Dobrý večer všem, sedím tady u PC, přes slzy nevidím a protože nutně potřebuju s někým mluvit, píšu tady. Nerada obtěžuju, ale musím se vypovídat nebo se zblázním. Včera mi odvezli babičku do nemocnice s hroznými bolestmi břicha. Po všech výsledcích jsem se dnes dozvěděla, že její stav je velmi vážný - kritický :grater: Odpoledne jsem stála u její postele a snažila se smát, ale srdce uvnitř řvalo bolestí. Situace, kdy jsem ji hladila po tváři, utěšovala ji a nevěděla, jestli to není naposled, co ji vidím, mě za tu chvíli stála neuvěřitelně mnoho sil. Pocity se nedají ani popsat. Teď je na sále - operují ji a já počítám minuty. Doktorka narovinu řekla, že operace sama o sobě je velmi těžká a vzhledem k babiččině věku a zdravotnímu stavu je šance na přežití víc než malá. Je to buď a nebo, jiná šance není. Jsem na pokraji sil, babičku miluju nadevše a moc pro mě znamená. Teď se snažím uspat svého chlapečka, má mamka (její dcera) se vedle pomalu hroutí a já už nemám sílu. Hrozně moc se bojím. Prosím držte mi palce :grater:

Andrejko určitě to pro tebe není lehká situace, ale neztrácejte naději. Mojí babičce v jejích 86 našli nádor v hlavě a taky jsem to nemohla vydýchat. Podstoupila operaci a já myslela, že jí taky vidím naposledy, ale operace dopadla skvěle a babička je tu pořád s námi. Určitě držím moc moc moc palečky ať je tvoje babička v pořádku.

Andrejko, můžu jen držet palce, ať to dobře dopadne.

Andrejko: K tomu není co dodat.
Hodně štěstí a pevný nervy, ať to všechno dobře dopadne :pussa:

Andrejko, držím palce, aby to dobře dopadlo. Jen bych dodala, že pokud by byla opravdu mizivá šance, tak by do toho doktoři nešli !  Spíš by jí dávali jen léky proti bolesti a nechali jí bez operace !

Andrejko, jestli babičku miluješ, zůstane ti v srdci stále, je to tvrdá realita, všechno přebolí, musíš být statečná !!! ...ale třeba to dobře dopadne a budeš se zase radovat !

Andrejko drzim pesti a myslim na tebe.Snad to dopadne dobre.Vim co je to stratit milovaneho cloveka ,a jak boli pocit ze nemuzeme pomoct.
Drzime tady pesti vsichni tak snad to dopadne co nejlepe.

Andrejko, nevím do jaké míry jste věřící ( já ano, ale nepotřebuji k tomu církve ani kostely) ale dostala jsem nedávno od jedné vědmy mantru na ochranu, má se říkat 25 krát denně. Mě to moc pomáhá, protože se jako každá matka strachuji o své děti." Děkuji Ti Hospodine, Bože svatý za to, že jsi mé babičce ( dceři, synovi atd..) vůdcem, učitelem a ochráncem." Je potřeba tomu věřit a říkat to s vírou v srdci.

Andrejko, přesně vím, jak se cítíš.... taky mám už jen jednu babičku, kterou, ač to moc neumím dávat najevo, nesmírně miluju.... zrovna dneska jsem měla strašný sen, ve kterém jsem psala smuteční řeč, kterou jsem nechávala číst na pohřbu.... nedokázala jsem tam totiž jít.... fuj !!! vzbudila jsem se hrůzou, nedokázala jsem udržet slzy ............ naštěstí to byl jen sen a ona u nás byla na obědě... nicméně, taky už jí je 86 a leckdy jí trápí srdíčko, noha, hlava.... je to strašné, ale věř.... a hlavně - nenechávej jí samotnou... byla - li by to opravdu poslední možnost, nepromarni jí, já to tak udělala jednou..... měla jsem jet s našima do nemocnice za vážně nemocným dědou, ale nechala jsem ten den jet ségru, že pojedu další den.... nestihla jsem to....... už nebylo s kým se rozloučit.... :grater: ........ někde uvnitř dodnes jemu zazlívám, že na mě nepočkal.... a švíce, že mi tu poslední příležitost vzala :( :grater:

Děkuju vám všem, ani netušíte, jak moc mi tady pomáháte. Situace je taková, že babičku před chvíli dooperovali, teď je na ARU. Doktorka řekla, že byla v přímém ohrožení života, odebrali ji 2,5 metru střeva. Během operace nechtěla moc dýchat, takže teď za ní dýchá přístroj, srdíčko má strašně slabé a tlak jí kolísá, takže nic moc. Musíme čekat, nic jiného nejde dělat. Stále mám hrozný strach. Jsem vyčerpaná, ale musím se vzchopit už kvůli mamce a malému. Opravdu vám moc děkuju, zítra zase napíšu. Pane bože, ať to přežije :grater:

Andrejko, držím vám všem palce a buduna vás myslet

Dlouhé je čekání a strach.......a ta bezmoc, že nemůžeš pomoct,  že to není ve tvých silách, dlouho je do rána pro obě strany....ale snad bude líp !!!

