Poraďte, prosím- mám jeden dost velký problém. No a známý říkal, že se tím nemám trápit, mám se prý zeptat Boha, on mi dá nějaké znamení, jestli ano- ne. Jestli se problém vyřeší, nebo ne. Prosím, mohl byste mi někdo o tomto něco napsat, cokoli. Jak poznám odpověď Boha, jak se ptát.
Dost by mi pomohl nějaký náznak odpovědi na můj problém.
Ahoj a hezký večer.

Ťažká otázka. Myslím, že práve o tom je modlitba. Keď som bol na jednom workshope, hovorili tam o 4 stupňoch modlitby:
1. odrapotané slová.
2. monológ - slová sú už myslené vážne, ale stále kecá len daný človek
3. dialóg - kecá človek, ale "nechá priestor" i Bohu.
4. načúvanie - modlitba ako miesto, kedy je človek ticho a nechá hovoriť Boha.
Takže ide o to - modliť sa - svojimi slovami, niekedy i bez slov, hlavne byť neodbytný, pretože odpoveď nemusí prísť hneď. Mne prichádza odpoveď až teraz, po roku, cez ľudí, ktorých poznám sotva pár týždňov. Postupne, neuvedomujúc si to, mi cez nich hovorí Boh - ako ďalej. Takže ako teda? Aký je ten návod?
3 veľké lyžice pokory na priznanie problému, s ktorým potrebujeme Božiu pomoc.
Pridáme plnú hrsť lásky a odmerku viery v Boha, ktorý sa stará i o najmenšiu časť nášho života.
Štipka túžby, kilo neodbytnosti.
Dáme zapiecť a posypeme pozorným uchom a srdcom. A môžeme jesť Božiu odpoveď. ;)
Raz som počul, že Boh k nám hovorí asi 100krát za deň, čo presne máme urobiť. Ale vďaka svojej otupenosti a nevere toho, že to robí, počujeme tak 10-20 a vďaka svojej lenivosti sa riadime tak 3-4 radami. Dosť plytvanie, čo?
Niekde v Biblii sa píše, teraz nemám čas to hľadať, musím robiť :albert:, ale k veci - čo sa píše?
"Veď váš Boh vie, o čo chcete prosiť skôr, než by ste o to prosili."
Možno ti už teraz dáva odpoveď, ide len o to počúvať. Takže aká je teda moja rada v krátkosti?
Pros, pros, pros a otváraj oči aj na tie najmenšie detaily, i v nich sa môže skrývať odpoveď.

Leila napsal(a):

Poraďte, prosím- mám jeden dost velký problém. No a známý říkal, že se tím nemám trápit, mám se prý zeptat Boha, on mi dá nějaké znamení, jestli ano- ne. Jestli se problém vyřeší, nebo ne. Prosím, mohl byste mi někdo o tomto něco napsat, cokoli. Jak poznám odpověď Boha, jak se ptát.
Dost by mi pomohl nějaký náznak odpovědi na můj problém.
Ahoj a hezký večer.

Milá leilo,

nejsem žádný odborník v tomto směru, ale onehda jsem si šla sednout do kostela, náhodou mně to tam zavedlo.. a začala jsem v duchu něco povídat... a pak mi došlo, jak je to zbytečné, že "on" to vlastně všechno ví.
Myslím si, že to vůbec není o modlitbě, frázi, čemkoliv (i když tím jim nechci ubírat na síle a důležitosti), ale o skutečné víře v tom, že se ti znamení dostane, že je něco víc, něco, čemu třeba říkejme Bůh.
Taky si myslím, že je důležité "netlačit na pilu". Být připravena, že odpověď možná nepřijde hned.
Pokud máš pochyby o tom, zda můžeš takové znamení dostat, pak žádné znamení, kterého se ti dostane nebude to pravé... bude to pro tebe náhoda, souhra okolností... zkrátka, pokud se dáš na tuhle "hru", měla bys být rozhodnuta že ještě NEJSI rozhodnuta... protože pokud volíš dejme tomu mezi cestou doprava a doleva a čekáš na znamení kudy jít a přitom bytostně toužíš jít doprava... tak i kdyby ti přišlo sebelepší znamení - jdi doleva, neuvidíš jej. Taky tomu dej čas.
A jak poznat, že je to to "pravé" znamneí? No to je ten fór víš, tady musíš použít intuici a zde se projeví, jak silné je tvé přesvědčení. Jsi tvor se svobodnou vůlí a tak za tebe problém nikdo a nic nerozhodne. Víš, že volíš mezi dvěma variantama... požádáš o pomoc a začnou se dít náhody... a ty se nesmíš bát dát na ty náhody a na tvou schopnost je správně interpretovat.
Já také řeším dilema. Myslím, že se mi dostává znamení, jakou cestou se dát, ale protože to není ta odpověď, v jakou jsem doufala, snažím se to přehlížet... a to je špatně, že. Takže si upřímně řekni, zda skutečně chceš dostat znamení a nebo zda chceš dostat znamení, které ti potvrdí rozhodnutí, krteré jsi již učinila. Je v tom obrovský rozdíl. A myslím, že Vesmír na lidi jako jsem já, tedy lidi, kteří chtějí jen to jedno znamení, dlouho energií plýtvat nebude :/

Fatimo a ostatní tady, já také nevím jak mám požádat o pomoc. Někdo tady psal, že nemá smysl žádat Boha, ale poprosit Duši, Vyšší Já nebo Vesmír.. Já ale nevím jak. To mám říci: Moje Vyšší Já (Duše, Vesmíre...) prosím o....Nebo když chci požádat o pomoc (o dobro) pro někoho jiného, to mám říci :Vyšší já toho druhého (dcery, přítelkyně...) a kde mám požádat, o samotě , v tichu.....????

Myslím, že každý má tu moc pomoci sám sobě, jen si to musí uvědomit.
A jednou jsem někde slyšela, že člověk má dvě ruce, jednu aby pomohl sobě a druhou aby pomohl ostatním :) .
Vnímám to tak, že je potřeba hledat cestu, ne jen nečině čekat a žádat o pomoc ..... je potřeba vyjít pomoci vstříc .... ona přijde. Ale čekat na ni za křižovatkou, aby sama našla cestu, to by mohlo být na dlouho a tak je potřeba zajít na křižovatku a třeba i mávat šátkem a ona přispěchá.

