S partnerem bydlíme v Praze a oba máme rodiče na Moravě. Návštěvy ani nemusím, ale partner ke svým rodičům rád jezdí a rád by návštěvy sdílel se mnou. A tak se na mě zlobí, když mu otevřeně řeknu, že mě návštěvy nebaví a vyžaduje, abych s nim jezdila, alespoň ze slušnosti. :dumbom:
Ráda bych se zeptala jaká je slušnost co do četnosti návštěv? Je to docela náročné 4 hodiny v nacpaném vlaku a pak sedět u rodičů. Maminka kmitá, aby bylo vše nachystané a do éteru něco jen tak vypustí, ani nečeká na odpověď, většinou si i sama odpoví. Pomoci většinou nechce. Tatínek slušně sedí, kouká z okna, občas reaguje na to co kolem maminka vysloví anebo můj partner. Vše je jasné, není o čem povídat. Můžeme si číst v novinách anebo časopisech, co tam mají. Tak se usmívám a jsem v pohodě. Večer pustí televizi a maminka konečně usedá, zajímá-li ji pořad. Se zdřevěnělým pozadím odpadám a jdu spát. :)
Ráno se mi nechce ani vylézt z postele s představou sezení do oběda a odpolední 4 hodinové sezení ve vlaku, zbude-li ještě místo anebo stání v uličce. Dobrosrdečné rozloučení: „Přijeďte zas!“
Večer dorazím domů s tím, že je jeden víkend pryč a v pondělí zase do práce.:(
Jak to probíhá u vás? A jak často navštěvujete rodiče, bydlíte-li v jiném místě než-li oni?

:par:

Ahoj Ra, musim se smat, protoze "zdřevěnělej zadek u tchýně" u tchýně moc dobře znám. Takže já tam jedu na otočku, nikdy už na noc "ze slušnosti tak 1x za 2 měsíce". Taky mě to nebaví, nikdy nebavilo, jen jsem se pokrytecky léta přetvařovala a co z toho, stejně jde o synáčka. Není nad pohodový víkend o samotě, ať si jede macík za mamkou sám, ne? Máš moc práce, není Ti dobře,.... oni si zvyknou.

ahojky Anaid, spřízněná duše,
tak taky to znáš.
Víš co je na tom kuriozní? Že oni ani tak ty návštěvy nevyžadují jako ten můj. Žijí si sami pro sebe, ani si s námi nepopovídají, moc se nestarají. Takové povrchní. Myslím, že jim nevadí má nepřítomnost jen tomu mému. Předstírat mi moc nejde, tak mu to říkám na rovinu. To je asi hloupost, viď? :usch:
Snad nějaký syndrom dítěte. Žil s nimi v podstatě celý svůj život (38let). Asi se tam vrací "domů" a chce mě tam mít také. Ale já bych si někdy docela ráda odpočinula osamotě...

AHOJ :o) U nas je to 1x za mesic z patku na sobou :o) Chlapi si daji pivo a ja zdvotilostne odpovidam na vse co jsem tazana :o)) Casteji jsem rekla rezolutne - NE ! / Tim vlakem te fakt lituju, to musi byt cely vikend v pr..:o(

Tak jak se neukážu u rodičů týden, tak mi táta už píše smsky, co je se mnou a kdy přijedu :lol:. Přiznám se, že mě by stačily návštěvy tak 1x za 3 týdny (nemám takovou potřebu rodiče vidět, času je málo, lenost... ), ale tak nějak z "povinnosti" nebo spíše "aby jim nebylo líto, že na ně kašlu", tak jezdím na návštěvy každou sobotu. A to jak k našim, tak k tchánovcům - bydlí téměř vedle sebe a od nás ve městě asi 10 km vzdáleného.
Každopádně na návštěvách netrpím, vypijem kafíčko, pokecáme, v létě grilovačka... když se nudím, tak se jdu klidně kouknout na telku nebo si čtu nebo cokoliv, jsem u obouch rodičů jak doma.

