barus — 23. 8. 2006 9:16

hola lidi,
jake mate zkusenosti s antidepresivama Serlift a jak jste na tom s jeho vysazovanim?? Diky

Ivana — 23. 8. 2006 9:53

Serlift beru už čtvrtým rokem. I když mi doktorka řekla, že už budu muset brát antidepresiva celý zbytek života, jednou jsem se nechala ukecat (přece nechceš být závislá na lécích, je to chemie apod.) a zkusila jsem ho vysadit. Hrůza! Točila se mi hlava, byla jsem naprosto zmatená, nevěděla jsem, kde jsem, kde jsou dveře, kudy se vychází z obchodu, bylo mi špatně od žaludku, musela jsem si lék zase vzít. A to jsem ho začala vysazovat pomalu, ne naráz.
Jinak jsem opravdu jiná, když ten lék beru, nejsem tak impulsivní, spousta věcí je mi fuk a nemám výkyvy nálad. Bohužel jsem téměř ztratila chuť na sex, ale to je mi teď jedno, nemám žádného partnera.

barus — 23. 8. 2006 10:32

Mohla bych se zeptat, jake jsi mela predtim problemy nez jsi ho zacala uzivat?? Mne je 27 a rada bych ho tak do roka vysadila, protoze do triceti bych chtela mit mimco.

Ivana — 23. 8. 2006 10:53

Měla jsem deprese. Vyzkoušela jsem několik antidepresiv a vždycky po několika týdnech se to zlepšilo a pak najednou znovu ataka. Serlift  užívám už 4. rokem a zatím jsem neměla žádnou.

faf — 24. 8. 2006 10:37

Zdravím,

Poněvadž nejsem doktor, nejsem oprávněn dávat rady ohledně antidepresiv. Mohu ale poskytnout zkušenosti z vyprávění lidí, kteří je berou několik let a kteří se na mě obracejí o pomoc při řešení svých životních situací.

Nikomu z nich nepomohly vyřešit jejich život trable, naopak jim životní problémy zhoršily a otupily jejich vědomí. Zvýšila se jejich závislost na chemickém přípravku a mnozí pak prodělávali odvykací kůry.

Mějte prosím stále na paměti, že mozek má své přesné zákonitosti, a že není možné jej obloudit chemií.
Životní pohoda vychází z nás samých, nikoliv z chemických sloučenin dodávaných do mozku.

Snažte se tedy udělat si pořádek ve vlastním životě. Naslouchat svému kompasu, který všichni nosíme v sobě.
Všichni máme k dispozici jednoduchý navigační systém, cítím se dobře/necítím se dobře.

Pokud jej dlouhodobě ignorujeme, vnitřní napětí stoupá a stává se chronickým.
Viz můj článek na
Hm, ja by som si s tym dovolila tak trochu nesuhlasit...

Ja napriklad som dost cholerik, odmalicka, ale v normalnych zivotnych situaciach sa dokazem dost ovladat. Ibaze udalosti spred poslednych dvoch rokov ma totalne rozhadzali, svet sa mi postavil hore nohami a aj ked sa v podstate vsetko vyriesilo, zostalo vo mne napatie z preziteho. Normalne som bola schopna existovat, ale ludia okolo mna uz asi so mnou velmi nie, bola som neovladatelne podrazdena, placliva a to bez realnej priciny, bola som v stave, ked mi aj najmensi problemik pripadal ako obrovska hora, bolo to doslova na "opratku".  Pritom mam stale okolo seba kopu milujucich a chapavych ludi a naozaj si myslim, ze sa mam v podstate az pridobre. Naprike tomu som to sama uz nedokazal zvladat.
Uz pol roka mam antidepresiva a citim sa nepomerne lepsie, beriem to tak, ze to nie je vec, ktora riesi moje problemy, ale vec, ktora mi dava silu ich riesit a nie sa pred nimi skladat na zem. A nie som ani otupena, ani nic podobne, normalne sa rozculujem a citim ako predtym, ibaze uz nemam pocit, ze nezvladam samu seba..
takisto si myslim, ze existuju dusevne stavy, ktore sa bez niecoho takeho jednoducho nedaju odstranit.....

Angie — 24. 8. 2006 10:48

Pane Kalino,

též vás zdravím.

Já s vámi do velké míry souhlasím v tom, že léky neřeší samotnou podstatu problému a jen otupují.
Jenže jste se asi neocitl v situaci, kdy třeba nejde jen o depresi a bolest na duši, ale i o tělesné potíže se stavem duše spojených, které ovlivňují vaše fungování tak, že vlastně o žádném fungování nemůže být ani řeč.
Jak byste řešil potíže člověka, který špatně spí, špatně tráví, přepadají ho zničeho nic zcela nečekané záchvaty paniky spojené s takovými potížemi, že do toho začne mít obavy, že mu jde o život atd atd???
Takovému člověku nepomůžete tím, že mu poradíte udělat si pořádek v životě.

Pacientovi se zlomenou nohou taky neřeknete, aby jedl více vápníku a správnou výživou a sportem více dbal na stav svého pohybového aparátu, nebo ať zlomenou nohu rozchodí...

Poslouchat vnitřní kompas je sice ušlechtilá rada, ale má význam jen rámci prevence a obávám se, že když řada lidí ani neví, jestli mají játra na pravé nebo na levé straně, že se budou jen těžko orientovat v daleko hlubších a poněkud abstraktních sférách svého já.

Angie — 24. 8. 2006 11:14

Každopádně k dotazu Barus:
AD na bázi sertralinu jsem se chystala užívat asi před třema lety. Neměla jsem žádné potíže, žádné trauma, přesto najednou přišly stavy sklíčenosti, beznaděje, strachu, často až panického, nespavost a stav přežívání. Všechno mě stálo hrozně moc energie, i běžné záležitosti mě vyčerpávaly takovým způsobem, že kdybych to prostě neprožila, tak to nikomu z vyprávění nevěřím. Některé věci byly tak obtížné, až nemožné, že jsem se jim zcela vyhýbala (dojít na poštu, vyplnit formulář).

Jak to přišlo, tak to zase po nějaké době odešlo, bez léků. Přesto jsem si naordinovala režim, který mě pravděpodobně zachránil. Pila jsem třezalku a meduňku, držela dietu na bázi zdravé výživy, protože jsem si vsugerovala heslo "jsi to, co jíš", (mmj. od té doby si dávám fast food jen příležitostně, snažím se jíst dobře a kvalitně).
Nejdřív jsem chodila na krátké procházky, dost mě vyčerpávaly a taky jsem se bála, že mě někde venku zastihne ataka. Pak se to zlepšilo a začala jsem sportovat. Jak přibývalo energie, tak jsem po malých krůčcích začala vylepšovat věci kolem sebe, totálně jsem vyklidila byt, aby byl vzdušnější a aby na mě nikde nekoukalo nic nedodělaného. Hodně jsem v té době četla, to mě vždycky přenášelo jinam a hrozně mi to pomáhalo.

