Andrejka — 10. 8. 2006 18:37

Ahojky holky,rozhodla jsem se vám napsat a to proto,že třeba některá z vás prožívá podobnou situaci jako já nebo mi některá dokážete aspon trošku poradit jak z této ošemetné situace ven...Tak asi bych mela začít tím že jsem rok vdaná,s manželem jsme spolu prvně 2roky žili a pak se rozhodli vzít.Manžel má z prvního vztahu 2 děti.No,a tady je to moje trápení...před svadbou jsme se z manželem dohodli že nám děti nikterak nebudou zasahovat do naší rodiny,nechtěla jsem aby mi je vodil domů ani jinak abych se musela podílet na jejich zaopatření,nepočitaje samozřejmně výživné,to platíme pravidelně a včas.Ale tím to pro mě hasne,nechci s němi nikam jezdit ani se o ně starat...a proč?manžel má z bývalého manželství spoustu dluhů,které si udělal společně s bývalou...dále jim nechal po rozvodu veškeré vybavení bytu v hodnotě cca200tis.Teoreticky ke mě přišel s jednou taškou a nehledě na to že my budem spolu ještě ty jejich dluhy platit pěknou řádku let.Ipřesto všechno jsem si ho vzala a chci s ním žít,už jsem se se vžím smířila a snažím se šetřit aby jsme co nejvíce poplatili...nehledě na to že musím mému 4letému synovy odepírat spoustu věcí...Ale nemohu se nikdy smířit s tím že mi sem chce táhat ty děcka,strašně já nesnáším,mám proti nim úplnou averzi...a nemohu s tím nic dělat!!Vytáčí mě že oni maj všechno,drahé hračky a oblečení..a můj syn nic..jsou rozmazlení,drzí,člověk jim nic nezmí říct..a to maj teprve 6 a 8 let.Z mého pohledu prostě smradi...manžel to říká taky ale jak je s němi tak by se....už dokonce nechci jezdit ani k jeho rodičům když si je bere....Nevím jestli jsem moje pocity trochu vysvětlila,ale třeba mě někdo pochopíte....My se jinak s mužem k vůli ničemu nikdy nehádáme,jen tohle téma...zatím jsem si skoro vždy prosadila svou a děcka mi sem nevodil,ale mám strach do budoucna...chceme si brát hypotéku na byt,mít druhé dítě a mám obavy aby se nám manželství nerozpadlo a já nezůstala sama se dvěma dětmi a s hypotékou na krku.....

Ivana*M — 10. 8. 2006 19:29

Andrejka napsal(a):

Ahojky holky,rozhodla jsem se vám napsat a to proto,že třeba některá z vás prožívá podobnou situaci jako já nebo mi některá dokážete aspon trošku poradit jak z této ošemetné situace ven...Tak asi bych mela začít tím že jsem rok vdaná,s manželem jsme spolu prvně 2roky žili a pak se rozhodli vzít.Manžel má z prvního vztahu 2 děti.No,a tady je to moje trápení...před svadbou jsme se z manželem dohodli že nám děti nikterak nebudou zasahovat do naší rodiny,nechtěla jsem aby mi je vodil domů ani jinak abych se musela podílet na jejich zaopatření,nepočitaje samozřejmně výživné,to platíme pravidelně a včas.Ale tím to pro mě hasne,nechci s němi nikam jezdit ani se o ně starat...a proč?manžel má z bývalého manželství spoustu dluhů,které si udělal společně s bývalou...dále jim nechal po rozvodu veškeré vybavení bytu v hodnotě cca200tis.Teoreticky ke mě přišel s jednou taškou a nehledě na to že my budem spolu ještě ty jejich dluhy platit pěknou řádku let.Ipřesto všechno jsem si ho vzala a chci s ním žít,už jsem se se vžím smířila a snažím se šetřit aby jsme co nejvíce poplatili...nehledě na to že musím mému 4letému synovy odepírat spoustu věcí...Ale nemohu se nikdy smířit s tím že mi sem chce táhat ty děcka,strašně já nesnáším,mám proti nim úplnou averzi...a nemohu s tím nic dělat!!Vytáčí mě že oni maj všechno,drahé hračky a oblečení..a můj syn nic..jsou rozmazlení,drzí,člověk jim nic nezmí říct..a to maj teprve 6 a 8 let.Z mého pohledu prostě smradi...manžel to říká taky ale jak je s němi tak by se....už dokonce nechci jezdit ani k jeho rodičům když si je bere....Nevím jestli jsem moje pocity trochu vysvětlila,ale třeba mě někdo pochopíte....My se jinak s mužem k vůli ničemu nikdy nehádáme,jen tohle téma...zatím jsem si skoro vždy prosadila svou a děcka mi sem nevodil,ale mám strach do budoucna...chceme si brát hypotéku na byt,mít druhé dítě a mám obavy aby se nám manželství nerozpadlo a já nezůstala sama se dvěma dětmi a s hypotékou na krku.....

Poradit ti neumim, protože naštěstí podobnou situaci jsem nezažila,ale chtela bych te alespon podporit.Citila bych to určitě stejně.Možná je to hodně o vztahu k dětem .já je celkově nemusím, tak by mi cizí děti určitě dost vadily.
Moc ti přeju,at se nějak rozumně dohodnete.

Bety — 10. 8. 2006 20:01

Andrejko, uvážilas, že cokoliv si v manželství dohromady pořídíte, tak kdyby se s tvojím manželem něco stalo, ty jeho děti budou po něm v každém případě dědit. Takže když si pořídíte dům, tak budou dědit podíl z toho domu. Takže když je tak moc nesnášíš, zda by nebylo dobré dohodnout se o oddělení majetku?

Pavlik — 10. 8. 2006 20:35

Holka, já tě fakt chápu. Když jsem byla prvně vdaná, tak manžel měl děti z předchozího manželství. Přesně takhle jsem to cítila taky. To co o dal jim o to já musela víc našetřit . Navíc mi přišlo, že šetřím na holce. Nejhorší bylo, že si kluka bral na víkend každý druhý týden. Dokud jsme neměli dceru, tak mi nevadil, ale pak jsem ho fakt nesnášela. To víš, každá jsme kvočna a snažíme se bránit ty svoje. Nejvíc mi vadilo, jak byl rozcapenej: tohle není, tohle nedělá, po sobě něco uklidit ani náhodou. No nevím jak se s tím srovnáš, já se rozvedla a byla v pohodě, ale to není řešení. Pevné nervy a šetři svýmu synovi, co mu ty dáš to máš, po manželovi dědí všechny děti bez rozdílu z jakého vztahu. Právně si jsou všichni rovni-neopomenutelní dědici.

helena — 11. 8. 2006 6:56

Možná mě ukamenujete, ale mně je to fuk...
Andrejko, jak jsi vůbec mohla po manželovi chtít, aby se vykašlal na svoje děti??? Ať jsou tam dluhy, ať jim nechal zařízení bytu, cokoliv - pořád je jejich táta, který má i jiné povinnosti, než jen na chlup přesně platit výživné, víš. Nakonec jsi věděla před svatbou, že má, jak se tak ošklivě píše "dva závazky" a to je, děvče, na celý život, kdyby ti stokrát slíbil, že je kvůli tobě "odepíše". Nakonec, ty máš taky syna asi s někým jiným, jak to tak počítám - a to ti nevadí, že tvůj manžel se stará o "cizí dítě" a své by nemohl??? A jestli si nadělal dluhy - to jsi asi taky věděla, ne, že bude splácet? To je jen další závazek. Nepíšeš, jestli se na tom nějak podílí i jeho BM, ale pokud se takhle dohodli, asi k tomu měli důvod. Jste spolu dost dlouho na to, abys věděla, do čeho jdeš, tak proč jsi to nějak neřešila dřív? Chápu, že pro tebe jsou cizí, ale měla by sis uvědomit, že jsou to děti tvého manžela a pokud on není lempl, kterého by přestaly zajímat okamžikem rozvodu, nebo pokud ho k tomu nedonutíš ty, tak se s nimi bude chtít stýkat i nadále a ty s tím nic neuděláš. Jo, vadí ti, že tvůj syn nemá to, co ony, není divu, jsi máma, ale co si takhle uvědomit, že těm dětem jejich táta s mámou rozbourali jistotu domova a to nejmenší, co pro ně může udělat, je to, že je neodkopne úplně. Píšeš, že sis "prosadila svou" a domů ti je skoro nevodí - ale myslíš, že je to to nejlepší řešení?

Vlaďka — 11. 8. 2006 7:09

Víš Heleno, to je strašně těžké pro obě strany. Manžel měl taky syna, brali jsme si ho jak to šlo, třeba i v týdnu. Když se nám narodili dva kluci, prostě to byli bráchové. Je fakt, že jsme platili jejich novomanželskou půjčku 13 let a manžel si vzal jen obývací stěnu a sedačku. To se mi teda taky zajídalo. Na vánoce se klukovi kupovaly dražší hračky, protože je chudák sám a naše děti ostrouhaly. To, že jeho máma měla každou chvíli chlapa jen dokud mu nedošly peníze, to se neřešilo. Já jsem se manželova syna ještě jako blbec většinou zastala, pomáhala mu s učením. A víš jak se nám odvděčil? Už jsem to tu někde psala, začal krást, nám vykradl byt, věci prodal, takže jsme si je museli v zastavárně koupit zpátky... Teď na něj platíme do diagnosťáku - a co by mě nenapadlo - na prázdniny dostal dovolenku. Asi to bude znít dost hnusně, ale pokud ho už nikdy neuvidím, budu jenom ráda a podle mě bohužel za chvíli skončí stejně v base. Je mi líto, ale to je život. Každá se s tím musíme nějak vypořádat.

Dana — 11. 8. 2006 7:23

Nemyslím, že by Andrejka chtěla, aby se na ně vykašlal, prostě jenom nechce, aby je tahal do jejího života a to se dá pochopit. Mě samotné cizí děti nevadí, stěhují se nám do bytu kamarádi mých vlastních dětí, takže nevím , kolik večeří mám zrovna dělat, ale to je moje rozhodnutí. Ty to tak necítíš, nemáš k nim nijaký vztah, a nemáš k nim ani povinnost, takže pokud s nimi nechceš být, nikdo tě nemůže nutit. Manžel si je může brát ke svým rodičům, pochopila jsem, že jste se dohodli, že tě s nimi nebude zatěžovat, tak by to tak měl dodržet. Myslím, že pokud nechceš, aby ti je vodil domů, máš na to právo, protože zy evidentně jejich přítomností trpíš a stres není dobrý. Je přece spousta možností, jak s nimi může tvůj manžel trávit čas . Píšeš že k tobě přišel s jednou taškou, takže jsem pochopila, že byt je tvůj. To, že jsou děti z rozvedeného manželství , není tvoje vina, za to může tvůj manžel a jeho BM, tak nevidím důvod, proč by jsi na ůkor jejich "štěstí" měla trpět ty ve svém vlastním bytě. Na to aby byli šťastné se svým otcem přece nepotřebují scházet se s ním u tebe, na to jim stačí s ním být kdekoli. Není přece možné dávat štěstí jeho dětí nad tvoje vlastní, každý má nárok na ten svůj kousek, tak to prostě musíte vyřešit jinak. Pokud nechceš jezdit k jeho rodičům, když tam jsou jeho děti, máš na to taky právo, vypracujte si harmonogram, který víkend tam budou a je to. To, že tvůj manžel má děti neznamená, že ty se s nimi musíš stýkat, to záleží čistě na tobě. Spokojení musíte bý všichni.
Jenom s tím novým bytem pozor, tam už těžko budeš moci říci, sem ne, pokud tě nebude respektovat. Musíte se dopředu dohodnout a nejlépe písemně, protože vaše hádky kolem této záležitosti můžou také vést až k rozvodu a pokud spolu budete mít dítě, tak tady bude zase další dítě bez otce a to je snad zbytečné.

nána — 11. 8. 2006 8:00

Milá Andrejko, ani nevíš jak ti rozumím. Můj první muž nestál za nic, rozvedla jsem se a mám taky jedno dítko. Pak jsem potkala svého přítele miluju ho moc, jsme spolu už 6 let, on má též dvě děti, každé z jinou partnerkou. Prostě nemohl, najít tu pravou a takle to dopadlo, každá chtěla dítě, tak jí " ho udělal" a teď na ně platí. To starší k nám nejezdí (bylo by nadlouho psát proč, ale to jsem měla raději něž to mladší), na mladší je fixovaný. Nevím proč, nesnáším to dítě od prvního dne co jsem ho viděla (něco tak nesnesitelnýho jsem ještě neviděla), nikdy jsem si nemyslela, že to takhle budu cítit, představovala jsem si to tak krásně, jak budem všichni jezdit na výlety atd.. Ovšem jak rychle jsem vystřízlivěla, spratek to s tatímkem tak umí, že na ostatní "děti" se prostě ohled nebere (ještě chci říct, že toto dítě jen těžko má kamarády, nikdo sním nechce nic mluvit- nevím proč??? asi taková osobnost nesnesitelná). Ještě jednou chci napsat, že svýho přítele moc miluju, snáším to velmi těžce, když je u nás bolí to, hlavně kvůli tomu co mi přítel provedl - je jistá věc kterou mu do konce svýho života neodpustím (jestli s ním ještě teda budu), teď by to chtěl napravit a já nevím jestli mu mám nebo nemám dát šanci....., mít spolu miminko, ale co když...... Bojím se, že budem místo dvou odsunutých na 10 kolej tři odsunutí, a kvůli tomu "jeho dítku neudělá ústupek- žádnej", chtěli jsme se po vánocích začít snažit o mimi, ale já zas váhám, je mi 33 za chvíli budu stará a možná už žádný jiný dítko něž to jedno co mám, mít nebudu, Nikdy se nehádáme, jen kvůli ní, když u nás je , vše co udělám je špatně, já snad i před ní špatně dejchám nebo co.....jak já říkám kdo to nezažil nepochopí.  Ty rady o lásce k cízím dětem, tak ty bych dávala taky, kdybych to nezažila, jak moc to bolí...

Eva36 — 11. 8. 2006 8:05

Holky, přečtěte si od gymnazistky příspěvek v Rodičích a dětech - Nezvládám výchovu nevlastního syna...přijdete na to, že problém není v dětech, ani snad ve vás, ale především ve vašich manželích...jde jen o to, jestli to hodláte snášet a případně do jaké míry.

nána — 11. 8. 2006 8:11

Dano, moc hezky jsi to napsala , jak ráda bych byla kdyby to tak šlo u nás. U nás to nejde, přítel nerespektuje žádnou dohodu, ústupek, vždy mi odpoví věděla jsi, že mám děti, a to je pravda, ale srdce neposlechne rozum. Vytisknu si to co jsi napsala, a až to u nás bude zase vřít, dám mu to přečíst, aby se trochu vzpamatoval.

Fatima — 11. 8. 2006 9:07

Milá Andreo,

chápu, že Tě trápí finanční situace, ale upřímně musím říct, že znám ženské jako ty, které časem docílily toho, že se jejich muž přestal stýkat s dětmi z prvního manželství, aby měl doma klid.
Jsou to jeho děti a v jeho životě, pokud je to dobrý otec, by měly mít své pevné místo. Ony otce potřebují! Tvůj přístup mi přijde příšerně sobecký!
A vlastně mi přijde i docela nepochopitelný, kdybys neměla vlastní dítě, tak by snad dokázala porozumět, že si nepřeješ vídat se s jeho dětmi, ale jako matka... přijdeš mi opravdu hrozně sobecká.
Tvůj muž si pořídil děti a jeho zodpovědnost za ně rozvodem neskončila - jeho děti jsou jeho závazkem, do konce života a to nejen finančním, ale především citovým. V životě můžeme opustit kohokoliv, ale vlastní děti nikdy - a k tomu patří i to, že s nimi tvůj muž tráví dost času a zapojuje je do svého života v maximální možné míře.
Můj přítel má dovjčata z minulého manželství, dvě holčičky, které bezmezně miluje. Jeho bývalé ženě zůstalo vše - byt, zařízení, auto... přestože většinu z toho koupil přítel z vlastních peněz. Přesto přítel, kdykoliv jede navštívit děti, veze hračky, jídlo... a peníze vysoko nad standard alimentů. A musím říct, že kdyby se choval jinak, platil by jim pouze ty směšné alimenty, děti neviděl maximálně jak může... tak bych ho vykopla z domu, protože chlap, který se pořádně nestará o své děti, není chlap.
Ani naše finanční situace není zrovna růžová, ale já jsem šťastná, že mám doma chlapa, který se umí stavět čelem vůči svým závazkům!
Ať jsou ty jeho děti jakékoliv, jsou to jeho děti a jko dobrý otec by je měl mít na prvním místě... fakt nevěřím svým očím, jak můžou být některé ženské zlé a sobecké :usch:

BLUE — 11. 8. 2006 9:19

helena  - já s Tebou v podstatě souhlasím. Není to tak jednoznačné, chápu i Andrejku že to pro ní není lehké, ale  když si beru chlapa co má dvě děti tak s něčím takovým prostě musím trochu počítat.  Každopápdně chtít po něm aby se na ně vykašlal a jen jim platil nutné výživné, to je blbina. Navíc jestli tam jsou dluhy v předchozí rodině, tak i on na tom má jistě svůj podíl ne?
Andrejko,  a proč jsi tak zoufale proti?  co třeba se nejdřív zkusit s jeho dětmi spřátelit a  vycházet s nimi, třeba to půjde a bude to v pohodě.

Santala — 11. 8. 2006 9:30

Fatima napsal(a):

Milá Andreo,

chápu, že Tě trápí finanční situace, ale upřímně musím říct, že znám ženské jako ty, které časem docílily toho, že se jejich muž přestal stýkat s dětmi z prvního manželství, aby měl doma klid.
Jsou to jeho děti a v jeho životě, pokud je to dobrý otec, by měly mít své pevné místo. Ony otce potřebují! Tvůj přístup mi přijde příšerně sobecký!
A vlastně mi přijde i docela nepochopitelný, kdybys neměla vlastní dítě, tak by snad dokázala porozumět, že si nepřeješ vídat se s jeho dětmi, ale jako matka... přijdeš mi opravdu hrozně sobecká.
Tvůj muž si pořídil děti a jeho zodpovědnost za ně rozvodem neskončila - jeho děti jsou jeho závazkem, do konce života a to nejen finančním, ale především citovým. V životě můžeme opustit kohokoliv, ale vlastní děti nikdy - a k tomu patří i to, že s nimi tvůj muž tráví dost času a zapojuje je do svého života v maximální možné míře.
Můj přítel má dovjčata z minulého manželství, dvě holčičky, které bezmezně miluje. Jeho bývalé ženě zůstalo vše - byt, zařízení, auto... přestože většinu z toho koupil přítel z vlastních peněz. Přesto přítel, kdykoliv jede navštívit děti, veze hračky, jídlo... a peníze vysoko nad standard alimentů. A musím říct, že kdyby se choval jinak, platil by jim pouze ty směšné alimenty, děti neviděl maximálně jak může... tak bych ho vykopla z domu, protože chlap, který se pořádně nestará o své děti, není chlap.
Ani naše finanční situace není zrovna růžová, ale já jsem šťastná, že mám doma chlapa, který se umí stavět čelem vůči svým závazkům!
Ať jsou ty jeho děti jakékoliv, jsou to jeho děti a jko dobrý otec by je měl mít na prvním místě... fakt nevěřím svým očím, jak můžou být některé ženské zlé a sobecké :usch:

Fatimo, deti zatim nemam / nemuzu / a nejspis nas tady holky ukamenujou,ale naprosto s tebou souhlasim.Nedokazala bych milovat chlapa, ktery by se o sve deti nestaral a nedaval jim lasku o penezich to neni / ikdyz Andrea o nich hodne mluvi :o/

helena — 11. 8. 2006 9:47

BLUE napsal(a):

helena  - já s Tebou v podstatě souhlasím. Není to tak jednoznačné, chápu i Andrejku že to pro ní není lehké, ale  když si beru chlapa co má dvě děti tak s něčím takovým prostě musím trochu počítat.  Každopápdně chtít po něm aby se na ně vykašlal a jen jim platil nutné výživné, to je blbina. Navíc jestli tam jsou dluhy v předchozí rodině, tak i on na tom má jistě svůj podíl ne?
Andrejko,  a proč jsi tak zoufale proti?  co třeba se nejdřív zkusit s jeho dětmi spřátelit a  vycházet s nimi, třeba to půjde a bude to v pohodě.

Já mám dojem (ale nikomu ho nevnucuju), že Andrejka má prostě obavy o to, aby její syn "netrpěl" tím, že druhé děti dostanou něco nad rámec alimentů. To, že se jí zdají nevychované, rozjívené atd. může být taky tím, že jsou starší, než její chlapeček, tudíž se logicky chovají jinak, než poslušnější menší dítě. Ale jestliže se s nimi nebude chtít stýkat, těžko může jejich "nevhodné" chování ovlivňovat. Tatínek je rád, že je občas vidí, takže jim toho moc zakazovat nebude. Už tu někdo zmínil Gamnazistku - to je něco podobného, jenže ta se návštěvám kluka nebrání (i když jí tedy fest ničí), ale na rozdíl od Andrejky se s tím snaží něco udělat, místo aby vyslovila kategorický zákaz, což mi přijde jako konstruktivnější přístup.

BLUE — 11. 8. 2006 10:03

helena  -  joo ten zákaz to je fakt moc :-(  je to jejich táta a otcovství není jen placení alimentů!   Jak říkáš,  víc ovlivní když  se naopak s jeho dětmi vídat bude.

Andrejka — 11. 8. 2006 10:16

Holky počítala jsem stím že každá ma na toto téma rozdílné názory...holt každá má jinou povahu a taky snad jiný vztah k (cizím dětem)Abych to trochu upřesnila,na dluhách se měli podílet oba manželé ale jeho bývalá sním vykývala a vše zůstalo na manželovi..dále má jeho BŽ nového partnera který slušně vydělává a nejsou na tom tak bídně jak mi.oba maj práci,narozdíl od nás.Jediný co umí je pořád machrovat co si koupili co maj děcka nového.A když se manžel zmíní že on na to nemá aby dětem kopoval drahé dárky,tak řekne tvůj problém...děcka jsou samozřejmně vyčůraný a chcou jen to nejdrašší a jak se říká ničím se jim muž nezavděčí...Hodně jsou také naočkovaní z domu,ale at nad tím přemýšlím jak chci tak je prostě nikdy neskousnu!!!Někdo tu napsal že jsem to věděla před svadbou,ale přece jsme se nějak domluvili!!!A já nehodlám ustoupit at je cena jakákoli.Ještě k tomu bytu,bydlela sem v nájmu když se ke mě manžel nastěhoval,proto chceme řešit své bydlení...ale jsem už s manželem domluvená,že byt bude psán pouze na mě,kvůli těm dětem,aby nemohli dědit.Jenomže kdyby se něco stalo,tak je placení pouze na mě...proto ta obava.Ještě chci napsat,že manželovi nezakazuji aby děti vídal,jen nechci aby mi zasahovali do té mé...věřte mi kdo to nezažil těžko se může do toho vžít.

Fatima — 11. 8. 2006 10:18

Milá Náno,

za vše hovoří věta "ony chtěly dítě, tak jim je udělal".
Myslím si, že nikdo tě nemůže nutit, abys jeho dřívější děti milovala, ale měla bys zkusit vzít na vědomí, že tvůj partner si ty děti neudělal omylem, neudělal si je proto, aby někomu udělal radost, ale proto, že je chtěl taky. Takže věty typu "ona dítě chtěla, tak jí ho udělal" opravdy vyznívají, jako by je psala nána s malým n.
Myslím si, že na dítě svého partnera prostě žárlíš, neboť se mu dostává pozornosti, které se asi nedostává tobě. To, že tě to dítě na začátku odmítá se dá očekávat, protože každé dítě, obzvlášť menší, si přeje, aby spolu jeho rodiče žili a tebe vidí jako vetřelce mezi ně dva. Možná, že kdybys delší dobu a trpělivě zkoušela najít si k dítěti cestu, podařilo by se to. A i kdyby se to nepodařilo, mělo by tě těšit, že tvůj partner je dobrý a milující otec a smotný pohled na tvého spokojeného partnera, který se věnuje svému spokojenému dítěti by tě měl naplňovat.
Pokud nedokážeš překonat svlj odpor k jeho dětem, zkus si představit, jak by ses cítila ty, kdyby tví rodiče byli rozvedeni a ty mezi nimi pendlovala... třeba je to dítě tak nepříjemné právě proto, že těžce nese rozvod svých rodičů. Zkrátka zkus se vcítit do toho mrněte, třeba ti to pomůže ho vidět i malinko pozitivně.

chomáček — 11. 8. 2006 10:25

Mě se chce spíš plakat, když to čtu. Zakazovat tatínkovi,aby vídal své "vlastní" děti, mi přijde příliš velká daň za to, že to mezi rodiči neklapalo a ještě větší daň za to, že si táta našel ženu, která chce mít jen svou rodinu.
Andrejko, nezlob se, ale jak psala Helena. Věděla jsi do čeho jdeš. Proč to řešíš až ted a tak krutě? Není to fér. Tak to vidím já a je mi těch dětí dost líto. A jsou -li to fakani, je to z větší části chyba rodičů, jako asi i ten postoj, který máte vy s tvým mužem. Chjo.

kovjan — 11. 8. 2006 10:31

Já bych byla zase strašně moc ráda, kdyby manželova dcera z prvního manželství k nám chtěla. Ale bohužel na mě zanevřela a s manželem se stýká pouze sama.Je mi to moc líto, ale asi už s tím nic neudělám. Tak se ptám, má prosím někdo stejný zkušenosti, že děti z prvního manželství, na toho druhého zanevřeli. A nikdy bych nebránila, aby se stýkali, naopak kdyby chtěla víc a u i u nás, tak by bych byla moc šťastná.

Eva36 — 11. 8. 2006 10:41

Santala, Fatima, Helena: Holky, já s váma souhlasím. Starat se můj chlap o své děti z předchozího vztahu tak, že jim pouze platí alimenty, tak u mě skončil. Já sama jsem dost přísná, na sebe, i na moje dítě. Když se na něčem s dítětem dohodneme, neukecá mě, já zase na druhou stranu dodržuju, co jsem dítěti slíbila. Totéž chci asi od muže, s kterým bych měla žít. Žádné podlézání dětem, ale ani je odstrkovat. Ať už by ten muž dělal jedno či druhé, u mě by prostě skončil....

Andrejko: Ty sis vydupala, že jeho děti k vám tahat nebude. Nechci říkat, jestli to je správně, nebo ne. Jen si zkus představit sebe na místě jejich matky. Píšeš, že možná sami uvažujete o dítěti. Může se stát, že se rozvedete a nová partnerka pak postaví před otce vašeho dítěte také to, že si nepřeje, aby vaše dítě k nim chodilo...jak by ti bylo?...chápu, že to je těžké. Mě nejvíc zaráží přístup manžela. Souhlasí, že děti jsou rozmazlené a drzé, ale jakmile je má na starosti on, už si to nemyslí...(jistě že si to myslí dál, ale nechová se podle toho)....co to je za chlapa, proboha? To si neumí stát za svým názorem a podle toho se chovat? Ono totiž ty děti zajdou jen tak daleko, jak daleko je tatínek pustí...

Eva36 — 11. 8. 2006 10:53

kovjan napsal(a):

Já bych byla zase strašně moc ráda, kdyby manželova dcera z prvního manželství k nám chtěla. Ale bohužel na mě zanevřela a s manželem se stýká pouze sama.Je mi to moc líto, ale asi už s tím nic neudělám. Tak se ptám, má prosím někdo stejný zkušenosti, že děti z prvního manželství, na toho druhého zanevřeli. A nikdy bych nebránila, aby se stýkali, naopak kdyby chtěla víc a u i u nás, tak by bych byla moc šťastná.

Milá kovjan: Můj táta (tedy správně bych měla psát "otčím", ale já ho mám za tátu a tak mu říkám) měl z prvního manželství dva syny. Když se rozvedl, bylo jim asi 10 a 13 let, ani jeden k nám nechodil. Táta byl z toho nešťastnej, posílal pravidelně alimenty a i dárky, zkoušel je navštěvovat. Buď "nebyli" doma, nebo byli "nemocní", nebo byli u babičky...dárky se tátovi vracely zpátky. Jejich matka a hlavně pak babička z matčiny strany dokázala klukům naočkovat takovou nenávist k tátovi, že oni ho skutečně vidět nechtěli. Nota bene u nás - tj. u cizí ženský!!! (Moje máma je moc hodná ženská a přijme každé dítě jako vlastní, to je vyzkoušeno z jejího předchozího vztahu, kdy pán měl taky dceru z dřívějška. Ta se s námi stýká dodnes, i když je moje matka s jejím otcem dávno rozvedená.)...Čas plynul...a najednou asi před rokem a půl mému tátovi zazvonil telefon. Byl to jeho starší syn s tím, že čeká druhé dítě, že první holčičce už jsou asi 4 roky a že by tátu rád viděl...(řekla bych, že "prsty" v tom měla jeho rozumná a hodná žena, která sama otce ztratila v 16 letech a viděla asi, že nestýkat se s tátou do smrti smrťoucí by mohla být pěkná volovina)...Od té doby k nám rodina tohohle mého "bráchy" jezdí, s jeho ženou, jejich dětmi. Tátovy vnoučata u nás tráví nějaký ten víkend, teď jedou s tátou (tedy vlastně dědou) a mojí mámou na chalupu na týden....a jsem ráda, že k sobě vztah našli. Ten mladší syn svou cestu k otci ještě stále hledá a doufám, že najde....oběma dětem bylo bohužel vštěpováno, že moje matka je k..rva, kvůli které otec opustil původní rodinu...otec byl samozřejmě "hajzl", který se na děti "vykašlal"...jen chci říct, že matky v tomhle ohledu svou manipulací zvládnou hodně....Když dcera tvého partnera ráda vídá, je na něm, aby se třeba pokusil vás nějak sblížit. Jenže muži se velmi špatně orientují v psychice a v psychologii. Je pro ně mnohem snazší dítěti vysvětlit násobení desetinných čísel, než podat jim rozumně informaci o rozchodu s jejich matkou, o jejich pokračující lásce k dítěti, o tom, že se nemusejí cítit novou partnerkou ohrožené....No ale pokusit by se mohl. Nic násilím vnucovat, to by vyvolalo jen další zášť. Ale pomalu jít třeba spolu na zmrzlinu, do kina...pak třeba stanovat....najít zájem, který dcera o něco má a věnovat se tomu zájmu společně....je to hodně na tom chlapovi.

Tiani — 11. 8. 2006 11:01

Nechi do toho nijak zasahovat, protože ten kdo opravdu nezažije takovou situaci, tak ji posuzuje  tak jak je morální se zachovat!
Jen jsem chtěla podotknout, že ve svém další příspěvku Andrejka píše, že nezakazuje otci vídat se z dětmi, jen se na návštěvách nechce podílet!

chomáček napsal(a):

Mě se chce spíš plakat, když to čtu. Zakazovat tatínkovi,aby vídal své "vlastní" děti, mi přijde příliš velká daň za to, že to mezi rodiči neklapalo a ještě větší daň za to, že si táta našel ženu, která chce mít jen svou rodinu.
Andrejko, nezlob se, ale jak psala Helena. Věděla jsi do čeho jdeš. Proč to řešíš až ted a tak krutě? Není to fér. Tak to vidím já a je mi těch dětí dost líto. A jsou -li to fakani, je to z větší části chyba rodičů, jako asi i ten postoj, který máte vy s tvým mužem. Chjo.

chomáček — 11. 8. 2006 11:25

Tiani, já vím, ale jak může být tomu manželovi? Vždyt by měli táhnout za jeden provaz. Víš, mě to bolí asi proto, že můj vlastní otec měl vždy rád jen sestru. Min.víc než mne. Já byla hudební typ, hrála jsem na housle, zpívala, kdežto sestra hrála házenou, proto on, jako fotbalista, byl z ní nadšen. Prý mne ponižoval už když jsem byla malá. Byla jsem jen vrzající hurvajs (jako že hraju falešně na housle a mám (po něm) odstátější uši) :) . Naši jsou rozvedení a můj otec se ke mě zachoval hrozně. Přešla jsem to a stýkali se znovu dál, ale ted zase vidím, jak za sestrou stále chodí (i s jeho ženou) a mě se neozve. JO, když jsou narozky, svátky, to jo, to nezapomene, ale sám od sebe ne. A v čem je asi problém? Nemá mne ráda jeho žena, to vím. Prý ke mne nenašla cestu. Ale já vím, že jsem jí nikdy nic neudělala. Prostě ona tu cestu najít nechce a mě to dost dlouho trápilo tak moc, že jsem se i budila s pláčem. A to mi je 28 a mám už prcka. Je to tak půl roku, co se z toho dostávám. Proto tak reaguji. Myslím, že ty děti za to nemohou až tak a její manžel taky ne. Měla by mu být oporou.

Dana — 11. 8. 2006 11:39

Děvčata, pořád omíláte jedno a to samé, že Andrejka zakazuje svému muži se s nimi stýkat. Ale to není pravda, platí, stýká se s nimi, vodí je ke svým rodičům na víkendy a je tam s nimi. Ona jen chce, aby se s nimi nemusela stýkat ona a to mi promiňte, na to má snad právo. Nebo ona si ty děti udělala? Vzala si ho s dětma, to je pravda, taky mu nezakazuje se s nimi stýkat, jen chce mít oddělenou rodinu. A pokud vím, on jí to slíbil a tak si myslím, že by to měl dodržet. Byla to přece její podmínka a věděl o ní tak jako ona o jeho dětech. Taky bych nesnesla chlapa, aby se nestaral o své děti, ale to neznamená, že se o ně musí starat ona. Já jenom přiznávám Andrejce právo volby.
Fatima píše :
Tvůj muž si pořídil děti a jeho zodpovědnost za ně rozvodem neskončila - jeho děti jsou jeho závazkem, do konce života a to nejen finančním, ale především citovým.
Ano, souhlasím, on si je pořídil, on ať se stará, každý není ne jen ochoten, ale hlavně schopen se starat o cizí děti a pro Andrejku ty děti cizí jsou. Není pokrytcem, který by tvrdil něco jiného. Tak to je a basta. Přispívá k tomu i to, že ze svého rodinného rozpočtu platí jenom oni dluhy z předchozího manželství jejího manžela. Dokážu pochopit tu averzi, když sama nemůže svému synovi koupit nějakou blbůstku pro radost, protože na lednici leží složenka na dluhy , se kterými nemá nic společného a notabene je platí celé.
Fatima píše, že přítel dává a kupuje nad standart. To je úžasné. Ale dělá to proto, že na to má. Jak by jsi se tvářila, kdyby koupil a teď to přeženu svému dítěti mobil za 7 tisíc a tobě se rozbili jediné boty a neměla na jiné?
Prostě všechny víme, že tu situaci u Andrejky nemůžeme objektivně posoudit, ale jedno můžeme, nechat ji právo sama se rozhodnout.

Dana — 11. 8. 2006 11:45

chomáček napsal(a):

Tiani, já vím, ale jak může být tomu manželovi? Vždyt by měli táhnout za jeden provaz. Víš, mě to bolí asi proto, že můj vlastní otec měl vždy rád jen sestru. Min.víc než mne. Já byla hudební typ, hrála jsem na housle, zpívala, kdežto sestra hrála házenou, proto on, jako fotbalista, byl z ní nadšen. Prý mne ponižoval už když jsem byla malá. Byla jsem jen vrzající hurvajs (jako že hraju falešně na housle a mám (po něm) odstátější uši) :) . Naši jsou rozvedení a můj otec se ke mě zachoval hrozně. Přešla jsem to a stýkali se znovu dál, ale ted zase vidím, jak za sestrou stále chodí (i s jeho ženou) a mě se neozve. JO, když jsou narozky, svátky, to jo, to nezapomene, ale sám od sebe ne. A v čem je asi problém? Nemá mne ráda jeho žena, to vím. Prý ke mne nenašla cestu. Ale já vím, že jsem jí nikdy nic neudělala. Prostě ona tu cestu najít nechce a mě to dost dlouho trápilo tak moc, že jsem se i budila s pláčem. A to mi je 28 a mám už prcka. Je to tak půl roku, co se z toho dostávám. Proto tak reaguji. Myslím, že ty děti za to nemohou až tak a její manžel taky ne. Měla by mu být oporou.

Píšeš, že tě otec ponižoval už v dětství, tak za to asi nebude moci jeho druhá žena. Něco jiného je, nestýkat se moc a něco druhého je, tě ponižovat. To musí být v tobě, umět zesměšnit vlastní dceru a pokud se s jednou dcerou stýká, kdyby chtěl, stýkal by se i s druhou.

Fatima — 11. 8. 2006 11:49

A ještě jeden příběh ze života.
Můj otec se rozvedl se svou první ženou, se kterou měl syna - mého "polovičního" bratra. Bráchovi bylo asi 14 let, když se táta znovu oženil s mou mámou.
Bráchova matka dodnes nemůže vidět mou mámu (přestože moje máma nebyla důvod rozvodu mého otce). Po rozvodu byla tak vzteklá, že bráchovi zakazovala se vídat s otcem a chodit k nám domů. Naštěstí brácha byl dost starý a měl svou hlavu, takže k nám chodil docela často. Táta s ním celou zimu jezdil lyžovat, kupoval mu vybavení atd. - a co na to moje máma? Brácha byl vždy vítaný a dodnes je, i když moje máma třeba k němu domů nemůže, protože přes chodu bydlí jeho máma a ta by nevydýchala, že 26 let po rozvodu by se tam objevil její bývalý manžel se svou ženou.
A nejenže byl brácha vždy vítaný, vždy dostal s námi oběd/večeři, jezdil s námi na dovolenou a máma vždy tátovi vynadala, když jako alimenty poslal pouze peníze určené od soudu - vždy se slovy - vždyť to je směšná částka, koukej posílat víc. Nikdy ani slovem tátovi nevytknula, že bráchovi zase koupil třeba nové drahé lyže... a mně nekoupil, protože na dvoje nebylo :lol:
Bratrova matka se už nikdy nevdala, nastěhovala si k sobě za sebou pár chlapů, rozvedených a sdětmi, ale protože jim zakazovala se s jejich dětmi vídat, vodit je k nim domů a nedejbože jim něco KUPOVAT, všichni to po čase zabalili a odešli od ní. Dnes je sama a citově závislá na bratrovi, tkerému dělá ze života peklo, resp. hlavně dělá ze života peklo jeho manželce!
Ženská, která se hned na začátku odmítá stýkat s dětmi svého partnera, odmítá je pouštět do společného bydlení a vzteká se, pokud partner dá dětem o kačku víc, než kolik určil soud, tak ta to bude mít v životě těžké, protože se natolik užírá závistí a žárlivostí, že nikdy nemůže mít opravdu spokojený život.
Možná, kdyby se Andrea smířila s faktem, že bývalá žena její muže se má líp než ona, možná by se smířila i s těmi dětmi. Něco mi říká, že celý problém není vůbec o dětech, ale o čisté a nefalšované závisti vztáhnuté na bývalý život partnera.
A je mi hrozně líto těch dětí, které se s tátou můžou vidět možná chvíli někde v parku, v restauraci... ale už nikd ynebudou mít šanci být součástí jeho života, protože už s ním nikdy nepojedou na dovolenou, nikdy nepřespí v bytě, kde spí on, nikdy s ním neposnídají... a je mi líto toho chlapa, který je mezi dvěma mlýnskými kameny - láskou, ke svým dětem a semetrikou, která dělá scény pokaždé, když projeví lásku svým dětem. doufám, že se z toho chlapec nezcvokne nebo že nebude rezignovat na lásku ke svým dětem, aby měl doma pokoj.

Santala — 11. 8. 2006 11:51

Dana napsal(a):

Děvčata, pořád omíláte jedno a to samé, že Andrejka zakazuje svému muži se s nimi stýkat. Ale to není pravda, platí, stýká se s nimi, vodí je ke svým rodičům na víkendy a je tam s nimi. Ona jen chce, aby se s nimi nemusela stýkat ona a to mi promiňte, na to má snad právo. Nebo ona si ty děti udělala? Vzala si ho s dětma, to je pravda, taky mu nezakazuje se s nimi stýkat, jen chce mít oddělenou rodinu. A pokud vím, on jí to slíbil a tak si myslím, že by to měl dodržet. Byla to přece její podmínka a věděl o ní tak jako ona o jeho dětech. Taky bych nesnesla chlapa, aby se nestaral o své děti, ale to neznamená, že se o ně musí starat ona. Já jenom přiznávám Andrejce právo volby.
Fatima píše :
Tvůj muž si pořídil děti a jeho zodpovědnost za ně rozvodem neskončila - jeho děti jsou jeho závazkem, do konce života a to nejen finančním, ale především citovým.
Ano, souhlasím, on si je pořídil, on ať se stará, každý není ne jen ochoten, ale hlavně schopen se starat o cizí děti a pro Andrejku ty děti cizí jsou. Není pokrytcem, který by tvrdil něco jiného. Tak to je a basta. Přispívá k tomu i to, že ze svého rodinného rozpočtu platí jenom oni dluhy z předchozího manželství jejího manžela. Dokážu pochopit tu averzi, když sama nemůže svému synovi koupit nějakou blbůstku pro radost, protože na lednici leží složenka na dluhy , se kterými nemá nic společného a notabene je platí celé.
Fatima píše, že přítel dává a kupuje nad standart. To je úžasné. Ale dělá to proto, že na to má. Jak by jsi se tvářila, kdyby koupil a teď to přeženu svému dítěti mobil za 7 tisíc a tobě se rozbili jediné boty a neměla na jiné?
Prostě všechny víme, že tu situaci u Andrejky nemůžeme objektivně posoudit, ale jedno můžeme, nechat ji právo sama se rozhodnout.

Správně, právo se rozhodnout. Rozhodla se, vzala si ho. I s jeho minulosti...

Fatima — 11. 8. 2006 11:59

Dana napsal(a):

Děvčata, pořád omíláte jedno a to samé, že Andrejka zakazuje svému muži se s nimi stýkat. Ale to není pravda, platí, stýká se s nimi, vodí je ke svým rodičům na víkendy a je tam s nimi. Ona jen chce, aby se s nimi nemusela stýkat ona a to mi promiňte, na to má snad právo. Nebo ona si ty děti udělala? Vzala si ho s dětma, to je pravda, taky mu nezakazuje se s nimi stýkat, jen chce mít oddělenou rodinu. A pokud vím, on jí to slíbil a tak si myslím, že by to měl dodržet. Byla to přece její podmínka a věděl o ní tak jako ona o jeho dětech. Taky bych nesnesla chlapa, aby se nestaral o své děti, ale to neznamená, že se o ně musí starat ona. Já jenom přiznávám Andrejce právo volby.
Fatima píše :
Tvůj muž si pořídil děti a jeho zodpovědnost za ně rozvodem neskončila - jeho děti jsou jeho závazkem, do konce života a to nejen finančním, ale především citovým.
Ano, souhlasím, on si je pořídil, on ať se stará, každý není ne jen ochoten, ale hlavně schopen se starat o cizí děti a pro Andrejku ty děti cizí jsou. Není pokrytcem, který by tvrdil něco jiného. Tak to je a basta. Přispívá k tomu i to, že ze svého rodinného rozpočtu platí jenom oni dluhy z předchozího manželství jejího manžela. Dokážu pochopit tu averzi, když sama nemůže svému synovi koupit nějakou blbůstku pro radost, protože na lednici leží složenka na dluhy , se kterými nemá nic společného a notabene je platí celé.
Fatima píše, že přítel dává a kupuje nad standart. To je úžasné. Ale dělá to proto, že na to má. Jak by jsi se tvářila, kdyby koupil a teď to přeženu svému dítěti mobil za 7 tisíc a tobě se rozbili jediné boty a neměla na jiné?
Prostě všechny víme, že tu situaci u Andrejky nemůžeme objektivně posoudit, ale jedno můžeme, nechat ji právo sama se rozhodnout.

Ale dano copak necháopeš, že svým rozhodnutím Andrea bere dětem tátu? protože mu dává najevo, že jeho děti jsou pro ni nežádoucí? Protože jim neumožní trávit s otcem třeba celý víkend? Společnou dovolenou?
a že si vzala chlapa, který, jak Andrea tvrdí, platí dluhy za bývalou ženu, která neplatí nic... no to snad věděkla na začátku, ne? A pokdu byla ochotna podílet se na jeho dluzích, tak by to sand teď neměla mít nikomu za zlé, ne?
Já bych taky mohla příteli vyčítat, že koupil holkám další "blbosti" a já nutně potřebuji nové kalhoty, na které momentálně nemám, protože jsem zaplatila celý nájem za byt, aby on mohl zaplatit hotel svému bratrovi, který jej na týden přijel navštívit (trochu komplikované, ale snad pochopitelné), ale já to v těch straých kalhotech nějak přežiju, protože když ho vidím, jak přijede z návštěvy dětí domů a jak o nich vykládá nadšeně, jak si hráli, co spolu dělali.... tak budu chodit klidně v trenkách, chápeš to?
Není to o tom, že máme spoustu peněz, speciálně teď poslední dva měsíce máme poměrně velké finanční obtíže, ale NIDKY bych nechtěla přítele připravit o rozzářené oči jeho dětí. Navíc tentokrát nestihnul nákupy a tak dal bývalé ženě peníze... jo, mohla bych se vztekat, že třeba ona si za peníze, které nechává pro holky koupí kalhoty a já je tak nutně potřebuji... ale proč bych to dělala? Mám radost, že on má radost a jsem šťastná, že jsem s chlapem, který své děti miluje, i když je může vidět jen jednou za měsíc a který za nimi dojíždí, přestože ho jeho bývalá oholila o vše.

kovjan — 11. 8. 2006 12:07

Děkuji za odpověď.Je to velmi podobné jako u nás. Vím jistě, že mě teď manželova dcera nesnáší, i když na začátku to bylo jiné.Když se manžel rozváděl, bylo to těžké období pro všechny.Jeho dcera byla na něm hodně fixovaná a muselo to být pro ní moc těžké. Vím, že jsem bohužel stála za jeho rozvodem, kdyby nebylo mě asi by se nerozvedl (ale musím ještě napsat, že se již dříve chtěli spolu rozvádět-měly i jiné problémy),tak si myslím, že jsem nebyla jedinou příčinou jejich rozvodu, ale to by bylo asi na jiné téma.A nemám právo soudit jeho předchozí manželství.  Je mi jasné, že dcera tím rozvodem hodně musela trpět a zasloužím si její chování ke mně. Ale chtěla jsem jen napsat, že jí bylo v době rozvodu deset let. A chtěla jít s tátou k nám. Ale po třech dnech se rozmyslela, což dokážu pochopit. Asi by nebylo dobré, aby její matka zůstala sama. V té době mě ještě jeho dcera zdravila a normálně se semnou bavila. Chodila i  k nám. Když s námi chtěla na jeden den někam jet, tak jí bývalá manželka mého muže, naplánovala jiný program. Jediný co teď může jít s tátou, tak jednou za dva měsíce do kina. Po pár návštěvách u nás se její chování změnilo, přestala k nám chodit a přestala mě zdravit. Je mi jasné, že to nebylo z její hlavy.Manžel se jí snažil dříve vše vysvětlit,ale bohužel šanci jsem už nedostala. Vím jistě, že jí bývalá manželka naočkovala proti mně, udělala ze mě ku… atd.A nejhorší je, že zakázala dceři, aby jezdila k příbuzným od manžela.Takže akorát jednou manžel jí vzal (nevím jestli tajně) za babičkou, který se po ní také moc stýská a nejen jí, protože u příbuzných trávila hodně času, samozřejmě než se rozvedli.
A myslím, že by již nemělo smysl, abych s nimi začala teď někam chodit. Bojím se, aby jeho dcera kvůli mně, i s ním nechtěla někam chodit.Je mi to všechno moc líto, protože se manžel hezky stará o mou dcerou z prvního manželství. Ještě máme s manželem „společnou“ holčičku, která o sestře ví, ale osobně jí nezná. Asi člověk nemůže mít všechno …..

kovjan — 11. 8. 2006 12:09

je to pro Evu 36

kovjan napsal(a):

Děkuji za odpověď.Je to velmi podobné jako u nás. Vím jistě, že mě teď manželova dcera nesnáší, i když na začátku to bylo jiné.Když se manžel rozváděl, bylo to těžké období pro všechny.Jeho dcera byla na něm hodně fixovaná a muselo to být pro ní moc těžké. Vím, že jsem bohužel stála za jeho rozvodem, kdyby nebylo mě asi by se nerozvedl (ale musím ještě napsat, že se již dříve chtěli spolu rozvádět-měly i jiné problémy),tak si myslím, že jsem nebyla jedinou příčinou jejich rozvodu, ale to by bylo asi na jiné téma.A nemám právo soudit jeho předchozí manželství.  Je mi jasné, že dcera tím rozvodem hodně musela trpět a zasloužím si její chování ke mně. Ale chtěla jsem jen napsat, že jí bylo v době rozvodu deset let. A chtěla jít s tátou k nám. Ale po třech dnech se rozmyslela, což dokážu pochopit. Asi by nebylo dobré, aby její matka zůstala sama. V té době mě ještě jeho dcera zdravila a normálně se semnou bavila. Chodila i  k nám. Když s námi chtěla na jeden den někam jet, tak jí bývalá manželka mého muže, naplánovala jiný program. Jediný co teď může jít s tátou, tak jednou za dva měsíce do kina. Po pár návštěvách u nás se její chování změnilo, přestala k nám chodit a přestala mě zdravit. Je mi jasné, že to nebylo z její hlavy.Manžel se jí snažil dříve vše vysvětlit,ale bohužel šanci jsem už nedostala. Vím jistě, že jí bývalá manželka naočkovala proti mně, udělala ze mě ku… atd.A nejhorší je, že zakázala dceři, aby jezdila k příbuzným od manžela.Takže akorát jednou manžel jí vzal (nevím jestli tajně) za babičkou, který se po ní také moc stýská a nejen jí, protože u příbuzných trávila hodně času, samozřejmě než se rozvedli.
A myslím, že by již nemělo smysl, abych s nimi začala teď někam chodit. Bojím se, aby jeho dcera kvůli mně, i s ním nechtěla někam chodit.Je mi to všechno moc líto, protože se manžel hezky stará o mou dcerou z prvního manželství. Ještě máme s manželem „společnou“ holčičku, která o sestře ví, ale osobně jí nezná. Asi člověk nemůže mít všechno …..

Judinka — 11. 8. 2006 12:21

Fatimko, ty jsi tak hodná, že mám obavu, abys na to nedoplatila. Svět není tak spravedlivý...:gloria:

Fatima napsal(a):

Dana napsal(a):

Děvčata, pořád omíláte jedno a to samé, že Andrejka zakazuje svému muži se s nimi stýkat. Ale to není pravda, platí, stýká se s nimi, vodí je ke svým rodičům na víkendy a je tam s nimi. Ona jen chce, aby se s nimi nemusela stýkat ona a to mi promiňte, na to má snad právo. Nebo ona si ty děti udělala? Vzala si ho s dětma, to je pravda, taky mu nezakazuje se s nimi stýkat, jen chce mít oddělenou rodinu. A pokud vím, on jí to slíbil a tak si myslím, že by to měl dodržet. Byla to přece její podmínka a věděl o ní tak jako ona o jeho dětech. Taky bych nesnesla chlapa, aby se nestaral o své děti, ale to neznamená, že se o ně musí starat ona. Já jenom přiznávám Andrejce právo volby.
Fatima píše :
Tvůj muž si pořídil děti a jeho zodpovědnost za ně rozvodem neskončila - jeho děti jsou jeho závazkem, do konce života a to nejen finančním, ale především citovým.
Ano, souhlasím, on si je pořídil, on ať se stará, každý není ne jen ochoten, ale hlavně schopen se starat o cizí děti a pro Andrejku ty děti cizí jsou. Není pokrytcem, který by tvrdil něco jiného. Tak to je a basta. Přispívá k tomu i to, že ze svého rodinného rozpočtu platí jenom oni dluhy z předchozího manželství jejího manžela. Dokážu pochopit tu averzi, když sama nemůže svému synovi koupit nějakou blbůstku pro radost, protože na lednici leží složenka na dluhy , se kterými nemá nic společného a notabene je platí celé.
Fatima píše, že přítel dává a kupuje nad standart. To je úžasné. Ale dělá to proto, že na to má. Jak by jsi se tvářila, kdyby koupil a teď to přeženu svému dítěti mobil za 7 tisíc a tobě se rozbili jediné boty a neměla na jiné?
Prostě všechny víme, že tu situaci u Andrejky nemůžeme objektivně posoudit, ale jedno můžeme, nechat ji právo sama se rozhodnout.

Ale dano copak necháopeš, že svým rozhodnutím Andrea bere dětem tátu? protože mu dává najevo, že jeho děti jsou pro ni nežádoucí? Protože jim neumožní trávit s otcem třeba celý víkend? Společnou dovolenou?
a že si vzala chlapa, který, jak Andrea tvrdí, platí dluhy za bývalou ženu, která neplatí nic... no to snad věděkla na začátku, ne? A pokdu byla ochotna podílet se na jeho dluzích, tak by to sand teď neměla mít nikomu za zlé, ne?
Já bych taky mohla příteli vyčítat, že koupil holkám další "blbosti" a já nutně potřebuji nové kalhoty, na které momentálně nemám, protože jsem zaplatila celý nájem za byt, aby on mohl zaplatit hotel svému bratrovi, který jej na týden přijel navštívit (trochu komplikované, ale snad pochopitelné), ale já to v těch straých kalhotech nějak přežiju, protože když ho vidím, jak přijede z návštěvy dětí domů a jak o nich vykládá nadšeně, jak si hráli, co spolu dělali.... tak budu chodit klidně v trenkách, chápeš to?
Není to o tom, že máme spoustu peněz, speciálně teď poslední dva měsíce máme poměrně velké finanční obtíže, ale NIDKY bych nechtěla přítele připravit o rozzářené oči jeho dětí. Navíc tentokrát nestihnul nákupy a tak dal bývalé ženě peníze... jo, mohla bych se vztekat, že třeba ona si za peníze, které nechává pro holky koupí kalhoty a já je tak nutně potřebuji... ale proč bych to dělala? Mám radost, že on má radost a jsem šťastná, že jsem s chlapem, který své děti miluje, i když je může vidět jen jednou za měsíc a který za nimi dojíždí, přestože ho jeho bývalá oholila o vše.

Eva36 — 11. 8. 2006 12:28

kovjan: Drž se. A manžel by neměl být takový pose.a, aby si nechal od BM diktovat, kam může dceru vzít. Zároveň by se dcery měl ptát, jestli chce jet třeba za babičkou. Pokud řekne, že ano, musí ji podpořit v tom, že ona má právo se rozhodnout vidět babičku, i když si to její matka nepřeje. .... takovou ženskou nechápu. Mám kamarádku s podobnou maminkou (a babičkou), na otci nenechali nit suchou, pořád "tohle mu řekni, tohle mu neříkej" a když přijela tak zase výslech "řeklas mu?"....na zabití...kámoška se rychle naučila lhát (i když jí to dělalo problém, pořád to bylo lepší než poslouchat kecy maminky o tom, proč tátovi neřekla atd.)....Tvůj muž by se měl trochu vzchopit a víc se ptát dcery na to, co chce ona sama. Záleží na tom, jaké mají mezi sebou vztahy, no. Já mám tu zkušenost, že když se k dítěti stavím otevřeně, sama začínám mluvit o problémech (u nás rozchod a pak rozvod), nikoho neočerňuju a nechávám dítěti prostor se vyjádřit a jeho přání respektuju, pokud možno, tak to dítě přijímá velmi dobře. I mého nového partnera moje dítě (12 let) přijalo celkem dobře, i když ze začátku mělo proti němu řeči. Netlačila jsem na pilu, pomalu vysvětlovala, začala být sranda...a dneska spolu dobře vycházejí....našla jsem moc hezký citát. Dovolím si ho sem zkopírovat:

Vaše děti nejsou vašimi dětmi,
jsou syny a dcerami touhy po životě.
Přicházejí skrze vás, nejsou však vaši,
a třebaže i jsou u vás, nepatří vám.
Smíte jim dávat svou lásku, ne však své myšlení,
neboť mají vlastní myšlenky.
Můžete ubytovat jejich těla, nikoli však jejich duše,
neboť jejich duše dlí v domě zítřků,
který nemůžete navštívit ani ve svých snech.
Můžete se pokusit stát se jim rovni,
nesnažte se však učinit je rovné sobě.

Kahlil Gibran, prorok

A ještě něco, milá Kovjan. Neviň se z rozvodu tvého manžela. Nejspíš to tak mělo být. Ale tobě to nemusí bránit v tom, abys našla k jeho dceři cestu...ty nejsi závislá na tom, co její matka dělá, říká, zakazuje...ty můžeš sama dělat, co chceš. A já, kdyby mě trápilo, že ke mně jeho dcera nemá vztah (a to by mě trápilo), já bych ji nejspíš zkusila vyhledat, oslovit.....možná nebude reagovat hned....syn mého otce se k tátovi přihlásil zhruba po 20 (!) letech...zázraky se zřejmě dějí :)

nána — 11. 8. 2006 12:34

Fatimo,jen tak ....  těžko to posuzuješ když u nás nebydliš, ale ..První dítě měl jak se tak říká z  "hlouposti", byl zamilovaný, ona říkala že by si to maličký mohli udělat,vždyť kolem je plno holek co děti mají, moc se mu nechtělo, ale teda tak jo, nakonec se ani nevzali,odstěhovala se od přítele dítku nebylo ani půl roku ( že by dárce semene,???). Dítko si brával pomalu násilím, ale bral. Pak poznal další ženu, stou se oženil, jenže řekl už jedno dítko mám, nebudu nikam chvátat, to ale nevěděl že ho bude celá její (BM) rodina urážet, že asi nemá kvalitní semeno (přesně tak se o tom, jeho BM a její příb.bavilo, Já tedy vůbec nevěděla, že je dobré na pleť, to tvrdila jeho BM,že to potřebuje kvůli pleti atd, keci, keci na jedno téma) a že není schopen ani jí to dítě udělat a ostatní takový trapný řeči, že slaboch, tak tedy šel do toho, ale zas špatný konec, jeho BM je velmi násilnická, sprostá ženská, kdo jí nezná neuvěří,že i takové ženy můžou být. Co se týče toho druhýho dítka, vždy i když jsem se snažila (a snažím pořád přes všechno co se stalo), měla jsem prostě smůlu, jsem pro ní mumie, tak mi říká, nesnáší mě, chce abych vypadla, nezlob se na mě je jí 9 let tak trochu toho rozumu by už mohla mít. Její táta, když nebude se mou určitě si najde jinou a ta jí taky vonět nebude, prostě je její a basta. Ne že bych žárlila, myslím si, že to tak není, přijede vždycky jí něco je, zrovna jí teď máme na prázdninách a přitáhla vši, teď jsme momentálně zavšivená celé rodina. Nerespektuje tohle je tvůj ručník, tohle můj, tohle je můj hřeben atd. takže já ve svých 33 letech mám vši, moje dítě taky, děti sestry mého přítele taky a u babičky ještě nevíme. Nikdy jsem je neměla, nevím vůbec co to je a je mi z toho zle. Dávám si střípky všeho dohromady a vyjde mi alergie, já jí překousnu, to bych s přítelem nežila už 6 let, nejezdila by k nám každých 14 dní, na vánoce a na prázdniny, prostě jí nemusím. Co se týče přítele, on opravdu když se k něčemu nedonutí tak to neudělá, nejsem z těch abych se doprošovala, jednou se nám stala velmi nepříjemná nehoda, záměrně říkám nehoda, já to neplánovala a ani nechtěla, ale stalo se, o jaké mé rozčarování, že i když se chráníte stanese, bylo že jsem byla v jiném stavu, těžko se mi pořád věří, že mi to mohl říct (už mám dvě, je třeba dát to pryč) a já protože ho moc miluju, a pořád miluju, jsem to udělala, nikdo, říkám nikdo mi to z paměti nikdy nevymaže, bude to tam pořád strašně bolet, žádné jiné těhu. mi to nenahardí. Teď ví že udělal chybu, ale pořád si myslím že když spolu budem mít jiné dítko, nic se nezmění, jsem zatrplá, a na jeho děti (spíš to jedno, to starší už k nám bohužel nejezdí) alergická. No a teď se můžeš do mě pustit, jáká já vlastně jsem hrozná nána "n"...... a co mě má těšit, možná moje blbost asi?????

Tiani — 11. 8. 2006 12:35

No asi mu nejlíp nebude, ale právě proto, že se na tomto způsobu dohodli předem, tak by to měl respektovat a jak píšeš táhnout za jeden provaz, to mimochodem třeba u mě znamená i respektovat se na vzájem a respektovat dohodnutá pravidla.
Já jí dokážu pochopit, jsem v podobné a zároveň úplně odlišné situaci. Já sama mám tříleté dítě a můj přítel má 13ti letého syna ve své péči a žijeme všichni společně a musím říct, že někdy je to i těžký, ale snažím se nedělat žádné rozdíly, někdy je to složitější, ale i tak máme se starším "synem" k sobě blízko. Byly i situace, kdy jsem to chtěla vzát, protože mě nebral na vědomí sice nezlobil ale absolutně mě neposlouchal. Takže se opravdu nedivím, že Andrejka se tímto nechce zabývat, není to nic jednoduchého!


chomáček napsal(a):

Tiani, já vím, ale jak může být tomu manželovi? Vždyt by měli táhnout za jeden provaz. Víš, mě to bolí asi proto, že můj vlastní otec měl vždy rád jen sestru. Min.víc než mne. Já byla hudební typ, hrála jsem na housle, zpívala, kdežto sestra hrála házenou, proto on, jako fotbalista, byl z ní nadšen. Prý mne ponižoval už když jsem byla malá. Byla jsem jen vrzající hurvajs (jako že hraju falešně na housle a mám (po něm) odstátější uši) :) . Naši jsou rozvedení a můj otec se ke mě zachoval hrozně. Přešla jsem to a stýkali se znovu dál, ale ted zase vidím, jak za sestrou stále chodí (i s jeho ženou) a mě se neozve. JO, když jsou narozky, svátky, to jo, to nezapomene, ale sám od sebe ne. A v čem je asi problém? Nemá mne ráda jeho žena, to vím. Prý ke mne nenašla cestu. Ale já vím, že jsem jí nikdy nic neudělala. Prostě ona tu cestu najít nechce a mě to dost dlouho trápilo tak moc, že jsem se i budila s pláčem. A to mi je 28 a mám už prcka. Je to tak půl roku, co se z toho dostávám. Proto tak reaguji. Myslím, že ty děti za to nemohou až tak a její manžel taky ne. Měla by mu být oporou.