Andrejko napiš jak to s babičkou vypadá. Držím babičce moc palce, musí to zvládnou už kvůli tobě!!!!!!!!

Andrejko,
moc dobře ti rozumím, jak ti je. Já před 3 týdny přišla o svou babičku a týden potom o tetu, její dceru. Babička, do té doby relativně zdravá ženská začala najednou marodit, zjistili jí neoperovatelný nádor žlučníku v pokročilém stádiu. Její nemoc trvala 1 měsíc. Já osobně jsem jí odchod dopřála a bylo pro mě snažší vědět, že teď už se netrápí a nic jí nebolí než se na ní každý den dívat, jak mi odchází před očima. Každá lžička jídla, kterou si vzala byla malé vítězství.  Přála jsem jí, aby se dlouho netrápila. Pokud se taková věc má stát, tak ať se stane. Do poslední chvíle jsme se snažili jí mít doma, dva dny před její smrtí přestala přijímat potravu, tekutiny, léky a my se rozhodli jí odvézt do nemocnice. Druhý den jsem za ní byla a bylo to naposledy, co jsem jí viděla, za pár hodin zemřela. Všichni mi říkali, abych tam nechodila, že bych měla být v klidu, ale já přesto šla a udělala jsem dobře, mohla jsem s babičkou rozloučit a nějak podvědomě jsem věděla, že jí vidím naposledy.
No a dva dny po babičině pohřbu náhle zemřela její dcera, moje teta. Je stejně stará jako moje máma, s ničím vážným nebyla nemocná. Doteď to nikdo nemůžeme pochopit a nejvíc mě mrzí, že jsem se s ní nemohla rozloučit.
Andrejko, pokud se má něco stát, stane se a nikdo to neovlivní. Nemá cenu za každou cenu tu držet člověka, který je už jednou nohou v jiném světě, ale dopřát mu klidný odchod, rozloučit se a přijmout to. :pussa:

Zdravím vás tady všechny po dlouhé bezesné noci a nekonečných hodinách čekání, které ještě ale nekončí :grater: Mluvili jsme s lékaři, babička je momentálně při vědomí, dýchá sama, ale doktoři se velmi bojí komplikací - srdce, embolie, zápal plic apod. Je stabilizovaná, ale její stav je nadále velmi vážný :grater: Stále leží na ARO. Akorát jedna dobrá zpráva byla, a sice lékař sám přiznal, že babička překvapila tím, jak zvládla operaci :) Je ale strašlivě oslabená a já i mamka máme strach, že už nezvládne dál bojovat :grater: Ale ona přece musíííí !!!!!!!!!!!!!!!!!

Děkuji vám za vaši podporu, já tady vždycky příjdu a vypovídám se, protože doma musím být já ta silná, která drží mamku. Pláču tajně, aby mamka neviděla, objímám ji a říkám, že to bude dobrý :grater: Ale já sama bych nejraději někam zalezla a necítila tu hrůzu a bezmoc, ten nekonečný strach, který svírá :grater: V uších stále zní její slova "nedávejte mě umřít do nemocnice" :grater:

Potvůrkopodivná, vím, že nemá cenu držet někoho za každou cenu, ale srdce říká něco jiného. Vím, že co se má stát, to se stane, ale nechci to, bojím se toho, hrozně se bojím, co bude dál. Připadám si jak na kolotoči, vše se kolem točí a já jsem uprostřed toho.  Není to  ani dva roky, co jsem přišla o nejlepšího přítele, člověka který pro mě znamenal strašně moc, bylo mu 31 let a viděla jsem ho umírat na rakovinu. Tehdy jsem musela hrát divadlo, dodávat mu odvahu, protože on mi moc věřil, a věděl, že já mu nikdy nelhala. Ale já mu lhala - musela  jsem :grater: Před ním jsem byla stále ta sebevědomá žena, za dveřmi jsem se hroutila. Podotýkám, že začátek tohodle trápení jsem zažívala jako těhotná. Trvalo to 8 měsíců, zemřel 3 dny po mých narozeninách, 12 dní před vánocemi :grater: Vypadá to, že to s mou babičkou nesouvisí, ale když jsem stála u její postele, zase se mi to všechno vrátilo. A jsem znovu v té situaci, kdy se musím přetvařovat a říkat, to bude dobrý, uvidíš babičko. Kolik toho ještě člověk musí vydržet?

