Crabat — 13. 8. 2006 21:21

Znak Medith: :godlike: :butter: :godlike: (Pekelně soustředěný adept mezi staršími oddanými.)

Dnes ve 22.00 první sezení. Nejprve prochází Zenový Mistr mezi žáky: :dumbom:
Následuje nepohyb v pohybu vyjádřený znakem Medithů: :godlike: :butter: :godlike:
Čímž se duše odpoutává od těla, zatímco zde zůstává jen trochu zsinalá schránka: :usch:
Konečný stav zúčastněných po navrácení etherické substance do těla: :sova:

Každý účastník bude vítán: :dumbom: Vždy zcela ze :hjarta: do prvního :gloria:, případně :grater:
Nauka Medith vyniká nejlepšími vztahy svých uchazečů: :storstark:, event :par:
Neotálejte se svým rozhodnutím a vstupte do našich pootevřených dveří, jsme vždy: :offtopic: Pardon: On the Top!

tora — 13. 8. 2006 23:03

Tak jsem se snažila, stále cítím ten chlad, vždycky mě pohltí, cítím, jako by mé tělo tuhlo, má mysl jako by ho opouštěla, ale stále jsem uprostřed svých myšlenek....kolem je mlha a skrze ni proniká zvláštní jakoby nazelenalé světlo.... mění tvar....

.............. snad mne mé myšlenky jednou pustí a já projdu nejen pootevřenými dveřmi, ale vstoupím i na točité schodiště a stupínek po stupínku vyjdu až nahoru...projdu všemi místnostmi a uvidím prosklenou terasu.... a z ní............krásu, klid,souznění......splynu se všemi barvami......


zatím sním, ale někde uvnitř vím, že na počátku musí být sen a touha...............

pá a krásnou noc

Crabat — 13. 8. 2006 23:10

Tak kdo z vás byl strom?.. A kdo myslel na Poseidóna a Dia?.. Já rostl na břehu Tořina jezírka s bílými lotosy a hejnem rybek. Mohutný košatý starý strom, který čerpá vláhu i živiny svými kořeny a pak je mocným impulsem stoupající mízy rozvádí do větví. Na závěr jsem vzlétl a letěl jako jestřáb nad krajinou, opojen výškou a svobodou. Abych nakonec, téměř na dosah před sebou, přistál na keři. Tehdy jsem se s vámi rozloučil.

Bylo to nádherné a cítil jsem tam tu prvotní radost, přátelství, propojení i souznění. Dobrou noc a krásné sny.

katafyge — 14. 8. 2006 6:36

úplný laik,
more, točiace sa vlny mora premenili sa v oblohu plnú bielych vtákov, zalietala som si v modro-bielej krajine oblohy zo šumom mora , bola som vták, jemné krídla, kvapky vody

Crabat — 14. 8. 2006 8:06

Ano, Katafyge, obrazně by to mohlo pocházet odtud, ale já viděl skutečně Poseidóna s trojzubcem, jak se najednou zatočil a stanul přede mnou. Pak přišlo rychlé střídání tváří a ta poslední byla Zeus. A vím, že to nepřicházelo ze mě, neboť jsem vysílal ony výše jmenované obrazy, aby jste alespoň na chvíli mohli být zúčastněni tady v horách, uprostřed přírody.

A pak se Poseidón znovu vrátil, zrovna když jsem vedl mízu nahoru do větví Idou a tak se v ní jen točil a stoupal výš, než se rozpustil dotykem anáhata čakry. A na závěr (posledních asi deset minut - ze čtyřiceti) mi přišlo, že byste si hrozně rádi zalétali a tak jsem se odrazil od horních větví a vzlétl. Možná jste zachytili ten vítězoslavný výkřik, když, po nabrání výšky, jsem se nechal klesat vstříc lesu a proměnil svou podstatu ve zvuk.
Pak jsem ještě několikrát stoupal ve spirálách vzhůru, abych nakonec přistál na onom keři.

Pedro — 14. 8. 2006 8:56

Máš skvělý smysl pro humor Crabe - ta hra se smailíky - dobře jsem se pobavil :) Ten název - Medith - se mi moc líbí... Co se týče naší společně Meditace, tak byla pro mně v něčem zvláštní - ještě se k tomu vyjádřím. Toro, Tobě dám tip, jak se zbavit tíživých myšlenek - odpusť jim. Odpouštět svým myšlenkám za to, že nás zdržují v meditaci - to je jeden z nejúčinnějších triků, jenž na ně platí :)

Bláža.. — 14. 8. 2006 9:00

Ahoj,
večer jsem přiletěla z venkova a hned na Babinet, cože se děje.
Byla jsem chvilku s Vámi, ale jen jsem Vás pozdravila a pak jsem opět přemýšlela o složení betonu a jak s cihlami.
Létat tedy nechci, mě vytěžuje tempo letů na zemi, které mám v poslední době, ale uvolnění a přátelství z chvilkové meditace bylo moc pěkné.
Volnost a přátelství, bylo to fajn.
Přeji Vám pěkný týden.

tora — 14. 8. 2006 9:30

:) Crabe, to musela být paráda :)

A díky za radu Pedro. Začnu tedy tím, že ty myšlenky nechám přijít a odpustím jim a ony mne třeba opustí. Asi to bude chvíli trvat, ale já vytrvám :)

x256987 — 14. 8. 2006 9:49

Včera jsem to domlouvání na společnou meditaci sledovala jedním očkem, večer se uložila ke spánku a najednou jsem zjistila, že se z toho usínání usmívám. Začala jsem se soustředit na dýchání a najednou jsem měla pocit, že jsem strom, vychutnávala jsem si to od prvního kořínku do poslední větvičky :P A měla jsem dojem, že v mé koruně je nějaké hnízdo.

Když mě ta představa opustila, podívala jsem se na hodinky a bylo pár minut po jedenácté...