Nivapa — 11. 8. 2006 12:37

Ahoj holky, už pár dnů nakukuju na tyhle stránky a pročítám si co tady kdo má za problém, ale zatím jsem ještě na nic nereagovala, ale dneska bohužel musím, protože to, co tady napsala Andrejka je podle mého opravdu čistý hnus, zlobte se na mě jak chcete (hlavně se to asi dotkne Andrejky). Všechno, nebo víceméně většina přístupů záleží na ženě.....to, jak se bude partner chovat ke svým dětem z předchozího vztahu, ke své bývalé ženě, ke své rodině a okolí je dá se říct přímo úměrné tomu, jak ho směřuje ta daná žena! Sama jsem rozvedená a s bývalým manželem máme jedno dítě, BM žije nyní ve vztahu s přítelkyní a mají spolu chlapečka (1,5). :dudlik: Po rozvodu samozřejmě nebylo vše růžové a my s BM si neměli co říct, ale nikdy jsem nepopichovala dceru proti němu a naopak. Když si BM našel přítelkyni, tak začal dceru tochu zanedbávat a tak jsem mu pohrozila, že pokud si ji nebude brát pravidelně, tak raději vůbec, že ji nenechám trápit. Manžel si ji tedy začal brát a pomalu ji seznamovat s novou přítelkyní. Samozřejmě že dcera zpočátku reagovala negativně, měla 9 let a byla z toho všeho zmatená, ale byla jsem to já, kdo ji vysvětlil, že se v lásce k ní nic nezměnilo a že ji máme oba pořád stejně rádi, jen se po naších bocích objeví noví partneři a tak se stalo, že dcera viděla, že jeho nová partnerka není konkurence, ale vlastně skvělá kamarádka a našli si k sobě cestu, samozřejmě taky hlavně zásluhou té slečny....a to je k tobě Andrejko, byla to zásluhá té ženy, že si dokázala najít cestu k cizímu dítěti, k naší dceři a to sama děti ještě neměla, nezměnilo se to ani po narození jejich společného syna! Dcera má prostě dva domovy! S přítelkyní mého BM si rozumí, svěřuje se jí stejně se svými bolístkami raději než svému tatínkovi, protože si k ní ta druhá žena našla cestu. Já když potřebuji řešit něco ohledně dcery, tak se domlouvám víceméně s přítelkyní mého BM, než s ním, přece jen jsme jen ženské a praktické věci nám jdou lépe ;) Bere ji jako náhradní mamku a já jsem za to strašně moc ráda, teď vím, že kdyby se se mnou něco stalo, tak je v těch nejlepších rukou a nemusím se bát, že by mé dítě bylo někde odstrčené a nechtěné..... Je to prostě jen na tobě Andrejko, věděla jsi, že má děti a nepomůžou výmluvy, že jste se na něčem s manželem domluvili před svatbou, svoje vlastní děti milující rodič, ať už matka nebo otec neopustí, i kdyby na to přísahal!!!!!! Když jsem četla tvůj příspěvek, tak jsem měla slzy v očích a vztek v srdci, vztek na tebe a slzy nad dětmi :grater:

nána — 11. 8. 2006 12:58

Nivapo, u Vás to funguje, protože jsi vstřícná a rozumná žena, a víš co je dobré pro Vaše dítě. Ale i když se snažíš najít cestu, jako přítelkyně táty, a není to opětováno, protože máma (BM) stejně říkala, že je teta mumie adt., Do telefonu když přítel chce mluvit s dcerou neřekne jeho BM volá  ti táta, ale řekne volá " Novák" , nebo volá zase ten blbeček??????? Co asi pak mluví o mě jako o přítelkyni (nebyla jsem důvod k rozvodu, přítele jsem poznala to už byl rozvedený). Máš štěstí, že jste dvě rozumné, a kdo asi má větší vliv na dceru, otec  s přítelkyní jednou za 14 dnů a nebo máma se kterou je každý den, asi ta máma. Je to loterie na koho kápneš, měla jsi štěstí, třeba jiné ho nemají i když se snaží a tak třeba ani nechcou se s "cizíma dětma vídat", viz. příklad já.

Eva36 — 11. 8. 2006 12:58

nána: ....tak jsem z tvého projevu zavětřila muže-slabocha. Na slabošství není nic špatného, každý má nějakou tu slabou stránku. Ale ty manžela obhajuješ a stavíš se do role jeho ochránkyně a vinu svaluješ na okolí. Cožpak on je nesvéprávný, že nedokázal říct:"Maličký dělat nebudeme"? On je hluchoněmý, že neřekl:"Stop. Mě nikdo urážet nebude tím, že nemám kvalitní semeno"?...jistě ne...ano, je slaboch, ale proto ještě nemůže za jeho problémy s dětmi okolí. (I když svůj podíl má, to ti neupírám.) Co se týče jeho dcery, vší apod. doporučila bych důslednost. Jedině s laskavou důsledností se dá dítě vychovat. Ano, nepochopí, že tenhle (a jen tenhle) ručník je její. A já bych s ní po prvním upozornění, že opět sáhla vedle, udělala cedulky se jmény a společně bychom je nalepily na dlaždičky...a až by zase "zapomněla", tak bych jí znovu vysvětlila, že asi budu muset sáhnout po horším opatření a třeba bych svoje ručníky dávala tam, kam nedosáhne...nevím....ale rozhodně to chce důslednost a nenechat se vydeptat.

kovjan — 11. 8. 2006 13:04

Jsem moc ráda, že si můžu s někým o tom popovídat.S manželem jsem to probírala již několikrát,ale řekl mi, že se holka mámy bojí a proto když se rozváděli, tak dceru nechtěl trápit, aby musela být u nás pravidelně každých čtrnáct dní, že raději nechá rozhodnutí na ní. Tak jen čekal, jak rozhodne bývalá manželka .Což já nechápala, ale nechtěla jsem do toho zasahovat.Můj bývalý manžel si může dceru vzít kdykoliv, teda pokud nemáme nic v plánu. Ale on zase nemá skoro vůbec zájem, čímž zase trpí moje dcera. Jinak současný manžel je moc hodný a fakt nechtěl, aby jeho dcera trpěla. Napíšu příklad. Stalo se to již před lety, ale chtěla jet s námi na víkend za babičkou a řekla, že pojede a pak zavolala, že nemůže, tak manžel šel za bývalou manželkou a ta začala na holku řvát i na něj(ať se jim neplete do života) a holka brečela a řekla, že s námi už jet nechce a takhle to šlo dokola.Až přestala s námi chtít jezdit úplně. A je fakt, že když jsou někdy spolu, tak mu přijde, že má  zákaz o všem mluvit. Manžel mluví s dcerou otevřeně a určitě ho má moc ráda. Ale  myslím, že už je to dlouhý čas (8let) od rozvodu, že už ani nechce s námi někam jezdit. A hodně se prý změnila, začíná se prý chovat jako máma (což je pochopitelné). Musím se přiznat, že i když je to  tolik let, tak mě to poslední dobou trápí, že spolu nemáme žádný vztah. A je mi líto, že nestýká se sestrou, protože jak jsem již napsala ta o ní ví (je jí teprve sedm let), ale občas se na ní ptá a byla bych ráda, kdyby se holky poznaly.Ale třeba se po letech stane zázrak a najde k nám cestu.

Eva36 napsal(a):

kovjan: Drž se. A manžel by neměl být takový pose.a, aby si nechal od BM diktovat, kam může dceru vzít. Zároveň by se dcery měl ptát, jestli chce jet třeba za babičkou. Pokud řekne, že ano, musí ji podpořit v tom, že ona má právo se rozhodnout vidět babičku, i když si to její matka nepřeje. .... takovou ženskou nechápu. Mám kamarádku s podobnou maminkou (a babičkou), na otci nenechali nit suchou, pořád "tohle mu řekni, tohle mu neříkej" a když přijela tak zase výslech "řeklas mu?"....na zabití...kámoška se rychle naučila lhát (i když jí to dělalo problém, pořád to bylo lepší než poslouchat kecy maminky o tom, proč tátovi neřekla atd.)....Tvůj muž by se měl trochu vzchopit a víc se ptát dcery na to, co chce ona sama. Záleží na tom, jaké mají mezi sebou vztahy, no. Já mám tu zkušenost, že když se k dítěti stavím otevřeně, sama začínám mluvit o problémech (u nás rozchod a pak rozvod), nikoho neočerňuju a nechávám dítěti prostor se vyjádřit a jeho přání respektuju, pokud možno, tak to dítě přijímá velmi dobře. I mého nového partnera moje dítě (12 let) přijalo celkem dobře, i když ze začátku mělo proti němu řeči. Netlačila jsem na pilu, pomalu vysvětlovala, začala být sranda...a dneska spolu dobře vycházejí....našla jsem moc hezký citát. Dovolím si ho sem zkopírovat:

Vaše děti nejsou vašimi dětmi,
jsou syny a dcerami touhy po životě.
Přicházejí skrze vás, nejsou však vaši,
a třebaže i jsou u vás, nepatří vám.
Smíte jim dávat svou lásku, ne však své myšlení,
neboť mají vlastní myšlenky.
Můžete ubytovat jejich těla, nikoli však jejich duše,
neboť jejich duše dlí v domě zítřků,
který nemůžete navštívit ani ve svých snech.
Můžete se pokusit stát se jim rovni,
nesnažte se však učinit je rovné sobě.

Kahlil Gibran, prorok

A ještě něco, milá Kovjan. Neviň se z rozvodu tvého manžela. Nejspíš to tak mělo být. Ale tobě to nemusí bránit v tom, abys našla k jeho dceři cestu...ty nejsi závislá na tom, co její matka dělá, říká, zakazuje...ty můžeš sama dělat, co chceš. A já, kdyby mě trápilo, že ke mně jeho dcera nemá vztah (a to by mě trápilo), já bych ji nejspíš zkusila vyhledat, oslovit.....možná nebude reagovat hned....syn mého otce se k tátovi přihlásil zhruba po 20 (!) letech...zázraky se zřejmě dějí :)

chomáček — 11. 8. 2006 13:05

Dana... to ty písmenka. Nejde tu vypisovat co a jak bylo. Táta sice vždy preferoval sestru, ale když jsme dospěly, trochu jsme se o tom bavili a bylo to celkem v pohodě. Myslím, že táta si uvědomil svou chybu, ale ona mne nemusí, takže za mnou nechce ani chodit, takže táta pak taky mne nevyhledává. Tak to vidím já.

Eva36 — 11. 8. 2006 13:06

Nivapa :supr:

nána: Jak víš, že máma říkala, že teta je mumie? Pokud to holčina řekla otci, je na něm, aby přiměřeně reagoval (za přiměřené považuju, aby jí řekl, že je možné, že matka to říká, ale že on tetu má rád, váží si jí a že si přeje, aby se o tobě takhle nezmiňovala)....kdyby to řekla mně do očí, tak bych jí vysvětlila totéž. Že její matka má samozřejmě právo na svůj názor, ale že budeš ráda, když to tak brát nebude. Že jejího otce máš ráda a ji také. Že její otec i ji nadále má velmi rád, že nejsi její sokyní, se kterou ona musí bojovat o lásku otce...jistě že tvoje chování musí být v souladu s tím, co říkáš...já bych jí třeba někdy pomohla s dárkem pro tátu a snažila bych se jí skutečně pomoct, aby mohla před tátou zazářit ještě lépe než bez mé pomoci...neříkám se vnucovat, ale být laskavá, naslouchat, vnímat to dítě a jeho přání, možné obavy, vidět manipulaci její matkou a neztotožňovat zmanipulované chování dcery s jejím přirozeným...

Frigo — 11. 8. 2006 13:11

Nezlobte se na mně, ale z toho co tady čtu, by většina měla mít :gloria: 
Nechápu, proč Andreu odsuzujete. Prostě se domluvili na nějakém pravidle ještě před svatbou, důvody takového jejího rozhodnutí neznáme, ale je to JEJÍ rozhodnutí a on s tím souhlasil ! Nemůže nikdo po ní chtít, aby se čas od času starala o jí cizí děti.  Proč by se měla jednou za 14 dní trápit s třeba BM naočkovanými dětmi ???
Aby se zalíbila chlapovi ?  To je pěkná kravina. On věděl do čeho jde.

Nějak si teď nevybavuji, kdo tu psal, že se se domluvili, že byt bude napsaný na manželku, aby to děti z předchozího manželství případně nezdědily.  To absolutně nestačí ! Musí být rozděleno společné jmění manželů s dovětkem, že co si od teď každý pořídí, je výhradně jeho.

Eva36 — 11. 8. 2006 13:14

kovjan: takže máš na "druhém břehu" dívčinu kolem 18 let...je ještě mladinká, aby pochopila, přišla, odpustila, uznala...atd. Já jako starší bych zkusila ten hovor vyvolat. Vím ale, jak ještě nedávno, bylo pro mě těžké říkat věty typu "Mám tě ráda. Moc mě mrzelo, když ....(jsi k nám nepřišla, že nevídáš svou sestru)....cítila jsem..."...tohle všechno mi moc vlastní nebylo, protože u nás v rodině se tak moc nemluvilo. Ale naučila jsem se to a odezva okolí je velmi příznivá. Sami by ti lidé mluvit nejspíš nezačali a bylo by mezi námi nedorozumění...pravda je, že pokud je ten druhý "zabejčený" a vidí jen svou pravdu, nezmůžeš slovem nic...třeba se to ale změní věkem. Slečna se vdá, porodí...a třeba uvidí, že pravda má několikeru tvář....A nebo bude třeba opravdu stejná jako její matka. Pak nezbyde než se s tím smířit...Já bych ale vsadila spíš na to, že ona sama tápe v sobě, má ráda oba rodiče, ví, že matka ji bude za projevy přízně směrem k otcově straně trestat , nazlobit matku nechce, bojí se zavržení z její strany... její otec, a i ty vlastně, můžete jen donekonečna projevovat, že u vás zastání najde. Lásku nejde ničím podmínit....já si neumím představit, že bych svému synovi (12 let) řekla, že třeba k babičce nepojede, jak tomu bylo u vás. I kdybych to stokrát nechtěla a žárlila jako blázen, nevypustila bych to z pusy....doplatilo by na to totiž dítě. Jenže některé matky myslí spíš na sebe, na ukojení svého já, které jim jaksi dává "právo" dítě vlastnit a disponovat s ním...

vera1 — 11. 8. 2006 13:23

No nevím, nevím, holky, každá to vidí podle svých zkušeností. Neodsuzuji Andrejku, ostatně takové právo nemá nikdo z nás:-(. Už jsem psala na jiném foru(viz: rodiče a děti- gymnazistka a její problém). Problém tedy vidím spíše v manželovi Andrejky a také jeho bývalé ženě. Proč? Za prvé- pokud by měl své děti opravdu rád, asi by těžko "slíbil, že si je nebude vodit do nového domova" - Otázka je, co by se stalo a jak by se jejich život vyvíjel dál, pokud by toto Andrejce neslíbil. Za druhé, je mi jasné, že Andrejka je plná hořkosti z toho, že musí vlastními silami přispívat na dluhy vzniklé za bývalého manželství, BM zůstalo vše a ještě s nimi vyběhla ohledně společných dluhů. To není fér, tady opět vidím chybu na straně manžela Andrejky, měl být ohleduplný vůči své nové ženě a nenakládat takovou finanční zátěž na člověka, který ty dluhy nezpůsobil. Měl se o dluhy podělit se svou BM- pokud by jakkoli vyhrožovala(zákazy styku s dětmi apod., jak to některé BM dovedou excelentně), existují soudy atd. Tahle falešná velkorysost ho přijde ještě hodně "draho" v podobě věčně nespokojené manželky, protože žít s dluhy je těžké, natož se podílet na cizích- musí být v Andrejce velká hořkost. A teď k BM... pokud si užívá peněz svého nového partnera, rozmazluje děti přepychem(a že si děti velice rychle zvyknou na značkové oblečení a drahé vymoženosti, je jasné) a předhazuje bývalému, jak si skvěle a bezstarostně žije, je to jen a jen vypočítavá mrška bez zábran. Děti velice rychle pochytí styl takového chování. A pak mají přijít na víkend do rodiny, kde se každá koruna obrací dvakrát a mít nadstandartní požadavky a arogantní chování? Promiňte, asi bych taky těžko k nim hledala cestu. Zvlášť když manžel Andrejky zřejmě nechce v jejich očích klesnout a tak se třeba i na úkor nové rodiny snaží zabezpečit jim standart, na který jsou děti zvyklé z domova. Řešení? Domluvit a hlavně promluvit si s dětmi o tom, že je třeba respektovat určitá pravidla a vysvětlit jim finanční situaci v nové rodině, atd. Pokud by se dál chovaly tak, jak popisuje Andrejka, pak bych ani já zřejmě nestála o kontakt s nimi. Předpokládám, že BM dětem určitě nevypráví o novém vztahu tatínka v superlativech a tak je těch negativních faktorů víc, o to hůř. Je to jen na dospělých, JAK budou důslední a JAK budou rozumní. Kde vládne nenávist mezi bývalými partnery a závist, tam se těžko žije.
Když to shrnu, dostat rozum by měli oba rodiče zmíněných dětí a pak teprve je možnost budovat vztah dětí s novou partnerkou. Svádět všechny problémy na její sobeckost je strašně zavádějící. Můj názor. Držím palce všem, kdo se potýkají s podobnými problémy. Pa

Petuna — 11. 8. 2006 13:24

Andreo, myslím že jsi  hodně sobecká. Věděla jsi že má děti a děti jsou jeho rodina i když bývalá. Děti nevymažeš!! Co kdyby se o ně nestaral a nezajímal se? A co kdyby to udělal pak tobě!!! Najde si jinou ženskou a budeš na tom stejně!!!! Nebude tě urážet když nebude tvé dítě patřit k němu a bude se s ním schovávat po babičkách atd? Dohodli jste se já vím, ale nemyslíš že je to vydírání?!!!Vždy´t Ti to jednou vyčte a nebude divu. Je na tobě aby jsi se alespoń občas snažila s dětma vyjít, oni nemůžou za to jak je vychovávají rodiče. Ty jsi selhala jako dospělá, když se schováváš a vymlouváš se na to že je nemůžeš cítit. Nejsi schopná si je získat, nemáš jim co nabídnout (kvůli svému muži když už si tě s tímto tvým požadavkem vzal)!!Mám pocti že tam ani není snaha!!

Tiina — 11. 8. 2006 13:27

No nevím, osobně bych Andrejku nezatracovala. Přijde mi normální, že si vybírá, s kým se chce v životě stýkat. Nemusí manželovy děti milovat a být z nich nadšená jenom proto, že jsou jeho. Osobně bych o společnost rozmazlených, drzých cizích spratků taky nestála a bylo mi srdečně jedno, kdo z nich takové spratky udělal.

Ona přece nebrání jejich otci se s nimi vídat, jenom u toho nechce být a hledat si cestičky k srdíčku.

nána — 11. 8. 2006 13:30

Achjo Evo 36, je to tak těžký, on se tý jeho druhý bejvalky bojí nebo co, já nevím, ona je tak sprostá, až mě bolí z toho srdce jen si na to vzpomenu. Můj přítel je hrozně milej, bezkomflikní člověk, víš on tu jejich rodinu strašně obdivoval, jak sám říkal. Oni žijou v komunitě (ne nejsou cikáni), ale jsou jiný, hodně pijou, hodně slaví, přítel říkal "mě se to tak líbilo, já tohle z domova neznal, a byl jsem tak zamilovanej, až slepej", jenže pak na to přišel co je to za rodinku, ale bylo pozdě. Každý kdo se jim z nelíbí trpí, myslím že je to i v tý jeho holce, prostě mi vadí. Děti jí moc nemusí, raději jí utečou, nebo tak chvilku s ní a pak řeknou ona je tak protivná, povyšuje se, a pořád nás sekýruje, už sní nikam nechcem jet, tak nevím. Mám dítko, co moje nesmí, to jeho může. Jednou a to mi dost vadilo dal přítel najevo, že to jeho je chytřejší než to moje, že je nej, nemyslím si že by jedno bylo chytřejší než to druhé, každé takové jaké je, moje to má horší má LMD, a oslabenou motoriku, a cvičením učením vše doháníme tak to ani nikoho nenapadne, že je takový jaký je. Proto si myslím, že je lepší se s ní nevídat (tedy pro nás). Přítel když s ní chce být ať si je, ale někde jinde, a nebo budu muset pryč já s dítkem, aby jsme jim při jejich návštěvách nevadili, někdy to totiž u nás tak vypadá, zavřou se spolu v pokojíku. I to moje dítko někdy řekne, mami proč je "přítel" tak divnej? Proto si myslím je lepší "cizí děti je lepší nevídat" (jako přítelkyně) ne otec.

Eva36 — 11. 8. 2006 13:31

vera1: taky vidím problém v manželovi

helena — 11. 8. 2006 13:34

Frigo napsal(a):

Nezlobte se na mně, ale z toho co tady čtu, by většina měla mít :gloria: 
Nechápu, proč Andreu odsuzujete. Prostě se domluvili na nějakém pravidle ještě před svatbou, důvody takového jejího rozhodnutí neznáme, ale je to JEJÍ rozhodnutí a on s tím souhlasil ! Nemůže nikdo po ní chtít, aby se čas od času starala o jí cizí děti.  Proč by se měla jednou za 14 dní trápit s třeba BM naočkovanými dětmi ???
Aby se zalíbila chlapovi ?  To je pěkná kravina. On věděl do čeho jde.

Nějak si teď nevybavuji, kdo tu psal, že se se domluvili, že byt bude napsaný na manželku, aby to děti z předchozího manželství případně nezdědily.  To absolutně nestačí ! Musí být rozděleno společné jmění manželů s dovětkem, že co si od teď každý pořídí, je výhradně jeho.

Ale Frigo - chlap slíbí cokoliv, obzvlášť před svatbou, že :)? Ale pokud by byl opravdu CHLAP, tak by si asi měl s partnerkou vyříkat, jak že to s tou péčí o děti bude. Proč by se proboha ona měla trápit tím, že manžel si občas přivede děti, když on má její dítě doma pořád? Nakonec ona taky věděla, do čeho jde. Přijde mi, že Andrejce spíš vadí to, že splácí dluhy a nejsou na tom finančně tak, jako rodina BM - ale to přece není důvod k tomu, aby "si prosadila", že se manžel bude s dětmi stýkat u babičky, po parcích a podobně. Vždyť ony za to nemůžou, že se jim rodiče rozvedli a "teta" je na ně alergická. Nemusí je mít doma každý druhý víkend, ale proč by tam nemohly občas přijít - vždyť tam bydlí jejich táta. Takhle se taky můžou dopracovat k tomu, že mu jednou děti řeknou "Ale proč bychom ti měli pomáhat? Tys nás taky nechtěl."

Eva36 — 11. 8. 2006 13:42

helena: Děti jsou chudáci, řekla bych. Na jedné straně máma "charakter", děti rozmazluje, vodí si domů a chová různé přátele za účelem finančního vysávání a na straně druhé otec-slaboch a macecha, která je proti dětem zaujatá (neříkám, z části je možná právem zaujatá, ale měla by spíš být naštvaná na manžela a tu jeho velkorysost, kvůli které teď platí dluhy).

nána — 11. 8. 2006 13:45

Eva 36, její mámä tak o mě mluví, holka to řekla když si ji vezl domů, no přítel nereagoval, řekl, že jen teta není žádná mumie, a víc nic, já se do tohohle nemíchám, protože pak to vždy odseru, že nejsem milá tak jak bych milá být měla. Vím taky, to mi řekla netěř teto, ona o tobě říká že tě nenávidí a že chce abys vypadla a strejda se na tebe vykašlal. Za 6 let keců, jsem unavená se o něco snažit no a tak na to kašlu.  "Závidím" jen Andrejce, že nastolila pravidla, které se jaktakž dodržují a souhlasím s ní, kdybych to mohla vrátit, tak bych si vše rozmyslela, ale to jsem nevěděla do čeho jdu. Nějaké slibování udělám co budeš chtít, cha cha, pro milujíci tatínky neexistuje kompromis, ani žádná domluva.

Eva36 — 11. 8. 2006 13:51

nána: vždyť to říkám...tvůj přítel je slaboch...nedá se s ním domluvit, že on bude alespoň mlčet, když už se tě nechce zastat? Že by ses pak mohla ohradit ty. Nemyslím nějak hnusně, ale tak normálně, že tohle sice maminka říká, ale že ty jí žádáš, aby takové věci u vás nevypouštěla z huby (pardon, jistě že z úst)....asi jí máma vnukla tu svou nenávist vůči tobě. Některý ženský jsou fakt krávy. .... tvůj přítel není "milující" tatínek. Ten by si totiž dcerku "srovnal" (ne zle, laskavě, ale důsledně). Tvůj přítel je hlavně "muž-slaboch"...to přeci nejde říct jen, že teta není žádná mumie...já bych si jí vzala "do parády" v klidu doma a vysvětlila jí, že nejen že teta není mumie, ale taky že tu tetu mám rád a že i tebe, dcero, mám rád, není nutné na tetu žárlit...a taky bych dodala, že matka ne vždy musí mít pravdu....jenže jak říkám, chlap radši dítěti vysvětluje násobení desetinným číslem než vztahy....

Andrejka — 11. 8. 2006 14:01

chomáček napsal(a):

Mě se chce spíš plakat, když to čtu. Zakazovat tatínkovi,aby vídal své "vlastní" děti, mi přijde příliš velká daň za to, že to mezi rodiči neklapalo a ještě větší daň za to, že si táta našel ženu, která chce mít jen svou rodinu.
Andrejko, nezlob se, ale jak psala Helena. Věděla jsi do čeho jdeš. Proč to řešíš až ted a tak krutě? Není to fér. Tak to vidím já a je mi těch dětí dost líto. A jsou -li to fakani, je to z větší části chyba rodičů, jako asi i ten postoj, který máte vy s tvým mužem. Chjo.

CHomáčku,už jsem jednou napsala,že otci nezakazuji se stýkat s dětmi!A myslím že nic krutě neřeším,já přeci nemám povinnost se starat o cizí děti a už vůbec nemám ani žádné právo je jakterak vychovávat a to nesmí ani manžel.Ten může pouze dávat dárky a peníze a běda kdyby na ně zvýšil jen hlas,tak by si to u BŽ pěkně odskákal...už to zažil,výhružky atd.Tak si myslím,že přeci nemusím snášet chování dvou nevychovaných...kdyby takový chování mělo mé dítě rázně bych zakročila,u nich se boužel smí vše...a když jim to jejich matka trpí atsi,ale mě ničit život nebudou.

nána — 11. 8. 2006 14:02

Eva 36, paradox, týraná žena si našla chlapa slabocha, já myslela, že právě ten první co mě " řezal" byl slaboch, tak teď nevím. Má mě vlastně přítel rád ? a nebo stále žije v "duchuů ve vztahu se svou BM a jejich dítětem a já jsem jako doplněk něčeho...třeba samoty, když není s dcerou.

Eva36 — 11. 8. 2006 14:06

nána: Nemyslím, že by tě přítel neměl rád. On jen nemá rád konflikt, nejde do konfliktu, nechce čelit tomu, že se s někým poseká, porve (obrazně)....proč, to ví jen on sám. A možná ani on ne. Třeba tak byl vychovaný, třeba je jeho otec totéž. Třeba naopak - rodiče se hádali a on to nesnáší, tu dusnou atmosféru, tak se tomu vyhýbá.....Myslím, že nežije v duchu ve vztahu s bývalou a s dcerou. Nejsi doplněk, to určitě ne. Jen mu chybí odvaha..odvaha? ...nevím, snad je to to správný slovo...

No a ten, co tě řezal, to byl zejména hajzl a slaboch byl určitě...znám něco podobného (můj otčím).

Frigo — 11. 8. 2006 14:09

helena napsal(a):

Frigo napsal(a):

Nezlobte se na mně, ale z toho co tady čtu, by většina měla mít :gloria: 
Nechápu, proč Andreu odsuzujete. Prostě se domluvili na nějakém pravidle ještě před svatbou, důvody takového jejího rozhodnutí neznáme, ale je to JEJÍ rozhodnutí a on s tím souhlasil ! Nemůže nikdo po ní chtít, aby se čas od času starala o jí cizí děti.  Proč by se měla jednou za 14 dní trápit s třeba BM naočkovanými dětmi ???
Aby se zalíbila chlapovi ?  To je pěkná kravina. On věděl do čeho jde.

Nějak si teď nevybavuji, kdo tu psal, že se se domluvili, že byt bude napsaný na manželku, aby to děti z předchozího manželství případně nezdědily.  To absolutně nestačí ! Musí být rozděleno společné jmění manželů s dovětkem, že co si od teď každý pořídí, je výhradně jeho.

Ale Frigo - chlap slíbí cokoliv, obzvlášť před svatbou, že :)? Ale pokud by byl opravdu CHLAP, tak by si asi měl s partnerkou vyříkat, jak že to s tou péčí o děti bude. Proč by se proboha ona měla trápit tím, že manžel si občas přivede děti, když on má její dítě doma pořád? Nakonec ona taky věděla, do čeho jde. Přijde mi, že Andrejce spíš vadí to, že splácí dluhy a nejsou na tom finančně tak, jako rodina BM - ale to přece není důvod k tomu, aby "si prosadila", že se manžel bude s dětmi stýkat u babičky, po parcích a podobně. Vždyť ony za to nemůžou, že se jim rodiče rozvedli a "teta" je na ně alergická. Nemusí je mít doma každý druhý víkend, ale proč by tam nemohly občas přijít - vždyť tam bydlí jejich táta. Takhle se taky můžou dopracovat k tomu, že mu jednou děti řeknou "Ale proč bychom ti měli pomáhat? Tys nás taky nechtěl."

Heleno, mně by se tedy také nelíbilo, kdyby část mých příjmů šla na cizí ženskou a cizí haranty...
a moje dítě bylo spíš jako popelka..

Andreo, je ten chlap opravdu tak úžasnej, že musíš tohle řešit a ještě s ním chceš mít dítě ?  Já vím, samota je příšerná, ale tohle nevím, jestli bych vydržela. 

Náno a ty z tohohle nemáš chuť utéct ?

Eva36 — 11. 8. 2006 14:11

Andrejka: Manžel nemá právo vychovávat své dti? A proč máš tenhle názor? Chápu, že BM to může vynucovat, ale to manžel nemá vlastní hlavu? Jistěže má, ale taky se bojí konfliktu. S dětmi, s bývalkou...nejde hlavou proti zdi, nejde se porvat...on vše mlčky toleruje...a slabošsky přihlíží, poddává se výhrůžkám. Proč se jim poddává? Proč se nevzbouří? Opravdu to nejde? Proč to nejde?....Znáš to - kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody...koneckonců i ty můžeš jeho děti nějakým způsobem vychovávat, pokud se budou vyskytovat ve vašem společném bytě (přece z něj neudělají kůlničku na dříví a tebe nedostanou svými alotrii na psychiatrii). Děti by měly pochopit, že dospělí nastavují hranice a ony je mají respektovat. Respekt je ale nutno si budovat. Chápu, že to jde těžko, s takovou "matkou" dětí v pozadí. Ale neustupovala bych...zase jsem u toho - problém je v manželovi...ne v dětech, ani v jejich matce a v tobě už vůbec ne.

Eva36 — 11. 8. 2006 14:13

Frigo: A kdo, myslíš, zavinil, že Andrejka platí cizí dluhy? ... ty děti asi ne...

Andrejka — 11. 8. 2006 14:19

Dana napsal(a):

Děvčata, pořád omíláte jedno a to samé, že Andrejka zakazuje svému muži se s nimi stýkat. Ale to není pravda, platí, stýká se s nimi, vodí je ke svým rodičům na víkendy a je tam s nimi. Ona jen chce, aby se s nimi nemusela stýkat ona a to mi promiňte, na to má snad právo. Nebo ona si ty děti udělala? Vzala si ho s dětma, to je pravda, taky mu nezakazuje se s nimi stýkat, jen chce mít oddělenou rodinu. A pokud vím, on jí to slíbil a tak si myslím, že by to měl dodržet. Byla to přece její podmínka a věděl o ní tak jako ona o jeho dětech. Taky bych nesnesla chlapa, aby se nestaral o své děti, ale to neznamená, že se o ně musí starat ona. Já jenom přiznávám Andrejce právo volby.
Fatima píše :
Tvůj muž si pořídil děti a jeho zodpovědnost za ně rozvodem neskončila - jeho děti jsou jeho závazkem, do konce života a to nejen finančním, ale především citovým.
Ano, souhlasím, on si je pořídil, on ať se stará, každý není ne jen ochoten, ale hlavně schopen se starat o cizí děti a pro Andrejku ty děti cizí jsou. Není pokrytcem, který by tvrdil něco jiného. Tak to je a basta. Přispívá k tomu i to, že ze svého rodinného rozpočtu platí jenom oni dluhy z předchozího manželství jejího manžela. Dokážu pochopit tu averzi, když sama nemůže svému synovi koupit nějakou blbůstku pro radost, protože na lednici leží složenka na dluhy , se kterými nemá nic společného a notabene je platí celé.
Fatima píše, že přítel dává a kupuje nad standart. To je úžasné. Ale dělá to proto, že na to má. Jak by jsi se tvářila, kdyby koupil a teď to přeženu svému dítěti mobil za 7 tisíc a tobě se rozbili jediné boty a neměla na jiné?
Prostě všechny víme, že tu situaci u Andrejky nemůžeme objektivně posoudit, ale jedno můžeme, nechat ji právo sama se rozhodnout.

Díky za trochu pchopení!!Ono se to velice všechno hezky chápe když člověk chce jen poradit a nebo říct svůj názor,ale úplně něco jiného je takovou situaci prožívat na vlastní kůži...Myslím,že Fatima a ty ostatní si o mě myslí to nejhorší,v podstatě mám děti ráda ale každá matka chce vždy pro to své dítě to nejlepší,a věřte že jí to rve srdce když mu to dát nemůže...A děti manžela mají vše,a boužel už kolikrát syn přišel že by to chtěl taky a co mu říct?Nemohu ti to koupit,meme placení.To je na tom to nejhorší,víte kdyby jsme byli při penězích,snad bych to ani tak moc neřešila.Jen chci říct že ty děti se maj dobře a vím to,tak proč furt tady padaj slova chudáci...otec přeci není kasička a není povinen jim nic dávat to je jeho dobrá vůle.A vídat je může i bez toho..jen ne u nás doma,to přeci není strašné?

vera1 — 11. 8. 2006 14:19

Evo36, přesně tak...mohla bych psát romány o BM mého přítele, ale myslím si, že by těžko někdo uvěřil, nakonec každá z nás tady má nějaký svůj "šílený" příběh. Důležité je ale řešit postoj vašeho současného partnera. Mně třeba doběla rozpálí věta mého přítele: já se s NÍ nechci hádat, to nemá cenu". Bohužel na tuhle větu doplácí jeho děti, moje děti a já a ve finále i on samotný. Navíc, pokud se jedná o KOHOKOLI JINÉHO, je ochotný "bít" se za svou pravdu ostošest. V čemkoli. Tak proč si sakra ti chlapi neprosadí svoje názory i v případě BM??? Odpovím si sama: protože si myslí, že pštrosí politikou dosáhnou klidu. Pro daný okamžik, kdy by se mělo něco řešit a tím pádem neřeší, jistě ano....ale do budoucna???? Sto jiných problémů, které by nevznikly, kdyby řekl své BM, že "takhle teda ne...atd."
No...a proč s takovými slabochy žijeme? Protože jinak jsou přece úžasní, ne???:-)))))

kovjan — 11. 8. 2006 14:30

Můj manžel taky veškerý majetek nechal bývalé manželce (udělal to především pro svou dceru) a přistěhoval se ke mně. Začínali jsme od začátku. S tím jsem si ho vzala a nikdy bych mu nevyčetla, že nic neměl, vždyť jsem to od začátku věděla do čehu jdu. Jak jsem napsala začátky byly krušný, byla jsem na mateřský, ale ničeho nelituji. Jenom škoda, že s jeho dcerou nemáme žádný vztah.

Santala — 11. 8. 2006 14:30

Andrejka napsal(a):

Dana napsal(a):

Děvčata, pořád omíláte jedno a to samé, že Andrejka zakazuje svému muži se s nimi stýkat. Ale to není pravda, platí, stýká se s nimi, vodí je ke svým rodičům na víkendy a je tam s nimi. Ona jen chce, aby se s nimi nemusela stýkat ona a to mi promiňte, na to má snad právo. Nebo ona si ty děti udělala? Vzala si ho s dětma, to je pravda, taky mu nezakazuje se s nimi stýkat, jen chce mít oddělenou rodinu. A pokud vím, on jí to slíbil a tak si myslím, že by to měl dodržet. Byla to přece její podmínka a věděl o ní tak jako ona o jeho dětech. Taky bych nesnesla chlapa, aby se nestaral o své děti, ale to neznamená, že se o ně musí starat ona. Já jenom přiznávám Andrejce právo volby.
Fatima píše :
Tvůj muž si pořídil děti a jeho zodpovědnost za ně rozvodem neskončila - jeho děti jsou jeho závazkem, do konce života a to nejen finančním, ale především citovým.
Ano, souhlasím, on si je pořídil, on ať se stará, každý není ne jen ochoten, ale hlavně schopen se starat o cizí děti a pro Andrejku ty děti cizí jsou. Není pokrytcem, který by tvrdil něco jiného. Tak to je a basta. Přispívá k tomu i to, že ze svého rodinného rozpočtu platí jenom oni dluhy z předchozího manželství jejího manžela. Dokážu pochopit tu averzi, když sama nemůže svému synovi koupit nějakou blbůstku pro radost, protože na lednici leží složenka na dluhy , se kterými nemá nic společného a notabene je platí celé.
Fatima píše, že přítel dává a kupuje nad standart. To je úžasné. Ale dělá to proto, že na to má. Jak by jsi se tvářila, kdyby koupil a teď to přeženu svému dítěti mobil za 7 tisíc a tobě se rozbili jediné boty a neměla na jiné?
Prostě všechny víme, že tu situaci u Andrejky nemůžeme objektivně posoudit, ale jedno můžeme, nechat ji právo sama se rozhodnout.

Díky za trochu pchopení!!Ono se to velice všechno hezky chápe když člověk chce jen poradit a nebo říct svůj názor,ale úplně něco jiného je takovou situaci prožívat na vlastní kůži...Myslím,že Fatima a ty ostatní si o mě myslí to nejhorší,v podstatě mám děti ráda ale každá matka chce vždy pro to své dítě to nejlepší,a věřte že jí to rve srdce když mu to dát nemůže...A děti manžela mají vše,a boužel už kolikrát syn přišel že by to chtěl taky a co mu říct?Nemohu ti to koupit,meme placení.To je na tom to nejhorší,víte kdyby jsme byli při penězích,snad bych to ani tak moc neřešila.Jen chci říct že ty děti se maj dobře a vím to,tak proč furt tady padaj slova chudáci...otec přeci není kasička a není povinen jim nic dávat to je jeho dobrá vůle.A vídat je může i bez toho..jen ne u nás doma,to přeci není strašné?

Ja to stejně pořád nechápu, proč ti vlastně vadí,že by se s nimy stýkal u vás doma ? Chápu, že ti vadí, když,jak píšeš dává finance - asi tedy víc než musí do "starých " dětí na úkor "tvého dítěte. Michochodem termín "moje dítě" používáš dost často, ono není i jeho ? Jedno,ale nechápu, proč by se nemohl se svými dětmi vidět u vás ????

Fatima — 11. 8. 2006 14:31

Andrejka napsal(a):

Dana napsal(a):

Děvčata, pořád omíláte jedno a to samé, že Andrejka zakazuje svému muži se s nimi stýkat. Ale to není pravda, platí, stýká se s nimi, vodí je ke svým rodičům na víkendy a je tam s nimi. Ona jen chce, aby se s nimi nemusela stýkat ona a to mi promiňte, na to má snad právo. Nebo ona si ty děti udělala? Vzala si ho s dětma, to je pravda, taky mu nezakazuje se s nimi stýkat, jen chce mít oddělenou rodinu. A pokud vím, on jí to slíbil a tak si myslím, že by to měl dodržet. Byla to přece její podmínka a věděl o ní tak jako ona o jeho dětech. Taky bych nesnesla chlapa, aby se nestaral o své děti, ale to neznamená, že se o ně musí starat ona. Já jenom přiznávám Andrejce právo volby.
Fatima píše :
Tvůj muž si pořídil děti a jeho zodpovědnost za ně rozvodem neskončila - jeho děti jsou jeho závazkem, do konce života a to nejen finančním, ale především citovým.
Ano, souhlasím, on si je pořídil, on ať se stará, každý není ne jen ochoten, ale hlavně schopen se starat o cizí děti a pro Andrejku ty děti cizí jsou. Není pokrytcem, který by tvrdil něco jiného. Tak to je a basta. Přispívá k tomu i to, že ze svého rodinného rozpočtu platí jenom oni dluhy z předchozího manželství jejího manžela. Dokážu pochopit tu averzi, když sama nemůže svému synovi koupit nějakou blbůstku pro radost, protože na lednici leží složenka na dluhy , se kterými nemá nic společného a notabene je platí celé.
Fatima píše, že přítel dává a kupuje nad standart. To je úžasné. Ale dělá to proto, že na to má. Jak by jsi se tvářila, kdyby koupil a teď to přeženu svému dítěti mobil za 7 tisíc a tobě se rozbili jediné boty a neměla na jiné?
Prostě všechny víme, že tu situaci u Andrejky nemůžeme objektivně posoudit, ale jedno můžeme, nechat ji právo sama se rozhodnout.

Díky za trochu pchopení!!Ono se to velice všechno hezky chápe když člověk chce jen poradit a nebo říct svůj názor,ale úplně něco jiného je takovou situaci prožívat na vlastní kůži...Myslím,že Fatima a ty ostatní si o mě myslí to nejhorší,v podstatě mám děti ráda ale každá matka chce vždy pro to své dítě to nejlepší,a věřte že jí to rve srdce když mu to dát nemůže...A děti manžela mají vše,a boužel už kolikrát syn přišel že by to chtěl taky a co mu říct?Nemohu ti to koupit,meme placení.To je na tom to nejhorší,víte kdyby jsme byli při penězích,snad bych to ani tak moc neřešila.Jen chci říct že ty děti se maj dobře a vím to,tak proč furt tady padaj slova chudáci...otec přeci není kasička a není povinen jim nic dávat to je jeho dobrá vůle.A vídat je může i bez toho..jen ne u nás doma,to přeci není strašné?

Milá Andreo, svého muže sis brala předpokládám za plného vědomí, věděla jsi o jeho dětech a věděla jsi o jeho dluzích. Pravděpodobně jsi věděla i o finančním stavu jeho BM, nebo se mýlím?
Každá matka chce pro své dítě to nejlepší, ale především chce pro své dítě úplnou pohodovou rodinu. To, že tvoje děcko nemůže dostat stejně drahou hračku jako děti tvého manžela, to je nic v porovnání s tím, že děti tvého manžela nemají tátu doma, ale můžou se s ním jednou za čtrnáct dní potkat na pár hodin v parku. A mám pocit, že přinejmenším podvědomně to tak vidíš taky a tak když už musíš !trpět" za svého syna, že nemá všechny ty drahé nesmysly, jako ty další děti, tak ty se zase postaráš o to, aby ta děcka neměla tátu. A je to fifty fifty, když se tvé dítě musí uskromnit, postaráš se, aby to pocítila ta blbá děcka z jeho prvního manželství.
Nemyslím si o tobě to nejhorší, myslím si, že jinak můžeš být skvělá ženská, ale že v tomhle směru ti závist zatemnila mozek. Nemyslíš si, že bude něco na tom, že ti tady nejmíň deset lidí napsalo, že tvůj přístup není košer? proč sem píšeš, když tě vlastně nezajímá, co si ostatní myslí? Máš pocit, že jenom ty dvě, které se postavily na tvou stranu ví, jaké je to být ve tvé situaci? A že já nevím, o čem mluvím?
Závist je zlá věc, a těžko se s tím něco dělá, i když člověk chce a když nechce, tak to je opravdu problém. Opravdu je tak důležité, aby tvé dítě mělo všechno to, co ty druhé děti? Jak já znám děti, tak ty, co vzešly ze skromných poměrů bývají mnohem příjemnější než ty rozmazlené, co mají všechno... chápu, že chceš pro své dítě to NEJ a je ti to ke cti, ale to NEJ přece není přesná kopie všeho, co mají ta druhá děcka.
A pokud patříš mezi ty ženy, které si myslí, že šťastné dítě je pouze to, co má všechno, na co si ukáže buclatým prstíčkem, tak sis holt měla vybrat prachatějšího chlapa :P

Eva36 — 11. 8. 2006 14:31

Andrejka: Ano, otec není kasička. Ale jak to mají ty děti vědět, když jim to otec neřekne? Hm? Otec musí být ten, který jim nastaví hranice....a k tomu, že děti nemůže tvůj muž vídat u vás doma - mně to připadá strašné. Ale to je věc názoru. Chápu na druhou stranu tvoje důvody. Stejně - já bych s takovým chlapem nemohla být...kvůli jeho poseroutkovství. Za to, že velkoryse nechal dluhy jeho a jeho BM na vás dvou, za to, že děti neumí umravnit, za to, že se nechá peskovat bývalkou....

Fatima — 11. 8. 2006 14:37

To s tou "jinak skvělou ženskou" beru zpět. Touhle větou, která mi původně unikla "...otec přeci není kasička a není povinen jim nic dávat to je jeho dobrá vůle A vídat je může i bez toho..jen ne u nás doma,to přeci není strašné?" jsi mně přesvědčila, že jsi opravdu zlá a nepřejicná babizna. Že není povinen jim nic dávat?? Je to jejich OTEC! chápeš význam slova OTEC? Evidentně ne.
Hele, nikomu nic zlého nepřeji, ale přála bych ti, aby se ti dnes v noci zdál takový ten živý sen, kdy máš pocit, že se ti doopravdy děje. Přála bych si, aby se ti zdálo, že ses rozvedla, žiješ sama se svým dítětem a jeho otec o vás nemá zájem. Ty po něm chceš peníze, protože ty směšné alimenty stanovené soudem nepokryjí ani ty nejzákladnější potřeby tvého děcka a tvůj BM ti říká... já nejsem povinen ti nic dávat, je to jen má dobrá vůle, nejsem kasička. Ty jsi pro mně cizí ženská a to dítě - vždyť jsem jenom jeho otec, nejsem povinen mu nic dávat. Dobrou noc.

Leila — 11. 8. 2006 14:41

Andreo, svůj příspěvek jsi nazvala "Cizí děti..."

Už to, jak jsi to téma nazvala, o mnohém vypovídá.
To nejsou cizí děti, to jsou děti tvého partnera!!! Proboha- jak můžeš napsat CIZÍ DĚTI!!! :dumbom:

Nivapa — 11. 8. 2006 14:43

Náno: Myslím si to stejné jako Eva36, tvůj přítel je asi slaboch, protože pokud dítě zachází dál, než je zdrávo, tak by ji měl usměrnit, v klidu ji vysvětlit situaci a myslím si, že by to bylo všechno v pohodě. Moje dcera taky nechtěla z počátku přijímat mého partnera, že ji nemá co poroučet apod. On byl z toho zdrcený a já jsem si sedla s dcerou a vysvětlila ji, že tak jak přijímá přítelkyni svého otce (což je naprosto v pořádku a já to vyžaduji), tak stejně bude přijímat i mého partnera, pokud se k ní chová ohleduplně a snaží se jí být kamarádem, protože samozřejmě ona jedny rodiče už má a v našich partnerech má kamarády. Pochopila to a je to v pořádku. Je fakt, že po rozvodu rodičů se děti snaží z téhle situace občas těžit a citově vydírat, ale bohužel se na ně nemůžeme v tomhle ohlížet a být proto jen s nimi a svůj život odsouvat stranou, až odrostou a vyběhnou z domova za svým životem. Sama tvrdím, že nebudu dělat rozhodčího mezi mým dítětem a mým partnerem, pokud k sobě nenajdou cestu, ani za mé pomoci a nebudou se snažit ani jeden, tak samozřejmě vyjraje mé dítě, ale neznamená to, že se už navždy zapřu a nebudu mít partnera. Tak pozor, aby to tak nebylo i u vás, pokud by partner svou dceru miloval a měl se rozhodnout mezi tebou a ní, tak asi tušíš, kdo by vyhrál, ne? :vissla:

Andrejka — 11. 8. 2006 14:46

Eva36 napsal(a):

Andrejka: Manžel nemá právo vychovávat své dti? A proč máš tenhle názor? Chápu, že BM to může vynucovat, ale to manžel nemá vlastní hlavu? Jistěže má, ale taky se bojí konfliktu. S dětmi, s bývalkou...nejde hlavou proti zdi, nejde se porvat...on vše mlčky toleruje...a slabošsky přihlíží, poddává se výhrůžkám. Proč se jim poddává? Proč se nevzbouří? Opravdu to nejde? Proč to nejde?....Znáš to - kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody...koneckonců i ty můžeš jeho děti nějakým způsobem vychovávat, pokud se budou vyskytovat ve vašem společném bytě (přece z něj neudělají kůlničku na dříví a tebe nedostanou svými alotrii na psychiatrii). Děti by měly pochopit, že dospělí nastavují hranice a ony je mají respektovat. Respekt je ale nutno si budovat. Chápu, že to jde těžko, s takovou "matkou" dětí v pozadí. Ale neustupovala bych...zase jsem u toho - problém je v manželovi...ne v dětech, ani v jejich matce a v tobě už vůbec ne.

To jsem si zažila jednou když tu byli,a stačilo mi to..nevychovaní a sprostí,drzí a když jim člověk něco řekl začli řvát že to poví mamince,mám to zapotřebí?Manžel nic říct nesmí,to by ho ty jeho děti už ani nepozdravili.Nemusím přeci snášet ve svém bytě kravál a dokonce se stratili i autíčka mého syna,o nic vlastně nejde ale ten princip.Manžel jim nic neřekl,prý ty naděláš nějaký autička...a já musím být zticha,aby náhodou nebylo ukřivděno.A ještě k tomu slibu,vzala jsem si manžela i s dluhama pod podmínkou že ty děti mi nebudou zasahovat do rodiny,on s tím souhlasil.To je to samé jako když jsme si v kostele slíbili věrnost a ted už by se mi nechtělo slib dodržovat..

kovjan — 11. 8. 2006 14:49

Proč se nerozvedete, když manžel sliby nedodržel??

Andrejka napsal(a):

Eva36 napsal(a):

Andrejka: Manžel nemá právo vychovávat své dti? A proč máš tenhle názor? Chápu, že BM to může vynucovat, ale to manžel nemá vlastní hlavu? Jistěže má, ale taky se bojí konfliktu. S dětmi, s bývalkou...nejde hlavou proti zdi, nejde se porvat...on vše mlčky toleruje...a slabošsky přihlíží, poddává se výhrůžkám. Proč se jim poddává? Proč se nevzbouří? Opravdu to nejde? Proč to nejde?....Znáš to - kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody...koneckonců i ty můžeš jeho děti nějakým způsobem vychovávat, pokud se budou vyskytovat ve vašem společném bytě (přece z něj neudělají kůlničku na dříví a tebe nedostanou svými alotrii na psychiatrii). Děti by měly pochopit, že dospělí nastavují hranice a ony je mají respektovat. Respekt je ale nutno si budovat. Chápu, že to jde těžko, s takovou "matkou" dětí v pozadí. Ale neustupovala bych...zase jsem u toho - problém je v manželovi...ne v dětech, ani v jejich matce a v tobě už vůbec ne.

To jsem si zažila jednou když tu byli,a stačilo mi to..nevychovaní a sprostí,drzí a když jim člověk něco řekl začli řvát že to poví mamince,mám to zapotřebí?Manžel nic říct nesmí,to by ho ty jeho děti už ani nepozdravili.Nemusím přeci snášet ve svém bytě kravál a dokonce se stratili i autíčka mého syna,o nic vlastně nejde ale ten princip.Manžel jim nic neřekl,prý ty naděláš nějaký autička...a já musím být zticha,aby náhodou nebylo ukřivděno.A ještě k tomu slibu,vzala jsem si manžela i s dluhama pod podmínkou že ty děti mi nebudou zasahovat do rodiny,on s tím souhlasil.To je to samé jako když jsme si v kostele slíbili věrnost a ted už by se mi nechtělo slib dodržovat..

Santala — 11. 8. 2006 14:49

Hezky napsáno,Leilo....Andrejko,nikdy nemůžou být cizí! Jsou a budou,to vždy děti tvého manžela! z mého pohledu, mužskej ,kterej nedokáže rozdělit lásku mezi své "všechny" děti stejně nestojí za nic.Taky nechápu, že se ti v tom tvém " zvláštním přání " vůbec podvoluje ??!! Jak mohl na něco takového přistoupit ??? "tvoje děti nám nebudou zasahovat do života " ?? To je podle mne neskutečně sobecké od tebe, že jsi vůbec s něčím takovým přišla a od něho, že ti na to kývnul ??!!

Nivapa — 11. 8. 2006 14:54

Andrejko, nemáš povinnost se starat o CIZÍ DĚTI, nemáš vůbec žádnou povinost k NIM, máš přece SVOJE dítě.....tak by mě zajímalo, tvůj manžel se stará o TVÉ dítě? Tvůj bývalý manžel, nebo otec se stará o TVÉ dítě? Mám totiž pocit z toho co jsi psala a podle mé matematiky, že když jsi poznala manžela, tak TVÉMU dítěti byl rok a vlastně se o něj asi jeho vlastní otec nestaral a tak to bereš, že se stará nynější manžel a to ti nepřipadá divné? Třeba jeho děti jen žárlí na to, že nějaké cizí dítě má jejich tatínka a ten se o ně stará a je s ním každý den a oni jen občas a to jak se chovají je jen slupka za kterou schovávají to, že jsou nešťastné! Zkus zapřemýšlet, jak by se v takové situaci chovalo TVÉ dítě!

kacica — 11. 8. 2006 15:28

Milá Andrejko, já jsem tady taky poznala od ostatních pěknej kouř, když jsem se tady svěřovala se svým problémem! Pro ostatní psala jsem jako kefina, ale zapoměla jsem heslo, tak jsem pod novým nickem. Četla jsem si diskuzi, jak tady někdo odkazoval na rodiče a děti-problémy se synem. Je to hrozný, že za problémy a starosti rodičů to všechno odnášejí děti. Děti, kteří za nic nemůžou a bohužel jsou zrcadlem svých rodičů. Když mám já problémy, tak moje mamka říká ha ha co ty, ale co děti? jak ty k tomu přijdou a co z nich potom bude?! I já jsem rozvedená, bm si syna bere, ale jenom na procházky do města atd... nikdy ho nevezme do svýho soukromí do rodiny, kterou tď má. Nevím, kdo za to může jestli on, nebo jeho přítelkyně, ale připadne mě to šílený vůči synovi. Že nepozná jak jeho otec žije atd..... Já mám ráda děti hodně a se všema se snažím vyjít, i když je to někdy těžký. ale ty jsi dospělá, ty se s tím popereš, ale co ty děti? všechno si ponesou dál do života. Píšu zmateně, snad z toho něco vyčteš.

lady ZP — 11. 8. 2006 15:31

Andrejka napsal(a):

Holky počítala jsem stím že každá ma na toto téma rozdílné názory...holt každá má jinou povahu a taky snad jiný vztah k (cizím dětem)Abych to trochu upřesnila,na dluhách se měli podílet oba manželé ale jeho bývalá sním vykývala a vše zůstalo na manželovi..dále má jeho BŽ nového partnera který slušně vydělává a nejsou na tom tak bídně jak mi.oba maj práci,narozdíl od nás.Jediný co umí je pořád machrovat co si koupili co maj děcka nového.A když se manžel zmíní že on na to nemá aby dětem kopoval drahé dárky,tak řekne tvůj problém...děcka jsou samozřejmně vyčůraný a chcou jen to nejdrašší a jak se říká ničím se jim muž nezavděčí...Hodně jsou také naočkovaní z domu,ale at nad tím přemýšlím jak chci tak je prostě nikdy neskousnu!!!Někdo tu napsal že jsem to věděla před svadbou,ale přece jsme se nějak domluvili!!!A já nehodlám ustoupit at je cena jakákoli.Ještě k tomu bytu,bydlela sem v nájmu když se ke mě manžel nastěhoval,proto chceme řešit své bydlení...ale jsem už s manželem domluvená,že byt bude psán pouze na mě,kvůli těm dětem,aby nemohli dědit.Jenomže kdyby se něco stalo,tak je placení pouze na mě...proto ta obava.Ještě chci napsat,že manželovi nezakazuji aby děti vídal,jen nechci aby mi zasahovali do té mé...věřte mi kdo to nezažil těžko se může do toho vžít.

Jedna moje bývalá spolupracovnice to řešila stejným způsobem, manžel si bral syna z prvního manželství a jezdil s ním vždy o víkendu někam, na noc jej vracel domů k matce a buď druhý den spolu někam šli, nebo jim to stačilo. Tenkrát se mi to zdálo kruté, ale bylo to nejjednodušší řešení pro klid a pohodu v rodině.
Takže Ti schvaluju - domů né!!!!

kacica — 11. 8. 2006 15:32

a myslím si, že i ostatní ti tady píšou,ž e to prostě nejsou cizí děti!!!! Vžij se do nich, jak jim asi musí být, když to z tebe cítí, že je nemáš ráda, co potom od nich čekáš? A o těch dluzích bych ti mohla vykládat. Nevěřím, ž e by se nějaká ženská zadlužila, tak aby to nemohla splácet. Asi i tvůuj přítel, nebo manžel teď nevím, není svatoušek.

Dana — 11. 8. 2006 15:37

Santala napsal(a):

Dana napsal(a):

Děvčata, pořád omíláte jedno a to samé, že Andrejka zakazuje svému muži se s nimi stýkat. Ale to není pravda, platí, stýká se s nimi, vodí je ke svým rodičům na víkendy a je tam s nimi. Ona jen chce, aby se s nimi nemusela stýkat ona a to mi promiňte, na to má snad právo. Nebo ona si ty děti udělala? Vzala si ho s dětma, to je pravda, taky mu nezakazuje se s nimi stýkat, jen chce mít oddělenou rodinu. A pokud vím, on jí to slíbil a tak si myslím, že by to měl dodržet. Byla to přece její podmínka a věděl o ní tak jako ona o jeho dětech. Taky bych nesnesla chlapa, aby se nestaral o své děti, ale to neznamená, že se o ně musí starat ona. Já jenom přiznávám Andrejce právo volby.
Fatima píše :
Tvůj muž si pořídil děti a jeho zodpovědnost za ně rozvodem neskončila - jeho děti jsou jeho závazkem, do konce života a to nejen finančním, ale především citovým.
Ano, souhlasím, on si je pořídil, on ať se stará, každý není ne jen ochoten, ale hlavně schopen se starat o cizí děti a pro Andrejku ty děti cizí jsou. Není pokrytcem, který by tvrdil něco jiného. Tak to je a basta. Přispívá k tomu i to, že ze svého rodinného rozpočtu platí jenom oni dluhy z předchozího manželství jejího manžela. Dokážu pochopit tu averzi, když sama nemůže svému synovi koupit nějakou blbůstku pro radost, protože na lednici leží složenka na dluhy , se kterými nemá nic společného a notabene je platí celé.
Fatima píše, že přítel dává a kupuje nad standart. To je úžasné. Ale dělá to proto, že na to má. Jak by jsi se tvářila, kdyby koupil a teď to přeženu svému dítěti mobil za 7 tisíc a tobě se rozbili jediné boty a neměla na jiné?
Prostě všechny víme, že tu situaci u Andrejky nemůžeme objektivně posoudit, ale jedno můžeme, nechat ji právo sama se rozhodnout.

Správně, právo se rozhodnout. Rozhodla se, vzala si ho. I s jeho minulosti...

Právo, jestli se chce o jeho děti starat, jeho minulost vzala za svou, ví, že je má, respektuje alimenty, placení dluhů ( to, že brblá, no a co? Kdo z nás si nepostěžuje), to, že je se svými dětmi a ne s ní, kde berete to přesvědčení, že je její povinnost se o ně i starat? A že by se starala, pokud budou chodit do jejího bytu , to snad je všem jasné.
Proč ona by měla ovlivňovat jejich výchovu? Mají otce a matku. A řekněte mi, kde jste přišli na to, že její manžel bude víc otcem jen díky tomu, že budou děti smět do jeho bytu. Proč děláte s těch dětí chudinky, otce snad vídají, mají prarodiče, finančně jsou zabezpečené, ale jsou to ubožátka, protože nedělají nepořádej, který Andrejka bude uklízet?

Fatima — 11. 8. 2006 15:46

Dana napsala: "A řekněte mi, kde jste přišli na to, že její manžel bude víc otcem jen díky tomu, že budou děti smět do jeho bytu. Proč děláte s těch dětí chudinky, otce snad vídají, mají prarodiče, finančně jsou zabezpečené, ale jsou to ubožátka, protože nedělají nepořádej, který Andrejka bude uklízet?"



Milá Dano, pokud se domníváš, že děcku stačí vidět otce jednou za čtrnáct dní na pár hodin někde v parku, v restauraci, na návštěvě u babičky, tak se tvému názoru nedivím.
Dle mého názory by měly být děti součástí života otce v maximální míře, i když dojde k rozvodu a měly by se plně integrovat do jeho života, jiank je to táta na baterky, který koupí blbost jednou za čas při společném výletu a žádný bližší vztah mezi dětmi nenastane.
nevím, mně přijde normální starat se i o děti přátel, vařit jim, klidně po nich uklízet, takže u dětí mého vlastního muže o tom nemůže být pochyb.
Jestli Dano nedokážeš pochopit, jaký je rozdíl mezi tím, když jsou děti přijímány novým partnerem otce, když za ním kdykoliv mohou docházet k němu domů, když s ním spolčně tráví prázdniny a mezi tím, když jednou za čas spolu jdou na pár hodin někam ven či k prarodičům, tak pak asi nemáš nejmenší ponětí o potřebách dítěte a jeho právech na OBA rodiče.

Dana — 11. 8. 2006 15:48

Fatima napsal(a):

Dana napsal(a):

Děvčata, pořád omíláte jedno a to samé, že Andrejka zakazuje svému muži se s nimi stýkat. Ale to není pravda, platí, stýká se s nimi, vodí je ke svým rodičům na víkendy a je tam s nimi. Ona jen chce, aby se s nimi nemusela stýkat ona a to mi promiňte, na to má snad právo. Nebo ona si ty děti udělala? Vzala si ho s dětma, to je pravda, taky mu nezakazuje se s nimi stýkat, jen chce mít oddělenou rodinu. A pokud vím, on jí to slíbil a tak si myslím, že by to měl dodržet. Byla to přece její podmínka a věděl o ní tak jako ona o jeho dětech. Taky bych nesnesla chlapa, aby se nestaral o své děti, ale to neznamená, že se o ně musí starat ona. Já jenom přiznávám Andrejce právo volby.
Fatima píše :
Tvůj muž si pořídil děti a jeho zodpovědnost za ně rozvodem neskončila - jeho děti jsou jeho závazkem, do konce života a to nejen finančním, ale především citovým.
Ano, souhlasím, on si je pořídil, on ať se stará, každý není ne jen ochoten, ale hlavně schopen se starat o cizí děti a pro Andrejku ty děti cizí jsou. Není pokrytcem, který by tvrdil něco jiného. Tak to je a basta. Přispívá k tomu i to, že ze svého rodinného rozpočtu platí jenom oni dluhy z předchozího manželství jejího manžela. Dokážu pochopit tu averzi, když sama nemůže svému synovi koupit nějakou blbůstku pro radost, protože na lednici leží složenka na dluhy , se kterými nemá nic společného a notabene je platí celé.
Fatima píše, že přítel dává a kupuje nad standart. To je úžasné. Ale dělá to proto, že na to má. Jak by jsi se tvářila, kdyby koupil a teď to přeženu svému dítěti mobil za 7 tisíc a tobě se rozbili jediné boty a neměla na jiné?

Prostě všechny víme, že tu situaci u Andrejky nemůžeme objektivně posoudit, ale jedno můžeme, nechat ji právo sama se rozhodnout.

Ale dano copak necháopeš, že svým rozhodnutím Andrea bere dětem tátu? protože mu dává najevo, že jeho děti jsou pro ni nežádoucí? Protože jim neumožní trávit s otcem třeba celý víkend? Společnou dovolenou?
a že si vzala chlapa, který, jak Andrea tvrdí, platí dluhy za bývalou ženu, která neplatí nic... no to snad věděkla na začátku, ne? A pokdu byla ochotna podílet se na jeho dluzích, tak by to sand teď neměla mít nikomu za zlé, ne?
Já bych taky mohla příteli vyčítat, že koupil holkám další "blbosti" a já nutně potřebuji nové kalhoty, na které momentálně nemám, protože jsem zaplatila celý nájem za byt, aby on mohl zaplatit hotel svému bratrovi, který jej na týden přijel navštívit (trochu komplikované, ale snad pochopitelné), ale já to v těch straých kalhotech nějak přežiju, protože když ho vidím, jak přijede z návštěvy dětí domů a jak o nich vykládá nadšeně, jak si hráli, co spolu dělali.... tak budu chodit klidně v trenkách, chápeš to?
Není to o tom, že máme spoustu peněz, speciálně teď poslední dva měsíce máme poměrně velké finanční obtíže, ale NIDKY bych nechtěla přítele připravit o rozzářené oči jeho dětí. Navíc tentokrát nestihnul nákupy a tak dal bývalé ženě peníze... jo, mohla bych se vztekat, že třeba ona si za peníze, které nechává pro holky koupí kalhoty a já je tak nutně potřebuji... ale proč bych to dělala? Mám radost, že on má radost a jsem šťastná, že jsem s chlapem, který své děti miluje, i když je může vidět jen jednou za měsíc a který za nimi dojíždí, přestože ho jeho bývalá oholila o vše.