Ja to by som to ešte trošku poopravil... tie "náhody" niesú náhody...
A tá odpoveď na ktorú čakáš, može prísť v akejkoľvek forme... môže byť obsiahnutá v piesni, ktorú budeš počuť, vo filme, ktorý si nabudúce pozrieš... alebo v situácii, ktorú prežiješ... môže prísť ako pocit alebo aj ako človek, ktorý Ti jednoducho tú odpoveď priamo povie... hlavne musíš byť pozorná a všímať si... Boh nekomunikuje iba slovami...

xxx pravdu díš :)
je ovšem potřeba jak píšeš být na přijmu, neb pokud budeme pouze zahleděni do sebe, nevnímajíc signál, světlo, praporek .... pak zkrátka pomoc nepřijde a my můžeme narazit na skálu, či se utopit v oceánu lítosti....

Venus napsal(a):

Fatimo a ostatní tady, já také nevím jak mám požádat o pomoc. Někdo tady psal, že nemá smysl žádat Boha, ale poprosit Duši, Vyšší Já nebo Vesmír.. Já ale nevím jak. To mám říci: Moje Vyšší Já (Duše, Vesmíre...) prosím o....Nebo když chci požádat o pomoc (o dobro) pro někoho jiného, to mám říci :Vyšší já toho druhého (dcery, přítelkyně...) a kde mám požádat, o samotě , v tichu.....????

No já myslím, že na to opravdu neexistuje návod jako třeba na použití pračky. Venus, zkus požádat přesně tak, jak tě to samotnou napadne, v kostele, na louce, v bazéně... kdekoli... ptej se Duše, Vesmíru, Boha... ptej se toho, v co skutečně věříš, ne toho, co ti někdo druhý poradil.
Pokud jsi křesťanka, zkus křesťanskou modlitbu... ale ať už to uděláš jakkoliv, formuluj to jasně, neříkej - prosím, ať neumře... ale říkej prosím, ať žije dlouho; neříkej - prosím, ať mně neopustí... ale říkej, prosím, ať je náš vztah hezký... zkrátka formuluj větu pozitivně, nikoliv negativně. Taky by se možná hodilo trochu pokory - resp. něco v tom smyslu, že tuto věc si přeji pouze pokud je to ku prospěchu mé duše, popř. duše toho, na koho se prosba vztahuje.
Také si to zkus vizualizovat, předstatovat... třeba do nejmenších podrobností, večer před spaním... nebo kdy je ti to nejvíc milé.
Ale nečekej zázrak, že se pohne zem... všímej si náhod, drobností... a hlavně měj uši a oči otevřené a odevzdej se tomu.
Tedy, tak aspoň tomu věřím já a praktikuju to já... je to destila z mnoha rad a postupů, kterých se mi dostalo + troška osobní invence ;)

tora napsal(a):

Myslím, že každý má tu moc pomoci sám sobě, jen si to musí uvědomit.
A jednou jsem někde slyšela, že člověk má dvě ruce, jednu aby pomohl sobě a druhou aby pomohl ostatním :) .
Vnímám to tak, že je potřeba hledat cestu, ne jen nečině čekat a žádat o pomoc ..... je potřeba vyjít pomoci vstříc .... ona přijde. Ale čekat na ni za křižovatkou, aby sama našla cestu, to by mohlo být na dlouho a tak je potřeba zajít na křižovatku a třeba i mávat šátkem a ona přispěchá.

No jasně, ale někdy děláš maximum a přesto se ocitneš na křižovatce života a prostě nevíš, jak dál. To je myslím okamžik, kdy by člověk měl žádat o "radu".
K těm náhodám - jasně, že náhoda vlastně vůbec není náhoda, že... :lol:

Venus napsal(a):

Fatimo a ostatní tady, já také nevím jak mám požádat o pomoc. Někdo tady psal, že nemá smysl žádat Boha, ale poprosit Duši, Vyšší Já nebo Vesmír.. Já ale nevím jak. To mám říci: Moje Vyšší Já (Duše, Vesmíre...) prosím o....Nebo když chci požádat o pomoc (o dobro) pro někoho jiného, to mám říci :Vyšší já toho druhého (dcery, přítelkyně...) a kde mám požádat, o samotě , v tichu.....????

Venus, na oslovení nezáleží... keď žiadaš Dušu, žiadaš Boha... keď žiadaš Vesmír, Život, Lásku, žiadaš Boha... tiež nezáleží kde žiadaš... ani kedy a ani akou formou... požiadaj kde chceš, ako chceš a kedy chceš... Tvoja požiadavka bude zaznamenaná do poradovníku a potom uvidíme, čo s ňou... :)

tora napsal(a):

xxx pravdu díš :)
je ovšem potřeba jak píšeš být na přijmu, neb pokud budeme pouze zahleděni do sebe, nevnímajíc signál, světlo, praporek .... pak zkrátka pomoc nepřijde a my můžeme narazit na skálu, či se utopit v oceánu lítosti....

To je svätá pravda... treba byť naozaj všímavý... a treba sa v tom stále zdokonaľovať... sám sa mnohokrát pristihnem, že som nevšímavý a potom si búcham hlavu, že ako som to a to mohol nevidieť...

Fatima napsal(a):

tora napsal(a):

Myslím, že každý má tu moc pomoci sám sobě, jen si to musí uvědomit.
A jednou jsem někde slyšela, že člověk má dvě ruce, jednu aby pomohl sobě a druhou aby pomohl ostatním :) .
Vnímám to tak, že je potřeba hledat cestu, ne jen nečině čekat a žádat o pomoc ..... je potřeba vyjít pomoci vstříc .... ona přijde. Ale čekat na ni za křižovatkou, aby sama našla cestu, to by mohlo být na dlouho a tak je potřeba zajít na křižovatku a třeba i mávat šátkem a ona přispěchá.

No jasně, ale někdy děláš maximum a přesto se ocitneš na křižovatce života a prostě nevíš, jak dál. To je myslím okamžik, kdy by člověk měl žádat o "radu".
K těm náhodám - jasně, že náhoda vlastně vůbec není náhoda, že... :lol:

Naprosto chápu, jak to myslíš, jen v mém případě to vždy fungovalo tak, že pokaždé když jsem takříkajíc klečela na kolenou a měla pocit, že odpověď neznám a pomoci si nemohu, najednou jsem někde uvnitř cítila šílený pocit ... nevím jak to vyjádřit ... jakoby ve mně vstávala jiná bytost, narovnávala mi nejdříve hlavu na krku, posléze záda a donutila mne z té země vstát a někde uvnitř hlavy mi šla jediná myšlenka ..... TO ZVLÁDNEŠ... a v ten moment mne opustil pocit hledání odpovědi a daný problém jsem neřešila, ač to zní divně, najednou to totiž nebyl problem, byla to výzva... a řešení přišlo jakoby samo..., ale uznávám, že je také rozdíl, jaký člověk má problém, neb ani hruška, jablko a švestka nejsou stejné...

xXx napsal(a):

tora napsal(a):

xxx pravdu díš :)
je ovšem potřeba jak píšeš být na přijmu, neb pokud budeme pouze zahleděni do sebe, nevnímajíc signál, světlo, praporek .... pak zkrátka pomoc nepřijde a my můžeme narazit na skálu, či se utopit v oceánu lítosti....