Pokud na tom nejsi vysloveně špatně, zkus s tím nejdřív trochu zabojovat... já jsem vždycky koukala na ty prášky a říkala jsem si: "když mají nástup účinku po několika týdnech, k čemu mi teď budou? K ničemu".
Jen při atakách jsem si vzala záchranou pilulku na uklidnění (Neurol), abych se nezbláznila (měla jsem strach o svůj život).

barus — 24. 8. 2006 14:04

Ahojky, tvuj prispevek se mi libil a i ten nazor na pana Aleše. Nikdy to nikdo nepochopi, pokud to sam neprozil. Clovek citi s clovek, kdyz ho boli zuby, protoze tu bolest zna kazdy a tak....ale kdyz ma clovek pocit, ze se zblazni, ze uz dal nemuze a nechape, proc se mu to vlastne deje. A bohuzel si nevi rady, protoze si rikal, co to zase je. U me to melo vyvoj. Ne vzdycky mi bylo stejne. nejrpve brneni nohy, pak dychani, pak ledviny, pak srdce a pak uz ani nevim... Ted mi byva zle. Byla jsem u psychiatricky a ta mi dala brozuru o panicke poruse. Jsem uplny ukazkovy ucebnicovy pripad. Clovek se boji o sobe, protoze telu nerozumi. Dlouho mi trvalo nez jsem opravdu si rekla, ok - je to psychika.
Taky si tu chemii brat nechci, hlavne se bojim te sexualni apatie, kdyz mam partnera pro ktereho je dotyk hodne dulezity. Snazi se to chapat, ale nejde to porad. Tak proto jsem se rozhodla, ze to zkusim, ze si musim pomoct. Nastesti uz mi nebyva tak zle jako predtim, kdyz mi to vsechno zacalo. To jsem kvuli bolestem nechodila ani do zamestnani, ted to beru s nadhledem. Proste to je, musim na sobe zaprocovat a hlavne to od sebe odehnat. Vaham nad tim, zda si ho mam vzit nebo ne. Hrozne touzim, aby mi bylo zase dobre...takze si antideprisava vezmu. Doktorka mi rekla, ze to vidi u me na pul roku a pak to pomalu zacneme vysazovat. Mam si vzit jenom pulku tzn.25 mlg, tak uvidime.
Diky za nazory a rady.

Angie — 24. 8. 2006 14:42

barus napsal(a):

Ahojky, tvuj prispevek se mi libil a i ten nazor na pana Aleše. Nikdy to nikdo nepochopi, pokud to sam neprozil. Clovek citi s clovek, kdyz ho boli zuby, protoze tu bolest zna kazdy a tak....ale kdyz ma clovek pocit, ze se zblazni, ze uz dal nemuze a nechape, proc se mu to vlastne deje. A bohuzel si nevi rady, protoze si rikal, co to zase je. U me to melo vyvoj. Ne vzdycky mi bylo stejne. nejrpve brneni nohy, pak dychani, pak ledviny, pak srdce a pak uz ani nevim... Ted mi byva zle. Byla jsem u psychiatricky a ta mi dala brozuru o panicke poruse. Jsem uplny ukazkovy ucebnicovy pripad. Clovek se boji o sobe, protoze telu nerozumi. Dlouho mi trvalo nez jsem opravdu si rekla, ok - je to psychika.
Taky si tu chemii brat nechci, hlavne se bojim te sexualni apatie, kdyz mam partnera pro ktereho je dotyk hodne dulezity. Snazi se to chapat, ale nejde to porad. Tak proto jsem se rozhodla, ze to zkusim, ze si musim pomoct. Nastesti uz mi nebyva tak zle jako predtim, kdyz mi to vsechno zacalo. To jsem kvuli bolestem nechodila ani do zamestnani, ted to beru s nadhledem. Proste to je, musim na sobe zaprocovat a hlavne to od sebe odehnat. Vaham nad tim, zda si ho mam vzit nebo ne. Hrozne touzim, aby mi bylo zase dobre...takze si antideprisava vezmu. Doktorka mi rekla, ze to vidi u me na pul roku a pak to pomalu zacneme vysazovat. Mam si vzit jenom pulku tzn.25 mlg, tak uvidime.
Diky za nazory a rady.

Já měla rozmazané vidění, strašlivé bušení srdce, sucho v puse, pocit ztráty půdy pod nohama, věci se vlnily, hučelo mi v uších, třásla jsem se zimou a hrůzou... nepředstavitelnou hrůzou, aniž bych měla z čeho. Taky si pamatuji brnění. No, naštěstí to přešlo a doufám, že už se to nevrátí.

Barus, přeji ti aby ti léky pomohly. Pokud je ti zle, přestože se s tím snažíš něco dělat, jdi do toho. Zvlášť když ti to zasahuju do dalších oblastí života (partnerství, zaměstnání). Sexuální apetyt může zeslábnout, ale taky nemusí, neviděla bych to dramaticky.
Přeju ti hodně štěstí a dej nám vědět jak ti bude, věřím že to hodně lidí zajímá.

avalonka — 24. 8. 2006 14:47

Angie, faf:

holky, jak ta antidepresiva fungují? Na jakém principu? A dá se říct, že někdo má jen "normální depku" a někdo jiný už to má patologické a třeba se bez těch prášků neobejde?

Já tomuhle moc nerozumím, prášky jsem nikdy nebrala, tak si neumím představit, jak to funguje.

Díky!

janica — 24. 8. 2006 14:54

Zdravím,

Poněvadž nejsem doktor, nejsem oprávněn dávat rady ohledně antidepresiv. Mohu ale poskytnout zkušenosti z vyprávění lidí, kteří je berou několik let a kteří se na mě obracejí o pomoc při řešení svých životních situací.

Nikomu z nich nepomohly vyřešit jejich život trable, naopak jim životní problémy zhoršily a otupily jejich vědomí. Zvýšila se jejich závislost na chemickém přípravku a mnozí pak prodělávali odvykací kůry.

Mějte prosím stále na paměti, že mozek má své přesné zákonitosti, a že není možné jej obloudit chemií.
Životní pohoda vychází z nás samých, nikoliv z chemických sloučenin dodávaných do mozku.

Snažte se tedy udělat si pořádek ve vlastním životě. Naslouchat svému kompasu, který všichni nosíme v sobě.
Všichni máme k dispozici jednoduchý navigační systém, cítím se dobře/necítím se dobře.

