pořád na to myslím...jak to, že to tak odhadla... Nu, bojím se, že jde hlavně o alimenty...a jelikož přítel vydělat umí, tak ho bude asi drbat.../(aniž by holka něco viděla).

Ahoj Evi,
nevíš jestli má Barča přiřazenou soc. pracovnici? Možná by bylo dobré obrátit se i na ní. Poptat se v okolí lidí jestli jsou tam ženské ochotné. Sejít se tam všichni tři - odtud jeho bývalá nemůže odejít k sousedům a bude muset řešit. Hlavně musíte mít vy dva vyřešený vztah, jinak nemá cenu něco společně s ním řešit. Je to těžké asi jen tak zapomenou na bývalého manžela, ale pokud v novém partnerovi máš oporu, tak neváhej. Každý den ani nemůže být jen růžový a problémy jsou od toho, aby se řešili. A ještě zvaž, jak by tvoje dítě přijalo novou ségru.

Tak u sociální pracovnice nejsou. Zatím všechno probíhá na bázi domluvy (nebo spíš nedomluvy).... čekám, co přinese pátek (to spolu bude Bára s tátou mluvit a on se pokusí dohodnout s její matkou). A moje dítě? Ta by přijala novou ségru docela v pohodě, už teď vychází jako kamarádky :)

Tak to máš na půl vyhráno pokud si holky rozumí !!!! Já nevím proč, ale vsugerovala jsem si, že máš syna, tak proto jsem se ptala :gloria:

Mnoo...s tím synem sis to nevsugerovala. Já jsem tu ze začátku takhle psala (a možná i teď někdy)...můj bývalý byl totiž hrozný šmírák...všechny možné diskuze, kde jsem si vylévala srdíčko, mi našel a potom tam začal přispívat a mě to hrozně bolelo, bylo mi to líto, protože pak jsem já vypadala jako největší blbec, lhář a hysterka a on pomalu jako svatý. Vždycky jsem si myslela, že si zasloužím takové a takové chování od něj, pak mi to přišlo nenormální, tak jsem zkusila napsat na internet...pár lidí se našlo, co mi řeklo, že jeho chování není normální a že si zasloužím lepší, nabývala jsem rovnováhy...no a v tu chvíli mi on ten internet vyšmíroval a začal se svými příspěvky...a lidi psali "Aha, tak vidíte, ona je taková a maková. Vždyť chudák je vlastně on..."...můj bývalý je velký manipulátor, hrozně velký....málokdo mi věří některé zkazky z manželství, jen nejbližší, kteří vědí, že nekecám, abych byla zajímavá.....takže já už se neměla komu vypovídat, od kámošek a od rodiny mě za 12 elt manželství odstřihl a do internetu se mi taky vždycky namontoval...byla jsem fakt zoufalá a různě jsem se snažila maskovat. Mj. i tím, že jsem schválně mylně uvedla, že mám syna namísto holčiny...ale už jsem přes rok od bývalého odstěhovaná, i rozvod mám za sebou, nabyla jsem ztracenou rovnováhu a už se bývalého nebojím. Takže odkládám postupně masky a přiznávám tady všem, že mám holku. (Jinak píšu svůj příběh nesmyšleně.) Díky za pochopení. (Někomu to může připadat jako paranoia, jenže můj muž ještě v manželství mi třeba vlezl do mobilu, změnil číslo jednoho muže na své a pak mě fingovaně zval na rande a čekal, jak se zachovám...na to, že je číslo změněné na jeho, jsem přišla až, když jsem odeslala zápo*n odpověď....nebo se pravidelně objevoval, když jsme měli z práce vánoční posezení, jednou ročně!, nebo vždycky šel "náhodou" kolem zahradní restaurace, kde jsem seděla s kamarádkami, asi tak dvakrát do roka jsem si šla s holkama sednout a byla jsem s ním dohodnutá, že hlídá doma dítě...a on ho strčil k mojí mámě a sám vyrazil šmírovat, s kým jsem...a já, pitomec, jsem mu ještě předtím vždycky řekla, s kým jdu a kde budeme...a najednou o půlnoci si to hasí před zahrádkou a jde "náhodou" kolem... nebo jsem si chtěla udělat řidičák, byl zásadně proti - abych nebyla mobilní, dneska mi to je jasný, nebo jsem si chtěla dodělat státnici z němčiny, nechodil domů, abych nemohla do školy.....byla jsem nadšená, že můžu jet z práce tlumočit do Německa a kolega potřeboval tehdy nový PC pro syna, dohodila jsem ten kšeft mýmu muži a on mi řekl za 14 dní "Hele, tak za mnou byl ten tvůj milenec z Německa...."....nebo jsem chtěla chodit cvičit, až večer, aby mohl přijít z práce a hlídat prcka, jenže pak jsem pochopila, že on schválně chodí vždycky o dost později, abych to nestíhala...nebo jsem byla na solárku, neměli hned čas, tak jsem jela vyluxovat auto, kterým jezdil skoro pořád jen on, pak šla na solárko a přijela až za hodinu...to byl ale jízlivej hlas a kukuč a dotaz, jestli jsem teda byla na solárku, jooo? A celou hodinu, jooo?....nebo mi kolega dovezl jablka a on mi pak vyčetl, že s ním spím, když mi vozí jablka....nebo poté, co jsem odešla od něj, tak mi pořád nabízel pomoc, vnucoval se, chválil mi nové oblečení...dítě ho nezajímalo....až jsem tady na netu napsala, že je to úchyl a šmírák..., tak potom tohle všechno přestal dělat...prostě mám moc indicií a myslím si, že mě opravdu sledoval. Nebo možná to ještě dělá, jenže dnes mi to už nevadí....já ti byla tehdy tak šílená, že jsem se otáčela na ulici, i když jsem šla do blbý knihovny a bála jsem se, že mě uvidí pozdravit nějakýho chlapa a že bude doma dusno...nebo jsem se v krámě zastavila se sousedkou a přišla o dvacet minut domů dýl...to byly kecy! Dneska nechápu, jak jsem to mohla snášet. Nedávno mi známí řekli, že byl prý samá holka...tak se asi potvrzuje, že zloděj křičí "Chyťte zloděje". Fakticky psycho.) Omlouvám se všem zmateným. Dík.