To je svätá pravda... treba byť naozaj všímavý... a treba sa v tom stále zdokonaľovať... sám sa mnohokrát pristihnem, že som nevšímavý a potom si búcham hlavu, že ako som to a to mohol nevidieť...

:) :) :) .... tak to  znám .... mám hlavu kolikrát úplně dobitou :) :) :)

Díky všem ... Já žádám Anděly strážné, jsou mi tak nějak "nejbližší", tak snad to tam nahoře vyřídí, já se jim budu snažit pomoct...

Nebylo, není a nebude v dějinách lidských okamžiku, aby Bůh k nám přestal promlouvat! S neuvěřitelnou trpělivostí, s mateřskou něhou - s každým úderem našeho srdce... Nepřetržitě jen laská a konejší naše duše a něžně jim našeptává, jak se státi lepšími... Bohužel - v poryvech našeho ega - je těžké porozumět jeho tichému, nestranému hlasu.

Protože Pravda je jako studánka. Je tu pro všechny - všichni se v ní zrcadlíme. Její průzračná, živá voda, však sama od sebe nevskočí do našich úst a nenapojí nás... Abychom uhasili svou žízeň, musíme se k ní napřed sklonit!!! Pak, až v ní zblízka spatříme svou pravou tvář... A pak, až její třpyt naplní naše vyprahlé nitro - uslyšíme hlas Boha v každém tónu svého života, bezpochyby!

Do té doby - jen občas, když náš cit bude zrovna v "kondici" :)

Vám všem velký dík za víru a pochopení. Dostala jsem "odpověď" včera - jedna věta v článku s mým životem naprosto nesouvisejícím...a už vím. Venus, stane se to, uvidíš. Držím Ti palce.

Nejúčinnější motlitba je vlastně poděkování. Poděkování za to, že se mi dostává všeho přesně v tom okamžiku kdy potřebuji, poděkování za to, že je vše jak má být, poděkování za to, že nás Bůh a svatá trojice vede a směruje správným směrem. Poděkování je vlastně potvrzení toho, že mám vše co potřebuji. Když o něco prosíš, tak to vlastně nemáš, ale když poděkuješ, tak už děkuješ za něco, co máš. A vesmíru už je prostě "blbé" Ti to nedopřát.  Napsala jsem to asi kostrbatě, ale tak to cítím.

K ďakovaniu vlastne len jedno:
niekde som čítal takú zvláštnu vetu, budem parafrázovať: "Najlepší spôsob, ako sa vyrovnať s utrpením, je ďakovať zaň Bohu."
Proste ide o to, že Boh pozná tú správnu cestu a je len na nás, či sa rozhodneme ísť po svojom, alebo si povieme: "On vie, čo robí."

Modlit se

backy007 napsal(a):

K ďakovaniu vlastne len jedno:
niekde som čítal takú zvláštnu vetu, budem parafrázovať: "Najlepší spôsob, ako sa vyrovnať s utrpením, je ďakovať zaň Bohu."
Proste ide o to, že Boh pozná tú správnu cestu a je len na nás, či sa rozhodneme ísť po svojom, alebo si povieme: "On vie, čo robí."

Ideáone je to skombinovať, aby sme zasa úplne neodovzdali kormidlo svojho života - aj zodpovednosť zaň - do rúk niekoho iného... Proste zlatá stredná cesta.

orela napsal(a):

Modlit se

Je zajímavé, že Leila podala dotaz Otázka na Boha 9/2006 a Orela reagovala až za 7 let. Je vidět, že téma, ač není moc rozvětvené stále žije.

Co znamená modlit se? Znamená být ve spojení s Bohem - tutíž i sám se sebou. Modlit se, znamená vytěsnit negativní emoce, myšlenky - být v míru. Někdo modlení nahrazuje meditací, která má podobné účinky.

Rodíme se jako božské bytosti - světlé, čisté a postupně nabíráme nečištění.  Tak se v nás následně může prát dobro a zlo. Čím více máme v sobě Boha, tím více lásky v sobě máme. Můžeme mít vše, ale musíme chtít a to především lásku. Nechat mluvit v sobě Boha a podle toho se řídit..........

Rodíme se jako božské bytosti - světlé, čisté
Ano?
Proč potom poskytovat svátost křtu?

Je zajímavé, že Leila podala dotaz Otázka na Boha 9/2006 a Orela reagovala až za 7 let. Je vidět, že téma, ač není moc rozvětvené stále žije.
Leila Orelu trochu popíchla- když se tu Orela svěřila s jednou záležitostí, tak jí připomněla co tu řešila před časem. A Orela jí to patrně chtěla oplatit a taky vytáhnout něco z historie, tak jí napsala na tohle. Ale jinak ano, téma je to asi věčné..

helena napsal(a):

Rodíme se jako božské bytosti - světlé, čisté
Ano?
Proč potom poskytovat svátost křtu?

Také jsem křtěná.....
Poznala jsem však lidičky, které svátost křtu neovlivnilo a lidičky, které nebyli pokřtěni a byli a jsou plné lásky.:hjarta:

mě z těch věčných srdíček mandragorasy a toho jejího postoje buddhy, naskakuje kopřivka.

Poznala jsem však lidičky, které svátost křtu neovlivnilo a lidičky, které nebyli pokřtěni a byli a jsou plné lásky.
Tak moment, moje milá... svátost křtu "neovlivňuje" lásku či nelásku... svátostí křtu je odpouštěn u malých dětí dědičný hřích (u dospělých také i všechny osobní hříchy), ergo nemáš tak docela pravdu, že "Rodíme se jako božské bytosti - světlé, čisté"...

Mandragoraso, vnímám tvé psaní jako nepřirozeně přeslazené.

helena napsal(a):

Poznala jsem však lidičky, které svátost křtu neovlivnilo a lidičky, které nebyli pokřtěni a byli a jsou plné lásky.
Tak moment, moje milá... svátost křtu "neovlivňuje" lásku či nelásku... svátostí křtu je odpouštěn u malých dětí dědičný hřích (u dospělých také i všechny osobní hříchy), ergo nemáš tak docela pravdu, že "Rodíme se jako božské bytosti - světlé, čisté"...