Andrejka žádného otce nebere, Andrejka si jenom chrání svůj život. Já vždycky myslela, že děti jsou spokojené, když je spokojená matka. Alespoň u nás to tak je. Ale Andrejka spokojená není a nikdo nemá právo jí vnucovat něco, čím jsi třeba spokojená ty, ale ona ne. Má taky dítě, chce s ním být v klidu, nechce svůj čas dělit kvůli cizím dětem. Možná jste si nevšimli, ale nejsme kloni, abychom všichni cítili stejně. Andrejka to vidí jinak a já ji chápu a respektuju. Otec může být s dětmi u prarodičů, také tam jezdí, tak o co jde? To budou lepší jenom tím, že s ním budou v jiném pokoji? Já bych teda v trenkách nechodila, jeho děti netrpí, mají všeho dost, tak proč by nemohla žít stejně i Andrejka se synem? Možná je čas, aby se jeho děti naučily, že nemůžou mít všechno, protože to nemá nikdo z nás. Mají to nejdůležitější, lásku svých rodičů.

Fatima — 11. 8. 2006 15:53

Dana napsal(a):

Fatima napsal(a):

Dana napsal(a):

Děvčata, pořád omíláte jedno a to samé, že Andrejka zakazuje svému muži se s nimi stýkat. Ale to není pravda, platí, stýká se s nimi, vodí je ke svým rodičům na víkendy a je tam s nimi. Ona jen chce, aby se s nimi nemusela stýkat ona a to mi promiňte, na to má snad právo. Nebo ona si ty děti udělala? Vzala si ho s dětma, to je pravda, taky mu nezakazuje se s nimi stýkat, jen chce mít oddělenou rodinu. A pokud vím, on jí to slíbil a tak si myslím, že by to měl dodržet. Byla to přece její podmínka a věděl o ní tak jako ona o jeho dětech. Taky bych nesnesla chlapa, aby se nestaral o své děti, ale to neznamená, že se o ně musí starat ona. Já jenom přiznávám Andrejce právo volby.
Fatima píše :
Tvůj muž si pořídil děti a jeho zodpovědnost za ně rozvodem neskončila - jeho děti jsou jeho závazkem, do konce života a to nejen finančním, ale především citovým.
Ano, souhlasím, on si je pořídil, on ať se stará, každý není ne jen ochoten, ale hlavně schopen se starat o cizí děti a pro Andrejku ty děti cizí jsou. Není pokrytcem, který by tvrdil něco jiného. Tak to je a basta. Přispívá k tomu i to, že ze svého rodinného rozpočtu platí jenom oni dluhy z předchozího manželství jejího manžela. Dokážu pochopit tu averzi, když sama nemůže svému synovi koupit nějakou blbůstku pro radost, protože na lednici leží složenka na dluhy , se kterými nemá nic společného a notabene je platí celé.
Fatima píše, že přítel dává a kupuje nad standart. To je úžasné. Ale dělá to proto, že na to má. Jak by jsi se tvářila, kdyby koupil a teď to přeženu svému dítěti mobil za 7 tisíc a tobě se rozbili jediné boty a neměla na jiné?

Prostě všechny víme, že tu situaci u Andrejky nemůžeme objektivně posoudit, ale jedno můžeme, nechat ji právo sama se rozhodnout.

Ale dano copak necháopeš, že svým rozhodnutím Andrea bere dětem tátu? protože mu dává najevo, že jeho děti jsou pro ni nežádoucí? Protože jim neumožní trávit s otcem třeba celý víkend? Společnou dovolenou?
a že si vzala chlapa, který, jak Andrea tvrdí, platí dluhy za bývalou ženu, která neplatí nic... no to snad věděkla na začátku, ne? A pokdu byla ochotna podílet se na jeho dluzích, tak by to sand teď neměla mít nikomu za zlé, ne?
Já bych taky mohla příteli vyčítat, že koupil holkám další "blbosti" a já nutně potřebuji nové kalhoty, na které momentálně nemám, protože jsem zaplatila celý nájem za byt, aby on mohl zaplatit hotel svému bratrovi, který jej na týden přijel navštívit (trochu komplikované, ale snad pochopitelné), ale já to v těch straých kalhotech nějak přežiju, protože když ho vidím, jak přijede z návštěvy dětí domů a jak o nich vykládá nadšeně, jak si hráli, co spolu dělali.... tak budu chodit klidně v trenkách, chápeš to?
Není to o tom, že máme spoustu peněz, speciálně teď poslední dva měsíce máme poměrně velké finanční obtíže, ale NIDKY bych nechtěla přítele připravit o rozzářené oči jeho dětí. Navíc tentokrát nestihnul nákupy a tak dal bývalé ženě peníze... jo, mohla bych se vztekat, že třeba ona si za peníze, které nechává pro holky koupí kalhoty a já je tak nutně potřebuji... ale proč bych to dělala? Mám radost, že on má radost a jsem šťastná, že jsem s chlapem, který své děti miluje, i když je může vidět jen jednou za měsíc a který za nimi dojíždí, přestože ho jeho bývalá oholila o vše.

Andrejka žádného otce nebere, Andrejka si jenom chrání svůj život. Já vždycky myslela, že děti jsou spokojené, když je spokojená matka. Alespoň u nás to tak je. Ale Andrejka spokojená není a nikdo nemá právo jí vnucovat něco, čím jsi třeba spokojená ty, ale ona ne. Má taky dítě, chce s ním být v klidu, nechce svůj čas dělit kvůli cizím dětem. Možná jste si nevšimli, ale nejsme kloni, abychom všichni cítili stejně. Andrejka to vidí jinak a já ji chápu a respektuju. Otec může být s dětmi u prarodičů, také tam jezdí, tak o co jde? To budou lepší jenom tím, že s ním budou v jiném pokoji? Já bych teda v trenkách nechodila, jeho děti netrpí, mají všeho dost, tak proč by nemohla žít stejně i Andrejka se synem? Možná je čas, aby se jeho děti naučily, že nemůžou mít všechno, protože to nemá nikdo z nás. Mají to nejdůležitější, lásku svých rodičů.

dano, že ty máš stejný problém jako Andrea, viď? A tady si žehlíš svědomí.
Ne, nejsme kloni, ale ve chvíli, kdy jde o city dětí nebo závistivé dospělé ženské, pak se nezlob, ale více mi jde o ta děcka než o ni. Ona si svého životního partnera vybrala dobrovolně a dobrovolně šla do této situace, těch dětí se nikdo neptal.
A v první řadě rozhodně nejde o spokojenou matku, ale o spokojené DĚTI! matka má možnost volby, děcka jsou před situaci postavena bez té možnosti!
Že ty bys v trenkách nechodila, to jasně vidím z tvých obrázků ve tvém profilu. Já před vlastním "fintěním" dám přednost tomu udělat radost někomu jinému. Nečekám, že takoví budou všichni a už vůbec nečekám, že to všichni pochopí, ale že si někdo může myslet, že děti nepotřebují tátu, no to jsem vedle jak tak jedle... holky, v těchto chvílích se pozná, komu jde jenom o prachy, si myslím.

simply.net — 11. 8. 2006 15:56

Nechci se moc zapojovat, ve stylu pro-proti, jen chci podotknout, že často tady dochází na rady typu že se hlavně máme mít my sami rádi a dělat pro sebe aspoň to, co děláme pro druhé. Andrea si hájí soukromí, které je navíc patrně její ( byt, kam se  jí přistěhoval partner , patrně bez jakéhokoli příspěvku do vybavení..). Nemám pocit že by tu zaznělo že otec chodí s dětmi po parcích a kinech, sdílí s nimi zřejmě "domov" u dědy a babičky. Mně se to nelíbí spíš proto, Andreo, že je to výsledek tvého ultimáta nebo požadavku,a nelíbí se mi to proto, že to tvůj muž přijal ( to si ho můžeš vážit?!)

simply.net — 11. 8. 2006 15:58

Ještě k tomu chci dodat, že odpovědnost za to, že jeho děti se s ním budou moci v pohodě stýkat, nese otec a je tedy především on bezcharakterní bačkora, když to takto strpí.

Dana — 11. 8. 2006 16:07

Eva36 napsal(a):

Frigo: A kdo, myslíš, zavinil, že Andrejka platí cizí dluhy? ... ty děti asi ne...

otec a matka, tak by je taky tak měli platit, pokud to nedělají, tak tatínek přispívá nadstandart, aby si Fatima nemyslela, že jsou to chudáci.
mám přítelkyni,která žije z ruky do huby jenom proto, že její manžel chce svým dětem z prvního manželství ukázat, jak je skvělej, to je kino, na pohár, koupí kredit, dá penízky na botičky a pak přijde domů a říká, to je večeře? To neumíš nakoupit? a když mu řekne, za co, tys peníze utratil a já už nemám, tak na ní řve, že to se s ní nemusel ženit. Když chci, abychom si jednou za půl roku šli někam sednout, musím to dát na termín, kdy mám svátek a narozeniny, abych jí to mohla zaplatit. Dopředu říkám, že dárek nechci, protože pak bych jí musela taky kupovat a já nemám žádný nápady. Když má narozeniny ona, hodím se jako marod, aby přišla k nám a nemusela za mě nikde platit, protože mi to chce vrátit. Jenže děti jsou chudinky a ona povinnna chodit třeba v trenkách, aby ukázala, jak charakterní umí být, že?

Santala — 11. 8. 2006 16:08

Andrejka napsal(a):

Ahojky holky,rozhodla jsem se vám napsat a to proto,že třeba některá z vás prožívá podobnou situaci jako já nebo mi některá dokážete aspon trošku poradit jak z této ošemetné situace ven...Tak asi bych mela začít tím že jsem rok vdaná,s manželem jsme spolu prvně 2roky žili a pak se rozhodli vzít.Manžel má z prvního vztahu 2 děti.No,a tady je to moje trápení...před svadbou jsme se z manželem dohodli že nám děti nikterak nebudou zasahovat do naší rodiny,nechtěla jsem aby mi je vodil domů ani jinak abych se musela podílet na jejich zaopatření,nepočitaje samozřejmně výživné,to platíme pravidelně a včas.Ale tím to pro mě hasne,nechci s němi nikam jezdit ani se o ně starat...a proč?manžel má z bývalého manželství spoustu dluhů,které si udělal společně s bývalou...dále jim nechal po rozvodu veškeré vybavení bytu v hodnotě cca200tis.Teoreticky ke mě přišel s jednou taškou a nehledě na to že my budem spolu ještě ty jejich dluhy platit pěknou řádku let.Ipřesto všechno jsem si ho vzala a chci s ním žít,už jsem se se vžím smířila a snažím se šetřit aby jsme co nejvíce poplatili...nehledě na to že musím mému 4letému synovy odepírat spoustu věcí...Ale nemohu se nikdy smířit s tím že mi sem chce táhat ty děcka,strašně já nesnáším,mám proti nim úplnou averzi...a nemohu s tím nic dělat!!Vytáčí mě že oni maj všechno,drahé hračky a oblečení..a můj syn nic..jsou rozmazlení,drzí,člověk jim nic nezmí říct..a to maj teprve 6 a 8 let.Z mého pohledu prostě smradi...manžel to říká taky ale jak je s němi tak by se....už dokonce nechci jezdit ani k jeho rodičům když si je bere....Nevím jestli jsem moje pocity trochu vysvětlila,ale třeba mě někdo pochopíte....My se jinak s mužem k vůli ničemu nikdy nehádáme,jen tohle téma...zatím jsem si skoro vždy prosadila svou a děcka mi sem nevodil,ale mám strach do budoucna...chceme si brát hypotéku na byt,mít druhé dítě a mám obavy aby se nám manželství nerozpadlo a já nezůstala sama se dvěma dětmi a s hypotékou na krku.....

ANDEJKO, TOHLE SI MYSLIM PSALA TY V RUBRICE"HLEDAM KAMARADKU" TAK SE ZKUS ZEPTAT JAK TO MLADA PANI,KTERA BY SE S TEBOU RADA KAMARADILA DELA :O))))

Ne nespletla, je mi vážně 26 teda ještě chvilku bude. Ten druhý synek není můj, ale bydlí s námi je v péči otce, už jsem si tak zvykla, že ho prostě beru za svého a tak nějak zapomínám říct, že jsem ho neporodila a lidi se pak strašně diví, že mám už tak velké dítko:-). Ale je moc hodnej a vycházíme spolu moc dobře, ikdyž ta puberta s ním někdy pěkně hází:-)
Jo a moc díky za tipy, tam jsme ještě nebyli a věřím tomu, že hlavně klukům by se tam moc líbilo, no zkouknu to ještě i na internetu jestli tam mají nějaký program,  toho westernového městečka. Prcek naštěstí šel dnes brzo spát, tak jsem všechno pouklízela tak mám teď na sebe trochu času, tak si to musím užít, protože ráno nastane novej kolotoč:-( taky přeju moc hezký víkend

Bety — 11. 8. 2006 16:31

Andrejko, poslala jsem ti zprávu.

Dana — 11. 8. 2006 16:36

Fatima napsal(a):

Dana napsala: "A řekněte mi, kde jste přišli na to, že její manžel bude víc otcem jen díky tomu, že budou děti smět do jeho bytu. Proč děláte s těch dětí chudinky, otce snad vídají, mají prarodiče, finančně jsou zabezpečené, ale jsou to ubožátka, protože nedělají nepořádej, který Andrejka bude uklízet?"



Milá Dano, pokud se domníváš, že děcku stačí vidět otce jednou za čtrnáct dní na pár hodin někde v parku, v restauraci, na návštěvě u babičky, tak se tvému názoru nedivím.
Dle mého názory by měly být děti součástí života otce v maximální míře, i když dojde k rozvodu a měly by se plně integrovat do jeho života, jiank je to táta na baterky, který koupí blbost jednou za čas při společném výletu a žádný bližší vztah mezi dětmi nenastane.
nevím, mně přijde normální starat se i o děti přátel, vařit jim, klidně po nich uklízet, takže u dětí mého vlastního muže o tom nemůže být pochyb.
Jestli Dano nedokážeš pochopit, jaký je rozdíl mezi tím, když jsou děti přijímány novým partnerem otce, když za ním kdykoliv mohou docházet k němu domů, když s ním spolčně tráví prázdniny a mezi tím, když jednou za čas spolu jdou na pár hodin někam ven či k prarodičům, tak pak asi nemáš nejmenší ponětí o potřebách dítěte a jeho právech na OBA rodiče.

Milá Fatimo, děti budou u své matky, pak půjdou k otci, matka si odpočine, otec se ukáže, jak skvělým je otcem, Andrejka bude matkou jednomu, dva víkendy třem dětem , pak třeba i třikrát v týdnu....
Možná by jsi měla číst pořádně příspěvky, psala jsem, že ke mě chodí kamarádi mých dětí, že někdy ani nevím, kolik mám dělat večeří. Jenomže já jsem spokojená, mám milujícího manžela, pomáhá mi, nosí peníze , respektuje moje názory a hlavně, dodrží, co mi slíbí. A hlavně, dělám to, že JÁ CHCI.
Nikdo mě nenutí a nikdo nemění mou povahu. Urážíte tady Andrejku , přesto ji ani neznáte, nemáte ani tušení, jaká je u nich situace a atmosféra. Je spousta otců, kteří se stýkají se svými dětmi na neutrální půdě a přesto mají pěkné vztahy. Jsou taky děti, kteří svého otce vidí ještě méně, než tyhle, třeba manžel dělá v dopravní firmě, řidiči kamionů jedou domů jednou na tři týdny, máme tady spoustu doktorů, kteří mají rodiny jinde a bydlí tady na ubytovně. Respektuji právo dítěte na otce, jenom je mi jasné, že po rozvodu je ten styk menší, pokud nechtějí rodiče dětem ubližovat, nechť se snaží taky něco řešit ještě v manželství, jsme na špici v rozvodovosti, a není to určitě jenom proto, že máme větší počet hajzlíků. Teď už je tady další osoba. Já netleskám , jenom se snažím pochopit , snažím se neodsuzovat a nikoho nenapadat. Jenom Andrejka ví, na co je připravená. A jenom říkám, že nikdo nemá právo ji k něčemu nutit, pokud sama nechce. Prostě to tak cítí.

Dana — 11. 8. 2006 16:44

Fatima napsal(a):

Dana napsal(a):

Fatima napsal(a):


Ale dano copak necháopeš, že svým rozhodnutím Andrea bere dětem tátu? protože mu dává najevo, že jeho děti jsou pro ni nežádoucí? Protože jim neumožní trávit s otcem třeba celý víkend? Společnou dovolenou?
a že si vzala chlapa, který, jak Andrea tvrdí, platí dluhy za bývalou ženu, která neplatí nic... no to snad věděkla na začátku, ne? A pokdu byla ochotna podílet se na jeho dluzích, tak by to sand teď neměla mít nikomu za zlé, ne?
Já bych taky mohla příteli vyčítat, že koupil holkám další "blbosti" a já nutně potřebuji nové kalhoty, na které momentálně nemám, protože jsem zaplatila celý nájem za byt, aby on mohl zaplatit hotel svému bratrovi, který jej na týden přijel navštívit (trochu komplikované, ale snad pochopitelné), ale já to v těch straých kalhotech nějak přežiju, protože když ho vidím, jak přijede z návštěvy dětí domů a jak o nich vykládá nadšeně, jak si hráli, co spolu dělali.... tak budu chodit klidně v trenkách, chápeš to?
Není to o tom, že máme spoustu peněz, speciálně teď poslední dva měsíce máme poměrně velké finanční obtíže, ale NIDKY bych nechtěla přítele připravit o rozzářené oči jeho dětí. Navíc tentokrát nestihnul nákupy a tak dal bývalé ženě peníze... jo, mohla bych se vztekat, že třeba ona si za peníze, které nechává pro holky koupí kalhoty a já je tak nutně potřebuji... ale proč bych to dělala? Mám radost, že on má radost a jsem šťastná, že jsem s chlapem, který své děti miluje, i když je může vidět jen jednou za měsíc a který za nimi dojíždí, přestože ho jeho bývalá oholila o vše.

Andrejka žádného otce nebere, Andrejka si jenom chrání svůj život. Já vždycky myslela, že děti jsou spokojené, když je spokojená matka. Alespoň u nás to tak je. Ale Andrejka spokojená není a nikdo nemá právo jí vnucovat něco, čím jsi třeba spokojená ty, ale ona ne. Má taky dítě, chce s ním být v klidu, nechce svůj čas dělit kvůli cizím dětem. Možná jste si nevšimli, ale nejsme kloni, abychom všichni cítili stejně. Andrejka to vidí jinak a já ji chápu a respektuju. Otec může být s dětmi u prarodičů, také tam jezdí, tak o co jde? To budou lepší jenom tím, že s ním budou v jiném pokoji? Já bych teda v trenkách nechodila, jeho děti netrpí, mají všeho dost, tak proč by nemohla žít stejně i Andrejka se synem? Možná je čas, aby se jeho děti naučily, že nemůžou mít všechno, protože to nemá nikdo z nás. Mají to nejdůležitější, lásku svých rodičů.

dano, že ty máš stejný problém jako Andrea, viď? A tady si žehlíš svědomí.
Ne, nejsme kloni, ale ve chvíli, kdy jde o city dětí nebo závistivé dospělé ženské, pak se nezlob, ale více mi jde o ta děcka než o ni. Ona si svého životního partnera vybrala dobrovolně a dobrovolně šla do této situace, těch dětí se nikdo neptal.
A v první řadě rozhodně nejde o spokojenou matku, ale o spokojené DĚTI! matka má možnost volby, děcka jsou před situaci postavena bez té možnosti!
Že ty bys v trenkách nechodila, to jasně vidím z tvých obrázků ve tvém profilu. Já před vlastním "fintěním" dám přednost tomu udělat radost někomu jinému. Nečekám, že takoví budou všichni a už vůbec nečekám, že to všichni pochopí, ale že si někdo může myslet, že děti nepotřebují tátu, no to jsem vedle jak tak jedle... holky, v těchto chvílích se pozná, komu jde jenom o prachy, si myslím.

Milá zlatá, tak teď jsi mě rozesmála . Já jsem šťastně přeš'tastně vdaná již 18 let . Právě jsi ukázala, jak umíš odhadnou člověka . Takže pokud mám jiný názor než vy tady, jsem necitelná mrcha která nesnáší děti a nejradši by je vzala sekyrou? Hm, tak to je dobré, ještě ze mě udělej závistivou a nesnášenlivou a zlou a sobeckou ženskou. Já jsem jen holka, co už viděla věcí a jednou taky musela svou kamarádku odvézt na pohotovost, protože se z nepochopení ostatních a zlých řečí pokusila zapít prášky lahví vína. Jsem jen holka, která respektuje rozhodnutí druhých ať je jakékoli.

Tiina — 11. 8. 2006 16:52

Já pořád nechápu, kde berete to přesvědčení, že je Andrejka povinná se starat o cizí děti. Správně, cizí. Neporodila je, neadoptovala a tak jsou cizí. Nemá s nimi nic společného a úplně jí chápu, že si nechce nechat ničit život rozmazlenými fakany.

chomáček — 11. 8. 2006 16:58

Andrejka napsal(a):

chomáček napsal(a):

Mě se chce spíš plakat, když to čtu. Zakazovat tatínkovi,aby vídal své "vlastní" děti, mi přijde příliš velká daň za to, že to mezi rodiči neklapalo a ještě větší daň za to, že si táta našel ženu, která chce mít jen svou rodinu.
Andrejko, nezlob se, ale jak psala Helena. Věděla jsi do čeho jdeš. Proč to řešíš až ted a tak krutě? Není to fér. Tak to vidím já a je mi těch dětí dost líto. A jsou -li to fakani, je to z větší části chyba rodičů, jako asi i ten postoj, který máte vy s tvým mužem. Chjo.

CHomáčku,už jsem jednou napsala,že otci nezakazuji se stýkat s dětmi!A myslím že nic krutě neřeším,já přeci nemám povinnost se starat o cizí děti a už vůbec nemám ani žádné právo je jakterak vychovávat a to nesmí ani manžel.Ten může pouze dávat dárky a peníze a běda kdyby na ně zvýšil jen hlas,tak by si to u BŽ pěkně odskákal...už to zažil,výhružky atd.Tak si myslím,že přeci nemusím snášet chování dvou nevychovaných...kdyby takový chování mělo mé dítě rázně bych zakročila,u nich se boužel smí vše...a když jim to jejich matka trpí atsi,ale mě ničit život nebudou.

Andrejko, nemám čas číst všechno,takže pokud ted budu opět mimo, tak se omlouvám, ale i když ti rozumím, jak to myslíš, nemyslíš si, že to je o tom, že si tvůj manžel nechává moc líbit? Je otec, ať zakročí. Děti se chovají tak, jak mu jejich rodiče dovolí. A nebo jejich ex manželka.

Dana — 11. 8. 2006 16:59

Milá Fatimo, ještě jsem neviděla člověka, který by odhadoval druhého podle obrázku. Já jsem nikde nenapsala, že se chodím fintit, proč mě urážíš a napadáš? I kdybych to dělala, dělám to za své a moje děti ničím netrpí, spíš naopak. Moje děti jsou to nejdůležitější v životě a to poslední, co bych chtěla je, aby musely chodit do domácnosti, kde o ně evidentně není zájem. Já být rozvedená a být v takovéto situaci, tak budu ráda, že tam děti nechodí, nová žena by měla mít právo se rozhodnout, o koho se chce starat a o koho ne a pokud je otec miluje, je jedno, kde se s nimi vidí. Myslím, že dětem by nebylo dobře v atmosféře nechtění.  Já ráda diskutuji, ale jen do té doby, než spoludiskutující začne odpovídat urážkami.

chomáček — 11. 8. 2006 17:00

Eva36 napsal(a):

helena: Děti jsou chudáci, řekla bych. Na jedné straně máma "charakter", děti rozmazluje, vodí si domů a chová různé přátele za účelem finančního vysávání a na straně druhé otec-slaboch a macecha, která je proti dětem zaujatá (neříkám, z části je možná právem zaujatá, ale měla by spíš být naštvaná na manžela a tu jeho velkorysost, kvůli které teď platí dluhy).

S tímto tvrzením se stotožnuji a dodávám, že Andrejku neodsuzuji. Nejsem toho hodna a až tak do nitra tohoto problému nevidím, tudíž soudit nelze.

chomáček — 11. 8. 2006 17:10

Tak jsem si přečetla, aniž bych chtěla, nešlo se od toho odtrhnout :) rozhovor mezi Fatimou a Danou. Přesto, že jednoznačně nestojím pro ani proti Andrejce, bych chtěla podotknout, že nikdo na tomto světe jsme se nenarodili, abychom byli OBĚTMI. Každý máme právo žít spokojený život. Tudíž i Andrejka. Nejsme povinni se kvůli dětem obětovat, pokud to tak necítíme. Fatima to tak asi cítí, tak to dělá (kdo ví, zda si to ten , kvůli kterému je schopna nosit "trenky" ) zaslouží, ale to už není moje starost, jen )úvaha.
Dano, rozumím, co tím vším chceš říci a souhlasím s tebou. :)

Dana — 11. 8. 2006 17:36

nejsem hrdá na to, jaký rozhovor se tady mezi náma vyvinul, jenom stojím nízko na to, abych mohla někoho soudit. Přesně to jsem chtěla říci a chomáček to vyjádřil lépe než za celou dobu já, nikdo jsme se nenarodili, abychom byli obětmi. Já jsem se spíš snažila to nastilizovat do podoby, kdož jsi bez viny, hoď kamenem. Andrejka došla k hranici, přes kterou není schopna jít, ať z jakýchkoli příčin, a je tlačena "do propasti" . Je na ní, aby se rozhodla, jestli skočí, nebo se bude snažit posunout tu hranici.

kovjan — 11. 8. 2006 18:37

Tady v tom Andrejku chápu. Mylím, že by její manžel neměl děti rozmazlovat nebo jim kupovat dráhý dárky, pokud je jejich finanční sutuace špatná.Nevím kolik platí výživného na obě děti. Ani nevím jak velké dluhy splácíte. Ale pokud jde o věci, které děti nutně potřebují a pokud je výživné nízké,měl by se na placení podílet.A Andrejko jenom si uvědome, teď jsou děti malé, tak mají malé nároky a až budou starší, budou jejich nároky větší.Je rozumné, že si to chcete hned na začátku ujasnit a myslím, že by on měl dodržet pak vaší dohodu. Ale je fakt, já pokud jsem byla já na mateřský a tzv. jsme se v tom plácali, tak pokud jeho dcera chtěla něco drahého, tak jí vysvětlil, jak na to jsme a koupil jí něco dle našich možností.Teď je to lepší, protože oba děláme.A taky by měl váš manžel vysvětlit dětem, že se mají k vám slušně chovat.Tak přeji hodně trpělivosti.Třeba za pár let už nebudou "cizí".

Andrejka napsal(a):

Holky počítala jsem stím že každá ma na toto téma rozdílné názory...holt každá má jinou povahu a taky snad jiný vztah k (cizím dětem)Abych to trochu upřesnila,na dluhách se měli podílet oba manželé ale jeho bývalá sním vykývala a vše zůstalo na manželovi..dále má jeho BŽ nového partnera který slušně vydělává a nejsou na tom tak bídně jak mi.oba maj práci,narozdíl od nás.Jediný co umí je pořád machrovat co si koupili co maj děcka nového.A když se manžel zmíní že on na to nemá aby dětem kopoval drahé dárky,tak řekne tvůj problém...děcka jsou samozřejmně vyčůraný a chcou jen to nejdrašší a jak se říká ničím se jim muž nezavděčí...Hodně jsou také naočkovaní z domu,ale at nad tím přemýšlím jak chci tak je prostě nikdy neskousnu!!!Někdo tu napsal že jsem to věděla před svadbou,ale přece jsme se nějak domluvili!!!A já nehodlám ustoupit at je cena jakákoli.Ještě k tomu bytu,bydlela sem v nájmu když se ke mě manžel nastěhoval,proto chceme řešit své bydlení...ale jsem už s manželem domluvená,že byt bude psán pouze na mě,kvůli těm dětem,aby nemohli dědit.Jenomže kdyby se něco stalo,tak je placení pouze na mě...proto ta obava.Ještě chci napsat,že manželovi nezakazuji aby děti vídal,jen nechci aby mi zasahovali do té mé...věřte mi kdo to nezažil těžko se může do toho vžít.

Andrejka — 11. 8. 2006 19:51

Santala napsal(a):

Andrejka napsal(a):

Ahojky holky,rozhodla jsem se vám napsat a to proto,že třeba některá z vás prožívá podobnou situaci jako já nebo mi některá dokážete aspon trošku poradit jak z této ošemetné situace ven...Tak asi bych mela začít tím že jsem rok vdaná,s manželem jsme spolu prvně 2roky žili a pak se rozhodli vzít.Manžel má z prvního vztahu 2 děti.No,a tady je to moje trápení...před svadbou jsme se z manželem dohodli že nám děti nikterak nebudou zasahovat do naší rodiny,nechtěla jsem aby mi je vodil domů ani jinak abych se musela podílet na jejich zaopatření,nepočitaje samozřejmně výživné,to platíme pravidelně a včas.Ale tím to pro mě hasne,nechci s němi nikam jezdit ani se o ně starat...a proč?manžel má z bývalého manželství spoustu dluhů,které si udělal společně s bývalou...dále jim nechal po rozvodu veškeré vybavení bytu v hodnotě cca200tis.Teoreticky ke mě přišel s jednou taškou a nehledě na to že my budem spolu ještě ty jejich dluhy platit pěknou řádku let.Ipřesto všechno jsem si ho vzala a chci s ním žít,už jsem se se vžím smířila a snažím se šetřit aby jsme co nejvíce poplatili...nehledě na to že musím mému 4letému synovy odepírat spoustu věcí...Ale nemohu se nikdy smířit s tím že mi sem chce táhat ty děcka,strašně já nesnáším,mám proti nim úplnou averzi...a nemohu s tím nic dělat!!Vytáčí mě že oni maj všechno,drahé hračky a oblečení..a můj syn nic..jsou rozmazlení,drzí,člověk jim nic nezmí říct..a to maj teprve 6 a 8 let.Z mého pohledu prostě smradi...manžel to říká taky ale jak je s němi tak by se....už dokonce nechci jezdit ani k jeho rodičům když si je bere....Nevím jestli jsem moje pocity trochu vysvětlila,ale třeba mě někdo pochopíte....My se jinak s mužem k vůli ničemu nikdy nehádáme,jen tohle téma...zatím jsem si skoro vždy prosadila svou a děcka mi sem nevodil,ale mám strach do budoucna...chceme si brát hypotéku na byt,mít druhé dítě a mám obavy aby se nám manželství nerozpadlo a já nezůstala sama se dvěma dětmi a s hypotékou na krku.....

ANDEJKO, TOHLE SI MYSLIM PSALA TY V RUBRICE"HLEDAM KAMARADKU" TAK SE ZKUS ZEPTAT JAK TO MLADA PANI,KTERA BY SE S TEBOU RADA KAMARADILA DELA :O))))

Ne nespletla, je mi vážně 26 teda ještě chvilku bude. Ten druhý synek není můj, ale bydlí s námi je v péči otce, už jsem si tak zvykla, že ho prostě beru za svého a tak nějak zapomínám říct, že jsem ho neporodila a lidi se pak strašně diví, že mám už tak velké dítko:-). Ale je moc hodnej a vycházíme spolu moc dobře, ikdyž ta puberta s ním někdy pěkně hází:-)
Jo a moc díky za tipy, tam jsme ještě nebyli a věřím tomu, že hlavně klukům by se tam moc líbilo, no zkouknu to ještě i na internetu jestli tam mají nějaký program,  toho westernového městečka. Prcek naštěstí šel dnes brzo spát, tak jsem všechno pouklízela tak mám teď na sebe trochu času, tak si to musím užít, protože ráno nastane novej kolotoč:-( taky přeju moc hezký víkend

Milá Santalo,laskavě se lépe dívej když čteš!To napsala Titiany...právě ta kamarádka a né já!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Pavlik — 11. 8. 2006 19:57

Andrejko, ať si myslí kdo chce co chce, dokud si to sám nezkusí, tak může moralizovat. Cizí děti to jsou, žádné z nich není v žádném příbuzenském vztahu. Ani povinnost starat se o cizí spratky nemáš. A když se do tebe někdo obouvá, tak ať si rozcapené spratky vezme do svého bytu. Nevidím důvod proč se ve svém domově, ve svém volném čase, za svoje penize, máš nedobrovolně vykonávat něco co nechceš. Povinnost má tvůj manžel. Nevidím důvod, proč by nemohl být s dětmi u prarodičů, na výletě, či kdekoliv jinde, když to jinak nejde. Rozhodně bych z těch řečí neměla morální kocovinu, já si se spratkem užila taky svoje (protože ho matka nemohla v půbertě zvládnout,tak bydlel u nás) , a dnes bych si už nenechala vnutit nic takového. Byla jsme mladá a myslela si, že to tak má být. Hazlík kejval se všemi (včetně mámy, která ho pońoukala) a já byla každý víkend na nervy a zvracející.  Díky vím, jak dovede málý spratek terorizovat otcovu novou rodinu. Již nikdy bych k něčemu takovému pro manžela  nepřistoupila. MYSLETE SI CO CHCETE. ALE POKUD JSTE SI TO NEZAŽILI, TAK NEMÁTE PRÁVO NIKOHO MORÁLNĚ ODSUZOVAT ZA NĚCO, CO SAMI NEZNÁTE. Navíc nikdo otci dětí nezakazoval se s nimi stýkat. Šlo o to, že ne u nich doma.  Asi každý bude souhlasit s tím, že domov má být klidným, bezpečným místem a ne duševním terorem. Je mi naprosto jedno co si kdo bude psát, ale já Andrejku naprosto chápu a souhlasím s ní, než nervy a cirkus v mé domácnosti, tak ať otec jede se svými dětmi (když to nejde všichni dohromady) někam pryč. O to víc oceňuji, že můj druhý manžel se chová naprosto stejně k synovi i k dceři, kterou mám z prvního manželství (ovšem ona už je dospělá). On to každý nedokáže a taky na to musí být podmínky a snaha z obou stran.

Andrejka — 11. 8. 2006 20:16

Fatimo,ty musíš být asi ztělesněné dobro,nenosíš náhodou svatozář?Podle tebe je asi ženská otrok dětí a taky se tak musí chovat,že?Já nejsem žádná zlá sobecká a závistivá ženská jak ty píšeš!!Pouza chci mít klid v rodině,a nevím co tu furt řešíš že beru dětem otce!!Oni ho mají,ale já přeci nejsem jejich matka,tak co furt řešíš...Oba rodiče se podílí na jejich výchově a to že otec nesmí zasahovat do výchovy je jejich problém..že ty máš ve své rodině takový vztahy,je sice hezké ale každý má právo žít život podle svých představ.Já ti tu tvou neberu,klidně se kvůli dětem obětuj.Ale každý není stejne povahy a kvůli tomu nemusí být sobecký a zavistiví.Já jen nechci kvůli jiným žít z huby do huby.Když to nepotřebují,vždyt hlady neumírají a lásku jim taky nikdo nebere jak ty se tu furt milně domníváš..Ale já nemusím svou lásku dávat někomu koho nemám ráda a ani se neumím přetvařovat...A taky tě nechápu proč tu napadáš Danu ona jen řekla svůj názor tak jako ty!!!!!!

Kubula — 11. 8. 2006 20:53

Jak už tady iks lidí psalo, taky vidím hlavní problém v manželovi a v tom, že nestanoví hranice. Myslím, že to je základní a naprosto nutná podmínka toho, aby to nějak fungovalo - kdyby si vyjasnili tohle, možná by i Andrejka byla přístupnější kontaktu s dětmi (takhle ji naprosto chápu, v situaci, kdy nemůže nic říct, protože by chudáčkům ublížila). Co třeba říct manželovi, že tahle situace je pro mě neúnosná a že vidím několik možností - ale ta stávající situace není jedna z nich? A zkusit třeba nějakou rodinnou terapii? Tohle nevidím, že by spělo k nějakým dobrým koncům, protože buď bude Andrea stát na svém a trvat na tom, že se s dětma stýkat nebude (což podle mě postrčí manžela jedině k tomu, aby je ještě víc bránil, chudáčky odstrkované), nebo Andrea děti v nějakém omezeném rozsahu skousne (ale samozřejmě se skřípěním zubů, což těm vztahům taky nepřidá).

nasemami — 11. 8. 2006 22:00

Fatimo, z Tvého příspěvku mám pocit, že máš problém. Jinak nevidím důvod, proč se tak navážet do Andrejky a zdůrazňovat svůj citlivý a jediný správný  přístup ke všem lidem kolem Tebe. Přece jsi přesvědčená, že to děláš správně a naplňuje Tě to štěstím, tak nevidím důvod, proč to tady ventilovat a zdůrazňovat, navíc hnusným a agresivním způsobem.
Jinak si myslím, že to jak to má Andrejka zařízené je v současné situaci docela rozumné, pokud by to dělala jinak, tak by buď za nějaký čas zkolabovala, nebo by nejspíš psala na Babinet článek ,,Děti mého manžela se u nás chovají jako zvěř, co s tím". A tam by se jí dostalo rady, jak si nemá nechat od dětí šlapat po hlavě a jak se jim musí stanovit hranice a jak.......,  ale všechno záleží na tom, kdy souvislosti dojdou i jejímu manželovi a on to začne se svými dětmi řešit. Teď by jedinou obětí byla Andrea a stejně by z toho nakonec ona vyšla jako ta nejhorší. Dětem tátu, jeho čas ani peníze nebo dárky neupírá, jenom chce mít klid.

Káča — 13. 8. 2006 12:59

Dala jsem si tu práci a přečetla vše. Promiňte mi všechny, které odsuzujete Andrejku, ale asi jste podobnou situaci nezažily. Já se snažila 8let přizpůsobit SVUJ i život mého syna svému novému manželovi a jeho dvěma dětem. Už se mi nechce znovu vše rozepisovat (mnohokrát jsem to tu dělala), poslední dva roky jsem zakázala (ano-zakázala), jeho dětem návštěvy u nás(v mém bytě). I za cenu rozvodu! Mohl za nimi jezdit, kdy chtěl a jezdit s něma kam chtěl a na jak dlouho-ale už ne k nám domů.
Kdybych to neudělala skončila bych na psychiatrii. Měla jsem 38kg,třepala jsem se jako ratlík, zvracela jsem vždy už od pátečního rána,kdy k nám měly přijet (nervy) a syn mi začal utíkat z domu! Opravdu-kdo to nezažije, nemůže pochopit ahlavně odsoudit!!!!! Za ty dva roky jsem přibrala 8kg, na víkendy se těším a syn se ,,zklidnil"(psycholožka řekla, že jsem to zachránila u něj ,,za pět minut dvanáct"!
Nestydím se říci, že mi (i synovi) zkazily roky života a jsou a zůstanou promně cizími (i když jsem to první léta tak vážně nechtěla!). Roky mi všicni (i manželovi) známí říkali, že se díví, jak to mohu vydržet (znali situaci)a že se takhle utrápím. Já si uchránila své zdraví a zachránila si syna-a to je pro mněnejdůležitější. Snaha byla velká a dlouhé roky, ale marně! Jak já všem stejně postiženým rozumím!

Pavlik — 13. 8. 2006 21:41

Káčo, po zkušenosti z předchozího manželství, ti musím zatleskat. Bravo, škoda, že jsi prohlédla tak pozdě. Všichni moralisti, kteří se tady ozývají bez předchozí zkušenosti, by si to měli vyzkoušet v praxi. Ona dobrá vůle jen z jedné strany nestačí a CIZÍ spratci demolující můj vlastní byt a vztahy,opravdu nejsou skvěle strávený víkend. Stejně to jednou vyplave na povrch, že se k tomu člověk nutil jen kvůli partnerovi. Lepší je mít vlastní nervy v pořádku. Když čtu některé tvoje příspěvky, tak v mnoha směrech jsme si podobné ( to víš to jsou ty věkové rozdíly mezi děťátky, no jo, no starší maminky).

x256987 — 13. 8. 2006 22:32

Za sebe můžu říct jen jedno - že se opravdu hodně těžko zvyká na děti, které neznáme "od začátku". Můj brácha si našel ženu s dvouletým dítětem a záhy se k nám přistěhovali (takže nás bylo zase jednou sedm na jednu koupelnu - no, rekord byl jedenáct...). Malá nebyla nijak přehnaně zlobivá, ale bylo to další narušení osobního prostoru (kterého bylo zatraceně málo) a po kapkách to člověku užíralo nervy. Když potom švagrová otěhotněla, prožívali jsme to s ní od začátku a myslím, že k synovci mám úplně jiný vztah nejen proto, že je to můj pokrevní příbuzný.

Souhlasím s tím, že člověk si má hlídat své soukromí - zvláště když to jasně řekl hned na začátku. Na místě Andrejky bych se snažila obrnit trpělivostí a mile, leč nesmlouvavě bych trvala na svém: ne, nezlob se, užij si víkend s dětmi u babičky, já budu doma. Ano, plň své závazky vůči předchozí rodině, ale nezapomeň, žes na sebe dobrovolně vzal další závazek, a sice mně a mého syna.

Je to těžká situace. Nemalovala bych čerta na zeď, ale zároveň bych se snažila mít svá "zadní kolečka", abych se po případném rozpadu tohoto svazku neocitla na dlažbě.

misulinka21 — 14. 8. 2006 7:09

Ahojky,nevím, co k té vaší debatě ještě dodat. Naši se rozvedli a já kvůli té tátově nové o tátu skoro přišla. Ona si do nového vztahu přivedla své 2 děti a ty preferovala. No a o mne a sestru nestála. Jo, jen občas se přijet na tátu podívat,ale hlavně ne na dlouho a hlavně nic nepotřebovat. Můj vztah s tátou šel do háje. Jsem na něho naštvaná, že si v tom neuměl udělat pořádek. A to je to, co by měl muž Andrejky rozhodně udělat. Já sama jsem si vzala muže, který má z 1. manželství - teď už 11 letou dceru. A nikdy bych nedovolila, aby kvůli mně (i když rozvod nebyl kvůli mně) přišla o tátu. Taky z ní nejsem nadšená. Stejně jako Andrejky muž, si ten můj do "nového" života moc věcí nepřinesl, a taky jsme dlouho spláceli "jejich" dluhy. Ale věděla jsem do čeho jdu a rozhodně nedovolím, aby se s dcerou stýkal jinde, ona má na něj stejné právo tak jako naše děti. Jediným rozdílem u nás je, že můj muž si ty hranice hned ze začátku vymezil. Nebudeme NIKDY kupovat jedněm nic na úkor druhým. Děti dostávají dárky, na které máme a tak, aby to bylo spravedlivé. Také jsem na MD a peněz moc nemáme. Alimenty jsme nechali vyměřit soudně, aby to bylo - doufám, tak jak má být. Jeho bývalá má nového přítele a o peníze rozhodně nouzi nemají. Takže manželova nejstarší rozhodně nouzí netrpí. Chápu Andrejku a věřím, že pro svůj názor má opodstatněné důvody. Já bych to tak ale dělat nemohla. Dcera k nám jezdí už od začátku a já ji mám ráda. Je rozmazlená a jen tak něco nejí - ale když přijede 1xměsíčně, tak se to dá v pohodě zvládnout. Naše starší se na ni vždy hrozně moc těší.  Nemyslím, že kdyby se (a to jí jistě nepřeji) dostala Andrejka do podobné situace, že by si její muž našel novou partnerku a ta jejího syna nechtěla ve svém životě a tak by na svého syna v podstatě neměl vůbec čas, tak že by z toho byla Andrejka nadšená. Jak si může svého muže vážit za to, že VLASTNÍ děti takhle zazdil. Že jim není tátou, alespoň v těch mezích, které po rozvodu nastaly? Já si naopak svého muže vážím, že se o dceru zajímá a snaží se. A podporuji ho v tom. Kdyby však dceruška z táty tahala jen peníze a zde se nechovala slušně atd., tak by k nám nesměla. Ale podotýkám jen v tomto případě!
Děti si přeci nemůžou narodíl od nás vybrat!
Nevím, takhle to cítím já. Tak se nezlobte.
P.S: Po tátovi se mi pořád stýská, a to je to už 15 let. Teď tam sem tam zajedu na kávu, ale už NIKDY to nebude ono!!!!

Eva36 — 14. 8. 2006 8:29

Andrejka napsal(a):

Eva36 napsal(a):

Andrejka: Manžel nemá právo vychovávat své dti? A proč máš tenhle názor? Chápu, že BM to může vynucovat, ale to manžel nemá vlastní hlavu? Jistěže má, ale taky se bojí konfliktu. S dětmi, s bývalkou...nejde hlavou proti zdi, nejde se porvat...on vše mlčky toleruje...a slabošsky přihlíží, poddává se výhrůžkám. Proč se jim poddává? Proč se nevzbouří? Opravdu to nejde? Proč to nejde?....Znáš to - kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody...koneckonců i ty můžeš jeho děti nějakým způsobem vychovávat, pokud se budou vyskytovat ve vašem společném bytě (přece z něj neudělají kůlničku na dříví a tebe nedostanou svými alotrii na psychiatrii). Děti by měly pochopit, že dospělí nastavují hranice a ony je mají respektovat. Respekt je ale nutno si budovat. Chápu, že to jde těžko, s takovou "matkou" dětí v pozadí. Ale neustupovala bych...zase jsem u toho - problém je v manželovi...ne v dětech, ani v jejich matce a v tobě už vůbec ne.

To jsem si zažila jednou když tu byli,a stačilo mi to..nevychovaní a sprostí,drzí a když jim člověk něco řekl začli řvát že to poví mamince,mám to zapotřebí?Manžel nic říct nesmí,to by ho ty jeho děti už ani nepozdravili.Nemusím přeci snášet ve svém bytě kravál a dokonce se stratili i autíčka mého syna,o nic vlastně nejde ale ten princip.Manžel jim nic neřekl,prý ty naděláš nějaký autička...a já musím být zticha,aby náhodou nebylo ukřivděno.A ještě k tomu slibu,vzala jsem si manžela i s dluhama pod podmínkou že ty děti mi nebudou zasahovat do rodiny,on s tím souhlasil.To je to samé jako když jsme si v kostele slíbili věrnost a ted už by se mi nechtělo slib dodržovat..

Andrejko, tak by to pověděly mamince? A co má jako bejt?! Jak to, že manžel nesmí nic říct? Tak by ho nepozdravily....no a co jako ?!...vidíš, že problém je v manželovi (ty naděláš - nějaký autíčka, měl by s tebou "držet basu"...můj táta je taky nevlastní, nikdy nás nijak zvlášť nepeskoval, ale když už to bylo neúnosný, tak si svou taky prosadil. Hlasem pouze a stačilo to. Ale naše vlastní matka stála při něm, "proti" nám, chápeš?) ...a už vůbec nechápu, žes měla tu podmínku, že děti nebudou zasahovat do rodiny....to je měl jako vyhodit jako starý pyžamo třeba?!!! .... ne nadarmo se říká, že to, co ze sebe vyzařuju, to dostávám zpátky. Ty ses jasně postavila proti jeho dětem, takže (celkem logicky) z toho máš teď celkem dost velký problém... Opravdu tě nedokážu pochopit, protože moje matka naprosto samozřejmě přijala všechny děti svých manželů z jejich předchozích manželství (ti manželé byli dva, s jedním se rozvedla a s jeho dcerou se moje máma a já stýkáme dodnes, s druhým mužem je stále a s jeho dětmi si dobře rozumí)....protože jsem viděla od dětství její vstřícný přístup, skoro bych ti řekla "Styď se"...můj názor...

Eva36 — 14. 8. 2006 8:36

Dana napsal(a):

Eva36 napsal(a):

Frigo: A kdo, myslíš, zavinil, že Andrejka platí cizí dluhy? ... ty děti asi ne...

otec a matka, tak by je taky tak měli platit, pokud to nedělají, tak tatínek přispívá nadstandart, aby si Fatima nemyslela, že jsou to chudáci.
mám přítelkyni,která žije z ruky do huby jenom proto, že její manžel chce svým dětem z prvního manželství ukázat, jak je skvělej, to je kino, na pohár, koupí kredit, dá penízky na botičky a pak přijde domů a říká, to je večeře? To neumíš nakoupit? a když mu řekne, za co, tys peníze utratil a já už nemám, tak na ní řve, že to se s ní nemusel ženit. Když chci, abychom si jednou za půl roku šli někam sednout, musím to dát na termín, kdy mám svátek a narozeniny, abych jí to mohla zaplatit. Dopředu říkám, že dárek nechci, protože pak bych jí musela taky kupovat a já nemám žádný nápady. Když má narozeniny ona, hodím se jako marod, aby přišla k nám a nemusela za mě nikde platit, protože mi to chce vrátit. Jenže děti jsou chudinky a ona povinnna chodit třeba v trenkách, aby ukázala, jak charakterní umí být, že?

Ona je snad nesvéprávná slepice, že s tím neumí nic dělat?....já bych tedy s takovým manželem vyběhla...co to je za chlapa vůbec? A proč ona s ním je?....ona vůbec není povinna chodit třeba v trenkách...jak říkám, já bych takovýho chlapa vykopala

Irenka21 — 14. 8. 2006 9:48

Káča napsal(a):

Dala jsem si tu práci a přečetla vše. Promiňte mi všechny, které odsuzujete Andrejku, ale asi jste podobnou situaci nezažily. Já se snažila 8let přizpůsobit SVUJ i život mého syna svému novému manželovi a jeho dvěma dětem. Už se mi nechce znovu vše rozepisovat (mnohokrát jsem to tu dělala), poslední dva roky jsem zakázala (ano-zakázala), jeho dětem návštěvy u nás(v mém bytě). I za cenu rozvodu! Mohl za nimi jezdit, kdy chtěl a jezdit s něma kam chtěl a na jak dlouho-ale už ne k nám domů.
Kdybych to neudělala skončila bych na psychiatrii. Měla jsem 38kg,třepala jsem se jako ratlík, zvracela jsem vždy už od pátečního rána,kdy k nám měly přijet (nervy) a syn mi začal utíkat z domu! Opravdu-kdo to nezažije, nemůže pochopit ahlavně odsoudit!!!!! Za ty dva roky jsem přibrala 8kg, na víkendy se těším a syn se ,,zklidnil"(psycholožka řekla, že jsem to zachránila u něj ,,za pět minut dvanáct"!
Nestydím se říci, že mi (i synovi) zkazily roky života a jsou a zůstanou promně cizími (i když jsem to první léta tak vážně nechtěla!). Roky mi všicni (i manželovi) známí říkali, že se díví, jak to mohu vydržet (znali situaci)a že se takhle utrápím. Já si uchránila své zdraví a zachránila si syna-a to je pro mněnejdůležitější. Snaha byla velká a dlouhé roky, ale marně! Jak já všem stejně postiženým rozumím!

Takové děti jsou nepřítel v mém teritoriu, vyzkoušela jsem si to sma, nyní nebyly u nás rok a půl, je klid, kupodivu ani jejich otec za nimi netouží jet, nakonec mají 16 a 18 let, kdyby o něho stály mohou přijít samy, ale když přestal návat dotace nad výživné , zájem naječdnou nemají. Máme klid.

Eva36 — 14. 8. 2006 10:22

Irenka21: Děti jsou jen děti a jako zvířata si dovolí jít jen tak daleko, jak je druhý pustí. Pěkná debata je na Rodičích a dětech od gymnazistky (Nezvládám výchovu nevlastního syna). Žena s nickem Joy pěkně popisuje, jak se s "cizími" dětmi vycházet dá, i když ony přicházejí na návštěvu k otci a jeho nové ženě naprosto zlajdačené a poštvané vlastní matkou...divím se, že otec (tvůj manžel nejspíš, jestli chápu dobře) děti nechce vidět...Inu, moje máma říká, že co do dětí vložíme, to ony nám vrátí...možná by se měl manžel zamyslet nad tím, co jim vlastně dával...(třeba u nás doma se dává podpora, láska, pochopení, žádné drahé dary, peníze atd....o staré členy naší rodiny se staráme doma až do jejich smrti. Je tedy pravda, že je to stáří bez vážných nemocí, to bychom se pak třeba ústavnímu ošetřování taky asi nevyhnuli.....ale moje bývalá tchyně dávala svému jedinému vymodlenému synovi hlavně: peníze, drahé dárky, věci....nedostal moc pohlazení, popovídání,pohoupání na kolenou...ale měl rukavičky z Tuzexu...mojí extchyni bude 60 , je to zatím čilá žena...a ona už si zažádala o domov důchodců....nejspíš jí došlo, co do svého syna vložila....a že se na něj ve stáří rozhodně spolehnout nemůže...)

Andrejka — 14. 8. 2006 13:49

Holky myslím že tohle téma každá chápete jinak at už ze svých vlastních zkušeností nebo jen tak jak byste si to představovali vy sami být v takové situaci..Každá máte na to svůj názor a nikomu ho neberu ale jak už tu napsala myslím Kačka kdo to sám nezažil těžko může posoudit.Já osobně nemám v úmyslu mou situaci nějak měnit a budu si za tím stát!!!!Mám právo na své soukromí a rodinou pohodu,tak jako můj muž na své děti...a jak  a kde s něni bude trávit víkend mě vůbec nezajíma...

Eva36 — 14. 8. 2006 13:55

Andrejka:....no vždyť to píšu...co vyšleš, to se ti vrací...tak si hezky udržuj právo na své soukromí (mimochodem mám pocit, žes  nechtěla slyšet různé názory, ale to, že ti haranti, tedy "cizí děti", jsou skutečně neskuteční a že ty děláš jen dobře)...takže udržuj si své soukromí a rodinnou pohodu tak, jak to děláš, ničemu, co se ti děje, se pak nediv a nemusíš sem ani snad psát....vždyť tebe přeci nezajímají cizí děti a to, jak s nimi bude tvůj muž trávit víkend...tak co? Nějak mi uniká, proč jsi sem vlastně psala.....co jsi vlastně chtěla....fakt to nevím...neozřejmila bys mi to?

helena — 14. 8. 2006 13:56

Andrejko - moje nevlastní sestra mohla za svým tátou kdykoli a navíc měla různá privilegia, protože se v ní viděl, zatímco já se s mámou mohla vídat jen u ní v práci, někde v parku, později u mě doma - "aby nebyly problémy". Nevlastní táta si prostě nepřál, abych jakýmkoli způsobem zasahovala do JEHO rodiny. Můžu tě ujistit, že tohle trauma si v sobě nesu dodnes, přestože jsem hóódně dávno dospělá. Ty to vidíš z hlediska svého dítěte a svého soukromí, které si nechceš nechat narušovat, ale myslím, že na těch dětech se podepíšeš (společně s jejich otcem samozřejmě) na celý život. Možná by to chtělo trošičku nadhledu - vždyť je nemáš doma pořád.

Eva36 — 14. 8. 2006 13:57

Andrejka: A ještě něco - soudit jsem tě nechtěla a ani nechci. Jen jsem podobnou situaci zažila na příkladu vlastní matky a ta ji zvládla na jedničku s hvězdičkou (narozdíl od tebe a tvého manžela)....nechápu ty tvoje vykřičníky...že svou situaci nechceš měnit a budeš si za tím stát...a čtyři vykřičníky...copak tě někdo nutí to měnit?

Marcel.on — 14. 8. 2006 15:23

Nebudu s nikym polemizovat, ale manzelku a svagra byl nucen jejich otec podobnym zpusobem "odstranit" ze zivota. Nikomu nepreju nic podobneho. A ted po nekolika letech je videt, ze tim utrpel nejen vztah mezi tatou a detmi (viditelne a neoddiskutovatelne), ale i mezi tatou a jeho novou partnerkou... Ale kazdy ma asi co si zaslouzi (teda az na ty deti...). :butter:

Irenka21 — 14. 8. 2006 15:24

Eva36 napsal(a):

Irenka21: Děti jsou jen děti a jako zvířata si dovolí jít jen tak daleko, jak je druhý pustí. Pěkná debata je na Rodičích a dětech od gymnazistky (Nezvládám výchovu nevlastního syna). Žena s nickem Joy pěkně popisuje, jak se s "cizími" dětmi vycházet dá, i když ony přicházejí na návštěvu k otci a jeho nové ženě naprosto zlajdačené a poštvané vlastní matkou...divím se, že otec (tvůj manžel nejspíš, jestli chápu dobře) děti nechce vidět...Inu, moje máma říká, že co do dětí vložíme, to ony nám vrátí...možná by se měl manžel zamyslet nad tím, co jim vlastně dával...(třeba u nás doma se dává podpora, láska, pochopení, žádné drahé dary, peníze atd....o staré členy naší rodiny se staráme doma až do jejich smrti. Je tedy pravda, že je to stáří bez vážných nemocí, to bychom se pak třeba ústavnímu ošetřování taky asi nevyhnuli.....ale moje bývalá tchyně dávala svému jedinému vymodlenému synovi hlavně: peníze, drahé dárky, věci....nedostal moc pohlazení, popovídání,pohoupání na kolenou...ale měl rukavičky z Tuzexu...mojí extchyni bude 60 , je to zatím čilá žena...a ona už si zažádala o domov důchodců....nejspíš jí došlo, co do svého syna vložila....a že se na něj ve stáří rozhodně spolehnout nemůže...)

Tyhle byly moc zpracované od své maminky, dobrá vůle musí být na všech stranách.

Jay — 14. 8. 2006 15:26

Andrejka napsal(a):

...a proč?manžel má z bývalého manželství spoustu dluhů,které si udělal společně s bývalou...dále jim nechal po rozvodu veškeré vybavení bytu v hodnotě cca200tis.Teoreticky ke mě přišel s jednou taškou a nehledě na to že my budem spolu ještě ty jejich dluhy platit pěknou řádku let......

Mila Andrejko, clovek nekdy zasne nad tim, co dokazi lide....mam takovy pocit, ze tata tveho syna-predpokladam, ze neni manzela...se na nej vykaslal a ty nemuzes unest, ze by se jiny tata ke svym povinnostem postavil celem. Umim se zcela do tve situace vzit, protoze se ve stejne nachazim, jenom s tim rozdilem, ze je detem 12 a 14 let.Nedokazu si predstavit, ze bych manzelovi zakazala je vodit k nam domu. Neni to pro me vubec  lehke, ale brat detem umyslne tatu jenom proto, ze si nadelali rodice dluhy, to je primitivni...zkousela ses nekdy vzit do tech deti?? Ono je mnohem tezsi si ziskat jejich lasku nez je nenavidet jenom proto, ze jejich tata musi platit dluhy. Vzdyt je to jeho chyba ne tech deti..mozna bys mela hledat radu u odborniku. Promluvit si s psychologem, abys vse taky videla z jine pozice. Neber to nejak zle, vim, ze kdybych byla mladsi, asi bych to videla jinak, ale bohuzel mluvi ze me letita zkusenost s detmi, kolikrat zasnu nad tim, jak svou nynejsi situaci zvladam a pritom to mam asi mnohem tezsi nez ty...

Eva36 — 14. 8. 2006 15:28

Irenka21: třeba jednou dospějou a za tátou přijdou. To se stalo mému tátovi vlastně taky - syn za ním přišel, když mu bylo přes 30 (v době rozvodu mu bylo asi 14, maminka s babičkou taky čile "pracovaly"...přes dvacet roků mu trvalo, než si uvědomil, že nemusí nutně být pravda tam, kde ji hlásají tyhle dvě dámy...)

Eva36 — 14. 8. 2006 15:30

Jay: ahoj, Jay. Omlouvám se ti za pomotání nicku a ještě jednou - jsi fajn ženská. Kdyby bylo takových víc, je asi taky víc dětí, které i přes rozvod mají k tátovi vztah. :supr:

Jay — 14. 8. 2006 15:35

Vlaďka napsal(a):

Víš Heleno, to je strašně těžké pro obě strany. Manžel měl taky syna, brali jsme si ho jak to šlo, třeba i v týdnu. Když se nám narodili dva kluci, prostě to byli bráchové. Je fakt, že jsme platili jejich novomanželskou půjčku 13 let a manžel si vzal jen obývací stěnu a sedačku. To se mi teda taky zajídalo. Na vánoce se klukovi kupovaly dražší hračky, protože je chudák sám a naše děti ostrouhaly. To, že jeho máma měla každou chvíli chlapa jen dokud mu nedošly peníze, to se neřešilo. Já jsem se manželova syna ještě jako blbec většinou zastala, pomáhala mu s učením. A víš jak se nám odvděčil? Už jsem to tu někde psala, začal krást, nám vykradl byt, věci prodal, takže jsme si je museli v zastavárně koupit zpátky... Teď na něj platíme do diagnosťáku - a co by mě nenapadlo - na prázdniny dostal dovolenku. Asi to bude znít dost hnusně, ale pokud ho už nikdy neuvidím, budu jenom ráda a podle mě bohužel za chvíli skončí stejně v base. Je mi líto, ale to je život. Každá se s tím musíme nějak vypořádat.

Vladko, mas spatnou zkusenost, krast mohou i nase vlastni deti, ne jenom ty od taty...ale to prece nemuzeme vedet, kdyz se narodi...jinak si myslim, ze by deti mely dostavat rovnym dilem, nez jeden vic a jeden mene...to pak nedela dobrotu...je mi lito, ze to takhle dopadlo, ale takovy je zivot...

Jay — 14. 8. 2006 16:37

Nivapa napsal(a):

Ahoj holky, už pár dnů nakukuju na tyhle stránky a pročítám si co tady kdo má za problém, ale zatím jsem ještě na nic nereagovala, ale dneska bohužel musím, protože to, co tady napsala Andrejka je podle mého opravdu čistý hnus, zlobte se na mě jak chcete (hlavně se to asi dotkne Andrejky). Všechno, nebo víceméně většina přístupů záleží na ženě.....to, jak se bude partner chovat ke svým dětem z předchozího vztahu, ke své bývalé ženě, ke své rodině a okolí je dá se říct přímo úměrné tomu, jak ho směřuje ta daná žena! Sama jsem rozvedená a s bývalým manželem máme jedno dítě, BM žije nyní ve vztahu s přítelkyní a mají spolu chlapečka (1,5). :dudlik: Po rozvodu samozřejmě nebylo vše růžové a my s BM si neměli co říct, ale nikdy jsem nepopichovala dceru proti němu a naopak. Když si BM našel přítelkyni, tak začal dceru tochu zanedbávat a tak jsem mu pohrozila, že pokud si ji nebude brát pravidelně, tak raději vůbec, že ji nenechám trápit. Manžel si ji tedy začal brát a pomalu ji seznamovat s novou přítelkyní. Samozřejmě že dcera zpočátku reagovala negativně, měla 9 let a byla z toho všeho zmatená, ale byla jsem to já, kdo ji vysvětlil, že se v lásce k ní nic nezměnilo a že ji máme oba pořád stejně rádi, jen se po naších bocích objeví noví partneři a tak se stalo, že dcera viděla, že jeho nová partnerka není konkurence, ale vlastně skvělá kamarádka a našli si k sobě cestu, samozřejmě taky hlavně zásluhou té slečny....a to je k tobě Andrejko, byla to zásluhá té ženy, že si dokázala najít cestu k cizímu dítěti, k naší dceři a to sama děti ještě neměla, nezměnilo se to ani po narození jejich společného syna! Dcera má prostě dva domovy! S přítelkyní mého BM si rozumí, svěřuje se jí stejně se svými bolístkami raději než svému tatínkovi, protože si k ní ta druhá žena našla cestu. Já když potřebuji řešit něco ohledně dcery, tak se domlouvám víceméně s přítelkyní mého BM, než s ním, přece jen jsme jen ženské a praktické věci nám jdou lépe ;) Bere ji jako náhradní mamku a já jsem za to strašně moc ráda, teď vím, že kdyby se se mnou něco stalo, tak je v těch nejlepších rukou a nemusím se bát, že by mé dítě bylo někde odstrčené a nechtěné..... Je to prostě jen na tobě Andrejko, věděla jsi, že má děti a nepomůžou výmluvy, že jste se na něčem s manželem domluvili před svatbou, svoje vlastní děti milující rodič, ať už matka nebo otec neopustí, i kdyby na to přísahal!!!!!! Když jsem četla tvůj příspěvek, tak jsem měla slzy v očích a vztek v srdci, vztek na tebe a slzy nad dětmi :grater:

Teda klobouk dolu...super, super, super!!!!! A takhle by to melo byt. Tohle je umeni, rict svym vlastnim detem, ze ta zenska, ktera zije s jejich tatou nemusi byt vubec spatna a pokud to uslysi od vlastni mamy a partnerka -manzelka jejich taty toho pozitivne vyuzije, nemusi deti rozvodama tolik trpet...

chomáček — 14. 8. 2006 16:39

Jednoznačně, chyba je hlavně na straně manžela. (dala jsem mu nové jméno "TEN, CO SE BOJÍ EXMANŽELKY" ) Tam je jasný problém. Spíše bych se Andrejky optala, co jí při takovém muži drží ?