Pokud jej dlouhodobě ignorujeme, vnitřní napětí stoupá a stává se chronickým.
Viz můj článek na
Aleši, Vaše příspěvky se mi zdají příliš jednostranné. Díváte se na věci pouze z Vašeho pohledu, myslíte, že člověk si může vše vyřešit sám v sobě. S tímto já tedy nesouhlasím. Je to přeceňování psychických schopností a možností.

Jak všichni víme, všelijaké duševní poruchy a nemoci přicházejí mnohokrát bez nějaké větší příčiny, samozřejmě existují spouštěče, ale to povětšinou nejsou důsledky jednání či myšlení těch dotyčných "postižených" osob, ale objevují se spíše zvenčí nezávisle na nich. 

Píšete, že mozek není možné obloudit chemií, ale někdy právě ta chemie zachrání zdravý rozum!!!!
viz. schizofrenie, depresivní patologické stavy apod...
Myslím, že jestliže zde fundovaně radíte v psychologické oblasti, snad jste ji i vystudoval a víte o fyzických příčinách různých duševních poruch!

Ivana — 24. 8. 2006 15:07

Milý pane Kalino!
Deprese je způsobena nedostatkem serotoninu v mozku. Tento serotonin, zjednodušeně řečeno, je do mozku antidepresivy dodáván. Podle vašeho názoru by např. cukrovkář nemohl brát inzulín, aby nedodával do těla chemii? Nechápu...

Angie — 24. 8. 2006 15:31

Avalonko,
Ivana to teď vysvětlila. Zjednodušeně řečeno, Serlift dodává serotonin, který mozku chybí a proto ty depky bez příčiny...

avalonka — 24. 8. 2006 19:23

Aha - díky holky (Angie).

Já myslím, že kus pravdy mají obě strany.

Je jisté, že když nežijeme "správně" (nebudu teď podrobně rozebírat význam toho slova - myslím to tak, jak je pro nás dobré), nemůžeme se správně ani cítit. Když si něco nalháváme, jsme líní věci změnit, máme strach z čehokoli - pak věřím, že asi není dobré ordinovat medikamenty. Myslím, že o tom mluvil Aleš.

Pak jsou ale lidé, kteří jsou skutečně duševně narušení (nemocní) a ti by asi bez léků fungovat nemohli. A o nich zase mluvila janica a Ivana.

Tak.

:)

x21365 — 24. 8. 2006 20:31

Dá se to, bez prášků , ale je to moc těžké.  Prodělala jsem 3 měsíční terapii na agorafobii a panické stavy, naštěstí jsem narazila na skvělé doktory, kteří mě práškama necpali za každou cenu. Souhlasím s tím, že v určité situaci člověk prášky potřebuje , ale já měla na výběr, zda to bude pro mě horší / bez prášků / nebo je začnu brát dlouhodobě. V naší skupině bylo pár lidí, kteří tam přišli po 5 letech léčby psychiatrů = prášky na otupení , po terapii jich berou mín , ale stále. Já prostě přes známé tohle období vynechala a možná proto jsi na ně nezvykla.
Ale to se netýká těžkých duševních poruch nebo depresí v konečném stádiu. Pouze píšu svou vlastní zkušenost s léčbou - výléčitelných fobií-, tam skutečně záleží na každém. A ano, serotodin je chybějící část, ale i ten se dá do hlavy dostat jinak než dlouhodobým jedením prášků.
A to nás tam učili, bylo to někdy jak s malými dětmi, ale jde to. Tím chci říct, má vlastní zkušenost , záleží na psychologovi nebo psychiatrovi.
Přijdete tam , a bud dostanete prášky , nebo vám nabídne i alternativní program- denní stacionář atd..... Pokud vím, tak vysazování je těžší než návyk.

faf — 25. 8. 2006 8:06

avalonka napsal(a):

Angie, faf:

holky, jak ta antidepresiva fungují? Na jakém principu? A dá se říct, že někdo má jen "normální depku" a někdo jiný už to má patologické a třeba se bez těch prášků neobejde?

Já tomuhle moc nerozumím, prášky jsem nikdy nebrala, tak si neumím představit, jak to funguje.

Díky!

Av,
s tym serotoninom mi to lekarka vysvetlila presne tak, ako pise Ivana.
Akurat sme specialne vyberali tabletky, ktore neovplyvnia libido, to sa ma pytala hned ako prve, ci mam priatela.:D

Neviem ako s depkami, ale u mna to boli stavy, ked som sa trebars kvoli malo podstatnej veci vytocila tak, az mi prislo na zvracanie, alebo som nemohla zrazu dychat, bolo to dost neprijemne, ked nevies, ci na teba ide infarkt, alebo je to len stres. No a rovnako strasne zachvaty placu, bola som schopna "prerevat" polovicku noci v kupelni na rohozke. Jednoducho strasne.

Tabletky neodstranili pricinu tychto mojich vytacani sa, ale ukludnili ma natolko, ze problemy viem riesit, a nie sa nad nimi iba rozculovat do nepricetnosti.V tom vidim prinos. A zaroven nadalej chodim obcas za tou milou pani doktorkou a preberame tie problemy, hladame priciny a riesenia. myslim, ze je to spravna kombinacia. :-)

Nikdy by som netvrdila, ze vsetko vyriesia len tabletky, ale a priori tvrdit, ze chemia nepomaha je neerudovane, minimalne.....

avalonka — 25. 8. 2006 8:19

faf napsal(a):

Av,
s tym serotoninom mi to lekarka vysvetlila presne tak, ako pise Ivana.
Akurat sme specialne vyberali tabletky, ktore neovplyvnia libido, to sa ma pytala hned ako prve, ci mam priatela.:D

Neviem ako s depkami, ale u mna to boli stavy, ked som sa trebars kvoli malo podstatnej veci vytocila tak, az mi prislo na zvracanie, alebo som nemohla zrazu dychat, bolo to dost neprijemne, ked nevies, ci na teba ide infarkt, alebo je to len stres. No a rovnako strasne zachvaty placu, bola som schopna "prerevat" polovicku noci v kupelni na rohozke. Jednoducho strasne.

Tabletky neodstranili pricinu tychto mojich vytacani sa, ale ukludnili ma natolko, ze problemy viem riesit, a nie sa nad nimi iba rozculovat do nepricetnosti.V tom vidim prinos. A zaroven nadalej chodim obcas za tou milou pani doktorkou a preberame tie problemy, hladame priciny a riesenia. myslim, ze je to spravna kombinacia. :-)

Nikdy by som netvrdila, ze vsetko vyriesia len tabletky, ale a priori tvrdit, ze chemia nepomaha je neerudovane, minimalne.....

