Ahoj,

tohle téma mne napadlo, když jsem zabrousila do podobného tématu, jen manželka a milenka jsou v nadpisu přehozeny ;o)

Toť můj příspěvek, který jsem napsala i do toho prvního tématu

adra napsal(a):
Kvítko:
třeba ho má pořád ráda - kdo má rád ji?? to jí stačí jen to ona ho má ráda?
mají děti - děti vyrostou, vycítí už v útlém věku a pak je to jen horší, stejně odejdou a pak vyčtou...zůstávat kvuli dětem-totální blbost!!!!
společné zájmy - proboha!!
přátele - ty se stejně musí rozdělit, není nikdy člověk který sympatizuj stejně na obě strany
no a majetek - to je problém ale ne neřešitelný...
takže já nechápu proč tolerovat milenku - jo jedině v případě, že já se chovám stejně jako manžel a oběma nám to vyhovuje...kde je pak ale manželství - jeho plnění???
po zkušenostech které mám - milenku NETOLEROVAT!!! tečka

Adro, možná je tady na místě se zeptat, proč ty toleruješ manželku??

Já si myslím, že žena muži toleruje milenku zkrátka proto, že fakt, že od ní muž neodešel k milence je dostatečným důkazem, že cítí stále dost silné vazby k rodině a k ní... protože jak víme, když chlap s manželkou být nechce, odejde a nezastaví ho nic.
Takže si myslím, že je v celku snadné říct proč manželka neopustí muže, který má milenku, ale je mnohem nesnadnější pochopit chování milenky, která svému milenci toleruje manželku
Skoro čtyři roky jsem byla milenka ženatého muže a dnes se za to docela stydím a nejraději bych si "nakopala do zadku", že jsem čtyři roky plýtvala láskou na člověka, který si ji v nejmenším nezasloužil a čtyři roky jsem si říkala (jako vy tady), proč ta kráva se s ním nerozvede, když jí musí být jasné, že on ji nemiluje, jinak by nebyl se mnou, ha ha ha.
Dneska se té paní v duchu hluboce omlouvám a přeji jen vše dobré do života  A kdy jsem pochopila, že jsem a vždy budu jen milenka a že i přes všechny stížnosti na manželku ona je a bude manželka? Když jsem viděla rodinné fotky svého "drahouška", kde bylo naprosto jasné, že se ke své ženě chová velmi hezky, ani stopa po tom, jak ho ona nechápe, jak mu nedává to, co on potřebuje... no musím se smát.
Takže holky, proč vy, milenky ženatých mužů, tolerujete, že žije s manželkou? Proč se pouštíte do vztahu se zadaným pánem, abyste se pak trápily a nervovaly, zda se rozvede....
Proč jsem do toho šla já? Protože mně bylo sedmnáct, jemu 45 a byl to první dospělák, který mně bral vážně, mé názory... dal mi pocit, že jsem plnohodnotná lidská bytost.... a já husička jsem se zamilovala dřív, než jsem si uvědomila, jaká je to hloupost. probrečela jsem čtyři roky, nešla jsem kvůli němu na vysokou, neodjela jsem do zahraničí jak jsem chtěla... kvůli chlapovi, který mi tvrdil, že už svou ženu nemá rád a je s ní jen kvůli dětem , no musím se smát, jak jsem byla hloupá.
Už dávno je to za mnou, mám "normálního" přítele a jen se směji tomu, jak moc jsem byla naivní a lituju toho, že mi bylo úplně jedno, že jsem chtěla děti připravit o tátu a paní o manžela, za což se jim v duchu omlouvám. Dnes když si na to vzpomenu, myslím víc na ni než na něj a s velkým pocitem provinění.

Fatima

Jsem manzelkou i milenkou a co me vede k tomu,ze toleruji manzelku meho milence? Mozna to,ze predevsim toleruji jeho a s tim i jeho rodinu a zenu...

Slniečko napsal(a):

Jsem manzelkou i milenkou a co me vede k tomu,ze toleruji manzelku meho milence? Mozna to,ze predevsim toleruji jeho a s tim i jeho rodinu a zenu...

A nebylo by lepší najít se někoho bez rodiny? V tvém případě je to asi "jedno", máš muže, nepotřebuješ patrnera bez závazků... já mám na mysli spíše ženy, které jsou samy a rozhodnou se pro milenecký vztah s ženatým mužem... který jim, jak už na začátku musí vědět, přinese časem více utrpení než radosti... tedy řekla bych ve valné většině :dumbom:

Slniečko nema děti...  dle mě má velkou výhodu, začít znova !
To, že vdaná - a co ? Nějaký papír... dokud nejsou děti - nevidím v tom až takový rozdíl jestli má někdo 5 let vztah s papírem nebo bez papíru.

Buď vztah těší nebo netěší !

Feuria napsal(a):

Slniečko nema děti...  dle mě má velkou výhodu, začít znova !
To, že vdaná - a co ? Nějaký papír... dokud nejsou děti - nevidím v tom až takový rozdíl jestli má někdo 5 let vztah s papírem nebo bez papíru.

Buď vztah těší nebo netěší !

Tos mně Feurio vůbec nepochopila, pouze jsem chtěla říct, že ona je v jiné situaci než většina "milenek", protože pravděpodobně ji nic netlačí k rozchodu s manželem a atak si ani nepřeje rozchod milence....
Jinak já rozhodně vidím rozdíl mezi manželstvím a soužitím na psí knížku... zdůrazňuji JÁ, svůj pohled na věc nikomu netlačím :D pro mne svatba znamená vyjádření  těch nejhlubších citů a slib, že se oba budou snažit, aby jim spolu bylo fajn... tedy ne slib věčné lásky, ale slib snahy o ni :dumbom: Soužití na psí knížku já vnímám jeko - jo, mám tě rád(a), ale co já vím, co bude zítra? Raději to nechme tak.
Ale to je čistě mé vnímání a sama znám páry, které mou teorii popírají :D

Fati seznam se podrobněji s případem "právě" Slniečka na fóru - Může se žena obětovat aneb jina forma "soužití" s ženáčem .

Už jenom ten název Ti lecos řekne.

Ano - je to o názoru.

Tak co vede mě (milenku), že toleruji manželku?

Tak v první řadě, já jsem se paní Ženáčové s prominutím nas*ala do života, a to docela zásadně a v době, kdy už spolu byli přes 10 let, tak o jaké toleranci z mé strany bychom tu měly hovořit?
Navíc jsem přišla v období, kdy ona svého muže potřebovala co nejvíc doma a ne aby někde trajdal s milenkou a chodil domů vyždímaný jak citrón. Netrpím vůči ní výčitkami, to je ženáčův morální boj a pokud vím, snaží se jí to vynahrazovat jak nejlépe umí, takže možná se má líp než kdykoli jindy :-) I když asi jen materiálně, to ještě nikomu štěstí nepřineslo :-(

Můj milenec mi taky toleruje manžela, my jsme prostě báječný pár, no ne? :-))
Občas dostane malý tik do tváře, když mu třeba vyprávím, co budem dělat s manželem o víkendu, nebo jak plánujeme dovolenou, ale scény nedělá. Dusno ale nastane, když se v jeho přítomnosti začnu bavit s jiným mužem, třeba s nějakým kolegou na firemním večírku, to žárlí jak pes a začne předvádět roztomilé kousky.
A já to mám vcelku podobně vůči němu. Mohla jsem se vzteky podělat, když kolem něj kroužila jedna pěkná veselá kolegyňka, cítila jsem hrozné ohrožení a žárlivost. To kolem jeho ženy necítím. Ona je dost žárlivá a docela ho stíhá, takže mi šetří spoustu práce a sil a vlastně mi ho hlídá :-)) Já ji mám vlastně ráda :-)))

Teď to záměrně zlehčuju a dělám si legraci... ale prostě výraz "tolerovat manželku" mi přijde nepatřičný...

ach jo...:-(((( já byla na sloh tak dobrá...ale asi ne  tááááák jak to někdy dokážete napsat vy...přesně...jen žasnu

souhlasím přesně s tímto:
1) tolerovat manželku je jaksi neštastný termín.
2) když už tak mi vadili všechny jiné když se s někým bavil jen ne jeho žena - divný jev no řekněte...???

