Ahoj! Můžete mi prosím poradit, jak se zbavit strachu z řízení auta? Rozvedla jsem se, zůstala jsem s dětmi sama, řidičák i auto mám, ale sednout si do něho a někam ject je pro mě noční můra. Mám hrozný strach, že způsobím nějakou dopravní nehodu, strach o děti, že raději nechávám auto v garáži. Děti mi to vyčítají, byly na auto zvyklé.

Leny napsal(a):

Ahoj! Můžete mi prosím poradit, jak se zbavit strachu z řízení auta? Rozvedla jsem se, zůstala jsem s dětmi sama, řidičák i auto mám, ale sednout si do něho a někam ject je pro mě noční můra. Mám hrozný strach, že způsobím nějakou dopravní nehodu, strach o děti, že raději nechávám auto v garáži. Děti mi to vyčítají, byly na auto zvyklé.

A máš v okolí někoho, kdo řídí? Mohli byste zkraje jezdit společně. když se tak bojíš, nejezdi hned s dětmi, zkus řídit a nechat si radit, ta osoba Ti jistě dodá klid. Nebo kondiční jízdy v Autoškole. Ale raději bych zkusila někoho známého a nevtrhnout hned do centra velkoměsta. Vždycky to chce jistotu. Tu nabydeš jen tím, že jezdit začneš a budeš. A k tomu Ti pomůže nějaký dobrý řidič, nemusí to být ani chlap a když, tak hlavně ne nějaký startovací, spíš klidnější povahu. A nebo nějakou šikovnou ženskou.

Leny napsal(a):

Ahoj! Můžete mi prosím poradit, jak se zbavit strachu z řízení auta? Rozvedla jsem se, zůstala jsem s dětmi sama, řidičák i auto mám, ale sednout si do něho a někam ject je pro mě noční můra. Mám hrozný strach, že způsobím nějakou dopravní nehodu, strach o děti, že raději nechávám auto v garáži. Děti mi to vyčítají, byly na auto zvyklé.

Zkus nejakeho kamarada / chlapa, ale vlastne to muze byt i kamoska co ma rizeni v malicku/ a jedte jen nekam kousek,zvetsuj vzdalenosti.Tak se ted snazi "rozjedzit" moje skoro svagrova :o)

A hlavně, dodržuj pravidla, jezdi si tak rychle, jak se cítíš jistá a V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ SE NENECH STRESOVAT OSTATNÍMI ŘIDIČI A AUTY. A´t si klidně myslí, že zdržuješ a podobně. V podstatě je třeba zvládnout technicky vozidlo, protože pak máš čas na to hlídat si ty ostatní kolem. Prostě nic neuspěchat. uvidíš, jak to půjde, neboj se toho! Hlavně jezdi. neexistuje jiný recept. prostě jezdit, jezdit, jezdit. Napřed zaběhané trasy, až naroste jistota, tak se sama budeš pouštět dál a bude se Ti to moc líbit :pussa:

Leny napsal(a):

Ahoj! Můžete mi prosím poradit, jak se zbavit strachu z řízení auta? Rozvedla jsem se, zůstala jsem s dětmi sama, řidičák i auto mám, ale sednout si do něho a někam ject je pro mě noční můra. Mám hrozný strach, že způsobím nějakou dopravní nehodu, strach o děti, že raději nechávám auto v garáži. Děti mi to vyčítají, byly na auto zvyklé.

Ja som bola na tom podobne a aj moje kamarátky. Je normálne mať strach z jazdenia. Hlavne, keď si mala dlhú pauzu. Ja som to riešila dvomi kondičnými jazdami. Inštruktor mi povedal, že jazdím dobre a že ma už nemá čo naučiť, mám jednoducho jazdiť. Potom ma moja kamarátka vyzvala, že ideme jazdiť, nasáčkovala mi do auta dve deti, bolo tam aj moja a išli sme. Triasla som sa ako osika, ale zvládla som to. Stále mi dodávala odvahu, to som potrebovala. Ešte tri mesiace trvalo, kým som prestala mať asi už dve hodiny pred jazdou bolenie brucha a hnačku. Vždy som si pred jazdou v mysli prešla cestu a aj som si predstavila, kde zaparkujem. A podarilo sa! Teraz jazdím aj na dlhšie cesty a je to v pohode. Nie je hrdinstvo nemať strach, ale strach mať a aj tak urobiť, čo je treba!
Veľa najazdených beznehodových kilomentrov želám. :pussa:

No to jsem už několikrát zkoušela.Vždycky když jsem věděla, že budu jezdit, noc před tím už jsem nespala, za volantem se klepu - a nakonec to vzdám. Snažila jsem se naučit alespoň trasy školka, škola, obchod, ale nějak asi na to nemám

Leny, co bys na to neměla. Jen je potřeba jezdit opravdu každý den aspoň pár kilometrů. Já jsem si dělala řidičák před dvěma lety, pak jsem rok nejezdila a potom jsem dostala auto. Zaplatila jsem si pár kondiček v autoškole, přítele jsem do toho nechtěla tahat, protože už vím, že když ho mám vedle sebe, jedu jako debil, protože mám z předchozích let zafixované, že on je řidič a já spolujezdec. První samostatná cesta byla velký adrenalin, i ta druhá, třetí, třicátá... První tři měsíce stačilo dva dny neřídit, abych si připadala zase jako totální začátečník. Opravdu bezpečně jsem se začala cítit po půl roce, to už ve mně klíčky v ruce nevyvolávaly vůbec žádné pocity. A za dalších pár týdnů jsem se začala směle pouštět do objevování nových tras...

Možná to chce prostě jen vydržet. Možná máš v podvědomí nějaký blok s autem, pak bych ti doporučila kineziologii.

Leny napsal(a):

No to jsem už několikrát zkoušela.Vždycky když jsem věděla, že budu jezdit, noc před tím už jsem nespala, za volantem se klepu - a nakonec to vzdám. Snažila jsem se naučit alespoň trasy školka, škola, obchod, ale nějak asi na to nemám

A čeho se bojíš?