Jay — 14. 8. 2006 16:45

Frigo napsal(a):

Nezlobte se na mně, ale z toho co tady čtu, by většina měla mít :gloria: 
Nechápu, proč Andreu odsuzujete. Prostě se domluvili na nějakém pravidle ještě před svatbou, důvody takového jejího rozhodnutí neznáme, ale je to JEJÍ rozhodnutí a on s tím souhlasil ! Nemůže nikdo po ní chtít, aby se čas od času starala o jí cizí děti.  Proč by se měla jednou za 14 dní trápit s třeba BM naočkovanými dětmi ???
Aby se zalíbila chlapovi ?  To je pěkná kravina. On věděl do čeho jde.

Nějak si teď nevybavuji, kdo tu psal, že se se domluvili, že byt bude napsaný na manželku, aby to děti z předchozího manželství případně nezdědily.  To absolutně nestačí ! Musí být rozděleno společné jmění manželů s dovětkem, že co si od teď každý pořídí, je výhradně jeho.

Nikdo  ji prece nenakazuje, ze se musi starat o cizi deti...jen at se stara tata...ale jde o to, ze nechce, aby jeho deti k nim chodily...jako by byly prasivi...nechapu to...kdyby muj manzel rekl svym detem, ze mu jeho manzelka zakazala, aby je k nam vodil, asi bych se propadla hanbou!!:rolleyes:

x256987 — 14. 8. 2006 16:50

Andrejko, pořád nad tím dumám, co ti vlastně na stávající situaci nevyhovuje. Pochopila jsem to tak, že ty si stojíš na svém a partner to respektuje. A mám dojem, že ty bys chtěla, aby nejen dodržoval, na čem jste se dohodli, ale aby to dělal rád. Aby tvé stanovisko nejen respektoval, ale i zastával. To se mi jeví jako docela velká potíž...

Lidé se mění a třeba se ti za nějakou dobu bude zdát přijatelná dohoda "děti můžou být jeden víkend v měsíci u nás, pokud budou dodržena tato pravidla", případně "ráda s tebou a všemi dětmi vyrazím jednou za čas na výlet". Někdy je docela těžké rozeznat, kdy o něco opravdu stojíme a kdy tvrdohlavě hájíme pozice, které nám už vlastně nevyhovují.

Jay — 14. 8. 2006 17:52

Eva36 napsal(a):

nána: vždyť to říkám...tvůj přítel je slaboch...nedá se s ním domluvit, že on bude alespoň mlčet, když už se tě nechce zastat? Že by ses pak mohla ohradit ty. Nemyslím nějak hnusně, ale tak normálně, že tohle sice maminka říká, ale že ty jí žádáš, aby takové věci u vás nevypouštěla z huby (pardon, jistě že z úst)....asi jí máma vnukla tu svou nenávist vůči tobě. Některý ženský jsou fakt krávy. .... tvůj přítel není "milující" tatínek. Ten by si totiž dcerku "srovnal" (ne zle, laskavě, ale důsledně). Tvůj přítel je hlavně "muž-slaboch"...to přeci nejde říct jen, že teta není žádná mumie...já bych si jí vzala "do parády" v klidu doma a vysvětlila jí, že nejen že teta není mumie, ale taky že tu tetu mám rád a že i tebe, dcero, mám rád, není nutné na tetu žárlit...a taky bych dodala, že matka ne vždy musí mít pravdu....jenže jak říkám, chlap radši dítěti vysvětluje násobení desetinným číslem než vztahy....

naprosto souhlasim:)

Jay — 14. 8. 2006 18:09

vera1 napsal(a):

Evo36, přesně tak...mohla bych psát romány o BM mého přítele, ale myslím si, že by těžko někdo uvěřil, nakonec každá z nás tady má nějaký svůj "šílený" příběh. Důležité je ale řešit postoj vašeho současného partnera. Mně třeba doběla rozpálí věta mého přítele: já se s NÍ nechci hádat, to nemá cenu". Bohužel na tuhle větu doplácí jeho děti, moje děti a já a ve finále i on samotný. Navíc, pokud se jedná o KOHOKOLI JINÉHO, je ochotný "bít" se za svou pravdu ostošest. V čemkoli. Tak proč si sakra ti chlapi neprosadí svoje názory i v případě BM??? Odpovím si sama: protože si myslí, že pštrosí politikou dosáhnou klidu. Pro daný okamžik, kdy by se mělo něco řešit a tím pádem neřeší, jistě ano....ale do budoucna???? Sto jiných problémů, které by nevznikly, kdyby řekl své BM, že "takhle teda ne...atd."
No...a proč s takovými slabochy žijeme? Protože jinak jsou přece úžasní, ne???:-)))))

Vis, Verus, my se zname skoro osobne a docela dlouhou dobu. Myslim, ze jsi to tady napsala zcela presne...PSTROSI POLITIKA to opravdu sedi...ja jsem taky kolikrat tomu memu rikala, proc si tohle nebo tamto necha libit??? Nakonec mi nezbylo nic jineho, nez jeho BM zavolat sama...handikepovana jazykem jsem ji vysvetlila, ze i my, stejne jako ona, mame pravo na vlastni zivot a ze i ona musi respektovat nas volny cas a ne, kdykoliv si vzpomene, nam poslat deti. Stalo se nam, ze byl domluven termin na prazdniny...3 tydny u mamy a tri u taty...moje dcera byla 5 tydnu v CR. A deti prisly na pravidelny vikend. Ja jsem to nechapala. A mama mela dovolenou, ale deti poslala k tatovi.Tak jsem ji zavolala a rikam ji, co to ma jako znamenat? Jestli teda az deti budou tri tydny u nas, je mam taky na vikend, kterej ma normalne matka, poslat k ni...tvarila se skoro nechapave..rikala, ze se nejsou s tatou schopni domluvit, opet lhala, ale je i pravda, ze ten muj ma problem se s ni normalne domluvit...jakoby se bal problemu....a to je problem chlapu, jsou silni tam, kde to kolikrat neni potreba...:dumbom:

Petuna — 14. 8. 2006 18:09

Andrejko mám pocit že jsi ještě hodně hloupá a nezkušená.Proč tady vůbec píšeš? Trváš si na svém a názory tě nezajímají tak proč?!! Aby jsi slyšela že cizí děti jsou smradi nevychovaní a halvně Ti od bývalých manželů? Nebo co vlastně tady chceš? Jasně, aby manžel se vybod na své děti a staral se o tvé (pouze tvé) dítě?!!!!! To Ti připadá jako úroveň jo? Muset si je vodit někde aby tě náhodou neuřkly nebo co? Myslím, že jsi hodně omezená, a tvůj syn to jednou může poznat taky.

Jay — 14. 8. 2006 18:15

Leila napsal(a):

Andreo, svůj příspěvek jsi nazvala "Cizí děti..."

Už to, jak jsi to téma nazvala, o mnohém vypovídá.
To nejsou cizí děti, to jsou děti tvého partnera!!! Proboha- jak můžeš napsat CIZÍ DĚTI!!! :dumbom:

:supr::supr: ja nazyvam deti manzela "moje holandske deti":D:D

Jay — 14. 8. 2006 18:44

misulinka21 napsal(a):

Ahojky,nevím, co k té vaší debatě ještě dodat. Naši se rozvedli a já kvůli té tátově nové o tátu skoro přišla. Ona si do nového vztahu přivedla své 2 děti a ty preferovala. No a o mne a sestru nestála. Jo, jen občas se přijet na tátu podívat,ale hlavně ne na dlouho a hlavně nic nepotřebovat. Můj vztah s tátou šel do háje. Jsem na něho naštvaná, že si v tom neuměl udělat pořádek. A to je to, co by měl muž Andrejky rozhodně udělat. Já sama jsem si vzala muže, který má z 1. manželství - teď už 11 letou dceru. A nikdy bych nedovolila, aby kvůli mně (i když rozvod nebyl kvůli mně) přišla o tátu. Taky z ní nejsem nadšená. Stejně jako Andrejky muž, si ten můj do "nového" života moc věcí nepřinesl, a taky jsme dlouho spláceli "jejich" dluhy. Ale věděla jsem do čeho jdu a rozhodně nedovolím, aby se s dcerou stýkal jinde, ona má na něj stejné právo tak jako naše děti. Jediným rozdílem u nás je, že můj muž si ty hranice hned ze začátku vymezil. Nebudeme NIKDY kupovat jedněm nic na úkor druhým. Děti dostávají dárky, na které máme a tak, aby to bylo spravedlivé. Také jsem na MD a peněz moc nemáme. Alimenty jsme nechali vyměřit soudně, aby to bylo - doufám, tak jak má být. Jeho bývalá má nového přítele a o peníze rozhodně nouzi nemají. Takže manželova nejstarší rozhodně nouzí netrpí. Chápu Andrejku a věřím, že pro svůj názor má opodstatněné důvody. Já bych to tak ale dělat nemohla. Dcera k nám jezdí už od začátku a já ji mám ráda. Je rozmazlená a jen tak něco nejí - ale když přijede 1xměsíčně, tak se to dá v pohodě zvládnout. Naše starší se na ni vždy hrozně moc těší.  Nemyslím, že kdyby se (a to jí jistě nepřeji) dostala Andrejka do podobné situace, že by si její muž našel novou partnerku a ta jejího syna nechtěla ve svém životě a tak by na svého syna v podstatě neměl vůbec čas, tak že by z toho byla Andrejka nadšená. Jak si může svého muže vážit za to, že VLASTNÍ děti takhle zazdil. Že jim není tátou, alespoň v těch mezích, které po rozvodu nastaly? Já si naopak svého muže vážím, že se o dceru zajímá a snaží se. A podporuji ho v tom. Kdyby však dceruška z táty tahala jen peníze a zde se nechovala slušně atd., tak by k nám nesměla. Ale podotýkám jen v tomto případě!
Děti si přeci nemůžou narodíl od nás vybrat!
Nevím, takhle to cítím já. Tak se nezlobte.
P.S: Po tátovi se mi pořád stýská, a to je to už 15 let. Teď tam sem tam zajedu na kávu, ale už NIKDY to nebude ono!!!!

Napsala jsi to moc hezky!!!:supr::supr::supr:

Jay — 14. 8. 2006 19:15

Doposud jsem pouze reagovala na nektere prispevky...chtela jsem jeste sdelit muj nazor a muj postoj...da se pochopit postoj Andrey, ale pouze  prave z toho jejiho pohledu. Me by se take vic libil zivot bez manzelovo deti, proc to nerict? Usetrila bych se tolika starosti a kolikrat i bolesti. Jenze jednou jsem do toho vztahu sla a ted se s tim musim vyrovnat.
Na druhou stranu musim rict, ze jsem tem detem skoro i zavidela, jakeho maji tatu, protoze moji byvali partneri, se kterymi mam 3deti-2 dospele a jednu 15letou, se na svoje deti uplne vykaslali. Manzel dela pro deti maximum a myslim, ze ted si ziskava s mou pomoci i jejich respekt. Se synem chodi na ryby a syn se tesi, az pujdu taky...Loni jsme taky byli na rybach byla to nejaka soutez a letos se opakuje:-)
V tomto vztahu me spis zarazi fakt, ze jeho deti k tatovi nechovaji uctu a ze vse berou hrozne samozrejme. Musela jsem jim kolikrat vysvetlit, ze to neni tak normalni,ze se o ne tata stara. Ze v jinych rodinach to tak nefunguje a ze by si mely taty vazit. Taky jsme tady meli problem typu, ze jeho deti nemusely nic a moje dcera ma povinnosti. I ji jsem musela vysvetlovat, ze je to neco jineho. Ze jsou u nas na navsteve a ze kdyby ona sla k tatovi na navstevu, tak by u nej nemusela uklizet. Deti to museji videt z vice pohledu, aby se nad tim dokazaly samy zamyslet. Nepripada mi uloha, abych mou dceru stvala proti manzelovi, aby ho videla ve spatnym svetle, kdyz jeho deti nemusi a ona ano. Resime to tim, ze pokud jsou tady manzelovo deti, bud se podileji na nadobi a drobnem uklidu vsechny deti, nebo to proste delame s manzelem sami. On za sve deti a ja za svou dceru. Snazim se jim vsem ukazat, ze ani pro nas to neni jednoduche...vzdycky jim rikam, ze jsem jina nez jejich matka, ze jejich mama je ta nejlepsi, i kdyz treba neni, ale pro ne ano, ale jednou jsou tady, tak museji dodrzovat nase pravidla. A take jsem jim rekla, ze kdyby moje dcera sla k nim na navstevu, ze musi stejne tak poslouchat jejich matku. Myslim, ze jenom dobrymi argumenty se daji problemy v rodine resit.
Asi bych opravdu nedokazala byt macecha v tom pravem slova smyslu...

misulinka21 — 14. 8. 2006 19:52

To Jay: Díky. To co psala Andrejka mi prostě bylo tak nějak proti srsti. Manželova dcera je jedináček a tak to s ní  u nás, kde je dětí více, nemáme moc jednoduché. Doma usíná u TV, máma ani neví na co kouká a to tady prostě nejde.Máme jen 2 pokoje a tak se tu holt musí dodržovat jiná pravidla. V noci kojím atd., takže musí slečna ve 21.hod do postele, abychom i my měli večer chvíli klid. Zkraje to ale bylo dost náročné, ale pokud má někdo rád děti všeobecně, tak si najde cestu i k tomu tzv. "Cizímu dítěti". Jde o to, jen chtít. Ale určitě tam musí být VELMI velká podpora od druhého partnera - otce. Občas to chce pevné nervy - snažíme se vyhýbat zbytečným sporům a hádkám - o náschválech vůbec nemluvím. Aby vztahy mezi bývalými manželi co nejméně narušili vztah k dětem. Vždycky se taky všechno úplně nepodaří, jak bychom chtěli. Ale snažíme se! Taky tu vše probíráme a vysvětlujeme s tím, že je ta nejstarší pořád tátova první a vždy bude, ale tady je nás více a tak se o tátu musí podělit. Nevím na kolik je Andrejka zkušená, ale asi ještě ne tolik, jak by bylo potřeba. Podle mne si vůbec neuvědomila, co to znamená mít za muže nebo přítele chlapa se "závazkem či závazky". Nejsou to "cizí děti", jsou to děti jejího muže. Pořád jsou v pokrevním vztahu. Cizí jsou děti sousedů!!!! Ale chce-li tak žít, ať žije - je to jen a jen její (jejich) život a oni sami jistě jednou poznají, zda jejich volba byla nebo nebyla správná. Rozhodně by to bylo bez "těch závazků" jednodušší, ale ta volba byla naší volbou - ne těch dětí. Ty si to přeci nevybraly - přišly o rodinu, jak ji znaly, a to je pro ně jistě velmi těžké, tak proč je ještě trestat? Vážně to nechápu  :grater:

Radka1 — 14. 8. 2006 20:52

Já se tu nechci vyjadřovat k Andrejce, nečetla jsem celou diskusi, natož abych opravdu mohla vědět jak to u nich doma chodí. Ale velice se mi líbila reakce DANY moderátorky. Možná je to opravdu pěkná mrcha, možná se takto dohodli od samého začátku s manželem, že domů ji je vodit nebude a on si je vůbec nebere, tak je slaboch a hulvát on. Možná si je bere, ale ne k ní domů (třeba k prarodičům), ale prostě to byla dohoda a když na ní přistoupil, tak je to i jeho rozhodnutí.  A možná to mohlo být tak, že ona s tím nejdříve souhlasila, ale protože to neklapalo a soužití nebylo možné, vydupala si tyto podmínky pro sebe. Né vždy je to tak jednoduché, viz právě gymnazistka a její příběh, takže takovým ženám, u nichž manžel není ochoten kompromisu a dohody, se ani nedivím, že takto postupují. Těžko soudit. Já osobně jsem po letech marného snažení o únosné soužití o víkendech nebyla až tak radikální, přeci jenom jsem nechtěla být až taková mrcha a byť byl byt můj, tak jsem to řešila tak, že většinou byli v mém bytě a odjela jsem já. Nastali samozřejmě situace, kdy jsem potřebovala pracovat, takže jsem je poslala k prarodičům. On je velký rozdíl zakázat otcovi s dětmi styk úplně, nebo se na styku sama neúčastnit. Opravdu to není moje dítě a opravdu si nemusím ničit nervy, když ho otec nehodlá vychovávat a mě mojí snahu také maří. Ono se lehce říká všem moralistkám, že jsem si ho s tím brala, ale bohužel, taky jsem si ho brala s tím, že sliboval, jak bude o syna dbát a jak ho bude vychovávat, což se opravdu nestalo.

Jay — 14. 8. 2006 20:55

misulinka21 napsal(a):

To Jay: Díky. To co psala Andrejka mi prostě bylo tak nějak proti srsti. Manželova dcera je jedináček a tak to s ní  u nás, kde je dětí více, nemáme moc jednoduché. Doma usíná u TV, máma ani neví na co kouká a to tady prostě nejde.Máme jen 2 pokoje a tak se tu holt musí dodržovat jiná pravidla. V noci kojím atd., takže musí slečna ve 21.hod do postele, abychom i my měli večer chvíli klid. Zkraje to ale bylo dost náročné, ale pokud má někdo rád děti všeobecně, tak si najde cestu i k tomu tzv. "Cizímu dítěti". Jde o to, jen chtít. Ale určitě tam musí být VELMI velká podpora od druhého partnera - otce. Občas to chce pevné nervy - snažíme se vyhýbat zbytečným sporům a hádkám - o náschválech vůbec nemluvím. Aby vztahy mezi bývalými manželi co nejméně narušili vztah k dětem. Vždycky se taky všechno úplně nepodaří, jak bychom chtěli. Ale snažíme se! Taky tu vše probíráme a vysvětlujeme s tím, že je ta nejstarší pořád tátova první a vždy bude, ale tady je nás více a tak se o tátu musí podělit. Nevím na kolik je Andrejka zkušená, ale asi ještě ne tolik, jak by bylo potřeba. Podle mne si vůbec neuvědomila, co to znamená mít za muže nebo přítele chlapa se "závazkem či závazky". Nejsou to "cizí děti", jsou to děti jejího muže. Pořád jsou v pokrevním vztahu. Cizí jsou děti sousedů!!!! Ale chce-li tak žít, ať žije - je to jen a jen její (jejich) život a oni sami jistě jednou poznají, zda jejich volba byla nebo nebyla správná. Rozhodně by to bylo bez "těch závazků" jednodušší, ale ta volba byla naší volbou - ne těch dětí. Ty si to přeci nevybraly - přišly o rodinu, jak ji znaly, a to je pro ně jistě velmi těžké, tak proč je ještě trestat? Vážně to nechápu  :grater:

U nas je to zrovna tak, jak pises...taky deti usinaji u televize a u nas tedy musi ve 23h do postele...nemusi hned jit spat, ale do pokoje. Nemaji tam televizi a moje dcera ano. Samozrejme, ze se nesmi divat, kdyz jsou tady jeho deti a zase prislo vysvetlovani, jake by to bylo ji, kdyby to bylo obracene..proste porad dokola, ale verim tomu, ze to jednou ovoce prinese:-))) Kdyz byla moje dcera na prazdninach, ani se me nezeptaly, zda by nemohly byt u ni v pokoji...zacaly respektovat i jeji soukromi...deti mezi sebou problemy nemaji, i kdyz jsou opravdu odlisne...manzelova dcera je typ Gothic a moje se rada obleka, lici a dba na sebe, proste pravy opak...

Jay — 14. 8. 2006 21:00

Radka1 napsal(a):

Já se tu nechci vyjadřovat k Andrejce, nečetla jsem celou diskusi, natož abych opravdu mohla vědět jak to u nich doma chodí. Ale velice se mi líbila reakce DANY moderátorky. Možná je to opravdu pěkná mrcha, možná se takto dohodli od samého začátku s manželem, že domů ji je vodit nebude a on si je vůbec nebere, tak je slaboch a hulvát on. Možná si je bere, ale ne k ní domů (třeba k prarodičům), ale prostě to byla dohoda a když na ní přistoupil, tak je to i jeho rozhodnutí.  A možná to mohlo být tak, že ona s tím nejdříve souhlasila, ale protože to neklapalo a soužití nebylo možné, vydupala si tyto podmínky pro sebe. Né vždy je to tak jednoduché, viz právě gymnazistka a její příběh, takže takovým ženám, u nichž manžel není ochoten kompromisu a dohody, se ani nedivím, že takto postupují. Těžko soudit. Já osobně jsem po letech marného snažení o únosné soužití o víkendech nebyla až tak radikální, přeci jenom jsem nechtěla být až taková mrcha a byť byl byt můj, tak jsem to řešila tak, že většinou byli v mém bytě a odjela jsem já. Nastali samozřejmě situace, kdy jsem potřebovala pracovat, takže jsem je poslala k prarodičům. On je velký rozdíl zakázat otcovi s dětmi styk úplně, nebo se na styku sama neúčastnit. Opravdu to není moje dítě a opravdu si nemusím ničit nervy, když ho otec nehodlá vychovávat a mě mojí snahu také maří. Ono se lehce říká všem moralistkám, že jsem si ho s tím brala, ale bohužel, taky jsem si ho brala s tím, že sliboval, jak bude o syna dbát a jak ho bude vychovávat, což se opravdu nestalo.

Radko, ono je to vicemene o tech chlapech...zalezi na chlapovi, jak se k tomu postavi a jake ma kvality, bohuzel...ja to taky mela a mam tezke, ale taky trvam na tom, ze se tady budou dodrzovat pravidla, na kterych jsme se dohodli a pokud je nemini deti dodrzovat, musi zustat s maminkou...ale nasim detem se tady libi a to je myslim uspech meho (naseho) snazeni...

Radka1 — 15. 8. 2006 0:04

No jasne Jay, o tom jsme přeci už diskutovali 100x u Gymnazistky. Zalezi jen a jen na chlapovi. Ja bych taky chlapa, ktery o svoje děti nemá zájem, nikdy nechtěla. I když opravdu mám kamaráda, který zájem o své první dítě vůbec nemá, jenom platí - jedna dáma věděla že je hodně bohatý, tak mu řekla, že si nezávazně užijou a má antikoncepci. Myslela si, že si jí pak vezme. Taky se mu ani nedivím, protože to ona se zachovala svinsky, je mi líto toho neznámého dítěte, že má takovou matku. Kamarád má dnes chtěné dítě a je nejlepším otcem jakého znám.  U nás mi to zase připadá, že můj manžel má zájem až moc veliký. Tím nemyslím to jak často se mu věnuje, ale jak z něj "sere v síni" (sorry za ten výraz). Protože tento přístup se vymstí jak dítěti, tak otci, tak i mě. Buď ráda, že máš takovou oporu v manželovy.

Jay — 15. 8. 2006 7:45

Radka1 napsal(a):

No jasne Jay, o tom jsme přeci už diskutovali 100x u Gymnazistky. Zalezi jen a jen na chlapovi. Ja bych taky chlapa, ktery o svoje děti nemá zájem, nikdy nechtěla. I když opravdu mám kamaráda, který zájem o své první dítě vůbec nemá, jenom platí - jedna dáma věděla že je hodně bohatý, tak mu řekla, že si nezávazně užijou a má antikoncepci. Myslela si, že si jí pak vezme. Taky se mu ani nedivím, protože to ona se zachovala svinsky, je mi líto toho neznámého dítěte, že má takovou matku. Kamarád má dnes chtěné dítě a je nejlepším otcem jakého znám.  U nás mi to zase připadá, že můj manžel má zájem až moc veliký. Tím nemyslím to jak často se mu věnuje, ale jak z něj "sere v síni" (sorry za ten výraz). Protože tento přístup se vymstí jak dítěti, tak otci, tak i mě. Buď ráda, že máš takovou oporu v manželovy.

Radko,ono to tady vypada, ze v mem manzelovi mam oporu, ale ono me to taky stalo hodne sil, nez pochopil, ze kdyz bude detem stale ustupovat, ze ho nic dobreho neceka...az kdyz si holka dovolovala cim dal vic a ja cim dal vic argumentovala, tak se mu trochu rozsvitilo, ale vyhrano neni...musim byt stale ostrazita a dusledna....chlapi jsou stale jako deti...bohuzel...

amba — 15. 8. 2006 13:50

Móc dlouho jsem tu nebyla, tak vás všechny zdravím dřív, než mě ukamenutejete.
Souhlasím s Andrejkou,a rozhodně si nemyslím, že je mrcha z principu, jistě má ke svému chování důvod.
Rovněž odmítám názor, že je otec dětí srab a všechno záleží jen na něm. Otec je totiž v hodně těžké situaci, čím má dítě víc rád a cítí víc zodpovědnost, tím hůře pro něj. Nějak se zapomíná, že i otec miluje své dítě, není to jenom matka.

Všichni máme ve svém podvědomí hluboce zakořeněnou představu o mateřské lásce a při vyslovení slova matka se nám současně vybaví bezmezná láska atd. Pro dítě je matka ztělesněním dokonalosti a vzorem. Jenomže, každý z nás má svoje charakterové vlastnosti (je to složitější, tak jen ve zkratce), které se porodem nemění a jak všichni víme, nikdo není dokonalý, tedy ani žena, která se stala  matkou.
Opravdu si myslíte , že BM vydejchá situaci, kdy je její bývalý šťastný s jinou ženou?
Opravdu si myslítei, že je BM šťastná z narození dalšího dítěte BM?
Opravdu si myslíte, že matka řekne dítěti, když jde k otci: Tatínek tě má také moc rád, určitě si užiješ báječný víkend, chovej se slušně i k jeho ženě, ona se o tebe postará, uvaří ti jistě něco dobrého, jejich dítě je menší než ty, tak na něj musíš dávat pozor, je to tvůj nevlastní sourozenec a až vyrostete bude to fajn protože budete kamarádi a spojenci v různých dobrodružstvích atd. ?
Opravdu si myslíte, že matka, po návratu dítěte od otce, 5ekne dítěti: To mám velkou radost, že jste se báječně užili?
Má-li nová žena dítě z předchozího vztahu, opravdu si myslíte, že matka řekne svému dítěti: poznáte se, budete si spolu hrát a budeš mít dalšího kamaráda ( nebo například: je starší, tak už může koukat na televizi, ty až vyrosteš, budete koukat spolu atd.)
Já si nejsem jistá, že to takhle funguje. Pokud vím ze svého okolí, otec je v každém případě hajzl a jeho nová žena mrcha, a to i v případě, že matka dítěte se má dobře s novým partnerem. Prostě nevydejchá jeho novou rodinu, ani jeho další dítě, protože otci tím vznikla další vyživovací povinnost a snížila se šance na zvýšení alimentů, nemluvě o dědictví. A nedej bože, kdyby se dítěti v nové rodině tatínka líbilo! To přece milující matka nepřipustí!
Známe to všichni, jak chodí děti k otci naočkované. Nemusí to být přímo, stačí, když on je hajzl a jeho nová žena je mrcha. Navíc, dítě dobře vnímá, o čem se dospělí baví.
Pochybuji o tom, že matka s příbuznými, partnerem nabo kamarádkou říká: Ona je fajn, stará se o naše dítě a jsem ráda, že jemu to v novém vztahu funguje, hlavně, že má naše dítě rád a já mám radost, že je našemu dítěti u nich dobře.
Co se týče pravidel: Jasně, že pravidla se nastavují, ale je mnohem těžší je dodržet. Nová partnerka nemá u dítěte autoritu a dítě jí dělá naschvály(díky matce) a otec? Ten má jen dvě možnosti: Buď pevně na pravidlech trvat, což se často miláčkovi nelíbí a pak z něho vypadne věta: Já to řeknu mamince!  Já sem nebudu chodit! Já tě nemám rád! Otec dobře ví, co to znamená. Dítě má v matce oporu, matka mu nenechá v rodině otce "ubližovat" (chudáček, oni ho tam nemají rádi) a ve finále otec dítě úplně ztratí. Nebo se dítěti ustoupí a vyroste z něj spratek. Pokud dítě v jeho nové rodině dělá takové problémy, že kvůli němu hrozí její rozpad, musí se otec rozhodnout: Buď svůj život obětuji pro dítě, nebo si ochráním svoji novou rodinu, kde jsem šťastný. Nepřipomíná vám to něco? Ani matka by neměla svůj život obětovat jen dítěi, a já si myslím, že stejné pravidlo platí i pro otce.
Tak, a teď mě kamenujte.

Eva36 — 15. 8. 2006 14:23

amba: Možná se budeš divit, ale já říkám svému dítěti, že ho táta má rád a že si spolu užijí hezkou dovolenou např. ... Taky jsem velmi ráda, že otec dítěte má novou partnerku, protože teď aspoň nevisí na krku mně. Jeho nová žena má tříleté dítě, celkem vzteklé a protivné, mému dítěti (12 let) ničí věci, počmárá plakáty, poškrábe CD atd....Sama svému dítěti řeknu, že to je jeho chyba, protože to "cizí" dítě (v reálu ho nazývám jménem, třeba Frantík dejme tomu) je malé atd... A ano, nastala situace, kdy se mi chtělo křičet, protože moje dítě té "sani" (rozuměj nové ženě mého BM) kupovalo dárek...jenže brzy mi došlo, že můžu být ráda, že mají tak hezký vztah, že moje dítě ji dokonce samo od sebe koupí dárek...trvalo mi to asi půl sekundy a jsem ráda, že mi to docvaklo. Ona totiž jeho nová žena má k mému dítěti lepší vztah než jeho skutečný biologický otec, který si jen vymýšlí blbůstky a na věci důležité kašle, je samá legrace, ale pokud má dojít k tomu, aby splnil slib, který dal, tak skutek utek´... "taťka" zapomene, nestihne (má přeci tolik práce)....ano, je to taky jeden z tatínků, který, kdybych vyváděla a očkovala dítě proti němu, tak nejspíš ustoupí a dítě rozmazlí a udělá z něj fracka...tatínek, který stále ještě nedospěl. Je to dítě, stejně jako cítím, že manžele-děti má i Andrejka a podobně postižené ženy, které mají potíže s "cizími" dětmi...

amba — 15. 8. 2006 14:49

Andrejko, já si myslím, že jsi svoji situaci vyřešila dobře. Dokonce si nemyslím, že je tvůj muž srab, když přistoupil na tvoje podmínky, ale spíš se mi nabízí vysvětlení, že svoji BM dobře zná a ví, jaké by to mohlo mít důsledky pro vás všechny, kdyby děti chodily k vám domů.
Ty přece nebráníš otci ve styku s jeho dětmi, dokonce má možnost být s nimi u prarodičů, což je pro děti také přínosem. Nedej se zviklat a jednej tak, jak cítíš.
Nemyslím si, že za tuto situaci můžeš ty, ale je za ni zodpovědná matka dětí.Usuzuji z toho, že dítě vyhrožovalo, že to řekne mamince. Jakmile tato věta z úst dítěte zazní, je nebezpečná a ohrožuje vás všechny.
Někdo tady psal o integraci dítěte do nové rodiny. No, to je ideální  a jistě žádoucí případ, ale pokud je dítě dlouhodobě očkované vakcínou zloby, závisti, nenávisti, chamtivosti a dalšími ingrediencemi , integrace do nové rodiny je téměř nemožná. Samozřejmě, hodně záleží i na věku dítěte - velké dítě je už schopné leccos rozumem pochopit a přesvědčit se na vlastní kůži, že otec až takový hajzl nenía jeho nová žena je fajn a může s ní být i legrace, ale u malého dítěte je to téměř bez šance.
Ať dělám co dělám, pořád mi vzchází, že rozhodující vliv na chování dítěte v nové rodině otce má jeho matka.
Bohužel, "milující" matka dítě používá jako nástroj své pomsty tomu hajzlovi a té jeho mrše, takže z původně prima dítěte se stane lhář ( rozhodně matce neřekne, že bylo u táty báječně když vidí, že matka není spokojená), zloděj - když si bez dovolení  z rodiny otce něco odnese a matka s tím souhlasí, protože na to má "právo", závistivec - protože dítě v rodině otce něco má a ono ne, vyzvědač a donašeč - aby udělalo matce radost, tak v rodině otce slídí a podává informace atd.
No, a matka tyto jeho "schopnosti" s radostí podporuje a v pubertě se diví, že se z miláčka stal intrikář, lhář a podvodník. Pak stejně svoje selhání svede na otce, protože se nestaral a dítěti chyběla pevná ruka.(Přitom by dítě otci dobrovolně nedala mimo dobu určenou soudem) Začarovaný kruh.
Proto Andrejko s tebou i tvým manželem souhlasím, k jeho dětem nemáš žádnou povinnost a tímto svým rozhodnutím jsi zcela jistě zabránila mnohým a mnohým budoucím problémům a starostem.

Káča — 15. 8. 2006 14:55

Holky, já tady kdysi psala o svém trápení:druhý manžel-jeho děti a můj syn (v mém bytě). Vznikla dlouhá debata, kdy mně naopak spousta babineťaček ,,kamenovala", že v tom nemám nechat syna, že jsem snad jeho máma a co to jsem za matku, která toto dopustí (co prováděly manžel a jeho dcery). A že to mám řešit, v nejhorším případě rozchodem. Hlavní že je můj syn a mé nervy. Tehdy jste mi tímto moc pomohly a já se (dá se říci) kvůli vám rozhodla k ráznému kroku. Má situace se obrátila k lepšímu, jsem zase (i můj syn) ta veselá kopa, spím, nevypadávají mi vlasy, netřepu se a nezvracím, mám o vymodlených 8kg více...
A dnes se nestačím divit, je tu podobný problém a vše je jinak.

Káča — 15. 8. 2006 14:59

Ještě bych chtěla dodat, že takový problém je někdy neřešitelný a ,,cizí děti" dokáží novou rodinu, kde jsou už mnohdy i jejich spol.děti, v krátké době rozvrátit. Tak nevím-není až v takových případech lepší volit cestu: ano, nic mi není po tom, že se s nima stýkáš a na jak dlouho- ale nevoď Tvé děti ke mně domů, když to jinak nejde a nedělá to dobrotu.

amba — 15. 8. 2006 15:10

Eva 36:
Ano, tvoje příspěvky čtu a jsi opravdu výjimka, která se takto dokáže chovat v opravdovém zájmu svého syna. Věř tomu, že z něho vyroste báječný muž, který jednou bude pevnou oporou svým dětem. Jsi báječná matka,jedna opravdu z mála, která to dokázala, i když to jistě nebylo pro tebe jednoduché. Věř tomu, že vždycky budeš u syna na prvním místě a jednou to tvůj syn ocení a bude si tě vážit! Víš, většinou bývalky nedokážou rozdejchat novou rodinu BM a zapomínají, že tím škodí vlastnímu dítěti. Když se na to podíváš z té lepší stránky, tak má tvůj syn dvoje zázemí, což také není k zahození. Je mi líto, že mu mrňous zničil jeho věci, ale to se stane i v běžných rodinách mezi vlastními sourozenci.
Jak už jsem napsala, jsi zářná výjimka a přeju ti, aby to i nadále vám všem vydrželo!

amba — 15. 8. 2006 15:18

Eva 36:
Ano, tvoje příspěvky čtu a jsi opravdu výjimka, která se takto dokáže chovat v opravdovém zájmu svého syna. Věř tomu, že z něho vyroste báječný muž, který jednou bude pevnou oporou svým dětem. Jsi báječná matka,jedna opravdu z mála, která to dokázala, i když to jistě nebylo pro tebe jednoduché. Věř tomu, že vždycky budeš u syna na prvním místě a jednou to tvůj syn ocení a bude si tě vážit! Víš, většinou bývalky nedokážou rozdejchat novou rodinu BM a zapomínají, že tím škodí vlastnímu dítěti. Když se na to podíváš z té lepší stránky, tak má tvůj syn dvoje zázemí, což také není k zahození. Je mi líto, že mu mrňous zničil jeho věci, ale to se stane i v běžných rodinách mezi vlastními sourozenci.
Jak už jsem napsala, jsi zářná výjimka a přeju ti, aby to i nadále vám všem vydrželo!

amba — 15. 8. 2006 15:25

Omlouvám se za dvojité odeslání stejného příspěvku.

Káčo, máš pravdu, naočkované děti dokáží rozvrátit novou rodinu, proto mi řešení Andrejky připadá rozumné. Ty jsi se rozvedla, nebo jak jsi to vyřešila? (dlouho jsem tu nebyla a všechno nemohu číst)

Eva36 — 15. 8. 2006 15:43

amba: Má si uklízet, kluk jeden! Však on ho ten menší naučí :) Beru to s humorem, vůči muži teď už nechovám osobní zášť (kdysi byla, to ano), já jsem tak nějak prozřela a zjistila, že on na můj vkus až moc lže, podvádí, nechá se mnou vydržovat, parazituje na mně, nedává mi volnost a sám ji vyžaduje apod....prostě, že je to vlastně člověk tak nějak bez charakteru...už jsem to někde psala - on, kluk s maturitou, velmi dobrými znalostmi PC, sítí, mobilů...a vůbec veškeré takové techniky, nadějný obchodník schopný vymámit z jalové krávy tele...tenhle kluk prodal svůj talent svojí lenosti a teď se živí převážně tím, že dodává bílé maso na tancování u barových tyčí...tenhle kluk, který ještě nedávno nad tímhle ohrnoval nos a divil se, že ty holky mohou...tenhle kluk je sám vozí a najednou mu ty peníze, co ty holky vydělají, nesmrdí....(já narozdíl od něj jsem tohle řemeslo chápala a chápu, taky mám dítě a až nebudu vědět, co mu dát k jídlu a za co ho obléknout, půjdu s klidem dělat i prostitutku, byl to on, kdo kroutil hlavou a nechápal tyhle ženský...nechápal, až nakonec se jedna z nich stala jeho novou ženou :) .....Ale žádný můj názor mi nedává právo na to, abych ho pomlouvala před jeho dítětem nebo abych si vymínila, že mu dítě budu "půjčovat" a podobný jiný blbosti, který člověk někdy má chuť ve jménu zájmu dítěte páchat. A přitom je ty ženy páchají hlavně ve jménu svojí sobeckosti...

Káča — 15. 8. 2006 19:24

amba: No, když už se nám narodila dcera, tak jsem najednou (paradoxně) získala sílu vše řešit. Už mi vadily ty roky trápení a chtěla jsem klid pro sebe a své děti, stejně to k ničemu nevedlo-ba právě naopak(byli jako hyeny).
Řekla jsem po jedné krádeži (jedna kradla víckrát a pak jednou už i ta mladší), že tady byly naposledy a ať si to udělá, jak chce, když nebyl schopen to za ta léta dát do nějakých přijatelných podmínek i pro nás (mně a syna z 1.manž.) A to i za cenu rozvodu, že už nemůžu dál. A řekla jsem mu, že mi i vadí, že jeho nezl.dcera má více peněz od něj, než já i s dcerkou dohromady.Nastalo děsný divadlo, uraženost, vyčítání, vyhrožování-tak jsem mu řekla, aby se odstěhoval, že to tak asi bude nejlepší. Požádala jsem si o výživné na sebe a dcerku a on se odstěhoval na chatu (kterou bral před rokem na hypotéku).Do té doby si bral dcery na celou neděli a věnoval se jim dokonce víc, než když byly u nás od pátku do neděle!(chodily na oběd do restaurace, do ZOO, do hypermarketů, na procházky, jezdili k příbuzným...)Manžel si pobytem na chatě asi lecos uvědomil a po asi roce byl zpátky s tím, že to od té doby celkem klape. Jednou za 14 dní jezdí se svými dcerami na chatu na víkend a teď jsou tam zrovna na týden. Měla jsem to udělat už před mnoha lety-ušetřila bych si léčbu antidepresivy, experimentování syna z drogami, jeho útěky z domu a spoutu dalších problémů, kdy jsem už i já ,,utíkala" z vlastního bytu, když tu měly být.

amba — 15. 8. 2006 20:50

Tedy Káčo, to je fakt síla! Hlavně že už to máš za sebou a vyřešené. Také si myslíš, že je lepší "jeho" děti nepouštět do svého soukromí, viď?  Mám na mysli děti naočkované jejich matkou, s tím se už opravdu nedá nic dělat. Měj se fajn  amba

Káča — 15. 8. 2006 21:10

Hlavně se konečně po letech cítím, jako ČLOVEK!

amba — 15. 8. 2006 21:16

Moc ti to přeju!

Selima — 16. 8. 2006 14:58

Andrejka napsal(a):

Fatimo,ty musíš být asi ztělesněné dobro,nenosíš náhodou svatozář?Podle tebe je asi ženská otrok dětí a taky se tak musí chovat,že?Já nejsem žádná zlá sobecká a závistivá ženská jak ty píšeš!!Pouza chci mít klid v rodině,a nevím co tu furt řešíš že beru dětem otce!!Oni ho mají,ale já přeci nejsem jejich matka,tak co furt řešíš...Oba rodiče se podílí na jejich výchově a to že otec nesmí zasahovat do výchovy je jejich problém..že ty máš ve své rodině takový vztahy,je sice hezké ale každý má právo žít život podle svých představ.Já ti tu tvou neberu,klidně se kvůli dětem obětuj.Ale každý není stejne povahy a kvůli tomu nemusí být sobecký a zavistiví.Já jen nechci kvůli jiným žít z huby do huby.Když to nepotřebují,vždyt hlady neumírají a lásku jim taky nikdo nebere jak ty se tu furt milně domníváš..Ale já nemusím svou lásku dávat někomu koho nemám ráda a ani se neumím přetvařovat...A taky tě nechápu proč tu napadáš Danu ona jen řekla svůj názor tak jako ty!!!!!!

Andrejka, ja ťa síce chápem, ale myslím, že ty si odmietaš pripustiť, že tvoj hlavný problém nie sú "cudzie*" deti, ale "vlastný" manžel... Keby bol manžel OK, a keby bol aj váš vzťah OK, tak si on nájde spôsob, ako neukrátiť ani deti z bývalého manželstva, ani svoju novú ropdinu. Ale za to, že toho nie je schopný, za to deti nemôžu. Či sú spratkovia, alebo nie, to netreba riešiť, pomerne správne si skonštatovala, že to nie sú tvoji spratkovia a ty si nemusíš a ani ich nemáš čo vychovávať. Problém asi je, že ich nevychovávajú ani ich rodičia. A za to, že nemáte peniaze, resp. menej než BM a že otecko rozpútal s ich mamičkou preteky o to, kto dá viac, za to tiež nemôžu deti, ale tvoj squellý muž... Namiesto sľubu o nezasahovaní detí do života si z neho skôr mala vymámiť sľub, že nebude deti "preplácať", dávať peniaze nad povinné alimenty(možno krem darov a mimoriadnych výdavkov) a že obaja s BM namiesto toho splatia dlhy... Teba vtiahli proti tvojej vôli do niečoho, čo si nespôsobila, ale je jednak nefér a jednak podľa mňa aj nemúdre dávať to za vinu, deťom, resp. hnevať sa na ne zato.  A aby si si nemyslela, že neviem, o čom hovorím - ja som žila 9 rokov s rozvedeným a spolu sme vychovávali jeho syna a jeden čas u nás žila aj jeho dcéra. Spoločné dieťa sme nemali, vtedy ma to trochu mrzelo, hlavne spočiatku, neskôr(a zvlášť v súčasnosti) som bola skôr rada. Synáčik mal LMD a výrazné problémy a s učením, aj so začlenením do spoločnosti, chodil do vyrovnávacej triedy, behali sme po detských psychológoch, atď.
Jasné, že každý sme iný a skúsenosti sú neprenosné, a ja som posledná osoba, ktorá by ťa nútila do nejakej charity, ktorú sama necítiš, ale zdá sa mi dobré pre všetkých zúčastnených vrátane teba, aby si si pomenovala problém a jeho zdroj a nevytvárala si náhradné terče pre svoje negatívne emócie a zástupné problémy... akými sú napr. jeho deti.

Jay — 16. 8. 2006 16:41

Pro Selimu!
Chtela jsem se tu rozepisovat s svym nazorem, ale ty jsi vse rekla za me...pod toto bych se podepsala.
Je proste fakt, ze deti za dluhy nemuzou a ze Andrejka nema to, co ma jeho BM, za to proste deti nemuzou...Ona muze jen ukazat, jaky ma charakter, ale "odmeny" se nemusi dockat a jestli prece jen-mam na mysli oceneni deti- tak v pozdejsim veku...sama si tezko umim predstavit, ze by deti nesmely k vlastnimu tatovi...ted mam na mysli u neho prespat, protoze si to jeho zena nepreje...pripadalo by mi, jakobych mela snad ty deti prasive...brrrrrrrrrrrrrrrrrr....tak to vidim ja...to uz je asi lepsi, na ne uplne zapomenout...moje deti k tatovi nechodily, ale manzelovo deti k nam chodi pravidelne. Podotykam, ze jsou moje deti dospele a mam novy vztah, cili to beru ze dvou pohledu...snad jsem to napsala srozumitelne:-)

amba — 16. 8. 2006 19:47

Jay, jsi určitě báječná i chytrá žena a opravdu to s" jeho" dětma umíš. Jsou to ale děti, které už leccos umí pochopit rozumem a dovedou tě ocenit. Když se ale jedná o menší děti naočkované maminkou, tak je to opravdu svízelná situace, která dokáže potrápit a nejednou rozvrátit celou novou rodinu. Nemyslím si, že je to vina otce slabocha, on je opravdu v těžké situaci.  Na jednu stranu má svoje děti  rád a nechce je opustit, na druhou stranu chce žít svůj život s jinou ženou. Myslím si, že Andrejka to vyřešila dobře. Nechci se opakovat, ale co mě k tomuto názoru vedlo jsem napsala v příspěvcích výše. Také není vyloučeno, že se to v budoucnu, až děti trošku odrostou, změní.

Jay — 16. 8. 2006 20:32

Ambo, ja prave nevim, zda jsou lepsi pubertaci nez male deti...ke me chodi i deti z ulice...mam deti rada a ony to vyciti, ale kdyz budou citit, ze je clovek nenavidi jeste nez se ukazou, tak umi taky delat naschvaly, ale nejsem vsevedouci, myslim, ze to jsou individualni situace a nelze vse nacpat do jednoho pytle..
Me spis u Andrejky zarazilo, jak psala, proc je nesnasi...nesnasi je proto, ze museji platit dluhy jeho BM...to me na tom desi, nebo zarazi...vis???

amba — 16. 8. 2006 22:54

Máš pravdu, není to jednoduché nikdy a hodně záleží na každém jednotlivém člověku.
Dluhy BM jistě nepřispívají k dobré atmosféře v rodině, ale asi to nebude jediný důvod, proč děti nesnáší.
Víš, když dítě vyhrožuje, že "to řekne mamince", to je dost vážné. Dítě, stejně jako otec, dobře vědí, co může následovat. Ze strany maminky následují pro otce sankce, prtože "milující" maminka dítěti nenechá "ubližovat". Může to jít až tak daleko, že dítě za podpory matky nebude chtít k otci chodit a otec dítě ztratí. Pravidla nepravidla. Já vím, tento scénář má vývoj, někdy rachlejší, někdy pomalejší, ale má. Proto se Andrejce nedivím, že s tím nechce mít nic společného. Mohla by dopadnout stejně, jako gymnazistka.

helena — 17. 8. 2006 7:01

Selima - píšeš "Teba vtiahli proti tvojej vôli do niečoho, čo si nespôsobila" - předpokládám, že Andrejka je dospělá a svéprávná, tudíž věděla, do čeho jde. Sama říká, že už před svatbou se "dohodli", že kromě alimentů se otec nebude nijak na zaopatření dětí podílet, takže lze předpokládat, že přehled o finanční situaci i dluzích svého manžela a jeho BM asi měla. Přesto s ním žila, vzala si ho dobrovolně - těžko ji asi někdo nutil proti její vůli - a najednou po několika letech zjišťuje, že se jí to vlastně nelíbí. Nevím, možná si myslela, že se jí manžela od jeho dětí podaří úplně odstavit a když se to nedaří, tak si holt stěžuje.
Amba - ty děti jsou ještě dost malé. V tomhle věku je věta "já to řeknu" (mamince, babičce, paní učitelce) celkem dost frekventovaná, protože dítě věří, že situaci, která se mu nelíbí, vyřeší jiná autorita, pokud možno v jeho prospěch. Ovšem pokud matka považuje každou stížnosti dítěte (třeba i na to, že ho táta nutí chodit včas spát nebo mu nedovolí dívat se na půlnoční horor v TV) za dobrou záminku k buzeraci BM, je to horší. Ale ty děti za to fakt nemůžou.

Selima — 17. 8. 2006 9:19

Heli, ja som skôr myslela vojnu rodičov prostredníctvom detí, než finančnú situáciu - tá býva pomerne prehľadná, hlavne pokiaľ sa manžel na začiatku priznal k dlhom... Ale BM trebárs mohla začať vyvádzať po tom, čo "objavila" novú partnerku svojho bývalého - prečítaj si príspevky v iných témach, ako reagujú "bývalky" na "súčasné"... Mne sa tiež zmenila situácia zrazu, keď bol syn môjho bývalého v diagnosťáku, skvelý psychológ kontaktoval mamičku a bez nášho vedomia a prítomnosti ju dal dokopy so synáčikom. (Predtým ho nevidela asi 9 rokov a sedela za neplatenie alimentov-zlatý dobrý socík!). Tá múdra a obetavá žena ho uistila, že si ho vezme k sebe, keď je jeho otec taký hajzel - ale samozrejme, že už o nej v živote nikto nepočul(alimenty posielala vtipne 100 Sk raz za pol roka - to jej poradili policajti - aby sa to muselo uznať ako účinná ľútosť, že teda má snahu) a mladý nám ešte asi rok pílil uši tým, že nech ho nebuzerujeme a nechceme také kraviny aby chodil do školy a učil sa, že on pôjde radšej k mamičke a tá ho nebude nútiť do ničoho(to jediné verím, do školy by ho neposielala, ale zrejme by ho poslala žobrať či kradnúť). Niekedy ťa život postaví pred situáciu, s ktorou si nepočítala, nemáš žiadnu možnosť ovplyvniť ju, ale viac-menej si nútená sa s ňou buď vysporiadať, alebo skrátka nejako reagovať. A netvrdím, že Andrejka reagovala nejako obdivuhodne, ale fakt je, že BM a jej vzťah k svojmu manželovi ovplyvniť nemôže, jeho deti tiež asi veľmi nie, tak prosto z celej situácie vycúvala. Ani sa jej nečudujem, skôr mi je ľúto tej nenávisti, ktorá podľa mňa naozaj smeruje k celkom nesprávnemu a druhotnému terču...

Andrejka — 17. 8. 2006 9:30

helena napsal(a):

Selima - píšeš "Teba vtiahli proti tvojej vôli do niečoho, čo si nespôsobila" - předpokládám, že Andrejka je dospělá a svéprávná, tudíž věděla, do čeho jde. Sama říká, že už před svatbou se "dohodli", že kromě alimentů se otec nebude nijak na zaopatření dětí podílet, takže lze předpokládat, že přehled o finanční situaci i dluzích svého manžela a jeho BM asi měla. Přesto s ním žila, vzala si ho dobrovolně - těžko ji asi někdo nutil proti její vůli - a najednou po několika letech zjišťuje, že se jí to vlastně nelíbí. Nevím, možná si myslela, že se jí manžela od jeho dětí podaří úplně odstavit a když se to nedaří, tak si holt stěžuje.
Amba - ty děti jsou ještě dost malé. V tomhle věku je věta "já to řeknu" (mamince, babičce, paní učitelce) celkem dost frekventovaná, protože dítě věří, že situaci, která se mu nelíbí, vyřeší jiná autorita, pokud možno v jeho prospěch. Ovšem pokud matka považuje každou stížnosti dítěte (třeba i na to, že ho táta nutí chodit včas spát nebo mu nedovolí dívat se na půlnoční horor v TV) za dobrou záminku k buzeraci BM, je to horší. Ale ty děti za to fakt nemůžou.

Heleno.to píšeš správně že jsem věděla do čeho jdu..nikdo mě nenutil se vdávat,ale ještě před svatbou jsme si určili spolu pravidla.Já jsem ustoupila ohledně dluhů a veškerého majetku co měl s BM a on mi zase ustoupil s dětma.On to věděl od začátku že chci aby to takhle u nás fungovalo.Tak nemůže přeci po roce manželství ted přijít a říct mi že jeho bývalá chce at hlídám na týden jejich děcka protože manžel nemůže,chodí do práce.Děti které apsolutně nezvládám už proto že jejich matka je má spracované.Tohle přeci není moje povinnost?A já nemám zapotřebí si už v mládí ničit nervy jen abych se někomu zalíbila,nedokážete si představit jaká je to stresující situace.CHápu taky že každý má na to jiný názor a některá ženská by se třeba i kvůli děckám rozkrájela,já holt takovou povahu nemám a je pro mě na prvním místě moje psychická pohoda.Možná až děti trochu odrostou a nebudou takovy nevycválaní spratci tak i já změním názor...

Selima — 17. 8. 2006 9:34

Ahá, Andrejka, ale toto som tu zatiaľ nejako nepostrehla, že TY ich máš sama týždeň strážiť, zdá s ami, že to tu doteraz nepadlo... Tak to celkom chápem, lebo deti, ktoré nie sú pred zákonom tvoje(nechcem napísať cudzie deti), sú veľká zodpovednosť, aj keby neboli nevycválaní spratkovia, a keď pri tom nemá byť ani manžel, tak to by som váhala asi aj ja, hlavne keď sú také malé. To je fakt prekérna situácia, asi pre všetkých zúčastnených...

Eva36 — 17. 8. 2006 9:38

Andrejko: Co když tvůj muž změnil názor ohledně vaší dohody s dětmi? Neříkám, že by to bylo od něj hezké, ale právo by na to jistě měl (jako ostatně každý má právo měnit své názory)...jestli tomu tak je, tak bych já na tvém místě přehodnotila názor svůj. Třeba to s jeho dětmi není tak hrozné, ale kdybych dospěla k tomu, že s jeho dětmi zkrátka nevyjdu (na což taky máš právo, to je jisté), tak bych se asi rozhodla, že se rozvedu... Já s BM taky došla po 12 letech do stádia, kdy jsem se rozhodovala, jak moc mi vadí/nevadí to, jak se on chová...jeho chování mi vadilo hodně, on to věděl, nic se neměnilo a já pochopila, že změnit si život mohu jen já. Tím, že od něj odejdu...nepřekousla jsem některé věci, které dělal (jako ty třeba nemusíš jeho děti a nikdo tě nemůže nutit, abys je milovala) a když jsem to nepřekousla, tak jsem se svobodně rozhodla, že už s ním být nechci...a mám svou psychickou pohodu, i když jsem, jak tvrdí BM, rozbila rodinu.

helena — 17. 8. 2006 9:43

Andrejko, to, že máš sama hlídat děti, tu říkáš poprvé. Selima má pravdu, je to problém a možná i trochu nezodpovědnost (nebo pohodlnost?) tvého manžela a jeho BM, když ti je "hodí na krk", obzvlášť když ty o ně zas tak moc nestojíš. Asi by byla jiná situace, kdyby třeba jejich máma musela do nemocnice atd, ale takhle to asi není nejlepší řešení, ani způsob, jak vás "sblížit".
Ale pořád nějak nechápu, jak jsi mu "ustoupila s majetkem" a on tobě s dětmi. To mi připadá jako dost nechutná výměna "já si tě vezmu s dluhama a jednou igelitkou a ty mi za to nebudeš vodit domů svoje děti". Děvče moje, ty si pořád neuvědomuješ, že jako mu z předchozího manželství zůstaly finanční závazky, stejně tak mu "zbyly" děti a zatímco ty dluhy jednou zaplatíte, děti jsou na celý život. To nejsou štěňata, která (pokud jsou nevychovaná, dělají loužičky v bytě nebo je prostě jenom nechceme) se dají "do dobrých rukou" a původní majitel bude tak nanejvýš přispívat na jejich krmení.

amba — 17. 8. 2006 11:40

Helena: větu"já to řeknu" dítě používá hodně často, ale podvědomě ví, že je účinná. V případě rozvedených rodičů  může být rozbuškou k dalším válečným akcím a pokud rodiče nejsou schopni komunikovat, tak je nebezpečná. Ze svého okolí neznám v současnosti ani jednu rozvedenou matku, která by dítěti řekla: Neříkej mi to, já jsem u toho nebyla, tak to nebudu s tebou řešit. Od toho tam je táta, má tě rád a když na tobě něco chce,musíš ho poslechnout atd. Naopak, matka dítě polituje jaký je chudáček, že ho tam nemají rádi atd. Ještě hůř by dopadlo, kdyby na nějakých pravidlech trvala jeho nová žena a dítě si na ni mamince stěžovalo .Bohužel, takové matky znám.  Dítě používají jako účinný nástroj pro svoji pomstu, zlobu a závist.
Takové dítě dokáže rozhodit všechny vztahy v nové rodině, i kdyby se nová žena snahou rozkrájela.
Já tu nepíšu o financích, nevím, jaké má rodina Andrejky příjmy atd., snažím se jen nastínit, že to nemá jednoduché ani otec, ani jeho druhá žena. Dítě je v každém případě "potrestané" a za nic opravdu nemůže.
Jak se budou odvíjet další vztahy, na tom má rozhodující vliv matka dítěte. Pokud zapomene na sebe a má dítě opravdu ráda, udělá všechno pro to, aby vztahy dítěte v nové rodině otce byly co nejlepší. Bohužel, za celý svůj život jsem se osobně setkala jen s jednou matkou, která své dítě nepoužívala jako nástroj pomsty proti BM a teď tady na netu, s Evou36. Docela málo, vzhledem k množství rodin, které jsou rozvedené a kterých se tato problematika konkrétně dotýká.
Asi právě proto to Andrejka vyřešila tak, jak to je. Ušetřila si tím mnohé trápení. Myslím si, že je pro všechny lepší, když se s "jeho" dětma vůbec nestýká a nezasahuje do jejich výchovy, než trávit víkendy plné starostí, práce,problémů a nervů.
Myslím si, že to všechno není o samotných dětech, ale o válce dospělých.

Káča — 17. 8. 2006 11:56

Už jsem tady psala v jiném příspěvku, že jsme kdysi chtěli jít s manželovýma dcerama na krytý bazén a jeho BM, když si pro ně přijel, řekla že na bazén nepůjdou, protože by musely se mnou do šatny a viděly by tu ku**** nahou! To řekla před jejich dcerama. Manžel mi pak říkal, že ta starší po maminčiných slovech vyprskla smíchem....

Eva36 — 17. 8. 2006 11:59

Káča: o co dělal manžel?

Káča — 17. 8. 2006 12:33

Řekl, že teda nepůjdem, když si to ta jeho bývalá nepřeje!

amba — 17. 8. 2006 13:13

Ano Káčo, o tom to je. Víš, kdyby se manžel tvrdě ohradil,tak nevím, jak by to dopadlo. Asi by dcery ztratil a protože je má rád, tak raději vyhověl.  To  jen potvrzuje, že opravdu záleží především na matce dětí. Když  tě BM urážela a jedna z dcer vyprskla smíchy , to mluví za všechno. Samozřejmě, že u takto zpracovaných dcer nemáš autoritu a jakákoliv tvoje snaha o jejich integraci do nové rodiny je marná. Je to jen samé trápení všech zúčastněných, což si vlastně matka dětí,BM, přeje.

Eva36 — 17. 8. 2006 13:25

Káča: Bóže můj! To bych tedy nestrpěla... Mám za to, že partner by mě měl "bránit", nemyslím nijak tvrdě. Ale prostě jednoduše a bez křiku říct pár slov....třeba říct bývalé manželce, ať jde s ní vedle a vysvětlit jí, že si nepřeje, aby mě nazývala k..ou a zakazovala dětem bazén. Čekala bych, že i dětem vysvětlí (až budou třeba na návštěvě), že tato žena (např. Eva36) je moje nová žena, mám ji rád a žádám vás, abyste ji respektovali a dodržovali naše pravidla hry. Dobře bych se cítila, kdyby dodal, co bylo důvodem rozvodu (přiměřeně věku dětí) a zdůraznil, že já to nebyla a není zač mne nenávidět či proč se mnou soupeřit...vím, že s BM by si nemusel polepšit, ale cítila bych se hrozně, kdyby se mě před dětmi vůbec nezastal...kdyby jim nechal v hlavě to, co jim matka nakukala. Tedy, že já jsem ku.va....to je děs...

Selima — 17. 8. 2006 13:27

Káčo, tuším som tu niekde čítala, že ty si si toho svojho manžu "rozviedla", tak to sa potom jeho bývalke a veľmi ani deťom nečudujem. Netvrdím, že to je rozumné alebo charakterné, ale ťažko vyžadovať, aby ťa milovali ľudia, ktorým si rozbila rodinu, nech už boli okolnosti akékoľvek(okolnosti sú dôležité a život pestrý, aj ja mám za sebou vzťah(y) so ž)... To mi objasňuje po*né vyjadrovanie jeho bývalky, ale on sa ťa mal každopádne zastať, neospravedlňuje ho ani to, že zrejme cíti to maslo, čo má na hlave...  A v tvojom prípade ste sa všetci zachovali nemúdro a neprezieravo(už ani nehovorím, že aj - aký je opak veľkorysého? malorysý? ... tak povedzme úzkoprso), ale tak, ako vám velí prirodzenosť- všetci, vrátane jeho detí...

Eva36 — 17. 8. 2006 13:29

Je tedy pravda, že můj BM taky různě drobně uráží mého přítele. No a ze syna občas vypadne nějaká ta tatínkova perla (např. směšně zkomolené jméno)...vždycky na to reaguju, nic nezakazuju, ale postavím se jasně na stranu přítele a synovi vysvětlím, že je sice možné, že jeho otec to říká, ale že na to nemá právo, protože ani já takhle o jeho nové partnerce nemluvím a že si nepřeju, aby tak mluvil o mém partnerovi on (jako syn)....a kluk dá pokoj. Ze začátku to taky nebyl med, ale zvykl si, že toto mu já jako matka netoleruju. A pro mě za mě se klidně může urazit a vydírat mě, že tedy zůstane u tatínka pořád (máme střídavou péči a hrozba, že by "odešel" k tatínkovi natrvalo by mohla být reálná)...ale já takovýmu vydírání neustoupím...

amba — 17. 8. 2006 16:10

Selima:
já bych tu neřešila, kdo a co bylo příčinou rozvodu, to je hodně složitá otázka, dokonce je i možné, že Káča byla jen poslední kapkou v nefunkčním manželství. Já bych vycházela z toho, že je to fakt a všichni zúčastnění by ho měli začít respektovat. Když se matka dětí takhle o Káče vyjádřila, dokonce před dětmi, svědčí to jen o jejím charakteru - jistě se v duchu stejného principu tak chovala i v jiných situacích, a pak se nemůžeme divit, že s ní BM už nechtěl dál žít.