Angie - prostě a jednoduše.

Buď se dva využívají a vědí o tom (je to v pořádku), nebo se dva milují - také o tom vědí a také je to v pořádku, ale pokud jeden využívá (resp. ženáč) a nějaká pipka (resp. mnoho z nás - i já) čeká, že se něco stane ... tak jeho ženu toleruje !
myslím, že se to tak dá napsat.....

Váš vztah má vyrovnané misky vah ! Můžeš se cítit v pohodě.
Ale tady je spíše řeč o těch - co chtějí mít ženáče doma a opravdu čekají - jak se ta situace vyřeší (já vím, že je to hloupost), ale pro tyto "milenky" je tu zřejmě ta otázka !

adra napsal(a):

ach jo...:-(((( já byla na sloh tak dobrá...ale asi ne  tááááák jak to někdy dokážete napsat vy...přesně...jen žasnu

souhlasím přesně s tímto:
1) tolerovat manželku je jaksi neštastný termín.
2) když už tak mi vadili všechny jiné když se s někým bavil jen ne jeho žena - divný jev no řekněte...???

No jasně - jde totiž úplně o jinou žárlivost.
Ženu přeci podvádí (se mnou), na tu jaksi nemusíš žárlit ... proto je tu ale ten termín - tolerovat.
Buď je Ti jedno nebo jí toleruješ. Fůj - to je ale hnusný !

Mě byla asi jedno ! Dokud jsem nezačala žárlit na to, že je s ní a né se mnou ! Proto jsme se museli rozejít ! Nemohla bych to tolerovat !

Feuria napsal(a):

No jasně - jde totiž úplně o jinou žárlivost.
Ženu přeci podvádí (se mnou), na tu jaksi nemusíš žárlit ... proto je tu ale ten termín - tolerovat.
Buď je Ti jedno nebo jí toleruješ. Fůj - to je ale hnusný !

Mě byla asi jedno ! Dokud jsem nezačala žárlit na to, že je s ní a né se mnou ! Proto jsme se museli rozejít ! Nemohla bych to tolerovat !

Na manželku nežárlím, protože jako manželka vím něco o realitě manželského života a mám srovnání s tím mileneckým a vím i, "čím to je, čím to je"....

Blbé je, když prostě začneš závidět. Ty jí nezávidíš, že s ní souloží, protože ty s ním taky souložíš. Ty jí začneš závidět že spolu leží večer u tv a cpou se večeří, a teď si začneš představovat jak nejdřív nakupovali v Hypernově, tvůj ženáč tlačil vozík a byl hodnej taťka, pak to zacvakal, dotáhl do auta, odvezli to domů, tam to ženáč vytahal do špajzu, večer pomáhal s přípravou jídla a pak bude ještě pomáhat vykládat nádobí z myčky. Začneš jí závidět prosté věci, i to, že mu ona pere štulpny po fotbale (fůůůj) a v noci poslouchá jeho chrápání, které má mimojiné po 10 letech úplně jiný sound než teď v útulném pokojíku hotýlku v Alpách na tajné lyžovačce.

Já jsem si touhle žárlivostí / závistí v počátcích a v prvotní zamilovanosti prošla a díky bohu se nestalo nic zásadního, co by mi můj tehdejší sen vyplnilo.

Feuria napsal(a):

Angie - prostě a jednoduše.

Buď se dva využívají a vědí o tom (je to v pořádku), nebo se dva milují - také o tom vědí a také je to v pořádku, ale pokud jeden využívá (resp. ženáč) a nějaká pipka (resp. mnoho z nás - i já) čeká, že se něco stane ... tak jeho ženu toleruje !
myslím, že se to tak dá napsat.....

Váš vztah má vyrovnané misky vah ! Můžeš se cítit v pohodě.
Ale tady je spíše řeč o těch - co chtějí mít ženáče doma a opravdu čekají - jak se ta situace vyřeší (já vím, že je to hloupost), ale pro tyto "milenky" je tu zřejmě ta otázka !

OOO díky Feurio, konečně jsem pochopena ;o)
Stručně a jasně, co "nutí" svobodnou ženu, která se chce jednoho dne vdát a založit rodinu k tomu, že začne vztah s ženatým mužem, kde je perspektiva společné budoucnosti jaksi narušena faktem, že on už se k tomu zavázal jiné.
Prostě mi přijde hloupé stavět otázku tak: co nutí manželku tolerovat milenku, protože si myslím, že to je jasné snad každému, kdo měl někdy v životě dlouhodobý vztah, zažil společné bydlení, společné roky soužití, společné přátele, společný majetek, popř. dokonce děti... vždyť kolik žen nedokáže odejít ze vztahu, kde jsou nespokojeny (a nejde tam o narušitele - milenku), protože společná minulost a problémy s rozchodem jsou silnější než touha odejít? Proč by to měla být zrovna milenka, kvůli které si nechá rozvrátit rodinu? A myslím, že i dost sobrý důvod většiny podváděných manželek (mimo přetrvávající lásku k manželovi) je pocit, že na jejím neštěstí si postaví štěstí ta mrcha milenka :D

Co nutí svobodné holky v nejlepších letech trávit čas čekáním na telefonát milence, poslouchat výmluvy, jak o víkendu nemůže, zažívat jeho odjezdy s rodinkou na dovolenou, zatímco ona může jet někam tak maximálně sama nebo s kámoškou... osamělé Vánoce, Nový rok... osamělého Valentýna... zákaz telefonování večer, aby manželka na něco nepřišla :lol:

U mně to byla víra, že jsem potkala toho nejlepšího chlapa na světě, kterého mi stihla vyfouknout jiná předemmnou a dusí ho ve vztahu, který ho netěší, ha ha ha.
No a pak jsem zjistila, že po světě chodí docela dost skvělých chlapů a někteří z nich jsou dokonce svobodní :lol:

Já to vidím tak, že pokud jsem "normální" žensská toužící po manželství a rodině, pak vztah s ženatým mužem zaručeně přinese trápení mně, jeho ženě a možná i ženáčovi. A naděje, že se rozvede... ta blbá naděje, kterou se člověk opájí, když sedí sám pod stromečkem a přemýšlí, jak asi tráví Vánoce ženáč, ha ha.

Fatimo, napsala jsi to úžasně a velmi výstižně.

Jo, je to tak !

Fatimo, bravo!

A na otázku co vede milenku k tolerování milencovy manželky mám jedinou odpověď : plané iluze, planá naděje a planá víra.

Pokud se ženáč chce rozvést, tak to udělá záhy poté, co se zamiluje do jiné ženy. Jsou takové případy a vztahy pak mohou skvěle klapat. Pokud to ale neudělá v době "dohledné", neudělá to velmi pravděpodobně nikdy.

Jakmile milenka své iluze ztratí, pak sice s balíkem kapesníčků, ale přeci jen vztah ukončí. Protože ví proč.

páčko, holky! :)

Fatima napsal(a):

Feuria napsal(a):

Slniečko nema děti...  dle mě má velkou výhodu, začít znova !
To, že vdaná - a co ? Nějaký papír... dokud nejsou děti - nevidím v tom až takový rozdíl jestli má někdo 5 let vztah s papírem nebo bez papíru.

Buď vztah těší nebo netěší !

Tos mně Feurio vůbec nepochopila, pouze jsem chtěla říct, že ona je v jiné situaci než většina "milenek", protože pravděpodobně ji nic netlačí k rozchodu s manželem a atak si ani nepřeje rozchod milence....