Leny napsal(a):

No to jsem už několikrát zkoušela.Vždycky když jsem věděla, že budu jezdit, noc před tím už jsem nespala, za volantem se klepu - a nakonec to vzdám. Snažila jsem se naučit alespoň trasy školka, škola, obchod, ale nějak asi na to nemám

A na čo myslíš, keď sa klepeš za volantom? Možno si celá rozhádzaná z rozvodu a máš nízke sebavedomie. Možno aj vďaka tomu si neveríš, že to zvládneš..... Ak je to tak, tak ti rozumiem. Ja som tieš opätovne začala jazdiť až po rozvode. Ale dala som si načas. Asi dva mesiace som mala auto a stále som sa na to necítila. Až tá kamarátka ma donútila... A potom som si tvrdohlavo povedala, že toto zvládnem. Určite mi pomohlo aj to, že ma manžel deptal, čo i len pri malinkej chybičke, preto som sa raz nahnevala a povedala som si, že s ním a vedľa neho jazdiť nebudem. A potom sa mi do tváre vysmieval, že ja v živote jazdiť nebudem..... Preto som si povedala, že ten svoj strach musím prekonať! Nie som o nič horšia než on a ostatní, ktorí jazdia!
Skús si uvedomiť ako ti auto uľahčí život s nákupmi, deťmi, atď. Ušetríš kopec času, ktorý budeš môcť využiť pre seba a svoje deti. Daj si čas, nesil to. Možno sa raz ráno zobudíš a povieš si, že idem do toho.....a budeš na seba pyšná a hrdá! :godlike:

v autoškole se dají zaplatit kondiční jízdy a mohla bys  sis s instruktorem natrénovat svoje trasy, pak už bys to pomalu zvládla.

Tak to znám taky. Řidičák už mám sice asi 4 roky, ale nikdy jsem vlastně nejezdila, jen takové to popojíždění dvakrát do roka, když někdo potřeboval někam odvézt. Ale nikdy jsem nejezdila sama, vždycky vedle mě seděl přítel a radil mi. No ale teď jsme si koupili druhé auto a mně nastal obrovský problém. Bydlím na malé vesnici a dojíždím do práce každý den přes 100 km (několika autobusy) a večer se vracím dost pozdě, a to už k nám samozřejmě nic nejede. Takže pro mě vždycky musel někdo přijet, 20 km tam a 20 km zpátky. No a tak jsem teď obdržela klíče od našeho starého péži a bylo mi řečeno, že od těď už se budu vozit sama :grater:
Řeknu ti, první jízda byla strašná, děsně jsem se bála, ale musela jsem, a tak jsem jela a jak vidíš, přežila jsem :lol:
A už takhle jezdím měsíc. Pořád se bojím, pořád se mi nechce, ale pomaličku si zvykám (co mám taky dělat jiného :(), sice nevidím žádné extra zlepšení, ale už se nebojím tolik jako dřív, auto v protisměru už ve mě nevzbuzuje pocit hrůzy, dokonce jsem se minulý týden vyhnula velkému náklaďáku se slámou :supr: a v autě si běžně zpívám (možná tak zaháním strach :lol:)
jezdím tak, jak se cítím, někdy rychle, když si nejsem jistá, jedu klidně 60 a nechám ostatní, ať mě předjedou
Tak se neboj, když jsem to zvládla já, zvládneš to taky

Leny já tě naprosto chápu :-)) ale nezoufej, zase si vem, že auto je úžasná věc. Si nezávislá, dojedeš si kam kdy chceš, žádné tahání těžkých  nákupů v ruce, žádný stresy, že ti ujede autobus. Je to daleko větší svoboda než být neustále závislá na MHD.

Osobně bych taky byla za pár kondičních hodin v autoškole, aspoň tak tři čtyři a uvidíš jak ti to půjde. Hele moje maminka si udělala řidičák někdy v 18 a pak neřídila nějakých 30-35 let. Pak dostala auto, koupila si pár hodin a dneska jezdí jak drak...no takový starší, opatrnější drak, ale drak :-)).

Osobně mám řidičák asi šest let, teď už docela pohoda, ale ze začátku to byly stavy...na záchod jsem běhala ob deset minut, když jsem sedla do auta úplně jsem se klepala.....něco strašnýho, ale taky mě to přešlo...neříkám, že teď jsem pirát silnic, ale když mám někam jet, docela se těším.

tuhle hrůzu z řízení dobře znám. Řidičák mám asi 7 let, z toh jsem jezdila dohromady tak pár měsíců. POsledních 5 let nejezdím vůbec. Nejdřív nebylo čím a pak jsme s rodičema měli bouračku. Nikomu se nic nestalo, ale já se od té doby strašně bojím sednout za volant. Do práce jezdím busem a i tam mám strach když vidím, že po vedlejší silnici se blíží auto - mám pocit, že to do nás napálí.
Pořád si představuju, co bych dělala, kdybych řídila auto a vznikla nějaká krizová situace - dokázala bych vůbec nějak reagovat? Prostě se nedokážu přemoct a do toho auta vlézt...

Leny, máš nějakou kamarádku, která má trošku času a řídí beze strachu ? Zkus jí poprosit ať si sedne vedle tebe a tu trasu, kterou zatím potřebuješ - škola, školka atd. s ní projeď !
V klídku, bez nervů.  Napoprvé bych jí poprosila, ať se mnou jede někam, kde není velký provoz - může odřídit ona, když se bojíš a pak si tam pár kilometrů najezdi.
Mně o totéž poprosila kamarádka (manžel s ní párkrát jel a prý jí děsně nervoval) a tak jsme ábsolvovali cestu na kroužek jejích dětí, pak na plavání a naprosto v pohodě. Neustále jsem jí ubezpečovala, že jede dobře, ať je v klidu a teď už to absolvuje všechno sama.  Při první jízdě nás hned odchytli policajti :lol:, protože jela neuvěřitelně pomalu, pak museli zastavit provoz, abychom se mohli vrátit na silnici, ale zvládla to ! 
Kondiční jízdy jsou v podstatě totéž, jen ten učitel vedle tebe má brzdu a ty se na něj můžeš spolehnout, nejlepší je podle mně "hodit do vody a plavat". 
Neboj, nic to není a když si nalepíš samolepku začátečník, většina řidičů bude na tebe brát ohled.