Ty jsi toho názoru a je to jen tvoje pravda. Jo, Tvoje milá nejsem.:dumbom:

Ty jsi toho názoru a je to jen tvoje pravda.
Moje?
Stačí si přečíst katechismus...

helena napsal(a):

Ty jsi toho názoru a je to jen tvoje pravda.
Moje? http://fora.babinet.cz/img/smilies/va.gif
Stačí si přečíst katechismus... http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif

Duchovno není jen katechismus.:gloria:

Duchovno není jen katechismus.
Jistě... ale taky to není "jen moje pravda", víš ;)

helena napsal(a):

Duchovno není jen katechismus.
Jistě... ale taky to není "jen moje pravda", víš ;)

Toleruji a beru Tvé vnímání, a prosím nic ve zlém!:godlike:

Proč píšeš tak strojeně?

helena napsal(a):

Rodíme se jako božské bytosti - světlé, čisté
Ano?
Proč potom poskytovat svátost křtu?

V podstate z mocenskych duvodu - to je jeden z tech genialnich nastroju k ovladani mas ... Lide, kteri uveri v dedicny hrich tykajici se nejen jich samych, ale i jejich potomku, jsou daleko lepe manipulovatelni ...

No a když k tomu ještě přidáš tezi, že ten hřích z nich může někdo jiný "sejmout", KDYŽ.... tak je hotovo :jojo:

Mají to "dobře" vymyšleno ve Vatikánu. Kolik lidí jim na to skočí...
"Skvělě" vymyšlena je i zpověď. Všechno panu faráři řeknu, pomodlím se tři Otčenáše a tři Zdravas a má duše je čistá. Vzhůru do sbírání dalších hříchů. Vždyť očištění od nich je tak lehké...
Pro ty, co nemají víru v srdci. Bohužel je takových hodně.
Ale polemické může být i to, co je hřích. I to Vatikán "dobře" definoval. Dobře pro sebe.

Eva. napsal(a):

Mají to "dobře" vymyšleno ve Vatikánu. Kolik lidí jim na to skočí...
"Skvělě" vymyšlena je i zpověď. Všechno panu faráři řeknu, pomodlím se tři Otčenáše a tři Zdravas a má duše je čistá. Vzhůru do sbírání dalších hříchů. Vždyť očištění od nich je tak lehké...
Pro ty, co nemají víru v srdci. Bohužel je takových hodně.
Ale polemické může být i to, co je hřích. I to Vatikán "dobře" definoval. Dobře pro sebe.

Ono odpuštění hříchu, možná ani neumíme docenit. Mít na duši velkou tíhu provinění, je na úkor našeho zdraví. Zpověď, očista, uvědomění si svého prohřešku je velmi důležité pro další život. Dnes stále více lidí vyhledává psychologa, který jen nahrazuje duchovního při zpovědi, který jako by snímá z lidí jejich provinění. Nelze smýt u zpovědi zcela všechny hříchy tak, aby po nich neměl žádný stín na duši -  jde jen odlehčit, tak jako u psychologa.

Pokládám tento způsob odpuštění "hříchů" za alibizmus, Mandratoraso.
K tomu nepotřebuji jiného člověka, abych si své hříchy odpustila. Abych se přijala taková, jaká jsem, včetně svých "hříchů". Ale je těžké přijímat sama sebe takového, jaký člověk doopravdy je. Proto je pro některé (většinu?) jednodušší, nechat si je odpustit jinými. Ale to je jenom chvilkové řešení a je plytké, povrchní.

Mandragorasa napsal(a):

Eva. napsal(a):

Mají to "dobře" vymyšleno ve Vatikánu. Kolik lidí jim na to skočí...
"Skvělě" vymyšlena je i zpověď. Všechno panu faráři řeknu, pomodlím se tři Otčenáše a tři Zdravas a má duše je čistá. Vzhůru do sbírání dalších hříchů. Vždyť očištění od nich je tak lehké...
Pro ty, co nemají víru v srdci. Bohužel je takových hodně.
Ale polemické může být i to, co je hřích. I to Vatikán "dobře" definoval. Dobře pro sebe.

Ono odpuštění hříchu, možná ani neumíme docenit. Mít na duši velkou tíhu provinění, je na úkor našeho zdraví. Zpověď, očista, uvědomění si svého prohřešku je velmi důležité pro další život. Dnes stále více lidí vyhledává psychologa, který jen nahrazuje duchovního při zpovědi, který jako by snímá z lidí jejich provinění. Nelze smýt u zpovědi zcela všechny hříchy tak, aby po nich neměl žádný stín na duši -  jde jen odlehčit, tak jako u psychologa.

Co je to hřích? Jak je definován, čím je podmíněn? Proč je za hřích označováno v podstatě přirozené jednání člověka? Proč je vůbec nutné očištění, když Bůh nás miluje bez podmínek? atd. atd.

Co je to hřích? Jak je definován, čím je podmíněn?
Řekněme, že je to víc, než "omyl" nebo "všední/lehký" hřích způsobený lidskou slabostí, že se jedná o vědomé a úmyslné zlo... vědomé jednání v rozporu s naším svědomím.
Proč je vůbec nutné očištění, když Bůh nás miluje bez podmínek?
Aby si člověk svůj hřích uvědomil jako svoji chybu a rozhodl (případně i  nerozhodl) se k její nápravě a tedy k další "cestě".
"Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není." (List Janův, 1. kap., 8. verš)

helena napsal(a):

Co je to hřích? Jak je definován, čím je podmíněn?
Řekněme, že je to víc, než "omyl" nebo "všední/lehký" hřích způsobený lidskou slabostí, že se jedná o vědomé a úmyslné zlo... vědomé jednání v rozporu s naším svědomím.
Proč je vůbec nutné očištění, když Bůh nás miluje bez podmínek?
Aby si člověk svůj hřích uvědomil jako svoji chybu a rozhodl (případně i  nerozhodl) se k její nápravě a tedy k další "cestě".
"Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není." (List Janův, 1. kap., 8. verš)

Láska není jen to, co nám dovoluje nám ublížit!!!

Každý máme v životě několik omylů, které nelze vzít zpět ale lze je pochopit a odpustit! Nikdo není bez hříchu, ale jen pochopení svého hříchu - své chyby, kterou v sobě máme, vede k nápravě a to je přesný účel.
Nikdy není pozdě napravit svou chybu, své nesprávné chování, chcete-li svůj hřích.