Ra:
jj, to se ti nedivím, že se ti tam moc nechce. Jednak zábava nic moc, viď a jednak ta dálka... Ale pokud se k tobě chovají tchánovci slušně, nic jste si neudělali a vycházíte dobře, tak podle mě je opravdu slušnost je jet jednou za čas navštívit. Když bydlí tak daleko, tak dle mě by ta četnost návštěv mohla být tak 1x za 2 - 3 měsíce...

díky za podporu!

víkend je skutečně v pr..., Santal

smlouvám, smlouvám, natahuju, ale budu se snažit 1 za 3 měsíce. To by šlo, ne?

:vissla:

Ra, tak to bych si raději před každým víkemdem zlomila nohu, abych tam nemusela......tak to ti teda vůbec nezávidím a musí to být pro tebe HROZNE !!! Musíš trpět i psychicky, pokud tě partner přemlouvá....já bych mu vysvětlila, že když nepojedu, kolik toho doma udělám, co všechno potřebuji zajistit, zařídit, kolik to stojí peněz, co bych si za to raději pořídila....znám to a proto bych ani děti nenutila ani nepřemlouvala, aby přijely, jen, kdyby chtěly a cítily se u mě dobře. Mladí mají mít svůj život a ten víkend se dá strávit daleko lepši, než ve vlaku a jakoby návštěvě. To musí být trapas pro všechny strany......ani jako matka bych takové návštěvy nepřipustila! A proč nemáte auto??? Vždyt projezdíte peněz.....začni si vymýšlet, že tě něco bolí - dobrá je hlava, na zvracení....no prostě nemůžeš jet a hotovo ! Partner by také mohl víkend využít líp, pokud dost vydělá, tak jeho penízky nějak pěkně využít, pokud moc nevydělává, tak šup s ním na brigádu i o víkendu !!! Pokud se neshodnete v tomto a nebudete tolerovat jeden druhého, neuvažuj ani o snatku !!!

Aneri, naprostý souhlas:-))))

já mám rodiče v místě bydliště a vidíme se denně ale jen chvíli , prostě každý to má jinak, většinou se potkáme ve městě...ale já s nimi vycházím dobře...

ahojky Aneri,
je to tak, jak píšeš, psychický nátlak to tedy je. Není příjemné, když mi říká, že alespoň ze slušnosti. Cítím to jako jakési vydírání. Také si myslím, že by se lidé k tomu, aby se navštěvovali neměli nutit. Cítím, že bych děti k tomu nikdy nenutila a čekala až budou chtít sami. Něco takového nelze vnucovat. Jaký asi musí mít pocit, když tam jedu kvůli němu? Je pravda, že to stojí spousty času a peněz, ale nechci být pokrytec. Auto nemáme, ale pořídili jsme si napůl byt. Což také není ideální, neshodneme se ve spoustě věcech, ale co s tím? Splácí svoji půlku hypotékou, učí na škole a má prázdniny, které v podstatě promrhal. Společně jsme nikde nebyli, byl 3 týdny u rodičů...ale docela mi to vyhovovalo. Také je pravda, že o sňatku neuvažuji a doufám, že se naučíme tolerovat, že s někým jiným by to bylo zase o jiných anebo podobných problémech. :(

Ja teraz pracujem dosť ďaleko od domova a vždy som sa tešila na víkend doma(teda aj kvôli priateľovi :hjarta: , ten tiež "zostal" doma), ale zistila som, že keď som zhustila návštevy na každý druhý víkend, ten "prelietaný" mi potom chýbal v domácnosti, nákupoch(tu obchody fungujú bežne do 18,00; do 20,00 už je výnimka), neoddýchla som si poriadne - skrátka každý druhý víkend už bol na uštvanie... :P A to ani nehovorím, ako mi druhotne prišlo ľúto, že trebárs nemám čas poznávať tunajšiu krajinu, cestovať po mestečkách, alebo napr. len využiť bazén pri penzióne.... Podľa mňa je raz za mesiac primerané, ak človek žije a pracuje naozaj ďaleko od domova a precestoval by jednak aj gate(myslím finančne) a jednak strávi v dopravných prostriedkoch neúmerne veľa času. A ešte jeden postreh: je diametrálne odlišné, či sa na návštevu tešíš - to potom prežiješ aj drobné nepríjemnosti  sdobrým pocitom - alebo či si k nej dostrkaná... :dumbom: Myslím, že zdvorilostná návšteva častejšia ako raz za pol roka či rok je neúnosná a neteší nikoho zo zúčastnených :(