Když si nalepíš samolepku začátečník, všichni tě budou předjíždět jako diví... Měla jsem ji tři měsíce a ke konci jsem se tím dost bavila. Hlavně když jednou řídil přítel, jel přes sto a v zatáčce, v kopci nás začal předjíždět kombík se třemi bicykly na střeše :D :D :D

Leny - já tě naučím jezdit, odkud jsi ???  :) Autíčko je bezva společník, je fakt, že i někdy zklame, ale dost si nedovedu představit už život bez něj.......třeba i nějaká stará spolehlivá popelnice, hlavně, když jezdí !!!  A pokud máš děti, moc by ti to pomohlo a ulehčilo život! Já už to beru jako součást života a i kdybych na jídlo neměla...zaplatím pojistku a na benzín, olej  a pod. musí být, abych byla mobilní. Je to super, ten pocit, ted jsi tady a za hodinu úplně někde jinde. Potřebuješ dobrého řidiče, aby tě naučil lásce k řízení a strach nechat doma ! Já jezdím pomalu, protože mi autíčko rychle nejede :), ale zase si máme čas prohlédnout i krajinu  :). V autě mám vše....do lesa, na rande, prostě takový malý pojízdný domov, kde na tebe neprší !!! Věřím, že to časem zvládneš....já dnes, když jdu do obchodu...asi 500 m, tak autem !

Řidičák jsem  dělala před deseti lety. Ze začátku mi bylo úplně špatně, když jsem měla sednout za volant. Podlamovaly se mi nohy, bylo mi špatně od žaludku, ale chtěla jsem začít po mateřské pracovat, tak jsem musela to auto zvládnout. Manžel je profesionální řidič, ale nechtěl mne učit a  já jsem z něho měla moc velkou trému.  Ze začátku jsem se naučila jezdit jen kousek a postupně přidávala další ulice. Dnes jezdím denně.
Chce to překonat ten začátek a pak už to půjde. Dnes se v autě odreaguji, pročistím hlavu.

Judita napsal(a):

Když si nalepíš samolepku začátečník, všichni tě budou předjíždět jako diví... Měla jsem ji tři měsíce a ke konci jsem se tím dost bavila. Hlavně když jednou řídil přítel, jel přes sto a v zatáčce, v kopci nás začal předjíždět kombík se třemi bicykly na střeše :D :D :D

to musel být pěkný debil a mohlo se to stát i bez nálepky..  Napsala jsem většina a za tím si stojím. Že by se doba až tak moc v tomhle změnila, tomu nevěřím... jsem dělala začla jezdit před 25 lety a fungovalo to. Sama když tohle vidím, jsem obezřetnější.  Třeba v Německu musej takto auta začátečníků být označená a dokonce musej jezdit pomalejc.

Ahoj Leny před 9 lety jsem měla stejný problém udělala jsem autoškolu a rok na to si manžel našel milenku. Naše auto muselo vozit milenku a co já s dětma byl můj problém. Naši mi dali starou škodovku a tak jsem začala jezdit sama ve velkém městě s hromadnou dopravou. Měla jsem úplně stejné stavy jako ty, do práce jsem vždy dojela úplně spocená a byla jsem zralá na panáka. Naštěstí v té době moje vedoucí skvělá ženská mi řekla jestli se zalekneš a teď přestaneš jezdit budeš odkázaná na dopravu nebo něčí pomoc. Tak jsem zatla zuby a jezdila měsíc, dva tři a najednou ten šílený strach byll pryč. Dnes jezdím autem každý den 50km do práce a jsem v pohodě. Dokonce jezdí už i moje starší dcera kterou jsem hned jak udělala řidíčák nechala jezdit místo mě. To byl další strach a dnes je taky za náma. Takže moje doporučení zatnout zuby a jezdit a jezdit ajezdit. Uvidíš že to půjde. Držím pěsti:D:D:D

Ahoj Leny,mám uplně stejný problém co ty.Jenže já nemám řidičák.Je mi 35 a vždycky jsem se dostala všude vlakem ,autobusem nebo se známíma.Jenže před rokem se manžel naštval a udělal si řidičák.Teď nutí mě,že když to zvládl on tak já taky.Jenže já mám strach.Z ostatních aut a provozu ve městě.Mám strach že neodhadnu vzdálenost a do někoho picnu.Kamarádi se diví že já tehcnickej typ nemám řidičák,ale ten strach je silnější než já.Jendou mě pučil auto na louce a já z toho byla na prášky.Chápu že by to bylo lepší mít řidičák oba dva,už kvůli samostatnosti a dceři,ale nevím jak se zbavit strachu.I když sedět za tím volantem je pěknej pocit.Jindřiška

bobeš napsal(a):

Ahoj Leny,mám uplně stejný problém co ty.Jenže já nemám řidičák.Je mi 35 a vždycky jsem se dostala všude vlakem ,autobusem nebo se známíma.Jenže před rokem se manžel naštval a udělal si řidičák.Teď nutí mě,že když to zvládl on tak já taky.Jenže já mám strach.Z ostatních aut a provozu ve městě.Mám strach že neodhadnu vzdálenost a do někoho picnu.Kamarádi se diví že já tehcnickej typ nemám řidičák,ale ten strach je silnější než já.Jendou mě pučil auto na louce a já z toho byla na prášky.Chápu že by to bylo lepší mít řidičák oba dva,už kvůli samostatnosti a dceři,ale nevím jak se zbavit strachu.I když sedět za tím volantem je pěknej pocit.Jindřiška

KOOOONEČNĚ NĚKDO JAKO JÁ :hjarta:
Je mi 27, ale řidičák nezvládám. Nikdy jsem se o to nepokoušela, jsem ráda, že zvládnu kolo, když někam jedeme autem a vidím ty situace, prostě to pro mě není. Jednou jsem si sedla za volant na velkém prázdném parkovišti a jela rychlostí asi 20km a myslela jsem, že pojdu. Byl to hrozný pocit. Tak co se mnou?!?!?!? :dumbom:

Ja vodičák mám(ted mala som, než mi ukradli, teraz si ho musím znovu vybaviť), ale používala som ho len ako druhý doklad totožnosti, keď to po mne požadovali. Hovorím, že mi mohli radšej dať zbrojný pas, strieľam o dosť lepšie, ako jazdím.. Reps. už 21 rokov nezjazdím vôbec. Ale tu, kde som, fugnuje MHD hrozne, a ja pomaly dospievam k rozhodnutiu, že si doma kúpim nejakú kraxňu a naučím sa jadziť, možno nie po Blave, lebo to je na blázinec, ale aspoň na chatu(80 km a mizerné spojenie) alebo po Slovensku, po cestách mimo mesto... S potešením čítam tieto príspevky a nasávam odvahu pustiť sa do boja sama so sebou a so svojím strachom(a oprávneným, musím dodať - na mňa spomínajú v autoškole asi dodnes, celých 21 rokov :/ - ale aj ja spomínam na inštruktora, čo ma buď obchytkával-keď som jazdila lepšie, alebo fackal-keď som jazdila horšie...)