Jsem ráda, že jsem babičku včera viděla, i když ten pohled nepřeju nikomu :grater: Jsem rozhodnutá, že dnes jdu s mamkou zase, prostě musím.

AndreaP. napsal(a):

Zdravím vás tady všechny po dlouhé bezesné noci a nekonečných hodinách čekání, které ještě ale nekončí :grater: Mluvili jsme s lékaři, babička je momentálně při vědomí, dýchá sama, ale doktoři se velmi bojí komplikací - srdce, embolie, zápal plic apod. Je stabilizovaná, ale její stav je nadále velmi vážný :grater: Stále leží na ARO. Akorát jedna dobrá zpráva byla, a sice lékař sám přiznal, že babička překvapila tím, jak zvládla operaci :) Je ale strašlivě oslabená a já i mamka máme strach, že už nezvládne dál bojovat :grater: Ale ona přece musíííí !!!!!!!!!!!!!!!!!

Děkuji vám za vaši podporu, já tady vždycky příjdu a vypovídám se, protože doma musím být já ta silná, která drží mamku. Pláču tajně, aby mamka neviděla, objímám ji a říkám, že to bude dobrý :grater: Ale já sama bych nejraději někam zalezla a necítila tu hrůzu a bezmoc, ten nekonečný strach, který svírá :grater: V uších stále zní její slova "nedávejte mě umřít do nemocnice" :grater:

Potvůrkopodivná, vím, že nemá cenu držet někoho za každou cenu, ale srdce říká něco jiného. Vím, že co se má stát, to se stane, ale nechci to, bojím se toho, hrozně se bojím, co bude dál. Připadám si jak na kolotoči, vše se kolem točí a já jsem uprostřed toho.  Není to  ani dva roky, co jsem přišla o nejlepšího přítele, člověka který pro mě znamenal strašně moc, bylo mu 31 let a viděla jsem ho umírat na rakovinu. Tehdy jsem musela hrát divadlo, dodávat mu odvahu, protože on mi moc věřil, a věděl, že já mu nikdy nelhala. Ale já mu lhala - musela  jsem :grater: Před ním jsem byla stále ta sebevědomá žena, za dveřmi jsem se hroutila. Podotýkám, že začátek tohodle trápení jsem zažívala jako těhotná. Trvalo to 8 měsíců, zemřel 3 dny po mých narozeninách, 12 dní před vánocemi :grater: Vypadá to, že to s mou babičkou nesouvisí, ale když jsem stála u její postele, zase se mi to všechno vrátilo. A jsem znovu v té situaci, kdy se musím přetvařovat a říkat, to bude dobrý, uvidíš babičko. Kolik toho ještě člověk musí vydržet?

Jsem ráda, že jsem babičku včera viděla, i když ten pohled nepřeju nikomu :grater: Jsem rozhodnutá, že dnes jdu s mamkou zase, prostě musím.

Můj první přítel, má první velká láska se zabil na motorce týden po mé maturitě, měsíc před dosažením mé plnoletosti. Měli jsme tolik plánů........
Ať je to jakkoliv kruté, smrt patří do našeho života. Vždy tě to velmi zasáhne, pokud je to někdo z tvé blízké rodiny, přátel.
Kolik toho člověk vydrží? O mnoho více než jsme schopni si představit. Věci, které můžeš sama ovlivnit, tak je ovlivňuj. S věcmi, které ovlivnit nelze se člověk musí smířit.
I mě se vrací vzpomínky na všechny, kteří už nejsou se mnou a snažím se vždy vzpomínat na to hezké, co jsem s nimi prožila.
Víš, pláčem a hroucením nikomu nepomůžeš, tím méně sobě. Chápu, že tu vnitřní bolest ze sebe potřebuješ dostat, vyplakat se, ale nezapomínej, že ty tu máš své poslání, máš tu lidi, kteří tě potřebují, jsou na tebe odkázaní. :pussa:

Tady asi není moc co poradit, tak držím aspoň palce, ať to babička zvládne. Ok, tak doktor říkal, že šance je malá, ale malá neznamená žádná, určitě to dobře dopadne.

:hjarta:babičce a tobě..