Ahoj sluníčko moje,

tak to jsem netušila, že jsi takovýhle citlivý člověk. Já tedy podobné stavy nikdy neměla, ale to možná jen proto, že můj táta byl ke mně tvrdej skoro jako ke klukovi, takže jsem se naučila věci řešit s poměrně chladnou hlavou.

To, co píšeš, do jisté míry objasňuje i tvoje nároky na partnera (aby tě rozmazloval a tak) - už víš, jaké to je mít ty nepříjemné stavy a chceš, aby bylo o tebe postaráno jako v bavlnce. Teď už tomu rozumím.j

Jsi prostě krásná křehká květinka, viď? ;) :hjarta:

faf — 25. 8. 2006 8:22

avalonka napsal(a):

faf napsal(a):

Av,
s tym serotoninom mi to lekarka vysvetlila presne tak, ako pise Ivana.
Akurat sme specialne vyberali tabletky, ktore neovplyvnia libido, to sa ma pytala hned ako prve, ci mam priatela.:D

Neviem ako s depkami, ale u mna to boli stavy, ked som sa trebars kvoli malo podstatnej veci vytocila tak, az mi prislo na zvracanie, alebo som nemohla zrazu dychat, bolo to dost neprijemne, ked nevies, ci na teba ide infarkt, alebo je to len stres. No a rovnako strasne zachvaty placu, bola som schopna "prerevat" polovicku noci v kupelni na rohozke. Jednoducho strasne.

Tabletky neodstranili pricinu tychto mojich vytacani sa, ale ukludnili ma natolko, ze problemy viem riesit, a nie sa nad nimi iba rozculovat do nepricetnosti.V tom vidim prinos. A zaroven nadalej chodim obcas za tou milou pani doktorkou a preberame tie problemy, hladame priciny a riesenia. myslim, ze je to spravna kombinacia. :-)

Nikdy by som netvrdila, ze vsetko vyriesia len tabletky, ale a priori tvrdit, ze chemia nepomaha je neerudovane, minimalne.....

Ahoj sluníčko moje,

tak to jsem netušila, že jsi takovýhle citlivý člověk. Já tedy podobné stavy nikdy neměla, ale to možná jen proto, že můj táta byl ke mně tvrdej skoro jako ke klukovi, takže jsem se naučila věci řešit s poměrně chladnou hlavou.

To, co píšeš, do jisté míry objasňuje i tvoje nároky na partnera (aby tě rozmazloval a tak) - už víš, jaké to je mít ty nepříjemné stavy a chceš, aby bylo o tebe postaráno jako v bavlnce. Teď už tomu rozumím.j

Jsi prostě krásná křehká květinka, viď? ;) :hjarta:

Ty si take zlaticko. :)

Akurat to s tou kvetinkou je tak trochu ironia, nie? Ak kvetinka, tak potom taka ruza s kopou skrytych trnov. mozno....:lol:

myslim, ze som skor hlupana rozmaznana precitlivela a egoisticka, ale co uz so mnou?

Ako sa mas ty, Av?

avalonka — 25. 8. 2006 8:29

faf napsal(a):

Ty si take zlaticko. :)

Akurat to s tou kvetinkou je tak trochu ironia, nie? Ak kvetinka, tak potom taka ruza s kopou skrytych trnov. mozno....:lol:

myslim, ze som skor hlupana rozmaznana precitlivela a egoisticka, ale co uz so mnou?

Ako sa mas ty, Av?

Faf, růže má trny přeci právě proto, že je to křehká květinka. Je také "rozmaznaná, precitlivela a egoisticka", ale to už vyplývá z povahy růže. ;)

Já se mám tak nějak střídavě oblačno. Můj problém je, že za všechny lidi, které mám ráda, přebírám plnou zodpovědnost. Takže teď jsem převzala zodpovědnost za pracovní a finanční (ne)úspěch svého přítele a řeknu ti, občas mám na sebe i jeho takový vztek, že bych vraždila. Vztah to samozřejmě poznamenává negativně :/

Dostala se mi do ruky kniha Tvoje dítě jako šance pro tebe. Tam je zajímavý poznatek - jak už prenatální stadium (když jsi u maminky v bříšku) strašně ovlivňuje tvůj budoucí postoj k sobě samé a ke světu. Já zjistila, že ten model "za všechno zodpovídám já" jsem si odnesla právě z tohohle období. Už tenkrát to mámě s tátou moc neklapalo (je to alkoholik a násilník) a já mám dojem, že ode mne máma čekala nejen, že budu "nejlepší a vzorové dítě" (což jsem byla), ale i to, že "zlepším jejich vztah".

Až cca ve 21 letech mi jedna Angličanka řekla, že za život rodičů vůbec nezodpovídám, že jsou to dospělí lidi. Mně se tenkrát hrozně ulevilo - přesně si na to pamatuju.

Jenže pak jsem převzala zodpovědnost za svojí sestru, která je i díky mně dnes ve 30 letech dost nesamostatná, a také za své další partnery, za které jsem řešila jejich problémy. A zvláštní je, že mě nikdy ani nenapadlo, že bych se zase pro změnu mohla já spoléhat na ostatní. Takže se v mém okolí nikdo, kdo by mě byl oporou, ani neukázal. Prostě ze mě šlo sdělení "já pomoc nepotřebuju a nechci", tak mi nikdo nepomáhá.

A občas je toho na mě dost, kor teď, když se příteli dost finančně nedaří...

avalonka — 25. 8. 2006 8:46

pro Aleše Kalinu:

S vašimi poznatky odborníka vcelku souhlasím a líbí se mi. Jsou takové "plné naděje", to je prima. Navíc mám se životem stejnou zkušenost, takže mi vaše rady rezonují.

Jedno mě ale trošku zaráží - vaše sdělení "je dobré být pořád v pohodě". Já tomu příliš nerozumím. Nejsem nijaká citlivka, se životem se potýkám celkem efektivně, ale být pořád v pohodě bych ani nechtěla.

Co to vlastně znamená? Že se nás nedotýká utrpení druhých? Že neumíme plakat? Že nad skutečně žalostnými věcmi okolo nás nemáme potřebu nic dělat, protože jsme v pohodě? Jak napsal vynikající terapeut a psycholog Scott Peck "velikost člověka se pozná podle toho, jak dokáže trpět". Nemyšleno ve stylu masochismus (být v depresích), ale tak, že se člověk u sebe nevyhýbá bolestným emocím a dokáže se jim postavit čelem. Že nevolí jednoduchá černobílá řešení, ale přijme "utrpení myšlení" a rozhoduje se co nejvíc objektivně, což bývá mnohem těžší, než "soudit šmahem".

Díky předem za vysvětlení.

faf — 25. 8. 2006 11:41

jejda chudatko moje,
tak to si viem dost zivo predstavit, ako sa asi citis.