Letěla jsem ovšem leda tak do Hajan :sova:

Crabat — 14. 8. 2006 10:15

Však mi, Pedro, připadalo, že musím tohle téma trochu odlehčit, aby bylo vzdušné jak lehký vánek, který se chvílemi zvedá v hravý točící se vítr, co unáší naše snění, touhu i přání široko do kraje. Protože samotné soustředění je někdy příliš těžké intensitou, kterou se snažíme vnutit své mysli Ticho. Ale stačí jen přítomnost a naslouchat vnitřnímu rezonování, jež vystupuje z hlubin nitra, a všechno se časem poddá. Prostě tam jen být, zúčastnit se a soustředit na povstávající jemné vibrace. Proto ten úvod do stránky. :smiling: (Znázorňuje celou postavičku, která se směje, až se za břicho popadá. Ne tolik výrazem tváře, avšak postojem celého těla. Pořád doufám, že nám ji sem Jirka časem doplní.)

Jsem rád, že se Ti název rodu Meditujících líbí. Lepší erb s dosavadními ikonami nešlo vytvořit. Ale možná.., postupem času.., kdo ví?.. Třeba někdo najde na netu výstižný gif obrázek a vloží ho sem (nebo ho sám vytvoří), abychom měli svou vlajku. A mezitím se budeme setkávat a ladit.

Neboť prvotní myšlenka společných meditací je chápána skutečně jako Strážný oheň.., tj. každodenní setkávání v určitou hodinu společným vnorem. Tím nechci říci, že by nebylo možné vynechat, to vůbec ne.., každý podle chuti, času a momentální nálady. Ale.., vzniká nám tu tíhnutí dovnitř, do podstaty sama sebe. S tím, že některé dny mohou být nosné a jiné jen letmé, to záleží na tom, jak se domluvíme.

... ... ...

Tak přeci jen mě někdo slyšel. Díky Judith :)

lueta — 14. 8. 2006 14:37

Ahoj všichni, meditace byla krásná, dostala jsem se na břeh jezera a ..... potom prachsprostě usnula :D
Ale asi jsem to potřebovala !  Mějte se krásně. :hjarta:

Crabat — 14. 8. 2006 15:49

Lueta, tak etherická substance se vrátila přesně podle úvodníku?.. ;) To je hezké. Každopádně dnes bychom chtěli pokračovat, neboť strážný oheň již byl zapálen, tak aby nevyhasl. Pokud tedy všem desátá hodina vyhovuje, sejdeme se znovu v rozměru Medith :godlike: :butter: :godlike:, jak pravila Čha, na mostě souznění.

Třeba to, Tora, bylo Tvé jezero, kam se Lueta dostala a jehož břeh jsem si vybral ke svému růstu jako strom. Každopádně se nám tam prvek hladiny opakuje ve třech vstupech. I když Katafyge ho promítla donekonečna, až se rozlilo ve formě moře.

Držím palce všem, kteří se rozhodnou dnes přijít, aby jejich stav byl pohroužený, hluboký a krásný.

Pedro — 14. 8. 2006 18:56

No vida, jak se to tu pěkně rozhořívá. A je o co stát - neboť rozdmýchat společně kvality našich duší, jak uhlíky, jenž nikdy nemohou zcela vyhasnout, je hřejivá podívaná. Já jsem se ve své včerejší meditaci stal právě svědkem onoho ohně a okolo něj jsem cítil duchovní siulety těch, jež se přidali. Někteří přišli blíže, jiní se drželi opodál. Ti, kteří přišli nejblíže, přikládali světelná polénka. Ale i ti, pro které byl žár příliš silný, se snažili z povzdálí do ohně přihodit pár paprsků. A těm jsem v duchu děkoval nejvíce. Ano, v té záři bylo vidět strom, jehož kořeny drží po hromadě samotnou zemi, jehož větve čeří mraky a jehož koruna podpírá samotné nebe. A ten strom se bezpochyby zrcadlil na vodní hladině ovívané vánkem našich dechů. I keř v tom svitu planul nedaleko a křídla našich nejhlubších snů se nesla nad námi... Tak, tak, s tím vším se člověk může ztotožnit v průzračných krajinách svého vědomí i s tisíci dalších velkolepých podobenství, neboť  tím vším on věru jest :)

Byla to krásná meditace, takže dnes v deset u ohně...

tora — 14. 8. 2006 21:44

22:00 OK :)   ............... těším se .............. pá

Crabat — 14. 8. 2006 23:30

Ještě teď ve mně procesy doznívají. Dnes jsem vše prožíval mnohem intensivněji, dokonce někdy od poloviny přicházely úplné výpadky vnímání, jak jsem se propadal někam do hlubin, ale vždycky člověka vzpamatuje konec výdechu, či nádechu.., tam se uvědomí.

Zatímco začátek tentokrát nastal již ve sprše. Viděl jsem náš palouk u jezera s rozdělaným ohněm, jak plápolal ve větru. (Ten mě vlastně dnes provázel celou meditací.) Pojednou začalo drobně pršet. Někteří  se zvedali a začali tančit, protože jsme ho intensivně vnímali coby déšť radosti. Když potom ještě zesílil, vstupovala děvčata do stromů jako víly. Mezitím jsem zapálil jasmínovou tyčinku a soustředil se na pránájámové dýchání só - ham, čímž se oheň stal zřetelnější. V jednom okamžiku jsem se dokonce ponořil pod hladinu a nadechoval pránickou energii jako vodu, což ovšem vyžadovalo poměrně značné ovládání, abych se neutopil. Ale pak jsem opět vylezl a připojil se k ostatním, neboť pršet již mezitím přestalo.