Andrejko já měla zas minulý rok dost ošklivý. Během týdne mi umřela pro mě ta nejmilejší a nejváženější osůbka mého života a tím myslím svojí mamku. Bylo jí jenom 58 let. Dostala mrtvičku a ke všemu jí v Pardubkách, když měla tu mrtvičku zjistili i nádor na mozku. Takže byla celou dobu v komatu a na operačním sále byla přes 4 a půl hodiny, ale víc to nešlo, protože by jinak umřela na sále. Tohle se jí přihodilo v neděli ráno na chatě a já v úterý ji mohla na chvilku spatřit. Myslela jsem, že se zhroutím, když stojíš nad milovanou osůbkou, která je v komatu a nemůžeš jí nijak pomoci. Tak jsem jí hladila aspoň po rukách a říkala jí, že to bude dobrý a že zas bude s námi. Ale v pátek o půl 1 odpo nám už volali, že nám mamka umřela, že odešla funkce srdíčka a všech funkcí těla. Nikomu bych tohle nikdy nepřála zažít. Nedokázala jsem se ani postarat o svojí holčičku natož o sebe. Hrozně mě bolelo srdce a pocit, že jsem přišla o mamku byl HROZNY!!!!!!!! Teď je to už přes rok pryč, ale tento rok jsem to zažívala zase s mojí babičkou, ale naštěstí ta operace dopadla dobře. Na mamku vzpomínám pořád a vždycky u toho moc brečím. Ale doufám, že to čas ve mě nějak urovná a ponesu to daleko líp než teď. Teď vím, že mě držela při všem moje holčička a můj manžel a člověk musí prostě bojovat. Andrejko moc myslím na tebe a na tvojí babičku. Moc jí přeju ať nabere sílu bojovat!!!!!!!!!!!

Andrejko, dovedu si dost dobře představit, co teď prožíváš.. Zítra to budou přesně 3 měsíce, co nás opustila naše babička..
Jsem s Tebou a držím pěstičky, ať vše dobře dopadne! :pussa: :hjarta:

Andrejko-Ver a vira Tva Te uzdravi.Drzim pesti at to dobre babicce dopadne.

Nikisko, je mi to moc líto s tvou maminkou, vůbec si to neumím představit :grater:, muselo to pro tebe být (a stále určitě ještě je) nesmírně těžké období.

Všem, co mi tady držíte palce a podporujete mě slovy útěchy moc děkuju, nesmírně moc to pro mě znamená. Ani netušíte, jak moc mi tady pomáháte :hjarta:

A co je nového s mou babičkou? Jak už jsem psala, operaci zvládla, ale doktoři nás stále připravují na to, že se hodně bojí komplikací. Odpoledne jsem teda s nesmírných strachem jela s mamkou za babičkou na ARO. A lidičky, babička se občas i usmála :D:D:D Ani neumím popsat, jak moc pro mě ten úsměv znamená. Víme s mamkou, že nic není rozhodnuté, že je stále ve velmi vážném stavu, ale co je pro mě moc důležité - tvrdí, že momentálně nemá bolesti. Celou dobu jsem jí hladila po ruce a dodávala odvahu. Ale ty její oči, když jsme odcházely :grater: Byly tak smutné, tak moc smutné a koukaly za náma :(:grater: Stále na ni myslím, a v duchu si nesmírně přeji, aby to zvládla. MUSÍ TO ZVLÁDNOUT, MUSÍ BOJOVAT !!!!!!

Andrejko - moc myslím na Tebe i Tvou babičku. Nejhorší je opravdu to čekání. Vím, jak Ti je, před 6 týdny jsem něco obdobného zažívala s mojí mamkou. Mamka ale bohužel dobojovala :grater:. To čekání bylo nejhorší v mém životě - nejdelší týden jaký jsem zažila. Byla jsem z toho tak vysílená, že jsem prosila Boha, jestli má maminka umřít, tak ať je to rychlé a bezbolestné.
Přestože se člověk nedokáže a ani nechce s tím smířit,tak smrt je součástí života. Moc mi pomohla myšlenka, že teď už je mamce líp, netrápí se, nic ji nebolí....
Tak držím palečky, ať babička svůj boj vyhraje a užiješ si s ní ještě spoustu krásných chvil.