My tchánovce máme 150 km daleko, ze začátku jsme tam jezdili jednou za dva-tři týdny. Samozřejmě pro mě ztracený čas, chytré rady apod. Postupně jsme se dopracovali k tomu, že k nim většinou jede manžel sám s dětmi a já jezdím tak jednou za tři  měsíce. Vyhovuje to všem, já mám občas víkend pro sebe, tchýně syna a vnoučata taky jen pro sebe. Zpočátku se jí to moc nezdálo, ale nakonec je to pro všechny nejlepší řešení.

Ra - není důležité, zda ty bys děti nutila, nebo ne, důležité ted je, že je s tebou manipulováno proti tvé vůli a to není dobré !!! Partner je asi hodně závislý na rodičích, ale do budoucna to asi není dobré......on je život také o tolaranci a partner zřejmě pochází z nějaké vesničky a rodiče budou asi trochu mimo dění světa a vstupu do Evropy :). Já osobně bych asi umřela nudou, přinejhorším bych rodičům začala předělávat domeček, našla si nějakou práci, nebo si ji přivezla sebou, že je to pro mne ztráta času.......partnera bych časem odstavila, aby jezdil sám...je to na tobě, jak s ním umíš manipulovat ! Zdravím a přeji co nejméně vynucovaných návštěv !!!

Ra, osobně bych asi nepoužívala lsti typu je mi špatně, snažila bych se to s milým vyříkat. Slušnost je opravdu vidět se 4x do roka (takovou frekvenci jsem nastavila u mých rodičů - moc je nemusím a partnerovi to takhle taky vyhovuje). Nutit partnera, aby mi dělal ocásek u aktivit, které mu nic neříkají, je podle mě nevychovanost.

Neustálé přejíždění je ubíjející. Prostě řekni partnerovi, že nepojedeš, buď asertivní. Nepředpokládám, že by ti dal roubík, nacpal tě do pytle a hodil si tě na rameno :) . Jestli začne citově vydírat, máš aspoň přesnější představu o jeho povaze, dokud relativně není pozdě...

Tady je každá rada drahá. Já jezdím k rodičům 4x ročně a to hlavně kvůli dceři, aby taky poznala dědu s babičkou. Není to pro mne snadné. Ale to je můj problém

Vrátím se k tobě. Píšeš, že návštěvy prosedíš. TO není ani jedna šance projít se po tom místě? POdívat se na louky pole les? Třeba v neděli dopoledne?

Jeho rodiče jak tuším už budou postarší, nediv se proto paní, že tě nepustí k práci - do svého hájemství. Někteří si taky neumějí o pomoc říci. Zkus sama jen tak mimochodem navrhnout, že uděláš kávu, připravíš na oběd třeba sama bez ptaní.

Tvůj problém je o tvém přístupu k němu. Já bych se neuchylovala k výmluvám u partnera. Neříkala bych věci tvrdě, ale vysvětlila bych mu svůj postoj. Myslím, že pokud chcete spolu žít, měli byste se dopátrat kompromisu. Což nejsou jeho tři týdny dovolené u rodičů bez tebe.....

Máš o čem přemýšlet.

V každém případě tam není něco v pořádku.....