Bylo to skutečně nádherné a jsem zvědavý, jaké stavy jste při tom prožívali vy. Všechny moc zdravím a dobrou noc.

katafyge — 15. 8. 2006 7:09

Tak ja som včera z toho nevidela skoro nič, tak som fúkala, pomaličky - pomaly, keď  už som jasne nevidela, tak aspoň budete vedieť, že som s vami, 20-30 min.,
len záblesky obrazov,

- voda v maličkých pramienkoch po kvapkách v prameni hrubom asi pól metra chytila som sa ho aby som s vami bola
- niekto niečo hovoril, videla som tvár, pohybujúce pery, ale ja som nepočula čo hovorí
- a ináč niekomu som podala ruku, potom obidve , nevidela som komu

včera som dobre zaspala :supr:

Pedro — 15. 8. 2006 8:36

Včera večer bylo mé tělo tak znavené a moje mysl tak mdlá, že jsem měl co dělat, bych se skrz ten mlhou potažený hvozd k našemu ohni vůbec proplížil. Ale podařilo se a já z posledních sil se vrhl rovnou do ohně. Pak jsem s úlevou nechal vyhořet svou mysl a jako dým vystoupal až nad koruny stromů, bych jako déšť se snesl do jezera a na té průzračné hladině vědomí pak tiše veplul do zátoky snění :)

tora — 15. 8. 2006 9:46

Má včerejší zkušenost je podobná katafyge....vnímala jsem jen vnitřní pocit....obraz nebyl..., ale cítila jsem vodu....na ní světlo měsíce....potom vodopád...voda hučela a její kapky odrážely paprsky světla...poté jsem jen jakoby na okamžik cítila kámen, hladký...a i když jsem nevnímala obraz, vím, že byl mramorovaný, bíločerný...krásný....

pá a krásný den

Crabat — 15. 8. 2006 11:32

Ale to je nádherné, přátelé! Je vidět, že Strážný oheň hoří. V něm první oběti, prostupování, souznění, přetransformování. Je to skvělé!., skvělé! Vlastně jsme si nic víc nemohli přát! Tak jen dál, pokračujme.., dnes večer u ohně.

Úžasné je, že vlastně Tora nám svým počátečním obrazem u jezera (ještě předmeditačním) vytvořila prvotní místo. Které se ukázalo být jako ideální, v naprostém souladu se společenstvím Medith. Každý z nás jej pak rozvíjel, ale už uvnitř, až se stalo docela reálným, kam si nyní chodíme odpočinout do radosti a duchovního propojení s těmi druhými.

tora — 15. 8. 2006 20:32

Všechny zdravím z vypujčeného PC. Mám doma malý technický problémek. Takže dokud nebude odstraněn, budu vždy ve 22:00 na našem stanovišti.
Mějte se tu tedy zatím fajn................

x256987 — 15. 8. 2006 21:23

Já se držím trošku v ústraní, ale pořád tady brousím kolem ;)

Třeba jo, třeba ne. Uvidíme.

Crabat — 15. 8. 2006 23:57

Dnešní večer byl v jakési vnitřní radosti ze společenství. A také jsem hodně vnímal prostředí našeho meditativního místa. Zleva lemovaný břehem jezera, zprava do oblouku uzavřený listnatými stromy, jež z povzdálí ozařují mihotavé plameny ohně a jejich vršky zalévá svit měsíce. Při zemi se však jejich kontury jen matně rýsují a za nimi už prostor mizí ve tmě. Všichni se tentokrát někam rozutekli. Děvčata se snad šla podívat znovu k prameni, k malému kaskádovitému vodopádu.., někdo byl ve vodě a jeden stín jsem vnímal u ohně, zamyšlený, zahleděný do plamenů. Já se mezitím soustředěně díval na měkká vzdušná zlatavá stébla trávy, kterak vyplňují plochy palouku. A pak jsem zatoužil do ní ulehnout, prostoupit skrze její koberec až do samotné půdy, nechat se zpětně vtáhnout kořínky dovnitř, vstoupit do stébel a popatřit na svět jejími smysly. Potom jsem povíval v tichém šelestění pod závany větru, někdo přese mne bosý přešel.., abych se pozvolna narovnal a znovu ucítil dotyk klenby nohy.

Pomalu jsem se stahoval do jediného stébla, až se v něm plně uvědomil. A poznal, že žije úplně stejný život jako ten veliký strom. Energie jím protéká od kořínků až po vrchol mocným vztlakem vzhůru povstávajícího proudu. Mezitím kapky rosy stékaly po stonku tak, že se na místech úponků listů jakoby vsakovaly dovnitř, aby se znovu rozeběhly dolů po povrchu, jakmile pomyslnou hradbu překročí, než se střetnou s další vyrůstající překážkou. Pochopil jsem, že je to procházení jednotlivými čakrami rostliny.

Nakonec jsem se, byť neochotně, vrátil zpátky. Dobrou noc.

bublinka — 16. 8. 2006 10:14

Zdravím Vás z dovolené, dnes mají na místním obecním úřadě k dispozici internet, tak jsem krátce nahlédla na babinet.
Zkusím se k vám dnes ve 22.00 hod v meditaci přidat, pokud tedy mé tělo znavené celodenním cvičením dříve neusne.

Pedro — 16. 8. 2006 10:15

Včera jsem se k meditaci dostal až později, kdy ostatní již asi odcházeli do říší snových i bezesných. Jako obvykle jsem přenesl své vnímání z iluzivního světa všedních dní, do osvícené krajiny univerzálního vědomí a ohněm mi bylo nikdy nezapadající slunce našeho duchovního Já. Neboť i když naše mysl v těle spí, bdí, rodí se a umírá, tak naše Átmá, jak kapky v moři věčnosti - zároveň mořem jsou :)

Crabat — 16. 8. 2006 11:58

Proto se mi tolik příčilo odcházet! Já se vážně musel uvnitř přemlouvat, abych před třičtvrtě meditaci přerušil (vždycky ji vedu asi čtyřicet minut + chvíli soustředění a odevzdání předtím se zapálením tyčinky a mantrami - kolem pěti minut). Tak moc se mi nechtělo.., vždyť ve stéblu trávy bylo tak příjemně, ale vím, že by mne jinak rozbolely nohy. Z toho důvodu stav pohroužení nemohu prodlužovat nad 3/4 hod. Tohle už je praxe.., vím to.