Nikdy (s plným vědomím tady použiju nikdy) nevíme, jestli to, co v tu chvíli považujeme za chybu, chybou skutečně je.
Pokud je pravdivé, že vždy je vše přesně tak, jak má být, tak nic není chyba. Vše je "pouze" naše učební lekce.

helena napsal(a):

Co je to hřích? Jak je definován, čím je podmíněn?
Řekněme, že je to víc, než "omyl" nebo "všední/lehký" hřích způsobený lidskou slabostí, že se jedná o vědomé a úmyslné zlo... vědomé jednání v rozporu s naším svědomím.

Existuje skutek, který by byl 100% dobrý nebo 100% zlý? Kdo je schopen to objektivně posoudit?

helena napsal(a):

Proč je vůbec nutné očištění, když Bůh nás miluje bez podmínek?
Aby si člověk svůj hřích uvědomil jako svoji chybu a rozhodl (případně i  nerozhodl) se k její nápravě a tedy k další "cestě".
"Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není." (List Janův, 1. kap., 8. verš)

Pokud nadále budeme žít v přesvědčení, že jsme špatní a hříšní, tak se klamat přestaneme a začneme žít v pravdě? Skutečně nám to pomůže na naší další "cestě"?
...
A to pomíjím otázky typu, proč je za chyby považováno i přirozené lidské chování, jehož potlačováním dosáhneme akorát tak uzkosti, frustrace, stresu ...

Mandragorasa napsal(a):

helena napsal(a):

Co je to hřích? Jak je definován, čím je podmíněn?
Řekněme, že je to víc, než "omyl" nebo "všední/lehký" hřích způsobený lidskou slabostí, že se jedná o vědomé a úmyslné zlo... vědomé jednání v rozporu s naším svědomím.
Proč je vůbec nutné očištění, když Bůh nás miluje bez podmínek?
Aby si člověk svůj hřích uvědomil jako svoji chybu a rozhodl (případně i  nerozhodl) se k její nápravě a tedy k další "cestě".
"Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není." (List Janův, 1. kap., 8. verš)

Láska není jen to, co nám dovoluje nám ublížit!!!

Každý máme v životě několik omylů, které nelze vzít zpět ale lze je pochopit a odpustit! Nikdo není bez hříchu, ale jen pochopení svého hříchu - své chyby, kterou v sobě máme, vede k nápravě a to je přesný účel.
Nikdy není pozdě napravit svou chybu, své nesprávné chování, chcete-li svůj hřích.

Mandragorasa napsal(a):

Eva. napsal(a):

Mají to "dobře" vymyšleno ve Vatikánu. Kolik lidí jim na to skočí...
"Skvělě" vymyšlena je i zpověď. Všechno panu faráři řeknu, pomodlím se tři Otčenáše a tři Zdravas a má duše je čistá. Vzhůru do sbírání dalších hříchů. Vždyť očištění od nich je tak lehké...
Pro ty, co nemají víru v srdci. Bohužel je takových hodně.
Ale polemické může být i to, co je hřích. I to Vatikán "dobře" definoval. Dobře pro sebe.

Ono odpuštění hříchu, možná ani neumíme docenit. Mít na duši velkou tíhu provinění, je na úkor našeho zdraví. Zpověď, očista, uvědomění si svého prohřešku je velmi důležité pro další život. Dnes stále více lidí vyhledává psychologa, který jen nahrazuje duchovního při zpovědi, který jako by snímá z lidí jejich provinění. Nelze smýt u zpovědi zcela všechny hříchy tak, aby po nich neměl žádný stín na duši -  jde jen odlehčit, tak jako u psychologa.

ach tak, "pro jistotu" tam jeste kousek zbyva - ze by pro to, aby bylo cistit co I pristee?

me teda do dnes nikdo nevysvetlil princip prvotniho hrichu.

dycinky, každý máme jiné vnímaní. Nikdy se nikoho nechci dotknout, i když tak činím.

dycinky napsal(a):

me teda do dnes nikdo nevysvetlil princip prvotniho hrichu.

Prvotní = dědičný hřích máme všichni proto, že Eva a Adam jedli ze zakázaného stromu. :D Zdědili jsme jej po našich předcích. :D

Nu a když byl ukřižován Ježíš, jeho krev na Golgotě otvory ve skále stekla až na Adamovu lebku, která byla pod Golgotou pohřbená. Tím byl smyt dědičný hřích všem lidem, kteří se narodili dříve, než se začalo křtít. :D Byla jsem na Golgotě, viděla jsem, kde byl údajně ukřižován Ježíš a kde byla údajně Adamova lebka.

Hezká pohádka. :jojo: Hezká konstrukce. :)

Eva. napsal(a):

Pokládám tento způsob odpuštění "hříchů" za alibizmus, Mandratoraso.
K tomu nepotřebuji jiného člověka, abych si své hříchy odpustila. Abych se přijala taková, jaká jsem, včetně svých "hříchů". Ale je těžké přijímat sama sebe takového, jaký člověk doopravdy je. Proto je pro některé (většinu?) jednodušší, nechat si je odpustit jinými. Ale to je jenom chvilkové řešení a je plytké, povrchní.

Ne, není to povrchní, je tu snaha pomoci. Odpustit jiným, je hlavně odpustit sobě! Pochopit, že nikdo nejsme bez chyby. Nic není povrchní, pokud je to upřimné a najít v sobě pokoru a ne sobectví.

Hezká pohádka
Ty nemáš ráda pohádky? :co:
Proto je pro některé (většinu?) jednodušší, nechat si je odpustit jinými.
Hm... a co třeba vztah rodič, respektive vychovatel - dítě? Trest a poté odpuštění? Odpouštět nejen sobě, ale i druhým?

Eva. napsal(a):

dycinky napsal(a):

me teda do dnes nikdo nevysvetlil princip prvotniho hrichu.

Prvotní = dědičný hřích máme všichni proto, že Eva a Adam jedli ze zakázaného stromu. :D Zdědili jsme jej po našich předcích. :D

Nu a když byl ukřižován Ježíš, jeho krev na Golgotě otvory ve skále stekla až na Adamovu lebku, která byla pod Golgotou pohřbená. Tím byl smyt dědičný hřích všem lidem, kteří se narodili dříve, než se začalo křtít. :D Byla jsem na Golgotě, viděla jsem, kde byl údajně ukřižován Ježíš a kde byla údajně Adamova lebka.

Hezká pohádka. :jojo: Hezká konstrukce. :)

Beru to jako pohádku, která byla vysvětlena lidem žijící v toto době......
Mám velkou úctu k bibli.
Narodili jsme se s vědomím svých předků až 19 pokolení zpět a to v nás zanechává své stopy.......
Snažit se napravit to, co jsme i nezapřičinili je naší povinností už jen tím, že činíme vše podle svého nejlepšího svědomí!