:grater: Tak stav babičky se po pár hodinách zase prudce zhoršil, selhaly jí ledviny :grater: Přitom po té operaci vypadala tak dobře. Za hodinku tam zas máme volat, já se tak moc moc bojím, co uslyšíme :(

Andrejko tak jak to dopadlo? Doufám, že dobře. Tak až budeš mít chuť tak napiš zatím ahoj.

taky držím palce!!Zrovna nedávno jsem si uvědomila, jak je smrt hrozná, jak jsme proti ní bezmocní..taky znám ten pocit, když chcete někomu vdechnout život zpět,sáhnout si na něj,protože když koukáte na fotku, máte chut se ho dotknou a úplně si dokážete vybavit ten pocit, když ho hladíte, vůni,strukturu pokožky atd.ale ono to prostě NEJDE, at uděláte cokoli /a v té chvíli byste toho byli schopni/..je to hrozný pocit bezmoci, uvědomila jsem si,jak je svět se všemi svými pravidly a zákonitostmi obrovský a mocný...a všechny ostatní problémy v tu chvíli přijdou malicherné..musíme věřit, protože to posílí..ještě jednou držím palce!!

Me to máš pravdu pravdoucí. Nad pc stolkem mám fotku mamky a vždycky, když se tam kouknu tak jí vidím před sebou jak byla skvělá a vždycky musim brečet.

Hlásím se zas po pár nekonečných hodinách, jsem tak ráda, že vás tady mám. Jsem hrozně unavená, připadá mi to, že ráno vstávám ještě víc ubitá než večer uléhám :(  Tak babička stále leží na ARO, ale trošku pozitivní je, že lékařům se podařilo aspon trošku rozpumpovat ty ledviny :) Sice prognóza ještě není nic moc dobrá, ale já jsem vděčná za každou, byť minimálně pozitivní, zprávu. Hlavně že to není zpráva špatná. Ty telefonáty do nemocnice jsou strašné, ten sevřený žaludek, potící se ruce a nekonečný strach, co uslyšíme. Čtu tady vaše příběhy co mi píšete, a vidím, že život se opravdu s nikým nemazlí. Je to nefér, ale je to holá skutečnost :grater: Me - ty jsi to vystihla úplně přesně, ta bezmoc, beznaděj - k tomu není co dodat :(
Odpoledne jdu za babičkou na ARO, asi mě to zase srazí na kolena, ale já tam prostě musím. Chci jí vidět, chytnout za ruku, dát ji pusu a říct, že ji mám moc ráda, a že Tomášek doma čeká na svou prababičku...

Andrejko, drž se... budu na tebe moc myslet

Milá AndreoP.,
v prvé řadě Ti chci vyjádřit svou účast a přání, aby se vám babička zase uzdravila a vrátila domů.
Mám ale na srdci také něco, za co možná zde pisatelky nebudou mít rády. Součástí života je i to, že člověk musí jednou odejít. V případě, že se jedná o starého člověka, který má aktivní život za sebou, je to určitě smutné, ale představ si, když umírájí lidé ve 20-30-50 letech. Nebo děti. To je přece mnohem horší. Moje prababička zemřela, když mi bylo 12. Měla jsem ji ráda, ale byla už stará, bylo jí asi 84 let. Nedávno mi zemřel v 78. letech dědeček. bylo to hodně smutné, hlavně pro mou mamku, jeho dceru, ale všichni jsme to brali jako součást života, byl starý, hodně nemocný a teď je mu určitě lépe, už se netrápí.  Nedávno mi také málem zemřel druhý děda, kterému je 79. Byl na tom hodně špatně, ale dostal se z toho. Nicméně jsme to zase brali tak, že mladý může, starý musí. Koloběhu života nezabráníš, musíš se s tím smířit, že jednou to prostě čeká každého.
Nikdo nechce, aby mu někdo odešel, ale nezbývá nám, než to přijmout. :pussa:

Andrejko, to je mi líto, moc ti přeju, aby to bylo s babičkou lepší, moc ti rozumím, pro mě byla babička taky velmi důležitá a pokud ztrácíme někoho takového, dotkne se nás to na velmi velmi dlouho. Přesto doufám, že se vše v dobré obrátí . Lékaři určitě udělají vše, aby jí pomohli, musíš věřit. Myslím na tebe. Pa

Andrejko drž se prosím tě a babičce přeju to samé.

Andrejko. Přeji Tvoji babičce, aby všechno dobře dopadlo a byla ještě dlouho s vámi.

Ale mysli na to, že už je stará. Napsalas, že MUSÍ bojovat, ale třeba nechce. Proč by vlastně musela ? Moje babička, kterou jsem měla také moc ráda, vždycky říkala : "Prožila už jsem si všechno - dětství, mládí, svoje děti, vnoučata, radosti i trápení........ a cítím, že už mi to stačí - na nic dalšího nového už  se netěším. Špatně se pohybuji, ledascos mě bolí, to co mám ráda už dělat nemůžu, prostě už mi to tady na světě stačilo. Prožila jsem hezký život, ale kdyby zítra skončil, vůbec mi to nevadí.