Ahoj Janico,tak to jsme fakt stejný.:gloria:Já na té louce taky jela 20 a v očích smrt.Manžel ze mě měl jen srandu a já byla na panáka.Byla jsme ráda že jsem neskončila v potoce.Kvůli mě by na silnici nesměli být auta a lidi,pak bych se možná někam došourala.Holka co s tím provedem?:kapitulation:Já si na to že bych měla dělat řidičák jen vzpomenu a mám srdce až v krku.

No co s tím provedem - pořídíme si řidiče :lol:

Holky první věc je se duševně rozhodnout, říct si, nejsem blbá, řidičák má kdekdo, tak proč ne já :-)) a pak si najít dobrou autoškolu a laskavého a hodného instruktora, nebo radši instruktorku, ve většina autoškol nás nevrhnou do provozu hned první hodinu, nejdřív bude nějaké parkoviště a tak, navíc učitel tam má taky pedály, brzdu a spojku, takže to v nejhorším zadupne za vás, fakt to není taková hrůza, jak to vypadá. Potom co úspěšně doděláte autoškolu je určitě dobrý za začátku opatrně, nejradši s někým, kdo na vás nebude řvát a pomalu se do toho dostanete. A to mi věřte, že sakra vím o čem mluvím, papíry jsem udělala na pátý pokus a tak :-)

Tiino, jsi dobrá. No a co, že na pátý pokus, hlavně že ty papíry máš. Já jsem na tom jako holky = bez řidičáku. Ale já se už začínám bát i jako spolujezdec, srdce v krku a neudělám s tím nic. A to můj muž řídí moc dobře, s ním už pomalu jako jediným do toho auta vlezu.

Svas já se taky bojím i jako spolujezdec. Přítel jezdí dobře, je dost vyježděnej (haha ne voježděnej :lol: ), jezdil na vojně i s autobusem..... Ale když někam jedem, na dálnici třeba předjíždí a já se furt musím otáčet, jestli tam náhodou něco nejede, když předjíždí normálně a jede tam auto, nemám ten odhad a už mi buší srdce...no pro mě by bylo lepší při jízdě pásku přes oči.
A pak si Tiino dělej řidičák.... nejde o to nakolikrát, ale prostě tu odvahu, a tu já nemám, mám asi nějaký blok, nevím z čeho - i na pouti jsem nikdy nechtěla řídit autíčko...

Ahoj, taky nemám řidíčák, taky se bojím aut, už dva roky se rozhoupávám, že si ho udělám, ale pořád zůstávalo u slov. Manžel naléhá, zaměstnavatel naléhá, i když auto v zaměstnání nepotřebuji. Kolikrát jsem jela tramvají a na křižovatkách koukala kdo řídí, většinou to bylo půl na půl chlapi i ženský, dřív nebylo ženskou za volantem vidět.............letos jsem dostala pecku do zad, manžel mi byl nevěrný, vyzradila jsem mu že to jeho sladké tajemství vím i já na začátku srpna............no a v září jsem se přihlásila na autoškolu, chtěla bych být samostatná na něm nezávislá, nevím co od něj můžu čekat příště, byla jsem tam podruhé, už na první hodině, po nás chtěli nahlásit jízdy, bohužel já ještě řídit nebudu nemám výpis z rejstříku trestů a bez toho se nedá řidit, ještě si tak 14 dní počkám, bohužel jsem si vybrala autoškolu, kde není žádné parkoviště nic, hned první jízdy jdeme do provozu. Ale nevadí, manžel mě učí řídit na parkovišti, takže už neěco umím..........neboj to zvládneš, jak říká moje kámoška, nemusíš být žádný drak, hlavně že dojedeš kam potřebuješ i kdyby jsi měla jet 30 km/h

já mám řidičák už 9 let.Dělala jsem ho tehdy s nejlepší kamarádkou, vzájemně jsme si hlídaly děti.Nebýt jí,asi ho dodnes nemám,neodhodlala bych se sama.
Měli jsme tenkrát škodovku 120 tak jsem se nebála,že to někde odřu. Jezdila jsem dost,manžel mě chválil, že jezdím dobře.Pak jsme si pořídili Opel Astra v kombíku a nastal problém s parkováním.Neumím parkovat na zrcátka,vzadu byla černá fólie,takže jsem jezdění omezila na naučené trasy a do centra nejezdila vůbec, tam se parkuje blbě.Teď máme 2 roky Passata opět kombík (velké,drahé auto) a já když si představím,že mám někam jet, bolí mě břicho.Když se překonám a vyjedu, spadne to ze mně, ale stejně jezdím málo a v zimě vůbec.
Jsem ráda, že je nás takových víc...Kolikrát si nadávám,vím jak by mi to usnadnilo práci a ušetřilo čas.Člověk je najednou nezávislý.Asi bych potřebovala menší ojetý vůz.
Začínám se bát i jako spolujezdec.Když máme jet někam na dovolenou,radši bych nikam nejela,nemám ráda dlouhé trasy.Navíc vím,že mně čeká střídání za volantem v neznámém terénu a nezřídka  nad ránem,kdy je tma.Manžel totiž rád jezdí na noc.

Jo ještě jsem chtěla napsat, že je mi 30 let a jsem v té autoškole nejstarší je nás tam 15 a všichni mezi 18-20 lety

Áda1 napsal(a):

Ahoj, taky nemám řidíčák, taky se bojím aut, už dva roky se rozhoupávám, že si ho udělám, ale pořád zůstávalo u slov. Manžel naléhá, zaměstnavatel naléhá, i když auto v zaměstnání nepotřebuji. Kolikrát jsem jela tramvají a na křižovatkách koukala kdo řídí, většinou to bylo půl na půl chlapi i ženský, dřív nebylo ženskou za volantem vidět.............letos jsem dostala pecku do zad, manžel mi byl nevěrný, vyzradila jsem mu že to jeho sladké tajemství vím i já na začátku srpna............no a v září jsem se přihlásila na autoškolu, chtěla bych být samostatná na něm nezávislá, nevím co od něj můžu čekat příště, byla jsem tam podruhé, už na první hodině, po nás chtěli nahlásit jízdy, bohužel já ještě řídit nebudu nemám výpis z rejstříku trestů a bez toho se nedá řidit, ještě si tak 14 dní počkám, bohužel jsem si vybrala autoškolu, kde není žádné parkoviště nic, hned první jízdy jdeme do provozu. Ale nevadí, manžel mě učí řídit na parkovišti, takže už neěco umím..........neboj to zvládneš, jak říká moje kámoška, nemusíš být žádný drak, hlavně že dojedeš kam potřebuješ i kdyby jsi měla jet 30 km/h

jízdy na parkovišti jsou o ničem,leda se tam učit parkovat mezi kužely..Já také jela první jízdu na parkoviště, on mi vysvětlil pedály (to jsem už uměla).Řekl rozjeďte se,zastavte.Výborně,tak jedem a jeli jsme z Českých Budějovic na Hlubokou a zpátky.