Já Tě pochopila velice dobře, ale chtěla jsem říct, že ona chce děti a rodinu a v hlouby duše doufá, že se něco stane a ženáč se přeci jen rozvede a bude s ní. A tak zatím hodlá "tolerovat" manželku a syna.
Proto jsem to napsala. Právě proto, že má toho muže, který jí ovšem nedává nic z toho, co dostává od ženáče...
V tom případě nechápu, proč tedy udržovat takový svazek, kde není nic  - jenom ten zatracenej papír (v tomto případě).
Jí tlačí především čas - je rozdíl se do toho zamotat v 17 a nebo po 30.

avalonka napsal(a):

A na otázku co vede milenku k tolerování milencovy manželky mám jedinou odpověď : plané iluze, planá naděje a planá víra.

Ještě jsi zapomněla na plané neštovice :D

Angie napsal(a):

avalonka napsal(a):

A na otázku co vede milenku k tolerování milencovy manželky mám jedinou odpověď : plané iluze, planá naděje a planá víra.

Ještě jsi zapomněla na plané neštovice :D

:supr:

avalonka napsal(a):

Pokud se ženáč chce rozvést, tak to udělá záhy poté, co se zamiluje do jiné ženy.

Bůh chraň tuhle zeměkouli před muži, kteří by rozhodnutí opustit svoji ženu, děti, majetek, minulost, tchýni i pratchýni, pejsky a kočičky, udělali záhy poté, co se zamilují do jiné ženy. Cca 95% manželství by se zcela zbytečně rozpadlo.

Nehledě na to že by bylo potřeba nastolit zcela jiný právní systém, aby soudy mohly pracovat na dalších a dalších rozvodech...

Angie napsal(a):

avalonka napsal(a):

Pokud se ženáč chce rozvést, tak to udělá záhy poté, co se zamiluje do jiné ženy.

Bůh chraň tuhle zeměkouli před muži, kteří by rozhodnutí opustit svoji ženu, děti, majetek, minulost, tchýni i pratchýni, pejsky a kočičky, udělali záhy poté, co se zamilují do jiné ženy. Cca 95% manželství by se zcela zbytečně rozpadlo.

Asi tak ....

Dávám časové rozmezí 1-10 let ;)

:vissla:

Feuria napsal(a):

Jí tlačí především čas - je rozdíl se do toho zamotat v 17 a nebo po 30.

To chápu. I mě je nepříjemná představa, že budu v 38-40ti přemlouvat svoje teplé kamarády, aby mi darovali sperma a dělali mi fiktivní partnery při asistované reprodukci (pokud by se moje zrezivělé vejcovody vůbec k něčemu měly)....

Já se z Tebe picnu :D šak máš muže.... to je přeci tatínek čekatel ! tak co šílíš !

Z mé omezené zkušenosti a jak tak koukám kolem sebe musím říct, že s Avalonkou souhlasí v tom, že pokud chlap neopustí kvůli milence rodinu tak do půl roku po seznámení... pravděpodobně to neudělá vůbec. Holt každá láska bledne, i ta milenecká :vissla:

Jinak dneska se rozvádí snad už každé druhé manželství u nás, takže si myslím, že opravdu není nadnesené to, že chlap pálí mosty hodně rychle. Ta "první" maželství, která se nerozvádějí jsou, řekla bych, manželství našich rodičů, tedy věkové skupiny od 50 do těsně před smrtí.

Fatima napsal(a):

Z mé omezené zkušenosti a jak tak koukám kolem sebe musím říct, že s Avalonkou souhlasí v tom, že pokud chlap neopustí kvůli milence rodinu tak do půl roku po seznámení... pravděpodobně to neudělá vůbec. Holt každá láska bledne, i ta milenecká :vissla:

Jinak dneska se rozvádí snad už každé druhé manželství u nás, takže si myslím, že opravdu není nadnesené to, že chlap pálí mosty hodně rychle. Ta "první" maželství, která se nerozvádějí jsou, řekla bych, manželství našich rodičů, tedy věkové skupiny od 50 do těsně před smrtí.

Fatimo, já si myslím, že chlapi mosty nepálí rychle, i když se tolik párů rozvede. Podle statistik je to  totiž v 70% žena, která podává žádost o rozvod. Je to asi proto, že pro nás je láska a vztah alfou a omegou života, takže když se zamilujeme, máme odvahu do toho jít naplno - rozvést se a začít znovu. Pro muže je vztah jen jednou z důležitých věcí a také neradí řeší problémy, nesnášejí ženské slzy, pocit vlastního "selhání" a tak. A hlavně chtějí mít klid - to je pro ně jako mantra.

Jinými slovy, jsme to ve většině případů právě my, ženy, které ty muže "uvolňujeme pro nějakou jinou" - jsme to my, kdo pálí mosty a podávají žádosti o rozvod.

avalonka napsal(a):

Fatima napsal(a):

Z mé omezené zkušenosti a jak tak koukám kolem sebe musím říct, že s Avalonkou souhlasí v tom, že pokud chlap neopustí kvůli milence rodinu tak do půl roku po seznámení... pravděpodobně to neudělá vůbec. Holt každá láska bledne, i ta milenecká :vissla:

Jinak dneska se rozvádí snad už každé druhé manželství u nás, takže si myslím, že opravdu není nadnesené to, že chlap pálí mosty hodně rychle. Ta "první" maželství, která se nerozvádějí jsou, řekla bych, manželství našich rodičů, tedy věkové skupiny od 50 do těsně před smrtí.

Fatimo, já si myslím, že chlapi mosty nepálí rychle, i když se tolik párů rozvede. Podle statistik je to  totiž v 70% žena, která podává žádost o rozvod. Je to asi proto, že pro nás je láska a vztah alfou a omegou života, takže když se zamilujeme, máme odvahu do toho jít naplno - rozvést se a začít znovu. Pro muže je vztah jen jednou z důležitých věcí a také neradí řeší problémy, nesnášejí ženské slzy, pocit vlastního "selhání" a tak. A hlavně chtějí mít klid - to je pro ně jako mantra.

Jinými slovy, jsme to ve většině případů právě my, ženy, které ty muže "uvolňujeme pro nějakou jinou" - jsme to my, kdo pálí mosty a podávají žádosti o rozvod.

Ano, právě jsem chtěla napsat totéž.
A vyšší rozvodovost má souvislost s tím, že ženy jsou čím dál samostatnější a emancipovanější. Dříve se bály rozvést mimojiné i proto, že nevěděly, jak by děti zaopatřily. V době, kdy berou kolikrát i o třetinu víc než manžel, tento důvod odpadá. Taky mají větší hrdost a už nedrží hubu a krok jako naše mámy.

Opustí do půl roku ženu, pokud mu na to příjde žena a udělá dusno (málo který chlap by to udělal, právě kvuli pocitu selhání a také díky své ješitnosti, nedovedou se dívat na to, jak jejich dítě vychovává jiný tatínek) ... v tomto souhlasím s Av.

Oni chtějí hlavně mít klid. :cool:

A s Angie :)

Čau Nety  :pussa:

avalonka napsal(a):

Fatima napsal(a):

Z mé omezené zkušenosti a jak tak koukám kolem sebe musím říct, že s Avalonkou souhlasí v tom, že pokud chlap neopustí kvůli milence rodinu tak do půl roku po seznámení... pravděpodobně to neudělá vůbec. Holt každá láska bledne, i ta milenecká :vissla:

Jinak dneska se rozvádí snad už každé druhé manželství u nás, takže si myslím, že opravdu není nadnesené to, že chlap pálí mosty hodně rychle. Ta "první" maželství, která se nerozvádějí jsou, řekla bych, manželství našich rodičů, tedy věkové skupiny od 50 do těsně před smrtí.