Když starý člověk odejde a je hodně těch, kteří po něm truchlí, je důkaz, že byl milovaný a tudíž šťastný. Navíc mu bylo dopřáno, prožít opravdu celý život, narozdíl od mladých lidí poražených autem, dětí s leukémií, apod.

Takže, je to sice velmi smutné, ale musíš se smířit s tím, že všichni jednou odejdou - patří to k životu.

Přeji ti ze srdce aby s vámi babička ještě na tomto světě pobyla, ale pokud si myslí že bohatě naplnila svůj život a žila ho šťastně a naplno a teď ji čeká jen trápení, tak ji dopřej ten klid. Vím že je to těžké, taky už mám jen jednu babičku 84 a dědu žádného :grater:

Andrejko tak jaká je momentální situace?

Nikisko, tak momentální situace je taková, že babička stále leží na ARO, ale bojuje, a já ji držím moc palce. Ledviny se lékařům podařilo trošku zase "nahodit".

666salome - pro mě je to taky jediná babička, druhá mi zemřela před 8 lety a dědečka jsem neměla ani jednoho, oba zemřeli krátce před mým narozením :grater:

Mashanko, vím, že babička má chuť do života, a že se jí ještě nechce odejít, den po operaci  měla plány, jak oslaví své narozeniny :) a co jí máme přinést  na oblečení, jak jí pustí domů....

Andrejko poslední zprávičky si napsala 19. tak by mě zajímalo jestli je to tak pořád jak si psala?

Andrejko, taky jsem si to zažila, moje babička zemřela letos v lednu po tříměsíční nemoci, kdy ležela v nemocnici se zlomenou kyčlí. Bylo to hrozné, jindy vitální babička se z nemocničního prostředí nemohla vzpamatovat a pomalu chátrala...Už už to vypadalo, že bude líp, že se z toho dostane...ale nakonec...chodila jsem k ní pravidelně na návštěvu, jednou v neděli jsem za ni opět byla a ona se mě mimo řečí zeptala, jestli má ještě cenu bojovat, jestli to za to stojí...Povzbuzovala jsem jí, že to nesmí vzdát, teď ne, když je kousek od cíle, kdy ji určitě brzy pustí z nemocnice už domů, když se rána pěkně hojí...Ve čtvrtek jsme se sešli celá rodina a babička se z ničeho nic s náma začala loučit, prý nás příště už neuvidí...V sobotu dostala silný zápal plic a po hodinách boje, přesně dva dny po mých narozeninách, zemřela.....Nemohla jsem být v tu dobu s ní, nebyla jsem nablízku...dodnes si to vyčítám a s její smrtí se nedokážu pořád vyrovnat.....

Omlouvám se, že jsem se dlouho neozvala, ale měla jsem (no stále mám) dost nemocné dítko, tak jsem nevěděla, kde mi hlava stojí.
Babička je stále v nemocnici, z ARO jí už ale přeložili na chirurgii, odpojili jí z přístrojů a teď pomalu zkoušejí pevnou stravu. Babička je hrozně slabá, bude dlouho trvat, než se vzchopí. Včera jí konečně vytáhli stehy a teď jí ale lítá cukrovka (je diabetička), tak se jí snaží dát trošku dohromady. Nemám ještě odvahu napsat, že je to dobrý, mám strach, že to zakřiknu :( Občas jí pobolívá břicho, ale ty šílené bolesti jak měla, už nemá. Každý den k ní chodí rehabilitační pracovníci a nutí jí stavět se na nohy.
Dnes jsem za ní byla, měla radost, že mě vidí. Říkala jsem jí, jak jsem na ní pyšná, jaký je bojovník :supr: Takže čekáme, jak to půjde dál.
A moc vám všem tady děkuji, jsem ráda, že jste tady po celou tu těžkou dobu se mnou. Moc moc díky všem. Zase napíšu, jak to pokračuje :)

Danisko, s tvou babičkou je mi to líto. Zažila jsem úplně to samé s mou druhou babičkou, taky si zlomila krček, dodneška slyším ten zvuk, jak spadla doma na zem, ležela pak v nemocnici 4 měsíce, jenže ona se tomu tak poddala, že už se po operaci nepostavila na nohy, dostala šílené proleženiny, na které následně i zemřela (něco jako otrava :grater:) Já se s ní nestačila rozloučit, zemřela asi 5 minut před tím, než jsem dorazila na návštěvu (byla v té chvíli u ní dcera a babička ještě "počkala", než dorazí její syn - můj otec). Takže dva nejbližší byli ve chvíli její smrti s ní a drželi jí za ruce :grater: Dlouho mi trvalo, než jsem se s tím vyrovnala, nedokázala jsem se ani pohybovat v jejím bytě - bydlela s náma v rodinném domku, měla jsem tam hrozně nepříjemné pocity, bála jsem se a byla stísněná, nedokážu to vysvětlit.