Ahá, tak to mnohé objasňuje... A tvoje správanie pomerne chápem. Hlavne môžem potvrdiť, že najväčší žiarlivci bývajú najväčší záletníci, podľa hesla: Podľa seba súdim teba...

Selimko, dík. Já jsem si připadala někdy fakt strašně, když se mi děly některé věci a on mi tvrdil, že jsem blázen, protože to všechno je přeci normální...(třeba nechat se od ženy živit, říkat, že chodím do práce a vracet se v časných ranních hodinách a peníze nedávat...nebo nechat všechnu péči jak o domácnost, tak o dítě, tak i o svou matku na ženě a sám nedělat nic...).na netu mi lidi řekli, že to není normální...a objevil se on se svou pravdou a titíž, co tvrdili, že to není normální, najednou otočili. (Nedivím se jim tedy, on je opravdu manipulátor a zmanipulovat někoho, kdo ho vůbec nezná, je pro něj hračka)...Jednou jsem šla s kolegou na večeři (to už bylo naše manželství dost v troskách), řekla bych, že myslel takhle napoprvé opravdu jen večeři, i když nějaké naděje do budoucna si pochopitelně dělal (a já nebyla proti)....já tam úplně zpanikařila, protože se mi zdálo, že vidím manželovo auto...klepala se mi kolena, bledá jak stěna, nepozřela jsem sousto, nevydala hlásku....bylo to šílené....a to jsem jen seděla s chlapem v restauraci, naproti němu, nic jsme nevyváděli.... kdybych ještě zůstala s bývalým, asi bych se možná vážně zcvokla...

Eva36 napsal(a):

Děkuji. (A omlouvám se za tak dlouhý příspěvek, já to ve zkratce prostě nedokážu.)

Mila Evo36, nechtejte po me komentar na adresu exmanzelky Vaseho pritele...co napisi, si dovedete domyslet sama. Chudak holcina, jeste ze jeji otec je pohodar - tak to bohuzel ale vetsinou byva, ale feminizovana justice dava decka do pece matkam. Pokud se k te holcine budete nadale chovat pratelsky, a Vy urcite budete, urcite si Vas oblibi, pokud z Vas bude vyzarovat dobrota, ona to pozna. Drzim pesti.