Fatimo, já si myslím, že chlapi mosty nepálí rychle, i když se tolik párů rozvede. Podle statistik je to  totiž v 70% žena, která podává žádost o rozvod. Je to asi proto, že pro nás je láska a vztah alfou a omegou života, takže když se zamilujeme, máme odvahu do toho jít naplno - rozvést se a začít znovu. Pro muže je vztah jen jednou z důležitých věcí a také neradí řeší problémy, nesnášejí ženské slzy, pocit vlastního "selhání" a tak. A hlavně chtějí mít klid - to je pro ně jako mantra.

Jinými slovy, jsme to ve většině případů právě my, ženy, které ty muže "uvolňujeme pro nějakou jinou" - jsme to my, kdo pálí mosty a podávají žádosti o rozvod.

Já bych řekla, že je i díky tomu, že pan nevěrný brzy zjistí, že ono s toudalší ženskou to manželství vlastně bude stejně v bleděmodré, tak proč se rozvádět... statistiku neznám, ale věřím tomu, že muž je ten, kdo častěji odchází od rodiny a manželka to utne tím rozvodem... ve chvíli, dky si chce zachovat jakous takous hrdost po prohraném boji..

:)

Tak to si tedy pište, že chtějí mít klid....(bez rozdílu věku, stavu, povolání, náboženství....) K rozvodu je často donutí jen nesnesitelné zázemí a právě nedostatek klidu, nikoli jiná žena.

Avalonko,
tento článek se líbil ženáčově manželce. Chodila za ním po návratu z práce po domě a významně mu ho citovala a sledovala jeho reakce :-)

Angie napsal(a):

Avalonko,
tento článek se líbil ženáčově manželce. Chodila za ním po návratu z práce po domě a významně mu ho citovala a sledovala jeho reakce :-)

Hrůza! :D ;)

A upřímně řečeno ženáč se mi později svěřil, že si v tu chvíli říkal "doufám, že tohle Angie nečetla, nevím jak bych takový zaujatý závěry a soudy vyvracel", přičemž sledoval čtoucí a řehtající se manželku a došel k závěru, že jelikož jsem - no řekněme jiné povahy -  nebude s tím asi problém....a nebyl.

avalonka napsal(a):

Angie napsal(a):

Avalonko,
tento článek se líbil ženáčově manželce. Chodila za ním po návratu z práce po domě a významně mu ho citovala a sledovala jeho reakce :-)

Hrůza! :D ;)

Vždyť víš že už tehdy jsem ti říkala, že takovéhle psaní je chůže po tenkém ledu. Někdo ho použije jako nástroj kterým se někam dostane, někdo s ním spáchá sebevraždu :-)

Také jsem to tenkrát četla a je to moc obecné a k tomu jen z jednoho pohledu (ženy).

Něco na tom je a každý v tom kousek pro sebe najde - to ano.

Angie napsal(a):

Tak to si tedy pište, že chtějí mít klid....(bez rozdílu věku, stavu, povolání, náboženství....) K rozvodu je často donutí jen nesnesitelné zázemí a právě nedostatek klidu, nikoli jiná žena.

Ne, já to myslím tak - tuhle větu použil jeden můj kamarád, když se ho partnerka ptala, co jako chce od života, když s ní nechce plánovat děti,s vatbu a na vše je podle něj čas... Pravil JÁ CHCI MÍT HLAVNĚ  KLID :cool:
já se vždycky v téhle asociaci zasměju, když to někde čtu. Ale s tématem to nemá tolik souvislost, proč jsem to zmínila ;):D

avalonka napsal(a):

Angie napsal(a):

Avalonko,
tento článek se líbil ženáčově manželce. Chodila za ním po návratu z práce po domě a významně mu ho citovala a sledovala jeho reakce :-)

Hrůza! :D ;)

Taky si myslim :D

Nety napsal(a):

avalonka napsal(a):

Angie napsal(a):

Avalonko,
tento článek se líbil ženáčově manželce. Chodila za ním po návratu z práce po domě a významně mu ho citovala a sledovala jeho reakce :-)

Hrůza! :D ;)

Taky si myslim :D

Co to děláš :o šak to bolí, když to zkouším :dumbom: :lol:

Už je to docela dlouho, ale dodnes si pamatuju jak jsme se o tom potom bavili a on mi to vyprávěl. Paní Ženáčová mu citovala tu pasáž o Bohyni hrůzy a semetrikách a bystře to prokládala komentáři typu "samozřejmě, já jsem určitě taky děsná semetrika" a bla bla, až se dostala po tu pasáž kde se píše o tom, jaké má manželka trumfy v ruce a podrážděně reagovala: "no tak to teda určitě! Bys viděl jak bys odsud vyjel... s holym zadkem.... a děti bys neviděl" a spustila vodopád dalších teoretických vyhrůžek, kterými zcela jistě upevnila svoje trumfy v ruce a celkově prohloubila citová rodinná pouta...

Angie napsal(a):

Už je to docela dlouho, ale dodnes si pamatuju jak jsme se o tom potom bavili a on mi to vyprávěl. Paní Ženáčová mu citovala tu pasáž o Bohyni hrůzy a semetrikách a bystře to prokládala komentáři typu "samozřejmě, já jsem určitě taky děsná semetrika" a bla bla, až se dostala po tu pasáž kde se píše o tom, jaké má manželka trumfy v ruce a podrážděně reagovala: "no tak to teda určitě! Bys viděl jak bys odsud vyjel... s holym zadkem.... a děti bys neviděl" a spustila vodopád dalších teoretických vyhrůžek, kterými zcela jistě upevnila svoje trumfy v ruce a celkově prohloubila citová rodinná pouta...

POMÓCCCC :o

Feuria napsal(a):

Nety napsal(a):

avalonka napsal(a):

Hrůza! :D ;)

Taky si myslim :D

Co to děláš :o šak to bolí, když to zkouším :dumbom: :lol:

Ale, že to je hrůza myslím. :dudlik:

Nety napsal(a):

Feuria napsal(a):

Nety napsal(a):

Taky si myslim :D

Co to děláš :o šak to bolí, když to zkouším :dumbom: :lol:

Ale, že to je hrůza myslím. :dudlik:

Já vím, já to taky zkoušela (myslet) a ono to bolí - letos :lol:

...

Angie napsal(a):

Už je to docela dlouho, ale dodnes si pamatuju jak jsme se o tom potom bavili a on mi to vyprávěl. Paní Ženáčová mu citovala tu pasáž o Bohyni hrůzy a semetrikách a bystře to prokládala komentáři typu "samozřejmě, já jsem určitě taky děsná semetrika" a bla bla, až se dostala po tu pasáž kde se píše o tom, jaké má manželka trumfy v ruce a podrážděně reagovala: "no tak to teda určitě! Bys viděl jak bys odsud vyjel... s holym zadkem.... a děti bys neviděl" a spustila vodopád dalších teoretických vyhrůžek, kterými zcela jistě upevnila svoje trumfy v ruce a celkově prohloubila citová rodinná pouta...

tak moje reakce po provalené nevěře , byla naprosto opačná, já jsem na manžela vyřvala, at si nemyslí , že půjde za milenkou a děti nechá na krku mně, hezky si je vezme sebou. Možná se trochu lekl,ale bylo to řečeno v silném emočním vypětí.

Mě spíš napadá jiné téma. Proč někdo, kdo umí tak krásně psát, tak krásně teoreticky ví, jak by se člověk měl chovat, přistupovat k životu, si nedovede pomoci sám?
No nic, já musela.

