Naši jsou dlouho rozvedení a já mám starší sestru. Nebudu rozvádět dětství,ale trápí mě jedna věc. Začlo to, když jsem se poprvé vdávala. Můj táta sice na svatbu přišel, ale odmítl jít na hostinu a nedostala jsem od něj jako dar vůbec nic. Tenkrát jsem to obrečela (ne pro ten dar, ale z principu. Bylo mi to líto, že si na mě nevzpomněl). Tenkrát chodil jen za sestrou , na mě si nevzpomněl. Mě to dost dlouho trápilo a když to viděla naše mamka,řekl,že tohle ne. Bud se bude chovat jako otec dvouch dcer nebo ani jedné. Tudíž sestře tak nějak zakázala,aby se s ním stýkala taky, at mu řekne,že má i druhou dceru a že mě to mrzí a bla bla.... . Tenkrát to dopadlo tak, že něco sestra naznačila a pak se pohádala z jeho druhou ženou a bylo vymalováno. Jenže kdykoliv jsme měli nějaké narozky nebo svátky, Vánoce a tak, sestra vždy obdržela aspon pohled nebo smsku, já nikdy nic. Nevěděla jsem to , až jsem jednou našla u ségry pohled s přáním k narozkám a ona mi řekla, že jí táta posílá stále něco i k Vánocům. Doslova mě to ničilo, protože jsem vždy tátu měla ráda a daleko víc jsem bojovala za to, abychom s ním vycházeli dobře. Pak táta onemocněl (rakovina kůže) a najednou se asi po roce u sestry zastavil a chtěl vidět i mě (to jsem byla těhotná).Tak jsme šli na pivo , popovídali si, (i když to moc nemělo cenu, neuznal, že dělal něco špatně, ale mě to bylo jedno, byla jsem ráda, že ho máme zpět) a vypadalo to fajn. Občas se stavil, nosil dárky malému, ale najednou je to zase zpět. Táta chodí jen za ségrou, stará se jí o byt , který ted celý renovovala, kupuje jí nábytek a já o něm zase neslyšela. Sestře jsem to říkala, že mi nezavolá, nestaví se, nezajímá se , nutno podotknout, že jsme se naposledy viděli, když sestra pozvala mě i jeho se ženou (jaké to překvapení, že jsem tam byla i já, jeho žena mě nikdy nemusela a moc se tím netají). Tenkrát jsem měla problémy s přítelem, tak jsem plakala. Táta věděl, že se trápím, dodnes se mi od té doby neozval, jak se cítím, zda se něco změnilo...... . A co mě zajímá? Čert vem tátu , ale postoj sestry? Ona ví, že mě to trápí, že bere jen ji, ale stýká se s ním dál, povídá mi, jak jí koupil to či ono. Když jí to doma řekneme, tak na to poví, že se k ní chovají slušně, tak jen oplácí stejnou mincí. Já hrozně tohle chápu a je to fajn, jen stále nevím, zda by sestra neměla stát při mě a mamce (táta nikdy nebyl tím tátou, když jsme ho nejvíc potřebovali a ona to ví, sama mu to nikdy neodpustí.... ) a říct prostě tátovi, že opět dělá to samé a že bude budem jako rodina všichni nebo at si žije život bez nás?
Jak byste se zachovali vy kdybyste byli v pozici mé sestry? Díky za radu.

Chomacku, abys neprisla i o segru ......

anaid41 napsal(a):

Chomacku, abys neprisla i o segru ......

Jak to myslíš?

chomáček napsal(a):