Ahoj, Ra. Já si myslím, že nejlepší je asertivně partnerovi vysvětlit svůj názor a trvat si na něm. Zkrátka si rozumně prosadit svou. Výmluvy bych taky nepoužívala, protože já bych s nimi celý život nevydržela, jednou by to ve mně vybublalo na povrch a hezký by to nebylo, takže já raději říkám věci na rovinu. Ale opatrně, tak, abych nikoho nezranila (pokud možno). Jasně že asi neřekneš, že jeho rodiče jsou nemožní a že je u nich votrava, ale totéž se dá říct i slušně. Další možnost by byla, abyste vy pozvali je na návštěvu k vám (jde-li to), ukázali jim město, divadlo apod. Tu nudu u nich bych se snažila vyplnit dopředu dohodnutým programem (zase za předpokladu, že existují lidé ochotní se dohodnout). Zkrátka a jednoduše - nikdo nemá právo nutit tě do věcí, které se tobě nechtějí. A ty je dělat nemusíš, a to ani ze slušnosti. Máš na to právo, nejsi proto špatná. Už jsem někde někomu doporučovala knížku Asertivně v partnerství od dr. Praška, je docela zajímavá, pěkný "návod" jak s druhým vycházet...třeba by ti to taky něco řeklo.

ahojky,
je pravda, že mám o čem přemýšlet, jak to laskavě pořešit není právě jednoduché. Můžu třeba pomoci obložit chlebíčky, uvařit čaj, ale už tím vařením čaje zasahuji do teritoria a jsem sledovaná. Není možné tam sama něco připravit. Vznikl by pocit, že to maminka nedělá dobře. Tak jen sleduji, co mohu a co vlastně chtějí oni. Uvítám procházku, ale je to vlastně kvůli mě, není to z nich. Jde s námi jen tatínek ze slušnosti a maminka raději zůstává doma, získá tím chvíli klidu a něco uklízí anebo připravuje k jídlu. A tak mi je trapné odcházet. Pokud přijedou oni, jsme neustále venku ani nemám čas jim něco pořádně připravit a hostit je tak, jako oni nás. Maminka má snahu mi vaření zakazovat, většinou moc nejí, že drží půst a má příležitost hubnout. Uklízí po sobě, po nás a chce umývat nádobí. Posledně se rozhodli přijet s vnukem právě týden před stěhováním, kdy jsme už spoustu věcí měli v krabicích. No, byla to křeč, ale nebylo možné vznést námitku neboť chtěli naposledy pobýt na Malé Straně, přestože byli zváni měsíc předem. Je to legrace s příbuznými, že?

děkuji také za doporučení knihy o asertivitě

:)

Ra,
a co říká tvůj přítel na to, když mu povíš, jak se u nich na návštěvě cítíš?

A co třeba ne na procházku, ale k večeru zajít někam s přítelem na pivko, abyste vypadli a odpočinuli si oni i vy?

Baru,
on je s rodiči rád, těší se z jejich přítomnosti a snad i na ten večer u televize, kdy i ta maminka se zklidní.

Když mu řeknu, že se mi tam nechce, že tam nemám co dělat, že se tam nudím, že ani ke svým rodičům tolik nejezdím - rozzuřím ho, zvětší se, změní barvu, podobu, rozkřičí se, ale to na věci přece nic nezmění, že?

:)

Ra, reakce tvého muže na vlastní názor mi přijde na pováženou. Blikají ve mně všechny kontrolky!

:vissla:

Ra: ani mně se nezdá reakce tvého přítele...rozumný člověk přeci nechá druhému prostor....ty bys jistě nebyla proti, kdyby k rodičům jezdil častěji on sám a ty byla doma se svým programem a připojila se k němu jen občas (a pak možná i ráda, když by to bylo jen občas)...jen abyste pak netrávili víkendy každý sám...ale možná ani to by nebylo tak špatné, když máte názor, ve kterém se neshodnete na kompromisu a je to pro oba klíčové, pak je lepší být sám...nejen o víkendech...myslím si...

Claire,
koukám, že ty víkendy nemáme moc jednoduché...

Když řeknu, že ho také nenutím jezdit k mým, řekne, že alespoň ze slušnosti bych měla. Tak proto jsem zapochybovala a napsala sem, jaký je asi ten slušný interval návštěv a jak to máte vy.