Protože teorie ještě není praxe, chomáčku :pussa:

Moc se mi líbí reakce Ivany :godlike:

Zamilovala jsem se do muže, který byl ženatý, ale toho času již bydlící sám v pronájmu..Co jsem nevěděla bylo, že o záchraně manželství ještě přemýšlí..Oba jsme se do sebe bláznivě zamilovali. Já do toho vztahu šla naplno a byla jsem strašně šťastná..Po pár měsících na mě manželka přišla..a začal psychický teror, výhružky, pláč. Dneska se jí zpětně nedivím, bránila se tak, jak sama nejlíp dovedla..Domluvili jsme se, že se k vůli synovi k ní vrátí a zkusi to urovnat. Tenkrát jsme tomu opravdu oba věřili a já na to chtěla zapomenout a prostě to nechat být. Na jednu stranu jsem věděla, že „jen“ kvůli dětem se manželství zachraňovat nedá, ale zjistit to museli oni dva...Vydržel to měsíc. Během dalšího roku jsme se rozcházeli a scházeli a já jsem se stala typickou milenkou ženatého muže..Nikdy jsem to nechtěla a naopak „ty holky“ jsem ani ne odsuzovala, jako litovala, že si nejsou schopny najít „normálního“ chlapa.. Myslím, že jsem byla hodná milenka, jak psala kdysi Feuria, vždycky chápavá a hodná, připravena vyslechnout a poradit..Byla jsem myslím už částečně schizofrenní. Na jednu stranu jsem ho strašně milovala a šíleně mě bolelo, když byl s ní, všechny ty večery, víkendy. Na druhou stranu jsem se snažila ho chápat, chápat jeho manželku a hledat cestu jak z toho ven..Byly doby, kdy bylo „úplně jasné“ že „teď se to stane“, „teď od ní odejde a bude se mnou“. Říkala jsem si, že my nejsme jako ti ostatní, on mě opravdu miluje. Viděli jsme se denně, mluvili a mlčeli a bylo nám hrozně dobře. Nikdy ke mě nebyl hrubý, nikdy mi nepoloži telefon, nikdy se ke mně nechoval jako k „milence“. Ale pak mi bylo zase o to hůř, když odešel za ní.. Některá slova, která mi říkal, mě hrozně bolela, ale chtěla jsem pravdu, kdyby mi lhal, už bych mu nikdy nemohla věřit..Bylo mi líto jeho, bylo mi líto jí, bylo mi líto malýho, a bylo mi líto i sebe. Po nějakém čase, kdy nebylo dne, aby se nepohádali a střídavě oba odjíždělí pryč z domu se asi domluvili že jejich manželství skončilo... Já měla rozepsaný dopis s tím, že už opravdu takhle dál nemůžu a ... a v tom mi volala jeho manželka...Vím, že to bude znít směšně, ale snažila jsem se ji vyslechnou a snad i nějakým způsobem pomoct. Nikdy jsem k ní necítila nenávist, spíš lítost.. Následující dny byly šílený a všichni jsme toho měli plnou hlavu a museli jsme si srovnat co a jak chceme, já byla připravená na obě varianty... Od té doby už uplynuly dva roky, přítel, dnes už rozvedený je se mnou, „manželka“ má nového přítele a vycházíme spolu, myslím že nadprůměrně dobře, za což jí patří mnohokrát již vyslovený dík. Snad díky tomu, že je po dlouhatánské době taky konečně šťastná. Malýho máme ve střídavé péči a moc se těsí do 1.třídy. Půjdeme s ním všichni 4. Nechci, aby to vypadalo jako pohádka, jsme normální lidi, máme své problémy, ale snad díky tomu, čím jsme si prošli, jsme se mohli dokonale poznat a snažíme se vycházet jeden druhému vstříc. Trvalo dlouho, než se to jakžtakž uklidnilo, vyjasnily se všechny vztahy, dítě, finance. Jsem šťastná, jsem strašně šťastná. Otázka je, kdybych věděla, co mě čeká, jestli bych do toho znovu šla.. a to nevím..Bylo to hodně těžky, ale zase bych neměla jeho. Tak nevím :dumbom: Mějte se.. a sorry za ten dalekosahlej dopis ale téma mě oslovilo... Takže ano..Tolerovala jsem ji. Nedokázala bych mu vyhrožovat, aby kvůli mě prásknu dveřma a taky jsem ho nedokázala opustit...

Leia napsal(a):

Zamilovala jsem se do muže, který byl ženatý, ale toho času již bydlící sám v pronájmu..Co jsem nevěděla bylo, že o záchraně manželství ještě přemýšlí..Oba jsme se do sebe bláznivě zamilovali. Já do toho vztahu šla naplno a byla jsem strašně šťastná..Po pár měsících na mě manželka přišla..a začal psychický teror, výhružky, pláč. Dneska se jí zpětně nedivím, bránila se tak, jak sama nejlíp dovedla..Domluvili jsme se, že se k vůli synovi k ní vrátí a zkusi to urovnat. Tenkrát jsme tomu opravdu oba věřili a já na to chtěla zapomenout a prostě to nechat být. Na jednu stranu jsem věděla, že „jen“ kvůli dětem se manželství zachraňovat nedá, ale zjistit to museli oni dva...Vydržel to měsíc. Během dalšího roku jsme se rozcházeli a scházeli a já jsem se stala typickou milenkou ženatého muže..Nikdy jsem to nechtěla a naopak „ty holky“ jsem ani ne odsuzovala, jako litovala, že si nejsou schopny najít „normálního“ chlapa.. Myslím, že jsem byla hodná milenka, jak psala kdysi Feuria, vždycky chápavá a hodná, připravena vyslechnout a poradit..Byla jsem myslím už částečně schizofrenní. Na jednu stranu jsem ho strašně milovala a šíleně mě bolelo, když byl s ní, všechny ty večery, víkendy. Na druhou stranu jsem se snažila ho chápat, chápat jeho manželku a hledat cestu jak z toho ven..Byly doby, kdy bylo „úplně jasné“ že „teď se to stane“, „teď od ní odejde a bude se mnou“. Říkala jsem si, že my nejsme jako ti ostatní, on mě opravdu miluje. Viděli jsme se denně, mluvili a mlčeli a bylo nám hrozně dobře. Nikdy ke mě nebyl hrubý, nikdy mi nepoloži telefon, nikdy se ke mně nechoval jako k „milence“. Ale pak mi bylo zase o to hůř, když odešel za ní.. Některá slova, která mi říkal, mě hrozně bolela, ale chtěla jsem pravdu, kdyby mi lhal, už bych mu nikdy nemohla věřit..Bylo mi líto jeho, bylo mi líto jí, bylo mi líto malýho, a bylo mi líto i sebe. Po nějakém čase, kdy nebylo dne, aby se nepohádali a střídavě oba odjíždělí pryč z domu se asi domluvili že jejich manželství skončilo... Já měla rozepsaný dopis s tím, že už opravdu takhle dál nemůžu a ... a v tom mi volala jeho manželka...Vím, že to bude znít směšně, ale snažila jsem se ji vyslechnou a snad i nějakým způsobem pomoct. Nikdy jsem k ní necítila nenávist, spíš lítost.. Následující dny byly šílený a všichni jsme toho měli plnou hlavu a museli jsme si srovnat co a jak chceme, já byla připravená na obě varianty... Od té doby už uplynuly dva roky, přítel, dnes už rozvedený je se mnou, „manželka“ má nového přítele a vycházíme spolu, myslím že nadprůměrně dobře, za což jí patří mnohokrát již vyslovený dík. Snad díky tomu, že je po dlouhatánské době taky konečně šťastná. Malýho máme ve střídavé péči a moc se těsí do 1.třídy. Půjdeme s ním všichni 4. Nechci, aby to vypadalo jako pohádka, jsme normální lidi, máme své problémy, ale snad díky tomu, čím jsme si prošli, jsme se mohli dokonale poznat a snažíme se vycházet jeden druhému vstříc. Trvalo dlouho, než se to jakžtakž uklidnilo, vyjasnily se všechny vztahy, dítě, finance. Jsem šťastná, jsem strašně šťastná. Otázka je, kdybych věděla, co mě čeká, jestli bych do toho znovu šla.. a to nevím..Bylo to hodně těžky, ale zase bych neměla jeho. Tak nevím :dumbom: Mějte se.. a sorry za ten dalekosahlej dopis ale téma mě oslovilo... Takže ano..Tolerovala jsem ji. Nedokázala bych mu vyhrožovat, aby kvůli mě prásknu dveřma a taky jsem ho nedokázala opustit...