Vas Dark Angel

No tedy, Evo, nemáte to jednoduché (ale kdo ano, že?). Možná by vám k upřesnění některých myšlenek posloužila i sebereflexe.
Píšete, že vůbec nestojíte o přítelovy peníze, ale v prvním příspěvku zmiňujete 8000, které platí na Báru, a opravdu mě nepřesvědčíte, že výdej financí přítele do původní rodiny vám nevadí. Máme kolem sebe spoustu rozvedených známých i znovuzačínajících nový rodinný život a ještě jsem se nesetkala s tím, že by některé "nové" ženě nevadilo, že jí její nový přítel donese výplatu nižší o určitou sumu (co když se z těch peněz ta jeho bývalá "potvora" třeba oblíká a mně zrovna tyto penízky teď v domácnosti chybí, hmmm?):/
Pak je taky dobré si uvědomit, že (samozřejmě všichni muži nejsou stejní) tak jako váš bývalý muž z vás udělal lhářku atd., tak je samozřejmě možné, že váš současný přítel taky u své ex nebude před vámi zmiňovat zrovna ty její dobré vlastnosti, pro které ji přece kdysi miloval a udělal si s ní dítě, že?....
Přiznám se, že na vztah k dětem jsem velmi citlivá. Pokud je 100%ní PRAVDA, že Bářina matka holce neulehčuje současnou situaci, je to hodně špatné....  Ale ono je klidně možné, že Bářina matka by nám tady situaci vylíčila jinak. Podívejte se na to z té její strany: byla byste ráda, kdyby vám "výdělečný"  partner odcházel za jinou? Byla byste ráda, kdyby na vaši dceru ta jeho nová přítelkyně jakkoli dobře působila a "táhla" ji z matčina domu? Nebudeme si namlouvat, že v určitých případech ženy nejsou sokyně, možná jsou a o to větší, když jde o zabezpečení děcek.... Třeba je Bářina matka špatná ženská a možná - je jen hodně nešťastná, vždyť ji opustil (zklamal) partner a ještě se její jediné dítě u jeho nové přítelkyně možná cítí líp, vždyť to musí být pro ni duševní pohroma..... Ani nevím, zda jste psala, jestli jste se s přítelem seznámila v době, kdy už žil sám nebo jste mu tak trochu od jeho partnerky pomohla. Vy jste ve svém manželství nebyla spokojená, tak jste prostě hledala.... Víme přece všichni, že se to stává, no, je to lidské.
Na rovinu řečeno z pohledu podvedené a opuštěné manželky, pokud mám pocit, že dělám pro fungování rodiny všechno a partner si najde jinou ženu - já bych asi taky tu jeho novou partnerku nikterak nechválila a situaci jí neulehčovala, tak andělská tedy nejsem. A na rovinu - myslím, že taková není žádná ...  I když dítě jako rukojmí bych určitě nebrala, jeho psychiku bych si zničit nedovolila.  Je totiž otázka, zda ta žena dělá naschvály (čili je primitivní, ale s takovou by určitě váš nový úžasný partner nikdy dítě neměl) nebo je prostě nešťastná a situaci nezvládá.
Možná by bylo dobré, kdyby tady návštěvy psychologů byly stejně běžné jako v Americe, že :-).
Určitě vám držím palce, aby se všechno dobře vyřešilo, a podle toho, jak jste se tu popsala, vám fandím.