Pravda, že mě všechny povzbuzujete a udržujete v dobré náladě! Díky!!

:supr:

Judit,
také ve mně blikají, ale zatím doufám, že to zvládnu. A vím, že s vaší podporou budu klidnější při dalších výměnách názorů.

Mám pocit, že všechny ženy to s muži nemají jednoduché a cítím jakousi posilu v té spřízněnosti a výměně zkušeností tady v Babinetu.

:hjarta:

Já už mám jen mamku.Manžel taky nerad chodí k ní na návštěvu.Tak k ní chodím každou sobotu.Doma uvařím a jdu k mámě.Přijdu večer.Někdy mě to mrzí,ale nenutím ho.

Ja som bývalého tiež nenútila, chodila som k našim vždy v nedeľu popoludní na pol dňa(ale my sme bývali relatívne blízko seba, tam som chodievala pešo a len nazad som sa potom už zviezla MHD) a on zašiel tak raz za mesiac-za 6 týždňov, to tam bol aj bracho a bolo to také menšie rodinné zhromaždenie. S jeho rodičmi sme vemľi nevychádzali, hoci bývali len 500 m od nás - dnes hovorím vďakabohu. Vídali sme sa asi 4x do roka a úplne to stačilo...
Terajší priateľ začal chodiť relatívne dosť skoro, ale tým, že mám malú neterku, tak mama organizuje "slezinu" tak raz za mesiac, a v podstate sa všetci tešíme, okrem žrádla tvorí program neter, a keďže je to na pár hodín, podvečer sa všetci šťastne rozlúčime a je stále pohoda. U jeho mamy som bola len asi dva razy, ale zato to vždy bolo fajn. Niekedy je lepšie zriedkavejšie, ale intenzívnejšie(myslím program, nie strávený čas-ako že na dovolenku k rodičom)... A nútiť ťa do niečoho nasilu je nezmysel, akurát ti sprotiví návštevy aj v prípade, že si z nich nemala taký zlý pocit., Mňa keď do niečoho tlačia, šprajcnem sa úplne zaručene :dumbom: Tak skús navrhnúť, že raz k jeho rodičom, raz k tvojim a uvidíš, ako rýchlo vyšumí. A trvaj na tom, že to je zdvorilé(ja by som skúsila aj v prípade, že rodičov nemusím).

ahojky Selimo,
to je docela slušný a dobrý nápad: "Tak skús navrhnúť, že raz k jeho rodičom, raz k tvojim a uvidíš, ako rýchlo vyšumí. A trvaj na tom, že to je zdvorilé."
:supr:

Myslím, že by mohl vyšumět... :D

No, já nechci nikomu radit, ale mně se vyplatilo být vždy přítomná, a to za všech okolností. Také jsem při návštěvách nejásala, to ne, ale vždycky jsem si našla něco, abych se nenudila. Vyplatilo se to proto, že milující matka neměla prostor na všetečné otázky a syn neměl prostor na  svěřování se.  Z nedostatku jiného tématu řekl třeba zanedbatelnou prkotinu, která ve skutečnosti nebyla ani důvodem k nějakému dalšímu rozhovoru - a pozor, milující maminka nad tím do další návštěvy přemýšlela a problém byl na světě, i když původně ani žádný nebyl. Nebo manžel v legraci něco prohodil a milující maminka to vzala vážně a nakonec z ničeho byl problém jako hrom. Že se to obracelo proti mně, nemusím zdůrazňovat. Mým heslem bylo: Nedat jim prostor. Manžel byl rád, že tam s ním chodím, já byla ráda že si ho "hlídám" a že mu jeho rodinka nemůže v mé přítomnosti  nasazovat brouky do hlavičky. 
My jsme při návštěvách rodičů prochodili celé široké okolí, nebo on pracoval na zahradě a já tam pletla ponožky,( baví mě to, při tom si odpočinu) nebo si četla, atd.  No, a když se narodily děti, už nebylo co řešit.
Upřímně řečeno, já sama taky nikdy nechci od své snachy, aby mi pomáhala v kuchyni. Když mi ale pomůže, je to super, máme spoustu času někam vyrazit, nebo když je ošklivo, tak hrajeme Kris kros a bavíme se všichni. Nebo si mladí jdou po svém a my s dědou se věnujeme vnoučatům, a v žádném případě nemůže být o nudě ani řeči.

