martinaa — 31. 8. 2006 21:20

ma niekto z vas vztah s abstinujucim alkoholikom? nebojite sa niekedy,alebo nezamyslate sa co ak zasa zacne? poznate abstinujucich alkoholikov co sa drzia uz dlhe roky a nezacali znova pit?

Jessie — 1. 9. 2006 18:33

Tak takovouhle zkušenost nemám, ale teď se jeden můj známý vrátil z protialkoholní léčebny. Stále chodí do stejného podniku, kde dříve nechával celou výplatu pouze za alkohol. Je to hodně svádivé prostředí - je to rockový bar, takže samý alkohol. A spousta lidí nejen pije. A skutečně se drží - stále hodně kouří, ale to nejsilnější co si dá je kafe. Záleží to na člověku, jak moc chce zůstat v pohodě.

Nikiska — 1. 9. 2006 18:47

Taky nikoho takového neznám já sama, ale mojeho kamaráda synovec byl v protialk. léčebně. Vypadalo to slibně, že už na to nikdy nešáhne, ale jednou, když mu pomáhal v restauraci s výdejem jídel tak ten můj kámoš ho nachytal jak si dává panáky. Takže se ničím neponaučil a lítal v tom zas. Dneska je už v nebíčku, protože neunesl osobní problém a oběsil se!!!

Aneri — 1. 9. 2006 22:21

Myslím, že alkohol zničil hodně manželství a vztahů.....je silnější, než cokoliv na světě.........já osobně nevěřím v nápravu ! V mém okolí jsem znala několik i léčených alkoholiků, kteří stejně časem podlehli zas......

Gia — 1. 9. 2006 22:38

Sestra byla v protialkoholce a nepije zatím od té doby, což je 2,5 roku. Věřím, že už nezačne znova.

666salome — 4. 9. 2006 18:18

Já měla šéfku která byla v protialkoholce snad 4x :storstark:  a vždy chvíli sekala latinu. Pila vždy o samotě a vymlouvala se že potřebuje alkohol pro syna. Několikrát ji ráno našli opilou na mol, protože nebyla schopna odejít z práce po svých. Ale měla hodně osobních problémů a vzala si život. :(

Aneri — 4. 9. 2006 21:09

Já neznám nikoho, kdo by se léčil a abstinoval...každý znovu podlehl a to  byla s manželem na léčení paní už 7x, což považuju za mrhání penězi daňových poplatníků......alkoholikovi je třeba popřát, aby jeho život netrval dlouho......trápí tím sebe i okolí....

mauska — 5. 9. 2006 21:19

Martinaa, ano, znam lidi, kteri prestali pit a uz se nikdy alkoholu nedotkli. Pracuju v drogove komunite a mame tam jak drogove zavisle, tak alkoholiky a gamblery. Jsou lidi, kteri projdou lecenim, abstinuji a znovu uz se akoholu/drogy nikdy  nedotknou. Hodne z nich pak chodi na AA skupiny (anonymni alkoholici) nebo NA skupiny, hodne z nich pak take pracuje s drogove zavislyma. Je ale take velka (prevazujici) skupina lidi, kteri projdou lecbou, bud ji neukonci (dobrovolne odejdou - nebo jsou vylouceni z lecby) a relapsuji - tzn. znovu zacnou brat-pit, nebo lecbu ukonci, po nejakou dobu - mesice az roky jsou cisty a pak do toho znovu spadnou.
Je to velmi idividualni a zalezi na kazdem cloveku zvlast, jak dokaze byt silny a  zda odola touze znovu si dat, znavu se napit. Clovek se nikdy "nevyleci", ta touha v cloveku zustane, jde jen o to, dokazat si nedat... Proto, aby clovek prestal pit je treba jedna zakladni vec a to opravdu chut prestat a chut a odhodlani zmenit se. Priznat si zavislost, uvedomit si co vsechno s sebou ona zavislost prinasi za problemy a zacit na sobe pracovat, zmenit mysleni a pohled na sebe a na okoli.

sunyata — 5. 9. 2006 23:57

souhlasim s mauskou, je to individualni zalezitost, nemuzeme hazet vsechny do jednoho pytle. ja mam par znamych a kamaradu byvalych alkoholiku, prosli AA a drzi se. jeden z nich se uz 19 let nedotkl alhokolu. takze to jde, kdyz se chce.