TAJEMSTVÍ ČÍSEL

NECH MINULOST BÝT

"Břemeno minulosti, které s sebou vláčíš, tě unavilo, drahé dítě. Nastal čas, abys ji odložilo. Ponech si pouze lásku a to, co ses naučilo. Všechno ostatní nech za sebou. Nechceš to ani to nepotřebuješ. Už je to pryč."

Tuto kartu jste od andělů dostali, aby vám řekli, že vaše myšlenky na minulost a její stálé znovuprožívání vám brání v pokroku. Neustále se vracíte ke starým vzorcům, protože jste si zcela neodžili emoce spojené s minulostí. Tato karta vás vyzývá, abyste všem, včetně sebe, odpustili, a učinili krok vpřed. Opusťte vzorce chování, které vám přinášejí jen bolest. Neznamená to, že musíte zůstávat s osobou, které jste odpustili. Odpuštění znamená, že zanecháte jedovatých myšlenek a emocí a místo nich si dovolíte pocítit mír.

~ K nové situaci nebo novému vztahu přistupujte s pozitivním očekáváním
~ Vyhýbejte se rutině
~ Promluvte si s odborníkem na téma, které vás trápí
~ Odpusťte těm, kdo vám ublížili
~ Odpusťte sobě
~ To nejhorší je za vámi
~ Prozařujte své myšlenky a emoce týkající se této záležitosti světlem s vysokou vibrací

RADY ANDĚLŮ NA KAŽDÝ DEN/Doreen Virtue

Existuje skutek, který by byl 100% dobrý nebo 100% zlý? Kdo je schopen to objektivně posoudit?
Bůh :tesi:

Eva. napsal(a):

dycinky napsal(a):

me teda do dnes nikdo nevysvetlil princip prvotniho hrichu.

Prvotní = dědičný hřích máme všichni proto, že Eva a Adam jedli ze zakázaného stromu. :D Zdědili jsme jej po našich předcích. :D

Nu a když byl ukřižován Ježíš, jeho krev na Golgotě otvory ve skále stekla až na Adamovu lebku, která byla pod Golgotou pohřbená. Tím byl smyt dědičný hřích všem lidem, kteří se narodili dříve, než se začalo křtít. :D Byla jsem na Golgotě, viděla jsem, kde byl údajně ukřižován Ježíš a kde byla údajně Adamova lebka.

Hezká pohádka. :jojo: Hezká konstrukce. :)

ano to vím, ale....
proč Bůh ten strom tam udělal, když je vševědoucí, tudíš věděl, že oni ho neposlechnou?
proč byl ten strom zakázaný?
proč jim zakázal jíst, když věděl, že neposlechnou ? Zkoušel je ? proč?
proč i tento čin neopustil, když jinak odpouští každý ?

dycinky napsal(a):

ano to vím, ale....
proč Bůh ten strom tam udělal, když je vševědoucí, tudíš věděl, že oni ho neposlechnou?
proč byl ten strom zakázaný?
proč jim zakázal jíst, když věděl, že neposlechnou ? Zkoušel je ? proč?
proč i tento čin neopustil, když jinak odpouští každý ?

Pro to, proč Karkulku sežral vlk. ;)

Zamezit opakování neznamená neodpuštění.
Bůh nemůže za to, že se člověk špatně rozhodl.

Mandragorasa napsal(a):

Beru to jako pohádku, která byla vysvětlena lidem žijící v toto době......
Mám velkou úctu k bibli.
Narodili jsme se s vědomím svých předků až 19 pokolení zpět a to v nás zanechává své stopy.......Snažit se napravit to, co jsme i nezapřičinili je naší povinností už jen tím, že činíme vše podle svého nejlepšího svědomí!

Nerozumím ti. Proč zrovna 19 pokolení? Píšeš nečitelně, nesrozumitelně.
Vždy činíme vše podle svého nejlepšího svědomí. Kdybychom mohli činit jinak, činili bychom tak...
Všichni činíme vše v dané chvíli podle svého nejlepšího svědomí. I vrazi... Jiné svědomí v tu chvíli nemáme...

Mandragorasa napsal(a):

~ Odpusťte těm, kdo vám ublížili
~ Odpusťte sobě

Kdo jsem, abych rozhodovala o tom, že nějaké konání bylo chybou, kterou je třeba odpustit?

Eva. napsal(a):

dycinky napsal(a):

ano to vím, ale....
proč Bůh ten strom tam udělal, když je vševědoucí, tudíš věděl, že oni ho neposlechnou?
proč byl ten strom zakázaný?
proč jim zakázal jíst, když věděl, že neposlechnou ? Zkoušel je ? proč?
proč i tento čin neopustil, když jinak odpouští každý ?

Pro to, proč Karkulku sežral vlk. ;)

hele, když neumíš odpovědět normálně, raději mlč. Neztrapňuj se.

dycinky, dobře, řeknu ti to po lopatě, když jsi nepochopila. To všechno je vymyšlené lidmi. Moudrý člověk se tudíž neptá, proč. To by se musel zeptat těch, co to vymysleli.

Ziki napsal(a):

Existuje skutek, který by byl 100% dobrý nebo 100% zlý? Kdo je schopen to objektivně posoudit?
Bůh :tesi:

Dovolím si tvrdit, že ne.
Říká se, že konati dobro se může rovnat v některých případech - k páchání dobra, což je zla. A  opačně.
I zlé napomenutí může vést k dobru.

Eva. napsal(a):

dycinky napsal(a):

me teda do dnes nikdo nevysvetlil princip prvotniho hrichu.

Prvotní = dědičný hřích máme všichni proto, že Eva a Adam jedli ze zakázaného stromu. :D Zdědili jsme jej po našich předcích. :D

Nu a když byl ukřižován Ježíš, jeho krev na Golgotě otvory ve skále stekla až na Adamovu lebku, která byla pod Golgotou pohřbená. Tím byl smyt dědičný hřích všem lidem, kteří se narodili dříve, než se začalo křtít. :D Byla jsem na Golgotě, viděla jsem, kde byl údajně ukřižován Ježíš a kde byla údajně Adamova lebka.

Hezká pohádka. :jojo: Hezká konstrukce. :)

Ja teda na prvotni hrich neverim a sexualni vztah nepovazuji za hrich. Cimz je mysleno to zakazane ovoce ze zakazaneho stromu. Rozmnozovani je jden z principu zivych - zijicich !- tvoru. Bez sexu by nikdo neexistoval.