Andrejko,chápu jak ti je a proto držím babičce i dítěti palečky,že se to zpraví a opět budou v pořádku.
Já mám taky nemocnou maminku a hrozně se o ní bojím.Snažím se jí pomoci jak to nejvíce jde,ale po psychické stránce je na dně.Maminka to vzdává a pořád dokola opakuje,proč jsme jí nenechali spát (před rokem prodělala diabetický šok a byla v komatu)....což nesu velmi těžce...

Talko, tak tohle je teda hodně drsné...a člověk neví, jestli v tu chvíli blízkého litovat, nebo ho za takové řeči pěkně vyčinit.... moje kamrádka to měla taky tak.....a ta vždycky maminku chlácholila nejdříve tím, že se přece chce dožít její svatby, pak vnoučátek.... :(

Andrejko, já v sobě nosím takovou svoji vnitřní teorii, že na místech, kde žili naši blízcí, které jsme hrozně milovali..... a kde pak nedokážeme být, ať už jakkoli dlouho...... je jakoby tíha jejich "duší", které jsme nějakým způsobem nwdokázali "pustit" od nás pryč.... ve chvíli, kdy se s jejich smrtí ne že smíříme, to nejde nikdy, ale přijmeme jí.....tak se to nějak změní ...... aspoň já to tak vždycky měla..... dokud jsem nedokázala jít na hřbitov, vidět tam ten náhrobek se jménem a teprve pak přijmout, že je to definitivní, teprve jsem dokázala v klidu jít k babče do bytu, vypít tam kafe atd... do té doby jsem tam cítila nepředstavitelný neklid...

to jsem to ale zamotala :rolleyes:

Popelko,nechci jí litovat,protože ona potom brečí a to mi trhá srdce,ale musím se přiznat,že někdy když už nevím kudy kam,tak si v koutku popláču,ale nikdy né před ní.Musím jí hodně podporovat.Je to šílené to mi věř,ale musím...
Když příjde na ty její řeči,tak věř,ale je to tak něco hroznýho.Pořád jí říkám,že má ještě čas myslet na týhle věci a musí bojovat..já taky bojovala a jsem tu..docela mi je i líp.
Přesně tak tohle jí taky říkám..máš tady dcery a vnoučata...ty se nechceš dožít jejich svatby,atd,atd....

Andrejko, já vím, že nechceš psát, že je to dobrý, aby se něco nezakřiklo a tak, ale jsem ráda, že se ten stav tvé babičky změnil. Moc držím palečky!!!!!!

Ahoj všichni, co jste drželi palce a mysleli na mě :hjarta: Tak babičku včera pustili domů !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! :supr: Huráááááááááááááááá :) Za ten měsíc zhubla 8 kilo, dozvěděli jsme se, že operace, kterou prodělala, byla opravdu náročná, a že je to operace velmi vyjímečná, která se tak často nedělá - že operace střev se dělají často, ale ne konkrétně tato :( Každopádně jí šlo o život a bylo to ne za 5 minut 12, ale prý za sekundu 12. Lékaři obdivují, jaký je bojovník, prý se s tím snad ještě nesetkali, na rovinu řekli, že nečekali, že operaci přežije :grater: Ještě sice má nějakou ne úplně dobrou krev, bude se to hlídat, bere silné léky, ale je doma, a to je hlavní! Díky vám všem tady, moc jste mi svými slovy útěchy a podpory pomohli.

tak to je super, moc gratuluju a přeju vám s babičkou ještě moře krásných chvil :)

tina napsal(a):

tak to je super, moc gratuluju a přeju vám s babičkou ještě moře krásných chvil :)

Děkuji moc, tino :)

mala.popelka napsal(a):

Andrejko, já v sobě nosím takovou svoji vnitřní teorii, že na místech, kde žili naši blízcí, které jsme hrozně milovali..... a kde pak nedokážeme být, ať už jakkoli dlouho...... je jakoby tíha jejich "duší", které jsme nějakým způsobem nwdokázali "pustit" od nás pryč.... ve chvíli, kdy se s jejich smrtí ne že smíříme, to nejde nikdy, ale přijmeme jí.....tak se to nějak změní ...... aspoň já to tak vždycky měla..... dokud jsem nedokázala jít na hřbitov, vidět tam ten náhrobek se jménem a teprve pak přijmout, že je to definitivní, teprve jsem dokázala v klidu jít k babče do bytu, vypít tam kafe atd... do té doby jsem tam cítila nepředstavitelný neklid...