Ten pocit zodpovednosti za druhych je strasny, najma, ak ty sa citis zodpovedna za nieco, co nedokazes poriadne ovplyvnit. Ja som toto zazila s byvalym, lenze tam okrem pocitu zodpovednosti za neho a jeho uspechy, ci neuspechy bol aj pocit, ze ja som zodpovedna za svoj zivot, cize v zmysle "kazdy je strojcom svojho stastia", som mala pocit, ze sa musim aktivne snazit, ak chcem aby bol moj zivot taky, ako si  predstavujem.
tak som to brala jednak tak, ze ho milujem a chcem aby sa on mal dobre a jednak tak, ze je sucastou mojho zivota a to dost podstatnou, tak sa musim snazit, aby sme sa aj MY spolu mali dobre. No a tak sme sa v podstate cela moja rodina snazili nakopnut ho smerom vpred. co sa kariery a financii tyka. Je to strasne sikovny a inteligentny chlap, ak sa mu chce, problem je ale v tom, ze nema evidentne dostatok pevnej vole, aby vytrval pri jednej veci, pre ktoru sa rozhodne ( co sa pracovnej oblasti tyka ) a tak sa doslova "rozmiena na drobne" a nakoniec nedokonci takmer nic, co zacal.     

Bola som casom z neho  doslova chora, ako som sa snazila mu pomahat a povzbudzovat ho, zaroven ma strasne rozculovali jeho sustavne neuspechy, jeho rozharanost. Mala som po case pocit, ze v urcitej oblasti zivota ho stale ja musim niekam tahat. A to ja som radsej tahana, ako tahunom.
Ked sa rozhodol, ze by bolo fajn ist na vysoku skolu, kedze ja ju budem mat a on vlastne nemoze robit to, na co sa povodne vyucil ( umelecky kovac - mal zdravitne problemy z toho prachu a tak ), pomahala som mu, ako som vedela. Napriek tomu sa na tu prvu skolu nedostal.
Potom si isiel urobit jeden rekvalifikacny kurz, samozrejme, ze ho ta vec, na ktoru sa zrekvalifikoval, prestala "naplnat". Pritom videl, ako sa tym daju zarobit slusne peniaze, ani casu nebolo treba vela a mohol sa mat fajn. Moj otec sa mu snazil dohadzovat pracu, ale on nebol akosi schopny veci nacas dokoncit.

S odstupom casu si uvedomujem, ze toto bol dost podstatny dovod nasho rozchodu, bala som sa trochu buducnosti s nim, pretoze som nadobudla pocit, ze som silnejsia, ako on. Zaroven ma prestalo bavit ospravedlnovat ho pred mojou rodinou,preco mu zasa nevyslo hento a tamto... Bola som zrazu strasne unavena.


Horsie je, ze pri sucasnom priatelovi zasa citim ten tlak, tentoraz pokial ide o jeho zdravie. ma rozne zdedene zdravotne problemy, plus rozne menej zavazne, ziskane stresom v praci a ja sa zasa bojim, co bude v buducnosti? Tak mam pocit, ze sa o neho musim starat, aby som svoj zivot prezila s relativne "pouzitelnym" clovekom a nie kriplom na vozicku ( pardon za vyraz, ale ak si ten vozicek niekto zavini sam, lebo kasle na seba, tak mi iny vyraz nenapada ). Nie dost, ze permanentne riesim rozne chorby svojich zvieratiek a stresujem sa okolo nich, este mam dozerat aj na dospeleho inteligentneho cloveka, aby sa "nehumploval" a staral o svoje zdravie. je to strasne vycerpavajuce a ja sa snazim z toho vymotat, hovorim si, ze nemozem niekomu svoju starostlivost vnucovat a ak sa vlastnou vinou dostane do nepriaznivej situacie a mna to bude obmedzovat, tak...... :(

Myslim Av, ze v konecnom dosledku nie je nic moc, byt silna a oporou pre ostatnych, nie? Musis byt uz unavena.
kamoska ma takto v kuse smolu na chlapov, je to silna a uzasna zena ( aj ked navonok vyzera velmi krehko a jemne ), lenze kazdy chlap, s ktorym si zacne, zo zaciatku vyzera ako ohromna opora, sa po par mesiacoch vztahu vyfarbi ako viac-ci menej slaboch. Uz je z toho dost zufala, lebo je toho na nu vela a potrebovala by sa pre zmenu opriet o niekoho ona. U nej to tiez bola nefungujuca rodina, rozvedeni rodicia a nasledna nutnost od 18tky sa vlastne starat sama o seba.

Uf, sorry za rozsiahlost. :hjarta: :pussa:

avalonka — 25. 8. 2006 17:29

Faf,

přesně ti rozumím. Já to bohužel také nedokážu brát tak, že problémy mého přítele jsou jen jeho. Žijeme spolu, trávíme spolu většinu času, takže se mě jeho problémy týkají, ať chci nebo ne. Proto mám stále nutkání mu říkat, co má dělat, jak má komu co říci - hrůza. Musí být i on ze mě unavený. Mám pocit, že je paralyzovaný, že když je se mnou, úplně mu vypíná myšlení, protože ví, že já přemýšlím i za něj. To není dobrý model. Já to vím, teď se tomu nutkání ještě ubránit. Já ho dostala do stavu, kdy je schopný se mě zeptat, co si má ráno obléci :o

Co se týče tvého bývalého přítele, to je jako kopie mého současného, který má také profesi uměleckého řemeslníka. Přesně jak říkáš, já jsem tahoun. Prožila jsi na chlup to samé, co já.

K tomu ti řeknu zajímavý příklad, který ukazuje, že i on může mít problém v prenatálnu. V té knize, o které jsem psala, je příběch muže, který nikdy nic nedotáhl do konce. Všechno úspěšně dodělal do určité fáze a pak to jakoby naschvál zkazil. Ukázalo se, že asi ve 2 letech ho babička požádala, aby jí nerušil a maloval si. On si tedy maloval a babička ho pak vehementně chválila "ty jsi hodný chlapeček, že si maluješ, abys mě nerušil". Jenže on si maloval, protože ho to bavilo, nikoli kvůli ní. Tak se hrozně naštval "proč bych si nemohl malovat jen tak a musím to dělat, abych někoho potěšil???!"

Tenhle vzorec se v něm otiskl a on i v dospělosti podvědomě jednal podle stejného mechanismu "nebudu dělat to, co chtějí ostatní, protože jim nechci udělat radost". Proto každý projekt ve finále pokazil, aby věci "nebyly v pořádku" a "tak, jak chtějí ostatní".

Je to zajímavý, viď?