Sama Eva byla chytra zenska a nechtela uz patrit do rise zvirat, ale chtela pouzit vlatni hlavu a vlastni mozek. Chtela ucinit rozhodnuti a vzit ODPOVEDNOST za vlatni ciny. To je vse. nekdo pak o ni v jedne knize napsal, ze je hrisnice. ja to jako argument neberu, spis jako psychycky ulet od nekoho, kdo nenavidi zeny.

Pri jedeni ze zakazaneho stromu, neslo samozrejme priparne o sex ale o lidske vedomi a autonomii.

Eva. napsal(a):

Mandragorasa napsal(a):

Beru to jako pohádku, která byla vysvětlena lidem žijící v toto době......
Mám velkou úctu k bibli.
Narodili jsme se s vědomím svých předků až 19 pokolení zpět a to v nás zanechává své stopy.......Snažit se napravit to, co jsme i nezapřičinili je naší povinností už jen tím, že činíme vše podle svého nejlepšího svědomí!

Nerozumím ti. Proč zrovna 19 pokolení? Píšeš nečitelně, nesrozumitelně.
Vždy činíme vše podle svého nejlepšího svědomí. Kdybychom mohli činit jinak, činili bychom tak...
Všichni činíme vše v dané chvíli podle svého nejlepšího svědomí. I vrazi... Jiné svědomí v tu chvíli nemáme...

Žádná energie se neztratí, vše se uchovává, vše máme v genech. Následně záleží na tom, čeho se během života dotkneme, koho potkáme, co nás tvaruje k následnému chování. Proto je někdo přecitlivělí, a někdo jako by bez citu.
Každý i vrah je plný citů ale ty mohou být zvrácené, vše má vždy svůj důvod....

Eva. napsal(a):

dycinky, dobře, řeknu ti to po lopatě, když jsi nepochopila. To všechno je vymyšlené lidmi. Moudrý člověk se tudíž neptá, proč. To by se musel zeptat těch, co to vymysleli.

Říká se, že není hloupých otázek, ale mohou být nevhodné odpovědi.......

Eva. napsal(a):

dycinky napsal(a):

me teda do dnes nikdo nevysvetlil princip prvotniho hrichu.

Prvotní = dědičný hřích máme všichni proto, že Eva a Adam jedli ze zakázaného stromu. :D Zdědili jsme jej po našich předcích. :D

Nu a když byl ukřižován Ježíš, jeho krev na Golgotě otvory ve skále stekla až na Adamovu lebku, která byla pod Golgotou pohřbená. Tím byl smyt dědičný hřích všem lidem, kteří se narodili dříve, než se začalo křtít. :D Byla jsem na Golgotě, viděla jsem, kde byl údajně ukřižován Ježíš a kde byla údajně Adamova lebka.

Hezká pohádka. :jojo: Hezká konstrukce. :)

Ja teda na prvotni hrich neverim a sexualni vztah nepovazuji za hrich. Cimz je mysleno to zakazane ovoce ze zakazaneho stromu. Rozmnozovani je jden z principu zivych - zijicich !- tvoru. Bez sexu by nikdo neexistoval.

Sama Eva byla chytra zenska a nechtela uz patrit do rise zvirat, ale chtela pouzit vlatni hlavu a vlastni mozek. Chtela ucinit rozhodnuti a vzit ODPOVEDNOST za vlatni ciny. To je vse. nekdo pak o ni v jedne knize napsal, ze je hrisnice. ja to jako argument neberu, spis jako psychycky ulet od nekoho, kdo nenavidi zeny.

Pohádka o "dědičném hříchu" je hezká alegorie na to, aby se člověk rozhodoval podle sebe.
Ale ti, kdo zatím vlastní hlavou nepřemýšlí, uvěřili tomu, že takhle vznikl dědičný hřích, tomu prvoplánovému podání, které chtěla církev pro ty jednodušší, kteří jí to "sežerou".
Některým se halt musí dát po lopatě. Třeba ani dycinky zatím nerozumí. Pak chápu, že každý za tím vidí to, co vidět chce. A pak chápu, že se někdo ještě i dnes může zeptat, proč Bůh strom udělal, proč byl zakázaný atd. Když nepřemýšlí, ale věří tomu, co je mu servírováno a jakým způsobem je mu servírováno.
Jedině, že se, dycinky ptáš ne vážně, ale myslíš to jako vtip. Pak chápu. :)

Míša Kulička napsal(a):

Mandragorasa napsal(a):

~ Odpusťte těm, kdo vám ublížili
~ Odpusťte sobě

Kdo jsem, abych rozhodovala o tom, že nějaké konání bylo chybou, kterou je třeba odpustit?

O tom rozhoduje tvé svědomí, tvé cítění, tvé ego, i tvá pokora.

Mandragorasa napsal(a):

Říká se, že není hloupých otázek, ale mohou být nevhodné odpovědi.......

Říká se cokoliv. Ale já raději používám svou vlastní hlavu a nejdříve přemýšlím nad tím, co se říká...
Btw, proč neodpovídáš na mé otázky? Jestli nechceš, chápu.

Eva. napsal(a):

Pohádka o "dědičném hříchu" je hezká alegorie na to, aby se člověk rozhodoval podle sebe.
Ale ti, kdo zatím vlastní hlavou nepřemýšlí, uvěřili tomu, že takhle vznikl dědičný hřích, tomu prvoplánovému podání, které chtěla církev pro ty jednodušší, kteří jí to "sežerou".
Některým se halt musí dát po lopatě. Třeba ani dycinky zatím nerozumí. Pak chápu, že každý za tím vidí to, co vidět chce. A pak chápu, že se někdo ještě i dnes může zeptat, proč Bůh strom udělal, proč byl zakázaný atd. Když nepřemýšlí, ale věří tomu, co je mu servírováno a jakým způsobem je mu servírováno.
Jedině, že se, dycinky ptáš ne vážně, ale myslíš to jako vtip. Pak chápu. :)

nemyslím to jako vtip (nevím proč bych se měla někomu smát). myslím to tak, že kdykoliv se na to zeptám těch "co věří" , vyvedu je z míry. právě protože jsou zvyklý na jednoduché a podsouvané řešení. Jsou to otázky pro ně.

Koneckonců princip - prvotního hříchu je skvělá páka a ovládaní lidí.

dycinky napsal(a):

nemyslím to jako vtip (nevím proč bych se měla někomu smát). myslím to tak, že kdykoliv se na to zeptám těch "co věří" , vyvedu je z míry. právě protože jsou zvyklý na jednoduché a podsouvané řešení. Jsou to otázky pro ně.

Myslela jsem si, že se ptáš mě, když jsi své otázky napsala pod mé zkopírované psaní. Nepochopila jsem z toho, že se ptáš věřících.