Krásný. Moc vám to přeji. :hjarta:

Nety napsal(a):

Protože teorie ještě není praxe, chomáčku :pussa:

Moc se mi líbí reakce Ivany :godlike:

Já vím, Nety. Každý psycholog má svého psychologa a psychiatr psychiatra, že? A pak se mu svěř. :D

Leia napsal(a):

Zamilovala jsem se do muže, který byl ženatý, ale toho času již bydlící sám v pronájmu..Co jsem nevěděla bylo, že o záchraně manželství ještě přemýšlí..Oba jsme se do sebe bláznivě zamilovali. Já do toho vztahu šla naplno a byla jsem strašně šťastná..Po pár měsících na mě manželka přišla..a začal psychický teror, výhružky, pláč. Dneska se jí zpětně nedivím, bránila se tak, jak sama nejlíp dovedla..Domluvili jsme se, že se k vůli synovi k ní vrátí a zkusi to urovnat. Tenkrát jsme tomu opravdu oba věřili a já na to chtěla zapomenout a prostě to nechat být. Na jednu stranu jsem věděla, že „jen“ kvůli dětem se manželství zachraňovat nedá, ale zjistit to museli oni dva...Vydržel to měsíc. Během dalšího roku jsme se rozcházeli a scházeli a já jsem se stala typickou milenkou ženatého muže..Nikdy jsem to nechtěla a naopak „ty holky“ jsem ani ne odsuzovala, jako litovala, že si nejsou schopny najít „normálního“ chlapa.. Myslím, že jsem byla hodná milenka, jak psala kdysi Feuria, vždycky chápavá a hodná, připravena vyslechnout a poradit..Byla jsem myslím už částečně schizofrenní. Na jednu stranu jsem ho strašně milovala a šíleně mě bolelo, když byl s ní, všechny ty večery, víkendy. Na druhou stranu jsem se snažila ho chápat, chápat jeho manželku a hledat cestu jak z toho ven..Byly doby, kdy bylo „úplně jasné“ že „teď se to stane“, „teď od ní odejde a bude se mnou“. Říkala jsem si, že my nejsme jako ti ostatní, on mě opravdu miluje. Viděli jsme se denně, mluvili a mlčeli a bylo nám hrozně dobře. Nikdy ke mě nebyl hrubý, nikdy mi nepoloži telefon, nikdy se ke mně nechoval jako k „milence“. Ale pak mi bylo zase o to hůř, když odešel za ní.. Některá slova, která mi říkal, mě hrozně bolela, ale chtěla jsem pravdu, kdyby mi lhal, už bych mu nikdy nemohla věřit..Bylo mi líto jeho, bylo mi líto jí, bylo mi líto malýho, a bylo mi líto i sebe. Po nějakém čase, kdy nebylo dne, aby se nepohádali a střídavě oba odjíždělí pryč z domu se asi domluvili že jejich manželství skončilo... Já měla rozepsaný dopis s tím, že už opravdu takhle dál nemůžu a ... a v tom mi volala jeho manželka...Vím, že to bude znít směšně, ale snažila jsem se ji vyslechnou a snad i nějakým způsobem pomoct. Nikdy jsem k ní necítila nenávist, spíš lítost.. Následující dny byly šílený a všichni jsme toho měli plnou hlavu a museli jsme si srovnat co a jak chceme, já byla připravená na obě varianty... Od té doby už uplynuly dva roky, přítel, dnes už rozvedený je se mnou, „manželka“ má nového přítele a vycházíme spolu, myslím že nadprůměrně dobře, za což jí patří mnohokrát již vyslovený dík. Snad díky tomu, že je po dlouhatánské době taky konečně šťastná. Malýho máme ve střídavé péči a moc se těsí do 1.třídy. Půjdeme s ním všichni 4. Nechci, aby to vypadalo jako pohádka, jsme normální lidi, máme své problémy, ale snad díky tomu, čím jsme si prošli, jsme se mohli dokonale poznat a snažíme se vycházet jeden druhému vstříc. Trvalo dlouho, než se to jakžtakž uklidnilo, vyjasnily se všechny vztahy, dítě, finance. Jsem šťastná, jsem strašně šťastná. Otázka je, kdybych věděla, co mě čeká, jestli bych do toho znovu šla.. a to nevím..Bylo to hodně těžky, ale zase bych neměla jeho. Tak nevím :dumbom: Mějte se.. a sorry za ten dalekosahlej dopis ale téma mě oslovilo... Takže ano..Tolerovala jsem ji. Nedokázala bych mu vyhrožovat, aby kvůli mě prásknu dveřma a taky jsem ho nedokázala opustit...

Tak přeci jenom jeden happy end pro všechny :supr: :godlike: a držím palečky ! :pussa:

chomáček napsal(a):

Nety napsal(a):

Protože teorie ještě není praxe, chomáčku :pussa:

Moc se mi líbí reakce Ivany :godlike:

Já vím, Nety. Každý psycholog má svého psychologa a psychiatr psychiatra, že? A pak se mu svěř. :D

Chomáčku, ale i ten psycholog a psychiatr je jenom člověk.
Vždy Ti poradí s tvým problémem lépe někdo "nezúčastněný"... ale to neznamená, že on sám je fabrika na rozum.
Že nemůže mít a pociťovat žádný problém :styrka:

chomáček napsal(a):

Mě spíš napadá jiné téma. Proč někdo, kdo umí tak krásně psát, tak krásně teoreticky ví, jak by se člověk měl chovat, přistupovat k životu, si nedovede pomoci sám?
No nic, já musela.

Tak to by mě samotnou zajímalo.... doufám, že na to jednou najdu odpověď...

Leilo, přeji Vám hodně štěstíčka a lásky...co mimčo plánujete??

Mě jen teď napadá, jak zařídit, aby si toto přečetla milenka mého muže a nechala ho být ?.....

Co vede milenku k tolerování manželky?

Mě jako milenku vedlo k tolerování manželky to: že jsem to absolutně nemyslela vážně, prostě jako mladá (22) jsem prostě hledala svět, chtěla cosi užít, ano, asi hledala i otce, či kohosi zkušeného - on byl o 28 let starší - a absolutně mi manželka nevadila, spíše naopak....ano, spíše naopak...

Takže, nemohu jednoduše shrnout, ale....toleruje -li milenka manželku..to je ale moc hezký termín....tak je to proto, že VÍ, že je milenkou, a že jí to nevadí, naopak...bere to tak...protože ve chvíli, kd by jí to začalo vadit, asi by  ze vztahu chtěla vykřesat něco více...tudíž nebýt jen milenkou, když má VON čas, ale být nějak právoplatnou partnerkou..no a to nakonec mnoho mužíků ani nechc, protože doma mají tu svou....jedinou....

je to síla, ale je to tak....nebo ne?.....

Co vede milenku tolerovat manželku?
Já bych řekla, že ten ženáč. Tedy sice nelogicky a hloupě, ale já (milenka) jsem to tak brala.
Tedy vzal si ji. To znamená, že se do ní zamiloval a má jí určitě rád. Je to super ženská, tak proč ne. Ale v tom vztahu udělali asi spoustu chyb a on byl asi v nějaké krizi a zamiloval se. Tudíž bylo na mně do toho vztahu jít či nejít. A já sem se zamilovala, tak jsem do toho šla. :o
Znova bych do toho nešla, ale zase hodně mě to naučilo a je dobře, že jsem si tím prošla.

Zet napsal(a):

Mě jen teď napadá, jak zařídit, aby si toto přečetla milenka mého muže a nechala ho být ?.....