Takže ten stín u ohně jsi byl nejspíš Ty, Pedro. Byl jsem od Tebe kousek po pravé straně v té vysoké zlatavé trávě. A bylo mi tam hrozně fajn, tak kouzelně, že se tam večer ihned zase vrátím. Prozatím všechny moc pozdravuji a mávám.

Pedro — 16. 8. 2006 13:43

Věru to tak mohlo být Crabe, ale má duše byla tak pohroužená do vnímání božské jednoty, že nevnímala žádné obrysy, formy ani tvary. Jako by se ocitla v dokonalém vakuu, kam nepronikne ani tón, ani paprsek, ani čas... Občas se mi podaří dostat se do takového stavu, kterému říkám sjednocení se. Pojmy, jejich význam, všechno se rozplyne. Zbyde jen Já, ve kterém se vše ztrácí, nalézá,  znovuzrozuje...

Pedro — 16. 8. 2006 14:56

... pak už to ale neřídim já, nýbrž To čemu se odevzdávám. Chápu ten stav vlastně, jako odměnu za to, že se mi to daří. Že To, čemu se odevzdávám mne příjme a dovolí mi dotknout se věčnosti, spojit se s pravdou.  A pak, že mne To zase propustí - to chápu, jako další odměnu. Neboť těšit se z moudrosti a pochopení života ve všepronikajícím světle pravdy - to je oč tu běží... :)

Anna M — 16. 8. 2006 15:31

Prosím nemohli by jste s tou meditací začít později? Nestíhám. Pro mě by byla vhodná  doba  tak v 23 - 24 hodina i později.
Stejně si myslím, že je jich více napojeno, než se ozvolo příznivců hromadné meditace.

Crabat — 16. 8. 2006 16:28

Tak, tak, moc hezky řečené, Pedro. A právě nastolení i trvání těchto procesů působí jako magnet. Pokud se někdo momentálně ocitá poblíž, pak je šťastný, že tam je. Možná docela v jiné úrovni, třeba zrovna zaplaven obrazy anebo bezčasovostí se právě propadá do prostoru šúnjatá. To je jedno, ale ocitá se v tom okamžiku v energetickém poli, které zároveň i sám napomáhá vytvářet. To jsem měl ze začátku na mysli, když jsem říkal: Prostě tam být.

Už to samo o sobě stačí, aby se člověk uvnitř měnil a ladil do vnitřní jednoty na pojmy, jež ho přesahují. Proto si nemůžeme přát nic víc, než aby oheň v prostoru Medith dál hořel.

Crabat — 16. 8. 2006 17:00

Já vím, Anna, i mně se to zdá relativně brzy, ale ostatním to vyhovuje. Musíme brát v potaz, že někdo také brzy ráno vstává. Ne každý je noční pták a mnozí jsou již v těch deset večer pěkně unavení. Takže prozatím to asi bude muset zůstat takhle. Ale nechť se k tomu, prosím, vyjádří i další.

Jinak bych chtěl vysvětlit: Otisk oné meditace zůstává v prostoru, takže je možné se na něj napojit i se zpožděním. Což kupříkladu právě včera udělal Pedro. Takže není to zase až tak ztracené, když se soustředíš např. o hodinku později. Dokonce tam ještě něčí přítomnost můžeš zachytit, pokud se mu zrovna nechce odcházet. A navíc, můžeš tak nalézt hlubší soustředění při sestupu dovnitř, neboť ten otisk je již vytvořen, zatímco pokud vycházíme všichni v jeden čas, teprve ho vytváříme.

Z opačného hlediska už Tě nemohou vnímat ostatní, protože přicházíš se zpožděním.

Pedro — 16. 8. 2006 20:00

Jsem s Tebou za jedno, Crabe. Ohniště v prostoru Medith bude dál udržováno a čištěno od popela našich individuálních myšlenek, aby se každý večer znovu rozhořelo, rozdmýcháno vánkem našich dechů a ohřálo duše těch, jenž k němu přisednou :-) V kolik by to mělo být hodin? V tom se přizpůsobím většině. Mohli bychom třeba stanovit časové rozmezí 22:00 až 24:00, což?

Crabat — 16. 8. 2006 20:59

I tak by se to dalo pojmout. A vůbec to není špatný nápad. Ale ten prvotní okamžik příchodu pro většinu bych zachoval na již zmiňované desáté. Takže prozatím, dokud mám oproti ostatním trochu víc času, bych se pokusil napojit potom ještě jednou, když mi to bude vycházet, řekněme mezi půl dvanáctou a půlnocí, čímž bychom vytvořili jakousi druhou, závěrečnou vlnu. Mezitím se pak projeví různí opozdilci, což skutečně nabízí poměrně široké pole vyjádření pro každého, kdo bude mít zájem.

Pax vobiscum.

Pedro — 17. 8. 2006 7:30

Myslím, že bude stačit, když ti první pořádně přiloží pod oheň :) Včera jsem meditoval o Adi Shakti - prapůvodní síle a o jejím odlesku v nás - Kundalini. Z hlediska fyziologie, je umístěná pod čakrou nevinnosti - Muladharou - na konci páteře. Tato mateřská síla se probouzí, když se jí dotkne naše čisté přání duchovního růstu. Pak stoupá podél páteře, jako vlna radosti až do mozku - Sahasrary...