Radka1 — 17. 8. 2006 19:50

Se vším so píše Amba naprosto souhlasím. Názory sice v průběhu života měnit můžeme, ale také musíme počítat s tím, že ne všechno se nám podaří prosadit, pokud žijeme v páru. Jak by vám asi bylo, kdyby jste se před svatbou dohodli, že spolu budete mít 3 děti a on vám po svatbě oznámil, že místo toho chce tři rotvajlery. Takže tady Andrejka s manželem uzavřeli nějakou dohodu a bez ohledu na to, jestli se ona chovala sobecky či nikoli (pokud ano, neměl si jí brát), tak by v tom měli pokračovat.
Čiší na mně z toho pěkná vyčůranost ze strany BM, která nemá hlídání pro děti a chce jet na dovo a zřejmě tuší, že tím způsobí BM pěkné problémy. Jestliže BM nemůže se o ně starat, protože musí do práce, tak se měli dohodnou jinak a dřív, aby on si to nějak zařídil. Dá se rok dopředu říct "tehdy a tehdy budeš mít děti a tak si pošetři dovolenou". A né že z čista jasna ona mu je nutí, on nemůže a Andrejka se má o ně starat. Její BM za s tím za Andrejkou vůbec neměl chodit. Jsou hloupí lidé, kteří si myslí : vezmu si jí/jeho a on se změní, on "vyměkne", on změní názor. Moje kámoška si také vzala alkoholika se slovy "on se usadí" a nemusím psát jak dopadla. Jestli na toto manžel Andrejky spoléhal, tak vidí, že se přepočítal, tudíž se s touto situací musí nějak vypořádat.

amba — 17. 8. 2006 23:43

Také se mi zdá, že je BM pěkně vypočítavá. Když chci někam jet, tak si děti vezmu s sebou, ne? Nebo se domluvím předem s manželem, ale takhle? Já bych si je rozhodně nevzala, nebudou ji poslouchat a v případě naschválů se jim může  stát i nějaký úraz, za který ona bude zodpovědná. Něco jiného by bylo, kdyby byly na sebe zvyklé a schopné se vzájemně respektovat, ale v této situaci?
Mě by zajímalo, kde dcery jsou, když matka chodí do práce. Nebo matka v létě nepracuje?

Andrejka — 18. 8. 2006 19:23

Radka1 napsal(a):

Se vším so píše Amba naprosto souhlasím. Názory sice v průběhu života měnit můžeme, ale také musíme počítat s tím, že ne všechno se nám podaří prosadit, pokud žijeme v páru. Jak by vám asi bylo, kdyby jste se před svatbou dohodli, že spolu budete mít 3 děti a on vám po svatbě oznámil, že místo toho chce tři rotvajlery. Takže tady Andrejka s manželem uzavřeli nějakou dohodu a bez ohledu na to, jestli se ona chovala sobecky či nikoli (pokud ano, neměl si jí brát), tak by v tom měli pokračovat.
Čiší na mně z toho pěkná vyčůranost ze strany BM, která nemá hlídání pro děti a chce jet na dovo a zřejmě tuší, že tím způsobí BM pěkné problémy. Jestliže BM nemůže se o ně starat, protože musí do práce, tak se měli dohodnou jinak a dřív, aby on si to nějak zařídil. Dá se rok dopředu říct "tehdy a tehdy budeš mít děti a tak si pošetři dovolenou". A né že z čista jasna ona mu je nutí, on nemůže a Andrejka se má o ně starat. Její BM za s tím za Andrejkou vůbec neměl chodit. Jsou hloupí lidé, kteří si myslí : vezmu si jí/jeho a on se změní, on "vyměkne", on změní názor. Moje kámoška si také vzala alkoholika se slovy "on se usadí" a nemusím psát jak dopadla. Jestli na toto manžel Andrejky spoléhal, tak vidí, že se přepočítal, tudíž se s touto situací musí nějak vypořádat.

Ono je to Radko trošku složitější mezi mím manželem a jeho bývalou,ona mu prostě vždycky jen oznámí tehdy a tehdy si dojed pro děcka a když řekne nemůžu,řekne mu tak příště ti je zase nebudu moci dát já.A tím začíná jejich celý kolotoč hádek..Mladší kluk prostě nechce chodit do školky a ona nemá hlídání,tak mu prostě řekne vem si děcka na týden a když ji odpoví,já ale nemůžu chodím do práce,tak mu ona řekla však máš doma ženu na mateřské.At je hlídá ona.Můj nazor je ten,že nejsen ani v nejmenším povinna je hlídat a už vůbec ne jen pro to že je děcko rozmazlené a nechce pouze jít do školky.Ještě jsem chtěla napsat,že dokonce vlastní babička,tchýně je nechtěla brát na prázdninkvůli jejich nevychovanosti a neposlouchání.Sama mi dokonce řekla,že se mi nediví když nechci aby je manžel brával k nám domů.

kacica — 18. 8. 2006 23:12

Ahoj, tady je tolik stránek, že si prostě vaše jména už nepamatuju. A taky vztek na některé z vás mě zamlžil mozek. To už snad není možný, co tady vyblijete za nesmysly!!!!! Vždyť to jsou jenom DĚTI!!!!! ne paraziti! Kéž by se ti andrejko, ambi atd.... už nevím, to stejný vrátilo na VAŠICH NÉ CIZÍCH DĚTECH. Aby jste pochopily vy krávy jedny!!!!! Kvůli takovým jako jste vy, ani můj syn nemůže do rodiny svýho "tatínka" . Taky má dluhy, ale za ty si může sám, otázkou je jakou formou to podá své současné partnerce. Jste hnusný, a jak tady tuším psala helena, že to má v sobě do dneška, tak tomu věřím. Proč jste si začínali s chlapama co mají děti????? Co jste si myslely? že jsou vzduch?! je mě z vás špatně!!!!! Tady fakt nejde o vás, ale o ty děti. A já taky nejsem máma, co se rozkrájí pro všechno

Andrejka — 19. 8. 2006 9:36

kacica napsal(a):

Ahoj, tady je tolik stránek, že si prostě vaše jména už nepamatuju. A taky vztek na některé z vás mě zamlžil mozek. To už snad není možný, co tady vyblijete za nesmysly!!!!! Vždyť to jsou jenom DĚTI!!!!! ne paraziti! Kéž by se ti andrejko, ambi atd.... už nevím, to stejný vrátilo na VAŠICH NÉ CIZÍCH DĚTECH. Aby jste pochopily vy krávy jedny!!!!! Kvůli takovým jako jste vy, ani můj syn nemůže do rodiny svýho "tatínka" . Taky má dluhy, ale za ty si může sám, otázkou je jakou formou to podá své současné partnerce. Jste hnusný, a jak tady tuším psala helena, že to má v sobě do dneška, tak tomu věřím. Proč jste si začínali s chlapama co mají děti????? Co jste si myslely? že jsou vzduch?! je mě z vás špatně!!!!! Tady fakt nejde o vás, ale o ty děti. A já taky nejsem máma, co se rozkrájí pro všechno

Kacico!respertuji tvůj názor,ale to ti nedává právo tady někomu nadávat do krav....jen proto že nesmí tvůj syn do rodiny svého táty!Třeba u vás za to může pouze nová partnerka že ho nesnaší,nebo je taky nevychovaný spratek jako děti mého muže.A pak bych se jí ani nedivila,ale to nevím tak nemůžu posoudit.
Tady není na místě otázka proč jsem si začínala s chlapem co má děti.On si začal se mnou a svobodně se mohl rozhodnout jestli se mnou chce zůstat.A ještě k těm dětem:děti mají mámu a tátu,ti se mají starat o jejich zabezpečení,pro mě to jsou cizí děti a nemám k nim žádný závazek.A jek si je jejich rodiče vychovají takový je mají,to už není můj problém tak proč bych se s němi já měla stresovat.

nasemami — 19. 8. 2006 10:59

Kacico, a má Tvůj syn podobné společenské chování a vyjadřování  jako Ty? (viz Tvůj příspěvek). Jestli ano, pak bych ho domů taky nechtěla.
Jsme lidé různí, s různými životními zkušenostmi každý z nás má za sebou nějaké ty facky od života, ale nemůžeš svoje názory aplikovat na všechny a všechno bez rozdílu. Ty máš svoje zážitky a Andrejka svoje a každá jste jiná a jinak to řešíte. Nic Ti nedává právo někoho urážet, Tvůj příspěvek je velmi hrubý.

amba — 19. 8. 2006 11:20

kacica:
Jestli jsi svému synovi vzorem, tak se nediv.

amba — 19. 8. 2006 12:07

Kacica:
Tvoje otázka, proč jsme si začínaly s chlapama co mají děti? Uklidni se a odpověz si na otázku, proč se ženy -matky znovu vdávají nebo žijí v novém partnerském vztahu.
Kde kdo ženám samoživitelkám doporučuje, aby žily dál svůj osobní plnohodnotný život a nabádá je, aby svůj život neobětovaly jen a výhradně dětem. Když to ale udělá otec, tak se to těžko rozdejchává, viď.

Káča — 19. 8. 2006 12:20

Kacico, teď kroutím zase hlavou já... Jsi jen zatrpklá a vzteklá, až budeš mít více zkušeností a ,,promíchaný" vztah za sebou-přijď diskutovat. Je docela možné, že za pár let budeš mluvit úplně jinak! Momentálně jsi totiž ,,vyblila" něco Ty!

Pavlik — 19. 8. 2006 18:43

Kačico, jestli je tvůj syn vstřícný jako ty, tak se nedivím, že nemůže do nové rodiny svého otce. Až budeš potřebovat zase něco "vyblít", tak se pokus, aby jsi neměla zatemněný mozek ( tvůj výrok). Mojí dceří je již devatenáct pryč a k otci chodí ( sice jednou za dva měsíce, ale dobrovolně). A že si na adresu mého současného partnera a mojí musela ledacos vyslechnout. Ozvala se, že k tátovi nebude chodit když takhle bude mluvit o její rodině a byl klid. Ono je to také o tom, že s mým současným manželem má snad lepší vztah než se mnou, bere ho nejen jako tátu, ale i jako kamaráda. Jen na okraj, znám problém cizích dětí z obou stran a nedovolila bych si nikoho nazvat krávou jako ty. Nezbývá mi nic jiného než zkonstatovat, že jen KRÁVA MUŽE BÝT TAK NENÁVISTNÁ A NETOLERANTNÍ a v tom duchu jistě vedeš syna. Až vydýcháš domělé křivdy, tak se ti dost uleví. Mě a BM to trvalo několik let, než jsme byli spolu schopni normálně komunikovat. Trvalo to do té doby než si dcera začala o mnoha věcech rozhodovat sama (asi 14-15let) a než jsme měli oba nové fungující rodiny.

kacica — 19. 8. 2006 19:33

A vy mě někdo znáte??? nebo se mnou bydlíte doma? Ježiš, dělejte si co chcete!!! sbohem

Irenka21 — 19. 8. 2006 22:19

PROSTĚ CIZÍ A NAVEDENÉ DĚTI DO DOMÁCNOSTI NOVÉ RODINY MOC KLIDU NEPŘINESOU.

Radka1 — 21. 8. 2006 15:42

kacica napsal(a):

Ahoj, tady je tolik stránek, že si prostě vaše jména už nepamatuju. A taky vztek na některé z vás mě zamlžil mozek. To už snad není možný, co tady vyblijete za nesmysly!!!!! Vždyť to jsou jenom DĚTI!!!!! ne paraziti! Kéž by se ti andrejko, ambi atd.... už nevím, to stejný vrátilo na VAŠICH NÉ CIZÍCH DĚTECH. Aby jste pochopily vy krávy jedny!!!!! Kvůli takovým jako jste vy, ani můj syn nemůže do rodiny svýho "tatínka" . Taky má dluhy, ale za ty si může sám, otázkou je jakou formou to podá své současné partnerce. Jste hnusný, a jak tady tuším psala helena, že to má v sobě do dneška, tak tomu věřím. Proč jste si začínali s chlapama co mají děti????? Co jste si myslely? že jsou vzduch?! je mě z vás špatně!!!!! Tady fakt nejde o vás, ale o ty děti. A já taky nejsem máma, co se rozkrájí pro všechno

Kacico, můžes se tu rozčilovat a všem nadávat jak chceš, ale uvědom si jedno: za všechno může JEN a jen tvuj exmanzel. Jestli to doma svojí nové ženě podá po svém, z čehož ona vyvodí, že tvoje děti nechce ani vidět, tak si asi budeš muset srovnat jeho. Nejspíš je to hajzlík, který si děti prostě udělal a šel o dům dál a nemá zájem. I kdyby mu nová žena teoreticky ve styku s dětmi bránila, tak je to jen a jen jeho chyba, že se s ní nedohodne, či si to nevyřeší jinak. Takže rozumím tvojí naštvanosti a zatrpklosti, ale chybu budeš muset hledat u něj nebo u sebe.

G.X — 27. 8. 2006 11:45

Tady asi budu extremistu, ale nedalo mi to. To co napsala Andrea /úvodní přístpěvek/, je přímo esencí nenávisti, sobectví, seberozmazlování  a absence elementárního úsudku a sebereflexe (snad psaný v afektu??).  Dále se zde dělají  závěry, aniž byste vyslechli také názor opačné strany.
K faktům:

Andreo, uvědomujete se, že váš syn je úplně stejně CIZÍ pro manžela jako jeho děti pro vás? Kdyby po vás požadoval totéž, jak byste se na to dívala??  Je obrovskou chybou, pokud manžel slíbil  se nestýkat s dětmi (pokud nemlžíte!) u vás, ale jak jste mohla toto vůbec požadovat? Má se s nimi stýkat jen "venku"? To přece není plnohodnotné.

ad dluhy: jsou to dluhy manžela a také on je splácí - zde neuvádíte, že jste fakticky dlouhodobě nepracující - na mateřské s svým dítětem, takže to stejně z velké části táhne manžel (vsadím se že včetně vás i VAŠEHO syna).  V bytě jste společně, v pronájmu, není to váš byt, jak se může z "přivlastňujícího si" tónu v příspěvku zdát.  On přišel s igelitkou, jak píšete, vy s čím? (kromě závazku-syna ;-), Za druhé přece dluhy nemají nic společného se vztahy k dětěm.

ad hračky: váš manžel NEMÁ přímou vyživovací povinnost vůči vašemu synovi (tu máte vy a váš bývalý) a vy nemáte k jeho. Proč srovnáváte srovnáváte hračky? (závist!)

Jak můžete nazvat další dítě společným DRUHÝM (když on už má dvě)? To mluví za sebe = chcete jeho děti vymazat z jeho života. Že je chcete poškodit i jinak (neumožnění dědit po otci) je také faktem a považujete to za normální?

K poslední větě úplně prvního vašeho  příspěvku: nedochází vám, že přesně totéž, co chcete nyní po manželovi by mohla chtít podobně "zaměřená" nová partnerka, pokud se rozejdete, a dopadnete přesně tak, jak se obáváte??

Májajája — 27. 8. 2006 12:35

Níže vedené diskusi se mi nechce věřit.
Děti srovnáváte s rotvajlery, manželovy jsou jen ty vaše, ty jeho se zřejmě vyskytly bez jeho působení největší krávě na světě která se o ně stará a má tu drzost chtít jet i na dovolenou!! Dokonce z alimentů které vašim dětem váš muž trhá od huby, skoro jako rotvajlerům.
Že jsem to četla, mám zkaženou neděli.

Petuna — 27. 8. 2006 13:34

Souhlasím s G.X a Majájája naprosto a dokonce i s Kacicou i když to napsala velmi vulgárně ale přesně.

markéta — 27. 8. 2006 13:50

No úplně mi je z vás tady zle... copak ty děti za to můžou?? Já, ačkoliv jsem mladá, mám už své zkušenosti, bývalý přítel měl z prvního manželství 9ti letou dceru, která bydlí ve stejné obci jako on, neuvěřitelně brzy jsem se spřátelily a ona pak u nás trávila každý víkend a chodila za mnou i v týdnu... stašně mi to lichotilo, uvědomila jsem si, že je to jeho dcera a prostě k němu patří, není to žádné břemeno - je to člověk! Člověk který trpí ztrátou otce... Lituju dětí vašich mužů, protože nejen, že je trápí, že už s nima tatínek není, ale navíc vědí, že u něj nejsou vítání, díky vám...slepicím, které se starají jen o sebe... Představte si, kdyby jeho bývalá žena nedejbože zemřela... daly byste ty děti do domova? Zřejmě ano, protože vy se přece nebudete starat o CIZÍ děti!!! a teď si představte, kdybyste zemřely vy a manžel si našel jinou...ale povahou stejnou! Taky by se o vaše děti nechtěla starat... jaká je to představa??
Vím o čem mluvím... můj známý má doma taky takovou kvočnu(milenku)... jeho žena utekla do ciziny a holčičku nechala tady...on ani není její pravý otec .. ale ta kvočna se o ní starat nechce... o 6ti letou holčičku, která za nic nemůže... Takže milá holčička zřejmě poputuje do domova... Bohužel ten můj známí je takový blbec, že jí nechce ztratit a čeká s ní další dítě, tak se zařídí dle ní a i když on si chce dívenku nechat, tak nesmí!!!
Jste povrchní a myslíte jen na sebe... snad se někdo zachová tak i k vám...

Petuna — 27. 8. 2006 21:33

Markéto souhlasím s tebou!! Chápu , že se jistě vyskytují problémy ale ty nadělali Ti dospělí bývalá, bývalý,současná!!! Skoro málokdy je to bývalá, bývalý a současný. Nezdý se Vám ,že ženské ačkoliv rodí a jsou matky jsou daleko zlejší a hnusnější než Ti chlapi? Ty děti za nic nemůžou, ony ztratily rodinu!! Bože můj tato diskuse mě opravdu nadzvedla jako žádná jiná. Ne nadarmo se říká že jsou ženské slepice a to jsem sama ženská!!!

meya — 28. 8. 2006 8:20

Marcel.on napsal(a):

Nebudu s nikym polemizovat, ale manzelku a svagra byl nucen jejich otec podobnym zpusobem "odstranit" ze zivota. Nikomu nepreju nic podobneho. A ted po nekolika letech je videt, ze tim utrpel nejen vztah mezi tatou a detmi (viditelne a neoddiskutovatelne), ale i mezi tatou a jeho novou partnerkou... Ale kazdy ma asi co si zaslouzi (teda az na ty deti...). :butter:

Myslím, že tenhle kraťoučký příspěvek, který skoro zaniká, je mnohem a mnohem hlubší než se zdá.

Saďourek — 28. 8. 2006 8:58

Už jsem chtěla reagovat včera, ale vzdala jsem to. Dneska mi to nedá. Nelíbí se mi tady ty urážky, každý má snad právo na vyslovení  svého názoru a jednak nikdo z nás není bez chyby a ani nebude.
Někde na 6 str. se píše, že za vše můžou chlapi. Jsem proti. Já mám zrovna doma případ, kdy matka opustila rodinu a když jsem začala s mým mužem chodit, uvědomovala jsem si do čeho jdu a jako samozřejmost jsem brala, že část mého paltu jde na zájmy dítěte, zmrzlinky, oblečení aj.
Vím, že je to těžké s cizím dítětem vyjít, ale je třeba proniknout do té jeho dušičky a pak postupně začít dělat změny, ne naopak. Je to běh na dlouhou trať.Ty děti za to skutečně nemůžou. A že jim z jedné str.cpou horem dolem a druhá str. si to nemůže dovolit - ty děti to musí pochopit a respektovat. Někdy bych tu naši cácoru taky neviděla, ale víte jak potěší když přijde a řekne , že mě má ráda a že jsem její maminka já !?!?!??!?! To je včechen vztek pryč.
Ale jsou za tím (v našem případě) 3 roky odříkání, bojů sama se sebou, slz, beznaděje, přijetí toto dítěte.
Ale něco na povzbuzení. Skutečně je prokázáno, že ženy hůř přijímají děti partnera. Ale nejde to se vzdát, ale bojovat sám se sebou. Ženské!!!!!! Jsme přece silné, ne?????

Eva36 — 28. 8. 2006 12:50

Silné a hlavně jsme ženy. Když už se staneme matkami, nechápu co nás, civilizované bytosti, nutí "požírat" děti cizích matek...snad nějaký dávný pud?... fena taky velmi často nepřijme štěně od jiné feny...sama by měla málo mléka na uživení svých vlastních štěňat...jenže jsme snad dál než psi...nebo že by ne?...Je fakt, že mě by ani nenapadlo slíbit chlapovi, že s ním budu splácet dluhy jeho a jeho BM a na oplátku, že on mi nebude tahat do vztahu jeho děti....Taky chodím s mužem, který má 12 letou dceru...beru to, že to tak je, že to dítě on přeci nikdy nevymaže ze svého života a neomezí svůj zájem na pravidelně posílané alimenty...takového chlapa bych si nemohla vážit...já vidím, že můj se o svou dceru stará, dává na ní peníze, když něco potřebuje navíc (něco na kolo třeba), tak to jdou koupit spolu, namontuje jí to...spí s ní ve stanu, vezme ji do kina ( i se mnou a mým děckem třeba)....prostě chová se jako táta...a taky mi není příjemné, že její matka ji popichuje proti mně, můj přítel má ale vlastní "hubu", s dcerou mluví, není na ni zbytečně přísný, ale ani ji nerozmazluje, umí si zjednat přirozený respekt...muž, který neumí vychovávat svoje děti, sám docílí toho, že s ním budou jeho vlastní děti zacházet jako s hadrem. Když jsou naočkované od bývalé ženy, je těžké vychovávat, ale není to nemožné....osobně nechápu ženy, pro které jsou děti partnera "cizí"...

adra — 28. 8. 2006 13:10

Evo36 moc ráda Tě čtu...a pořád Tě vidím před sebou...možná jsem tu už někde psala ale to neva:-))))

Eva36 — 28. 8. 2006 13:31

Adruško, i já tě ráda "vidím" tady na babinetu :-) ... já někdy možná píšu nesrozumitelně a dost často si říkám, že zbytečně, protože ti, ke kterým by to mělo dolehnout, budou stejně hluší, ale nedá mi to a něco občas napíšu...už se těším na další setkání :)

Saďourek — 28. 8. 2006 14:27

Evi, je fajn, že tu píšeš,
např. tvé odpovědi mě dneska moc potěšily a zbytečné určitě nejsou. I kdyby oslovily někoho až za pár měsíců mají smysl.

Irenka21 — 28. 8. 2006 17:23

Holky, neodsuzujte tak šmahem, já sama jsem mívala v tomto směru mnohá předsevzetí a snahy, ale vázla komunikace, dělaly se naschvály a druhá maminka byla se vším nespokojená, nejde vždy vše hladce, já manželovy děti nijak nezatracuji, ale když přijedou jednou za rok, jsem spokojená, péči o ně jsem kdysi po jejich kritice začala nechávat na něm, on není zrovna ten typ, co by chtěl zabezpečovat někomu servis, je to prostě typický chůap. stará se o mě , jako v bavlnce, když odjedu postará se i o moje děti, ale raději je v práci, než aby o někoho pečoval , když nemusí, já se o ty jeho adolescenty starala jednou celý týden ze své dovolené a on byl převážně v práci, vařila jsem, vozila je na koupák a tak, ale dočkala jsem se od nich jenom sprosté kritiky, kterou mu napsali v tajném dopise, který mi dal přečíst, ale věděl, že nic z toho není pravda, měla jsem doma i svoje kluky a chovala jsem se ke všem stejně, no a od té doby se nemůže nikdo divit, že jsem odmítla o ně pečovat, je to jeho volba, že pro ně nechce jezdit a starat se, je to také jejich volba, že nepřijedou vlakem, když jednomu je 16 a druhému 18. Věci jsou složitější, než jenom požírat mláďata , čím je člověk starší, tím hůře se sžívá s někým dalším.

amba — 28. 8. 2006 20:55

Osobní zkušenost nemám, ale už delší dobu mi chodí plakat na rameno sousedka. Má rozvedeného syna, jeho manželka si našla jiného muže a ona také podala žádost o rozvod. Dítě bylo  ještě malé, bylo svěřeno do její péče. Dokud byl syn sám, bylo všechno v relativním klidu, když ale bývalku její nový přítel opustil a ona zjistila, že BM má nový vztah a čeká s novou partnerkou dítě, nastalo peklo. Bývalka používá dítě jako nástroj k vydírání jeho rodiny, nemůže rozdýchat jeho nový vztah. Dítě, 9 let, očkuje vakcínou zloby a závisti. Nová partnerka jeho dítě přijala úžasně, vařila mu, kompletně se starala, když byl jeho otec v práci, kreslila si s ním, modelovala, stavěla, četla pohádky atd. Chtěla, aby z budoucích nevlastních sourozenců
se stali děti, mezi nimiž nebudou dělat rozdíly. I když vůle byla, snaha byla marná. Starší syn malému (16 měsíců)  nebezpečně a zákeřně ubližuje, z nové rodiny otce odnáší  bez dovolení různé věci, slídí, co kde mají nového a donáší to matce, která závidí a  "dělá odvetné akce".  Novou partnerku otce chlapec neposlechne,  vysmívá se jí do očí  a navíc o ní lže.  Proto  jeho otec také často s prvním synem bývá u svých rodičů (sousedi). Ti vnuka milují, ale ... čím dál tím víc je vnuk vydírá, matce lže, ta není přístupná komunikaci a nic nechce slyšet a mstí se, protože svému miláčkovi nenechá ubližovat.  Chlapec  ví, že má u maminky  vždycky zastání. Vnuk je vydírá, vyhrožuje maminkou a dělá naschvály, například naposledy vnuk u prarodičů vypnul mrazák a když to zjistili, bylo pozdě a obsah byl znehodnocen. Maminka se škodolibě baví a sousedka se na vnuka přestává těšit. Návštěvy vnuka se stávají tak stresující, že si dokonce  myslí, že se časem úplně budou muset přestat stýkat, protože jeho chování začíná být neúnosné a už dlouho se vymyká běžnému zlobení. Z celé situace je zoufalá.
Nová partnerka otce s chlapcem komunikuje jen tehdy, pokud se k ní chová normálně.  Jakmile ale začne dělat naschvály, tak si ho nevšímá a nechá všechno na otci. Jen chlapci  řekne, že je škoda, že pokazil pohodu, až zase bude chtít zapadnout do rodiny, ať jí to řekne.   
Otec byl na delší služební cestě, tak si syna nemohl od matky vzít podle plánu. Má ho rád, tak za matkou přišel a trval na tom, že si ho vezme. Matka byla zaskočená, ale byly prázdniny, tak mu syna  dala. Nestačili se všichni divit! Chlapec byl zlatý, ani nezlobil, nové partnerce říkal že ji má rád a přišel se i pomazlit, všechno mu chutnalo, prostě normální dítě.  .Jak si tu změnu vysvětlit?  Jedině tak, že nebyl od maminky na návštěvu otce připraven. Od té doby při pravidelných návštěvách je zase všechno ve starých kolejích.
Ano, dítě za nic opravdu nemůže. 
Proto se mi nelíbí, že všechny problémy a vinu za vzniklou situaci jednoznačně některé z vás přisuzují otci.
Žena tím, že se stane matkou, nestane se dokonalou bytostí, ale i jako matka se chová podle svých charakterových vlastností. Na chování dítěte v nové rodině otce má matka rozhodující vliv a je na ní, jestli dítě bude používat jako zbraň ve válce proti BM a jeho nové rodině,  nebo jestli bude respektovat situaci takovou jaká je a bude jednat v opravdovém zájmu dítěte.

Irenka21 — 29. 8. 2006 6:45

Fakt máš pravdu, dokud byl můj muž sám , nic nebylo, když jsme se vzali, jeho děti pečlivě doma referovaly o našem domě, u nás s ničím nechtěly pomoct / třeba vynést plastové lahve nebo utřít nádobí /, já jsem to vzdala, ale je mi záhadou, že se 16 a 18 letí kluci chovají jako hovádka na popud matky, moje děti jsou vedené ke svobodnému myšlení, takhle zpracovat bych je ani nemohla.

Eva36 — 29. 8. 2006 7:24

Irenka21, amba: No, holky, ale není to nakonec na těch otcích, kteří si mají ty děti z dřívějšího vztahu postavit do latě? Chápu, že nové partnerky tohle zmůžou těžko, ale proč ti otcové se chovají tak, že dětem klackovitost naočkovaná matkami prochází? Vlastně se nedivím, že novým ženám se nechce vídat "cizí" děti, ale divím se, že otcové těchto dětí to nechali dojít tak daleko, že nová žena musela (chtě nechtě) zaujmout tenhle postoj....Irenko, tys napsala "já jsem to vzdala"...chápu to, nemůžeš vychovávat cizí děti, ale co dělal tvůj muž? Ten to taky vzdal, nebo se ani nesnažil o nějakou výchovu a vedení?...myslím prostě, že je to hodně na těch otcích, jak se jeho děti sžijou s novou partnerkou. Já jako máma taky nenechám svoje dítě, aby na mého nového partnera nějak bylo drzé nebo ho neposlechlo, nerespektovalo...kdybych k tomu mlčela, děcko by si dovolovalo víc a víc.

(Mimochodem u Andrejky mě nejvíc zaráží ten handl "budu platit tvoje dluhy-nebudeš mě otravovat svými dětmi"...to je u mě fakt handl.)

helena — 29. 8. 2006 7:44

Eva36 - a čemu se divíš, prosímtě? Táta vidí dítě jednou za 14 dní na víkend, takže jednak je (většinou) vůbec rád, že mu BM nedělá potíže a dítě mu "půjčí", jednak má pocit, že mu musí "vynahradit" to, že už s ním není pořád a asi nejvíc - proč on by si dělal nějaké problémy s neposlušností, drzostí a dalšími negativy potomka, když ví, že ho zase vrátí k matce a bude mít klid. Tak to prostě skousne, čtyři dny do měsíce se dají přežít, a má pokoj. Navíc se může obávat i tiho, že si dítko mámě "postěžuje" a ona, pokud je nesoudná, tak i prkotinu jako je požadavek na drobnou pomoc (vynesení odpadků například) okamžitě využije k otmu, aby svému BM ztrpčila život či naočkovala dítě - "vidíš, u táty musíš pracovat". Chlap je prostě rád, že má dítko na víkend u sebe a tyhle věci jednak nevidí, jednak neřeší.

Eva36 — 29. 8. 2006 8:05

helena: No jo, no. Když my máme tu střídavou péči (týden po týdnu)....takže moje dítě neví, co je to "víkendový" tatínek...chlapi jsou fakt nějak divný, ne?...že neřeší, myslím...jak pak chtějí udržovat nějaký vztahy, když se nechovaj´jako alfa samci, teda vůdci smečky? ;) (vůdcem smečky se pak stává rozmazlené dítě).

Axi — 29. 8. 2006 8:29

Chápu, že se člověk může dostat do konfliktu s dětmi partnera/patnerky, dovedu si představit, že tyhle vztahy mohou být velmi složité. Dávat ale dopředu podmínky typu "tvoje děti mi do bytu nesmí" je projev hodně malé mysli. Já bych milou nastávající po takovémhle požadavku do dvou vteřin vykopl.

Eva36 — 29. 8. 2006 8:32

Axi: i já...mě by ani nenapadlo něco takovýho říct a kdybych jen slyšela, že třeba můj kamarád tohle své nové akceptoval, tak bych se na něj nemohla snad ani podívat...s kamarádstvím by byl konec...

helena — 29. 8. 2006 8:47

Eva36 napsal(a):

helena: No jo, no. Když my máme tu střídavou péči (týden po týdnu)....takže moje dítě neví, co je to "víkendový" tatínek...chlapi jsou fakt nějak divný, ne?...že neřeší, myslím...jak pak chtějí udržovat nějaký vztahy, když se nechovaj´jako alfa samci, teda vůdci smečky? ;) (vůdcem smečky se pak stává rozmazlené dítě).

Eva36 - vůdcem smečky se může stát harant stejně jako třeba pětikilový pes... :( no fakt, znám rodinu, kde šéfuje taková koule chlupů do dvou dlaní, pak je panička a páníček má smůlu, protože když si chce sednout do křesla, tak ho psíček rafne... :)
A proč by vlastně měl chtít být alfa samcem? To přináší povinnosti, ať už skutečné nebo třeba tu práci s udržením vztahu, jenže oni se nechtějí snažit. Taky proč, když mají doma (většinou) alfa samici, která uloví, domů donese, naporcuje, mláďata vychová a ještě se snaží, aby toho, co si ho doma chová, řádně drbala za ušima nebo na břiše, aby se držel u ohně a nešel si hledat samici jinou, která je "tak strašně bezmocná" a on se o ní musí postarat :(. V ideálním (pro něj) případě má obě - jednu, která se o něj a jeho smečku kompletně postará a druhou, která k němu oddaně vzhlíží, protože ta jeho už to dávno nedělá (protože holt nestíhá)...:dumbom:

Eva36 — 29. 8. 2006 9:44

helena: to je to...voni nechtěj být alfa samci, mít povinnosti, hlídat smečku, živit ji, řešit rozpory mezi členy smečky...pak není k čemu vzhlížet. Vím, o čem mluvím, taky jsem bývala alfa samicí a vzhlížet jsem ne že nestíhala, ale tak nějak nebylo k čemu nebo spíš ke komu...jo a ten pes, co páníčka rafne, tak ten by, chudák, u mě letěl...radši se nechám pokousat do krve, než bez boje ustoupit ze svýho postu nějakýmu ratlíkovi...(teda neustoupím ani statnému ovčáckému psovi, ale po ratlících se líp chňape a jejich kousnutí tak nebolí).

evca1 — 29. 8. 2006 10:02

Axi napsal(a):

Chápu, že se člověk může dostat do konfliktu s dětmi partnera/patnerky, dovedu si představit, že tyhle vztahy mohou být velmi složité. Dávat ale dopředu podmínky typu "tvoje děti mi do bytu nesmí" je projev hodně malé mysli. Já bych milou nastávající po takovémhle požadavku do dvou vteřin vykopl.

Axi :supr:

Irenka21 — 29. 8. 2006 10:15

Můj muž byl rád, že má klid a připadalo mi, že před péčí o své děti utekl do práce, asi je má rád, ale nesmí to překročit jeho klid, moje děti  má docela rád, nikdy se nehádají, když jim má s něčím pomoci nebo pro ně někam zajet, udělá to, doma je nakrmí a obstará, ale jsou velké a dost soběstačné, on nerad řeší nějaké spory, vyčkává, když zjistil, že jejich návštěvy mu přinesly komplikace v tom, že BM ho dala k soudu / záviděla jak bydlíme /o zvýšení alimentů a ještě já jejich návštěvami strádám, prostě tam přestal jezdit, občas si zavolajíí, nevím kdy tam pojede, ale od minulého června tam nebyl a oni ani ve svých 16 a18 letech vlakem přijet odmítají, nevím, jak se to vyvine dál, ale nutit ho, aby za nimi jezdil a vozil je k nám , rozhodně nebudu, nezakazuji to, ani ho k tomu nenabádám a on hraje mrtvého brouka.

Selima — 29. 8. 2006 10:31

Podľa mňa mnohé závisí aj od veku detí. Malé deti je ešte relatívne možné vychovať a dokonca aj proti "zlému" vplyvu matky sa niečo dá robiť, ale u puberťákov a adolescentov už nemajú výchovné vplyvy asi veľkú šancu, tí mávajú svoju hlavu a je ťažké naprávať to, čo sa 14-16 rokov buď zanedbávalo, alebo skrátka viedlo chybne... To už človek skôr "sklidí, co zasil".

helena — 29. 8. 2006 10:34

Eva36 napsal(a):

helena: to je to...voni nechtěj být alfa samci, mít povinnosti, hlídat smečku, živit ji, řešit rozpory mezi členy smečky...pak není k čemu vzhlížet. Vím, o čem mluvím, taky jsem bývala alfa samicí a vzhlížet jsem ne že nestíhala, ale tak nějak nebylo k čemu nebo spíš ke komu...jo a ten pes, co páníčka rafne, tak ten by, chudák, u mě letěl...radši se nechám pokousat do krve, než bez boje ustoupit ze svýho postu nějakýmu ratlíkovi...(teda neustoupím ani statnému ovčáckému psovi, ale po ratlících se líp chňape a jejich kousnutí tak nebolí).

Eva36 - přesně - není K ČEMU vzhlížet :(. Ale on i ten post alfa samice časem unaví... taky to znám a dobře - i když jsem do téhle pozice spíš byla dotlačena a nebylo úniku. Já prostě neměla nervy na to, řešit všechno na poslední chvíli nebo těsně po ní. Jsem ten (po*ný) typ, co platí složenky v předstihu, protože mě pak otravuje stát fronty na poště, daňové přiznání taky radši pár dní před termínem, abych měla klid... jenže chlap si klidně do tý fronty stoupnout půjde, protože v ní nemyslí na to, že ho doma čekají úkoly s dětma, vaření, prádlo... Oblíbené věty - "Vždyť je dost času.", "Vždyť to ještě funguje." (ale že se TO rozpadá, případně hrozí úraz, to opět neřeší), "Proč musí mít holka na maturitní ples nové šaty?" (tehdy mě naštval, dceru rozbrečel a stejně nepochopil), "Proč dovolená, když můžeme jet k našim?" (ale že já tam jezdila víceméně makat, protože babička už byla v letech a mě by hanba fackovala, kdybych jí nepomohla)...
No a ratlíček je paničky miláček, takže její muž, aby měl doma klid, radši uhne psovi - asi bych to taky řešila velmi razantně. Jenže oni nebojují, neloví (ještě tak lelky), nechtějí mít problémy... a pak se jednou rozpomenou na to, že jsou "hlava rodiny" a diví se, když z nich ta rodina má v lepším případě srandu, v horším je odmítne brát na vědomí - ale nepřipustí si, že jejich chování nemůže mít jiný výsledek...

Eva36 — 29. 8. 2006 10:51

helena: ... no ještě to máš dobrý, že si vůbec půjde stoupnout do tý fronty...můj BM se na všechno vykašlal a když náhodou měl něco platit, tak to bylo s několikaměsíčním zpožděním (třeba povinný ručení na auto)...to s dovolenou u babičky znám. My zas jezdili na jejich chatu, já makat, protože by mě hanba fackovala nepomoct tchyni s vysokým krevním tlakem, arytmii, zeleným zakalem, vážným astmatem a permanentně rozhozenýma zádama...ty Heleno, já jsem tak ráda, že jsem se s ním rozvedla....Přidám úsměvnou historku - jednou jsem byla u bráchy se švagrovou a bavili jsme se o povodních. Na té chatě byla snad každý rok a zejména já to pěkně vynášela, čistila, hnípala se v tom blátě, Savo kupovala na hektolitry....no a brácha se ptal, jestli je zas na chatě povodeň. A já že asi jo, že teď už se nezajímám...a moje dítko do toho: "No, hlavně že už to nemusíš teď uklízet ty!"...tak to jsme se málem počůrali smíchy...(A to já si na ten úklid nikdy nestěžovala, dělalal jsem automaticky, mlčky...).

helena — 29. 8. 2006 11:17

Eva36 - aby ses nespletla - do fronty si šel stoupnout se SVÝMI platbami (auto a pod.). V životě nevěděl, co stojí obědy pro děti, školka, oblečení... Když se před lety měnily ceny, móóóc se divil, že kecky pro dítko už nestojí 15,- korun jako když si je kupoval on, ale pětkrát tolik (i víc) a holič taky nestříhá za dvě kačky jako před třiceti lety u nich na vsi, tudíž by měl přidat. No, peníze nakonec dává, ale co jsem vdaná, vždycky jsem měla nějaké výdělky mimo zaměstnání, než bych se s ním dohadovala o tom, jestli koupím dětem boty za pětikilo nebo za dvě. Ty děcka to kupodivu pochopily podstatně dřív - měly jsme dohodu, že třeba na ty boty jim můžu dát tolik, aby si koupily pěkné, ovšem pokud chtějí dražší jenom proto, aby je měly, tak si přidají třeba to, co vydělaly na brigádě - a fungovalo to.

Eva36 — 29. 8. 2006 12:31

helena: To je děsný...někdo tu nedávno psal, že chlap by měl ženský hlavně přát...a to ten tvůj ti teda nepřeje (ani dětem, to je jasný)...můj bejvalej taky nepřál...on mi nepřál udělat si řidičák, on mi nepřál, abych chodila na vejšku, on mi nepřál, abych mohla chodit cvičit, jeho štvalo, že jsem začla chodit na solárko, on mi nepřál, abych si koupila novej velkej kastrol, on mi nepřál, abychom si koupili novou postel (radši si koupil televizi...teď tvrdí, že jsem ji chtěla já, cha chá)...on mi nepřál, abych se měla v práci dobře...nejspokojenější byl, když mi minulý zaměstnavatel dělal děsný problémy a já byla psychicky dost na huntě...jo, tak to mě opečovával a poskakoval kolem mě. Ale když jsem potřebovala, aby došel za mým šéfem a praštil třeba pěstí do stolu, to se nechal vyhodit, hňup, ale ostatním vykládá teď, jak mě podržel, když jsem potřebovala a chodil se mnou i do práce...ha ha ha...on už má sklerózu...ne, fakt je dobře, že jsem se rozvedla...
Na druhou stranu - tvoje děti to dovedlo k určitýmu smyslu pro povinnost a k tomu, že nic není zadarmo. To taky v životě není k zahození....

Ivana*M — 29. 8. 2006 12:36

markéta napsal(a):

No úplně mi je z vás tady zle... copak ty děti za to můžou?? Já, ačkoliv jsem mladá, mám už své zkušenosti, bývalý přítel měl z prvního manželství 9ti letou dceru, která bydlí ve stejné obci jako on, neuvěřitelně brzy jsem se spřátelily a ona pak u nás trávila každý víkend a chodila za mnou i v týdnu... stašně mi to lichotilo, uvědomila jsem si, že je to jeho dcera a prostě k němu patří, není to žádné břemeno - je to člověk! Člověk který trpí ztrátou otce... Lituju dětí vašich mužů, protože nejen, že je trápí, že už s nima tatínek není, ale navíc vědí, že u něj nejsou vítání, díky vám...slepicím, které se starají jen o sebe... Představte si, kdyby jeho bývalá žena nedejbože zemřela... daly byste ty děti do domova? Zřejmě ano, protože vy se přece nebudete starat o CIZÍ děti!!! a teď si představte, kdybyste zemřely vy a manžel si našel jinou...ale povahou stejnou! Taky by se o vaše děti nechtěla starat... jaká je to představa??
Vím o čem mluvím... můj známý má doma taky takovou kvočnu(milenku)... jeho žena utekla do ciziny a holčičku nechala tady...on ani není její pravý otec .. ale ta kvočna se o ní starat nechce... o 6ti letou holčičku, která za nic nemůže... Takže milá holčička zřejmě poputuje do domova... Bohužel ten můj známí je takový blbec, že jí nechce ztratit a čeká s ní další dítě, tak se zařídí dle ní a i když on si chce dívenku nechat, tak nesmí!!!
Jste povrchní a myslíte jen na sebe... snad se někdo zachová tak i k vám...

Promin, ale to je snad zalezitost toho chlapa, pokud da prednost takove zene pred vlastnim ditetem, tak co k tomu dodat, dotycna zato nemuze.Ja bych to taky nesnesla, ale nastesti si to plne uvedomuji,tak kdybych se nahodou dostala do situace, ze dotycny by mel dite, tak bych rychle vzala nohy na ramena. Andree fandim, ale udelala chybu, ze do takoveho vztahu vubec sla.

helena — 29. 8. 2006 12:54

Eva36 - ale on mi i přál... teda pokud JEHO to nic nestálo. Když jsem si po nocích vydělala na kabát, tak jsme nakonec měli radost oba - já, že mám co na sebe a on, že a) ušetřil, b) nebude obtěžován mým požadavkem na nové oblečení. On snad má i našetřeno (jeho konta neznám), ale dělit se nebude, protože bychom to utatili za voloviny typu tvého nového kastrolu a podobně. Dětem je ochoten pomáhat, ale spíš prací (mladí stavěli), finančně těžko. Já mám pořád pocit, že je to ten jeho venkovský původ (ostatním normálním "venkovanům" se tímto omlouvám), že spoustu věcí vidí jinak. Jo, když budu mít zahradu a zvířata, taky koupím akorát sůl, sirky a jednou za rok nové holínky, jenže bohužel bydlíme ve městě a slepice si protě na balkón nedám, i když on by asi rád.
A za děti jsem ráda - možná to zní blbě, ale ony fakt umí pracovat, postarat se o sebe (a jednou možná i o starou matku, chacha) a být samostatné. Nakonec, když se tak rozhlížím kolem sebe, taky to není u dětiček úplná samozřejmost.

Eva36 — 29. 8. 2006 13:35

helena: hm, tak to jsi na tom líp, než jsem byla já...já si vydělala na kabát, krásnej, dlouhej, rezavej, s kapucí a s kožíškem, všichni mi ho chválili...jen on řekl, že vypadám..."no, tak nějak divně, jseš stará-mladá"...když jsem zas měla radost, že mám další vedlejšák (a kterej mě navíc bude bavit), tak mi řekl "...si nahrabeš, co?"...fakt jsem nechápala...a to jsem ty peníze cpala hlavně do jeho žrádla (neošidí se a jen tak něco mu nevoní, třeba šunkafleky, ...sice je sní, ale pak si jede k McDonaldovi koupit hambáč...ehm ehm...)
PS: Slepicím vyhražte jednu místnost. No uznej, že to by snad šlo, ne? :D

helena — 29. 8. 2006 14:39

Eva36 - teď už můžu mít třeba chovnýho bejka, když se děti odstěhovaly - akorát nevím, co by na to ostatní partaje...
A kam si myslíš, že jsem cpala peníze z bokovek já? Do harantů, domácnosti a krmení (on taky rád papá). Když jsem si koupila ten kabát, byl první po asi osmi letech a dvou mateřskejch, takže ne rozežranost, ale čirá nutnost - a já, kráva, ještě měla výčitky svědomí, že těch asi devět stovek je moc a mohla jsem si koupit fráček v bazaru...

Eva36 — 29. 8. 2006 15:24

helena: my jsme ale blbky, vážně!...já myslela, že to jen já šetřím na sobě, na svý kosmetice (kam jsem nechodila), na svým oblečení (jedině sekáč) atd...taky jsem mívala výčitky, jenže pak mě to nějak přešlo, po konzultacích s psycholožkou...ta mi fakt pomohla...BM tehdy tvrdil, že ano, že se měním, ale k horšímu. To mě rozesmál, protože už jsem si uvědomovala, že pro něj bude tahle nová ženská fakt jen horší :D a taky že jo. Nakonec jsem se  s ním rozvedla.

Frigo — 29. 8. 2006 15:34

teda holky, myslela jsem, že jsem tak blbá jen já..

Radka1 — 29. 8. 2006 16:32

Eva36 napsal(a):

Silné a hlavně jsme ženy. Když už se staneme matkami, nechápu co nás, civilizované bytosti, nutí "požírat" děti cizích matek...snad nějaký dávný pud?... fena taky velmi často nepřijme štěně od jiné feny...sama by měla málo mléka na uživení svých vlastních štěňat...jenže jsme snad dál než psi...nebo že by ne?...Je fakt, že mě by ani nenapadlo slíbit chlapovi, že s ním budu splácet dluhy jeho a jeho BM a na oplátku, že on mi nebude tahat do vztahu jeho děti....Taky chodím s mužem, který má 12 letou dceru...beru to, že to tak je, že to dítě on přeci nikdy nevymaže ze svého života a neomezí svůj zájem na pravidelně posílané alimenty...takového chlapa bych si nemohla vážit...já vidím, že můj se o svou dceru stará, dává na ní peníze, když něco potřebuje navíc (něco na kolo třeba), tak to jdou koupit spolu, namontuje jí to...spí s ní ve stanu, vezme ji do kina ( i se mnou a mým děckem třeba)....prostě chová se jako táta...a taky mi není příjemné, že její matka ji popichuje proti mně, můj přítel má ale vlastní "hubu", s dcerou mluví, není na ni zbytečně přísný, ale ani ji nerozmazluje, umí si zjednat přirozený respekt...muž, který neumí vychovávat svoje děti, sám docílí toho, že s ním budou jeho vlastní děti zacházet jako s hadrem. Když jsou naočkované od bývalé ženy, je těžké vychovávat, ale není to nemožné....osobně nechápu ženy, pro které jsou děti partnera "cizí"...

Ahoj Evo, tvoje prispevky jsou trefou do cerneho. Mas samozrejme pravdu. Ale - ja napr. sama nejsem matka a pripadam si jak "pozirac" ditete cizi matky. Nebylo tomu od sameho zacatku tak, to vzniklo az po letech, kdy jsem pochopila, ze stastnou rodinku s ditetem meho pritele tvorit nebudeme, protoze on je slaboch (nema vlastni "hubu", dite rozmazluje, respekt si zjednat neumi a jeho vlastni dite s nim zachazi jak s hadrem) + dite je naockovane od biologicke matky, takze neni tezke ho vychovavat - je to nemozne (kor kdyz neni zajem ani ze strany matky ani otce, byl jen z me strany, ale jenom prvni 3 roky). Zaujala jsem postoj naproste lhostejnosti a je mi jedno co, kdy a jak manzel se svym synem dela. Mozna me nebudes chapat, ale pro mne je opravdu dite manzela totalne "cizi", mam k nemu daleko negativnejsi vztah nez k jinym detem, napr. mych kamaradek, nektere naprosto zboznuju.  Ja dokazu milovat dite i naprosto cizi proto, ze je hodne, vychovane, apod., a ne "zmetoura" jenom proto, ze je meho manzela.

Selima — 29. 8. 2006 16:41

Radka1 napsal(a):

Ahoj Evo, tvoje prispevky jsou trefou do cerneho. Mas samozrejme pravdu. Ale - ja napr. sama nejsem matka a pripadam si jak "pozirac" ditete cizi matky. Nebylo tomu od sameho zacatku tak, to vzniklo az po letech, kdy jsem pochopila, ze stastnou rodinku s ditetem meho pritele tvorit nebudeme, protoze on je slaboch (nema vlastni "hubu", dite rozmazluje, respekt si zjednat neumi a jeho vlastni dite s nim zachazi jak s hadrem) + dite je naockovane od biologicke matky, takze neni tezke ho vychovavat - je to nemozne (kor kdyz neni zajem ani ze strany matky ani otce, byl jen z me strany, ale jenom prvni 3 roky). Zaujala jsem postoj naproste lhostejnosti a je mi jedno co, kdy a jak manzel se svym synem dela. Mozna me nebudes chapat, ale pro mne je opravdu dite manzela totalne "cizi", mam k nemu daleko negativnejsi vztah nez k jinym detem, napr. mych kamaradek, nektere naprosto zboznuju.  Ja dokazu milovat dite i naprosto cizi proto, ze je hodne, vychovane, apod., a ne "zmetoura" jenom proto, ze je meho manzela.

Radko, milovať či zbožňovať samozrejme väčšinou dokážeme človeka, ktorý nám okrem iného akosi prirodzene "sadne" a dieťa niekedy nemusí ani nič hrozné spáchať, prosto nám len "nesadne". tieto veci sa nedajú ani vynútiť, ani znásilniť. Ale aj dospelého, tobôž dieťa, môžem aspoň rešpektovať. Ja mám takéto problémy občas s niektorými "pokrvnými" príbuznými. Nevybrala som si ich(viem veľmi dobre, prečo by som si ich nikdy nevybrala), ale mám ich(asi aj to má nejaký dôvod, ale niekedy mám sklony považovať to za číru zlomyseľnosť osudu)... a učím sa s nimi vychádzať "bez ztráty desítky". Vychádzať, nie ich milovať, zbožňovať, alebo priateľiť sa s nimi. Často musíme vyjsť napríklad v práci s ľuďmi, ktorých veľmi nemusíme, tak prečo sa nesprávať zdvorilo aj k niekomu, koho som dostala ako "bonus" k partnerovi? Ak sa nedá vychovávať, tak holt nevychovávať - to by som fakt prenechala rodičom. Obmedziť kontakty na minimum, ale nebrániť rodičom dieťaťa v styku a umožniť im stretávať sa bez stresu. Viac očakávať by bolo nerealistické a možno aj nesprávne.

Radka1 — 29. 8. 2006 16:42

helena napsal(a):

Eva36 - a čemu se divíš, prosímtě? Táta vidí dítě jednou za 14 dní na víkend, takže jednak je (většinou) vůbec rád, že mu BM nedělá potíže a dítě mu "půjčí", jednak má pocit, že mu musí "vynahradit" to, že už s ním není pořád a asi nejvíc - proč on by si dělal nějaké problémy s neposlušností, drzostí a dalšími negativy potomka, když ví, že ho zase vrátí k matce a bude mít klid. Tak to prostě skousne, čtyři dny do měsíce se dají přežít, a má pokoj. Navíc se může obávat i tiho, že si dítko mámě "postěžuje" a ona, pokud je nesoudná, tak i prkotinu jako je požadavek na drobnou pomoc (vynesení odpadků například) okamžitě využije k otmu, aby svému BM ztrpčila život či naočkovala dítě - "vidíš, u táty musíš pracovat". Chlap je prostě rád, že má dítko na víkend u sebe a tyhle věci jednak nevidí, jednak neřeší.

Heleno, lip bych to nenapsala. U nas NAPROSTO jak pres kopirak. A pak nam tady budou nejake prispivatelky sproste nadavat. Bud je jejich partner proste jiny, nebo vubec nemaji paru "vo co go".

Káča — 29. 8. 2006 16:47

Radka1: je to napsané, tak jak to myslím i já. Jak jsem už psala, kdo to nezažije (myslím tu negativní stránku, která nejde změnit), tak nemůže pochopit a radit.

Selima — 29. 8. 2006 16:48

Radka1 napsal(a):

Heleno, lip bych to nenapsala. U nas NAPROSTO jak pres kopirak. A pak nam tady budou nejake prispivatelky sproste nadavat. Bud je jejich partner proste jiny, nebo vubec nemaji paru "vo co go".

Radko, ja som asi natvrdlá, ale o nových ženách/partnerkách som si v Heleninom príspevku neprečítala ani slovo. Sfúkla(právom) mužov, ich bývalé manželky, ale jednak to fakt môže byť zjednodušovanie a jednak to nijako nerieši situáciu, keď nová dáma bráni mužovi stretávať sa s deťmi. Ona sama si vždy môže vybrať, ako reagovať v danej situácii, ale nemôže(a nemá) riešiť druhých. Pokiaľ sa hneď na začiatku(ako Andrejka) rozhodla bojkotovať deti a podľa možností sťažovať otcovi styk s jeho deťmi, tak to je trošičku iná situácia(mířil na lišku, trefil Maryšku)...

Selima — 29. 8. 2006 16:51

Káča napsal(a):

Radka1: je to napsané, tak jak to myslím i já. Jak jsem už psala, kdo to nezažije (myslím tu negativní stránku, která nejde změnit), tak nemůže pochopit a radit.

Som zvedavá, ako by ste reagovali v situácii, keď bývalá síce neopruzuje, ale to len preto, že dietko nie je v jej starostlivosti, nezaujíma sa oňho, neplatí naňho a ocko sa tiež snaží zahrať svoje výchovné snahy "do autu"... Takže: cizí dítě ako vyšité, ale zároveň viete, že nemá nikoho, kto by mu bol menej "cizí"...

Káča — 29. 8. 2006 16:54

Ještě mně rozesmála Helena. Uvažuje taky stejně. Celý roky si kupuju v sekáči(teď už i naší malé spol.dcerce), kosmetiku tu nejlevnější.... a když jsem pak viděla, jak se cpe jeho nejstarší dceři (boty 2000Kč, kosmetika jen ta nejdražší, vše jen značkové, drahé časopisy+kredit a ještě kapesné) - to pak nenávidíte manžela i jeho dceru (17), která se na vás ještě vyzívavě dívá s posměškem.
A dnes jsem si koupila konečně žehličku na vlasy(po které už tak dlouho toužím a kterou manžel zrovna taky koupil své dceři) za 400Kč a teď si říkám, jestli jsem ji fakt potřebovala.

Selima — 29. 8. 2006 17:08

Káčo, a to zas nie, šetriť na sebe nemusíš, a na dcérke dupľom nie, ale zasa porovnávať sa s najstaršou asi nemá význam... Podľa mňa majú skoro všetci rozvedení muži(a navyše s "novou" rodinou) pocit, že svoje prvé deti o niečo ochudobnili(a možno na tom aj niečo je, lenže veci nebývajú čierno-biele, pravda), tak im podstrkujú odpustky, rozmaznávajú ich a robia im možno horšie, ako urobili odchodom od rodiny... ale to je na dlhšiu a nie veľmi veselú debatu.

very — 29. 8. 2006 17:25

Holky, já teď taky řeším pořád dokola podobnou záležitost. Mám přítele, který je rozvedený, má dvě děvčátka...já sama jsem svobodná mamča s devítiletou holčičkou. Jeho dcery jsou ve věku sedm a pět let. Jsem ráda, když jezdí za svými dětmi, kupujeme jim dárky společně...mám děti hodně ráda. Co chvíli jsou u nás kamarádky té mojí malé školačky i na víkend si brávám drobky svých kamarádek. Je u nás pořád veselo. Co mě trápí je to, že za ty tři roky, co jsme s přítelem spolu, jsem jeho děti nikdy neviděla. Nechce je vzít k nám, zavrhnul i společný výlet do zoo, prostě mi připadá, že vede dva životy. Možná si to špatně vykládám, ale jak s ním navedu řeč na tohle téma, je hned zle. Žijeme spolu, staráme se o moji dceru, splácíme jeho dluhy z předešlého manželství, ale trápí mě, že ke mě nemá takovou důvěru, aby mě přestal skrývat před svými dětmi. Moc ráda bych je poznala. Další věc, která se mě velmi dotkla je ta, že když jsme jednou byli na výletě v blízkosti jeho předchozího bydliště. Šel stále kus od nás, aby nebylo poznat, že k sobě patříme. Když jsme šli na pohár do cukrárny, nemohli jsme si sednout na zahrádku, bylo příliš horko, stůl v zastrčeném rohu byl lepší. Vyjít ven taky mohl, až zjistil přes výlohu, jestli venku nejde někdo známý. Ale to asi patří zas jinam. Kdoví, co za tím vězí....

Káča — 29. 8. 2006 17:31

very, ale o tom to vlastně je. Můj přítel se takto choval roky a dokonce i když jsme byli už manželé. Sice ne až tak, ale tohle jeho chování mně strašně ponižovalo a stresovalo. Jeho dcery se taky tak potom ke mně i chovaly-jako k nějaké uklízečce, kterou má jejich otec najatou. Myslím, že není co dodat. Mrzí mně, že jsem byla stále chápající, a neřešila to už v počátku rázněji. Udělej to, pro mluv s ním, a rozhodni se správně-takový muž si Tě totiž natolik neváží a až tak Tě nemiluje. Budeš se jen trápit...

very — 29. 8. 2006 17:46

Káčo, ono není  jednoduché o tom s ním mluvit. Vždycky začne s tím, že by mu bývalá děti nedávala a pod. přitom ona dobře ví, že dávno žije s jinou ženou. Přijde mi to jako výmluva a asi i je. Nikdy jsem mu nezakázala, aby za dětmi jel, naopak se snažím, aby si ty návštěvy dodržoval. Chci aby jeho děti měly tátu, moje dcera ho totiž ani nezná. Rozešli jsme se, když byla ještě maličká a on se k nám nehlásí. Jen mě hrozně uráží, když se ke mě odmítá hlásit v přítomnosti svých známých, kteří znají i jeho býv. ženu a straní mě svých dětí... Je mi to líto.

Selima — 29. 8. 2006 17:52

Tak to je fakt zlé, very, ale zasa: je to o chlapovi, nie o deťoch... Jadro problému je podľa mňa vždy chlap(alebo žena, nový partnerúnová parnterka), deti sú len zrkadlom vzťahov medzi dospelými, krutým, ale vždy len zrkadlom... Ja som si nechala od bývalého dosť ondiť na halvu, ale toto už fakt zaváňa hanbením sa za teba a pohŕdaním...

Káča — 29. 8. 2006 18:02

nezbývá mi říct very: vztyč hlavu (víš, jak to myslím)!

very — 29. 8. 2006 18:17

Asi ho nemůžu postavit před rozhodnutí, buď naplánuješ něco společně s Tvými dětmi a začneš se ke mě chovat jako partner nebo to ukončíme. Nevím, možná na to spíš ještě nemám...ale začínám si uvědomovat, že to není v pořádku, že pro něj asi nemám takovou cenu.. Chtěla bych se jednou vdát a mít ještě dítě, ale s tímto jeho přístupem se mi do toho nechce. Přitom si myslím, že by si holky rozuměly a se mnou by taky být problém nemusel, děti kamarádek mě mají rády...

Káča — 29. 8. 2006 19:08

Tohle přesně jsem si myslela taky, neměla jsem odvahu udělat nějaké řešení. Dokonce jsem navrhovala partnerovi, aby se domluvil s BM, že by si vzal do své výchovy starší dceru (tehdy 9let). Říkala jsem si, jak to bude fajn a že se všichni nějak přizpůsobíme...Byla jsem naivní.
Ty mu ale very musíš ukázat, že si sama sebe ceníš, nesmíš mu v tomto nějak ustupovat, měla bys (a máš právo) vědět, jak na tom jsi a co od něj čekat. Jste přece rovnocenní partneři! Tak ať se podle toho chová.
Nezlob se, ale mně připadá-nedoufá Tvůj přítel stále v návrat k BM a dětem? Ono to tak vypadá (to jsou ta otevřená vrátka). Jeho uvažování:přece si nemůže BM myslet, že mám vážnou známost(to je jen takové nic). Chlapi jsou v tomhle srabi, nejednají čestně.

helena — 30. 8. 2006 7:01

Káča - jasně, žes tu žehličku potřebovala!!! NUTNĚ!!! Jednak proto, že sedmnáctileté kůzlátko bude (na rozdíl od nás http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png) vždycky vypadat líp právě proto, že je mu těch 17, a za druhý proto, že ty sis udělala RADOST, což je velice nutné. Já na tohle přišla bohužel až po hodně letech. Tak buď ráda, žes ten blok překonala a s podobnými potěšeníčky si vůbec nedělej vrásky (nebo si na ně kup taky žehličku http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png).

Very - já mívala podobného přítele, kdysi. Taky jsem byla svobodná matka, kdežto on syn "z dobré rodiny", která by nevydejchala, že má "takovou" partnerku. Tady jen pracoval, bydlel v jiném městě, takže přes týden a některé víkendy s námi, ale domů zásadně sám, jeho rodiče, sourozenci a známí o mě nesměli vědět... Jo, bylo to ideální - pro něj. Nemusel na ubytovnu, měl uvařeno i vypráno, sex kdy si vzpomněl... Naštěstí jsem si včas uvědomila, že NEMUSÍM mít doma chlapa za každou cenu a když mi sladce oznámil, že by "teď pár měsíců na domácnost nepřispíval, protože NUTNĚ potřebuje novou motorku", měl do druhého dne sbaleno a jel na ubytovnu rychlejc než na nové motorce. Nevím, jak je to u vás, ale protože mě většinou napadají ty nejhorší varianty - nepotřebuje on kačenku (sorry http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png), která mu poskytne zabezpečení, pomůže splatit dluhy a on se třeba jednou kajícně, leč bez závazků, vrátí ke své původní rodině? Nebo si najde "perspektivnější" kočičku?