Naši jsou dlouho rozvedení a já mám starší sestru. Nebudu rozvádět dětství,ale trápí mě jedna věc. Začlo to, když jsem se poprvé vdávala. Můj táta sice na svatbu přišel, ale odmítl jít na hostinu a nedostala jsem od něj jako dar vůbec nic. Tenkrát jsem to obrečela (ne pro ten dar, ale z principu. Bylo mi to líto, že si na mě nevzpomněl). Tenkrát chodil jen za sestrou , na mě si nevzpomněl. Mě to dost dlouho trápilo a když to viděla naše mamka,řekl,že tohle ne. Bud se bude chovat jako otec dvouch dcer nebo ani jedné. Tudíž sestře tak nějak zakázala,aby se s ním stýkala taky, at mu řekne,že má i druhou dceru a že mě to mrzí a bla bla.... . Tenkrát to dopadlo tak, že něco sestra naznačila a pak se pohádala z jeho druhou ženou a bylo vymalováno. Jenže kdykoliv jsme měli nějaké narozky nebo svátky, Vánoce a tak, sestra vždy obdržela aspon pohled nebo smsku, já nikdy nic. Nevěděla jsem to , až jsem jednou našla u ségry pohled s přáním k narozkám a ona mi řekla, že jí táta posílá stále něco i k Vánocům. Doslova mě to ničilo, protože jsem vždy tátu měla ráda a daleko víc jsem bojovala za to, abychom s ním vycházeli dobře. Pak táta onemocněl (rakovina kůže) a najednou se asi po roce u sestry zastavil a chtěl vidět i mě (to jsem byla těhotná).Tak jsme šli na pivo , popovídali si, (i když to moc nemělo cenu, neuznal, že dělal něco špatně, ale mě to bylo jedno, byla jsem ráda, že ho máme zpět) a vypadalo to fajn. Občas se stavil, nosil dárky malému, ale najednou je to zase zpět. Táta chodí jen za ségrou, stará se jí o byt , který ted celý renovovala, kupuje jí nábytek a já o něm zase neslyšela. Sestře jsem to říkala, že mi nezavolá, nestaví se, nezajímá se , nutno podotknout, že jsme se naposledy viděli, když sestra pozvala mě i jeho se ženou (jaké to překvapení, že jsem tam byla i já, jeho žena mě nikdy nemusela a moc se tím netají). Tenkrát jsem měla problémy s přítelem, tak jsem plakala. Táta věděl, že se trápím, dodnes se mi od té doby neozval, jak se cítím, zda se něco změnilo...... . A co mě zajímá? Čert vem tátu , ale postoj sestry? Ona ví, že mě to trápí, že bere jen ji, ale stýká se s ním dál, povídá mi, jak jí koupil to či ono. Když jí to doma řekneme, tak na to poví, že se k ní chovají slušně, tak jen oplácí stejnou mincí. Já hrozně tohle chápu a je to fajn, jen stále nevím, zda by sestra neměla stát při mě a mamce (táta nikdy nebyl tím tátou, když jsme ho nejvíc potřebovali a ona to ví, sama mu to nikdy neodpustí.... ) a říct prostě tátovi, že opět dělá to samé a že bude budem jako rodina všichni nebo at si žije život bez nás?
Jak byste se zachovali vy kdybyste byli v pozici mé sestry? Díky za radu.

Chomacku, jste vlastni sestry ? Nikdy jsi ani nevytusila ,z ceho tohle chovani prameni ? ?ozna uz jsi to zkousela, ale ja bych si asi spis promluvila s nim..

Santala.... ano jsme vlastní sestry. Normálně se stýkáme i když jsme každá jiná a dlouho spolu nemůžem být. :o) Tento problém má máma se sestrou taky. Ale už se tomu i dokážem zasmát.  Táty se na to nezeptám, protože jak jsem už psala, on neuzná nikdy, že by byla chyba na jeho straně. SPíš udělá blbce z tebe. Už jednou se o to pokoušela sestra a on jí na to řekl, že ona je ted potřebaná, že já mám chlapa , dobře si žiju... ale to přece ještě neznamená, že mi nemůže zavolat, optat se jak se máme, jak se má jeho vnouče.... bla bla.
někdy jsem na ségru naštvaná, protože ví, že tím ubližuje mě i mé mamce. Hlavně té mamce, která se o nás starala sama od malinka a nikdy jsme ničím nestrádaly. Byla to úžasná mamka a hlavně neskutečně silná osobnost. Ségra jí vděčí za dost, ale chová se jinak, přesto, že uznává, že nebýt mamky a Petra (otčím), tak že dnes žije pod mostem.
Já nevím, je to těžké. Tátu už jsem tak nějak odstranila. Nestojím už o něj. Spíš ted řeším tu ségru.

Špatně se mi to píše, ale věř, že si člověk "nevynutí" lásku nikoho ani vlastního otce. Prostě má nějaký důvod, proč k Tobě vztah nemá a proč k Tvé sestře jo. Znám to z vlastní zkušenosti, někdy to může být důvod i banální (třeba fyzická podoba). Ale nic s tím nenaděláš, nezmůžeš nic, že budeš argumentovat, dožadovat se. Třeba na to časem otec přijde sám (nemoc, stáří...) A sestra? Ta si užívá (a i využívá) přízně otce, těžko něco zmůžeš. Naopak se můžete se sestrou odcizit a přestat být v kontaktu. Jako klad beru, že Tvoje máma je na Tvé straně. Vztahy jsou složitá a křehká věc.