Naprosto tě chápu - já mám řidičák už 8 let ale řídila jsme jen asi tak půl roku těsně po tom co jsme si ho udělala a od té doby jsem za volantem neseděla.  My teda ani auto nemáme a manže dokonce nemá ani řidičák, ale teď bychom ho chtěli koupit a já už se dopředu děsím toho že budu muset řídit. Nejsem a nikdy jsme nebyla dobrej řidič  a i vzhledem k tomu že bydlíme v centru Prahy tak z toho nejsem moc nadšená :-(
Každopádně asi to vyřeším tak, že budu jezdit občas s tátou nebo s bráchou abych se do toho trochu dostala

Leny, já jsem udělala řidičák na třetí pokus, pak nejezdila asi 7 let, manžel mi v tom strašně bránil, pak se něco zlomilo a já po těch 7 letech si zaplatila jízdy u dobré autoškoly. Stojí za to do toho investovat, moc mi to pomohlo překonat ten první strach. Samozřejmě že strach tady bude stále, ale menší a menší. Rozhodně to nevzdej, ta svoboda pohybu je úžasná. Nejdříve jsem jezdila pouze jednu tu stejnou trasu, v očích smrt, ale jela jsem. Pěkně pomalinku, nenechat se znervóznit. Dnes si už zajedu i o dost dál. Bylo by taky dobré, kdyby si někdo mohl k tobě sednout. Někdo kdo není nervák. A musím uznat, že teď už jezdím docela dobře, sice trochu je problém couvání, mám krávu auto a nějak si od té doby připadám jistější, možná drzejší a průbojnější. Když si vzpomenu, jak jsem táhla dvě nákupní tašky a dítě vlakem......... no, teď je to balzám, tak do toho!!!!

Holky, fakt stojí za to si řidičák udělat a jezdit, i pro ten pocit, že jste překonaly své obavy a prostě jste to dokázaly! Mimochodem mojí skorotchýni bylo přes padesát, když šla do autoškoly, a zvládla ji.

Judita napsal(a):

Holky, fakt stojí za to si řidičák udělat a jezdit, i pro ten pocit, že jste překonaly své obavy a prostě jste to dokázaly! Mimochodem mojí skorotchýni bylo přes padesát, když šla do autoškoly, a zvládla ji.

Ja ridicak mam, ale bojim se jezdit, ale strasne by mi to pomohlo , protoze mi to brani v tom , co bych vsechno mohla absolvovat, kdybych byla schopna se dopravit na misto urceni.Takhle bud vsechny aktivity musim vzdat nebo se porad nekoho doprosovat, jestli by mne vzal. Strasne mne to s.... Ted se odhodlavam k  dalsimu pokusu to jeste zkusit.

Leny napsal(a):

Ahoj! Můžete mi prosím poradit, jak se zbavit strachu z řízení auta? Rozvedla jsem se, zůstala jsem s dětmi sama, řidičák i auto mám, ale sednout si do něho a někam ject je pro mě noční můra. Mám hrozný strach, že způsobím nějakou dopravní nehodu, strach o děti, že raději nechávám auto v garáži. Děti mi to vyčítají, byly na auto zvyklé.

Zaplať si v autoškole pár kondičních jízd. Není to drahé a vrátí Tě to do toho, uvidíš

Jéje já nejsem sama. :rock:  Řidičák jsem sice udělala napoprvé ale jezdila jsem asi jen 3 měsíce pak byla zima a náledí, na to jsme si koupili náklaďák, tím jsem nejezdila vůbec a teď po 10 letech mě manžel nutí protože koupil nové auto ale velkou drahou "krávu". Fakt z toho mám hrůzu a silně uvažuju o tom, že si pořídím maličké autíčko nejlépe automat a pak snad budu jezdit :lol: :vissla:

Já jsem se taky bála, hlavně po té, co jsem se s malou dcerou vybourala. Pak jsem asi 7 let nejezdila, ale strašně mě štvalo, že jsem závislá na manželovi. Takže jsem začala jezdit v noci. To ve městě skoro žádné auta nejsou a když jsem si trochu zvykla, tak už nebyl takový problém jezdit i ve dne.  :supr:

Leny, drzim pesti, to zvladnes!!! Ja jsem ridicak udelala napoprve, ale pak uz jsem 4 roky nejezdila vubec. Ted v srpnu jsem si koupila auto a zacal pro me tezky boj. Bydlime primo v centru Brna a znamena to pro me kazdodenni cesty ve velkem provozu. Nejprve ridil pritel, ale jelikoz mam praci 50km od Brna, nezbylo me nic jineho nez se vydat na cestu. Prvni dny jsem nemohla ani dospat, cekala me cesta pres centrum a pak, kdyz uz jsem byla za Brnem...celkem jsem se uklidnila...Takhle jsem jezdila 2 tydny a ted, asi po mesici muzu rict, ze uz se v klidu vyspim. Jsem sice nekdy lehce nervozni,ale jak kdy, v aute se neda nic moc predvidat a clovek musi byt neustale ve strehu. Proste to chce zahodit strach a JEZDIT. Ted se mi to mluvi, ale vim presne, co ted citis. Drzim ti mocmoc pesti!!!!!!!!!