Eva36 — 30. 8. 2006 8:49

Radka1: Ale jo, rozumím ti.To je podle mě přirozený vývoj věcí a je pravda, že milovat dítě-hajzlíka jen proto, že je manžela...to je trochu málo. V každým vztahu se musí dávat, ale taky by člověk měl dostávat. No a od hajzlíka asi dostane těžko...nedivím se, že jeho syn je pro tebe cizí...ano, tvůj manžel je slaboch. Ale třeba má jiné světlé stránky a ty přehluší tohle. (I když na mě je to velmi silná káva, kterou bych nejspíš nepozřela...)

very: Tvůj přítel půjde jen tak daleko, jak mu dovolíš. Pokud je ta záležitost s jeho dětmi a jeho chováním např. když jste byli na výletě tam, co bydlel, tvou srdeční záležitostí (a pro mě osobně by byla), tak se ho zeptáš znovu (určitě ne nějak razantně, ale odbýt se nedáš) a když neodpoví, je pak na tobě, zda s takovým mužem zůstat, či ne....nepřijde mi normální, že když projevuješ zájem o jeho děti (pro mě přirozený), tak on to bojkotuje...a dokonce se někde schovává...jako by sám byl dítě...no nechápu ho....ale ono je jedno, co on dělá, proč to dělá atd. Důležitý je, jestli ty se rozhodneš tohle tolerovat, nebo to bude na tebe příliš a půjdeš od něj...já si svýho času psala na papír dva sloupečky. Jeden obsahoval, co mi můj manžel (dnes bývalý) dává (jak psychicky, tak materiálně) a v druhém bylo to, co já bych od muže potřebovala, abych byla spokojená...pak jsem dlouho přemýšlela...nakonec jsem se rozváděla, a ráda. Ne že bych tě naváděla k tomutéž, ale rozmyslet si, co chci a co vlastně dostávám, to je dobré vždycky...pak si sama řekneš, jestli ti to, co dostáváš, stačí, nebo jestli chceš víc...a máš právo chtít víc. Napiš si, co všechno jsi v životě dokázala a zjistíš tak, že máš proč si sebe vážit, že máš svou cenu a nemusíš se spokojit s tím málem, co ti současný přítel nabízí. Přeju hodně sebedůvěry. Pa.

very — 30. 8. 2006 11:24

Holky, jste hodné, děkuju...potřebuju to rozebrat sama v sobě a když mi k tomu takhle někdo něco řekne, má to pro mě velikou cenu. Jdu příští týden na svatbu kamarádce a všichni kolem se ptají, co s námi bude, že pořád nic. Začla jsem na tím naším vztahem a vším kolem přemýšlet trochu víc. Dnes jel přítel zas na návštěvu za dětmi. Vozí si je k rodičům nebo s nimi jezdí po výletech.
Zkusila jsem na něj ráno zas uhodit a zeptala se ho, jak to chce dál, jestli mi děti někdy představí a naplánujem něco společně, aby aspoň věděly s jakou paní to jejich táta žije a já je poznala. Řekl mi, že dobře vím, že to nejde. Na moji otázku proč odpověděl, že by se bývalá žena naštvala a děti by mu nedávala. Na moji větu, jestli mu nevadí, že to mrzí a štve mě se otočil a přetáhl si peřinu přes hlavu...asi čekal, že to zas přejdu. Nestalo se. Akorát jsme se pohádali a on odjel s třísknutím dveřmi a tím, že asi s ním už nechci být..

amba — 30. 8. 2006 12:05

Vracím se ještě o kousek zpět v této diskusi. Tatínek, o kterém jsem psala, svého synáčka, když je to třeba, do latě postaví. Má ho rád a záleží mu na něm. Když mu ale nedovolí nevhodné chování, syn mu řekne, že ho nemá rád a řekne to mamince a už k němu nebude chodit. Výsledek je, že ho dalších pár týdnů neuvidí vůbec.
Nemyslím si, že je to výjimečný otec, ale stojí před těžkým rozhodnutím. Buď se nechá vydírat bývalkou a jejich  naočkovaným synem, aby ho úplně neztratil, nebo bude kolem děťátka "pr...", aby si bývalku nerozzlobil a kontakt se synem měl alespoň nějaký.
Z toho si dovoluji soudit, že rozhodující vliv na dítě má matka, která si s ním manipuluje jak chce, bez ohledu na to, co je přínosem pro dítě. Hlavně, aby ona se mstila, když už jinak na BM nemůže a dítě je dobrá zbraň. Čím víc má otec dítě rád, tím hůř pro něho. Kdyby se otec rozkrájel, dokonce i jeho nová partnerka, tak nezmůže nic.
Samozřejmě, že nejsou všichni rodiče stejní, ale jako základní princip to funguje. Proto si nemyslím, že je vždycky  otec jen slaboch, a ani nová partnerka nemusí být vždycky bestie.

Káča — 30. 8. 2006 13:19

very: Tvůj přítel je dost velký na to, aby pochopil, že nemůže stále ustupovat svojí bývalé-ta mu totiž docela dobře takhle bude ničit všechny vážné známosti. Co čeká, že bude dál?

very — 30. 8. 2006 13:51

Káča: Já nevím...nechce se mnou o tom mluvit. Asi čeká, že budu dál potichu po ruce, když bude mít chuť, prát, vařit apod. a moc si nevyskakovat. Řekl mi, že na něm hledám samé chyby, ale nemyslím si, když jediné, co chci, je po těch třech letech konečně poznat jeho děti. Zeptala jsem se ho, jestli by si mě vzal...na to odpověděl, že nechce být ženatý paroháč. Asi to není chlap, se kterým bych chtěla dál žít. Doufala jsem, že třeba bude mít vůli se mnou o tom mluvit, vyslechnout mě a něco s tím dělat a nic. Kdyby to aspoň skusil a já viděla, že mu za to stojím... Pokud by to opravdu dělalo zle, když bych se začla stýkat s jeho dětmi, ustoupila bych od toho, aby je neztratil, ale on to ani nezkusí. Nechce.

helena — 30. 8. 2006 14:11

Very - jestli nechce být ženatý paroháč, tak s ním okamžitě vyběhni. Copak se necháš apriori podezírat ze zahýbání a urážet tím? Pokud s tebou neplánuje budoucnost (což asi ne) a nehodlá o některých věcech mluvit, je něco (teda všechno) špatně. Hele, já už tu psala, že mám manžela, který odmítá komunikovat úplně o všem a stojí to za psí karas. Ty můžeš ještě pořád volit, jestli s ním budeš i přes to, jak se chová a myslím, že by měla mít přednost pohoda tvoje a tvojí žabky, než pocit, že "nejsme samy". Proč bys mu měla zajišťovat zázemí s vědomím, že NIKDY nebudeš vědět, jestli v příštím okamžiku neodejde s tím, že ho "nechápeš" = máš různé "nevhodné" otázky atd.?

Eva36 — 30. 8. 2006 15:49

amba: Já jsem asi děsná, ale já bych takovýho miláčka nechala, ať to tedy poví mamince a nechodí ke mně. Snažila bych se mu rozumně vysvětlit, že mě to mrzí, ale že i přes jeho vydírání je jeho chování pro mě neakceptovatelné. A jelikož jsem po mojí mámě, tak vím, že bych to dítě nechala, aby se umoudřilo samo. Sem tam bych ho naťukla, jestli náhodou už není umoudřené...vím, že by to trvalo léta a výsledek je víc než nejistý...ale nechat se vydírat vlastním děckem, to mi přijde až moc. A matky, které se mstí na dětech? No to je tedy případ, to souhlasím. Ale byla taková i BM mého otčíma, mstila se a její matka jí pomáhala...otčím byl největší hajzl...(podle mě to je moc hodný chlap, znám ho 20 let)...chudák neviděl svoje děti dost dlouho (a hodně ho to trápilo)...až nedávno se to změnilo..."babička" zemřela, BM se malinko umoudřila, synové se osamostatnili, oženili....a jeden syn za tátou (tedy za mým otčímem) začal chodit i se svou rodinou (je mu asi 34 let)...na druhého syna otčím ještě čeká...a doufám, že se dočká...

Veru: Netlač ho do ničeho násilím. Ale na druhou stranu nečekej zbytečně roky, než on se rozhodne. Pokus se se nehádat, sděluj fakta, snaž se vysvětlit, jak ty se cítíš a vyhni se přitom obviňování jeho osoby. Ono to zní jinak, když člověk řekne:"Já si připadám jako na vedlejší koleji, když mě nechceš představit dětem" , než když řekne:"Ty mě ani nechceš představit dětem, to jsi takový slaboch?!"...ani pro něj to nebude nejspíš jednoduché...Mimochodem - neznáš se náhodou s matkou dětí? Co je to za paní? Jestli je fakt z těch matek, co se na dětech mstí, nebo jestli ji jen tak představuje tvůj přítel.

very — 30. 8. 2006 16:06

Eva 36: Neznám ji, ani tu jsem nikdy neviděla. Přítel pochází z jiného města, kde má i svoji bývalou rodinu. Tak trošku mi to přijde, že si právě tímhle ošetřil to, abychom se nikdy nepotkaly. Nevím.. je mi z toho smutno.
Jinak celý ranní konflikt vznikl tak, že mi ještě v posteli řekl, že pojede za holkama a já odvětila otázkou, jestli by taky nechtěl už konečně něco naplánovat společně, nějaký výlet pro všechny nebo něco. Bum a bylo zle. Nechci po něm, aby děti bral hned k nám domů, nemusím jim sednout, stát se může cokoli, ale chtěla bych to zkusit. Jsem mu navrhovala, že se můžem domluvit, že se někde sejdem třeba v cukrárně, přijdu já s malou, on s holkama a uděláme si společný výlet, pak se uvidí, jestli to má smysl...

Káča — 30. 8. 2006 16:17

very, očividně se za tebe stydí (nevím, proč-asi ten důvod ale nějaký bude, nejspíš se chce před ostatníma prezentovat stále jako svobodný a nezávislý). To by mně strašně ponižovalo, připadala bych si jako kus hadru a méněcená. Vždyť máš navíc a taky máš ještě život před sebou a taky na Tebe někde čeká ten správný chlap, který na Tebe (a malou) bude pyšný a budeš pro něj PARTNERKA!!!!! Neztrácej čas, ten člověk za to nestojí. Znáte se už tři roky a on Tě stále tají-to ani není možné!
Vím, že je to těžké, ale musíš se asi rozhodnout, sundej růžové brýle a začni se starat o sebe. Řekni mu, že si Tě neváží a že chceš rovnocenný vztah(že Ti není 15let, aby ses schovávala). Jak by bylo jemu? Ať si najde jinou, která se bude roky schovávat za rohem....Je mi zle z takových ,,křivákú"(pardon).

very — 30. 8. 2006 17:01

Káča: Možná stydí, máš pravdu...jen nevím proč. O vzhledu to asi není, je mi 28 a chlapi se za mnou tu a tam otočí. Spíš jestli nebude něco na těch pomyslných zadních vrátkách zpět k bývalé ženě...

very — 30. 8. 2006 18:48

Jestli večer přijde domů, zkusím s ním ještě promluvit. Tlačit ho nebudu, ale k nějakému závěru bychom se dostat měli..uvidím

very — 31. 8. 2006 18:04

Takže to celé dopadlo asi takhle...bylo mi sděleno, že to jsou děti jeho a jeho bývalé ženy a že se do nich nemám co míchat a můžou mi být úplně jedno. Mám prý svoje jedno a o to se mám starat. Mi není jasné, jestli mě nepochopil o co jsem se snažila, nechtěla jsem nikomu ublížit, nebo jenom potřeboval někde bydlet.. Já chtěla mít vztah, kde budeme mít jasno i v naší minulosti, že mě nebude schovávat a že založíme svoji novou vlastní rodinu. Jsem byla hrozně naivní a hloupá.. Nikdy mi neukáže svoje děti, před nimi bude dělat dál, že je sám a mě si nevezme, za to mu nestojím...kruté vystřízlivění z 3,5 letého vztahu, kdy si všichni mysleli, jaký jsme ideální pár. Jedna otázka po ránu a takhle rychlý spád všeho... je mi z toho nanic

Káča — 31. 8. 2006 18:14

very, bude líp-věř mi. Je to moc čerstvé, ale víš, na čem jsi, takhle by jsi ztratila se sobcem další roky. Nestojí za to! Přebolí to a budeš ještě ráda, že se tak stalo až se na to podíváš po čase, střízlivýma očima. Pak si asi řekneš, že to mělo mít ten rychlý konec dříve.

Radka1 — 31. 8. 2006 18:18

Very, je mi tě líto, ale tohle fakt asi nemá cenu. Jestli jsi četla předtím, tak asi víš, že mnoho žen by bylo moc rádo, kdyby jejich bývalý jim děti domů nevodil. Opravdu to může být velký a zásadní problém, protože se tam promítá debilní chování partnera, naschvály bývalky, špatně vychované a navedené dětičky apod. Jenže tvůj případ rozhodně není o tom, že by tě chtěl partner těchto starostí ušetřit - je to o tom, že s tebou nepočítá a možná i za tebe stydí. Pořád asi doufá v obnovení vztahu s bývalkou a ty jsi mu posloužila jako služka na přechodné období. Kdyby s tebou uvažoval do budoucna, tak tě samozřejmě nadšene svým dětem představí a bude se snažit o jejich začlenění do jeho nové rodiny. Je jasné, že rozumny chlap to neudělá prvni týden zamilovanosti, aby dětem hned cpal novou tetu, ale 3,5 roku, to je o něčem jiném. Držím ti palce ať najdeš někoho, kdo za to stojí.

very — 31. 8. 2006 18:35

Drama bude ještě se rozejít. Bydlí u mě, moje dcera ho má ráda, ale nechci být za husičku, co si nechá všechno líbit. On teď dělá, že se nic nestalo a očekává ode mě to samé. Ke všemu ještě máme jít spolu příští víkend na svatbu, do čehož se mi vůbec nechce...ach jo. Se budu muset nějak obrnit, zatnout zuby a zas to nějak zvládnout...děkuju holky

Eva36 — 1. 9. 2006 9:03

very: No...aspoň víš, na čem jsi....těch 3,5 roku jsi neztratila, určitě bys v nich našla něco, co by ses nenaučila, kdybys je neprožila s tímhle přítelem. Neber je proto jako zbytečné....No a s tím, jak se rozejít?...hm...těžká otázka...nejprve bych to vysvětlila dceři, jestli ho má opravdu ráda, tak to pro ni bude obtížně. A vlastně i pro tebe to nebude lehké, ale zvládneš to. Lépe to říct a vysvětlit, než aby on se jednoho dne bez vysvětlení odstěhoval...to by jí udělalo v hlavě ještě větší zmatek, myslím si....No a na tu svatbu příští víkend bych nejela. Já bych mu řekla napřímo, že nejedu, že se mi nechce. Jestli není přímá konfrontace zrovna tvoje hobby, můžeš si něco vymyslet (nemoc, nutnou návštěvu rodičů či kamarádky, která je na tom velmi, ale opravdu velmi, zle)...Držím ti palce a nelituj společně prožitý roky. Teď právě dostáváš šanci na další roky po boku s někým, kdo o tebe bude stát vážně a čestně.

very — 1. 9. 2006 12:01

Eva 36: Nelituju, že jsem ho poznala a byla s ním. Hodně pro mě znamenal...jen mi teď dost ublížilo, co mi řekl. Myslím, že ani kdyby měl velikou zlost, tak z pusy nepustí tolik zlého. Spíš jsem čekala, že si uvědomí, co mi chybí, připustí, že mám taky nějaká přání a že od společného života očekávám trochu víc..nestalo se...
Na tu svatbu musím, jdu své nejlepší kamarádce za svědka, nemůžu jí udělat, že bych nepřišla. Asi to ale bude síla...

Káča — 1. 9. 2006 12:57

very, ale on tam přece nemusí být... Víš, neprodlužuj to , zbytečně se budeš trápit. Chce to radikální konec, oznam mu, co Tě celou dobu trápí, že on to ví, že ses s ním snažila o tom mluvit a že jsi dospěla k názoru, že on není v tom případě ten správný partner do života-aspoň pro Tebe.
Kdoví, třeba ho zrovna takový nečekaný a rychlý konec vzpamatuje a budeš se divit, jak se změní k dobrému a nakonec spolu zůstanete-ale tak, jak chceš i Ty!!!! Nebo taky ne, ale v tom případě opravdu není o co stát.
Jen nebuď nerozhodná, on to cítí a podle toho s Tebou ,,zametá". Ukaž mu, co chceš a že za tím stojíš za každou cenu!!! Nic špatného přitom nechceš-jen lásku, stálost, toleranci a porozumění.

Eva36 — 1. 9. 2006 14:46

very: Hm, tak to na tu svatbu fakt musíš. Ale jsem zajedno s Káčou, že tam nemusí on :) Taky bych věc řešila rozhodně a celkem rychle. V tomhle případě máte oba dva podstatně rozdílný názor na další společný život.

Irenka21 — 1. 9. 2006 15:33

very napsal(a):

Drama bude ještě se rozejít. Bydlí u mě, moje dcera ho má ráda, ale nechci být za husičku, co si nechá všechno líbit. On teď dělá, že se nic nestalo a očekává ode mě to samé. Ke všemu ještě máme jít spolu příští víkend na svatbu, do čehož se mi vůbec nechce...ach jo. Se budu muset nějak obrnit, zatnout zuby a zas to nějak zvládnout...děkuju holky

No Ty na svatbu musíš, ale on přece ne, stačí říct, že jdešs dcerou sama a je vymalováno, ne?

Irenka21 — 1. 9. 2006 15:35

PS: Rozchodů se neboj, zažila jsem to několikrát, celou dobu rozchodu si připomínej kvůli čemu to je, jinak po světě chodí tolik fajn chlapů, tak se ničeho neboj a vem to jako novou šanci něco si užít a prožít zase krásnou lásku, važ si sebe a svého dítěte, chlapů je všude jako smetí.

Irenka21 — 1. 9. 2006 15:37

A ještě něco, kdyby mi někdo něco řekl jako Tobě, letěl by ještě týž den, doufám, že už s ním aspoň nespíš, to by bylo absolutní ponížení , vyhoď ho.

Irenka21 — 1. 9. 2006 15:39

Eva36 napsal(a):

amba: Já jsem asi děsná, ale já bych takovýho miláčka nechala, ať to tedy poví mamince a nechodí ke mně. Snažila bych se mu rozumně vysvětlit, že mě to mrzí, ale že i přes jeho vydírání je jeho chování pro mě neakceptovatelné. A jelikož jsem po mojí mámě, tak vím, že bych to dítě nechala, aby se umoudřilo samo. Sem tam bych ho naťukla, jestli náhodou už není umoudřené...vím, že by to trvalo léta a výsledek je víc než nejistý...ale nechat se vydírat vlastním děckem, to mi přijde až moc. A matky, které se mstí na dětech? No to je tedy případ, to souhlasím. Ale byla taková i BM mého otčíma, mstila se a její matka jí pomáhala...otčím byl největší hajzl...(podle mě to je moc hodný chlap, znám ho 20 let)...chudák neviděl svoje děti dost dlouho (a hodně ho to trápilo)...až nedávno se to změnilo..."babička" zemřela, BM se malinko umoudřila, synové se osamostatnili, oženili....a jeden syn za tátou (tedy za mým otčímem) začal chodit i se svou rodinou (je mu asi 34 let)...na druhého syna otčím ještě čeká...a doufám, že se dočká...

Veru: Netlač ho do ničeho násilím. Ale na druhou stranu nečekej zbytečně roky, než on se rozhodne. Pokus se se nehádat, sděluj fakta, snaž se vysvětlit, jak ty se cítíš a vyhni se přitom obviňování jeho osoby. Ono to zní jinak, když člověk řekne:"Já si připadám jako na vedlejší koleji, když mě nechceš představit dětem" , než když řekne:"Ty mě ani nechceš představit dětem, to jsi takový slaboch?!"...ani pro něj to nebude nejspíš jednoduché...Mimochodem - neznáš se náhodou s matkou dětí? Co je to za paní? Jestli je fakt z těch matek, co se na dětech mstí, nebo jestli ji jen tak představuje tvůj přítel.

Evo 36 já bych ho násilím vytlačila ze dveří, to by byla úleva.

very — 1. 9. 2006 17:12

Začal za mnou běhat, pořád se mě na všechno ptá, jen aby něco neudělal jinak, ale já se s ním nedokážu ani bavit. Jsem uražená, smutná..všechno dohromady. Řekla jsem mu, že mi ublížil a ať si v hlavě srovná, co mi řekl a udělal a podle toho se zařídí. Že ho mám sice ráda, ale řekl mi něco, co neskousnu ani za nic. Čekala jsem, že se třeba omluví, ale už by to stejně nebylo jako dřív..

Irenka21 — 1. 9. 2006 23:24

A proč ho máš pořád doma? Je to Tvůj byt ne? Ať si to srovná v hlavě někde jinde.

Káča — 2. 9. 2006 10:19

No, jo. Někteří chlapi jsou roky sobci, egoisti a cloumají s ženskou a když se pak ženská postaví a řekne dost (rozchod)-najednou neví, co by udělali, aby si ji udrželi. Holt, na některé to prostě platí (viz. i ten můj). Bohužel to ženskou napadne až po letech ponižování a ústupků.
Very, uvidíš. Ale jak říkám, chce to kompromis, ale tak aby jste fungovali jako normální rodina, jinak ať se poohlídne po jiné. A to co vypustí člověk z pusy, ten druhý nezapomene. Pokud je to opravdu moc drsné, tak si to budeš stále připomínat a začneš ho stejně nesnášet, za to, jak Ti ublížil.

Lenka2 — 2. 9. 2006 21:59

Fatima napsal(a):

Milá Andreo,

chápu, že Tě trápí finanční situace, ale upřímně musím říct, že znám ženské jako ty, které časem docílily toho, že se jejich muž přestal stýkat s dětmi z prvního manželství, aby měl doma klid.
Jsou to jeho děti a v jeho životě, pokud je to dobrý otec, by měly mít své pevné místo. Ony otce potřebují! Tvůj přístup mi přijde příšerně sobecký!
A vlastně mi přijde i docela nepochopitelný, kdybys neměla vlastní dítě, tak by snad dokázala porozumět, že si nepřeješ vídat se s jeho dětmi, ale jako matka... přijdeš mi opravdu hrozně sobecká.
Tvůj muž si pořídil děti a jeho zodpovědnost za ně rozvodem neskončila - jeho děti jsou jeho závazkem, do konce života a to nejen finančním, ale především citovým. V životě můžeme opustit kohokoliv, ale vlastní děti nikdy - a k tomu patří i to, že s nimi tvůj muž tráví dost času a zapojuje je do svého života v maximální možné míře.
Můj přítel má dovjčata z minulého manželství, dvě holčičky, které bezmezně miluje. Jeho bývalé ženě zůstalo vše - byt, zařízení, auto... přestože většinu z toho koupil přítel z vlastních peněz. Přesto přítel, kdykoliv jede navštívit děti, veze hračky, jídlo... a peníze vysoko nad standard alimentů. A musím říct, že kdyby se choval jinak, platil by jim pouze ty směšné alimenty, děti neviděl maximálně jak může... tak bych ho vykopla z domu, protože chlap, který se pořádně nestará o své děti, není chlap.
Ani naše finanční situace není zrovna růžová, ale já jsem šťastná, že mám doma chlapa, který se umí stavět čelem vůči svým závazkům!
Ať jsou ty jeho děti jakékoliv, jsou to jeho děti a jko dobrý otec by je měl mít na prvním místě... fakt nevěřím svým očím, jak můžou být některé ženské zlé a sobecké :usch:

Fatima má pravdu rozvodem končí manželství, ale ne rodičovství. Jsi hodně sobecká. Pokud se s manželem nehádáte, je to asi dost chyba a tudíž spousta věcí zůstane nevyřešených a hlavně nevyřčených. Co otec tvého dítěte? Půjčuješ mu ho? Stanovte si se současným manželem mantinely jak t bude, co se ti líbí a co ne. Dej také prostor jemu, musíte najít řešení, nebo připravíš děti o otce, příp. ti to jednou tvůj muž bude vyčítat. chce to rozvahu, vášeň a city jsou v tomhle případě na pytel.

Lenka2 — 2. 9. 2006 22:07

Radka1 napsal(a):

helena napsal(a):

Eva36 - a čemu se divíš, prosímtě? Táta vidí dítě jednou za 14 dní na víkend, takže jednak je (většinou) vůbec rád, že mu BM nedělá potíže a dítě mu "půjčí", jednak má pocit, že mu musí "vynahradit" to, že už s ním není pořád a asi nejvíc - proč on by si dělal nějaké problémy s neposlušností, drzostí a dalšími negativy potomka, když ví, že ho zase vrátí k matce a bude mít klid. Tak to prostě skousne, čtyři dny do měsíce se dají přežít, a má pokoj. Navíc se může obávat i tiho, že si dítko mámě "postěžuje" a ona, pokud je nesoudná, tak i prkotinu jako je požadavek na drobnou pomoc (vynesení odpadků například) okamžitě využije k otmu, aby svému BM ztrpčila život či naočkovala dítě - "vidíš, u táty musíš pracovat". Chlap je prostě rád, že má dítko na víkend u sebe a tyhle věci jednak nevidí, jednak neřeší.

Heleno, lip bych to nenapsala. U nas NAPROSTO jak pres kopirak. A pak nam tady budou nejake prispivatelky sproste nadavat. Bud je jejich partner proste jiny, nebo vubec nemaji paru "vo co go".

§Holky ty přispěvatelky absolutně nevědí "vo co go" protože to jsou právě ty maminky těchle smutných dětiček. Někdy když to tu čtu, co některé naše emancipované matky vyblijí, tak mi teče krev ze zubů. Však Evo ty už víš, měli jsme spolu už jednou debatu, kdy jsem v jednom přípsěvku zareagovala na jednu takovou rozvádějící se maminu. Holky někdy se opravdu stydím, že jsem ženská. Nejhorší je, že se dítě dává výhradně do péče matky, i když třeba rozvod byl zaviněn právě onou matkou. Ach jo. každý nosíme v srdci nějakou tu křivdu, která nás tíží.

Káča — 7. 9. 2006 8:40

very, kde jsi? Ozvi se, zajímá mně, jak to u vás pokračuje a jestli jsi to vyřešila.

Eva36 — 7. 9. 2006 8:45

Irenka21Veru: Netlač ho do ničeho násilím. Ale na druhou stranu nečekej zbytečně roky, než on se rozhodne. Pokus se se nehádat, sděluj fakta, snaž se vysvětlit, jak ty se cítíš a vyhni se přitom obviňování jeho osoby. Ono to zní jinak, když člověk řekne:"Já si připadám jako na vedlejší koleji, když mě nechceš představit dětem" , než když řekne:"Ty mě ani nechceš představit dětem, to jsi takový slaboch?!"...ani pro něj to nebude nejspíš jednoduché...Mimochodem - neznáš se náhodou s matkou dětí? Co je to za paní? Jestli je fakt z těch matek, co se na dětech mstí, nebo jestli ji jen tak představuje tvůj přítel.[/quote napsal(a):


Evo 36 já bych ho násilím vytlačila ze dveří, to by byla úleva.

Irenka21: Jo, máš pravdu, po odpovědi Veru už bych ho taky tlačila násilím. A dokonce dost možná hrubým násilím. A nestyděla bych se. (Stydět by se měl on.)

Eva36 — 7. 9. 2006 8:54

Lenka2: Teď zrovna nevím, který příspěvek myslíš (kterou debatu), ale to asi neva. Já pojem "cizí děti" nechápu a ani nechápu, jak někoho může napadnout chtít po partnerovi, aby "cizí děti" nevodil k nim nebo něco podobnýho...stejně tak nechápu matky, který nechtějí děti "půjčovat" (to je hrozný slovo) otcům, i když ti otci jeví zájem a jsou otci dobrými (něco jiného je alkoholik nebo deviant, to jistě). Nechápu, když matky se mstí na dětech za to, že otcové dětí přestali být jejich partnery....taky mě můj BM s..re a jako otce ho hodnotím velmi nízko, je hlavně nezodpovědý a vyčuraný, střídavou péči začal chtít, až když jsem začala chtít výživné, předtím se prakticky 3 měsíce o dítě nijak nezajímal...z obchodníka s PC se změnil na dodavatele bílého masa na tancování k barovým tyčím..to jsou rychlý prachy narozdíl od montování počítačových sítí třeba.....to je tedy morální profil na zvracení....ale to je můj pohled, dítě ho vidí pochopitelně jinak a já nejsem nijak oprávněna implantovat svůj pohled do hlavy dítěte, ale pro dítě je zatím pán bůh (je s ním legrace, žádnou nezkazí, což má taky svůj přínos)...dítě samo si musí udělat na něj svůj názor (a už si ho dělá, bohužel k neprospěchu otce, což já si nepřeju. Já si pro svoje dítě přeju, aby mělo tátu, na kterého se může spolehnout, s kterým je nejen legrace, ale dají se s ním řešit i vážné věci, je to autorita a ne šašek-kamarád....(no prostě to je moje přání, ale vím, že nejspíš nebude vyslyšeno).

very — 8. 9. 2006 9:44

Nějak nemůžu pochopit, co se přihodilo...mám v hlavě podivný zmatek a nechuť ke všemu.
Přihodilo se něco, co trávím už skoro týden... Minulou sobotu byla moje malá u kamarádky a přítel si jel za dětma. Kolem poledne mi volal, jestli bych nemohla dojít do města. Proč a co dělá tady mi nechtěl říct. Vůbec jsem to nechápala, ale šla jsem tam... Dovezl si holky sem. Dělal celou dobu, že jsme se jako potkali.. Nepředstavil nás, nic...a jak děti poodešly kousek od nás, korunoval celou situaci s vítězným úsměvem větou: "Tak co, už jsi spokojená?" Řekla jsem jim ahoj a odešla. Nemohla jsem tam být, připadala jsem si jako trubka a drží se mě to doteď... Co to znamenalo? Chtěl mě ještě víc ponížit? Dokázat si něco? Je mi trapně ještě teď....
Asi jsem zas reagovala úplně blbě..

Selima — 8. 9. 2006 15:08

Nie, Very, on vyriešil situáciu podľa svojho najlepšieho vedomia a svedomia... Vôbec nepochopil, o čo ti išlo, a teraz má pocit, že konečne uspokojil tvoje želania a túžby a ty musíš byť najšťastnejšia žena na svete :dumbom: :dumbom:

Radka1 — 8. 9. 2006 17:29

Teda Very, ten tvůj přítel je ale idiot. Fakt je mi tě líto. Kopla bych ho do zadní části těla. A věř, že i kdyby ti je začal vodit domů, tak šťastnou rodinu nevytvoříte, dělal by jenom naschvály a bylo by to ještě horší.

Káča — 8. 9. 2006 17:42

very,právě naopak-zachovala jsi se moc dobře (stejně jako bych to udělala i já). Je ,,jízlivě ironický", tohle partnerství, věř mi, by nedopadlo dobře. Je to sobec, neuznává jiné argumenty, názory a city. Prosím Tě, přeber si to ještě jednou a uvědom si, že tohle není partner pro život. Máš jistě navíc, nebo se chceš celý život (nebo pár let) trápit? Roky utíkají a nevrátíš je....

Káča — 8. 9. 2006 17:43

Jo a promiň(zní to tvrdě) , ale jako trubka si s tímhle člověkem budeš připadat stále!

very — 11. 9. 2006 7:28

My teď spolu nejsme...teda spí jinde a chodí jen na návštěvu. Dokonce si dál bere děti, manželka se dozvěděla, že je vezl sem, a žádný cirkus mu neudělala, jak si pořád myslel. Asi to nebude taková semetrika, jak mi ji po celou dobu líčil... Kdoví, jak tedy mluví o mě :(

Eva36 — 11. 9. 2006 8:42

very: Já myslím, že se snažil vyjít ti vstříc. Nehledala bych za tím nějakou snahu o ponížení nebo něco podobného....nejspíš tě nepochopil....tyhle partnerský neshody jsou těžký. Chce to komunikovat o nich, hrabat se v tom, co nás bolí a snažit se společně hledat cestu...někdy jeden nechce, snaží se jen naoko a to pak nikam nevede. Ještě bych se s ním zkusila pobavit, jestli to teda nemáš za ztracený (ostatně -ty ho znáš nejlíp)...

very — 11. 9. 2006 11:06

Je těžké s ním zrovna o téhle věci mluvit....vždycky mi řekne, že to jsou děti jeho a jeho bývalé ženy a nemám se starat. Mě pak bolí to, že ke mě není moc upřímný, ale toto téma mezi námi musí zůstat tabu z jeho pohledu...

Káča — 11. 9. 2006 14:57

To má sice pravdu, ale pokud to s Tebou myslí vážně a máte vztah delší a chcete spolu bydlet-tak se to týká i Tebe! V tom případě s Tebou nepočítá a nebere Tě jako vážnou známost (druh+družka).

Kido12 — 12. 9. 2006 8:07

Co dodat na téma cizí děti.... Mám-li vztah s člověkem, který má děti z předchozích
vztahů, musím se smířit s tím, že je to závazek dlouhodobý a že jsou to děti mého partnera, kterého mám ráda. Předpokladem je, že budete tyto děti minimálně akceptovat. Klidně se za můj názor zlobte, ale zakazovat otci styk s jeho dětmi mi připadá sobecké, nedospělé. Kritizujete děti, že jsou to spratci - a jak se chováte vy....
Zmiňujete budoucnost - rozvedená s dvěma dětmi a s hypotékou. Zkuste si představit,
že si Váš manžel najde jinou partnerku, která mu zakáže, aby za ním jeho děti jezdili.
Nebude Vám Vašich dětí líto ?

Eva36 — 12. 9. 2006 8:22

very: No, tak je na tobě, jestli jeho názor sneseš, i když ty máš jiný, a jestli ti nebude vadit. Pro mě osobně by to byl názorový rozdíl v dost podstatný věci a já bych šla od toho...znám se.

Káča — 12. 9. 2006 9:19

Kido, ale záleží taky na bývalce, jak to dětem předestírá ona a jestli s něma nemanipuluje a nenavádí proti nové partnerce (manželce) a někdy i proti otci. Pak je to špatné a nelze se moc divit,, té nové". Pak-a věř mi-je to doslova peklo.

Selima — 12. 9. 2006 9:22

Káča napsal(a):

Kido, ale záleží taky na bývalce, jak to dětem předestírá ona a jestli s něma nemanipuluje a nenavádí proti nové partnerce (manželce) a někdy i proti otci. Pak je to špatné a nelze se moc divit,, té nové". Pak-a věř mi-je to doslova peklo.

Určite áno, ale zasa: to peklo nemajú na svedomí deti, tak prečo by si to mali vyžrať? Podľa mňa treba hľadať čo najmenej bolestné riešenie, najmenej bolestné pre všetkých. Ale zabarikádovať sa za svoju oprávnenú urazenosť a hnev ničomu nepomôže.

Andrejka — 12. 9. 2006 10:44

No,právě Selima,hledat nejméně bolestné řešení!A není to právě to řešení aby si otec se svými dětičky prožíval klidný den třeba u prarodičů,nebo na někakém hezkém výletě?Holky po vašich dlouhých psaních jsem se doma hodně zamíšlela a snažila se situaci u nás rozumně vyřešit,ale...nabídla jsem manželovi sama at si na víkend děti přiveze k nám,děti dovezl a já se opravdu snažila.První co jsem se snažila překousnout bylo jídlo,nechtěli ode mě nic jíst jen se v tom porýpali a řekli že maminka jim doma takový jídlo nevaří,ale bylo to obyčejný kuře.Pak mě dorazil ten starší když asi po půl hodině si sám vlezl do lednice a snědl 3 jogurty,každé dítě mělo jeden,on jim to snědl a zase řekl že doma si smí sníst kolik chtějí.Ze zatitýma zubama jsem byla sticha a šla jsem si dělat svojí práci.Manžel vzal děti na procházku že jim koupí zmrzlinu.Když došli domu měli děcka spoustu cukrový,kinder vajíčka a takový ty hlouposti,já se na manžela osočila proč jim toho tolik koupil když do výplaty nám zbývalo pár kaček.Ale on že to prý měli peníze z domu a tak si koupili kluci co chtěli..já to neřešila,jenže jaké mě čekalo překvapení když děcka byli večer ve vaně a já uklizela dětský pokoj.Pokladnička co stála v pokojíčku byla prázdná,ani ve snu by mě nenapadlo že si to dovolí.Nebylo tam moc peněz,kolem 200kč v dvackách.Když jsem se jich zeptala tak ještě zapírali,tohle bylo na mě opravdu moc,nezmohla jsem se na nic jen jsem odešla do ložnice a už nevylezla.Manžel jim údajně domlouval,nevím.Ráno odjeli k rodičům a když se vrátil tak mi říkal že ho bývalka ještě seřvala co jsem si dovolila na jijí děti zvýšovat hlas.Mladej totiž hned volal matce.A než aby se to snažila nějak vyřešit,tak se jich zastávala a bránila je..tak a to byla poslední tečka.

Eva36 — 12. 9. 2006 11:01

Andrejka: ty nemáš problém s jeho dětmi...ty máš problém se svým mužem. Proč se tě nezastal? To udělat měl...ale neudělá to, je zkrátka takový....pokud má jiné kvality, pro které s ním chceš zůstat, nedivím se ti, že se snažíš jeho děcka lifrovat někam jinam, protože mezi vámi by jen vznikaly zbytečný třenice. Ty děti dobře vědí, co si můžou dovolit a ke komu....můj přítel by svojí dceři nedovolil vyžrat lednici a pokud by jídlo bylo normální (jako že to tvoje bylo), tak by dceři jasně řekl, že ho sníst nemusí, ale že nelze dojídat se jogurty (jiná věc, pokud dítě kuře nesnáší/nesmí...ale to je na dohodě. Tihle "vaši" dárečci by se nejspíš nespokojili s ničím od tebe, jen proto, že je to od tebe...máma je navádí...)....no dcera mého přítele by si nikdy nedovolila vybrat pokladničku z pokojíku...(ostatně ani moje dcera by si tohle jinde nedovolila) a kdyby už jo, tak by to s ní její otec vyřešil (jasně že by ji neseřezal jako koně, ale v klidu by s ní promluvil a peníze by musela vracet)...pokud by si holčina neoprávněně stěžovala mamince, tak můj přítel by s ní situaci řešil, zeptal by se, co se děje a trval by na dodržování pravidel. pokud by se jí to nelíbilo, tak by projevil lítost, ale dál by trval na dodržování pravidel. Nikdo nechce děti šikanovat (ať vlastní či partnerovy), ale děti by neměly šikanovat rodiče na druhou stranu. Pokud si to tvůj muž dá líbit, ony zajdou ještě dál a nakonec jim bude jen dělat dojnou krávu a budou ho mít za pitomce...bohužel. dětem je nutné stanovit hranice.
Jinak ti gratuluju, že jsi se pokusila situaci vyřešit takhle rozumně, to byl velký posun z tvojí strany. Kdyby něco podobného předvedla bývalá žena tvého muže, mohli byste žít všichni v pohodě i se všemi dětmi. Jenže ona bude nejspíš cítit nenávist k tvému muži napořád a děti bude navádět neustále...Oceňuju, že jsi se snažila to zvládnout. Tvůj muž ti bohužel nepomohl a proto se nedivím, že nebudeš chtít, aby jeho děti do vašeho společného domova docházely...dělala jsi, co jsi mohla.

Selima — 12. 9. 2006 11:04

Tak to je dosť sila. Decká sa správajú zvláštne, ale to má asi nejaký dôvod. No ale stále sa mi zdá, že hlavné chyby robia dospelí okolo nich. Ak fakt ukradli prachy, tak na to nemám slov, to už nie je lapália. Ale vieš, napadlo mi - prečo ste radšej teda nešli všetci spolu niekam von? Syn môjho priateľa sa dosť nudí, keď príde k nemu len domov, oveľa radšej ide do kina, na plaváreň, na zmrzku... Nemusí to byť drahá záležitosť, ale ide o to stráviť spolu príjemný čas. Väčšinou sa k nim pridám, a mladý je očividne rád, predsa len mám k nemu iný vzťah ako jeho otec, to je tak nejako prirodzene dané... Ale zasa keď sa mi to nehodí alebo keď idú niekam, kde ma to nenadchýna(motorkárska jazda krajinou), tak si urobím vlastný program. Nefungovalo by to takto u vás? Že by si občas predsa len šla s nimi a občas by boli sami? A na neutrálnej pôde, nie u vás(kde im zjavne nič nebude po vôli...).

Kido12 — 12. 9. 2006 11:12

Ale Andrejko, mezilidské vztahy se netvoří za jeden či dva víkendy.... Osobně rozhodně nepovažuji za ideální, abyste v případě styku s dětmi otce vyexpedovala
mimo domov. Jednak otce omezujete a jen dokazujete, že nejste rodina v pravém slova smyslu. Naopak oceňuji přístup začlenění dětí do běžného života, u Vás už
k oboustranné bariéře částečně došlo, o to větší snahu Vás to teď bude může stát :
neposílejte na výlet s dětmi jen otce, vyražte s nimi též. Vyprávěním, společnými
zážitky se společná řeč nachází mnohem snáz, třebas i jejich zvyklostech - co rádi
jedí, co naopak nesnáší, jaké mají koníčky, motivaci na další výlet, něco, co bude
bavit i Vašeho syna atd atd... Zároveň samozřejmě musíte dát najevo i pravidla ve
Vaší rodině - jak se chovat atd.. Základem je, že se domluvíte s manželem a budete
vzájemné kompromisy oba akceptovat.

Andrejka — 12. 9. 2006 13:03

Ono je to holky fakt dosti těžký,s manželem jsem se dosti pohádali k vůli tomuto incidentu,snad jsem i přemýšlela jaké by to bylo bez něj..ale mám ho ráda,stará se,nepije,nekouří a až na tenhle problém nemáme žádné konflikty.Můj názor je že se bývalky bojí a snad i těch dětí!Tvrdí mi že je to nesmysl ale já na to mám opačný názor.Bývalá mu vyhrožuje že mu děcká nedá ani že děti sním nebudou sami chtít chodit.On má strach aby je mohl výdat,tak je ticho.Soudem má sice určený návštěvy ale nudte děcko násílim..
A proč jsem s němi nešla na procházku?No,kdo by přeci uklidil byt,oni totiž na úklid nejsou vedeni a prohlásili že jsou na návštěvě a tam uklízet nemusí.Ale nejvíc ze všeho mě mrzí že jsou naučení pouze na dárky.Když jim člověk něco kupuje tak je dobrej ale běda jak pro ně nic nemáte,to je zle...chco za mámou,to je nebaví,to oni doma nedělají atd.Moc to nechápu protože u nás to takhle doma nikdy nefungovalo a fungovat ani nebude.I když na tom budem třeba finančně líp.A co se týče těch peněz,tak to už neřeším,oni to doma zapřeli a matka si snad myslí že jsem si to vymyslela....a dodala vždyt oni maj své peníze a já je nekontroluji,tak si je asi vzali k vám a koupili si něco na mls když u vás nic doma nemáte.A manžel?Ten nemá vůbec ani šanci se s bývalou nějak domluvit,práskne mu dveřmi před nosem a když volá řekne:naser si...to asi svědčí o všem.

Eva36 — 12. 9. 2006 13:11

Andrejka: no jo, no. Problém vězí v tvém muži...pokud bude on dětem tolerovat, že na návštěvě se neuklízí a že člověk je pro ně dobrý, jen když nese dárek, tak to mezi ním a nimi (a potažmo tebou) fungovat prostě nikdy normálně nebude....být tvým mužem zkusím poradnu pro mezilidské vztahy, mohli by mu dát fundovanou radu, jak v takovém případě jednat, aby napáchal co nejmíň škody (jak na vašem vztahu, tak na jeho dětech a vztazích mezi ním a dětmi)...Ovšem muž se musí snažit sám něco řešit, ale jak už jsem někde napsala - chlap raději řeší, jak násobit desetinným číslem, než jak urovnávat vztahy a hrabat se v nich....k jeho bývalé se vyjadřovat nemůžu, neboť mě doma učili nemluvit sprostě...

amba — 12. 9. 2006 15:57

Eva36:
Co myslíš, že se stane, když otec dětí stanoví pravidla a bude důsledně trvat na jejich dodržování?
Co se stane, když děti budou odmítat jídlo uvařené novou manželkou a doma si budou mamince stěžovat že měly hlad?

Selima — 12. 9. 2006 15:59

Bude nutné situáciu riešiť. Ale je fakt, že aj v "úplných rodinách" je potrebné, aby rodičia ťahali za jeden povraz - tým viac v "neúplných".

Eva36 — 12. 9. 2006 16:09

amba: Jo, míříš k tomu, že děti k otci chodit přestanou....jenže já bych radši, aby ke mně chodit přestali, když se neumějí chovat (a klidně ať si jsou uražení), než aby ke mně chodili a chovali se jako zvěř... Jsem v tomhle po mámě, ani jedna z nás nevytejrává děti kolem sebe, ale po hlavě si skákat nedáme. Je nám líto, že se chováš jako grázl, nepřeju si, abys to dělal. Budeš si stěžovat matce? Ano, máš na to právo, sice mě to mrzí, protože můj požadavek považuji za oprávněný a trvám na něm. Mám tě rád, i přesto, že požaduji, aby ses choval slušně. Pokud se rozhodneš ke mně nechodit, bude mě to velmi mrzet, ale ani tak nehodlám tolerovat tvoje klackovité chování.....pokud někdy v budoucnu budeš chtít opět přijít, jsi u nás vítán, za předpokladu, že se samozřejmě budeš chovat slušně. tak, jako my se chováme k tobě.....atd....pěkný je příběh od Jay na Rodičích a dětech (je to tedy v Nezvládám výchovu nevlastního syna od gymnazistky)...děti jejího manžela taky hodlaly skákat oběma dospělým po hlavě, jenže ani Jay (tedy "macecha"), ani její muž (jejich otec) si to nedali líbit, i když děti kontrovaly tím, že toto či tamto u matky nemusejí a nedělají atd....Jistě, oba musejí táhnout za jeden provaz...

Helca — 12. 9. 2006 16:41

Evo 36, je to všechno moc těžké. Taky jsem se snažila, aby partnerův syn dodržoval pravidla naší domácnosti, šlo jen o to, že jsem chtěla, aby po sobě uklízel svoje věci, oblečení, nelezl v oblečení z pískoviště do postele atd. Partner stál při mě, ale výsledkem všeho je, že už k nám jezdit nechce. Protože maminka po něm nechce ani to, aby si večer čistil zuby, je jí jedno, že prosedí 5 hodin u počítače a pak se dívá na televizi, hlavně že má klid. Má 10 let. Partner je z toho nešťastný a klukovi to nakonec taky nic dobrého nepřinese, protože mu nestanoví hranice nikdo. Já vím, je to ve výchově doma, ale když si budu stát za svým, jeho otec přijde i o tu malou možnost tu výchovu ovlivnit.

Selima — 12. 9. 2006 17:22

No, neviem o akej výchove hovoríš, keď každý pokus "vychovať ho" je trestaný tým, že sa odopiera kontakt.. trebárs zo strany dieťaťa. teraz ide o ot, či mužovi ide o dobro dieťaťa a bude to skúšať ďalej, hoci aj za cenu, že bude neobľúbený, prípadne na istý čas nenavštevovaný, alebo či sa zľakne a v rámci boja o lásku decka bude ustupovať až na kraj priepasti - alebo za okraj. Ani ja som vždy nemilovala mojich rodičov, ktorí boli sakramentsky prísni, a hlavne v puberte som závidela iným deckám ich benevolenťákov - ale určite mi to globálne vzaté prospelo.

amba — 12. 9. 2006 23:09

Selima:
Jsou různé vztahy, ale mluvíme o takovém, kdy otci na dítěti záleží. Dobře, otec vytrvá  ve svých požadavcích, ale dítěti se to nelíbí a najde " podporu"  u maminky. Výsledkem je, že otec dítě ztratí. Tak se raději chová sám tak, aby si dítě ani jeho maminku nerozzlobil. Samozřejmě, že se mnohé odvíjí od věku dítěte  ( čím starší, tím víc dokáže rozlišit a zhodnotit) a hlavně od postoje matky. Když matka této situace využije ke své pomstě, nemá otec ani jeho nová partnerka šanci, často řadu let nebo i nikdy.

Eva36 — 13. 9. 2006 7:43

Helca: Rozumím...můj nevl. otec má taky dva syny z předchozího vztahu...kluky neviděl skoro 20 let, bývalá žena je štvala proti němu a v jejich očích byl za největšího hajzla (a to já ho vidím jako fajn, spolehlivého, hodného chlapa)....K nám kluci ani nikdy jezdit nezačali (jednou byli u babičky, pak nemocní, pak jeli na výlet, pak se táta nedozvonil....) .... až nedávno se jeho starší syn (dnes 33 let) přihlásil a začal na ním (a za námi) jezdit, i s celou svou rodinou a vztahy se narovnaly. Ten mladší syn zatím asi pořád žije s těmi myšlenkami své matky...bohužel...Já bych asi ve vašem případě oslovila psychologa a zeptala se, jak z toho ven. je jasný, že o dítě táta přijít nechce, ale taky je jasný, že mu nemůže všechno tolerovat...zapeklitá věc, máš pravdu.

Možná by to byla dobrá otázka i na psychologa tady - jak se má chovat otec, jehož bývalá žena navádí jejich společné dítě proti němu? Má trvat na své výchově i za cenu toho, že dítě "ztratí"? Nebo se má podvolit vrtochům dítěte?

DarkAngel — 13. 9. 2006 8:13

Andrejka napsal(a):

...zatím jsem si skoro vždy prosadila svou a děcka mi sem nevodil,ale mám strach do budoucna...chceme si brát hypotéku na byt,mít druhé dítě a mám obavy aby se nám manželství nerozpadlo a já nezůstala sama se dvěma dětmi a s hypotékou na krku.....

Moje mila, vysvetleni je jednoduche. Vy jeho decka nesnasite, on je proste miluje a Vam rekne, co chcete slyset - treba i to, ze jsou to smradi, ze jsou nevychovani ( a mohou snad, kdyz ziji bez otce ? Matka to nemusi sama zvladat ) Pokud by tu mela byt mnou napsana pravda, jak to skutecne vidim, asi by jste me ukamenovala!!! takze radeji to zabalim do hezkeho obalu a poslu Vam to v darkovem baleni : Pokud davate jasne najevo, ze jeho deti Vas nezajimaji a mate k nim vylozene odpor, nedivte se, ze ony maji vse a Vy nic. Uz od zacatku to nebyla asi laska, ktera Vas dva spojila, nybrz touha po partnerovi, mozna se Vam proste jen libi a nesnesete, aby ho vlastnila jina zena - a tak s nim zijete i pres jeho dluhy a mlcite, resp. nemlcite, povidate si o problemu s kamaradkami. Zkuste se na vec podivat pozitivne, najdete si na jeho detech neco hezkeho a dejte mu to najevo - uvidite, jak razem obrati, bude Vas primo zboznovat.

Mejte se hezky, Vas Dark Angel

helena — 13. 9. 2006 8:35

DA - děti které žijí bez otce jsou "nevychovaní smradi"? Skutečně zajímavý názor.

Andrejka — 13. 9. 2006 10:30

DarkAngel napsal(a):

Andrejka napsal(a):

...zatím jsem si skoro vždy prosadila svou a děcka mi sem nevodil,ale mám strach do budoucna...chceme si brát hypotéku na byt,mít druhé dítě a mám obavy aby se nám manželství nerozpadlo a já nezůstala sama se dvěma dětmi a s hypotékou na krku.....

Moje mila, vysvetleni je jednoduche. Vy jeho decka nesnasite, on je proste miluje a Vam rekne, co chcete slyset - treba i to, ze jsou to smradi, ze jsou nevychovani ( a mohou snad, kdyz ziji bez otce ? Matka to nemusi sama zvladat ) Pokud by tu mela byt mnou napsana pravda, jak to skutecne vidim, asi by jste me ukamenovala!!! takze radeji to zabalim do hezkeho obalu a poslu Vam to v darkovem baleni : Pokud davate jasne najevo, ze jeho deti Vas nezajimaji a mate k nim vylozene odpor, nedivte se, ze ony maji vse a Vy nic. Uz od zacatku to nebyla asi laska, ktera Vas dva spojila, nybrz touha po partnerovi, mozna se Vam proste jen libi a nesnesete, aby ho vlastnila jina zena - a tak s nim zijete i pres jeho dluhy a mlcite, resp. nemlcite, povidate si o problemu s kamaradkami. Zkuste se na vec podivat pozitivne, najdete si na jeho detech neco hezkeho a dejte mu to najevo - uvidite, jak razem obrati, bude Vas primo zboznovat.

Mejte se hezky, Vas Dark Angel

To je omyl že matka nezvládá své děti!Má svého přítele-druha se kterým žije ve společné domácnosti tak předpokládám že by se také mohl podílet na výchově,ale spíše matka ani žádné výchovné praktiky doma nemá zavedené!S otcem dětí nežije od 3, a 6 roků kluků a ona než aby se s otcem snažila na všem domluvit tak otce dětí spíše schazuje před dětmi a navádí je..aspon tak to cítím já z toho jak děti mluví v naší přítomnosti.A jak tady píšeš že mě s manželem nespojila láska ale nějaká touha tak to opravdu nevím z čeho usuzuješ?Já si přeci vzala manžela,ne jeho děti.Ty jsou pouze jeho a jeho bývalé.Já je mohu pouze
tolerovat,že je prostě má,ale to je vše...
A mimochodem já tu nikde nepsala že mě manžel nemiluje,a my

slím že mě zbožnuje i tak.Protože sám pochopil že s bývalou toho moc nezmůže a stou výchovou svých dětí asi taky když nechce přijít o styk s nimi.

Irenka21 — 13. 9. 2006 12:43

Prostě ty děti budou kazit Váš vztah jenom tak, jak jim to dovolíte, hlavně , jak jim to dovolí Tvůj muž, ale než žít nespokojeně , hledala bych nějaké řešení, pokud on není toho schopen a Ty se do budoucna nechceš stále zlobit a vytáčet, hledej partnera bez závazků, u nás to na 3 roky nemá cenu, ale u Tebe , když jsi mladá, bych to řešila ve svůj prospěch.

amba — 13. 9. 2006 14:14

Dark Angel:
Kde bereš jistotu svého tvrzení, že druhá žena automaticky nesnáší jeho děti z předchozího vztahu? U některých žen to tak  být může, ale většina si uvědomuje, že partner děti má a má tedy snahu s jeho dětmi alespoň slušně vycházet. Nemusíme všechny lidi, tedy ani děti, přímo milovat, ale můžeme se vzájemně respektovat a v průběhu času může dojít i k tomu, že k sobě najdou cestu a  budou se mít rádi. Chce to ale jasné hranice a pravidla, která budou všichni zúčastnění dodržovat. ( včetně matky dítěte). Když je dítě naočkované závistivou, chamtivou a pomstychtivou matkou, tak soužití v nové rodině otce je hodně problematické. Dítě dokáže natolik rozvrátit poměry v nové rodině, že ho nakonec nová partnerka otce opravdu nesnáší. Nemyslím si, že by nová partnerka do vztahu s otcem dítěte vstupovala s tím, že jeho dítě nebude snášet, ale pokud se tak stane, tak je to důsledek řady událostí. (Nemám na mysli běžné zlobení ani běžné pubertální prosazování se).
 
Píšeš, že matka jejich výchovu nemusí sama zvládat. Máš pravdu, ale proč tedy matka trvá na tom, aby měla dítě ve své péči? Proč matky nechtějí za nic přistoupit na péči střídavou a pokud to není možné, tak dát dítě do péče otce?  Proč matky dělají problémy, když mají dát dítě k otci?  Proč brání otci, aby se na výchově jejich dítěte větší měrou podílel? Můžu pochopit, že to matka nezvládá, tak není nic jednoduššího, než se na úrovni rodičů domluvit a podělit s otcem, nebo ne?

Také se v tvém příspěvku objevilo "vlastnit partnera". Věřím, že to byl jen překlep a měla jsi na mysli spíš mít partnera. Jinak by mě to vyděsilo.

DarkAngel — 14. 9. 2006 17:55

Andrejka napsal(a):

To je omyl že matka nezvládá své děti!Má svého přítele-druha se kterým žije ve společné domácnosti tak předpokládám že by se také mohl podílet na výchově,ale spíše matka ani žádné výchovné praktiky doma nemá zavedené!....

Tak moje mila, toto co tu pisete je naprosta hovadina, omlouvam se VSEM za ostrejsi vyraz. Hlavne veta "Má svého přítele-druha se kterým žije ve společné domácnosti tak předpokládám že by se také mohl podílet na výchově...", toto neni tak docela pravda a nefunguje to. Odkdy se pritel, ktery zije s rozvedenou podili na vychove deti ? Za prve, jejich matka mu to nedovoli s vycitkou, nech moje deti byt ! A za druhe, on ani nema zajem, protoze nejsou jeho a on si bral ji, ne jeji deti a jsou mu v 99% pripadu ukradene. Vlastni otec neni a povetsinou se mu znemoznuje kontakt s detmi se zaminkou, ze je ovlivnuje a neprospiva to jejich psychickemu zdravi. Tot cizi ( nastesti ne vlastni !!! ) zkusenost.

Vas Dark Angel

aprill — 14. 9. 2006 18:13

Dark Angel, to co jsi napsal je naprostá pravda. V naší rodině to tak  bylo a je. Já si nesu plnou zodpovědnost za výchovu svých dětí.
A jenom dodám, že  otci dětí  nikdy nebyly ve styku s dětmi kladeny žádné překážky a brával si je doby než se znovu oženil a narodil se mu další syn.

Andrejka — 15. 9. 2006 13:51

Mohla bych napsat -bez komentáře,ale..to že matka nedovolí aby se její druh podílel na výchově jejich dětí je pouze její věc,ale pak at se nedivý že má doma nevychovaný smrady kteří ji přerůstají přes hlavu.A s kým by je teda měla vychovávat když to nedovolí ani otci dětí, to opravdu nevím.
A mimochodem jak píšeš Dark Angel,já jsem si také brala manžela a né jeho děti,tak proč by mi neměli být ukradené...

Feuria — 15. 9. 2006 13:56

DarkAngel napsal(a):

Andrejka napsal(a):

To je omyl že matka nezvládá své děti!Má svého přítele-druha se kterým žije ve společné domácnosti tak předpokládám že by se také mohl podílet na výchově,ale spíše matka ani žádné výchovné praktiky doma nemá zavedené!....

Tak moje mila, toto co tu pisete je naprosta hovadina, omlouvam se VSEM za ostrejsi vyraz. Hlavne veta "Má svého přítele-druha se kterým žije ve společné domácnosti tak předpokládám že by se také mohl podílet na výchově...", toto neni tak docela pravda a nefunguje to. Odkdy se pritel, ktery zije s rozvedenou podili na vychove deti ? Za prve, jejich matka mu to nedovoli s vycitkou, nech moje deti byt ! A za druhe, on ani nema zajem, protoze nejsou jeho a on si bral ji, ne jeji deti a jsou mu v 99% pripadu ukradene. Vlastni otec neni a povetsinou se mu znemoznuje kontakt s detmi se zaminkou, ze je ovlivnuje a neprospiva to jejich psychickemu zdravi. Tot cizi ( nastesti ne vlastni !!! ) zkusenost.

Vas Dark Angel

:o:o:mad:

helena — 15. 9. 2006 14:02

Andrejko:
"A mimochodem jak píšeš Dark Angel,já jsem si také brala manžela a né jeho děti,tak proč by mi neměli být ukradené..."

Pokud si někoho bereme, tak se vším všudy, ať už je to tučné konto, letní sídlo na Kanárech, nevyléčitelná nemoc nebo děti z prvního manželství. Podmínka je, že o tom všem víme před svatbou (což ty jsi věděla) a že nám miláček něco netají. Těžko můžeme chtít, aby ten dotyčný kvůli nám totálně vymazal svoji minulost, zrovna jako on musí vědět, že taky my nějakou máme.

Selima — 15. 9. 2006 14:10

Andrejka napsal(a):

Mohla bych napsat -bez komentáře,ale..to že matka nedovolí aby se její druh podílel na výchově jejich dětí je pouze její věc,ale pak at se nedivý že má doma nevychovaný smrady kteří ji přerůstají přes hlavu.A s kým by je teda měla vychovávat když to nedovolí ani otci dětí, to opravdu nevím.
A mimochodem jak píšeš Dark Angel,já jsem si také brala manžela a né jeho děti,tak proč by mi neměli být ukradené...

A on si ťa tiež bral s dieťaťom - aj to mu je ukradnuté, alebo je tvoj muž predsa len lepší človek ako ty? A ako je to s tvojím dieťaťom - má vlatného otca, ktorý sa oňho stará, alebo sa stará tvoj muž, prípadne ani jeden - a ty si presne tá matka, ktorá sama vychováva "nevychovaného spratka"?

Káča — 15. 9. 2006 14:21

Už to tady dlouho čtu a dříve jsem reagovala-teď prostě nemůžu,jsem jen strašně unavená t ohoto problému celkově. Je velmi těžké vypsat tady všechna svá trápení a myšlenky spojené s tímto tématem. Určitě má každý z vás svoji pravdu-ale to proto, že každá (každý) z nás má jiné zkušenosti a žije v jiném prostředí. Už se mi tady nechce s někým ,,hádat" a vysvětlovat, že prostě to a to nejde, když nefunguje zase něco jiného. Vždy jsou dvě strany a nikdy nemůže a nesmí jedna strana doplácet na to, že s tou druhou není možná domluva a nějaké řešení. Tak to prostě je! Je to velmi jednoduché i když lidské vztahy jsou strašně složité.

Radka1 — 15. 9. 2006 17:46

helena napsal(a):

Andrejko:
"A mimochodem jak píšeš Dark Angel,já jsem si také brala manžela a né jeho děti,tak proč by mi neměli být ukradené..."

Pokud si někoho bereme, tak se vším všudy, ať už je to tučné konto, letní sídlo na Kanárech, nevyléčitelná nemoc nebo děti z prvního manželství. Podmínka je, že o tom všem víme před svatbou (což ty jsi věděla) a že nám miláček něco netají. Těžko můžeme chtít, aby ten dotyčný kvůli nám totálně vymazal svoji minulost, zrovna jako on musí vědět, že taky my nějakou máme.

Heleno, musim vyjadrit nesouhlas. Rikas - bereme si manzela se vsim vsudy - ano, mas pravdu. Ale taky si ho bereme s tim, ze ocekavame ze se bude chovat tak ci onak. Tzn. slibi pred svatbou ze nebude denne chodit do hospody a on za par let zacne? Mam pravo byt na nej nastvana nebo ne? Slibi, ze bude usmernovat a vychovavat svoje deti a pak je jenom rozmazluje a rozcapuje. Mam si rikat "ano to se neda nic delat, jeho deticky mi budou ruinovat zivot, ale s tim jsem si ho brala"? Mela jsem s tim pocitat, ze to tak bude? Ano, mela, dnes uz to vim, ale tehdy jsem za sebou moc takovychto zkusenosti nemela. Jako na potvoru jsem vdana poprve a ne popate.

Vyborne to tu vystihla amba:
Dítě dokáže natolik rozvrátit poměry v nové rodině, že ho nakonec nová partnerka otce opravdu nesnáší. Nemyslím si, že by nová partnerka do vztahu s otcem dítěte vstupovala s tím, že jeho dítě nebude snášet, ale pokud se tak stane, tak je to důsledek řady událostí.
- presne tak, souhlas na 100%. A kdybych tu radu udalosti tady popsala, tak byste mozna pochopily.

Andrejka — 15. 9. 2006 19:02

Selima napsal(a):

Andrejka napsal(a):

Mohla bych napsat -bez komentáře,ale..to že matka nedovolí aby se její druh podílel na výchově jejich dětí je pouze její věc,ale pak at se nedivý že má doma nevychovaný smrady kteří ji přerůstají přes hlavu.A s kým by je teda měla vychovávat když to nedovolí ani otci dětí, to opravdu nevím.
A mimochodem jak píšeš Dark Angel,já jsem si také brala manžela a né jeho děti,tak proč by mi neměli být ukradené...

A on si ťa tiež bral s dieťaťom - aj to mu je ukradnuté, alebo je tvoj muž predsa len lepší človek ako ty? A ako je to s tvojím dieťaťom - má vlatného otca, ktorý sa oňho stará, alebo sa stará tvoj muž, prípadne ani jeden - a ty si presne tá matka, ktorá sama vychováva "nevychovaného spratka"?