Tak se měj, kočko - jdu s tím životem bojovat dál :hjarta: ;)

avalonka — 25. 8. 2006 17:31

faf napsal(a):

kamoska ma takto v kuse smolu na chlapov, je to silna a uzasna zena ( aj ked navonok vyzera velmi krehko a jemne ), lenze kazdy chlap, s ktorym si zacne, zo zaciatku vyzera ako ohromna opora, sa po par mesiacoch vztahu vyfarbi ako viac-ci menej slaboch. Uz je z toho dost zufala, lebo je toho na nu vela a potrebovala by sa pre zmenu opriet o niekoho ona. U nej to tiez bola nefungujuca rodina, rozvedeni rodicia a nasledna nutnost od 18tky sa vlastne starat sama o seba.

Jojo, vidíš, jak se všechny ty "modely chování" opakují pořád dokolečka. Každý jsme výslednicí výchovy, své rodiny, své vůle a ochoty řešit svoje problémy bez lhaní sami sobě. Tvoje kamarádka má velmi podobný problém jako já. A bude jen na nás, jestli to dokážeme změnit. Já už ale občas ztrácím víru, protože ty mechanismy jsou tak silný, že je to jako boj s větrnými mlýny... :kapitulation:

faf — 25. 8. 2006 21:58

avalonka napsal(a):

faf napsal(a):

kamoska ma takto v kuse smolu na chlapov, je to silna a uzasna zena ( aj ked navonok vyzera velmi krehko a jemne ), lenze kazdy chlap, s ktorym si zacne, zo zaciatku vyzera ako ohromna opora, sa po par mesiacoch vztahu vyfarbi ako viac-ci menej slaboch. Uz je z toho dost zufala, lebo je toho na nu vela a potrebovala by sa pre zmenu opriet o niekoho ona. U nej to tiez bola nefungujuca rodina, rozvedeni rodicia a nasledna nutnost od 18tky sa vlastne starat sama o seba.

Jojo, vidíš, jak se všechny ty "modely chování" opakují pořád dokolečka. Každý jsme výslednicí výchovy, své rodiny, své vůle a ochoty řešit svoje problémy bez lhaní sami sobě. Tvoje kamarádka má velmi podobný problém jako já. A bude jen na nás, jestli to dokážeme změnit. Já už ale občas ztrácím víru, protože ty mechanismy jsou tak silný, že je to jako boj s větrnými mlýny... :kapitulation:

Nie nie, ty to urcite zvladnes, mam pocit, ze ked nie ty, tak kto iny uz????

Si super Av, mam ta rada a zelam len vsetko to najlepsie. :-) :hjarta:

faf — 25. 8. 2006 22:03

avalonka napsal(a):

Faf,

přesně ti rozumím. Já to bohužel také nedokážu brát tak, že problémy mého přítele jsou jen jeho. Žijeme spolu, trávíme spolu většinu času, takže se mě jeho problémy týkají, ať chci nebo ne. Proto mám stále nutkání mu říkat, co má dělat, jak má komu co říci - hrůza. Musí být i on ze mě unavený. Mám pocit, že je paralyzovaný, že když je se mnou, úplně mu vypíná myšlení, protože ví, že já přemýšlím i za něj. To není dobrý model. Já to vím, teď se tomu nutkání ještě ubránit. Já ho dostala do stavu, kdy je schopný se mě zeptat, co si má ráno obléci :o

Co se týče tvého bývalého přítele, to je jako kopie mého současného, který má také profesi uměleckého řemeslníka. Přesně jak říkáš, já jsem tahoun. Prožila jsi na chlup to samé, co já.

K tomu ti řeknu zajímavý příklad, který ukazuje, že i on může mít problém v prenatálnu. V té knize, o které jsem psala, je příběch muže, který nikdy nic nedotáhl do konce. Všechno úspěšně dodělal do určité fáze a pak to jakoby naschvál zkazil. Ukázalo se, že asi ve 2 letech ho babička požádala, aby jí nerušil a maloval si. On si tedy maloval a babička ho pak vehementně chválila "ty jsi hodný chlapeček, že si maluješ, abys mě nerušil". Jenže on si maloval, protože ho to bavilo, nikoli kvůli ní. Tak se hrozně naštval "proč bych si nemohl malovat jen tak a musím to dělat, abych někoho potěšil???!"

Tenhle vzorec se v něm otiskl a on i v dospělosti podvědomě jednal podle stejného mechanismu "nebudu dělat to, co chtějí ostatní, protože jim nechci udělat radost". Proto každý projekt ve finále pokazil, aby věci "nebyly v pořádku" a "tak, jak chtějí ostatní".

Je to zajímavý, viď?

Tak se měj, kočko - jdu s tím životem bojovat dál :hjarta: ;)

Je to cele dost zaujimave, ja si tiez stale viac a viac uvedomujem, ako velmi ma ovplyvnuju moje vztahy v rodine, pocnuc detstvom az doteraz. Vzdy som bola na jednej strane ocinkova princeznicka, na druhej strane neskor jeho tak trochu super, obaja mame poriadne tvrde hlavy. teraz je nas vztah super, ale vsimam si stale, ze robim vsetko preto, aby som ho nijako nesklamala, je pre mna proste chlap Nr.1.


Hm, som zvedava, ako to teda vypali u vas s priatelom, ja som to akosi nezvladla a byvaly je na tom s tym problemom este horsie. Ale som rada, ze uz to nemusim riesit ja....:rolleyes:

Pandorraa — 25. 8. 2006 22:26

Aleš_Kalina napsal(a):

Mějte prosím stále na paměti, že mozek má své přesné zákonitosti, a že není možné jej obloudit chemií.
Životní pohoda vychází z nás samých, nikoliv z chemických sloučenin dodávaných do mozku.

Snažte se tedy udělat si pořádek ve vlastním životě. Naslouchat svému kompasu, který všichni nosíme v sobě.
Všichni máme k dispozici jednoduchý navigační systém, cítím se dobře/necítím se dobře.

Alesi, i vy jeden ;) Rikat lidem, ze reseni svych problemu maji ve vlastnich rukou, chce to jen na sobe zapracovat, ridit se intuici a vlastnimi instinkty...... no vy jeden "donkichote".
Vzdyt vzit si prasek, to je tak jednoduche..bolest prestane bolet, problem prestane "problemovat", "pritel" se konecne postavi a zivot je mi konecne tak nadherne fuk... tak snadne.....je libo crveny nebo modry, kulaty nebo sisaty prasecek? Drogova zavislost ve statnich sluzbach.....
Pak je tak strasne lehke zapomenout, ze to, co melo byt jen prvni pomoci (viz ta vzpominana sadra) je ted dlouholetym navykem. My se dnes uz nejen zbytecne cpeme antibiotiky, ktera ztraci ucinnost a neleci nase fyzicka tela, my si uz dnes pod vlivem bile loby otravujeme i dusi! A jeste se bojime, aby nam to nevzali, protoze co bychom si pak pocali, ze??? Asi bychom konecne museli zacit makat a sve problemy resit. Jak strasna predstava - uverit ve sve vlastni schopnosti! No Orwel jak vysity...