Pedro — 17. 8. 2006 7:50

...jak stoupá, pročišťuje naše nádí - nervová vlákna a energetická centra - čakry. To způsobuje, že celý náš nervový systém se stává velmi citlivý a tím i naše smysly, mysl, vnímání. Stáváme se tak vlastně, jako dobře naladěnou anténou, schopnou příjmat to nejjemnější vlnění - duchovní vibrace prapůvodní síly - Adi Shakti. A zevnitř osvícený mozek to pak je schopen zpracovat. Toť tajemství jógy :)

Crabat — 17. 8. 2006 8:30

Tak to jsem byl vtahován Tvým přičiněním. Neboť jakmile se mě dotkla první stébla trav, přestával jsem ji vnímat a krůček po krůčku, dech po dechu jsem se nořil hlouběji a hlouběji, až všechno kolem přestávalo existovat. A tak pořád dál, až do konce. Po vystoupení z tohoto magického stavu otevírám stránky, ale nevím, jakou zprávu sem napsat. A protože nikde nikdo, začetl jsem se do pošty, až, až nakonec do tří hodin brouzdám po netu, polapen pár úvahami. Takže podruhé jsem se na náš palouk již nedostal. Snad dnes večer to bude lepší.

Všechny moc zdravím a těším se.

x256987 — 17. 8. 2006 9:30

Včera jsem zabloudila do míst, kde se teprve vrásnila pohoří a rozlévaly oceány. Byla jsem puklina ve skále, trilobit na dně moře, závan větru pod křídlem ptáka...

Crabat — 17. 8. 2006 10:31

To je moc krásné, Judith. :) A vítám Tvé rozhodnutí být s námi.

Nepohyb v pohybu: :godlike: :butter: :godlike:, až do úplného promítnutí jinam.

Ca — 17. 8. 2006 11:12

Byl to dobrý nápad, meditace večer před spaním, jakoby se připojuji ale..... Působí na mě velice dobře, jen se  dvakrát, třikrát nadechnu a krásně spím...:sova: Působí na mě opravdu perfektně!:hjarta: Ani sny se mi nezdají, jsem zcela mimo vás a bloudím si sama jakoby ve vzduchoprázdnu a ráno jsem jak rybička.:) Prosím nenechte si jí kazit spáči a pokračujte, je to moc krásné.....:supr:

Svítání — 17. 8. 2006 15:52

Zdravím Vás
také se přijdu zúčastnit

Crabat — 17. 8. 2006 23:01

Právě jsem vstal z trávy, kde se mi velmi zalíbilo. Je dobré být zde. A třeba ulehnout na místě, jako to dělá Čha, a probudit se až za Svítání. Čímžto Tě mezi námi také zdravím. Mávám všem.

Anna M — 18. 8. 2006 14:17

Crabat napsal(a):

Právě jsem vstal z trávy, kde se mi velmi zalíbilo. Je dobré být zde. A třeba ulehnout na místě, jako to dělá Čha, a probudit se až za Svítání. Čímžto Tě mezi námi také zdravím. Mávám všem.

Crabate nediv se, že někdo už při začátku meditace usne. Stačí se přijemně naladit, mysl se utiší třeba pocitem harmonie a sny se rozplynou, ano dovedu to pochopit. Bude dnes meditace? Kdyby možná někteří nespavci chtěli meditovat, spánek by je také  mohl dohonil. To se mě netýká, spánek není vždy můj kamarád.:)

Pedro — 18. 8. 2006 16:08

Ano Anno, meditace každý den bude od 22:00 :)

Ta má včerejší se nesla v tomto duchu:

Vesmír.
Prý bez konce.
Já ale dobře vím,
že začíná i končí v Tobě,
Ó tajemný duchu tisíců jmen a tváří.
Lidé již od nepaměti upínají své zraky k Tobě.
Však očima svých myšlenek k Tobě dohlédnouti nemohou.
Dál bloudí panoptikem svých iluzí
a na jeho stěny malují své představy o Tobě.
Prostá linie pravdy tak mnohým uniká.
To vede ke zmatku a utrpení mnohých...
Přitom jen stačí - zastavit se
a obrátit svuj pohled do nitra!
Neb přesně tam, Ó duchu divutvorný,
neb přesně tam, Ty vskutku přebýváš!

Crabat — 18. 8. 2006 16:30

Jistěže bude. Už si to ani nedovedu představit jinak, vždyť to bychom se hrozně ochudili, kdyby nebyla. Koníku mořský, skákající..,
ale to už jsem, tuším, někde říkal. Takže ahój večer.

tora — 18. 8. 2006 18:50

PC opět v akci .............. ve 22:00 se těším ...............pá

aeva1 — 18. 8. 2006 20:49

Prosím, prosím, začínejme ve 23.00

Hela A — 18. 8. 2006 21:12

Smím prosím také? Budu velmi taktní ke všem a nikoho nebudu rušit....:hjarta:

Pedro — 19. 8. 2006 8:19

Lidičky, jak to jen děláte, že tak pozdě uleháte? :) Zrovna včera jsem o tom rozjímal. Tělo je sice nástrojem ducha - a to ne ledajakým, nýbrž přímo mistrovským - ale aby se z něj linuly jen libé tóny, je třeba s ním i mistrovsky zacházet. To ale neznamená přepínat jej. Znáte to: Když je struna volná - nebude hrát... ale když se napíná příliš - praskne...