Nejvíc se mi líbí závěr Selimy...jednou k jeho rodičům, příště k mým !!!! A máš ho !!§Jinak není normální, když se rozčiluje...to tedy zkrývá daleko víc v sobě!!! Neblbni a neber to vážně !

holky já vám závidím!!!!! Já mám tchýni cca 20 min. od baráku a pokud ji tady nemáme 3x týdně, tak jásáme. Je to velký generál a stále slyšíme: a proč ještě nemáte to či ono a já bych to udělala tak.... Manžel se s ní sice neštve, já už taky ne, ale semo tamo bych ráda pořádně vybouchla. Jo a to nemluvím o četných telefonátech. Když jsme u nich, tak je to o jídle a taky o otlačeném zadku.Takže ony návštěvy 2x do měsíce vám závidím.

To chce trošku ochladiť vzťahy... Moja bývalá budúca svokra(skvelý termín, že?) bývala tiež len asi 500 m od nás, ale po prvých asi dovch razoch prestala otravovať vzduch - ale do stola som nebuchla ja, ale BM. Ja som zmierlivý typ, ale je fakt, že by som bola viac trpela ja, takže dobre, že sa toho chopil nezmierlivý cholerik a bolo razom jasno vo vzťahoch :dumbom: A po rokoch, keď svokra zostarla a vymäkla, pri rozchode bola na mojej strane a zrazu som bola tá najlepšia, najstarostlivejšia macocha a najhodnotnejšia osoba(asi vzhľadom na moju nástupkyňu). Terajšia potenciálna svokra(skoro som napísala svorka= smečka česky) je tiež generál, ale je mi sympatická, je to taká čiperná čarodejnica a myslím, že ak zachováme teritoriálne rituály, budeme výborne spolu vychádzať. A milujem psov rovnako ako ona, takže mám ďalší bod +, akurát nemusím vidieť, ako zabíja králičkov, ktorých potom varíme :grater:

Máš veeelký problém, pokud tvůj přítel na tvoje námitky reaguje takovou agresí, je něco v nepořádku. Zřejmě sám má problém, protože agrese je skrytá manipulace a nezvládnutí něčeho. Bude to asi skutečně věc, která tě může přivést třeba i do manželské poradny. Neboj se toho, protože já cítím že potřebuješ pomoci, je to pro tebe důležité.

Asi bych se více podívala na váš vztah, nebude to asi tak hezké a tolerantní, jak se ti na první pohled jeví.

My jezdíme  tak 3.,4 x do roka. Bydlíme v Praze a oboje rodiče máme na Ostravsku. Autem to je sice cca 5 hodin, ale při nynějších cenách benzínu je to docela palba. I když letos jsme tam byli jen 1x s ohledem na mé těhotenství a pak na věk mrńouse.
Jedeme tak na 4 dny, 2 dny jsme u našich a 2 u tchánů.

Holky, jak já vám závidím ty vzdálenosti...Já mám tchýni na druhém konci města, kdybych byla trošičku měkčí, tak ji mám u sebe doma (v mém bytě) 24 hodin denně. Synáček-jedináček, maminčin mazánek, žil s nimi do 35 let a teď tam chodí nejméně 2x týdně, já stále méně, poslední půlrok jsem tam nebyla ani jednou. Vadí mi její dirigování, člověk si připadá jako idiot, dozvíš se kam si máš sednout, jestli si máš natáhnout nohy, jestli se máš opřít, nic tě nenechá říct, sama mele jak kafemlejnek a nikoho nepustí ke slovu, všechno ví, všemu rozumí, na každou otázku, které vypouští frekvencí 20 otázek za minutu, si i hned odpoví, tchán pospává, synáček kývá, já zuřím, náš roční chlapeček zatím nechápe. Bojím, se, aby mi ho taky nezmanipulovala. Zatím se to vyvíjí tak, že tam synáček s vnoučkem chodí sám a vždy kvůli tomu máme doma hádku.