Mandragorasa napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

Mandragorasa napsal(a):

~ Odpusťte těm, kdo vám ublížili
~ Odpusťte sobě

Kdo jsem, abych rozhodovala o tom, že nějaké konání bylo chybou, kterou je třeba odpustit?

O tom rozhoduje tvé svědomí, tvé cítění, tvé ego, i tvá pokora.

Jistě ... a to říká, že není co odpouštět. :)

dycinky napsal(a):

Koneckonců princip - prvotního hříchu je skvělá páka a ovládaní lidí.

Nu ale o tom tady už dobrých 20 minut mluvíme, jak praví klasik. :)

dycinky napsal(a):

Eva. napsal(a):

dycinky napsal(a):

me teda do dnes nikdo nevysvetlil princip prvotniho hrichu.

Prvotní = dědičný hřích máme všichni proto, že Eva a Adam jedli ze zakázaného stromu. :D Zdědili jsme jej po našich předcích. :D

Nu a když byl ukřižován Ježíš, jeho krev na Golgotě otvory ve skále stekla až na Adamovu lebku, která byla pod Golgotou pohřbená. Tím byl smyt dědičný hřích všem lidem, kteří se narodili dříve, než se začalo křtít. :D Byla jsem na Golgotě, viděla jsem, kde byl údajně ukřižován Ježíš a kde byla údajně Adamova lebka.

Hezká pohádka. :jojo: Hezká konstrukce. :)

ano to vím, ale....
proč Bůh ten strom tam udělal, když je vševědoucí, tudíš věděl, že oni ho neposlechnou?
proč byl ten strom zakázaný?
proč jim zakázal jíst, když věděl, že neposlechnou ? Zkoušel je ? proč?
proč i tento čin neopustil, když jinak odpouští každý ?

Bereš to doslova, ale spousta věcí je myšleno alegoricky. Bůh dal Evě a Adamovi svobodnou vůli, to není o tom ,že věděl, že ho neposlechnou a schválně nastražil past. Pokládáš spoustu otázek, jako většina lidí, a někdy jsou to mnohem bolestnější otázky, ale na všechno teď v tuto dobu prostě neznáme odpověď. Cesty Boží jsou opravdu nevyzpytatelné. Jednou se dovíš víc..jako všichni :cool:

Koneckonců princip - prvotního hříchu je skvělá páka a ovládaní lidí.
Technická poznámka - "prvotní hřích", od něhož je osoba "očišťována křestem je - jako mnoho jiného, namátkou Vánoce nebo Dušičky - pouze církví převzatý mnohem starší rituál... Prakticky každé společenství má nějaký způsob "vítání občánků"...

heleno, křest, aby se člověk očistil od dědičného hříchu a  jiné způsoby "vítání občánků" nelze srovnávat. Vítání občánků je radostné. A člověk může být i bez něj. Kdežto když člověk není pokřtěn, nikdy do nebe nepřijde, neboť má dědičný hřích (říká katolická církev).

křest, aby se člověk očistil od dědičného hříchu a  jiné způsoby "vítání občánků" nelze srovnáva
Nesrovnávám... jen podotýkám, že to není jediné, co církev převzala a přizpůsobila obrazu svému - což pro změnu zas nehodnotím.

Ziki napsal(a):

Existuje skutek, který by byl 100% dobrý nebo 100% zlý? Kdo je schopen to objektivně posoudit?
Bůh :tesi:

No............to jako bych od tebe žádala, abys na 100% posoudila, která tvoje  buňka (nebo ještě líp - který atom tvého těla) spáchala stoprocentní "dobro", nebo stoprocentní "zlo".......to je prostě irelevantní otázka. Prostě se něco buduje/boří - a pak to, co se do konceptu nezapadá je "zlé" a co ano, je "dobré". Předpokládám, že to, co nazýváme bohem, má taky jistý genotyp, koncepci, vizi, představu a to, co se do ní nepasuje, je označeno jako nevyhovující/zlé a následně vymeteno :) Ale že by někdo seděl na empajru a posuzoval........... :cool:

Helčo, co kdy, kde? Žila jsem v iluzi, že prvotní hřích je křesťanský vynález :co: Pže nejde o to vítání, ale o to zatížení.

Žila jsem v iluzi, že prvotní hřích je křesťanský vynález
Prvotní hřích an sich jistě... ale viz předchozí stránka a můj příspěvek o převzetí a přizpůsobení i jiných starších rituálů tak, aby vyhovovaly...

"Avšak symbolické magické obřady nemusely působit jen k očarování nebo zničení člověka, mohly působit též k jeho očistě. Např. křesťanský obřad křtu byl původně druhem stylizovaného výrazu pro akt, jehož mimoděčným důsledkem bylo jakési preventivní "očištění duše" nově narozeného člena církve a původně šlo tedy o magický úkon."
Wolf, Josef: "Magia Naturalis"

Leila napsal(a):

Poraďte, prosím- mám jeden dost velký problém. No a známý říkal, že se tím nemám trápit, mám se prý zeptat Boha, on mi dá nějaké znamení, jestli ano- ne. Jestli se problém vyřeší, nebo ne. Prosím, mohl byste mi někdo o tomto něco napsat, cokoli. Jak poznám odpověď Boha, jak se ptát.
Dost by mi pomohl nějaký náznak odpovědi na můj problém.
Ahoj a hezký večer.

Ahoj, tohle je z větší části v režii autonomní nervové soustavy. A ta je v každém člověku, stejně jako samotné genové informace, uspořádána nepatrně jinak. Což znamená, že i citlivost každého z nás (coby individuální bytosti) je i v tomto ohledu kapánek odlišná.
Jde o to že zdrojové informace od Podstaty, Boha, Absolutna k nám přicházejí právě přes jemná nervová vlákna - jejich propletence a zakončení, tzv čakramy... Skrze ně ony intuitivní vjemy putují k naší mysli, neboli k osobnímu vědomí, kde jsme schopni si je uvědomovat - pokud se je ovšem naučíme rozlišovat. A to právě v tom tvaru, ke kterému je naše vnímání nejlépe uzpůsobené...
Takže někdo to Božské "ano" či "ne" může vnímat jako zvučný hlas z nitra, jiný coby jasné vize a obrazy, a další jako vibrace energie, mrazení v zádech, atp.
Jsou tu ale jistě i pomůcky jako je kyvadélko, karty, čísla a kdo ví co ještě.
Takže je to vždycky u člověka výhra, když zjistí co na něj funguje.
:)

Dědičný hřích - to zní hrozně. Chudák děcko se narodí a už je špatné. Tomu snad ani nechci rozumnět.

Chudák děcko se narodí a už je špatné
Není špatné.