Pedro — 19. 8. 2006 8:32

...bohužel, nebo spíš bohudík - biologické hodiny každého z nás - ty živé strojky, kolíky a struny - jsou naladěny u každého jinak. Snad o půltón bych mohl svůj nástroj ještě přeladit a nenarušit přitom jeho celkový zvuk a harmonii, bych potom nemusel ho stále dolaďovat... (bohaté zkušenosti) Takže, což takhle ve 22:30? ;)

Pedro — 19. 8. 2006 10:54

Zkrátka po 23:00, se většinou má meditace změní v překonávání spánku a ne vždy se to podaří... Protože každé tělo zná moc dobře svá přirozená práva a privilegia. A když mu jsou trvale odpírána, necítí se dobře. Je rozladěné a špatně se naň hraje. Pravda často jsou na vině okolnosti, které si s našimi životy a těly pohrávají - né tak, jak by jsme vždy chtěli. Pak ovšem nezbývá, než zatnout zuby :-)

Crabat — 19. 8. 2006 17:00

Je to od Tebe zajisté ušlechtilé, Pedro, ale nesouhlasím. Již jsme řekli, že oheň hoří od 22.00 do 24.00 hod. S tím, že prvotní setkání je v deset. Kdokoli s ideou Medith může kdykoli přijít v této době a napojit se. Pokud se nesetká přímo s těmi druhými, nevadí, jejich otisk tam bude. Potom však oheň dohoří, zůstane jen skryté místo. Druhý den pak zaplane zas. S touto skupinou nejsme schopni jej udržovat čtyřiadvacet hodin. To bychom již museli být organizace. I tak ony dvě hodiny je krásné rozmezí, do nějž by se měl vejít každý.

Takže ti, kteří přijdou v jedenáct, jsou zahrnuti. Ať se mezi sebou domluví, máme tu již Annu, Aevu, kterým to vyhovuje spíše později.., nechť tedy vstoupí spolu. I tak budou provázeni otiskem našeho soustředění. Avšak budiž zde rovnou řečeno, že po půlnoci vyvane. To je zase naše ochranné znamení.., nás všech, tudíž prostor bude svým způsobem zapečeťen.

V zájmu kvalitní meditace není dobré, aby se člověk musel přemáhat, proto jsme stanovili tuto širší hranici, aby tak bylo vyhověno pokud možno všem. Jasně, ten úplně správný nespavec může až ve dvě ráno, ale to už má prostě smůlu, musí si to zařídit jinak. Případně, pokud večer pracuje, přicházet jen ve dny, kdy se mu to stihnout podaří. Vždyť v tuto dobu už by nezvládal soustředění prakticky nikdo jiný. Proto čas vstupu zůstane konstantní. Jsme ochotni s ním hýbat jenom v tom případě, že se domluví většina. Avšak i tehdy tam musí zůstat vnitřní logika věci. Pár lidí se totiž skutečně může domluvit, jak budou meditovat od tří do pěti ráno, v souladu s buddhistickými kláštery, ale myslím, že ti ostatní by jim za to nepoděkovali.

Mějte se všichni krásně a těším se na večer.

Hahnčí — 19. 8. 2006 18:52

To je moc krásné ale nezadali jste téma mediace. Navrhuji téma mír a pokoj této planetě! Nebo již bylo zadané a já jej přehlédla? Těším se meditaci a všechny zdravím.

Pedro — 20. 8. 2006 11:38

Tak jo Crabe, stejně se k té půl jedenácté nikdo nevyjádřil, tak začátek ponecháme na desáté.

Hančí, je to asi můj staromódní pohled na meditaci, ale dle mého názoru ani o ničem jiném vlastně meditovat nelze, než o míru a pokoji na této planetě. Protože, čím je meditace hlubší a naše duše jasnější, tím víc míru a pokoje z nás vyzařuje do všech stran. Ale kdo ví - meditace je pojem široký... :)

majkafa — 20. 8. 2006 13:20

Přečetla jsem si v úvodu, že každý účastníkje vítán, proto si dovolím se k vám s vaším laskavým svolením přidat. Já už ve 22 spím, neboť ráno brzy vstávám. Budu s vámi v pátek a v sobotu. V ostatní dny vás pozdravím, třeba zachytíte mou přítomnost, když budete začínat. Jsem úplný začátečník, co se meditace týče, moc se mi  líbí vaše aktivita. Jsem zvědavá na své pocity, jestli se mi s vámi někdy podaří spojit u ohně Medithů.

tora — 20. 8. 2006 15:48

Tak včera mne má dítka natolik zapřáhla, že když jsem si konečně v klidu sedla bylo po jedenácté a musím se přiznat, že jsem byla i naprosto vyřízená...usnula jsem jak kotě na zápraží a i kdyby někdo chodil kolem a jen tak špičkou nožky mne chtěl posunout, zcela jistě bych to ani nezaregistrovala.
Dnes večer kolem desáté odjíždíme na dovču, takže s vámi se všemi budu v myšlenkách....... a následujících 10 dnů se pokusím kolem 22:00 naladit na naši fregvenci a pokud bude dostupný  PC, tak se i ozvat. Kdyby náhodou ne, tak se tu mějte krásně....

....mám v plánu zameditovat na břehu moře a při každém vdechu cítít jeho vůni, sílu, velikost.... a možná se někde uvnitř dostanu i na začátek.... bude jen moře...tráva... medůzy.....první tvorové...

pá :)

Pedro — 20. 8. 2006 20:34

Majkafa, srdečně jsi u ohně Medithů vítána. Konečně slyším, že také někdo brzy ráno vstává, že nejsem sám :) S tím časem, jak vidno, je to těžké. Pro někoho je 22:00 brzy, pro jiného zas pozdě... Rozhodně by však meditace neměla být něčím, do čeho by se člověk měl nutit. Měla by to být chvíle čistého přání - vnořit se do hlubin svého Já, poznávat v tichu mysli sama sebe a nestraně vnímat své pocity...

Život je píseň ducha,
čas - hlasem věčnosti.
Kdo v této pravdě trvá,
je vždy pln radosti.

Pedro — 20. 8. 2006 20:47

Tora, užij si dovču a když budeš mít večer po desáté volno, víš kde nás najdeš? Jo, mám tu pro Tebe další trik, jak se zbavit otravných myšlenek - odevzdat je. Odevzdat je tomu, co jest větší - než jsou oni - čistému vědomí. A když se to umocní odpuštěním - mělo by to vyjít :)

Svítání — 23. 8. 2006 16:21

Nevím, jestli jsem byla opravdu na správném místě. Včera v 11,20 jsem meditovala na místě Medithů.
Oheň byl zářivý ale nepálil. Vnímala jsem krajinu v mlze a jiné bytosti.
Pak jsem měla pocit, že se moje tělesná schránka začíná nadnášet, byl to dost silný pocit.