Stačí, když nechá on ji ! To bude jistější !

Feuria napsal(a):

Zet napsal(a):

Mě jen teď napadá, jak zařídit, aby si toto přečetla milenka mého muže a nechala ho být ?.....

Stačí, když nechá on ji ! To bude jistější !

Já si taky myslím.  To není chyba v milence. Hledejme chyby u svých protějšků.

Feuria napsal(a):

Zet napsal(a):

Mě jen teď napadá, jak zařídit, aby si toto přečetla milenka mého muže a nechala ho být ?.....

Stačí, když nechá on ji ! To bude jistější !

Zet, jen to ne. Nechtěj, aby nechala ona jeho :o
Mě se tohle moje přání na čas splnilo a bylo to strašný

Všechno jde, když se chce. Mám ženatého milence už 20 let. Mám radost z toho, že se ke své ženě chová slušně, nemluví o ní špatně, rodina je u něj na prvním místě. Já ho domů nechci, jsem ráda sama a nedovedu si už představit život s chlapem v domácnosti. Jsem rozvedená právě dvacet let a věřte nebo nevěřte, vyhovuje mi to tak. Máme se rádi a snažíme se nikomu neubližovat svým vztahem. Nevím co bych dělala, kdyby to prasklo a musela bych tu situaci nějak řešit.

Jája napsal(a):

Feuria napsal(a):

Zet napsal(a):

Mě jen teď napadá, jak zařídit, aby si toto přečetla milenka mého muže a nechala ho být ?.....

Stačí, když nechá on ji ! To bude jistější !

Zet, jen to ne. Nechtěj, aby nechala ona jeho :o
Mě se tohle moje přání na čas splnilo a bylo to strašný

??? nechápu ?

glox55 napsal(a):

Všechno jde, když se chce. Mám ženatého milence už 20 let. Mám radost z toho, že se ke své ženě chová slušně, nemluví o ní špatně, rodina je u něj na prvním místě. Já ho domů nechci, jsem ráda sama a nedovedu si už představit život s chlapem v domácnosti. Jsem rozvedená právě dvacet let a věřte nebo nevěřte, vyhovuje mi to tak. Máme se rádi a snažíme se nikomu neubližovat svým vztahem. Nevím co bych dělala, kdyby to prasklo a musela bych tu situaci nějak řešit.

:supr: A pak, že nerostou :)

Feuri, to je prostý - pokud by se měl vrátit k Zet, tak by se měl chtít vrátit sám a bejt rozhodnutej a ne se vrátit proto, že ho milenka vyhodila  a kam by jinam šel? než domu?

Aha :( Proč to musí tak být ? Proč nejde, aby jsme prostě po svadbě ztratili možnost se znovu zamilovat, prostě - by se přepnul program a žili by všichni šťastně a spokojeně.
Nebylo by utrápených manželek, milenek, mužů a dětí a byl by klid :(

bysme se nudili :lol:
a vůbec, kdybychom se nemohli po svatbě znovu zamilovat, tak bych byla do smrti s drahouškem a ani bych nevěděla, že to neni to pravý :o

Jája napsal(a):

bysme se nudili :lol:
a vůbec, kdybychom se nemohli po svatbě znovu zamilovat, tak bych byla do smrti s drahouškem a ani bych nevěděla, že to neni to pravý :o

Jenže on by to byl ten pravý !!! Co je to ten pravý ? Když sis ho brala, určitě sis to myslela nebo né ?
A on si našel jinou a pak se to pos***, no a to by se prostě nedělo !

Ten pravý - to je taky "hroznej" termín !!!
Vždy, když se zamilujeme, tak si myslíme, že je to pravá láska s tím pravím !!!

Ahojky-určitě by chtělo, aby to bylo jeho rozhodnutí  a  aby si za ním stál. Jinak zajímavé uvahy děkuji :-). Jo a ten pravý?? Jestli to není utopie, stejně jako láska toho mýho a tý jeho - utopii to nazvala ona sama ????
Měla jsem pocit, že je to člověk se kterým chci a dovedu žít a řešit problémy, nečekala jsem lásku až za hrob,ale úctu a porozumění a toleranci - já mu jí dávala dost a toho jsem se dočkala. Brali jsme se po 7letech známosti. Něco mu na našem vztahu pravděpodobně vadilo, ale nebyl schopen to říct, ani teď a neustále opakuje, že žádný problém nebyl. Největší je asi ten, že jsme spolu od 19-ti a jaksi jsme oba byli nevyblbí a on předtím takový zamilování nepoznal, a přišlo to na něj až teď..... Je pravda, že jsem se této varianty bála, ale doufala jsem, že to bude případně jen epizodka a že bude mít rozum - zatím se mu někde zatoulal.
Dík Zet

Zet napsal(a):

Ahojky-určitě by chtělo, aby to bylo jeho rozhodnutí  a  aby si za ním stál. Jinak zajímavé uvahy děkuji :-). Jo a ten pravý?? Jestli to není utopie, stejně jako láska toho mýho a tý jeho - utopii to nazvala ona sama ????
Měla jsem pocit, že je to člověk se kterým chci a dovedu žít a řešit problémy, nečekala jsem lásku až za hrob,ale úctu a porozumění a toleranci - já mu jí dávala dost a toho jsem se dočkala. Brali jsme se po 7letech známosti. Něco mu na našem vztahu pravděpodobně vadilo, ale nebyl schopen to říct, ani teď a neustále opakuje, že žádný problém nebyl. Největší je asi ten, že jsme spolu od 19-ti a jaksi jsme oba byli nevyblbí a on předtím takový zamilování nepoznal, a přišlo to na něj až teď..... Je pravda, že jsem se této varianty bála, ale doufala jsem, že to bude případně jen epizodka a že bude mít rozum - zatím se mu někde zatoulal.
Dík Zet

a Zet, hádej kam ???  :lol:  nepřišlo ti, že by ta velikost mohla odpovídat ? :reta:

Je mi jasný, kam  :-)) snad najedu cestu zpět :-)

Adri,
děkuji za přání.. O miminku jsem ještě loni nechtěla ani slyšet, ale teď už se na to dívám jinak.. tak uvidíme, na chlapy se s tímhle musí opatrně... nejspíš při představě několika pročůraných a prořvaných let blahem neučůrávají, navíc když už to mají jednou za sebou :-))

glox55 napsal(a):

Všechno jde, když se chce. Mám ženatého milence už 20 let. Mám radost z toho, že se ke své ženě chová slušně, nemluví o ní špatně, rodina je u něj na prvním místě. Já ho domů nechci, jsem ráda sama a nedovedu si už představit život s chlapem v domácnosti. Jsem rozvedená právě dvacet let a věřte nebo nevěřte, vyhovuje mi to tak. Máme se rádi a snažíme se nikomu neubližovat svým vztahem. Nevím co bych dělala, kdyby to prasklo a musela bych tu situaci nějak řešit.

páni.. 20 let...

Fatima napsal(a):

Ahoj,

tohle téma mne napadlo, když jsem zabrousila do podobného tématu, jen manželka a milenka jsou v nadpisu přehozeny ;o)

Toť můj příspěvek, který jsem napsala i do toho prvního tématu

adra napsal(a):
Kvítko:
třeba ho má pořád ráda - kdo má rád ji?? to jí stačí jen to ona ho má ráda?
mají děti - děti vyrostou, vycítí už v útlém věku a pak je to jen horší, stejně odejdou a pak vyčtou...zůstávat kvuli dětem-totální blbost!!!!
společné zájmy - proboha!!
přátele - ty se stejně musí rozdělit, není nikdy člověk který sympatizuj stejně na obě strany
no a majetek - to je problém ale ne neřešitelný...
takže já nechápu proč tolerovat milenku - jo jedině v případě, že já se chovám stejně jako manžel a oběma nám to vyhovuje...kde je pak ale manželství - jeho plnění???
po zkušenostech které mám - milenku NETOLEROVAT!!! tečka

Adro, možná je tady na místě se zeptat, proč ty toleruješ manželku??