Manželovi rodiče žili taky cca 350 km od nás, takže se jezdilo tak 3-4x do roka na víkend, pár dní na Vánoce a tak týden v létě. Babička byla naprosto skvělá - shrábla všechny tři děti a věnovala se jim, takže já klidně uvařila, vyprala, umyla okna, už jen proto, že se mi prckové chvíli nemotali pod nohama, takže vlastně duševní odpočinek. Nebo jsme spolu pekly (oni byli velká rodina), zavařovaly, přitom zdrbly okolí - ale na druhou stranu tvrdím, že tak pěkné to bylo proto, že jsme se všichni nevídali tak často, takže jsme se těšili. Být to každý druhý týden, asi by to vypadalo jinak.
No a podobně to mám já s dětmi. Když chtějí přijet, domluvíme se, když mě pozvou (!!!), přijedu já za nimi, ale vždycky je to o dohodě. Nedovolila bych si přijít bez ohlášení, snad jen v případě nouze nejvyšší. Syn s nevěstou před svatbou bydleli u nás a taky nebyl problém. Naopak jsem byla ráda, když jsem přišla z práce a bylo třeba uvařeno. Teď  už 2 měsíce bydlí spolu a ještě jsem u nich nebyla. Některé mé kámošky to nechápou, že jsem jim ještě "nezvizitýrovala domácnost", ale já myslím, že chtějí být jen spolu a na tu návštěvu taky dojde. Spíš se zastaví oni na kafe a kus řeči a zatím nám to takhle vyhovuje.  Spíš bych řekla, že hůř to nese manžel, že nemá nikoho, s kým by mohl rozvíjet nekonečné monology o ničem. Mně to docela vyhovuje, že mám konečně víc času, klidu, ticha v bytě... Jakmile mi povyroste vnouče (zatím je to prcek a užívají si ho hlavně táta s mámou) a budu hlídat, bude zas po klidu :-)))

Kristýnko,
víš, že nechápu, že je někdo tolik sebestředný, že ti říká co a jak máš dělat. Hovoří, hovoří ani nečekají na odpovědi a sami si opovědí. Co to v nich je, proč nevidí ostatní jako plnohodnotné lidi?

Pavlo H,
právě také nechápu, že partner občas vyletí. Věci se dají pořešit v klidu. Proč, má-li někdo jiný názor anebo chce něco jiného vylítnou? Přeci nemohou očekávat, že to bude jak si představují oni? Proč manipulovat a nenechat žít?

:)

U nas je trosku uchvatnejsi problem, tiez ma z toho obcas triafa slak. Priatelovi rodicia byvaju asi 90km od nas a on tam pred vztahom so mnou travieval cas od piatku poobedia do pondelka rana. Dokonca aj pocas vztahu so svojou byvalou vraj zriedka travili vikendy tu spolu.

No azo zaciatku nasho vztahu si to predstavoval tak, ze tam budem cele tie vikendy travit s nim. Co rodinka, ta je v pohode, aj ked trochu z ineho prostredia, ako ja, ale su velmi fajn a nejake vacsie problemy tam nie su.  Akurat ze oni su na dedine a ja som pre nich "mestska fiflena" ktora cez vikend nevyleti s prvym rannym lucom z postele a nejde makat horsiu sichtu, ako v pracovne dni, ale na to si uz asi zvykli. No a potom prostredie, v ktorom byvaju, hm, my to doma sice nemame superluxusne, ale predsa len je to ine, a ja si na ten ich dom neviem akosi zvyknut. A keby aj to bol hotovy palac, mam pocit, ze vikendy si chcem prezivat sama, vo svojej domacnosti a nie byt v kuse iba hostom niekoho. Takze som dost dobre nechapal, preco travit  cele vikendy u niekoho "cudzieho", ked mame tu svoj byt, v ktorom mozme stravit prijemny vikend, konecne bez zhonu pracovneho tyzdna.