Ahojky holky , i já jsem na tom podobně, bude to rok co mám řidičák a připadám si nemožná!!!!! Jezdím cca 4 měsíce tak nějak pravidelně, to znamená když někam jedem, někdy třeba 14 dní ale nejedu, ale stále s přítelem, který se mě bojí pustit samotnou a ani já bych si netroufla... Jsem zmatkař, nervák, prostě mám všechny ty vlastnosti, který by řidič mít neměl.....  Holky, je tu některá z vás, která je taky zmatkař a nevěří si, nemá moc odhad a přesto se naučila jezdit...?? Já si prostě myslím,že na to fakt nemám... A nějaký parkování apod.  to už vůbec ne. Kamarádka mi říká, že dokud bude on sedět vedle mě, tak budu jezdit takhle,že musím sama a donutí mě to se soustředit a tak, ale já nevím, kdy tam neseděl, tak to prostě nezvládnu.... Zrovna dneska šel s kamarádama ven a chce přijet kolem půlnci a nemá se jak dostat domů, protože už nic nejede a tak moc ráda bych pro něj přijela, ale kvůli tomu musí přespat u kamaráda nebo pro něj přijede táta, kterej se bude divit, proč já pro něj nemohu přijet....
Prostě - když jedu s ním, je to tak nějak v pohodě, občas udělám nějakou blbost, ale pořád je to jízda jak v autoškole, nevím, pomalu se začínám smiřovat s tím, že jsem ten typ, který prostě nikdy nebude sám řídit auto:(

Lenuska napsal(a):

Ahojky holky , i já jsem na tom podobně, bude to rok co mám řidičák a připadám si nemožná!!!!! Jezdím cca 4 měsíce tak nějak pravidelně, to znamená když někam jedem, někdy třeba 14 dní ale nejedu, ale stále s přítelem, který se mě bojí pustit samotnou a ani já bych si netroufla... Jsem zmatkař, nervák, prostě mám všechny ty vlastnosti, který by řidič mít neměl.....  Holky, je tu některá z vás, která je taky zmatkař a nevěří si, nemá moc odhad a přesto se naučila jezdit...?? Já si prostě myslím,že na to fakt nemám... A nějaký parkování apod.  to už vůbec ne. Kamarádka mi říká, že dokud bude on sedět vedle mě, tak budu jezdit takhle,že musím sama a donutí mě to se soustředit a tak, ale já nevím, kdy tam neseděl, tak to prostě nezvládnu.... Zrovna dneska šel s kamarádama ven a chce přijet kolem půlnci a nemá se jak dostat domů, protože už nic nejede a tak moc ráda bych pro něj přijela, ale kvůli tomu musí přespat u kamaráda nebo pro něj přijede táta, kterej se bude divit, proč já pro něj nemohu přijet....
Prostě - když jedu s ním, je to tak nějak v pohodě, občas udělám nějakou blbost, ale pořád je to jízda jak v autoškole, nevím, pomalu se začínám smiřovat s tím, že jsem ten typ, který prostě nikdy nebude sám řídit auto:(

Klid Lenusko, ja jsem nervak a to poradnej, kdzy se mnou jede pritel, jsem protivna a delam chyby, kdyz jedu sama do prace, je to pohoda. Musis se odvazit jezdit sama.Uvidis ze to pujde!!!!!!!!!

Jsou dvě možnosti: Buď je tenhle strach skutečně varováním, že nejsi dostatečně silná, abys auto používala coby řidička. Pak bude lépe najít si šoféra. Nebo si prostě jen tak dalece nevěříš a pak se s tím musíš poprat. Nějak mi uniklo, jak jsi jezdila předtím. Znám holky, které nejezdily a byly nuceny se za volant prostě posadit ze dne na den. Pak buď oprášily řidičáky nebo si ho prostě udělaly. Klepat se doma strachy či žádat o radu nic nevyřeší. Zaplať si v autoškole pár kondičních jízd. Je to asi jediné východisko. Buď se přesvědčíš, že se jen bojíš, nebo že řízení nebude Tvá silná stránka. než přizabít děti a zmrzačit sebe, pak je lépe vyřešit věc jiným dopravním prostředkem. A ještě něco: úměrně s věkem roste i zodpovědnost. Asi jsi už v tom stadiu, že jí máš jako máma i jako člověk tolik, že Ti přerostla přes hlavu. Pána v autoškole si nech doporučit! Cholerik s Tebou nebude mít tu potřebnou trpělivost a možná v Tobě ty schopnosti, které třeba máš, utlumí...!

Holky, všechno je to jen o zvyku. Řidičem se člověk nerodí, ale stává a to častým ježděním. S častým ježděním opadává i přehnaný strach. Každý ví, že řízení je nebezpečné, ale tzv. dobří řidiči jsou ti, co se myslí, že se nemůže nic stát, že jim se nehoda stát nemůže, páč jsou skvělí řidiči. Možná je to trochu přehnané, ale je to tak.

Takže jediné co pomůže je jezdit a jezdit, nic jiného.

Znovu opakuju: jezdit, jezdit každý den a jezdit sama!!!  Nejsou v tom žádná kouzla, jen cvik. Jezdit po městě v noci nebo v sobotu odpoledne, kdy je vylidněno, zajet si na parkoviště k supermarketu a kroužit, couvat a zajíždět!!!

Jezdím rok a mám před sebou pár nepokořených vrcholů, jako je stokilometrová cesta k rodičům nebo dálnice, ale vím, že to jednou přijde a že to zvládnu. Vlastně nejbližší metou je pro mě cesta přes opravdu celé Brno do IKEA :rodna:

Při parkování už mě nicméně dokáže vytočit jediné: když před naším domem zrovna stojí nějaký taťka s pětiletým synkem a říká Honzíku, pojď, podíváme se, jak bude paní parkovat... Dva páry mužských očí, to je na mě prozatím moc :D :D :D

Svas - no jo, vyhlásili mě za maskota autoškoly :-)). Ty první jízdy jsem neudělala kvůli nervozitě, tak jsem se klepala,že jsem nebyla schopná vůbec ničeho, policaj mě po pár metrech od volantu vyhodil a zbytek dojel instruktor. Při dalších pokusech jsem vždycky udělala nějakou blbost, prostě peklíčko...ale nakonec to dopadlo dobře a papíry mi daly, ale kolik mě ta kartička stála času a peněz :-)).  A taky trvalo dost dlouho, než jsem se dostala opravdu do pohody, kdy pro mě není událost týdne, když jedu autem nakoupit :-).

Salome - automat má v Twingu moje maminka, do města je to geniální, na okresky taky dobrý, ale na dálnici už tedy nic moc. Má to jenom 1,1 motor a to v kombinaci s automatem je docela šílený, zrychlení to nemá žádný a na to že s tím někoho předjedeš v kopci rovnou zapomeň. Takže automat určitě je super, ale možná v lehce větším autě a se silnějším motorem.