Já si myslím, že žena muži toleruje milenku zkrátka proto, že fakt, že od ní muž neodešel k milence je dostatečným důkazem, že cítí stále dost silné vazby k rodině a k ní... protože jak víme, když chlap s manželkou být nechce, odejde a nezastaví ho nic.
Takže si myslím, že je v celku snadné říct proč manželka neopustí muže, který má milenku, ale je mnohem nesnadnější pochopit chování milenky, která svému milenci toleruje manželku
Skoro čtyři roky jsem byla milenka ženatého muže a dnes se za to docela stydím a nejraději bych si "nakopala do zadku", že jsem čtyři roky plýtvala láskou na člověka, který si ji v nejmenším nezasloužil a čtyři roky jsem si říkala (jako vy tady), proč ta kráva se s ním nerozvede, když jí musí být jasné, že on ji nemiluje, jinak by nebyl se mnou, ha ha ha.
Dneska se té paní v duchu hluboce omlouvám a přeji jen vše dobré do života  A kdy jsem pochopila, že jsem a vždy budu jen milenka a že i přes všechny stížnosti na manželku ona je a bude manželka? Když jsem viděla rodinné fotky svého "drahouška", kde bylo naprosto jasné, že se ke své ženě chová velmi hezky, ani stopa po tom, jak ho ona nechápe, jak mu nedává to, co on potřebuje... no musím se smát.
Takže holky, proč vy, milenky ženatých mužů, tolerujete, že žije s manželkou? Proč se pouštíte do vztahu se zadaným pánem, abyste se pak trápily a nervovaly, zda se rozvede....
Proč jsem do toho šla já? Protože mně bylo sedmnáct, jemu 45 a byl to první dospělák, který mně bral vážně, mé názory... dal mi pocit, že jsem plnohodnotná lidská bytost.... a já husička jsem se zamilovala dřív, než jsem si uvědomila, jaká je to hloupost. probrečela jsem čtyři roky, nešla jsem kvůli němu na vysokou, neodjela jsem do zahraničí jak jsem chtěla... kvůli chlapovi, který mi tvrdil, že už svou ženu nemá rád a je s ní jen kvůli dětem , no musím se smát, jak jsem byla hloupá.
Už dávno je to za mnou, mám "normálního" přítele a jen se směji tomu, jak moc jsem byla naivní a lituju toho, že mi bylo úplně jedno, že jsem chtěla děti připravit o tátu a paní o manžela, za což se jim v duchu omlouvám. Dnes když si na to vzpomenu, myslím víc na ni než na něj a s velkým pocitem provinění.

Fatima

Preto, lebo mi to vyhovovalo. Netúžila som byť manželkou nikoho, a už najmenej onoho pána. On by nebol dobrým manželom nikomu, tak ako nebol dobrým manželom jej... Ale bol(a zrejme stále je) vynikajúci spoločník a milenec. Tak som to využila. O nejakom "tolerovaní" nemôže byť ani reči - ja som to neriešila. Netvrdím, že to bolo skvelé alebo morálne alebo hrdinské, ale bolo to príjemné a v tom čase pre mňa logické vyústenie mojej túžby mať "nezáväzný vzťah". Howgh!

Fatima napsal(a):

Feuria napsal(a):

Angie - prostě a jednoduše.

Buď se dva využívají a vědí o tom (je to v pořádku), nebo se dva milují - také o tom vědí a také je to v pořádku, ale pokud jeden využívá (resp. ženáč) a nějaká pipka (resp. mnoho z nás - i já) čeká, že se něco stane ... tak jeho ženu toleruje !
myslím, že se to tak dá napsat.....

Váš vztah má vyrovnané misky vah ! Můžeš se cítit v pohodě.
Ale tady je spíše řeč o těch - co chtějí mít ženáče doma a opravdu čekají - jak se ta situace vyřeší (já vím, že je to hloupost), ale pro tyto "milenky" je tu zřejmě ta otázka !

OOO díky Feurio, konečně jsem pochopena ;o)
Stručně a jasně, co "nutí" svobodnou ženu, která se chce jednoho dne vdát a založit rodinu k tomu, že začne vztah s ženatým mužem, kde je perspektiva společné budoucnosti jaksi narušena faktem, že on už se k tomu zavázal jiné.
Prostě mi přijde hloupé stavět otázku tak: co nutí manželku tolerovat milenku, protože si myslím, že to je jasné snad každému, kdo měl někdy v životě dlouhodobý vztah, zažil společné bydlení, společné roky soužití, společné přátele, společný majetek, popř. dokonce děti... vždyť kolik žen nedokáže odejít ze vztahu, kde jsou nespokojeny (a nejde tam o narušitele - milenku), protože společná minulost a problémy s rozchodem jsou silnější než touha odejít? Proč by to měla být zrovna milenka, kvůli které si nechá rozvrátit rodinu? A myslím, že i dost sobrý důvod většiny podváděných manželek (mimo přetrvávající lásku k manželovi) je pocit, že na jejím neštěstí si postaví štěstí ta mrcha milenka :D

Co nutí svobodné holky v nejlepších letech trávit čas čekáním na telefonát milence, poslouchat výmluvy, jak o víkendu nemůže, zažívat jeho odjezdy s rodinkou na dovolenou, zatímco ona může jet někam tak maximálně sama nebo s kámoškou... osamělé Vánoce, Nový rok... osamělého Valentýna... zákaz telefonování večer, aby manželka na něco nepřišla :lol:

U mně to byla víra, že jsem potkala toho nejlepšího chlapa na světě, kterého mi stihla vyfouknout jiná předemmnou a dusí ho ve vztahu, který ho netěší, ha ha ha.
No a pak jsem zjistila, že po světě chodí docela dost skvělých chlapů a někteří z nich jsou dokonce svobodní :lol:

Já to vidím tak, že pokud jsem "normální" žensská toužící po manželství a rodině, pak vztah s ženatým mužem zaručeně přinese trápení mně, jeho ženě a možná i ženáčovi. A naděje, že se rozvede... ta blbá naděje, kterou se člověk opájí, když sedí sám pod stromečkem a přemýšlí, jak asi tráví Vánoce ženáč, ha ha.

Fatima, je tvoj pohľad, preto by som bola naozaj opatrnejšia s pojmami ako "normálna" - prečo by mal byť tvoj pohľad normálny a všetky ostatné nenormálne? Kto ťa poveril stanovovaním "noriem"? Čo ťa oprávňuje povýšiť sa na "normálnu"? Že už nemáš 17 rokov a vzťah "na psiu knižku"? Ani neviem prečo, ale nejako som z tvojich príspevkov mala o tebe lepší dojem... Mea culpa. (Sklamania sú asi vždy našou chybou, lebo očakávame od druhých to, čo v nich nie je, alebo to, čo nám nie sú schopní dať.)

avalonka napsal(a):

A na otázku co vede milenku k tolerování milencovy manželky mám jedinou odpověď : plané iluze, planá naděje a planá víra.

Pokud se ženáč chce rozvést, tak to udělá záhy poté, co se zamiluje do jiné ženy. Jsou takové případy a vztahy pak mohou skvěle klapat. Pokud to ale neudělá v době "dohledné", neudělá to velmi pravděpodobně nikdy.

Jakmile milenka své iluze ztratí, pak sice s balíkem kapesníčků, ale přeci jen vztah ukončí. Protože ví proč.

páčko, holky! :)

Silné zovšobecňovanie, Av... Ty si ten život tiež dosť zjednodušuješ. Vynechala si napr. vydaté milenky ženáčov, alebo vdovy, ktoré sa už z materiálnych(alebo iných) dôvodov nechcú vydávať, ale ešte nezabudli, že sú ženy... atď., atď...