Elišška....... já vím, nedožaduji se, aby mě otec miloval. Vím, kde je chyba. Vždycky říkal, že jsem celá máma (hubatá..atd) Mámě nemůže zapomenout, že ho jednoho dne sbalila, dala kufry pod schody baráku, vyměnila vložku a dala mu vale. Navíc moje mamka pochází ze slovenska z malé vesničky a on si myslel, že to sama nezvládne ve velkoměstě se dvouma holčičkama. A ono opak byl pravdou. Aspon tak to cítíme my.

chomáček napsal(a):

Santala.... ano jsme vlastní sestry. Normálně se stýkáme i když jsme každá jiná a dlouho spolu nemůžem být. :o) Tento problém má máma se sestrou taky. Ale už se tomu i dokážem zasmát.  Táty se na to nezeptám, protože jak jsem už psala, on neuzná nikdy, že by byla chyba na jeho straně. SPíš udělá blbce z tebe. Už jednou se o to pokoušela sestra a on jí na to řekl, že ona je ted potřebaná, že já mám chlapa , dobře si žiju... ale to přece ještě neznamená, že mi nemůže zavolat, optat se jak se máme, jak se má jeho vnouče.... bla bla.
někdy jsem na ségru naštvaná, protože ví, že tím ubližuje mě i mé mamce. Hlavně té mamce, která se o nás starala sama od malinka a nikdy jsme ničím nestrádaly. Byla to úžasná mamka a hlavně neskutečně silná osobnost. Ségra jí vděčí za dost, ale chová se jinak, přesto, že uznává, že nebýt mamky a Petra (otčím), tak že dnes žije pod mostem.
Já nevím, je to těžké. Tátu už jsem tak nějak odstranila. Nestojím už o něj. Spíš ted řeším tu ségru.

Nemůže to všechno vycházet z otcovi žárlivosti?Nemůže na tebe jednoduše žárlit ?  Jak dlouho máš přítele/ manžela/ ? Segra je sama?

Santala.......ano, sestra je sama. Přítele mám 3 roky. Ale v tom to asi nebude. Můj táta je celkem sobeček a snobeček. Mého ex muže moc nemusel /to víš, obyč.člověk. Obchodní zástupce jedné firmy/, kdežto když tenkrát zjistil, že chodím s ekonomem, titulovaným mužem, co navíc hraje fotbal /táta je sportovec/, tak ke mě často chodil. Ale těžko říci, zda to bylo tím nebo tím, že bydlel jednu stanici metrem od nás. každopádně jedno vím jistě. Už jako malé holky táta preferoval sestru. Já byla hudebník. Hrála jsem na housle a zpívala, kdežto sestra hrála házenou. To mi mamka řekla až když jsme byli dospělé a já se tak trápila, proč mě tak nebere jako sestru.

To jsou takový "křivdy", který s dětma nesouvisí, ale dítě/děti to odnáší.... Bohužel. Tak se zaměř na svoje štěstí a na mamku. Táta si ještě jednou rád vzpomene, že má druhou dceru..

Souhlasím s Elišškou.Přestaň se trápit a dopřej si své štěstí.Raduj se s mamkou z Tvé rodiny.Až  bude otci a sestře nejhůř oni se ozvou.Třeba ti nepřejí,že žiješ klidný život s mužem,prckem a babičkou v klidu.Zatímco oni jsou sami...

je mil íto, jak to je a co se děje, ale není tvoje sestra trošku prospěchářská??? nevím jak to napsat, možná to tak vůbec není, ale proč by se měla přestat stýkat s někým, kdo jí nakupuje věci do bytu, kdo jí možná finančně pomáhá... teď jsem to asi napsala tak jak mi pusa narostla, ale nevím, jak si to jinak vysvětlit...

Mně se z toho, jak to líčíš, zdá, že se tvoje sestra i snažila dát vás všechny dohromady (pozvala tebe a zároveň tvého tátu na navštěvu), a nevyšlo to. Varianta "nestaráš se o mamku a ségru, tak já tě taky nechci vidět" jí zjevně nepřipadá jako řešení. Co by tím ostatně kdo získal? Mám trochu dojem, že chceš, aby táta taky poznal, jaké to je, když o něj někdo nestojí... Tvoje sestra s ním má hezký vztah a nechce řešit vztahy druhých (ono to ani dost dobře nejde). Za sprosté bych považovala, kdyby se před tebou nějak okatě chlubila, jak ji má rád, co jí poslal a tak. Pokud se jen tak mezi řečí zmíní, nemusí to být s úmyslem ublížit ti (i když by taky už mohla vědět, že je to pro tebe bolavé téma).

Nevidím nikomu do hlavy, tohle jsou moje dohady. Ptáš se, co bychom dělali v pozici tvé sestry, ale ve tvé moci je jen to, co uděláš ty. Každopádně se mi zdá, že kořeny tohoto problému jsou někde hodně dobře schované a určitě si nemá smysl dělat nějaké výčitky...

Jestli máš dobré vztahy se sestrou, tak neřeš její vztahy s otcem - užívej si toho že si rozumíte se sestrou.

Tvoje sestra není povinná řešit tvoje vztahy s otcem. Naštvaná by si měla být na něj, ne na ní, ona za nic nemůže. Není její vina, že jí má tatínek radši, ani to, že ona má ráda a jeho.