Selima u nás je to trošku o něčem jiném manžel se samozřejmně o syna stará,dnes už našeho..ale syn nebyl nikdy vychováván k tomu aby se choval jako nevychovaný spratek ba naopak je na něj přísný a syn musí dodržovat určitá pravidla a má stanovený daný hranice přes který neje vlak.Ale hold u jeho dětí takové hranice neplatí...a ani nikdy platit nebudou když jejich matka není schopna na jakékoli domluvě.A asi proto nejsem také já schopna tolerovat ve své rodině takové chování dětí které např.už tak útlem věku kradou a lžou a samozřejmné to může do budoucna ovlivnit i mého syna.A tohle jistě zapotřebí nemám...

aprill — 15. 9. 2006 19:18

Každý si myslí, že jeho děti jsou skvěle vychované  :D a děti druhých jsou nevychovaní spratci :mad:

Andrejka — 15. 9. 2006 20:03

aprill napsal(a):

Každý si myslí, že jeho děti jsou skvěle vychované  :D a děti druhých jsou nevychovaní spratci :mad:

aprill já osobně si teda nemyslím že každý si myslí o těch svých dětech jak jsou skvěle vychované oproti ostatním.Kdyby bylo např.tvé dítě kradlo tak bysis to pořád o něm myslela,no já osobně bych své dítě sliskala že by si týden na pr... nesedlo a o zakazech ani nemluvje

Míša Kulička — 15. 9. 2006 21:21

Andrejko, pokuste se zamyslet nad tím, jak byste se zachovala, kdyby vás manžel opustil s nějakou mladší a hezčí... A kdyby si s ním jeho nová přítelkyně pořídila dítě a zakazovala by mu styk s tím vaším, protože by se jí jevil jako nevychovaný spratek...
Proč? Protože děti přistupují k novým partnerům svých rodičů většinou s velkými výhradami a je pouze na těch partnerech, zda jsou schopni situaci zvládnout či ne. Vy jste ji očividně nezvládla.... Ono to chce totiž velkou trpělivost a schopnost vcítit se do jejich pozice. V jejich očích jste logicky ta, která jim sebrala tátu. A kdyby jen to, vám se dokonce nelíbí, že se s nimi otec i nadále stýká...
Představte si, že je na jejich místě vaše dítě a na vašem nějaká cizí ženská. Představte si, že máte svému dítěti vysvětlit, proč otec odešel, proč se s vámi nechce dál stýkat.... Podívejte se na svůj problém očima jiných, třeba vám ledacos dojde.

kleopatra — 16. 9. 2006 0:46

Andrejko,to,ze o detech mluvis jako o smradech-mluvi za vse.Nikdy bych Ti deti nesverila,protoze Ty deti opravdu za to nemohou. A brala jsis rozvedeneho muze s detmi,ne bez nich.

Káča — 16. 9. 2006 9:06

kleopatro a další: uvědomujete si ale, že přesně o tohle některým bývalkám jde? Proto navádí děti, pak je nová partnerka nesnáší a bývalka řekne otci svých dětí-vidíš, co máš za semetriku, chudáci děti to odnáší a už k vám nesmí. Nebo:(znám ten případ), kdy bývalka měla neskonalou radost, jak jim děti ničí nový vztah a vymýšleli spolu s dětmi, co nové partnerce o víkendu zase provedou. Jak ale říkám, každý usuzujete dle toho, jaké máte zkušenosti vy (a nebo nemáte s tímto žádné).

Káča — 16. 9. 2006 9:21

Míšo Kuličko, taky musím reagovat na Tebe.
Já si to umím představit, že manžel odejde za mladší a hezčí(to je život) a jistě, že by mi vadilo, kdyby nová partnerka nesnášela mé dítě a zakazovala styk. Odporuji si? NE!!! Ono totiž záleží na přístupu všech (bývalky, nové ženy i manžela). A hlavně:pokud by to potkalo mně, jsem si úplně jistá(!), že bych vše dcři vysvětlila, vzhledem k jejímu věku, řekla bych jí, že tatínka má dál, že navíc získala tetu, která ji jistě bude mít ráda, ALE!-když se tam bude chtít cítit dobře, musí taky novou tetu poslouchat, jako mně a tatínka, pomáhat jí (jako u mně) a určitě budou kamarádky. Taky bych trvala na tom, se s novou partnerkou setkat někde na kávu (jen my dvě), řekla bych jí, že když už se stalo, byla bych ráda, kdyby mou dceru ,,přijala" a snažila se jí aspoň trochu to trápeníčko ulehčit, že je dospělá žena a určitě ví, o čem mluvím. Kdyby byl nějaký problém, může mi zavolat a proberem to.
Holt, uražená ješitnost a zlost na partnera musí jít stranou-není to předmět, abychom ho vlastnily, může se rozhodnout jak uzná za vhodné-to nesmí ovlivnit naše děti. To ale chce už aby bývalka byla zralejší a takhle dokázala ustát situaci. Prostě když chci, aby se mé dítě cítilo v tátově rodině dobře, aby bylo přijímáno(!!!), musím se podle toho chovat. V opačném případě se nesmím divit.
A věřte, že takové chování (vstřícné), dokáže ,,odzbrojit" i novou partnerku.

Irenka21 — 16. 9. 2006 9:35

Nepeskujte všichni Andrtejku, ona má právo na normální život, nemusí si ho nechat znepříjemňovat nikým, když manžílek neumí děti usměrnit, ať si je bere ke svým rodičům, můj muž to tak dělal a styky slábly, dětičky neměly u jeho rodičů ten servis jako u nás, muž musel po nich uklízet a nyní nevíme rok a čtvrt, že existují, jsou velké 16 a 18 let, přijet mohou a nepřijedou, nedávno jsem se ptala manžela , jestli pro ně někdy pojede a odpověděl otázkou :"Blázníš?" Má rád klid a najednou vidí, že mu ubyla jedna životní komplikace, kdyby ho měly děti rády, přijely by za ním , když byl v minulém půlroce nemocný, ale ani mu nezavolaly, prostě ideály jsou krásné, ale realita bývá jiná. Matičky dokáží děti proti nové partnerce zpracovat pěkně zostra a otec nemá většinou sílu s tím nic dělat, tak když si je matička navede, ať si je také nechá. Otec a jeho nová partnerka nejsou žádné onuce a nemusí si všechno nechat líbit, mně osobně stačí, když můj bývalý řádně platí a jinak ať si dělá a žije , jak chce.

Káča — 16. 9. 2006 14:59

Je taky problém dost v tom, že jakmile je manželství rozvedeno-pohlíží se na děti už jako na chudáčky-a to celý život! Tohle není až tak správné, děti to samozřejmně cítí a dokáží jaksepatří využít.

Míša Kulička — 16. 9. 2006 18:24

Jenže, Káčo, ty děcka se dostaly do situace, za kterou prostě nemohou. Že se novému partnerovi svého rodiče nebudou okamžitě vrhat kolem krku, je vcelku logické a druhý rodič s tím má málokdy něco společného. Ony totiž dětičky budou vždycky tajně doufat, že se máma s tátou dají zase dohromady, přestože o to třeba ani jeden z nich nestojí. Proto jsou oba noví partneři rodičů bráni jako vetřelci a ani jeden to s nimi nemá jednoduché. A je jen na nich, jak svůj vztah s dětičkami zvládnou. Rodiče mohou pouze usměrňovat, jenže to je právě to, co proti vám děti ještě víc popouzí... Proč? Protože rodič se zastal né jich, ale toho nového vetřelce....

Mluvím ze své zkušenosti, ze zkušenosti mých kolegyň a kamarádek, protože jsme právě ve věku, kdy máme ty dospívající děti, a tatínkové novou rodinu. Neznám jedinou z nich, která by svým ratolestem bránila ve styku s otcem, naváděla proti nové partnerce (naopak, člověk si oddychne, že snad bude o víkendu o dítě lépe postaráno... ale někdy se bohužel šeredně zmýlí), nebo která by se neuměla s BM domluvit o výchově.

A že by sis šla s novou partnerkou svého muže posedět u kávičky? Já se o výchově bavím pouze s otcem svého dítěte, případně s třídním učitelem. A pokud mou ratolest bez problémů zvládne můj přítel, nevím, proč by se s ní nedohodla i nějaká ta tetička... Mimochodem, i z těmi máme své zkušenosti - dětičky si je rozčlenily do tří skupin:
1. správná ženská, která je pro každou jimi vymyšlenou blbost - o domácnost se moc nepostará = studené nebo někdy žádné večeře, ale je sranda
2. hodná usedlá tetina, co má vždycky nachystané dobré buchty v troubě a řízečky na sporáku
3. žárlivá slepice, co je prý už od pohledu nesnáší

BM má v současné době varinatu 2., takže dětičky jsou docela spokojené a protože moc nepeču, velice si ji předchází :-).

kleopatra — 16. 9. 2006 20:01

Míša Kulička napsal(a):

Jenže, Káčo, ty děcka se dostaly do situace, za kterou prostě nemohou. Že se novému partnerovi svého rodiče nebudou okamžitě vrhat kolem krku, je vcelku logické a druhý rodič s tím má málokdy něco společného. Ony totiž dětičky budou vždycky tajně doufat, že se máma s tátou dají zase dohromady, přestože o to třeba ani jeden z nich nestojí. Proto jsou oba noví partneři rodičů bráni jako vetřelci a ani jeden to s nimi nemá jednoduché. A je jen na nich, jak svůj vztah s dětičkami zvládnou. Rodiče mohou pouze usměrňovat, jenže to je právě to, co proti vám děti ještě víc popouzí... Proč? Protože rodič se zastal né jich, ale toho nového vetřelce....

Mluvím ze své zkušenosti, ze zkušenosti mých kolegyň a kamarádek, protože jsme právě ve věku, kdy máme ty dospívající děti, a tatínkové novou rodinu. Neznám jedinou z nich, která by svým ratolestem bránila ve styku s otcem, naváděla proti nové partnerce (naopak, člověk si oddychne, že snad bude o víkendu o dítě lépe postaráno... ale někdy se bohužel šeredně zmýlí), nebo která by se neuměla s BM domluvit o výchově.

A že by sis šla s novou partnerkou svého muže posedět u kávičky? Já se o výchově bavím pouze s otcem svého dítěte, případně s třídním učitelem. A pokud mou ratolest bez problémů zvládne můj přítel, nevím, proč by se s ní nedohodla i nějaká ta tetička... Mimochodem, i z těmi máme své zkušenosti - dětičky si je rozčlenily do tří skupin:
1. správná ženská, která je pro každou jimi vymyšlenou blbost - o domácnost se moc nepostará = studené nebo někdy žádné večeře, ale je sranda
2. hodná usedlá tetina, co má vždycky nachystané dobré buchty v troubě a řízečky na sporáku
3. žárlivá slepice, co je prý už od pohledu nesnáší

BM má v současné době varinatu 2., takže dětičky jsou docela spokojené a protože moc nepeču, velice si ji předchází :-).

Neni co dodat!

kleopatra — 16. 9. 2006 20:05

Kaco-Ja Te ctu dlouho,asi rok a vim jake jsi mela problemy s manzelem a detmi,ale to jak jsi na to nahlizela a popisovala bylo jine.Z Andrejky je citit zast az to neni hezke a opravdu si myslim,ze ty deti za to nemohou a dnesni deti jsou velmi chytre a presne vi,kdy  a co a ke komu si mohou dovolit.A to,ze bych nesverila sve deti Andrejce,tak za tim si stojim(a to nemam zadne andilky!)

TERCIA — 16. 9. 2006 21:51

Helena, Santala, Fatima....naprostý souhlas!!!  Chlap, který dokáže odmítat svoje děti, je naprostý primitiv a v tom případě jeho původní manželka možná může být i ráda, že s takovým "charakterním" darebákem nesdílí společný život. Ono i Andreu může potkat skutečnost, že až se jim narodí to druhé vytoužené dítě (ale to snad byly i ty jeho první dvě děti), současný manžel ji opustí a vykašle se na ni.  A pak Andrea změní názor....

TERCIA — 16. 9. 2006 22:07

RADKO!!!
Zabrzděte!!!! Protože to, co píšete, naprosto zřetelně prokazuje, že si neuvědomujete, že dítě je DÍTĚ ! Ono nemá 30tileté nebo 50tileté zkušenosti se životem !! Kolik vy jste toho věděla v 6 nebo 8 letech?? Vždyť to jsou "nehotoví" človíčci, naprosto vydaní napospas dospělým!! Navcí ti nejbližší dospělí jim vzali to, co je pro děcko nejdůležitější, mít mámu a tátu pohromadě. Jak proboha rozvrátí samotné dítě něčí vztah??? Chová se jen tak, jak mu umožní dospělí. Vy se prostě pletete v tom, že zaměňujete malé dítě za zkušeného (a třeba plánovitě proradného) dospělého....
Všimněte si fenoménu společnosti - každý dospělák papouškuje: "no jo, dnešní mladí, jen to čumí na krvavý filmy, je to zkažená mádež.." A dala jste si někdy otázku, kdo zařazuje v televizi určité "závadné" filmy do vysílání?? No patnáctiletí kluci to nejsou!!!
Je mi to líto, ale měla byste se víc zamyslet nad tím, jaký rozdíl je mezi dětmi a dospělými a nikdy byste nemohla napsat to, co jste napsala. Jinak samozřejmě souhlasím s tím, že nic není jednoduché a je hodně trápeníčka na světě, ale jestli dospělá žena nesnáší děti svého partnera, je vlastně nezralá. Protože to děcko nikdy ten první promyšlený krok k dobrým vztahům neudělá, jednoduše proto, že neví, jak na to, což dospělí (rozumní) už jistě ano.

lueta — 16. 9. 2006 22:17

Tercia s Tvým příspěvkem souhlasím, jen dodávám, že já bych si nikdy osobně nevzala chlapa, který bude souhlasit s tím, že k nám jeho děti nesmějí. Asi bych se ptala sama sebe, jak se asi bude chovat k našim společným dětem? A velkou pravdu máš v tom, že děti se chovají tak, jak je rodiče vychovají. Nerodí se ani jako hajzlíci, ani jako rozvraceči vztahů. A pokud by dítě mého partnera takové bylo, asi bych přemýšlela, co je za člověka, když je takto vychoval. Omlouvám, se jestli opakuji něčí odpovědi, přiznávám, že nemám nervy všechny číst.

Andrejka — 19. 9. 2006 19:05

Děvčata hezky jsem si početla vaše chytré názory a možná i zkušenosti..přeji vám všem hlavně hodně pevné nervy s výchovou těch dětí které jste neporodili.A těch dětí které jsou naočkováné od bývalých manželek,mají úplně jiné výchovné návyky a vy sami nic třeba ani nezmůžete.Já jsem ráda že už takové dilema nemusím zažívat a budu ve svém životě dělat všechno proto abych se toho vyvarovala.

Radka1 — 19. 9. 2006 20:35

TERCIA napsal(a):

RADKO!!!
Zabrzděte!!!! Protože to, co píšete, naprosto zřetelně prokazuje, že si neuvědomujete, že dítě je DÍTĚ ! Ono nemá 30tileté nebo 50tileté zkušenosti se životem !! Kolik vy jste toho věděla v 6 nebo 8 letech?? Vždyť to jsou "nehotoví" človíčci, naprosto vydaní napospas dospělým!! Navcí ti nejbližší dospělí jim vzali to, co je pro děcko nejdůležitější, mít mámu a tátu pohromadě. Jak proboha rozvrátí samotné dítě něčí vztah??? Chová se jen tak, jak mu umožní dospělí. Vy se prostě pletete v tom, že zaměňujete malé dítě za zkušeného (a třeba plánovitě proradného) dospělého....
Všimněte si fenoménu společnosti - každý dospělák papouškuje: "no jo, dnešní mladí, jen to čumí na krvavý filmy, je to zkažená mádež.." A dala jste si někdy otázku, kdo zařazuje v televizi určité "závadné" filmy do vysílání?? No patnáctiletí kluci to nejsou!!!
Je mi to líto, ale měla byste se víc zamyslet nad tím, jaký rozdíl je mezi dětmi a dospělými a nikdy byste nemohla napsat to, co jste napsala. Jinak samozřejmě souhlasím s tím, že nic není jednoduché a je hodně trápeníčka na světě, ale jestli dospělá žena nesnáší děti svého partnera, je vlastně nezralá. Protože to děcko nikdy ten první promyšlený krok k dobrým vztahům neudělá, jednoduše proto, že neví, jak na to, což dospělí (rozumní) už jistě ano.

Tercio, nevím kolik máte osobních zkušeností s toutou problematikou. Dovolím si poznamenat jen jedno: samozřejmě že dítě samotné nerozvrátí nějaký vztah. Je jen prostředníkem pro pomstu BM, je jen manipulováno jí, a svým tatínkem, který ho odmítá vychovávat. Pak se z půvabného dítka stane protivný hajzlík, kterého opravdu nelze milovat. Takže se stává, že druhá manželka vehementne bojuje za fungování nové rodiny a chce dát lásku a domov manželovým dětem, za nějaký čas stane rozčarovanou, protože to zdaleka není tak jak by to být mělo a časem se může stát, že to dítě začne nenávidět, protože dítě, BM a tatínek se chovají tak, že to odnáší jen a jen ona.

Káča — 20. 9. 2006 8:58

Radka1: no- a takhle to po mnoha letech (pouze mého snažení) dopadlo u nás.
Taky je dost rozdíl mezi malým dítětem a dospívajícím (16).

Káča — 20. 9. 2006 9:08

Andrejko, jak bere Tvůj muž Tvé děti?
Pokud by bral nový muž mé dítě, jako svoje, nebo aspoň jako kamaráda a věnoval se mu, pomáhal mu, mluvil s ním o problémech...., tak pak i když s jeho dětma nebudu vycházet, budu se snažit dál, protože člověk nemůže jen brát, ale i dávat. To, že se on věnuje mému dítěti (a nemusí), to asi právem očekává ode mně a bylo by nefér se aspoň snažit).
U nás to bylo jednoznačné, mého syna nevzal už od začátku a i když syn neprožíval hezké období, ještě ho psychicky ,,boural". Celé ty roky mu neřekne jinak (ne přímo jemu), než příjmením a baví se s ním jen když musí (ano, ne, nevím, asi....). Viděl na něm vždy jen chyby, před svýma dcerama ho (i mně) dokázal sprdnout za blbinu, ale holky byly vždy královny...
To je pak velmi těžké projevit dobrou vůli a snažit se (já to ale přesto dělala mnoho let).

Míša Kulička — 20. 9. 2006 9:30

Káča: A o tom to asi taky je, s takovým člověkem bych žít nemohla. Buď mě vezme se vším všudy, i s mými dětmi, nebo budu raději sama. A klepu na dřevo, že můj přítel vztah s mou pubertální dcerou zvládá relativně v pohodě... A pokud mají nějaké neshody, většinou jsou to ty samé, které jsem v jejím věku měla i já se svým otcem, takže je považuji za normální.

A k partnerkám jejího skutečného otce - on jich od rozvodu vystřídal několik a ač jsem se negativně nevyjadřovala ani o jedné, protože jsem opravdu byla vždycky ráda, že dcera nebude o víkendech s otcem jen na párkách a hospodském guláši (obrazně řečeno), a že jí někdo připomene aspoň čištění zubů, tak ty "tetičky" fakt byly různé (viz výše), a některé mě skutečně napadaly, že s dcerou manipuluji. Nemanipuluji, to dítě prostě vycítí, že ho ten dospělý moc nebere a chová se podle toho. Ale ta poslední "tetina" je k nezaplacení :) .... chválí si ji prý všechny děti mého bývalého :).

A ještě mě napadlo.... I dcerka je tatínkova princezna... řekla bych, že všechny dcery jsou pro své tatínky princezny :), ale to přece nemusí ještě znamenat, že by její otec nejednal pěkně s dětmi své partnerky.... Myslím, že tvůj nový muž je pěkný sobec, pro mě by to asi byl důvod k rozchodu.

Svas — 20. 9. 2006 9:40

Já mám holky úplně obrácené zkušenosti. Můj muž si mě bral s mým tříletým klukem. Spolu máme dceru. To víte, že jsem se bála, jestli můj muž mezi dětmi nebude dělat nějaké rozdíly. Dopadlo to obráceně. Dcera je samozřejmě tatínkova princezna a taky to s ním potvora umí, ale syna rozmazloval a rozmazluje úplně stejně, až tak, že by mu v jeho šestadvaceti nejradši utíral... víte co. Uklízí po něm nádobí od počítače (já řvu, ať to tam klidně nechá zplesnivět), utírá mu v pokoji prach a luxuje, protože přece je chlapeček alergik a má v pokoji prach, no na zabití. Chlapeček má taky ruce, ale líný, no mně jednou nějaká od srdce poděkuje, jak jsem ho blbě vychovala  a bude mít pravdu.

evca1 — 20. 9. 2006 10:06

ahoj holky,
přečetla jsem si tuhle diskuzi a je mi z toho tak nějak divně. Mému synovi je dnes 14 let. Když jsme se s jeho otcem rozešli (po vzájemné dohodě), tak mu bylo 10 let. Do té doby byl skvělej táta a ještě tak dva roky po rozchodu. Před dvěma lety si našel o něco starší bezdětnou ženu, odstěhoval se k ní (já jí neznám) a od té doby si bere syna tak jednou za měsíc na dvě až tři hodiny. Nikdy si ho nebere k nim domů, vezme ho třeba do obchoďáku nebo do bazénu. Je mi líto, když od kluka slyším- mami, jsem opravdu tak špatnej, že o mě táta nemá zájem. Vůbec nevím, co mu mám na to říct. Zkoušela jsem bývalého kontaktovat a vysvětlit mu, jak syn celou situaci vnímá, ale naprosto zbytečný.

Káča — 20. 9. 2006 16:20

Jo-tak to je špatný. Pokud není z partnerčiny strany aspoň snaha, k ničemu to nevede a děti to nechápou...(vždyť neměla ani možnost ho poznat)!

Andrejka — 25. 9. 2006 10:39

Irenka21 napsal(a):

Nepeskujte všichni Andrtejku, ona má právo na normální život, nemusí si ho nechat znepříjemňovat nikým, když manžílek neumí děti usměrnit, ať si je bere ke svým rodičům, můj muž to tak dělal a styky slábly, dětičky neměly u jeho rodičů ten servis jako u nás, muž musel po nich uklízet a nyní nevíme rok a čtvrt, že existují, jsou velké 16 a 18 let, přijet mohou a nepřijedou, nedávno jsem se ptala manžela , jestli pro ně někdy pojede a odpověděl otázkou :"Blázníš?" Má rád klid a najednou vidí, že mu ubyla jedna životní komplikace, kdyby ho měly děti rády, přijely by za ním , když byl v minulém půlroce nemocný, ale ani mu nezavolaly, prostě ideály jsou krásné, ale realita bývá jiná. Matičky dokáží děti proti nové partnerce zpracovat pěkně zostra a otec nemá většinou sílu s tím nic dělat, tak když si je matička navede, ať si je také nechá. Otec a jeho nová partnerka nejsou žádné onuce a nemusí si všechno nechat líbit, mně osobně stačí, když můj bývalý řádně platí a jinak ať si dělá a žije , jak chce.

Irenka21 naprosto s tebou souhlasím.Mě taky naprosto stačí že má manžel řádně a včas zaplacený výživné,a jestli si jezdí za dětmi každý týden nebo ne?O to se nestarám,je to jeho věc co si dělá se svými dětmi...a všechny co tu tak vehementně odsuzují?Možná by jim stačilo trávit pár takových dní v takové rodině a snášet zlozvyky těch naočkovaných dětí,pak by mohli radit.A nemyslete si,když takovému dítku něco vytknete tak je ohen na střeše ze strany bývalé,protože proč by jejim dětem měla poroučet cizí ženská?A otec?ten je pak neštastný že už si ty svý děti nemůže ani vzít ven na procházku nebo k rodičům.Protože bývalá dělá problémi a leckdy i děti sami nechcou..tak proč si takto ničit život?Otec at si jezdí za dětmi a já mám doma klidnou rodinu bez hádek.Spokojenost na obou stranách,no ne?A ještě pro ty kdo dělá z dětí z rozvedených rodin chudáky..omyl,maj se v podstatě líp jak ty z úplných rodin,tatínek jim cpe,maminka také a každej je lituje a oni toho jen využívájí ve svůj prospěch,jsem také z rozvedené rodiny a pamatuji si jak jsem byla ráda že oproti jiným jsem dostávala více dárků,peněz,protože bylo jednoduché zajít za otcem i za matkou,tak at mi nikdo nevykládá že děti jsou chudáci,někdy jsou až moc vyčůraní...

evca1 — 25. 9. 2006 10:53

Tvůj názor, tvoje řešení, ale situace nejsou vždy takové, jako je znáš ty.

DarkAngel — 25. 9. 2006 11:15

All : Mohu zhodnotit dvema slovy ? "Nekonecny pribeh".

Admin: Pravdepodobne budete potrebovat dalsi diskovy prostor, kvuli narustu databazi, nic ve zlem.

-DA-

helena — 25. 9. 2006 11:41

Andrejko
"A ještě pro ty kdo dělá z dětí z rozvedených rodin chudáky..omyl,maj se v podstatě líp jak ty z úplných rodin,tatínek jim cpe,maminka také a každej je lituje a oni toho jen využívájí ve svůj prospěch,jsem také z rozvedené rodiny a pamatuji si jak jsem byla ráda že oproti jiným jsem dostávala více dárků,peněz,protože bylo jednoduché zajít za otcem i za matkou,tak at mi nikdo nevykládá že děti jsou chudáci,někdy jsou až moc vyčůraní..."
ty máš možná tuhle zkušenost, já celkem opačnou. Máma s tátou si zařídili nové rodiny s novými dětmi a mě nechtěli ani v jedné, o dárcích a penězích nemluvě. Prckové dostali všechno, protože byli malí, já jako velká jsem akorát měla mít rozum a starat se o ně a o domácnost...

evca1 — 25. 9. 2006 12:18

Ještě k tomu dodat - je mi z tohoto čtení smutno.:grater:

Lenka — 25. 9. 2006 12:43

Andrejka napsal(a):

A ještě pro ty kdo dělá z dětí z rozvedených rodin chudáky..omyl,maj se v podstatě líp jak ty z úplných rodin,tatínek jim cpe,maminka také a každej je lituje a oni toho jen využívájí ve svůj prospěch,jsem také z rozvedené rodiny a pamatuji si jak jsem byla ráda že oproti jiným jsem dostávala více dárků,peněz,protože bylo jednoduché zajít za otcem i za matkou,tak at mi nikdo nevykládá že děti jsou chudáci,někdy jsou až moc vyčůraní...

Pro Andrejku:

Jenže to neplatí o všech. Ne všichni tatínci se o své rozvedené děti starají. "Náš" akorát všude tvrdí (už několik let - hlavně u soudu) jak rád by na ně výchovně působil. Dárky (narozeniny a vánoce) vidí akorát , 1 za 3 roky - když požádám o zvýšení výživného. Jinak nedostávají vůbec nic a vidí jej 2x ročně na dobu 2-3 hodin.  Ale nikdy jim nezapomene posílat MMS ze zahraniční dovolené, nebo nějaké exkluziv. akce ,  aby viděli jak se má on dobře.!!!

Káča — 25. 9. 2006 13:47

Je to fakt-sto žen, sto různých zkušeností. A proto není možné odsuzovat to, či ono. Můžeme si tady akorát radit, hledat cesty, podporovat se, ale nikdo nikdy nevidí do problému až tak, aby mohl reagovat někdy až vulgárně. Je mi líto, že některé z nás to nechápou.

Selima — 28. 9. 2006 17:24

Káča napsal(a):

kleopatro a další: uvědomujete si ale, že přesně o tohle některým bývalkám jde? Proto navádí děti, pak je nová partnerka nesnáší a bývalka řekne otci svých dětí-vidíš, co máš za semetriku, chudáci děti to odnáší a už k vám nesmí. Nebo:(znám ten případ), kdy bývalka měla neskonalou radost, jak jim děti ničí nový vztah a vymýšleli spolu s dětmi, co nové partnerce o víkendu zase provedou. Jak ale říkám, každý usuzujete dle toho, jaké máte zkušenosti vy (a nebo nemáte s tímto žádné).

Áno, moja kolegyňa v cudzine si našla rozvedeného muža, ktorého bývalka navádzala dcéru(so snyom sa jej to nedarilo, bol už starší a mal vlastný rozum) proti nej, novej otcovej partnerke(aj keď teda, priznajme si, že so svojím mužom sa rozviedla ona, ale podľa toho, čo viem, ju muselo rozčuľovať, že on si nehodil mašľu, ale našiel si ženu, s ktorou robil aj to, čo s ňou nechcel :dumbom: )... Ale moja kolegyňa napriek tomu súhlasila, aby dievča - matka ju ako 14-ročnú vyhodila z domu, vraj sa túlala a dala dokopy s podozrivou partiou - bývalo u nich. Vydržalo to cca 3 mesiace, potom, keď sa nič nedialo a dievča si naopak začalo hľadať cestu k "macoche", matka dievčinu stiahla z obehu :usch: Malá možno naozaj mala slúžiť jednak ako špión, jednak ako rozkladný prvok - ale nezadarilo sa. Inak, tá bývalka je sila, chodí k veštkyni a údajne sa neštítila ani vúdú... No keďže moja kolegyňa s mužom držali spolu, ani vúdú nemalo tú správnu moc, a oni sú spolu stále, malá znovu chodí len na víkendy a všetko je predbežne OK... Až na dušičku úbohej pubertiačky, ktorá ted amusí mať v hlave fakt poriadny guláš :/ Nijako jej nezávidím.

666salome — 28. 9. 2006 18:06

:grater: fakt jsem ráda že to nemusím řešit ale nikdy neříkám nikdy

Andrejka — 29. 9. 2006 11:29

Někdy to tak prostě chodí,a vy pak doma před víkendem kdy maj přijít děti schováváte třeba dom.kino,kameru atd.protože dětičky by to referovali doma a byl by ohen na střeše jak si to vlastně může bývalý dovolit koupit,vždyt ty peníze má dát pro děti nad rámec alimentů..takhle to chodí u mé známé.

Eva36 — 29. 9. 2006 11:37

To musí teda bejt peklo, Andrejko. ... já jsem vychovaná v rodině, kde se všichni chovali vždycky slušně - ať dospělí, tak děti, ať to byly děti z předchozích vztahů nebo ze současného. A když jsme jako děti něco "zkoušely", tak nás dospělí usadili do patřičných mezí, ať to bylo "moje" dítě nebo "tvoje" dítě ... dodneška se s "cizí" dcerou a synem kamarádíme ... Je hrůza, kolik ženských umí být tak hloupých, aby navádělo vlastní děti proti tátovi a proti jeho nové lásce...ony si snad vůbec neuvědomují, kolik zmatku musí natropit v té dětské duši a že těm dětem musí být někdy dost ouvej, protože dítě má rádo oba rodiče stejně...je to smutný, když ženská vnáší do toho, že je matka, svoje problémy, které má jako partnerka otce dítěte a s kterými se neumí vyrovnat...

1Barbora — 29. 9. 2006 12:10

Tak tahle diskuze mě skutečně dostala asi nejvíc z toho co jsem tu zatím četla. :( Abych nemusela číst, kdo nezažil nepochopí. Manžel má z 1.manželství syna. Jezdí k nám pravidelně, je rozmazlený, doma vypráví jak se u nás měl, kde všude jsme byli apod. BŽ se neustále domáhá jakýchsi darů nad rámec alimentů. Jo a abych nezapomněla, manžel od ní a syna odešel dříve než jsme se poznali a zanechal jim všechno (sbalil si skutečně svůj batůžek a kytaru) a dodnes splácíme půjčku, kterou si vzal spolu se ženou. Takže dost podobný příběh až na to, že já nerozlišuji SVÉ  :) děti a CIZÍ :butter:  děti, jsou to děti a mají právo na oba rodiče. Adama jsem přijala za "naše "dítě a co se týká dárků a financí pro děti? Jsme dva dospělí lidé a tak se dětem koupí a zaplatí to co potřebují a chtějí, oběma podle jejich potřeb a věku stejně. Andrejka píše, že nebrání styku otce s dětmi, takže jestli tomu dobře rozumím, když bude, Andrejko Tvůj manžel trávit každý druhý víkend, Vánoce, Velikonoce, prázdniny spolu se svými dětmi bez Tebe, tím pádem Ty budeš sama, bude ti to vyhovovat??? Pokud totiž ne, tak BRÁNÍŠ otci ve styku s dětmi. Píšeš, že jsou to rozmazlení smradi, ale promiň mám pocit, že se tak chováš spíš Ty. Je mi to z toho smutno a úzko :grater: a držím Ti palce, abys jednou spolu se svými dětmi neskončila na vedlejší koleji stejně jako tam teď stavíš děti svého muže.

Andrejka — 2. 10. 2006 11:28

Milá Barboro,to se tedy mílíš,můj manžel si může za svými dětmi jed kdy chce a podle svého uvážení,já mu do toho nekecám a respektuji to.Co se týče svátků a vánoc tak to jezdí k prarodičům,já bud chci jed s nimi nebo nechci do toho mi zase nemluví můj muž.A to jak píšeš že já jsem rozmazlený smrad a podle tebe nejspíš děti chudáci tak to ti musím oponovat!Nezlob se na mě ale já přeci se synem nemusím chodit jako trhan a utrhovat si od úst jen kvůli tomu že manželuv synáček chce koupit počítač.Myslím že manžel dává dětem i nad rámec poviného výživného ale také s ohledem na placení závazků z bývalého vztahu.A takové moresi co maji jejich děti zažité?Pro mě prostě zůstanou nevychovaní smradi,já osobně bych za takové chování syna zmalovala že by si na zadek nesedl,ale jak říkám jsou to pro mě cizí děti a tím že jsem si vzala jejich otce tak mi nevzniká žádné právo je vychovávat ale také k nim já nemám žádné právní závazky!A tudíž mám v podstatě pravdu že jsou to cizí děti..

Eva36 — 2. 10. 2006 11:35

Holky, nehádejte se....máte jiný názory a já se tomu ani nedivím. 1Barbora žije s chlapem, který je dospělý a zdá se, že k dětem se chová tak, aby to bylo spravedlivé, aniž by rozlišoval, o čí dítě jde. No a Andrejka žije s mužem, který nedospěl a z nějakého důvodu (který zná jen on sám a možná ani to ne) neměří oběma dětem stejným metrem...Jo, jo, Andrejko, nemáš to jednoduchý....děcka, který by vykradli mým dětem kasičky bych asi zmalovala já osobně...to bych pak teprv´byla za macechu...ne, opravdu se nedivím, že to jsou pro tebe děti cizí. Já bych na tvém místě ovšem ze svého života vyloučila nejspíš otce takových dětí, protože by mi nemohl být partnerem. Ale to už je o něčem jiném.

1Barbora — 2. 10. 2006 11:46

Eva36 napsal(a):

Holky, nehádejte se....máte jiný názory a já se tomu ani nedivím. 1Barbora žije s chlapem, který je dospělý a zdá se, že k dětem se chová tak, aby to bylo spravedlivé, aniž by rozlišoval, o čí dítě jde. No a Andrejka žije s mužem, který nedospěl a z nějakého důvodu (který zná jen on sám a možná ani to ne) neměří oběma dětem stejným metrem...Jo, jo, Andrejko, nemáš to jednoduchý....děcka, který by vykradli mým dětem kasičky bych asi zmalovala já osobně...to bych pak teprv´byla za macechu...ne, opravdu se nedivím, že to jsou pro tebe děti cizí. Já bych na tvém místě ovšem ze svého života vyloučila nejspíš otce takových dětí, protože by mi nemohl být partnerem. Ale to už je o něčem jiném.

Teď mi Evo mluvíš ze srdce. A nehádám se, taky jsem Tě Andrejko neoznačila za rozmazlenýho smrada, jen jsem psala, že mi připadá, že se tak chováš. A nezlob se, to jaké jsou děti Tvého manžela a co všechno si Tvůj syn nemůže dopřát kvůli nim, za to nemůžou ty děti. Těch dětí je mi skutečně líto, jejich rodiče, OBA RODIČE - TZN I TVŮJ MUŽ, je blbě vychovali a teď  z jsou z toho viněny ony. Ono nestačí, že budou mít těžký život až pochopí, že nejsou všechny věci zadarmo, ono je potřeba se od nich odstrkovat už teď, kdy by se jim ještě dalo pomoci. A Andrejko, jak se Tvůj muž chová ke svým dětem a jak se chovají ony, toho sis nevšimla před tím, než sis s ním pořídila své dítě???

Andrejka — 2. 10. 2006 13:58

Barboro,dítě jsem už měla když jsme se poznali,můj syn měl necelý rok.Nyní máme všichni stejné příjmení a vyřizujem adopci,protože biologického otce syn nezná a on sám se o něj nikdy nezajímal ani neplatil.Syn ale neví že můj muž není jeho otec,zatím má 4roky tak bych nepovažovala za důležité mu to zatím nějak vysvětlovat.Ale hlavní je že syn se k němu jako k otci chová a manžel ho samozřejmně vychovává,se vším všudy..dá mu na zadek když je to třeba  atd.Ale hlavně syn z něj má respekt a nikdy by si ke svému otci nedovolil to co jeho vlastní děti.Manžel je v podstatě nikdy nevychovával,žili spolu pouze do věku dětí 5 a 3 roky a z toho byl pořád po služ cestách.No,a poslední 3,5 roku na ně nesmí ani zvýšit hlas nebo by je i nemusel vydět,takhle mu totiž vyhrožuje jeho bývalá.Tak on raději dělá tak aby si nikoho nerozházel.Tot můj názor.Jinak nemůžu říct že by se nestaral o rodinu nebo o mého syna,myslím že se o nás stará dobře ale co se týče jeho dětí,už asi nějak rezignoval na věčné hádky s bývalkou o tom jak si každý představuje pojem výchova dětí..a její dojem je ten že když je má ve vlastní péči tak do toho nemá co mluvit.Já se jim do toho nějak nepletu,jsou to jejich děti a co jim vyroste tak to budou mít,osobně bych teda doma takový moresi doma netrpěla,proto také ty spory ze začátku když jsem vám sem začala psát.Ale ted od toho posledního incidentu s tou pokladničkou musím říct že je u nás v rodině naprostá pohoda.Manžel jezdí za dětmi jednou za 14 dní,bere je ven nebo k rodičům.

1Barbora — 2. 10. 2006 14:29

Andrejka napsal(a):

Barboro,dítě jsem už měla když jsme se poznali,můj syn měl necelý rok.Nyní máme všichni stejné příjmení a vyřizujem adopci,protože biologického otce syn nezná a on sám se o něj nikdy nezajímal ani neplatil.Syn ale neví že můj muž není jeho otec,zatím má 4roky tak bych nepovažovala za důležité mu to zatím nějak vysvětlovat.Ale hlavní je že syn se k němu jako k otci chová a manžel ho samozřejmně vychovává,se vším všudy..dá mu na zadek když je to třeba  atd.Ale hlavně syn z něj má respekt a nikdy by si ke svému otci nedovolil to co jeho vlastní děti.Manžel je v podstatě nikdy nevychovával,žili spolu pouze do věku dětí 5 a 3 roky a z toho byl pořád po služ cestách.No,a poslední 3,5 roku na ně nesmí ani zvýšit hlas nebo by je i nemusel vydět,takhle mu totiž vyhrožuje jeho bývalá.Tak on raději dělá tak aby si nikoho nerozházel.Tot můj názor.Jinak nemůžu říct že by se nestaral o rodinu nebo o mého syna,myslím že se o nás stará dobře ale co se týče jeho dětí,už asi nějak rezignoval na věčné hádky s bývalkou o tom jak si každý představuje pojem výchova dětí..a její dojem je ten že když je má ve vlastní péči tak do toho nemá co mluvit.Já se jim do toho nějak nepletu,jsou to jejich děti a co jim vyroste tak to budou mít,osobně bych teda doma takový moresi doma netrpěla,proto také ty spory ze začátku když jsem vám sem začala psát.Ale ted od toho posledního incidentu s tou pokladničkou musím říct že je u nás v rodině naprostá pohoda.Manžel jezdí za dětmi jednou za 14 dní,bere je ven nebo k rodičům.

Tak to jsem špatně pochopila a děkuju za vysvětlení, teď už to nechápu vůbec. Takže jeho děti jsou Ti ukradené, ale on Tvoje dítě vychovává, např. tak, že mu nařeže. No nic já se v tom pitvat nebudu ani nechci je mi z toho špatně a těch dětí je mi líto, moc líto, všech třech. Hlavně, že máte v rodině pohodu, tak ať aspoň vám dospělým vydrží.

Selima — 2. 10. 2006 14:32

Držím palce všektým zúčastneným, ale hlavne VŠETKÝM deťom, aby sa našlo nejaké apsoň trochu rozumné riešenie, ktoré by nikomu neubližovalo. Vzťahy sú vždy zložité, a ešte zložitejšie, keď zúčastnení nezvládajú emóce a svoje vlasnté zlyhania, a nechávajú to vyžrať deťom... Poznala som sama v živote niekoľko takýchto situácií a vždy mi z nich bolo smutno...

anitaak — 2. 10. 2006 14:46

Andrejka napsala:
...ale jak říkám jsou to pro mě cizí děti a tím že jsem si vzala jejich otce tak mi nevzniká žádné právo je vychovávat ale také k nim já nemám žádné právní závazky!A tudíž mám v podstatě pravdu že jsou to cizí děti...

Trochu mi to nesedí. A tím, podle tebe, že tvůj manžel si vzal tebe, mu vzniká právo vyhovávat právo vychovávat tvoje dítě a není pro něj cizí, podle toho co jsi napsala by mohl i on říci:

...ale jak říkám je to pro mě cizí dítě a tím že jsem si vzal jeho matku tak mi nevzniká žádné právo je vychovávat ale také k nim já nemám žádné právní závazky!A tudíž mám v podstatě pravdu že je to cizí dítě...

Nezlob se, nechci tě tímto nijak napadat. Jen by chtělo si to někdy promyslet, než se něco napíše.

Andrejka — 2. 10. 2006 19:09

Proč přemýšlet?Já napsala jak to u nás chodí,nemůžu za to že jeho bývalá žena jeho děti navádí a vlastní otec je nemlže vychovávat tak aby se chovali aspon trochu kultivovaně a v mezích slušného chování!Pak bych nic neviděla špatného aby přijeli na víkend.Ale za podmínek kdy přijedou a začnou se svýma moresama z domu,vyberou pokladničku mého syna,a ani se jim za to nesmí říct křivého slova protože bývalka stropí cirkus co si to dovolujeme o jejich dětech tvrdit.Tak pak je to těžký pořízení..a to že můj muž vychovává mého syna je jeho rozhodnutí a je to úplně o ničem jiném,já narozdíl od jeho bývalé ho před synem neponižuji a nemluvím sprostě tak jak to dělá ona před svými dětmi.A rozumně se dokážem domluvit o výchově,ale u jeho dětí to prostě nejde,platí u nich pravidlo matka vychovává a otec je jen kasička..tak tohle by se asi nelíbilo žádné z vás..Jo a jak jsem napsala že nemám žádné právní závazky k jeho dětem a v podstatě jso u pro mě cizí,tak samozřejmně ani můj muž nemá právní závazky k mému synovi tak to prostě je..

Irenka21 — 2. 10. 2006 21:42

Kdo žije s dítětem v rodině, ten jej zpravidla vychovává, proto  Tvůj  manžel vychovává Tvého syna a Ty s jeho dětmi nežiješ, tak je nevychováváš, ale vych.je jejich matka a její přítel. To je normálka, ale Tvůj muž může Tvého vychovávat jen do té míry, pokud mu to dovolíš, dávej pozor, staré přísloví říká, že nejzásadověji see vychovávají cizí děti a něco na tom bude, já si je raději vedu sama, ve všem důležitém ohledně jejich života mám hlavní slovo já, vlastní otec se s nimi stýkat nechce a já za ně ručím, můj muž si s nimi rozumí a domluví se s nimi na všem, ale hlavní jsem prostě já.

Andrejka — 3. 10. 2006 11:29

Irenka21 napsal(a):

Kdo žije s dítětem v rodině, ten jej zpravidla vychovává, proto  Tvůj  manžel vychovává Tvého syna a Ty s jeho dětmi nežiješ, tak je nevychováváš, ale vych.je jejich matka a její přítel. To je normálka, ale Tvůj muž může Tvého vychovávat jen do té míry, pokud mu to dovolíš, dávej pozor, staré přísloví říká, že nejzásadověji see vychovávají cizí děti a něco na tom bude, já si je raději vedu sama, ve všem důležitém ohledně jejich života mám hlavní slovo já, vlastní otec se s nimi stýkat nechce a já za ně ručím, můj muž si s nimi rozumí a domluví se s nimi na všem, ale hlavní jsem prostě já.

CHápu jak to doma máte zavedený,prostě to hlavní rozhodnutí co se týče dětí máš ty.Nevím která varianta je lepší,u nás se ohledně výchovy mého syna domllouváme společně,snad i proto že jednou chceme ještě společné dítě a tak chci aby bylo na každýho jak se říká stejný metr..je pravdou že někdy mi příjde zvláštní že na mého syna je celkem přísný co se týče výchovy a domácích pravidel,více než k těm svým vlastním.Ale časem jsem pochopila že on si je vlastně půjčuje od bývalé a musí se chovat ke svým dětem jak v rukavičkách,aby příště vůbec s ním chtěli jít..a já s taky uvědomila že bych doma nechtěla mít takto vychované dítě jak ty jeho.Ono se ne nadarmo říká že stromek se má ohýbat dokud je mladý,a dokonce jsem někde četla že dítě se vychovává nejlépe do 3let,pak je to mnohem těžší..

lueta — 3. 10. 2006 13:03

Psychologie říká, že první tři roky jsou pro člověka nejdůležitější z hlediska citového vývoje ( proto je taková tragedie, když děti vyrůstají v dětském domově) a vychovávat se dá dítě jen do 13ti let. Pak už se může jen "usměrňovat". "Vychovávat" ale může zase jen "vychovaný" člověk. Člověk bez EQ ( emoční kvocient) nadělá jen další "zmetky". Bohužel.

faf — 4. 10. 2006 9:55

Ja dost dobre nechapem, ako mozete vy  utociace damy nechapat Andrejkin postoj. Preco by docerta mala ona trpiet preto, ze jej manzel a jeho byvala nie su schopni sa k sebe slusne spravat a zo svojich deti vychovali, resp. nevychovali "zmetkov" ?

Mne pripada jej postoj uplne normalny, vzala si chlapa, ktory ma bohuzial nejake chyby ( neschopnost postavit sa svojej byvalej a urobit si aj s detmi poriadok ) a kedze ako vsetky vieme, partera zmenit je velmi tazke, ak nie vobec nemozne, urobila Andrejka jedine mozne opatrenia na ochranu seba a svojej rodiny. Ona nema ziadne prava k detom svojho manzela, preco by mala mat potom voci nim povinnosti?

Ja osobne by som sa asi zblaznila, mat na krku cudzie nevychovane detiska a nemoct ich aspon trochu "usmernovat", ked su u mna. A aby kvoli nim trpelo este aj moje dieta a moja financna situacia ( vid kasicka ) ? na dakujem pekne.....

Andrejka drz sa, podla mna si nasla jedine mozne riesenie, ako sa nedostat vdaka minulosti a zavazkom svojho manzela do blazninca....

Selima — 4. 10. 2006 15:31

Ja mám asi príliš vyvinutý zmysel pre spravodlivosť a rovnováhu, ale skrátka sa mi protiví, ako ona automaticky berie za samozrejmé, že jej muž prijal jej dieťa za svoje(ide ho tuším adoptovať), ale ona si hneď na začiatku(ak si dobre spomínam, dávno predtým, než deti začali chodiť k nim domov, t.j. ešte pred manželstvom) vymienila, že ona s jeho deťmi nebude mať nič spoločné; a to výmenou za to, že "strpí" jeho spoločné splácanie dlhov s bývalou(alebo za bývalú, to už si nepamätám). Zdá sa mi čudné, že keď si nájdem chlapa s dlhmi, deťmi a zrejme nevyriešenou minulosťou, tak sa zubami-nechtami snažím potlačiť jeho dlhy, deti a minulosť a dopad na MOJU rodinu. Nemali by obaja vytvoriť spoločnú rodinu, kde nejaké, hoci okrajové povedzme, miesto majú aj minulosť a deti oboch partnerov? Ale to je môj pohľad na vec, zjavne úplne odlišný od Andrejkinho a ďalších pohľadov. Ja to skrátka beriem takto. Ale je fakt, že už som si párkrát nabila hubu, takže zrejme častejší a určite praktickejší je druhý postoj: Budem bojovať ako vlčica za seba, svoje dieťa a naše šťastie, a ostatní ma prd zaujímajú... Ale ak dovolíte, ja si svoj postoj a názor ponechám napriek všetkým nabitým hubám a "prehrám", lebo ho skrátka považujem za primeranejší a mne bližší.

Andrejka — 5. 10. 2006 14:03

Nojo, hold každý má jinou povahu a to co někdo považuje jako za absolutně nepochopitelné tak pro druhého je to celkem normální..a jak píšeš Selima že se budeš rvát jako vlčice za sebe a své dítě,tak  já přeci chci úplně to samé.Rvát se za naše štěstí..ale rozhodně už si ve svém životě nenechám nabít hubu,nebo se aspon o to budu snažit.

Míša Kulička — 5. 10. 2006 20:45

Jenže pokud se budeš rvát za štěstí sebe a svého dítěte na úkor jiných.... to mi prostě hlava nebere... ale to je tvá věc.

helena — 6. 10. 2006 6:53

"Jenže pokud se budeš rvát za štěstí sebe a svého dítěte na úkor jiných.... to mi prostě hlava nebere... ale to je tvá věc."
Asi bych doplnila "na úkor jiných DĚTÍ" - to mi přijde důležité. Dospělý se většinou umí bránit (i když to třeba někdy nedělá, le to je o jiném), ale dítě to nedovede, takže se v tom "plácá", nebo spíš "je plácáno" ze všech stran, což se nutně projeví na jeho chování. Ale oni nejsou "smradi" samy od sebe - to je podpis těch, kdo je "vychovávají".

1Barbora — 6. 10. 2006 7:12

Víš Faf, já jsem dosud nepochopila, proč by je nemohli usměrňovat??? Ty děti jsou malé 6 a 8 let, v tomto věku prostě nejsem schopná vyjádřit se o dítěti jako o smradovi. Samozřejmě, že je MOHOU usměrňovat. Jen je otázka, jak si Andrejka s manželem takové usměrňování představují. Vzhledem k tomu, že jako příklad jak vychovává její manžel jejího syna uvedla, že mu dá na zadek, tak celkem chápu jejich matku, že taková výchova se jí nelíbí. Mně by se taky nelíbilo, kdyby mi nějaká cizí ženská bila dítě. A jestli se brání i jiným výchovným metodám, tak ty děti skutečně nemůžou za to, že jejich otec je zbabělec neschopný si prosadit svá práva ani před jednou ženou. A já osobně bych takového muže nechtěla mít po svém boku a rozhodně bych ho nenechala adoptovat mé dítě a už vůbec bych si s ním nepořizovala další. Nezvládl výchovu dvou dětí a já mu dám do péče dvě další ???? No tak to pokládám za velkou odvahu. A Andrejce bych moc nepřála situaci, že od nich uteče a ona zůstane na dvě děti sama. Zajímalo by mě, jestli by pak byla schopná vychovat ze svých dětí vzorňáky. Lehké to, Andrejko nemáš, ale děláš si to z velké části sama - vychovat k zodpovědnosti by potřeboval v první řadě Tvůj muž, ale Ty ho svým jednáním motivuješ spíš opačně. Každopádně, hlavně kvůli těm dětem držím palce, abyste přišli na to co je špatně a že s tím můžete dělat i něco jiného než od problému nedospěle a nezodpovědně utéct.

Axi — 6. 10. 2006 19:18

Faf:
Postoj Andrejky se dá rozumem jistě pochopit, souhlasit s ním ale může jenom člověk malé mysli, člověk, jehož rozměr zahrnuje tak maximálně sebe sama. Že jsi na tom blědě jsem věděl vždycky, ale že je to takhle hrozné...

Selima — 6. 10. 2006 19:21

Andrejka napsal(a):

Nojo, hold každý má jinou povahu a to co někdo považuje jako za absolutně nepochopitelné tak pro druhého je to celkem normální..a jak píšeš Selima že se budeš rvát jako vlčice za sebe a své dítě,tak  já přeci chci úplně to samé.Rvát se za naše štěstí..ale rozhodně už si ve svém životě nenechám nabít hubu,nebo se aspon o to budu snažit.

No, ja som to písala ako príklad toho, čo dúfam nebudem v živote robiť, aspoň nie slepo a tak, aby som ubližovala ostatným... ale každý asi čítame to, čo chceme.

Selima — 6. 10. 2006 19:24

A tú hubu som si nabila sama, nikomu by som nedovolila, aby mi ju nabil, ale to vedomie, že si za to môžeš sama(pokiaľ si ho vôbec pripustíš, pravda), bolí oveľa viac... A myslím, nechcem za žiadnu cenu prorokovať, ale mám taký pocit, že aj ty si, Andrejka, tú hubu nabiješ. A želám len ostatným okolo teba, zvlášť deťom, aby si ju nenabili s tebou.

Irenka21 — 7. 10. 2006 17:15

Už ji nechte, ono se to třeba časem nějak urovná.

Andrejka — 8. 10. 2006 10:22

Irenka21 napsal(a):

Už ji nechte, ono se to třeba časem nějak urovná.

To bych byla velice ráda kdyby se u nás všechno  co nejdříve urovnalo,ale boužel..snad to bude až budou děti plnoleté.

cilka — 8. 10. 2006 10:37

malé děti, malé starosti....

maria — 8. 10. 2006 10:51

suseda má syna kotrý trpí akútnou schizofréniou - dříve hodně fetoval toluen - teď mám jiné starosti - už vyše měsíce nic nejí ale nefetuje. Toluen vubec neužívá. Pije pouze mléko. Doporučené léky užívá. Mám ho nutit k jídlu nebo jej mám nechat tak...

Wiki — 9. 10. 2006 11:29

Ahoj holky,
nepřečetla jsem celé fórum, což určitě udělám, ale chci také přispět...(jsem také plná zážitků). Snad ani ne radou, tu bych potřebovala sama, i když....radu ne. Já naprosto přesně vím!!!! co mám dělat, ale ne vždy to zvládnu. Hm...to je právě ono. A asi s tím máme tady problém všechny. Popořádku. Mám také partnera s dětmi s předchozího vztahu.Já mám dceru. Můj parter o děti stojí, má je rád.Měs.platí 8 tis. alimenty, velkoryse řešíme (spíš já)svátky, narozky, vánoce atd.2x ročně je bereme na dovolenou (1x zahraniční, 1x u nás, v zimě víkendy na hory.). Máme je klasicky, ob víkend, 3týdny z prázdnin, velikonoce, vánoce - určité dny..atd musela bych se mrknou do našeho rozpisu který si bejvalka vymohla soudně na minuty. ) Ale jo.Děláme to tak již 5 let. nejsem začátečník. A dokonce můj chlap nebývá často o víkendech doma, tak jsem s nimi sama. Musím popravdě říct , že mi to někdy leze šíleně na nervy, taky řešíme jídlo, ale jenom s jednou dcerou - dle mě rozmazlené dítko, chované jako v balvlnce, nesamostatné ufňukané apod.. Druhá je super - fakt je obraz svého otce i vizuálně, psychicky, gesta - všechno. Té bych snesla modré z nebe, až má vl. dcera žárlí. Takže já zase pro změnu řeším tento problém. Ta (pro mě) problematická dcera je odlitek zase maminky. A to je ono!! Maminka dětí se snaží, pres to všechno, jak to běží vyhledávat mouchy.Stále. Zvyšování alimentů, vyjímky v zaběhlém systému, který si sama soudně vymohla atd. Sužuje to hlavně mého muže, který neví jak si s dalšími požadavky a nároky bývalé ženy poradit. V tomto je naprosto bezelstný a neschopen jakékoliv intriky. Snažím se  to s ním vždy rozebrat, aby pochopil, zorientoval se a rozhodnul. Ale fakt mě ta "baba" štve. Takže tak. Sice jsem tady navršila spoustu dojmů a pocitů, snad se v tom trošku zorientujete. A když ne, tak jsem to všechno vyblila a ulevila si. Jen snad jedno podstatné shrnutí: VŽDY záleží na mě, jaký bude víkend, jak proběhne oběd, jaká bude dovolená atd. Vím, že to lze ukočírovat i když dítě tohle chce a tohle nechce apod. Záleží jen na mě, jak se s tím poperu. A je to moc příjemný, když se dostaneme do roviny žertů, smíchu,přičemž zůstává. respekt.A to štěstí v očích mýho chlapa!!!!! Je to ale fuška a ne vždy to dokážu přesně tak, jak jsem to popsala. ahojte.

Wiki — 9. 10. 2006 11:33

Oprava hrubky: záleží na mně místo záleží na mě-FUJ

Míša Kulička — 9. 10. 2006 12:00

Wiki: :supr: A vo tom to je...

Protože pokud si beru muže s dětmi, nemohu ty děti jen tak vyloučit, ale naopak - musím být schopná přijmout částečnou odpovědnost i za ně... Jsem přece součástí rodiny jejich otce, nějakým zůsobem (kladně či zápo*ně) je ovlivňuji... Vždyť já vyžaduji po něm to samé ve vztahu ke svému dítěti... "Cizím" dětem je prostě třeba se ze začátku trochu přizpůsobit, brát je takové, jaké jsou, a teprve až si na nás zvyknou, snažit se je opatrně usměrňovat. V žádném případě nenasazovat na jejich matku, spíš říct "...ale tvé mamince musí být taky moc líto, že toto děláš (nebo nechceš dělat)..." A v žádném případě nežalovat otci, řešit problémy s dětmi sama. (Něco jiného jsou puberťáci, ale zde se psalo o dětech šesti až osmiletých). A raději počítat do deseti a řešit vše v klidu než vyvolávat konflikty.

A co se týká nároků bývalých manželek? Je dobré zkusit se podívat na věc jejíma očima. Jak bych to v její situaci řešila já? Nemá třeba v něčem pravdu? Třeba ani neví, že daný problém je možné řešit i jinak... Partnerovi lze sdělit náš názor na věc, poradit, ale rozhodnutí musí být vždy na něm. A pokud se stará nad rámec, asi ví, proč.

Eva36 — 9. 10. 2006 16:11

Wiki, Míša Kulička: Holky, máte pravdu. Ale zapomněly jste možná na jednu věc - partner Andrejky není schopen Andreu podpořit. Když děti vyberou druhým dětem kasičky, měl by otec zasáhnout. Ne je zflákat jako psy, samozřejmě, ale nechat to bez povšimnutí jen proto, že by si dětičky pak "stěžovaly" mamince, že je tatínek na ně "ošklivý",...no tak to taky ne. Když je to takhle, tak si říkám, že Andrejka to vlastně řeší, jak nejlíp umí.

Selima — 9. 10. 2006 17:11

Áno, ale Andrejka plače na nesprávnom hrobe. Namiesto aby riešila manžela, jeho postoj k BM a svojim deťom, rieši tie deti(svojho M potrebuje jednak zrejme na sponzoring, jednak na adopciu SVOJHO dieťaťa, prípadne na ďalšie, spoločné dieťa...). Je to samozrejme jej právo, a ja jej ho neberiem - vlastne sama neviem, ako by som riešila podobný vzťah manžela k BM(možno by sa nestal mojím manželom, ktovie?) - ale dovoľte, aby som tým ani nebola nadšená. A manžela si človek, či už bohužiaľ alebo chvalabohu, berie aj s jeho deťmi, bývalými partnermi, súrodencami, rodičmi, priateľmi, atakďalej atakpodobne :dumbom:

1Barbora — 10. 10. 2006 7:13

Eva36 napsal(a):

Wiki, Míša Kulička: Holky, máte pravdu. Ale zapomněly jste možná na jednu věc - partner Andrejky není schopen Andreu podpořit. Když děti vyberou druhým dětem kasičky, měl by otec zasáhnout. Ne je zflákat jako psy, samozřejmě, ale nechat to bez povšimnutí jen proto, že by si dětičky pak "stěžovaly" mamince, že je tatínek na ně "ošklivý",...no tak to taky ne. Když je to takhle, tak si říkám, že Andrejka to vlastně řeší, jak nejlíp umí.

Evi, obávám se, že je to naopak. Andrejka není schopna podpořit svého muže. Nechat vybrané kasičky bez povšimnutí samozřejmě nejde, ale ani není nutné, aby děti odjížděly s pocitem, že tatínek je na ně zlý. Ty děti jsou ještě malé a tvárné. Lze si s nimi sednout a vysvětlit, že takové jednání je špatné, že tím ublíží a jak by bylo jim, kdyby jim podobnou věc někdo udělal. Požádat o vrácení peněz, omluvu a slib, že se to nebude opakovat. A toto mohla udělat i Andrejka. Když by se ona nestavěla k problému "partnerovy děti" negativně, určitě by našli společné řešení. Navíc by to mělo tu přednost, že toto společné řešení problémů partnery spojuje a přítel by jí za to jistě byl vděčný. Je mi líto, ale myslím si že Andrejčino řešení je naopak to nejhorší možné. :(

Eva36 — 10. 10. 2006 8:30

1Barbora: Kdyby-chyby. Já se jí nezastávám (samotné se mi už to "cizí" děti nelíbí), ale nakonec ji vlastně i chápu. Je lehčí "vytěsnit" ze svého života "cizí" děti, než "postavit" se manželovi a hledat s ním (a nejspíš proti jeho vůli) řešení.

helena — 10. 10. 2006 8:43

Eva36 - a myslíš, že je lepší "pro klid v rodině" považovat manželovy děti za "cizí" a nesnažit se dosáhnout alespoň rozumného kompromisu? Už třeba jenom proto, aby ty "cizí děti" poznaly, že si nemůžou všechno dovolit, protože tatínek je nepotrestá? Nezdá se mi to jako dobrý vklad pro život.

1Barbora — 10. 10. 2006 8:52

Eva36 napsal(a):

1Barbora: Kdyby-chyby. Já se jí nezastávám (samotné se mi už to "cizí" děti nelíbí), ale nakonec ji vlastně i chápu. Je lehčí "vytěsnit" ze svého života "cizí" děti, než "postavit" se manželovi a hledat s ním (a nejspíš proti jeho vůli) řešení.

To víš, že je to lehčí, ale já předpokládám, že Andrejka sem svůj příspěvek nedala proto, aby ji všichni pochopili a poplácali po rameni. Asi se chtěla poradit a musela čekat různé názory. Ale jestli se mýlím, nechtěla radu a čekala, že si s ní tady popláčeme nad tím jak to má těžký, tak je mi bohužel líto, ale mě její situace nedojímá a ani její postoj nechápu. Je mi jenom líto těch dětí a těm by se mělo pomoci.