Mimochodem, není mi jasné, když popisujete, že přítelova ex nemluví a nemluví...jak se tedy VY dozvídáte, že říká, že nemá peníze? To si trošku protiřečí, zrovna tak jako jestli máte syna anebo dceru.... Já vím, když je člověk plný emocí, asi přehlédne nějaké ty drobnosti při psaní, to je jasné...
Když už dokážete veřejně žít s jejím partnerem a nijak se spolu neschováváte, myslím, že by to chtělo zkusit si zajít přímo za ní a popovídat si z očí do očí, třeba byste byla překvapená. Možná by to k něčemu i bylo. Takhle jste v situaci, kdy máte jen zprostředkované informace. A ještě k věku dětí - víte, ono dítko dokáže zamuchlat různé situace, určitě vám Bára říká pravdu, proč ne, ale ono se někdy z oznámení tátovi, že je sama doma atd., může taky vyklubat to, že na tento návrh původně svojí mamině kývla... vždyť jste u toho nebyla a všichni víme, co děcka dokážou naprdolit. No to bychom všichni museli být přímo u pramene, abychom vyvodili tu "pravdu" a adekvátní řešení :-).
A ještě něco - pokud jsem tady vyčetla: vy sama jste asi ještě nebyla v pozici opuštěné ženy milovaným (nebo aspoň uznávaným) mužem, že? Totiž - pozor na to, pokud je vašemu příteli kolem 50ky, může to dost možná být tak, že ať je jeho partnerka sebelepší, on chytil prachobyčejnou druhou mízu :/... tak raději odhoďte růžové brýle a přesvědčení o tom, že jste ta "lepší".  Zkuste přečíst některé příspěvky opuštěných 50nic, možná vám to otevře oči.
Myslím na vás, ať vám to dobře dopadne...

tercia: Ad přítelovy peníze: Je mi opravdu jedno, kolik peněz dává na dítě a vážím si ho za to, že jí nesmrkne nějakou tisícovku, jak to někteří tatínkové dělají, i když příjem mají rozhodně na víc...žádné peníze mi nechybí, sama umím vydělat pro potřeby moje a mého dítěte dost peněz (nemám ani nárok na žádné sociální dávky, ani výživné mi můj bývalý neplatí)...
Ad přítel - možný lhář: Uvědomuju si (ve svém věku už opravdu ano), že přítel lhát může. Znám ho ale už delší dobu jako čestného člověka. Netvrdím, že se nemohu splést, ale za celkem šest let jsem neviděla, že by na někoho udělal podraz, takže mu zatím věřím.
Ad chování matky a moje pochopení: Já ji chápat mohu a taky chápu. Co nechápu je, že ona svoje chování neovládne a mstí se na dítěti (podle mě). A to dítě potom brečí mně na rameni - vlastně brečí pro ni cizí ženský místo toho, aby se svěřila rodičům.... A duševní pohroma bývalé přítelkyně? No to už mě vůbec nezajímá!!! Můžu jí pochopit (a to dokonce velmi dobře, můj bývalý se tahal s go-go tanečnicí a po mém odchodu si ji vzal za ženu), chápu její bolest, její nenávist vůči mé osobě, možná i vůči příteli, ale co nechápu je, že to promítá do vztahu s dítětem....Taky mám dítě, dokonce stejně staré, ale nikdy jsem nedělala to, co ona (i když se mi na jazyk dralo i to její "tak si tam zůstań, když se ti tam tak líbí"...tohle máma NESMÍ nikdy udělat...prostě NESMÍ, ať je její bolest jakákoli. Je to bolest ženy - partnerky, nesmí se objevit v roli ženy - matky. Můj názor.)
Ad nemluvení přítelovy ex. Nemluví. To, že nemá (údajně) peníze vím od Báry, která mi to řekla, když jsem se ptala na její koníčky a zájmy a jaký kroužek by ještě třeba chtěla...vypadlo z ní najednou, že maminka nemá peníze...
Ad popovídání si s ex: To zásadně zamítám. Už jednou jsem s ní mluvila (na její žádost), udělala na mě dojem hodně pokrytecké ženy, která v první řadě sleduje zejména zájem svůj, nikoli dítěte....s takovou osobou mluvit by pro mě byla ztráta času (sorry).
Ad "Bára sama doma": Jistě, že matce neřekne, že sama doma nezůstane....jistě, že jí na to kývla. Ale pak volala tátovi, jestli by raději nebyl s ní, aby sama nebyla. Děti jsou rádi, když je rodič nablízku (a nemusí se jim nutně naplno věnovat, stačí, když vědí, že je v domě. A je tam pro ně.)
Ad "syn nebo dcera": To, proč píšu jednou o synovi, podruhé o dceři jsem vysvětlila výše. Nemusíš mi to věřit, je to mnou podaná pravda, můj subjektivní názor. Ve skutečnosti mám dceru a neváhám to už dnes napsat, protože je mi ukradené, jestli mě můj bývalý někde sleduje, nebo ne. (Dřív tomu tak nebylo.)
Ad "druhá míza": Myslíš si, že jsem vážně tak na hlavu padlá jako nějaká šestnáctka a nepřemýšlela jsem o druhé míze? Růžové brýle nejsou věc pro mě (věř, či nevěř). A jestli jsem lepší než jeho bývalá? Do toho mi, upřímně řečeno, nic není....můj přítel říká, že kvůli mně neodešel a já mu věřím, že za jeho odchodem stál hlubší rozkol v jeho vztahu. Jen na důvěře můžu založit náš současný vztah. A v pozici ženy opuštěné jsem už byla. Nemysli si, že neumím pochopit nenávist bývalé přítelkyně mého současného přítele. Umím. Můj bývalý byl věčně z domu (12 let jsem s ním byla)...Nevím dodnes, jestli za tím byly jiné vztahy nebo skutečně vyčerpávající a časově náročná práce mého bývalého muže, ale jisté je, že dělal něco, co jsem nezkousla a taky jsem se kvůli tomu rozvedla. (To by ovšem bylo na delší povídání.)