to jsem to ale zamotala :rolleyes:

Ja takto dodnes obchádzam byt mojej starej mamy, ktorý som mala ako decko veľmi rada a na ktorom ona ľpela - keď sa jej po ťažkej operácii(kardiostimulátor voperovaný) a následnom psychickom priťažení ako-tak polepšilo, utekala ako prvé do "svojho" bytu... A keď sme vypratávali byt druhej babičky(sťahovali sme dedka k tete), bolo to pre mňa hrozne ťažké, ale aspoň som si ho vyfotila ešte posledný raz, prebrali sme jej veci a vytriedili ich a rozlúčili sme sa s bytom, kde som tiež strávila nejedny prázdniny. Asi je to lepšie takto sa odstrihnúť; ale som rada, že som tam bola s mamou a tetou, a nie sama...

A teší ma babička-bojovníčka :godlike: :)

Andrejko tak to jsou ty nejlepší zprávičky co čtu. Babičku to stálo hodně sil, ale jak vidíš všechno dopadlo dobře.

jsem moc rada ze to dopadlo tak jak to dopadlo a Tva babicka je zpet doma a gratuluju ji ze byla tak silna a prekonala operaci:)
je to super cist ze to tak dopadlo Andreo :)...grauluju a preji mnoho stastnych let ve zdravi!

Moc bych si přála, aby těch let bez větších potíží bylo ještě spousta :) I já obdivuju svou babičku za to, jak to zvládla - nikdo to nechápe, tolik síly a odhodlání v jejím věku, to je prostě úžasné :supr: Je a vždycky byla silná žena.

:supr: je to bezva jak si silna :D

Babičce gratuluji a přeji mnoho zdravíčka :hjarta:

Re FERDA: To mě těší že máš zase svůj oblíbený avatar a tady ten je ještě lepší :supr:

hehe ze je dobrej?me se libi ten podeziravej pohled..dikec...
a vsem babickam hoooodne zdravicka!

Ahojky všem, co jste mi (nám-i babičce) drželi palce a povzbuzovali mě, když mi bylo nejhůř. Mám tady pokračování, bohužel ne už šťatné. Má babička včera vpodvečer zemřela :grater::grater::grater: Ani nemůžu popsat, jak se cítím, nedá se to. Je týden do vánoc, já těhotná (babička už pravnoučka neuvidí) a jsem úplně na dně. Držte mi palečky, ať to zvládnu :grater:

Andrejko, to mě opravdu upřímně moc moc mrzí :(
nemám slov, protože moc dobře vím, že jakákoli slova v tuhle chvíli jsou hloupá a nicotná.... Jen jedna velká pravda -- ona už je někde, kde je jí líp....
A já věřím, že naši milovaní na nás odněkud z mráčku shlíží a drží nad námi ochrannou ruku.... Ona věděla, že jsi jí měla moc ráda.... a neboj, ač ne po vašem boku, ale Tvoje maličké uvidí....

Držím všechny pěstičky co mám, přišlo to v tu nejhorší dobu, ale vyplakej se, to je jediný lék... spolu s časem :(

Andrejko,moc mě to mrzí s tvou babičkou.
Myslím pořád na tebe.Přišlo to v nejhorší dobu,vím že myslíš moc i na Martina.
Drž se moc.A kdybys mě potřebovala zavolej mi nebo napiš.Jsem tady pro tebe a jsem tvoje kamarádka.
Pa pa Xenie

Andrejko, to je mi moc líto...

Andrejka, je mi to ľúto... Mala som výborné babičky, každá bola síce iná, ale každá bola skvelá svojím vlastným spôsobom. Hádam sa nerúham, keď poviem, že mi boli možno bližšie - aspoň niekedy a v niečom - ako vlastná mama. Dodnes mi chýbajú, ale aspoň sa snažím byť ako ony, rozprávam o nich malej neteri, bratovej dcére, a nesiem si v srdci spomineku na ne. Je šťastie zažiť takú babičku, buďme vďačné aj za to...

Andrejka, je mi to velmi luto. Tiez mi pred mesiacom umrela babicka a viem, ako to velmi boli. Prislo to v tu najhorsiu chvilu, o to to mas horsie.  Na to pomaha naozaj len cas.:grater: Jej je uz ale dobre. Drz sa!