JN — 22. 9. 2006 21:53

Jsem 10 let vdaná a prvních 6 let  se manžel střídavě opíjel a nebo se snažil abstinovat někdy nepil i 3 měsíce pak se něco semlelo třeba v práci a jel v tom znova. Bylo to PEKLO ,ale pořád jsem doufala,že tentokrát vydrží ale vždy se našlo něco co ho vykolejilo  a bylo zle. Naše malá mi tehdy řekla : Tak si najdeme jiného tatínka,já nechtěla žádnýho chlapa už ani vidět a domluvila jsem si (tajně) schůzku s právníkem a chtěla jsem se rozvést,ale místo právníka jsem dobrovolně manžela doprovodila na psychiatrii ,kde si manžel promluvil s primářem a začal k němu docházet do poradny,podařilo se mu jen s ambulantní léčbou přestat . Na alkohol je naštvanej vidí o co všechno ho okrad naší Terče bude 10 let a je toho dost o co on i my díky pití přišly a tak je rozhodnut nikdy se už nenapít. Věřím ,že mu to vydrží i dál a jsem štastná ,že i já jsem vydržela ,protože náš vztah je mnohem lepší než byl kdy dřív. Zdraví JN

lepista — 23. 9. 2006 8:10

Bratr mé babičky abstinoval 36 let a zemřel v 87. Po jeho smrti jsme při vyklízení jeho bytu našli skříň, kde byly lahve s 36 let starým rumem, vodkou atd. Měl to doma a trénoval si na tom svoji vůli, že se toho nedotkl.
Svoji přítelkyni, rovněž alkoholičku, ale stále pijící, ošetřoval dokud neumřela.
Vyjímky jsou, ale nikdy nevíte, že právě vy ji máte před sebou.

Vendaa — 26. 11. 2006 23:14

Jednoho znám, ten vydržel nepít zatím už cca 8 roků. A moc mu fandím! Ale na druhou stranu jsem měla jednoho alkoholika v rodině a ten přestával denně a nikdy se mu to nepovedlo dýl jak na týden.Pak do toho zase znova spadnul a nakonec to zkončilo hodně špatně:-(

mikina — 15. 12. 2006 18:56

Znám z mého okolí dva případy. Manželův bratranec byl 2x na protialkoholické léčbě(během několika měsíců) a dnes už 18 let nepije. Druhý případ je kamarád, který přestal sám, ale čas od času ujede(dřív pil skoro denně a né málo, dnes tak 2 - 3x do roka. Ale znám i ty, co nevydrželi, je to o rozhodnutí a pevné vůli.

Aneri — 16. 12. 2006 10:30

No...na protialkoholickou léčbu se nechodí během několika měsíců několikrát....kůra trvá při hospitalizaci  3 měsíce...tak nevím....a ten druhý případ, co ujede a několikrát, byť i jednou do roka se ožere, to není abstinující alkoholik ! To je ještě alkoholik !!! Za abstinujícího alkoholika se pokládá ten člověk, který přestal konzumovat alkoholické nápoje a nepožívá je , t.j. už vůbec. Pokud zase sklouzne a napije se, je to jen alkoholik.