Souhlasim naprosto s tim, co rikate. A taky vim, ze takovych nas je malo... Prasek zapusobi behem nekolika minut ci hodin. Prace na svem vlastnim "nepovedenem" zivote muze trvat roky.... A my jsme tak netrpelivi... a tak hloupi, ze to, co nam ma pomioci v prvnich chvilich nemoci, povazujeme za dlouhodobe reseni.... A platime a platime... snad ani ne penezi, ale vlastnim zdravim...

Av,
sdeleni, ze je dobre byt porad v pohode ja chapu tak, ze je dobre nevnimat sam sebe jako spasitele vsech. Umet si vybrat z toho vseho "tezkeho", co mne potka, jen to, co v danou chvili patri skutecne mne, co skutecne dovedu a hlavne mam vyresit. To ostatni k sobe nepustit, protoze te to jen pripravi o silu - tu zivotni pohodu. Proste zit tady a ted a scitat spis plusy nez odecitat minusy.... Ono ma totiz vsechno svuj cas, takze se nesnazit nic uspechat. Netrapit se minulosti, nebat se budoucnosti. Obe je sice tvou soucasti, ale jedno uz neni, nezmenis to, muzes se jen poucit... a druhe jeste neni a nikdo nevi, zda vubec nastane.... Je a bude totiz stejne vzdy jen presne to, co ty prave potrebujes prozit :)

avalonka — 26. 8. 2006 13:11

Pro Pan a Aleše:

moc vám děkuji, už lépe chápu, co jste tím mysleli. U Pan se mi líbí "sčítat plusy a žít současným okamžikem" u Aleše mě nejvíc zaujala myšlenka "pramen čerstvých vod". Díky!

:hjarta:

Lomikel — 28. 8. 2006 2:23

:reta:

Na jiném vlákně jste už načapaly Aleše Kalinu na švestkách ohledně nepovolené reklamy.

Dodávám, že jeho příspěvky obsahují znaky a pojmy ze scientologie (viz L.R.Hubbard:Dianetika)

"Jde hlavně o křivku nálady, kterou bych si měl udržovat nad 8 na stupnici 0 až 10...
...Vyprávějí mi své životy a já hledám jejich emoční vzorce....(v jejich newspeaku: Engramy. Neplést s Eneagramy) ...A hle, život se pod rukama mění během několika týdnů....(mno...)
...
Jako chlap na Babinetu nemám co do čeho kecat. Čtu rád názory a pohledy z vaší  "druhé strany". :storstark:

Pa

faf — 28. 8. 2006 8:13

Nechcem nikoho urazat, ale to je presne ono, co mi od zaciatku velmi nevonalo, pre mna je z toho trosicku fakt citit take to "sektarstvo".
Na druhej strane, "stavbar" psychoanalytikom????

Dobson254 — 21. 11. 2008 18:38

Mel jsem dlouhodobe deprese, zasel jsem k doktorovi, dal mi Serlift 50 mg. Beru ho asi 8 tydnu a zatim se citim podstatne lepe. Mam daleko vetsi vuli cokoli delat, zlepsilo se soustredeni. S pameti mam ale stale problemy. Po nasezeni leku asi prvni 3-4 dny se mi asi 2 hodiny po poziti chtelo hned spat, zacal jsem zivat a musel jsem si jit lehnout. Po tech nekolika dnech to odeznelo a po poziti napr. ve 20 hodin vydrzim vzhuru stejne jako pred nasazenim Serliftu toje treba i do 1 ci 2 hodin v noci. Nevim zda je mozne na Serlift pit alkohol, doktor mi o tom nic nerikal a v pribalovem letaku nic napsane neni. Nekde na internetu jsem cetl, ze by se to nemelo, ale oficialne nevim nic. Nevite nekdo jak to vlasten je? Jestli je to jako s ostatnimi leky, ze by se na ne nemelo pozivat alkoholickych napoju? Pres nasezenim Serliftu jsem sice prilezitostne neco pil, ale ted s prasky se citim skvele a to, ze se radeji alkoholu vyhybam mi vubec nevadi a navic take usetrim, ne ze bych toho vypil tolik, ale kazda koruna dobra. Jedina vec, ktera me docela vadi je ta, ze jsem prestal mit chut na sex, coz i pisi pribalovem letaku. Tak jsem se chtel zeptat, zda by nesla nejak ta chut podporit, treba nejaka prirodni afrodisiaka nebo neco dodobneho. Jsem bez pritelkyne a pri onanii si nepripadam vubec vzruseny, priznam se, ze jsem z toho uz docela mrzuty.

Diky za odpovedi

Želvička17 — 21. 11. 2008 19:11

Teda holky, to jsou romány... :) Já Serlift zkoušela jako první antidepresiva a bylo mi z nich hrozně zle... Nejvíc mi sednul Cipralex...:)

Dobson254 — 25. 11. 2008 21:26

Na dva dny jsem lek vysadil a chut na sex se vratila, ale treti den jsem si uz zase radsi lek vzal, protoze jsem mel tu posledni noc dost divny sny a behem dne se mi trochu motala hlava.

Dobson254 — 17. 2. 2009 19:45

Ahoj, beru 50 mg serliftu denne, jsem panic a chtel bych do toho tzv. praštit. Radite mi na par dni serlift vysadit, aby byl prozitek intenzivnejsi nebo ne? Co si o tom myslite?

eremuruss — 17. 2. 2009 20:04

Muzu se zeptat nekoho zkuseneho co se stane,kdyz clovek dostane od psychyatra antidepresiva ktere beral 4 mesice a lecba mela trvat asi rok a ten clovek je vysadil,protoze se citi dobre.Muze to mit nejaky nasledek?

kristian — 17. 2. 2009 20:14

eremuruss napsal(a):

Muzu se zeptat nekoho zkuseneho co se stane,kdyz clovek dostane od psychyatra antidepresiva ktere beral 4 mesice a lecba mela trvat asi rok a ten clovek je vysadil,protoze se citi dobre.Muze to mit nejaky nasledek?

Antidepresiva nabíhají do plného účinku několik týdnů.Člověku se velmi znatelně uleví,cítí se mnohem lépe.Vrací se do normálního života a krom sexuální stránky u mužů není téměř nijak omezen.Bohužel deprese se vrací,je tedy velmi nerozumné vysadit  léky  po tak krátké době.Ono to svádí,ale stav se  může rychle zhoršit,deprese je zákeřná nemoc.