Já myslím, že chyba bude v tátovi a sestře....Chomáček je jiný - znám to, i já mám sestru dravce,prospěcháře a od mámy bere - ale já mámě nosila a dávala.....sestra si našla nového muže a byl konec. Byli chtiví, chamtiví až  nenažraní,  úplně  jsme se museli přestat stýkat. Nelituji toho, že jsem přišla v mých očích o tak špatnou, byť vlastní sestru! Měj svou hrdost, nenechej ze sebe dělat blbce......přeruš styky s takovýma lidma,jako je sestra a táta...... i když je to rodina, zbytečně se budeš trápit! Já jsem se od všech osvobodila....a jsem spokojená. Od nikoho nic nečekám, nikomu nic nedávám....

Aneri, mluvíš mi z duše. Já jsem mnoho let dělala rodině sestry služku a ještě finančně pomáhala. Rodiče také, protože ona to chudinka  potřebovala. Po smrti rodičů jsem zjistila, jak moje milovaná sestra za mými zády proti mně intrikovala, všechny jen využívala a mě hnusně zneužívala. Do očí se stavěla jako můj největší přítel a spojenec a já jí po větší část svého života důvěřovala. Pak jsem zjistila, že mnoho let proti mně naváděla i naše rodiče a říkala jim věci, které nebyly pravda, jen aby ona z toho měla prospěch, což se jí podařilo. Také jsem se ode všech osvobodila a jsem šťastná. Dokonce se mi začalo dařit mnohem líp než v "laskavém náručí" rodiny. Od té doby každou "chudinku", která se vyskytne v mé blízkoti , od sebe enrgicky odeženu. A stejně jako Aneri - nikomu nic nedávám a od nikoho nic nechci.

amba napsal(a):

Aneri, mluvíš mi z duše. Já jsem mnoho let dělala rodině sestry služku a ještě finančně pomáhala. Rodiče také, protože ona to chudinka  potřebovala. Po smrti rodičů jsem zjistila, jak moje milovaná sestra za mými zády proti mně intrikovala, všechny jen využívala a mě hnusně zneužívala. Do očí se stavěla jako můj největší přítel a spojenec a já jí po větší část svého života důvěřovala. Pak jsem zjistila, že mnoho let proti mně naváděla i naše rodiče a říkala jim věci, které nebyly pravda, jen aby ona z toho měla prospěch, což se jí podařilo. Také jsem se ode všech osvobodila a jsem šťastná. Dokonce se mi začalo dařit mnohem líp než v "laskavém náručí" rodiny. Od té doby každou "chudinku", která se vyskytne v mé blízkoti , od sebe enrgicky odeženu. A stejně jako Aneri - nikomu nic nedávám a od nikoho nic nechci.

Rodinné vztahy jsou někdy hodně složité. Mě umřela mamča když mi bylo 28 ( letos je to 11 let). Můj otec byl ten nelepší chlap, kterého jsme znala. Hrozně hodný, rozdal by se. Ještě před smrtí mojí mamči (umírala dlouho v nemocnici)ho začala nahánět jedna vdova. Nenápadně se vkrádala - on jí opravil auto, ona jemu donesla buchty nebo něco k večeři. Dali se dohromady. Ona má teké dceru, stejně jako já rozvedenou s 1 dítětem( jako já). A už to začalo: její dcera potřebnější, protože nemůže najít práci ( je hypochondr a stále s něčím marodí) a tak se musí pomoc.Zařídil se jim byt, vnučce se kupuje oblečení, berou ji na zahraniční dovolenou. Moje dcera mohla být u dědy max 1 týden o prázninách. Děda je nadšený z nevlastní vnučky, ma svoji pozapomněl. Moc mě to mrzelo. Když jsme se dozvěděla, že jeho přítelkyně nosí zlato, které jsme mamce kupovala já k různým výročím, přetekl pramen trpělivosti. Slušně, ale důrazně jsen jí požádala, aby nenosila věci mojí mamky. Souhlasila. Otci ovšem řekla, že jsem na ní křičela ...
Otec zvedl telefon, vynadal mi, řekl jsme jsme hajzl a tím naše vztahy ukončil. Je to už skoro 4 roky. Smířila jsem se s tím, ale bolí mě to.

Moc děkuji za příspěvky. Ale je to celé jinak. Nemá smysl to rozebírat. To hlavní jsem se dověděla. Nemám to sestře zazlívat a tak tedy nebudu. Já jsem tu nikde nepsala, že jí nemám ráda nebo že bych se s ní nechtěla stýkat. Vycházíme spolu, ale tohle mě v podvědomí tížilo. Nechám to být. MOc vám děkuji za rady.