Má s tím někdo zkušenost?

Anna M — 23. 8. 2006 17:18

Svítání napsal(a):

Nevím, jestli jsem byla opravdu na správném místě. Včera v 11,20 jsem meditovala na místě Medithů.
Oheň byl zářivý ale nepálil. Vnímala jsem krajinu v mlze a jiné bytosti.
Pak jsem měla pocit, že se moje tělesná schránka začíná nadnášet, byl to dost silný pocit.

Má s tím někdo zkušenost?

Má medidace se uskutečňuje každý den a byla jsem moc ráda, když jste jí zde vyhlásili, napojovala jsem se na vás....

Oheň nemusí pálit, stačí když září a osvítí ty, co mu jsou blízko.

Jako dítě jsem se běžně pohybovala mimo své tělo, nikdo mi to v té době nevěřil a pak  už jsem sama nevěděla, zda to byla skutečnost nebo jen sen. Až později jsem se dočetla, že je to běžné a někteří lidé to umí. Teď se mi to už nestává ale při meditaci v přírodě dovedu s ní zcela splynout a své tělo vůbec nevnímat. Krásný večer všem.:hjarta:

Pag — 23. 8. 2006 18:14

Ahoj majkafo,jsem rada,ze tu jsi, jsme na tom uplne stejne, jsem taky uplny zacatecnik!

Pedro — 24. 8. 2006 19:03

Ahoj všem příznivcům rozjímání v prostoru Medith. Napadlo mě, že bychom se zde mohli podělit o své metody a postřehy, jak uvolnit svou mysl a tak... Protože jen s uvolněnou a od myšlenek osvobozenou myslí pak může naše vnímání postoupit až na úroveň čistého vědomí. A to by mělo být cílem každé meditace...

Jak tedy na to? I pro pokročilého to nemusí být vždy jednoduché, natož pro začátečníka. Mysl je totiž instituce velmi složitá a komplikovaná (zdánlivě). Vjemy přicházejí do našeho mozku za prvé zvenčí. Zrak, sluch, čich, hmat a chuť - to jsou vstupní brány do naší bytosti. Signály, které pomocí nich příjmáme, pak putují vlákny naší nervové soustavy až do mozku a tam jsou zpracovávány. Je to stejné, jako když počítač vyhodnocuje vstupní data a ty se pak zobrazují na monitoru, či jiných perifériích v podobě přesně definovaných forem a tvarů. Ten monitor je jako naše mysl. Až sem je vše v pořádku - smysly příjímají, paměť si pamatuje, mozek zpracovává a mysl zobrazuje. Člověk by se tím měl teoreticky těšit, protože se jistě jedná o velkolepou a kouzelnou podívanou. Ale není tomu vždy tak. Proč?

Náš nervový systém a mozek jsou totiž na mnohem dokonalejší úrovni, než je tomu u nižších tvorů. Náš organizmus je schopen příjmat nejen signály zvenčí, ale také zevnitř. A to v plném duchovním rozsahu, na rozdíl od zvířat... Mám na mysli naši duchovní podstatu, energii a vědomí. Teď zde napíšu něco, co bude znít zřejmě mnohým neuvěřitelně, ale já vím, že to tak je a jsem si tím jist až do morku kostí! Naše duchovní základna, náš duch, naše pravé a univerzální Já - je nám všem společné!!! Jeden duch, jedna energie, jedno vědomí. Avšak stovky prvků a z nich poskládáno miliardy těl a věcí...

Zkrátka, když se vjemy zvenčí a zevnitř - materiální a duchovní - spolu setkají v našich jedinečných tělech a mozcích, začíná se rodit svobodná mysl, naše individuální Já - ego. Mezi naším individuálním a univerzálním Já se pak rozprostře iluzivní závoj tkaný z vláken našeho myšlení, ale je to přirozená vývojová linie, musí to tak být...

Naše společná duchovní základna - energie, která z ní sálá a vědomí, které z nich plyne - je však pevná, dokonalá a neměnná. Stíny naší mysli se jí ve skutečnosti dotknout nemohou a zaclánějí pouze naše individuální Já. A je to právě toto naše menší Já, které podléhá změnám, je neustále v pohybu - bližší, či vzdálenější své pravé podstatě. Menší, či větší... Vnímá dobré a špatné, příjemné a nepříjemné, hrubé a jemné, blízké a vzdálené... Hledá, nachází, ztrácí... Teprve když si však tuto únavnou skutečnost uvědomí, proniká iluzí a spojuje se s naším vyšším Já - duchem. Pak teprve dochází k sjednocení, k seberealizaci, k naplnění života, radosti a míru...

K dosažení tohoto stavu ale vede dlouhá cesta, jejíž délka je přímo úměrná stavu naší mysli. Někdy však i složitá a komplikovaná osobnost se dokáže svého ega vzdát, neb vytuší, že tam je zdroj veškerých problémů... A naopak i duchovně vyzrálejší bytost může zas svému egu podlehnout a začít brát věci příliš složitě a komplikovaně... Jak tedy správně rozlišit paprsky ducha od stínů ega, když i ony umějí být tak působivé, jemné až rafinované? A jak jen dosáhnout cíle meditace - čistého vědomí plného ryzí duchovní energie, božských ctností a kvalit?