No mali sme s tym vo vztahu strasne trenice, pretoze mne celkom dost vadi, ak mam travit 2 vikendy do mesiaca tu sama ( rozumej bez priatela v pripade, ze odmietnem ist s nim k jeho rodicom ).
Teraz po katastrofalnych hadkach sa to utriaslo tak, ze sice chodi cca kazdy druhy vikend, ale ide az v sobotu poobede a v nedelu navecer sa vracia. Ja uz som tam nespala zopar tyzdnov, bola som sice tiez asi kazdy druhy tyzden na kratkej navsteve, ale to sa v pohode da zniest.

Ale desim sa buducnosti, v pripade, ze spolu zostaneme a pridu napriklad deti, neviem si predstavit, ako to bude.....:-(

Ra je dobře, se ptáš. Víš, je to pro něj nějakým způsobem ohrožení. Třeba se nedržíš jeho představ a představy - to jsou konce vztahu. Nikdo nedokáže žít podle představ toho druhého. Na konkrétní otázky by ti mohla pomoci psychologická poradna. Ať už s partnerem nebo sama. Nevidím do vašeho vztahu a nakrásně kdybych chtěla, nedokážu ti pomoci. Je to kruté, ale pomocnou ruku najdeš vždy na konci své paže. Hledej odpovědi. Ptej se klidně i partnera. Proč se vzteká, co mu vadí. Nedostaneš li odpovědi, utíkej. Někteří partneři potřebují vlastnit a ovládat....

Zcela souhlasím s PavlouH.
Žít s manipulátorem je horší jak být ve vězení a pokud tomu necháš volný průběh, bude pak o to horší z toho kolotoče vyskočit :(

To máte pravdu.
Snažím se, snažím o asertivní chování. Není to jednoduché, ještě v sebe věřím, že to zvládnu. Věřím v jeho, že se taky snaží. No, někdy docházejí síly a nemám v sobě tu sílu lásky. Snazší je utéct, to jo... a je-li kam asi už bych byla jinde. :storstark:
Nejtěžší je, když chci něco aby mi vysvětlil, tak se začne rozčilovat a není možné v klidu věci vyřešit. To mě docela trápí, že je to se spoustou emocí a dlouho trvá než-li se dá o problému hovořit v klidu a zklidnit hladinu. Asi to všechny znáte...

:)

Ra,

tak to já to mám podobné, akorát že tchánovci bydlí ve stejném paneláku a tudíž na ten víkend v pr... jezdíme k mým rodičům. No a protože je to taky cesta přes celou republiku, tak si těch 8 hodin cesty v sobotu tam a v neděli zpět ordinuji tak cca 4 - 5x do roka. Většinou teda při příležitosti různých svátků a narozenin. No musím říct, že mému manžovi se představa takového víkendu taky zrovna moc nezamlouvá, většinou hudruje už týden dopředu,  a to on si zase s mými rodiči docela rozumí. NO ale když vidí, že se mnou nepohne, tak nakonec jede se mnou.
Myslím, že je to fér, protože tchánovci nás mají možnost vídat více a to máš slyšet, když se k nim náhodou kvůli nějaké práci doma nehrnu, nebo se u nich zastavím jen na nezbytně nutnou dobu. Manža tam chodí tak 2x týdně něco opravit, s něčím pomoct a to je jasné, že já tak často o návštěvu nestojím a že mám taky doma kupu své práce, takže ve finále jsem ta nejhorší já a z jejich strany slýchám narážky, že se jich straním atd.:o). Manža je při mně a chápe to. No ale co se týče návštěv u tchánovců, tak to je pro mne stejné psycho, jaké popisuješ. Takže kdyby se i toto konalo tak 4 - 5x do roka, tak jsem naprosto spokojený člověk.
Rozhodně držím pěstičky štěstí, aby se ti podařilo prosadit tvou a nemuselas tam jezdit tak často.:)