A ještě: Já jsem nikde nenapsala, že bývalá přítelkyně mého současného přítele mi má ulehčovat situaci. (Já to nepotřebuju, s holčinou v pohodě vyjdu, rozumíme si. S jejím otcem taktéž.)...Já jen chci, aby ji ulehčila svému dítěti. A to je sakra rozdíl. A když to ona nedělá, tak mě to prostě zdvihá ze židle....Mimochodem já jsem asi z rodu těch andělských, protože novou partnerku mého bývalého (jo, tu go-go tanečnici) jsem já před svou dcerou pochválit uměla. Ano, musela jsem se k tomu mírně donutit a přiznat si, že i ona má své dobré stránky. Když dcera viděla, že ji "beru", začala se o ní se mnou normálně bavit a já jsem ráda, že mají pěkný vztah (i když bych mohla nadávat, že mi odloudila muže, jenže já vím, že takhle černobílé není nic).

K hledání a mému nepovedenému manželství: Můj nový vztah a mé bývalé manželství spolu nesouvisí. Já jsem odcházela od manžela, rozváděla se. Ano. Ale odcházela jsem s tím, že zůstanu sama (jistě že ne navždy, ale na nějaký rok, dva...možná i tři klidně ano)...poznala jsem, že svou cenu mám i bez partnera. Bez legrace to tak je....takže já jsem nikoho nehledala...

Ahoj Evo, v tom případě jste docela v pohodě, svůj příběh jste tady naservírovala naprosto bez obalu :-) a já se domnívám, že vy ani žádnou radu od nikoho nepotřebujete. Jste totiž skálopevně přesvědčena o tom, že VY jednáte naprosto správně a jste si jistá svou pravdou. Důležité je pro Vás to, že nemáte žádné výčitky, tudíž můžete poměrně v klidu promýšlet situaci s Bárou. Možná to všechno potřebuje jen nějaký čas, asi bych to nechala ještě chvíli volně plynout, uvidíte, co bude nejlepší. Akorát - si bohužel nějak nemyslím, že by dítě nového partnera, byť sebelepšího, mělo raději než matku, nevím... Můžu si tady všechno představovat jen podle toho, co VY píšete. Já jsem vždycky svoje rodiče měla nade vše, tak podle toho usuzuji, i když jsou i jiné případy, jistě.
Držím palce.

Tercia: Nechápu, proč píšete, že si nemyslíte, že by dítě nového partnera mělo raději než matku.... Vždyť to já ani nepředpokládám, ani k tomu Báru nechci nějak přimět nebo nutit...nebo prostě docílit toho, aby mě měla raději než mámu...to je pochopitelně nesmysl, který nijak neočekávám a kdyby se to stalo, tak by mi to bylo velmi líto, to mi věřte...Matka je jen jedna a kdyby ji ta holčina "vyměnila" za mě, znamenalo by to nejspíš, že s ní má opravdu velmi mizerný vztah...a to já nepřeju žádnému dítěti, ani cizímu, natož pak dítěti mého přítele....Ani nerozumím tomu, co myslíte tím, že jsem přesvědčena o tom, že jednám správně...V čem jsem přesvědčena, že jednám správně? Jakou "svou" pravdu já mám?  :/  Taky nevím, proč bych měla cítit výčitky... Pokud mi to vysvětlíte, byla bych ráda. Děkuji.