Tak tohle znám. Měla jsem panický strach z řízení po autonehodě (dvě zrušená auta, ale díky bohu bez zranění).  Přestala jsem úplně jezdit a dva roky jsem ani nevycouvala z garáže. Naprosto Tě chápu, ty pocity jsou příšerný. Nakonec mi z toho pomohl táta. Byl úžasně trpělivý, dokopal mě k tomu, abych za ten volant sedla a jela. Vydali jsme se na výlet přes půl republiky, já projížděla každou zatáčku dvacetikilometrovou rychlostí, no děs! Když jsme se vrátili, já měla o 4 kg míň, ale ten strach byl o poznání menší.  Jednoduchý to teda nebylo, ale povedlo se.
Poradila bych Ti kondiční jízdy v autoškole, a hlavně, jak už ti tu někdo radil, nenechat se vystresovat od ostatních "řidičů", kteří s radostí na každého začátečníka troubí, klepou na čelo apod.
To je jejich nedostatek inteligence a ne Tvůj problém.
Určitě to zkus, dokážeš to! Moc držím palce!:supr:

No holky nevím já si zatím pro jistotu pořídila nové kolo :lol::lol::lol:

ja som si myslela že vodičák si asi nikdy neurobím. odmala som sa bála sedieť na ľavej strane v aute, v autobuse. to že ma míňali autá v takej rýchlosti ma proste desilo.na vodičák som sa prihlásila keď som mala 20 z jediného prostého aj keď vlastne blbého dôvodu.mne sa páčili ženy za volantom. sestra, kamošky... ako sedia, ruku na volante, druhú na riadiacej páke, tá samozrejmosť s akou preradzovali. dobre to vyzeralo :D pred prvou jazdou som mala taký strašný strach, som si uvedomila že budem sedieť na ľavej strane, autá pôjdu popri mne. ale zvládla som to a odvtedy šoférovanie milujem. teraz ja vyzerám dobre s rukou na volante a druhou na páke a preradzujem rýchlosti :D
strach sa proste musí rázne prekonať. ale pavúka nechytím :D

Když se tohle téma znovu objevilo, doplňuju, že velký městský okruh už zvládám a po dálnici už jsem se taky projela - a to mi ještě v tom září připadalo opravdu těžké. Zkrátka: vytyčit si svou vlastní metu (pro někoho to může být hodinka kroužení po poloprázdném parkovišti), nebát se a jít do toho! Držím pěsti!!!

Poslušně hlásím že jsem projela napříč Brnem, i když s pomocí malého podvodu, vyrazila jsem v šest ráno - provoz nebyl žádný, ale příště už se nebudu bát ani zua dne - třeba :D

Psala jsem sem 15.9. že nemám řidičák, tak hlásím, že už ho mám a je to vše v pohodě, už se nebojím

Milá Leny, z vlastní zkušenosti mohu poradit jen toto: jezdit sama, aby tě nikdo nestresoval a tak postupně, tím, že získáš jistotu, zaženeš i všechny strachy. Radily posadit na zadní sedačku a požádat je, aby byli zticha. Nepomůže-li, dělám to dost drsně, ale zabírá: Upozorním ústně, neradit! Nezabírá? Varuji - žlutá karta. Nezabírá? Zastavím a pasažéra vysadím - červená karta. Odjedu pryč a dle podmínek se pak pro něj vrátím nebo ne. Výborná metoda, osvědčená, zaručuji ti, že dotyčný již pak ani nepípne...... :)

Holky, když to tady tak čtu..tak zjišťuji, že spousta z vás je na tom podobně jako já...dělala jsem si řidičák poprvé asi před sedmi lety..v 34 letech, ale shodou hloupých náhod jsem měla se svou maminou bouračku, nic vážného (zničené auto, slabý otřes mozku), ale na další jízdy do autoškoly jsem už nešla.naprostá fobie jet autem i jako spolujezdec..pár měsíců vůbec, za půl roku na zadním sedadle..před 4 lety šla dělat řidičá dcera a nevím, jak se jí to podařila, šla jsem s ní..teorii jsem měla v malíku, ale na rozdíl od dcery jsem před každou jízdou prožívala nepředstavitelný stres..zapomínala jsem která ruka je pravá..která levá..ale nakonec jsem absolvovala celý kurs  a zkoušky udělala bez problémů..ale strach z ježdění byl neustálý...třes nohou, žaludek pokoušející se vyskočit pusou ven..měli jsem seata-nafťáka..do toho rozchod s manželem, auto mi zůstalo a sním nutnost obstarávat nákupy..rozvoz mladších dětí..začala jsem jezdit-nejprve krátké tratě, které znám..po dvou měsících jsem se pomalu přestávala klepat, plánovat každou trsu předem a zkusila jsem Brno..děs..hrůza, ale šlo to i s parkováním ve městě..ale autí dosloužilo..byli jsme sžití..jezdila jsem denně..a mám nové auto-benzínové..jaká byla moje hrůza, když jsem zjistila, že všechno co mám zažité..zpátečku..rozjezdy na jedničku jsou úplně jiné.u nafťáku není nutné přidávat plyn..rozjíždí se na spojku..a teď..NEBYLA JSEM SE SCHOPNÁ ROZJET..nohy nebyly schopné synchronizovat pohyb pouštění spojky-přidání plynu..pokaždé (asi 10x) mi chcíplo..pak po rozjezdu bez problémů..ale ten děs..kdybych musela zastavit a znovu se rozjet..brr...další den nový pokus..s úplně stejným výsledkem..jela jsem s novým autíčkem celkem 3x..pokaždé stejná trgedie..a teď už druhý měsíc nejezdím..vím, že budu muset, ale odkládám to..strach znovu propukl v celé hloubce..a mě děsí myšlenka, že sednu do auta a pojedu..já která myslela, že TENHLE PROBLÉM JSEM ZVLÁDLA..vůbec nevím co s tím....ono už je to zafixované, moje obava, že to nepůjde......třesou se mi kolena jen při představě..

Kklarko, to vypadá na hezký psychický blok, zkus kvalitní kinezioložku, nevím, odkud jsi, pokud z Prahy, Pandorraa by ti  někoho kvalitního doporučila.