Na začátku si musíme svou mysl nejprve uvědomit a sledovat své myšlenky, pocity... Zkusit na ně hledět z pozice svědka, jako nestranní pozorovatelé, nezapojovat se do jejich záležitostí. Oddělit je od sebe, sledovat je jako mraky plující po nebi. Tak mezi nimi objevíme mezery, jako když se protrhávají oblaka a zjistíme, že něco vyššího je nad nimi. A toto poznání by nám mělo dát motivaci a sílu čistého přání... A trpělivost pro další nazírání do svého nitra, které se bude pozvolna vyjasňovat a vyjasňovat... Určitě bude! Protože tam někde jsou skryty nekonečné vesmírné hlubiny, poklady, před kterými je všechno bohatství světa míň, než zrnko prachu... A magnetická síla těchto hlubin bezpochyby přitáhne ty, jež po nich touží :)

Pedro — 27. 8. 2006 6:59

Lidičky, meditujete ještě? Plameny ducha stále hoří a v určený čas se na nás těší, by nás rozzářily :)

Radost je zbírka poezie,
jež v osvíceném srdci žije.
V ní každý verš a každý rým
chce rozletět se souhvězdím
dokud vše skryté neodkryje.

A pak vždy šeptá duši
to, co jí nejvíc sluší.
Mír, láska, harmonie...

bublinka — 28. 8. 2006 9:40

Pedro,Pedro, tak jsem chtěla s vámi meditovat a od té doby, co se meditace posunula z 21.30 na 22.00 hod, tak jsem pokaždé usnula.  :sova:
Takže teď už jsem s vámi jen ve spánku.

lvice — 28. 8. 2006 9:58

Lidičky, 22h je dost pozdě :grater:, nechcete to posunout na 21h? My co nejsme noční sůvy to nepřežijeme, že Bubli?  :/

Pedro — 28. 8. 2006 12:48

Lvice, Bublinka, ostatní... A víte, že mě by se taky líbila dřívější hodinka...? Musím konstatovat, že ta desátá už je na mně též dost pozdě - alespoň během pracovních dnů... Protože usínat po jedenácté a ráno vstávat před pátou - znáte to... Kdepak, svá těla jen tak neoblafneme. Co teda s tím? Nechť se tedy každá rozjímavá duše znovu vyjádří, jaký čas by jí nejlépe vyhovoval a uvidíme :)

Pedro — 29. 8. 2006 20:49

Takže lidičky, zkrátka - počínaje dneškem, budu každý večer od 21:00 do 21:45 u ohně :) Dobré je vědět, že čas v podstatě není důležitý. Vždyť v meditaci se právě snažíme dostat za jeho hranice. Stejně tak i prostor. Důležité je prostě jen meditovat. Pravda ale je, že cit sounáležitosti a pospolitosti nás může za tyto hranice popostrčit snadněji. To co tam za nimi ve skutečnosti věčně plane - je tak či tak společný oheň všech našich srdcí... Aneb srdce Boha - chcete li. To z jeho paprsků jsme stvořeni. Stejně jako vše ostatní.... Od nejniternější vibrace hmoty až po nekonečné univerzum. Esence paprsků světla Božské síly - to jsme my! Jen si to pořád nějak né a né uvědomit...

Spanilá víla - tanečnice,
oděná zpěvem svého srdce
rozsévá květy harmonie
a chodidly je hladí něžně.

Ó, jak se třpytí její líce,
když slzičkami zkrápí lehce,
své hvězdné louky - galaxie,
by neuvadly zjevně.

Stvořeni z vůně, zpěvu, tance,
z paprsků božské elegance,
v okvětí ladné symfonie,
budeme žasnout věčně!

Ó mocná sílo, prosím, střež mne!
nejčistší lásko, opatruj mne!
Bych ze zahrad Tvé poezie,
mohl pro Tebe vít věnce!

bublinka — 30. 8. 2006 7:15

Pedro, prima, 21 hod je přesně ta správná hodina i pro mne :)
Takže se dnes večer určitě připojím.

lvice — 31. 8. 2006 8:04

I já ;)

bublinka — 31. 8. 2006 8:10

Tak se mi podařilo být přesně v 21.00 na místě a meditovala jsem s Vámi. Nemohu se podělit o žádné úžasné zážitky neb žádné nemám. Jen takový postřeh - zjistila jsem, že vnitřní prostor může být jasnější a světlejší než světlo denní nebo světlo lampy. A bylo opravdu krásné...

Od zítra už budu na internetu jen vyjímečně, ale večer se k Vám budu pravidelně připojovat.

Pedro — 31. 8. 2006 19:23

Tak to je fajn. U té deváté už zůstaneme, alespoň tedy já...

Dobré je vědět, že meditace není nic, do čeho by se měl člověk nutit. Měla by to být chvilka tiché zvídavosti - přání vzhlédnout v tichu svého těla, svou mysl. A v tichu své mysli, svou duši - své nahé Já.

Řek bych, že jsi to vzala, Bublinko, za ten správný konec :)

Hodně štěstí při sebepoznávání!

tora — 31. 8. 2006 22:40

Ahojky, všechny zdravím. Jsem zpět ..... , jak bude chvíle klidu, tak usednu a splynu s vámi ......
:)
mimochodem, musím se přiznat, že jsem se snažila i u šumění moře, ale nedostala jsem se dál, než k souznění s tou nekonečnou hladinou, která se chvílemi houpala, vlnila a po chvíli jakoby ukrajovala kusy země .... nádhera .....
... a taky jsem byla zcela pohlcena vinou révou a plody kiwi, které se taky pohupovaly nad mojí hlavou .... ta zelená barva byla úchvatná .... pozorovala jsem to hodiny .... dokonalost ....listy a bobulky hroznů, které se k sobě tulily, jako mláďátka :) uschovány pod listy, které je objímaly, jako když matka přivine své dítko .... člověk je tak titěrný tvoreček, před dokonalostí přírody....
:)  .... zatím pá

Anna M — 8. 9. 2006 21:13

Přikládám větívku souznění...:hjarta:

Largo — 10. 10. 2006 8:44

---:)