Želvička17 — 17. 2. 2009 20:14

antidepresiva se nemají vysadit najednou, ale postupně, snížit nejdřív dávky... a když se to ukončí takhle předčasně, tak se problémy můžou vrátit...

eremuruss — 17. 2. 2009 20:17

Želvička17 napsal(a):

antidepresiva se nemají vysadit najednou, ale postupně, snížit nejdřív dávky... a když se to ukončí takhle předčasně, tak se problémy můžou vrátit...

Takze nastane-li nejaky problem clovek v tom lita znova?

kristian — 17. 2. 2009 20:21

eremuruss napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

antidepresiva se nemají vysadit najednou, ale postupně, snížit nejdřív dávky... a když se to ukončí takhle předčasně, tak se problémy můžou vrátit...

Takze nastane-li nejaky problem clovek v tom lita znova?

Ano,téměř s jistotou.

Želvička17 — 17. 2. 2009 20:22

eremuruss napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

antidepresiva se nemají vysadit najednou, ale postupně, snížit nejdřív dávky... a když se to ukončí takhle předčasně, tak se problémy můžou vrátit...

Takze nastane-li nejaky problem clovek v tom lita znova?

má se to brát nejmíň půl roku a i tak se to často vrací... není důvod vysazovat... snad kromě těhotenství...

eremuruss — 17. 2. 2009 20:39

kristian napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

antidepresiva se nemají vysadit najednou, ale postupně, snížit nejdřív dávky... a když se to ukončí takhle předčasně, tak se problémy můžou vrátit...

Takze nastane-li nejaky problem clovek v tom lita znova?

Ano,téměř s jistotou.

A co to zase zacit brat,kdyz je pauza vic nez mesic?Da se to?

leontyna — 17. 2. 2009 20:51

..

Slavek17 — 18. 2. 2009 13:21

kristian napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

antidepresiva se nemají vysadit najednou, ale postupně, snížit nejdřív dávky... a když se to ukončí takhle předčasně, tak se problémy můžou vrátit...

Takze nastane-li nejaky problem clovek v tom lita znova?

Ano,téměř s jistotou.

Taky nejsem žádný doktor: ale tahle debata mi připomněla knížku jedné americké psycholožky-sexuoložky, která
vychvalovala svoji metodu doplňovat do organismu chybějící vitamin B.
Ta dáma tvrdila ve své knize, že na rozhození našeho organismu z rovnováhy se nejspíš podílejí různé drogy,
a sice nejčastěji jsou to ty nejběžnější - cigarety a káva - spolu s cukrem.
Cukr ta dáma označovala jako vyložený požírač B-vitamínu.
Tvrdila, že bez vit. B nemůže být náš organismus v rovnováze a onemocní.... !!!

Nevím, nakolik je tento recept zázračný či univerzální. Ale každopádně myslím, že by to všichni postižení mohli nejprve
zkusit: Vysadit cigarety a pití kafe a hlavně vysadit všechny sladkosti a slazení cukrem.
Za pokus to stojí, ne?
Ostatně, podle toho, co se zde na tomto fóru píše, se mi zdá, že vysadit antidepresíva je mnohem těžší,
než přestat s kouřením.
Tož přeji všem náruživým nervákům hodně zdaru. :supr: ... a mimochodem - taky: .........  Sportu ZDAR !!! :rock:

Slavek17 — 18. 2. 2009 13:37

Pandorraa napsal(a):

Vzdyt vzit si prasek, to je tak jednoduche..bolest prestane bolet, problem prestane "problemovat", "pritel" se konecne postavi a zivot je mi konecne tak nadherne fuk... tak snadne.....je libo crveny nebo modry, kulaty nebo sisaty prasecek? Drogova zavislost ve statnich sluzbach.....
Pak je tak strasne lehke zapomenout, ze to, co melo byt jen prvni pomoci (viz ta vzpominana sadra) je ted dlouholetym navykem. My se dnes uz nejen zbytecne cpeme antibiotiky, ktera ztraci ucinnost a neleci nase fyzicka tela, my si uz dnes pod vlivem bile loby otravujeme i dusi! A jeste se bojime, aby nam to nevzali, protoze co bychom si pak pocali, ze??? Asi bychom konecne museli zacit makat a sve problemy resit. Jak strasna predstava - uverit ve sve vlastni schopnosti! No Orwel jak vysity...

Souhlasim naprosto s tim, co rikate. A taky vim, ze takovych nas je malo... Prasek zapusobi behem nekolika minut ci hodin. Prace na svem vlastnim "nepovedenem" zivote muze trvat roky.... A my jsme tak netrpelivi... a tak hloupi, ze to, co nam ma pomioci v prvnich chvilich nemoci, povazujeme za dlouhodobe reseni.... A platime a platime... snad ani ne penezi, ale vlastnim zdravim...
:)

Své období "na dně" mám dávno z sebou (moje depky souvisely s rozvodem) - co však mohu potvrdit je, že mi žádné antidepresiva nepomáhaly.
Nevymazaly totiž skutečnou příčinu. Tu jsem si musel přežvýkat vlastní hlavou.
Stejně šlo hlavně o to, přijmout věci takové, jaké byly.
Neuvěřitelné, že to ve své podstatě bylo táááák jednoduché.
Přijít na to a smířit se s tím ... to dalo nejvíc zabrat.

Nemám ve všem zdaleka vyhráno: nejslabší je (a asi i zůstane) žaludek - ale smířil jsem se s tím, tak to prostě je, je mi to
vlastní, protože jsem ve znamení panny a ty, jak známo, mají prý sklon všechno prožívat tak nějak žaludkem....
:dumbom:

Ivana — 18. 2. 2009 18:12

Slávku, asi jsi neměl depresi způsobenou nedostatkem serotoninu v mozku, nýbrž jsi byl pouze (tím nemyslím, že to nebylo hrozné) rozhozen z rozvodu. Na to samozřejmě nemohla antidepresiva zabrat.

evule 2 — 19. 2. 2009 15:01

Všechny zdravím a mám dotaz ohledně serliftu . Mám jej předepsaný , ale mám celkem strach začít s užíváním . Známá po něm docela pěkně přibrala :dumbom: . Jaké zkušensti máte ?

Nick3594 — 26. 5. 2009 11:30

Ahoj, kdysi jsem ho brala a s váhou jsem problém neměla. ;)

klaudynka — 26. 5. 2009 14:00

Ahoj,já jsem brala Serlift 2 roky a za tu dobu jsem přibrala 19 kilo.Měla jsem stále neovladatelnou chuť k jídlu.Známá nepřibrala vůbec,je to asi individuální.