Wiki — 3. 1. 2007 12:55

Znám několik abstinujících alkoholiků (ček) - doslova abstinujících - od 2let až do 18let striktní abstinence. Jedná se vesměs o ženy, které svou životní krizi řešily alkoholem a pomocí léčby a atd se rozdodly přestat pít a přestaly. Žijí kvalitní život, plnohodnotný, jsou i velmi úspěšné, zkrátka život kterém se mnohým konzumentům ani nesní. A kdo nezažil, těžko posoudí. Jsou životní situace do nichž se člověk může dostat velmi rychle, a to podotýkám, i ten kvalitní daňový poplatník a může úplně stejně potřebovat pomoci. Ale to si každý přebere jistě sám(a)

JN — 28. 4. 2007 1:53

Ahojky já vím co je to žít s alkoholikem. Manžel pil (střídavě 3měs.nic a pak třeba 1měs.peklo) pak šel do PA poradny,léčil se na depresi a 3 roky se pití ani nedotkl,to byla paráda-super táta i manžel ,ale koncem února se napil zas a od té doby v tom zase jede je to velmi vysilující pro mne i naši 10 letou dceru, nevím jak dál doufám,že se zase srovná,ale uvažuji už i o rozvodu -Čauky  Jana

jarka týnková — 15. 6. 2007 18:48

Ahoj, já sama jsem abstinující alkoholička víc než sedm let. Myslím si, že mám právo na lásku, na vztah, jako kdokoli jiný. Je to i o tom druhém, jestli se chce něco dozvědět o závislosti. Dá se s ní žít, jen se musí vědět jak.

ita — 18. 6. 2007 19:38

Pokud má opravdu silnou vůli, snad vydrží. Otázkou je, jestli mu odhodlání vydrží, až Váš vztah trochu zevšední.

Aischa — 20. 6. 2007 22:11

Myslím, že pokud opravdu abstinuje, stojí za to dát mu šanci. Jakmile ale znovu začne, pryč od něj. Buď je abstinent, nebo alkoholik a nic mezi bohužel neexistuje.

Blossom — 16. 6. 2008 18:09

Ahoj všem.To o čem píšete, se mě dotýká. Měla jsem kdysi manžela, skvělého chlapa, byl skvělý táta, skvělý manžel, prostě všechno. Neunesl ale svou stresovou práci a začal pít. Měl k tomu bohužel asi rodové dispozice, spadnul do závislosti strašně rychle. 5 let jsem se snažila ho zachránit.Nakonec jsem ho donutila  na léčení. Půl roku to bylo dobré, pak do toho spadl znovu. Vlastně jsem to ale bohužel byla pořád jen já, kdo ho k léčení nutil, on se naučil jen neuvěřitelně dobře všechno maskovat, uhýbat, kamuflovat.
Doktoři mi řekli, tady už není co zachraňovat, zachraňte sama sebe, ať mají děti aspoň jednoho rodiče. Byla jsem v té době absolutně psychicky na dně, rozvod byl pro mě řešením, útěkem. Bohužel, 3 roky po našem rozvodu manžel v přímé souvislosti s pitím zemřel.

Teď, s odstupem dalších 4 let, vám říkám: Kdyby se snažil, kdyby chtěl on sám, já bych ho dnes brala všemi deseti, kdyby se vrátil (samozřejmě abstinující). Z léčebny mi tehdy kdysi vyprávěl  případy, kdy sami alkoholici přišli s prosbou Paní doktorko, prosím Vás, zavřete mě tady, zachraňte mě, já už v tom zase lítám. Byly typy, které takhle přicházeli opakovaně.
Já bych to vše brala, i kdyby to mělo být takhle - prostě i kdyby abstinoval a pokud by selhal, šel by SÁM o své vůli se léčit znovu. Čekala bych na něj a podporovala bych ho.
Možná vám to připadá zmatený, ale byl to stejně nejlepší chlap mýho života. I když jsem s ním zažila i strašně moc zlýho. Píšu to tady a bulím u toho jako želva.

Vlastně jsem vám chtěla říct, pokud někdo závislý vydrží abstinovat, hluboce si ho vážím. Znám takových lidí pár a smekám před nimi hluboce, protože jsem měla možnost nahlídnout, jak strašně je to asi těžký.
A pokud někdo SÁM CHCE to řešit a něco pro to opravdu dělá,  nelamte nad ním hůl. Nikdy, i kdyby to bylo už poněkolikátý.
Ale pokud ta vůle a snaha nevychází od něho samého, nic s tím nikdo nezmůže, jste úpně bezmocní a pro něj je to přímá cesta ke špatnýmu  konci.