Lvice, bohužel jsem z jižní moravy(z malého města úplně na jihu)..tak to mi asi Pandorraa moc nepomůže..pokusím se nechat se odvezt někam mimo provoz a tam se pokusím, ale je mi i hloupé tohle přiznat.....přiteli a tak...asi máš pravdu, je to blok...

Klárko nafťák se rozjede bez plynu ? Taky máme nafťáka, ale tohle vyzkoušet mě tedy nenapadlo, asi to budu muset otestovat.

Tiino, je tam úpně jiný typ vstřikování než u benzínu...naopak ho vlastně kazíš, pokud přidáváš plyn...zbytečně to ženeš na otáčky a není to potřeba..a stejně je to se zpátečkou...jen na spojku, kterou pomalounku spouštíš a jak přišlápneš zbrzdíš...zkrátka úplně jinak..a benzín naopak musí vstříknout benzínu...ani ne moc..řve...ani ne málo...zdechne motor...jo, teorie mi jde...jen ty šlapky mě neposlouchají...

Kklarko, žádná venkovská okreska ti nepomůže, dokud v sobě nezlikviduješ ten problém :). Taky potřebuješ zajet někdy do města, ne :D? Ráda bych ti poradila, ale já jsem z jižních Čech, bohužel nepomohu :butter:.

Jsi hodná...ano, mám problém...tak se pokusím najít někoho, kdo mi pomůže....

Držím ti palečky. :hjarta:

Díky...:-))

Ahoj, pokud budete jezdit tak OPATRNE!!! Jezdim sice dlouho, najezděno mám taky dost..jezdim denne, ale stejne jsem dneska dostala smyk a vjela do svodidel a pak do me jeste chlapik napalil....nikomu to nepreju..sice jsem zdrava a ziva, ostatni taky..ale ten pocit, ze sedim v naprosto neovladatelnem aute a nic nevidim, byla tma, je hrozny...auto zničené, nepojízdné....nechci strasit, to urcite ne...zitra mam nahradni auto a jedu dal...ale fakt opatrne, nikam nespechat a myslet na vsechno a na vsechny!!! Takze preji hodne stastnych kilometrů!!!

Ahoj holky:) Hlásím se do klubu ... Řidičák mám něco přes 6 let, autoškolu jsem absolvovala bez problémů, zkoušky zrovna tak ...ale pak jsem vůbec nejezdila. Maximálně tak jednou dvakrát za rok, ale vždy s někým, kdo mi radil. Minulý týden jsem se odhodlala, poprosila tchána ... a ten se mnou teď jezdí po našem okrese a po našem městě .. a já se pomalu "zajíždím":) Poprvé to bylo pro ostudu, skoro jsem se neudržela na silnici,  dnes (podruhé) to bylo výrazně lepší, troufám si tvrdit, že bych klidně svezla i svou dceru. Za dva měsíce nastupuji po mateřské do práce a chci být schopná vozit Elišku do školky, k babičce atd... Prostě začátky jsou nepříjemné, ale projít se tím musí. Věřím, že jednou najdu odvahu, sednu do auta sama a bezpečně se dopravím tam, kam budu potřebovat:) Jsem hrozně ráda, že jsem objevila tuhle diskusi, alespoň vidím, že podobné pocity nemám sama:)

Baghiro, podobné pocity mám vždy když delší čas - stačí měsíc, nejedu autem. Velmi mi pomáhá rada mé kamarádky. když se bojíš, nezapomen dýchat. Když jsi ve stresu, máš tendenci zadržovat dech a pak jakoby zatuhneš. Lepší na reakce je být uvolněná...takže Dýchej ;)

Pavli:) Já dýchám, nemám ani žádný extra stresy.... Spíš mi chybí ta jistota, ta souhra toho všeho - řadit, řídit, sledovat provoz... ale to určitě přijde:) To si holt musím "vyjezdit":)

Hmmm, tak jsem se přechválila a přecenila. Dneska jsem byla docela vyklepaná a mrvila jsem, co se dalo, paradoxně mě můj tchán, který pochval užívá jako šafránu, dneska pochválil, že to bylo dobrý :cool:

Škoda, že na tohle forum už asi nikdo nechodí, asi začnu trpět samomluvou :(

.

Dneska měl můj anděl strážný těžkou šichtu, jela jsem jenom na nákup a do lékárny, ale asi pětkrát jsem musela řešit nebezpečnou situaci... nejlepší byl ten motorkář, co jel v obci cca 80 a předjížděl tak elegantně, že mi málem skončil na kapotě  :dumbom:  Oči na šťopkách a ani na minutu se nenechat ukolébat...

kklarkaa - i když ti někdo odblokuje psychiku, tak žádná psycholožka tě nenaučí cítit plyn, slyšet otáčky, aniž bys viděla na otáčkoměr apod... To je všechno praxe, dobré ucho a hlavně klid a soustředění... Určitě si zaplať pár kondičních hodin v nějaké autoškole. Stojí to málo a vezmou tě kam budeš chtít, na dálnici, do velkého města, na parkoviště trénovat parkování.... dle tvého přání.... A ideální je, když ti pokaždé dají jiný typ auta.... Abys vůbec neřešila, že sedíš v dieslu nebo v benzínu... Mi to příjde naprosto stejné, naopak benzín je celoročně jednodušší, takže pokud si zvládala rozklepaný diesel v zimě, tak teď ti musí být v benzínu jako v bavlnce.... Ale já najezdím ročně 60000 km, takže už je to dávno, co jsem zažívala něco jako ty.... a možná mi taky přišel přechod z jednoho auta do druhého tragický. Ale to se lehko přeučíš.... určitě kondičky!!!!!
A proč si do toho auta nesedneš před domem, když není přítel doma (když se stydíš) a nezkoušíš se rozjíždět a popojíždět a couvat a parkovat... to je základ, bez rádia pěkně potichounku poslouchat otáčky, regulovat spojku, plyn, brzdu.... Držím palec...:supr:

Chce to opravdu jezdut,jezdit.jezdit a zase jen jezdit.,kdo nemá řidičák tak ať si ho udělá (nikdy není pozdě),,,Holky hlavně si musíte věřit a pokud né,tak to snad ani nemá cenu........

Bane, taky si myslím, že má Klárka kámen na plicích(viz její motto).S tím se pak blbě jezdí, vždyť vzít do ruky volant je jako vzít do ruky vlastní osud..:-) S takovým šutrem by ani možná nezapla autopilota.A teď se na to podívejme: s kamenem na krku bere do ruky volant svého osudu..