Napsala jsem svůj příspěvek proto, že mě mrzí, že matka dceři situaci neulehčuje a tak se ptám, jak bych ji mohla ulehčit já? (jestli tedy vůbec) Samozřejmě, že to, že matka situaci neulehčuje, je můj subjektivní názor, který jsem získala z toho, co dívka říká a že třeba pláče ...

Eva36 napsal(a):

Moji milí, zas jsem dnes trochu v koncích...Přes víkend u nás na návštěvě byla přítelova dcerka Bára, je jí 12 let...všechno v pohodě, víkend jsme si hezky užili....a večer jsem jela vyzvednout moje dítě (taky 12 let) z nějaké sportovní akce a Bára jela se mnou...cestou jsme si povídali a nějak došlo na to, že si myslí, že jí táta nemá až tak rád a že já jsem mu přednější (nejsem, to vím jistě, svoje dítě miluje a nikdy by nenechal ani mě, ani žádnou jinou, aby zaujala její místo. Přeci jen dcera a partnerka jsou dvě odlišné role.)....začala brečet a brečela a brečela...tak jsem jí objímala, klidnila...nakonec se mi to povedlo....ale stejně mám pocit, že jsem ještě mohla něco udělat...ale co? Pro pořádek dodám, že její matka s jejím otcem (mým přítelem) spolu nekomunikují. Třeba teď v pátek Báře máma oznámila, že v sobotu bude sama doma, protože ona potřebuje odjet....Bára volala tátovi a byla tak přes víkend u nás (pochopitelně)....já nechápu, proč maminka sama nezavolala otci, protože vím, že by jí vyšel vstříc...a ta holka v tom, chudák, lítá...a neví, co dělat. Chtěla by být víc u táty, zároveň říká, že nemůže nechat maminku doma samotnou. (Matka má ale nového přítele, tak tak sama zas není.) .... taky mi řekla, že by ráda chodila na kytaru, ale že teď nemají s maminkou peníze, tak to nejde....vím, že přítel jednak matce dává na dceru 8 tisíc a jednak cokoli, co si děvče vzpomene, tak se jí snaží zařídit (tedy rozumně, ona má taky požadavky přiměřené svému věku - třeba něco na kolo, to jí baví, tak táta jde, koupí to spolu a namontuje jí to, potřebuje nový batoh, tak jdou a koupí ho spolu atd.)... Máma jí nejspíš zatěžuje víc, než by bylo zdrávo a ne vždycky mluví pravdu, holka z toho pak má zmatek v hlavě....Můžu já vůbec něco udělat, aby byla ta holčina šťastnější, aby ten rozchod rodičů nesla líp? Myslím, že mě má ráda, nedávno mi dokonce sama koupila k svátku dárek, zdá se mi upřímná...ochotně se mnou jede kamkoli...drží na mě...poraďte, prosím ... Děkuji. (A omlouvám se za tak dlouhý příspěvek, já to ve zkratce prostě nedokážu.)

Je velmi hezké že se o hólku taj staráte, že vám na ní záleží, je také skvelé že vás má, potřebuje aby se vám, někomu, mohla svěřit i s negativními pocity, hlavne když se týkají žárlivosti a strachu z toho, že nebude už pro nikoho tak důležitá jako kdysi....Její táta je výborný otec a berre svoji roli odpovědně, myslím že nemůžete dělat víc, než snažit s ejí porozumět a vyslechnout bez toho abyste jí neco vnucovala nebo silou přesvědčovala. Má to holka težké hlavne se svojí mámou, ale jak se zdá není zdaleka sama a s vaší pomocí to zvládne. Držím vám , i jí palce
P.P.

Já Vám, pane doktore, děkuju. Ne, vnucování nebo násilné přesvědčování není nic pro mě. Vlastně žádné přesvědčování. Vyslechnu, obejmu a snažím se nadhodit podobné téma, které dopadlo dobře, nesoudím, neházím špínu, k matce se ve špatném vůbec nevyjadřuju (i když tady si srdíčko vyleju, to zas jo).