Eva36 — 10. 10. 2006 8:57

helena: Helčo, já myslím, že ne. Že je blbost považovat manželovy děti za "cizí" a nesnažit se věci nějak řešit. Jsem taková, že v rodině "šéfuju" já s mužem a rozhodně ne děti. Ani moje, ani jeho. Takže když se něco děje, umím srovnat i tu svoji, i tu jeho holčinu. (Ale je fakt, že děvčátka jsou hodná a zatím jsem neměla pocit, že můj bývalý nebo maminka přítelovy dcery děti nějak navádějí proti nám.)...Já, pokud bych viděla, že s řešením (třeba u těch kasiček) nepřichází manžel, tak bych to začala řešit zkrátka sama (jasně, že až bych napočítala aspoň do dvaceti, do deseti by asi nestačilo)... A čekala bych od manžela podporu...jenže kdybych jí nedostala...tak to nevím, nevím....při hlubším zamyšlení bych si ho asi přestala vážit a to je konec vztahu (aspoň u mě jo - jak nemám respekt vůči chlapovi, tak to jde do háje zelenýho. Můžu s ním dál kamarádit, ale mít s ním partnerský vztah, to už ne...potřebuju trošku cítit, že je opravdu chlap a když uvidím, že nezvládne vyřešit ani vykradené kasičky...nebo uvidím, že ani není schopen stát při mně, když se řešení ujmu já, tak bych si kladla otázku Jak mě tenhle chlap podpoří při horších věcech jako vážná nemoc, ztráta zaměstnání apod.?...)
A jinak tě zdravím, už jsem tě dlouho nečetla. Kdepak ses toulala? :)

Eva36 — 10. 10. 2006 8:59

1Barbora: No, to máš asi pravdu, že nějak podvědomě čekala Andrejka pochopení atd. Ono se těžko přijímá, že někdo má na moji situaci jiný názor....sama to znám taky. Myslím si, že jsem ta "jediná spravedlivá" no a pak někdy koukám, že někdo jiný to vidí jinak...nelíbí se mi to, nelíbí, ale když tak pak přemýšlím, tak pár svých "jediných spravedlivých" názorů jsem už změnila (to je život)....Je už na Andrejce, co si z toho našeho psaní vybere ;)

helena — 10. 10. 2006 11:06

Eva36 - přesně. Když je chlap "bačkora", tak by holt nějak měla Andrejka řešit, jednat atd. a ne prohlásit, že děti jsou cizí a zjednodušit si život tím, že se s nimi nebude stýkat. Jenže ona to vidí jinak a mám dojem, že tu druhou možnost apriori odmítá. Proč, nevím. Možná je to pro ni komplikace, možná se jen nechce hádat, možná jí vyhovuje, že má "o starost míň". Ale pokud tady četla i jiné příspěvky, musí si uvědomit, že málokdy se někdo setká s jednoznačným pochopením. Skoro vždycky jsou ty reakce pro i proti.
Dík za pozdrav - netoulám se, ale vyjadřuju se jen k tomu, co mě osloví. Ale určitě se budeme potkávat dál.

Eva36 — 10. 10. 2006 12:45

helena: No někdy si taky říkám, co ty lidi vlastně chtěj´, když neunesou jiný názor, než mají oni sami. Ale každý má aspoň víc hledisek pohromady a jak to vezme - to je na něm.
A jsem ráda, že se netouláš nikde jinde, ale právě na babinetu.

helena — 10. 10. 2006 13:18

Eva36 - ale tovíš, kočko, že se občas zatoulám... někam... s někým... (občas bohužel i s prací). Jenže babinet si mě vždycky přitáhne zpátky.

Eva36 — 10. 10. 2006 13:40

helena: S někým...? :gloria: takže přeci...i ty, Brute! :D

helena — 10. 10. 2006 13:55

Eva36: Ano - i mně motyka spustila... nebo já jsem se spustila... ale spoušť je to móóóc pěkná http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png

Káča — 10. 10. 2006 14:33

Ale možná je to tak, že tímto postojem chce andrejka svého muže donutit, aby začal jednat a děti aspoň do přijatelných mezí nasměroval (když nemůže ona).

helena — 10. 10. 2006 14:39

Káča - to se mi nezdá. Ona už přece někde psala, že si vymínila (snad jako kompenzaci toho, že platí předchozí dluhy) nevodění manželových dětí domů, žádnou péči o ně a ani se nechce (její citace) "podílet na jejich zaopatření". Takže Andrejka už před svatbou ty děti odmítla, ne že by řešila/neřešila manželův postoj. Prostě se rozhodla, že jsou "cizí" a nijak jí nebudou zasahovat do JEJÍHO nového života.

Eva36 — 10. 10. 2006 15:31

Káča: tak to je dost pasivně projevovaná snaha o změnu chování partnera, řekla bych.

Selima — 10. 10. 2006 15:43

No a presne VO TO GO, vole!

Andrejka — 10. 10. 2006 19:36

Ono je to fakt hodně těžký pořízení,čím víc tlačím manžela do toho aby si udělal s bývalkou pořádek a zažali svý děti nějak rozumně vychovávat tím je u nás doma větší dusno.Snad proto že on sám si neví rady,nechce přijít o děti,protože čím víc se snaží zasahnout do jejich výchovy tím více dělá jeho bývalka peklo.A vyhrožujemu,že mu je nebude dávat.Já samozřejmně chápu že je chce vídat a taky mu v tom nějak nebráním,ale nedokážu pochopit že když jeho vlastní dítě něco provede viz.kasička tak pomalu nemůže dítěti nic říct.To je podle mě postavený na hlavu.Byválka se s ním v neděli zhádala a ztropila mu scénu že prý její děti nebude žádná žúza obvinovat,že ony to nemají zapotřebí..řekla jsem manželovi aby dětem řekl že nedostanou kapesné a vrátí to do kasičky mému synovi,ale to vžádném případě u nich doma neprošlo,děcka řvali že chcou peníze a bývalka že ví že je to smí hlavy a že jsu vychcaná.A otec že je skrblík když dětem nedá ani pár korun..mě to připadlo jako celkem šikovné řešení ale nakonec jsem já ta nejhorší,protože děti přece nic nevzali,aspon to tvrdí jejich matka,která samozřejmně u nás doma nebyla,ale prý věří svým dětem.Tak vlastně nevím proč jsem se snažila..je to nejspíš bezvýsledná snaha cokoli změnit,protože ikdybych chtěla tak musí vždy chtít všechny strany,ale tady to asi neklapne.

Selima — 10. 10. 2006 19:50

Hm, tak bývalka objavila manžleovu slabinu a teraz ho drží za gule... len nehcápem, prečo sa on nechá. Musí mu byť jasné, že takýto cirkus neprospeje nikomu, ani deťom... Ale sa fakt tak bojí o ich priazeň a úctu(paradoxne by si ho asi viac vážily, keby si vytýčil hranice - u nich aj u BM), že urobí čokoľvek. To je potom ťažké. Budeš sa musieť ty rozhodnúť, čo ďalej s tou situáciou... :/

Andrejka — 10. 10. 2006 19:58

Zatím vůbec nevím co si počít v takové problémové situaci,chtěla jsem aby se vše nějak urovnalo aspon v mezích norem.Ale po této neděli co se manžel vrátil z návštěvy dětí si vůbec nejsem ničím jistá.Nechci se doma s mužem hádat a požadovat po něm něco co by mi jednou mohl předhodit,až mi vyčte že kvůli mě se nevidí s děckama...ale taky nemám zapotřebí se nechat urážet nějakou cizí babou,která mi neodpoví ani na pozdrav..

Káča — 11. 10. 2006 7:10

Evo36: ale někdy vážně nic jiného nezbývá. Samy tady píšete, že děti nemůžou za to, jaké jsou, že je to výchovou, či spíše nevýchovou rodičů (táty). A že za to, jaké jsou může otec, ne ty děti, tak je třeba to řešit s partnerem. U nás už to bylo taky v takové nesnesitelné míře, že jsem si řekla, (i když děcka už byly poměrně velké, na to aby věděly, co můžou a co ne), že se prostě musí nad sebou zamyslet konečně taky manžel, když jim to toleruje, ba dokonce někdy tyto ,,průsery" vyvolává. Dcerušky to samozřejmně vzaly vždycky s radostí a tatínka podporovaly-vždyť je to přece taková sranda, vytáčet a ponižovat jeho manželku! Pak už dámy opravdu jen hledíte na to, jak si zachovat aspoň trochu toho sebevědomí a vyloženě ,,zachránit" SVÉ dítě.

Káča — 11. 10. 2006 7:14

Andrejko, Tebe uráží cizí baba (to by mi vrásky až tak nedělalo, i když taky mám své zkušenosti), horší je, když Tě nepodpoří vlastní manžel, dokonce Tě uráží svým chováním on! (to mi vadilo moc).

Eva36 — 11. 10. 2006 9:58

Andrejka: Víš, já myslím, že by ti manžel nikdy nemohl vyčíst, že kvůli tobě se nevidí s dětmi. (Tedy proto, že jsi požadovala např. náhradu za tu kasičku a dětičky se urazily a stěžovaly si mamince)...On by mohl vyčítat leda sám sobě, jaký je slaboch a nechá se od bývalé ženy manipulovat. Nenech se vnutit do pocitu, že pokud chceš něco s dětmi řešit (a na to právo podle mě máš, zvlášť když vlastně jeho děti ubližují tvému), tak jsi ta špatná. Naopak - špatný je (dle mého názoru) on, že raději stáhne ocas mezi nohy a sklopí uši, jen aby si dětičky nepostěžovaly mamince. Chápu, že s tou bude asi těžké pořízení a dokonce i chápu, že nemáš chuť se s mužem nějak pouštět do sporů... No, jak říkám, já bych asi zvažovala, jestli s takovým mužem vůbec být. Neměla bych pocit, že se o něj můžu opřít.... Ale každá jsme jiná a co jedné leze na nervy, pro druhou nic neznamená a naopak. Můžeš se snažit, jak chceš, ale když tě chlap nepodpoří, máš to prohrané předem. Jde o to, jesli tu situaci snášíš dobře, nebo tě to hodně prudí...(a mě by to štvalo dost, asi až tak, že bych s tímhle manželem být nechtěla).  Jo a bývalkou se urážet nedej. Ona je to v podstatě nejspíš nešťastná bytost plná zloby a nenávisti...sežere jí to samotnou zevnitř, já bych jí spíš politovala.

Káča: Chápu, že to je těžký. A mně by to trápilo a zlobilo...asi tak dlouho, až bych si řekla, že se musí snažit taky ten chlap, aby byly věci urovnaný. A kdyby se nesnažil, tak by ho to v mých očích hodně shodilo a já bych moc zvažovala, jestli s ním i přesto zůstat... Neumím si představit, že by dcera partnera něco provedla/řekla a on by k tomu mlčel. Natož si představit, že já bych se ohradila a on by se jí nějak zastával. Já mám taky dceru a nějaké drzé chování vůči partnerovi nebo jeho dceři bych jí taky netolerovala....asi si to nesu z rodiny, i když jsem měla otce nevlastního, tak s mámou vždycky táhli za jeden provaz a já ani brácha jsme žádný vylomeniny povolený neměli... :) až nás to jako děcka kolikrát štvalo, jak jsou zajedno, protože jsme neměli šanci je jakkoli obejít, natož dělat nějaký sprosťárny nebo drzosti....

Andrejka — 11. 10. 2006 10:21

Včera jsme probírali večer opět téma co dál..manžel mi řekl že si přeje aby vše zůstalo tak jak to je,on prý nechce s bývalou zbytečně vyvolávat hádky a docílit pouze toho že mu přestane dávat děti a nejspíš by byla schopna je spíše štvát proti jemu.Nechce své děti nějak prý nějak rozhazovat z jejich vyjetých kolejí..tak mu to údajně řekla jeho býválá,že jsou rozhozené když je vrací,že jí je úplně jedno jak si vychovávám svý děcko ale o ty jejich at se nestarám a at si buzeruju to svý.Tak že myslím že úplně nejlepší je pro mě se od toho distancovat,ruce pryč.At jim ty děti třeba podpálí barák mě je to putna..a manžel?at si za němi jede kdy chce a dělá si s němi co chce,hlavně když se to mě týkat nebude.Nemám zapotřebí aby si mě brala do huby nějaká střeštěná baba která si doma neumí vychovat dvě malý děcka..

mimyy — 11. 10. 2006 11:04

x

Eva36 — 11. 10. 2006 11:15

Andrejka: Ach jo....klíííd hlavně....nezabývej se ztřeštěnou babou....zbytečně plýtváš energií....Tvůj muž je slaboch, nic naplat. Jde o to, jestli ty s tím můžeš žít, nebo ne. Pokud jo, tak v pohodě. Nemusíš nic řešit. Já bych si tedy nad ním uplivla - tfuj, takhle s sebou nechat cloumat bývalou ženou....Bohužel si myslím, že na tu svoji pštrosí politiku doplatí v budoucnu jen on, protože děti vyčíhnou jeho slabost a budou s ním mávat stejně, jako to předvádí jejich maminka. Mám takového kolegu, rozvedl se, má dvě dospělé dcery. Z bytu, kde zůstal bydlet on s jednou dcerou, odešel za přítelkyní, dcera začala sama vydělávat, přistěhovala si výdělečně činného přítele a můj kolega - ten trouba - jim donedávna přispíval 6000 na bydlení a stravu (byt je družstva, veškeré platby jsou cca za 3000 Kč)...o dceři tvrdí, že mu zavolá, jen když potřebuje peníze (a to je pravda) a cítí se jejím chováním poškozovaný....ovšem zapomíná, že takhle si dcerunku sám naučil. (Ta druhá je starší a aspoň z táty netahá prachy, co já vím, ale že by ho nějak chtěla vídat apod., tak to nikoli.)

faf — 11. 10. 2006 12:15

Axi napsal(a):

Faf:
Postoj Andrejky se dá rozumem jistě pochopit, souhlasit s ním ale může jenom člověk malé mysli, člověk, jehož rozměr zahrnuje tak maximálně sebe sama. Že jsi na tom blědě jsem věděl vždycky, ale že je to takhle hrozné...

Nooo, ako si na tom ty som asi zistila skor, moj milovany lietajuci Axi.....Pokojne si zi svoj zivot plny vzletnych idealov, niekto ako si ty ma nemoze urazit. Si tak mimo vsetkeho....

Tvoja prizemna Faf

faf — 11. 10. 2006 12:19

Dokelu, tusim je fakt problemom ten manzel. A nie deti. Lebo je pravda, ze deti za svoju vychovu sami nemozu, co uz s tym....

ha, ktory vztah je jednoduchy? Ked to tu tak vsetko citam, az sa mi hlava toci, ake to moze byt spletite.
Kazdopadne, zelam ti Andrejka vela zdaru a pevnych nervov, nech uz to bude dalej akokolvek.... ;)

Nikkitka — 11. 10. 2006 14:50

Já znám něco podobného z okolí bých blízkých. Jedna známá si našla partnera, který je rozvedený a  má s BM holčičku. Ona má na tu holčičku šílenou averzi, přitom ta holčička se do ní během týden co ji měli doma bezmezně zamilovala. Ona se snaží s ní vyjít, ale nesnáší ji. Otec je blb, kterej s sebou nechá zametat - ne ze strany BM, ale ze strany nové přítelkyně. Ona holčičku doma nechce, tak on na ni kašle aby byl doma klid. Měla jsem tu čest, několikrát holčičku vidět a musím říct, že tak úžasné děcko jsem v životě neviděla. Byly jí asi 4 roky, ale jak dokázala mluvit a jednat - uklidila si po sobě talířek, hrneček, hračky, na všechny byla milá, nerozmazlená,  vše ji stačilo říct jednou - žádné odmlouvání, vztekání apod. No a ta známá se k ní chová jak pes. Ještě víc se to zhoršilo, když si pořídili vlastní děcko - to tu holčičku odepsali úplně. Nejhorší na tom je, že i otec. Když byli vánoce, tak ta holčička dostala jeden dárek a to se ještě známá hrozně rozčilovala ,že jí mohli koupit nějakou levnou kravinu a bylo by to. A přitom svému vlastnímu nakoupili za spoustu tisíc hromadu hovadin... A jak pak musí být té holčičce, když to vidí (a vidí, protože jí to pustili na videu)? Jaktože její tatínek bydlí jinde, proč si jí nechce vzít na víkend, proč nesmí k nim domu, proč ona dostala jeden dárek a to druhé dítě nejmíň deset. Nyní ta známá po příteli chce, aby nepsal všechen svůj majtetek na ni, aby jeho dcera z prvního manželství nic nezdědil, kdyby se mu něco stalo. K té holčičce když jí mají jednou za čas doma, se chová jak pes a řve na ní.
Tohle nedokážu nikdy pochopit. Pochopila bych to asi v případě, že by byla ta holka rozmazlenej parchant, ale takhle miloučký hodný dítě, od mámy nenaváďený... Přitom sama má děcko rozmazlený tak, že se tomu každej diví, ale její je nejlepší a ta druhá je prostě hnusnej parchant..

Ono to ještě jakž takž jde pochopit, že současná přítelkyně nemá v lásce manželovi děti z předchozího vztahu. Ale nepochopím to, že se vlastní otec dokáže sr... na své děti, jen protože to chce jeho přítelkyně, to nechápu.
Tím nemyslím žádný výpad proti Andrejce - naprosto jí chápu. Hodné děcko doma ano, ale pokud se chovají tak jak andrejka píše, tak ať si to manžel vyřeší jak chce. Místo aby se jí zastal, tak se postaví do opozice.. Podle mě je to blbec..

Eva36 — 11. 10. 2006 15:26

Nikkitka: :( Lidé jsou různé...mám podobnou sousedku, jako je tvoje známá...děti už naštěstí mezitím vyrostly, je jim kolem 30 , ale ta sousedka je neskutečná ....píííp....taky nerozumím...

Andrejka — 11. 10. 2006 16:46

Jo,kdyby u nás byli děti tak hodné jak tady popisuješ malou holčičku,nic bych nenamítala,nebo kdybych měla aspon trochu šance zasáhnout do jejich usměrnění..Co se týče dárků tak u nás to funguje tak že je dostávají u sebe doma,aby se děti necítili ukřivděné když jich nemaj tolik co náš syn.Je to kvůli tomu že synovi udělá radost každá prkotina,třeba i pižamko hlavně když může rvát vánoční papír.Ale u dětí mého muže převládají drahé hry na PC a hlavně peníze,to podle mě ale nemají ze své hlavy.Taky jsem i přemýšlela nad tím aby si děti neudělali z otce kasičku,kterému se ozvou pouze když něco potřebují.Spozorovala jsem to před koncem školního roku kdy starší syn volal otci  co chvila jen aby nezapoměl že má něco dostat. nakonec mu manžel koupil mobil,na můj vkus zbytečně drahý pro dítě co chodí do 1.třídy ale jak tak jsem to překousla.Samozřejmně po tom co dostal mobil už se neozval ani zprávu nenapíše jen když škemral o kredit,to jsem zatrhla já.At si mu to kupuje maminka z výživnýho,pak začal otravovat že chce koupit cédečka,protože jsem to nepovolila a řekla až bude mít narozeniny přestal volat,prostě ozvou se pouze když něco chtějí,taky jsem přemýšlela nad tím jestli je matka nenavádí..Naštěstí máme s manželem společ.můj účet tak jsem ráda protože mi nemůže zatajit jakýkoli peníz a cpát je děckám.Nevím jestli by to manžel udělal,ale nikdy neříkám nikdy..To by ovšem pro mě znamenalo konec našeho vztahu,už bych to neskousla.

Irenka21 — 11. 10. 2006 16:49

Andrejko, už to raději nerozváděj nebo na sebe zase strhneš vlnu kritiky, jestli chceš napiš mi soukromou zprávu.

amba — 11. 10. 2006 16:53

Mně se nelíbí, že všechny píšete, že manžel Andrejky je slaboch a že je všechno jeho vina. Jak může ovlivňovat výchovu dětí? Myslíte si, že pár hodin, kterých s nima je,  je na výchovu dostačující? Na mne to dělá dojem, že jsou děti manipulované maminkou proti otci i proti jeho nové ženě, proto se chovají tak, jak se chovají.
Kolik má možností otec?
Buď nastaví pravidla a bude trvat na jejich respektování - což se dětem nebude líbit a budou si stěžovat mamince. U maminky najdou pochopení a  zastání (viz. vybraná kasička a reakce matky) a výsledkem bude, že děti k otci nebudou ctít chodit a otec je neuvidí vůbec.
Nebo ještě druhá možnost - tak jak je to nyní. Myslím si, že Andrejka díky matce dětí ( například  neodpoví na pozdrav a tím Andrejku v očích dětí významně ponižuje) nemá u dětí žádnou autoritu, proto s nima nemůže nic pořídit. Navíc, i kdyby se snažila jak chtěla, stejně by všechno bylo špatně.
Podle mého názoru, otec dětí nemá moc na vybranou a očkování dětí matkou nemůže nijak ovlivnit, pokud se s dětmi chce vídat. A nemyslete si, že otec své děti nemiluje a že těžce nenese, jak se chovají. 
Vím, že je všechno špatně, tyto handrkanice se projeví na dětech až časem. Rozhodující je komunikace mezi rodiči, byť rozvedenými,  a to, aby táhli za jeden provaz.

Selima — 11. 10. 2006 18:41

Je samozrejme ťažké ísť vo výchove proti línii matky, ktorá je s deťmi stále, ale jednak sa deti dajú vychovať aj za pár hodín, a keď nie vychovať, tak aspoň si uvedomia, že k otcovi sa majú správať inak ako k mame. Deti nie sú idioti, pochopia to aj hodné malé, a veľmi rýchlo... Druhá vec je, že bývalka mužom Andrejky manipuluje práve prostredníctvom detí, ale to je tiež jeho slabosť, lebo ona proste vycíti, kedy ho drží za tie gule, no a potom už skrátka nepustí. Keby on pri prvom náznaku povedal: "Dobre, ak myslíš, že je pre deti dobré, že ich používaš ako zbraň, tak ja si to nemyslím a odmietam sa toho zúčastniť," možno by bol problém vyriešený oveľa rýchlejšie... Možno by deti chvíľu nevidel, ale myslím, že žena by časom vymäkla, lebo by si uvedomila, že ide proti sebe a proti deckám. Alebo aj nie, ale potom niet o čo stáť. Ak má chlap naozaj fungovať len ako sponzor detí bez vlastného názoru a hlasovacieho práva, tak taký vzťah stojí za h...o a nikomu to neprospeje.

Lazurka — 11. 10. 2006 23:17

Podle mě je manžel strašnej slaboch, nic neřeší a ty strachy, že děti neuvidí... víte, mně připadá, že on se vyžívá v sebemrskačství... veme si děti na víkend, vyklidí pole doma, jede k rodičům a pak se celej víkend dívá, jak se chovají, jak asi jednají i s prarodičema, jak (nejspíš jemu) nadávají, hádají se, perou se o věci...a nemyslím, že by to neviděl... jenže on se tím jakoby "uspokojuje", přesvědčuje se, jakej je on chudáček, že ty děti miluje ale neměl tu moc jejich výchovu ovlivnit, on je v tom nevinně, ale koukejte všichni, jak trpím, jak je i přesto miluju, jakej jsem "silák", že je mám u sebe a tolik trpím...je to cesta nejmenšího odporu, on nechce nic řešit, protože tyhle děti usměrnit (a věřím, že by to šlo) by byla obrovsky náročná práce, na čas a pečlivost a pevnou vůli... a taky by nemoh být za "hrdinu", kdyby už byly hodné..

Ale ač neodsoudím Andrejku za její pocity, musím říct, že i ona jde cestou nejmenšího odporu, radši se utvrdí v tom, že to nemá smysl...což je slabost.. naprosto chápu, že je z té situace zoufalá, a naštvaná, ale opravdu s tím měla počítat, když si tohoto pána zvolila za partnera, děti se nedaj jen tak odložit... ale taky se s nimi nedá být za každou cenu jen proto, že jsou to moje děti...

Myslím, že těm dětem nechybí eníze, ale kopec lásky...

amba — 12. 10. 2006 1:12

Selima:
Dovol mi, abych s tebou nesouhlasila. Když děti přijdou "správně připravené" k otci, nepomůže ani svěcená voda. Nezapomeň, že matka je pro ně významná autorita, které děti naprosto důvěřují. Když je systematicky a dlouhodobě očkuje proti otci a jeho nové ženě - tak otec nemá skoro žádnou šanci něco změnit. Když se o to otec  přesto pokusí, tak má smůlu. Děti jeho pravidla neberou jako pozitivní výchovný prvek, naopak, vnímají to jako svoji újmu a když mají podporu matky, otec nezmůže vůbec nic.
Co myslíš že se stane, když matce řekne, že se odmítá zúčastnit její manipulace s dětmi? Především se jí neúčastní - on "schytá" už jen výsledek a ať dělá co chce, tak matku stejně neovlivní. Jediný výsledek totiž je, že děti pár týdnů neuvidí, musí přece být nějak potrestán, že?
Tak jakýpak slaboch, když má děti rád a chce je vidět, co mu zbývá?
Je jasné, že čím méně děti vidí, tím víc se odcizují a že nakonec ho mají jen jako peněženku, je také jasné.
Jak píše Irenka: děti o otce nemají žádný zájem, i když měl vážný úraz, jen chtějí peníze. Když to otec vidí, tak se nikdo nemůže divit, že se zdráhá jim dávat víc, než musí.

1Barbora — 12. 10. 2006 6:54

Amba: A já si zase dovolím nesouhlasit s Tebou. Každé alespoň trochu inteligentní dítě pochopí velmi záhy, že je s ním manipulováno. A pokud je jejich matka skutečně taková semetrika, jak je tu popisováno a ze strany otcovy nové rodiny by se jim dostávalo lásky, pohlazení a výchovy (POZOR výchovy, ne bití a řvaní) budou mít jasno a spíš se časem otočí proti matce, která otce pomlouvá než proti otci, který o matce mluví hezky. Otec pokud má své děti SKUTEČNĚ RÁD, ne opičí láskou, ale tou opravdovou by měl mít zájem nejen na tom, aby je viděl, ale i na tom, aby je vychoval. A možností má spoustu. Od návštěvy sociální pracovnice, která může matku předvolat a v její přítomnosti si mohou rodiče promluvit o neshodách ve výchově, přes návštěvu dětského psychologa, který poradí, jak v takové situaci postupovat. Jen se musí chtít a asi by i pomohlo, kdyby cítil podporu své partnerky.

Káča — 12. 10. 2006 8:43

Jo-když si vzpomenu na naše začátky s manželem (ještě jsme nebyli svoji), kdy jsem si malovala růžově budoucnost.... Chtěla jsem, aby si starší holku vzal k sobě (k nám) a že ji budem vychovávat společně s mým synem, jako by byli naše oba(jeho BM starší dceru ,,moc nemusela"). Vymýšlela jsem, jak uspořádáme byt, do kterých kroužků jeho dceru přihlásím, jak si s ní budu vykládat, jak budeme rozebírat holčičí věci...
Všechno špatně, obrátilo se to proti mně, dodnes nechápu, kolik špatného se dokáže v člověku nalézt!

Nikkitka — 12. 10. 2006 9:48

Podle mě je slaboch proto, že se nedokáže postavit za svou ženu. Tím myslím to, že když se o ní BM vyjadřuje před dětmi hnusně tak má on zakročit a zastat se. Nebo když si děti u nich doma dovolují a zlobí má jim to vysvětlit. Ne řevem a násilím, ale tak aby to ty děti pochopili. A mobil a PC hry už od první třídy, bože kam ten svět spěje. Aby nechtěli ve 12ti letech koupit od taťuldy auto a barák...

Andrejka — 12. 10. 2006 10:02

Já osobně bych taky takhle malým dětem nekupovala elektroniku a takhle drahé věci,zdá se mi to zbytečné..ale nejhorší na tom je že když jsme dětem na vánoce koupili oblečení,knížku a nějakou hračku tak nám ani nepoděkovali a ještě prohlásili že si teda představovali něco jiného,prý nějaký střílečky,a to řeklo tenkrát 4leté dítě,nechápu.Ale zase když jim to matka s prarodiči s její strany kupují,nezdá se mi zrovna potřebné pro tak malé děti PC,pleisteisny,discmen atd..Děti pak vyžadují takové dárky i po nás a my si je nemůžeme finančně dovolit,tak at mi pak nikdo neříká že děti nejsou vyčůraný a jde jim jen o to aby se jim kupovalo,tady nejde z jejich strany o žádnou radost z otcovi návštěvy,ale jestli něco doveze..a na druhou stranu proč bych já měla šidit svého syna na úkor jich aby oni dostávali drahé dárka a na něj by pak nezbilo.Bud dostanou každý stejně a když se jim to nelíbí,jejich problém,řekla jsem manželovi že tohle vžádném případě tolerovat nebudu a nemíním si tímto kazit letošní svátky.A maminka?At se staví na hlavu..

Selima — 12. 10. 2006 13:54

Andrejka, v tomto s tebou súhlasím a páči sa mi, že si zásadová(a možno aj ocko je v tomto zásadový...). Škoda, že v ostatných výchovných otázkach už tá jednota nepanuje. Môj otec napísal v jednej knižke: Prvou povinnosťou rodiča je byť nepríjemný. A fakt je, že sa tým riadil aj v reálnom živote, až príliš horlivo. Ja si nemyslím, že by dobrý rodič musel byť hlavne nepríjemný, ale patrí k výchove byť zásadový a stáť si za tým, čo poviem; trebárs aj za cenu toho, že budem nepríjemný/á. V úplnej rodine, v neúplnej rodine, k deťom, ktoré vychovávam stále, alebo ktoré si len požičiavam(ako ja neter), to je jedno: decká rýchlo odhalia, ako sa s k nim kto správa, a prijmú to. Ale je fakt, že decká rýchlo pochopia aj to, že proti otcovi môžu použiť mamu, že otcovi zasa dobre padne, keď si na mamu posťažujú, atď. A Amba, ak deti nebudú s otcom pár týždňov, ale zato pochopia, že si k nemu môžu dovoliť len hento a tamto už nie, je to podľa mňa oveľa cennejšie pre všetkých zúčastnených, ako keby ho vídali trebárs každý druhý deň, ale nemali by stanovené hranice...

Káča — 12. 10. 2006 14:41

Tak to my jsme jednou přijeli pro jeho dcery a ta starší po nasednutí do auta (jenom zabouchla dveře) se zeptala místo pozdravu(aspoň táty): Už ti došly peníze? Jen jsem otevřela pusu a nebyla schopna slova. A to se neviděli 14 dnů!

Andrejka — 12. 10. 2006 18:51

Káča napsal(a):

Tak to my jsme jednou přijeli pro jeho dcery a ta starší po nasednutí do auta (jenom zabouchla dveře) se zeptala místo pozdravu(aspoň táty): Už ti došly peníze? Jen jsem otevřela pusu a nebyla schopna slova. A to se neviděli 14 dnů!

Hezký příspěvek Káčo,to asi taky nemáš s dětmi tvého manžela žádný med..já se jen obávám že úplně stejně to dopadne takto u nás!Ale kdyby na takové požadavky manžel od dětí přistoupil tak jedině beze mě..

Irenka21 — 12. 10. 2006 18:58

No u nás si z něj dělaly dětičky pokladničku a tak si vybral mne, když jim nezaplatí cestu ani / 16+18 /sami nepřijedou, ať jsou kde chcou, nás se to už týká dost okrajově.

Andrejka — 17. 10. 2006 11:32

At si kdo chce říká prostě s takovýma dětima na krku je to kánen úrazu,tak můžem snad jediné...usměrnovat otce dětí at si ze sebe nenechájí udělat kasičku.A děti?Jak přestane padat,tak přestanou mít zájem...

Eva36 — 17. 10. 2006 11:41

Andrejko, nechci tě děsit, ale myslím, že tvůj muž se jaksi nedá usměrnit...on si tím u těch dětí něco vykupuje...co, to záleží na něm, možná ani sám neví...možná má špatné svědomí, že je "opustil", možná se bojí, že ho zavrhnou, možná on má se svým otcem špatné vztahy nebo měl jako dítě a nechce, aby něco podobného zažívaly jeho vlastní děti...možná si to ani neuvědomuje a myslí si, že to je dávno pryč, ale podvědomě se vlastně bojí....No každopádně se drž, fakt to nemáš lehký. Ne s těma dětma, ale s tím mužským. (Já docela koukám s otevřenou pusou, jaký chlapi taky ženský snesou. Na mě by chlap, co se chová jako tvůj, byl dost posera a já bych si ho nevážila...a byl by konec vztahu...ale jak už jsem psala, každá jsme jiná. Já zas mj. třeba snášela, že můj BM nedával peníze na společnou domácnost a já, blbá, to táhla sama...a tehdy mi to taky nevadilo...tak vidíš. Všude je něco.)

tapapulka — 17. 10. 2006 12:39

Kašli na to. Všude je něco a takovéto řeči typu vykašli se na něho, já bych si to líbit nenechala nejsou konstruktivní. Je těžké se nevyjadřovat k jeho dětem a někdy to prostě jinak nejde. S chlapem bych si to vyříkala na rovinu a jestli by je chtěl ještě dále rozmazlovat, nechala bych ho ať se teda stará sám. Navaří, vypere, hraje a já bych šla se "svým" na návštěvu. Nikomu nechci radit, ale já bych to asi takhle řešila.

Fanny5 — 17. 10. 2006 13:54

Andrejko, začátek Tvé diskuse mě upřímně řečeno vyděsil. Jsem rozvedená matka dvou dětí a kdyby si BM našel ženu, která by takhle mluvila (psala) o mých dětech a takhle je nesnášela, byla bych z toho nešťastná. Docela mě holky děsíte. Myslím si, asi jako každá máma) , že moje děti jsou hodné a dobře vychované, ale je možné, že některá máte jiný styl výchovy a připadaly by vám nesnesitelné. To ale podle mne opravdu není v těch dětech.
Jsem z rozvedené rodiny a s manželkou mého táty vycházím tak dobře skoro jako s vlastní maminkou, ona miluje moje děti stejně (nebo to aspoň není poznat) jako vlastní vnoučata. Kupují jim stejnou měrou dárky apod. Nikdy jsem od rodičů neslyšela křivé slovo na toho druhého.
Stejně tak jsme se shodli s BM na tom, že do našich problémů nebudeme zatahovat děti a věřím tomu, že by si nedovolil před dětmi mne pomlouvat (asi by se se zlou potázal) a stejně tak já o něm mluvím před dětmi jako o tatínkovi, ikdyž mě někdy pěkně se..e. Asi jednou mi před dětmi ujelo, že už mě pěkně se..e a ta špatná jsem byla já, že jsem na tatínka zlá, byly slzy. Pak jsem musela vysvětlit, že jsem to tak nemyslela, že mi to jen ujelo. Vytrestala jsem se sama.
Nemyslím, že by matky své děti očkovaly proti tatínkům. Někdy ano, ale to jsou omezené husy a vymstí se jim to. S tím nakupováním dárků je to tak, že se taťkové snaží kompenzovat čas, který nemohou trávit s dětmi a děti nejsou žádní malí blbci a brzy to vycítí a začnou toho samy zneužívat. Viděla jsem to i na svých dětech. Byla doba, kdy se z každé návštěvy u tatínka vzacely s kupou drahých hraček. Děti to z něj pak už loudily, věděli, že se nechá. Děsně mě to štvalo a napsala jsem mu, že se nám sice do pokojíčku ještě pár blbostí vejde, ale že bych věděla i o potřebnějších věcech, když už si chce vyhazovat prachy. Zabralo to. Taky jsem mu vysvětlila, že jestli si je hodlá kupovat, tak ať se pak nediví, že ho budou mít jako dojnou krávu a na něj budou kašlat. Asi se nad tím zcela vyjimečně zamyslel.
Nemusí to být vždy matky, které způsobují ty problémy, oni si je taťkové v dobré víře přivolají sami.

step — 17. 10. 2006 14:57

Fanny..... píšeš rozumě a pokud se tak i chováš a vedeš k tomu děti je to moc fajn....Ale věř ne všechny se chovají stejně....a prostě se mstí a mstít se budou....ano nevyplatí se jim to....ale to ony teď neví....

Fanny5 — 17. 10. 2006 15:09

step napsal(a):

Fanny..... píšeš rozumě a pokud se tak i chováš a vedeš k tomu děti je to moc fajn....Ale věř ne všechny se chovají stejně....a prostě se mstí a mstít se budou....ano nevyplatí se jim to....ale to ony teď neví....

Chovám se přesně tak, abych neubližovala svým dětem. Jsem šťastná, když jsou ony šťastné. Moji rodiče se chovali velmi rozumně, nikdy jsem z nich necítila zášť vůči tomu druhému a já jsem jim za to vděčná a chci to stějné dát i svým dětem. Klid. Spory mezi rodiči nemohou nikdy dětem prospívat. Jsou z toho frustrované nevědí, co si mají myslet a mají z toho v hlavách akorát zmatek.
BM sice to štěstí neměl, jeho rodiče spolu po rozvodu už v životě ani nepromluvili, panovala tam nenávist, ale on viděl, jak to funguje v naší rodině a myslím, že pochopil, že tenhle model je pro děti mnohem lepší. V tomto ohledu jsme naprosto za jedno.

step — 17. 10. 2006 15:30

"Naše BM" zakazovala dětem mluvit o tom , co dělají když nejsou s náma, děti nemohli mluvit o mě, mluvila před nimi špatně jak o mě tak o jejich tatínkovi. V poslední době se situace zklidnila. Snad to pochopila.

Selima — 17. 10. 2006 15:37

No, ono je možno trošku aj rozdiel, či otecko začne žiť s "narušiteľkou" až "ničiteľkou" manželstva, alebo či si po rozpade manželstva časom nájde nejakú inú ženu... Aj keď z pohľadu detí by to asi malo byť jedno, ale z pohľadu BM to určite jedno nie je...
Hoci ja poznám borkyňu, ktorá sa sama rozviedla na veľký smútok manžela, ale keď si tento pomerne rýchlo po rozvode našiel "náhradníčku", začala sa mstiť a intrigovať. No určite aj preto, že nová žena nastolila poriadky, aké sa jej nedarili, mala sa dobre po všetkých stránkach, a ešte aj dobre vychádzala s jej deťmi - to už bola neodpustiteľná drzosť :dumbom:

Fanny5 — 18. 10. 2006 10:03

Selimko, máš určitě pravdu, že je důležilé, jestli BM žije s "ničitelkou", "narušitelkou" prostě bývalou milenkou. Tam panuje nenávist.
Můj BM bydlí sám, občasně spí s "dorážečkou" našeho manželství (narušili jsme si ho statečne sami), avšak děti ji neznají. BM mi před delším časem sdělil na dotaz, kdy hodlá dětem svoji přítelkyni představit, že se do toho nemám sr..t, že jim představí jednou TU, u které si bude jistý tím, že s ní chce žít. Mám totiž naprosto stejný postoj jako on a tak jsem ráda, že jim nehodlá představovat každou ženštinu se kterou si jen dočasně užívá. Tak už se do toho nese..u.
Takže upřímně řečeno nemůžu posoudit, jak bych se chovala. Avšak vřele doufám, že se bych se kvůli nim ovládla. Pokud by ona ovšem nějak útočila na ně, nebo o nich prohlašovala, že jsou to parchanti nevychovaný asi bych si ji podala, ale ne před dětmi. Asi bych si to vyříkala s nimi (BM a ní) z očí do očí. Ale dost pochybuji, že by tam pak ještě někdy moje děti šly, kdyby tam cítily nenávist nebo zlobu. Nikdo děti nemůže nutit, ale nechala bych to na jejich volbě. Myslím ale, že jejich tatínek by asi těžko vystál ženu, která by neměla ráda jeho děti. Myslím, že by taková žena u něho brzy dohrála.

Nasta — 18. 10. 2006 10:24

Přeju a zároveň závidím všem, které potkal rozvod, pokud se dokáží domluvit ohledně dětí, aby se jich rozvod dotknul co nejméně. Sama jsem rozvedená, ale BM se chová nebo spíš choval jako puberťák. Nejdříve syna naváděl proti mě, když potkal svou nynější partnerku, přemlouval syna, aby šel bydlet s nima, a když nám dělal synáček doma dusno, jak je u tatínka fajn, protože tam chodil občas na víkend (tatínek ho nevychovával, proč taky ho nutit o víkedech do učení, nebo nějaké činnosti), došla mi trpělivost a zavolala tatínkovi, že jsem pro, aby si synka vzal, naše role by se vyměnili. To jste měli holky vidět, jak rychle vycouval. Nakonec v době puberty, kdy by syn potřeboval cítit pevnou ruku na straně matky i otce, se na něj prostě vykašlal.
Proto taky zastávám názor, ža rozvodem starost o potomky nekončí, a tatínci by si neměli jen s dětmi z BM užívat a kupovat jim drahé dárky, ale měli by se podílet hlavně na výchově. A děti musí cítit, že je mají rádi oba rodiče, ale tím že se rozvedli, nemůžou mezi nima kličkovat, aby z tého situace vytěžili co nejvíce.
Jenže toto nevyřeší děti, to musí vyřešit dospělí, ale někdy bohužel...

Fanny5 — 18. 10. 2006 11:01

Tak já mám v tomto asi opravdu kliku, protože můj BM sice taky nějakou dobu blbnul s tím, že jen kupoval, ale nevěnoval se jako otec. Myslím, že si s tím zpočátku nevěděl rady, tak dělal tyhle chyby, ale teď teda KLOBOUK DOLU. Když má děti, tak s nimi udělá úkoly, když ho požádám, učí se s nimi i sám od sebe a třeba je i zpucuje, když přijde k nám a mají bordel v pokojíčku apod. Myslím, že zpočátku se k nim choval jinak než za manželství, ale teď se k nim už zase chová jako táta. Máme tak nějak přirozeně (dle znalostí) rozdělené předměty, o které se zajímáme a se kterými pomáháme. Já se nezajímám o zeměpis (jen o známky) a on se nezajímá o češtinu atp..... Pravidelně kontroluje a podepisuje žákovské. V tomto ohledu idylka, ale nebylo to tak od začátku, jako by s odchodem od nás vypnul. Teď se stará víc, než kdy před tím.
Včera večer jsme řešili chemii (oba jsme na nule), to byla teprv sranda:dumbom::dumbom:

Míša Kulička — 18. 10. 2006 12:06

Fanny5 - moje řeč, ale ono to tatínkům chvíli trvá, než jim dojde, že dělají chybu. BM se začal starat o školní výsledky dcery až teď, když je v devítce a jde nám o přijetí na SŠ. Do té doby se snažil být hodný kamarád... a výsledek je, že dcera tak nějak nechápe, proč se do toho najednou plete, protože podle ní je biologický otec kamoš na blbnutí a relativně přísným :) otcem je spíš můj přítel. 

Já chápu, že si možná některé matky vyřizují účty s BM přes děti (neznám ani jednu takovou), ale případ Andrejky a podobných spíš ukazuje na to, že zlatíčka rozmazluje tatínek.... A maminka z toho dost možná šediví taky...
A s těmi dárky - setkala jsem se i s případem, kdy děti od tatínka dostávaly spoustu drahých blbostí a jejich mamina přitom neměla za co koupit boty. Když si dovolila říct tatínkovi, dozvěděla se, že botami přece neudělá tolik radosti jako třeba bagrem nebo jeřábem na dálkové ovládání :).

Fanny5 — 18. 10. 2006 12:25

Míša Kulička napsal(a):

Fanny5 - moje řeč, ale ono to tatínkům chvíli trvá, než jim dojde, že dělají chybu. BM se začal starat o školní výsledky dcery až teď, když je v devítce a jde nám o přijetí na SŠ. Do té doby se snažil být hodný kamarád... a výsledek je, že dcera tak nějak nechápe, proč se do toho najednou plete, protože podle ní je biologický otec kamoš na blbnutí a relativně přísným :) otcem je spíš můj přítel. 

Já chápu, že si možná některé matky vyřizují účty s BM přes děti (neznám ani jednu takovou), ale případ Andrejky a podobných spíš ukazuje na to, že zlatíčka rozmazluje tatínek.... A maminka z toho dost možná šediví taky...
A s těmi dárky - setkala jsem se i s případem, kdy děti od tatínka dostávaly spoustu drahých blbostí a jejich mamina přitom neměla za co koupit boty. Když si dovolila říct tatínkovi, dozvěděla se, že botami přece neudělá tolik radosti jako třeba bagrem nebo jeřábem na dálkové ovládání :).

No přesně takhle to bylo u nás: Když je nevidím tak často, chci jim aspoń udělat radost. A boty kupovaly babičky. On teda umí lecos přislíbit sám od sebe, ale většinu nemá zrovna tu částku v pěněžence, a tak řekne: příště. Příště už o tom samozřejmě neví. Dítko říká taťka mi zapoměl dát ty dvě stovky, co mi slíbil, já si mu řeknu. Já vždycky na to: to se opovaž. Blbá hrdost, když nemám, ale nechci právě, aby si myslel, že děti navádím, aby si řekly o peníze, byť dobrovolně přislíbené. Oni si totiž ti taťkové a jejich nové přítelkyně automaticky myslí, že je navádějí matky. Tak se tomu snažím zabránit.

Míša Kulička — 18. 10. 2006 12:49

Fanny5 napsal(a):

No přesně takhle to bylo u nás: Když je nevidím tak často, chci jim aspoń udělat radost. A boty kupovaly babičky. On teda umí lecos přislíbit sám od sebe, ale většinu nemá zrovna tu částku v pěněžence, a tak řekne: příště. Příště už o tom samozřejmě neví. Dítko říká taťka mi zapoměl dát ty dvě stovky, co mi slíbil, já si mu řeknu. Já vždycky na to: to se opovaž. Blbá hrdost, když nemám, ale nechci právě, aby si myslel, že děti navádím, aby si řekly o peníze, byť dobrovolně přislíbené. Oni si totiž ti taťkové a jejich nové přítelkyně automaticky myslí, že je navádějí matky. Tak se tomu snažím zabránit.

Přesně, a pak si tady stěžují :D

Fanny5 — 18. 10. 2006 12:56

:D To jsme, Míšo, holkám tu diskusi pěkně my matky otočily, co???!!!!!!!:D

Tak se holky nezlobte. My už budem hodný!!!!!!!!!!!!!!!:kapitulation::hjarta:

Míša Kulička — 18. 10. 2006 12:57

jj :D :kapitulation:

Gabrielle — 18. 10. 2006 15:39

Andrejka napsal(a):

Káča napsal(a):

Tak to my jsme jednou přijeli pro jeho dcery a ta starší po nasednutí do auta (jenom zabouchla dveře) se zeptala místo pozdravu(aspoň táty): Už ti došly peníze? Jen jsem otevřela pusu a nebyla schopna slova. A to se neviděli 14 dnů!

Hezký příspěvek Káčo,to asi taky nemáš s dětmi tvého manžela žádný med..já se jen obávám že úplně stejně to dopadne takto u nás!Ale kdyby na takové požadavky manžel od dětí přistoupil tak jedině beze mě..

mám taky podobný zážitek... respektive přítel... Jeho dcera měla nedávno svátek, tak jí koupil nějaké CD, co si přála. A když k nim přišel na kafe a oslavu, tak mu řekla, že od všech dostala peníze a chce si koupit novou bundu a jestli by jí teda nepřidal také. Co myslíte? No ano, vybalil dalších 500,- ...   :supr:

Fanny5 — 18. 10. 2006 16:33

Promiň Gabriele, ale to je čistě jeho blbost, že jí ty peníze dal. A když už dal, tak ať to neokecává.
Jestli už pro ní dárek měl, tak jí to měl vysvětlit, že si to CD přála, že mu mohla říct, že chce radši peníze a konec.
U tebe přítel pláče sice pěkně, ale jaksi na špatném hrobě. To si musí ujasnit s dcerou sám. A jestli chce před BM a dcerkou dělat machra, co má peněz, tak mu není pomoci.

Míša Kulička — 18. 10. 2006 18:21

Gabrielo, to je opravdu blbost tatínka. Děcka zkouší, co mohou a tatínci neumí stanovit mantinely... A maminky pak doma poslouchají, že otec je skvělý, protože má peněz jako slupek a dává, kdykoliv si vzpomenou.

Fanny5 — 19. 10. 2006 11:03

Přesně tohle jsem zase včera večer musela kočírovat. Taťka odměňoval starší dítko za známky (jedničky). Nelíbí se mi to. Nejdřív, že jí dá 50,-, pak vytáhl 100,--, tak jsem mu říkala, ať to nepřehání, že by 50,- bohatě stačilo. Když jsme byli rodina, tak se jedničky neplatily. Nelíbí se mi, aby se děti učily proto, že dostanou za dobré známky peníze. To je děsný model. Jo nějakou odměnu (jít na zákusek nebo zmrzku) .... občas, to bych brala.
Tak vidíte dámy, jak to taky někdy je. Ještě abychom my matky s tatínkama bojovaly o to, aby nekazili dětem charakter.:lol:

Míša Kulička — 19. 10. 2006 11:39

Aha, tak to my jsme s dcerou vymyslely model - kapesné 20 - 200 Kč (podle věku, pak už potřebovala na kredit do mobilu), za jedničky se přidávalo po pětikačce, za dvojky nic, za trojky se strhávalo po pětikačce, za čtverky 8,- Kč, za pětky 10,- Kč... Prostě jsem to brala, že i školní práce má být po zásluze odměněna. Vyplácela jsem já a obě jsme to braly spíš jako hru :). Babičky a tatínek dávali spíš hračky.... (však to v jejím pokoji vypadá jako muzeum plyšáků a to už jsme jich část daly na charitu)

Tiina — 19. 10. 2006 12:54

Gabrielle no a co ? To mu budeš vyčítat blbou pětistovku o kterou byl navíc slušně požádán ? Navíc, jak se mi to jeví, jeho dcera se jenom zeptala a tatínek jí vyhověl,  nemusel to dělat.

Fanny5 — 19. 10. 2006 13:26

Míša Kulička napsal(a):

Aha, tak to my jsme s dcerou vymyslely model - kapesné 20 - 200 Kč (podle věku, pak už potřebovala na kredit do mobilu), za jedničky se přidávalo po pětikačce, za dvojky nic, za trojky se strhávalo po pětikačce, za čtverky 8,- Kč, za pětky 10,- Kč... Prostě jsem to brala, že i školní práce má být po zásluze odměněna. Vyplácela jsem já a obě jsme to braly spíš jako hru :). Babičky a tatínek dávali spíš hračky.... (však to v jejím pokoji vypadá jako muzeum plyšáků a to už jsme jich část daly na charitu)

Jo Míšo, jenže tohle jsou pravidla, ta jsou nastavená, je to motivace i na druhou stranu - za špatné zn. odebíráš, ale za dvě jedničky dostalo dítko peníze a za ty dvě čtyřky (sice jen ojedinělé) před tím nikdo nic neodebral. Takhle jak to děláš Ty mi to připadá docela správné.
Moje děti kapesné nemají, mobily jim na střídačku dobíjíme (táta, babička, dědeček, já), když dojde kredit a jinak peníze dostávají k něčemu nebo třeba za vysvědčení.
Jinak z plyšáků mám už kopřivku.  :P

pecule — 3. 9. 2007 12:56

Ahoj Andrejko,
Docela by mě zajímalo jak se to u vás vyvinulo, jestli máte klid nebo ne, protože přístěvky jsou už staršího data. Mě potkalo něco podobného co popisuješ ty. Přítel má dítě a BM je hodně ráda, když se dcery "zbaví" (na prázdniny jí u nás chtěla nechat po celé dva měsíce!!) a já se ani moc nedivím, protože je hodně nevychovaná, pořád chce něco koupit a potřebuje aby se jí stále někdo věnoval (neumí se sama zbavit). Když jí něco koupíme, tak to chce hned 2x , když jí něco koupit nechceme, tak je hned naštvaná. Je jí 8 let a pořád se vyptává na peníze, to mi přijde šílený. Já to sice na jendu stranu chápu, protože to má odkoukané od matky, ale to přece není důvod, aby se to u tak malého dítěte tolerovalo. Nejhorší je, že není jak z toho ven, protože pokud chci s přítelem zůstat (a to chci, mám ho ráda), tak se s ní budu muset pořád vídat a jednou za 14 dní jsem zjistila, že nemáme šanci jí v něčem vychovat a změnit, protože je to s jejím chováním pořád dokola, pořád vysvětlujeme, že si má taky přečíst knížku, že není možný všechno koupit atd atd. Sice to n ěkdy i odkejve, ale za půl hodiny to můžeme řešit znovu. Ze začátku jsem jí měla docela ráda, ale tyhle prázdniny mi daly pořádně zabrat a já na ní mám fakt averzi. Už jsem schválně zůstávala sedět dlouho v práci, protože se mi nechtělo domů, když jsem přijela, tak se mi normálně klepaly ruce, děs běs. Říkala jsem si, že třeba jsem alergická na ní zbytečně, ale potvrdilo se mi z okolí, že kam jsem s ní přišli, tak se snažili ať už jdeme pryč (3 kamarádky mi řekly, jestli můžeme odejít, že se její chování nedá vydržet). Taky jí přes den po dobu 4 dnů hlídala moje mamka a ta se pak chudina trochu zhroutila, ona je totiž ta malá fakt úmorná a mamka povolí víc než my a taky říkala, že jí nakupovala co chtěla ybch od ní už měla klid, protože byla jak štěnice. Jak z toho? Můžu sice zkusit jezdit co 14 dní pryč, ale to taky asi nepůjde vždycky.. V té diskusi od některých zaznívalo, že jsi sobec, ale já si myslím, že na to máme právo, přece můžu být sobec a chtít po někom ať se aspoň chová slušně nebo snad ne? A pokud se tak nechová, tak proč má nová rodina trpět pod diktátem nevychovaného dítěte z prvního manželství? Děti ještě nemáme a tak za rok jsme je plánovali, ale mě polévá hrůza, že by od ní okoukali tohle chování...
Pecule

evca1 — 3. 9. 2007 13:20

smutné čtení

Káča — 3. 9. 2007 16:42

...a je to tady znovu. Tohle pecule existuje, co se svět světem točí. Je mi Tě líto, pokud máš averzi už teď, projdeš si ještě velmi těžkou dobou (roky) a nebude Ti nejlíp. V její pubertě (pokud spolu s přítelem vydržíte) se to znásobí-to mi věř! Já si to taky prožila a jen si na to vzpomenu, udělá se mi špatně....

pecule — 3. 9. 2007 16:54

takže asi žádný recept jak to řešit není, co? Já myslím, že do dalšího víkendu to snad vyprchá, ale ty prázdniny byl fakt pořádnej záhul.. vždyť to přece musí být složitý i pro její mámu, nemyslím si, že je taková jen u nás. Je fakt, že když jí voláme, tak dost často kouká a televizi, vlastně skoro vždycky.. takže asi jí uklidí k televizi a má pak klid. To mi přijde šílený..

Káča — 3. 9. 2007 17:52

Vždy se s tím dá něco dělat, zvlášť když je u vás tak dlouhou dobu, chce to jen pro ni mantinely. Ty dětičky nejsou hloupé, jen si dovolí (a zkouší) , to co jim dovolíte vy. Dost důležitý je ale Tvůj partner-kde není dobrá vůle z jeho strany, Ty nenaděláš nic a zblázníš se....

Selima — 3. 9. 2007 18:40

riešiť? Rozísť sa... Problém sú VŽDY rodičia, 8-ročné sa správa ešte tak, ako mu to nastavia. A keď mu to nastavia zle, tak holt.... Ale ani "tatínek" mi nepripadá, že by mal chuť niečo riešiť.

Káča — 3. 9. 2007 19:44

Pak je to neřešitelné a lépe utéct, dokud nepřijdeš o nervy a dokud se Ti i přítel nezprotiví svým chováním.

Ellischka — 4. 9. 2007 8:23

Přítel má také dítě z předchozího manželství a nic to nemění na mé lásce k němu.Počítám s tím,že nás to dítě bude pokaždé svým způsobem omezovat,ale prostě je to jeho dítě,nikdy bych mu nedokázala zakazovat se s ním stýkat.Ačkoliv se mi to také příliš nelíbí,tak s nimi oběma trávím každý víkend.Vím,že je přítel šťastný.Těším se,až si pořídíme vlastní miminko.Mysli na vaši budoucnost,věnuj se více svému synovi.

Ráček — 4. 9. 2007 8:36

To co psala Andrejka je staršího data . Samozřejmě nikdo nemůže nutit do lásky k dětem, které nejsou jeho.
Já mám přítele, který má z 1 manželství 2 chlapce. 6 a 3 roky. Neříkám, že vždycky je všechno jednoduché a taky neříkám, že nemám kluků někdy dost, ale mám je ráda a beru to tak, že jsem šla do vztahu i se všemi důsledky, které z toho vyplývaly, tzn. závazky min. na 20 let:rolleyes:
Vždycky, když mám kluků dost, tak si uvědomím, že jsou vlastně chudáčci, pořád cestují k mamince, tatínkovi, babičce , nemají pevné zázemí  ! Snažíme se s přítelem jim vytvořit hezkou rodinnou atmosféru, bez hádek , být v pohodě. Jezdíme s nimi na výlety, na dovolené a jde to ! Vlastní dítě plánujem a doufám, že to bude klapat i potom. Zatím se s ex. dokážem bez problémů domluvit a kluky si v klidu předat.
Holky, já vím jak je to občas těžké, ale s tím vším jste do toho šly. Ty děti za to nemohou a i když jsou nevychovaní spratci, tak přísnou trpělivostí se dá lecos změnit ! Ale podpora partnera je v tomto moc důležitá ;)

Anda — 4. 9. 2007 9:12

Milá Andrejko,
zkus si celou situaci představit naopak. Máš nového partnera a Tvoje dítě z předešlého manželství je v péči otce. A Ty si je nesmíš vzít domů, protože Tvému novému protějšku vadí.. Co Ty na to? Prostě se s tím smíříš, s dcerou/synem budeš chodit po kavárnách nebo k rodičům, nebo si to s manželem vyříkáš, případně ho kopneš do řiti? Nezlob se, ale jakékoliv striktní zákazy ještě nikdy nic dobrého nepřinesly. A pokud Ti vadí dluhy, které teď splácíte, pošli děkovný liebesbrief Tvému muži a jeho bývalé. Šesti a osmileté děcko je nadělá jen těžko.

pecule — 4. 9. 2007 14:40

Díky za to co tady píšete, protože je zajímavý na to číst názory i dalších lidí a hlavně těch, které to znáte z druhé strany. Musím říct, že přítel naštěstí se snaží a přijde mi takové podivné řešení se s ním rozejít, protože má nevychovanou dceru. taky bych nesoühlasila s tím, že každá ví do čeho jde. Já jsem malou poznala až po nějakém čase, cca po půl roce kdy jsem byla s přítelem, takže ano, počítala jsem s víkendy, prázdninami a tak, ale člověk podle mě automaticky nepočítá s nejhorší variantou, že to dítě bude mít v řadě věcí nic moc vychování. Já jsem počítala s tím, že bude taková jako znám ostaní děti i když musím uznat, že jich zase tak moc neznám, asi tak pět šest dětí v jejím věku. Přítele mám ráda a nevidím žádný důvod, proč se rozejít, rozumíme si, dokonce i na té výchově se z velké většiny shodneme (já mám samozřejmě ale větší odstup než on, takže on přehlíží víc věcí než já, ale není to tak, že by měl potřebu si malou kupovat a rozmazlovat jí když je tady) Nastavila se nějaká pravidla a snažíme se je vyžadovat - televize jen max na hodinu, místo sladkostí ovoce nebo musli, neopakovat pořád dokola v obchodě co chce a tak, jenže pravidla jsme si všichni odkývali, ale pak je malá stejně nedodržuje. Taky BM nám moc nepomůže (beru že nechce usnadnit život nám, ale řekla bych, že to je blbě i pro její dceru.) Například. Místo fanty jsme jí naučili pít džus. Když někam na výletě zajdeme na jídlo tak už si o něj automaticky říká (doma je to snazší, tam nic jiného nemá než džus). Ale když si volala s její matkou, tak jí říkala, že tady nemůže pít fantu a máma jí uklidnila, že nemusí mít strach, že koupí dvoulitrovku a až přijede, tak si jí může dát..  to samé televize, to samé čokolády. Je mi jasné, že si musíme k sobě vytvořit vztah, ale ten přece vzniká podle toho, jak se lidé (i děti) chovají. Když bude někdo stále panovačný a za každou cenu se snažit být v centru pozornosti, tak přece není možné, aby to co pak k tomu druhému cítím, bylo hezké. A nejde to cítit jen proto že je to dcera mého přítele a já s tím měla počítat, to yb byl alibismus a stejně bych to uvnitř cítila asi jinak.. Doufám, že až zase najedeme na víkendy a nastolím program - výlety¨, koupaliště a tak - jako před prázdninama, tak se to všechno usadí. jen nevím jak s vyžadováním toho, aby se necpala langošema, hamburgrama a podobnýma věcma - to mi přijde o ničem, tady jí tyhle věci nedopřejeme, ale už v neděli večer je má, to mi přijde zbytečný - ona je naštvaná, že to chce, dělá scénky, my jmse pak taky naštvaní a stejně je to k ničemu.. Co ymslíte, máme se na to vykašlat a nechat jí jíst co je zvyklá?

Selima — 4. 9. 2007 15:56

Pecule, fanta nie je zdravá, ale je tu úplná blbosť a škoda si kvôli tomu kaziť život... Zásadovosť je fajn a občas aj nutná, ale nechávala by som si ju na fakt dôležité veci(nevbehnúť do cesty, chodiť spať v určitú hodinu, dodržiavať učenie, prípravy do školy, poslúchnuť zákazy, apod.) a neprudila zbytočne kvôli maličkostiam. Ale to domŕzanie v obchode zarazte! decko by nemalo terrorizovať rodičov...

viise — 22. 11. 2007 1:29

Milá Ráčku ze 4.9.2007 (a ostatní optimistky),

opravdu ti přeju, aby ti to vydrželo, ale mám tuhle zkušenost. Když jsme se s manželem brali, měly jeho závazky cca 8 a 12 let (rozvod na žádost bejvalky, prý pro náhlý nepřekonatelný odpor). Taky jsem je tehdy brala bez problémů, každému je chválila a říkala, jaký to jsou fajn kluci. Přesně jako ty jsem je vláčela po výletech, po dovolených, nakupovala všechno, na co jejich parodie na matku kašle apod.. Trvalo to přesně do doby, než jsem otěhotněla.

Jednak se ve mně určitě vzbouřily hormony, druhak jsem si začala víc uvědomovat svoje postavení. To nejsem já, kdo připravil děti o tátu. To nejsem já, kdo má každý druhý víkend nezasloužené a neoprávněné volno a o dovolených se válí u moře se SVOJÍ rodinou. Nepřeju ti, aby ses dočkala toho, že až se ti narodí vytoužené miminko, budeš bývat celé víkendy zavřená v ložnici jenom proto, abys ho v klidu nakojila, přebalila, uspala a aby sis vůbec aspoň trochu odpočinula. Bez dotěrných puberťáků, kteří ti mezitím zplundrují lednici, vybílí spižírnu a na památku ti po všech koutech nechají hromady špinavého spodního prádla. Ty nebudeš trávit romantické víkendy a krásné dovolené se svojí vlastní rodinkou.A právě poznání, že nemáš žádné soukromí, je na tom nejhorší. Byl to radikální obrat o 180°. Obávám se, že chlapi nejsou s to pochopit, že pokud mají v životě dvě ženy (byť už jedna bývalá), nemají jednu velkou rodinu, ale dvě různé rodiny. Nikdo nemůže donekonečna té první jenom dávat (ať už peníze, volnost nebo pomocnou ruku) a od druhé neustále jenom vyžadovat (aby žila nejen svůj život, ale kvůli jeho závazkům taky život bejvalky).

Chce to hodně pochopení, ale ne od nové manželky, ale od jejího partnera.

taurus — 22. 11. 2007 3:16

viise napsal(a):

Milá Ráčku ze 4.9.2007 (a ostatní optimistky),

opravdu ti přeju, aby ti to vydrželo, ale mám tuhle zkušenost. Když jsme se s manželem brali, měly jeho závazky cca 8 a 12 let (rozvod na žádost bejvalky, prý pro náhlý nepřekonatelný odpor). Taky jsem je tehdy brala bez problémů, každému je chválila a říkala, jaký to jsou fajn kluci. Přesně jako ty jsem je vláčela po výletech, po dovolených, nakupovala všechno, na co jejich parodie na matku kašle apod.. Trvalo to přesně do doby, než jsem otěhotněla.

Jednak se ve mně určitě vzbouřily hormony, druhak jsem si začala víc uvědomovat svoje postavení. To nejsem já, kdo připravil děti o tátu. To nejsem já, kdo má každý druhý víkend nezasloužené a neoprávněné volno a o dovolených se válí u moře se SVOJÍ rodinou. Nepřeju ti, aby ses dočkala toho, že až se ti narodí vytoužené miminko, budeš bývat celé víkendy zavřená v ložnici jenom proto, abys ho v klidu nakojila, přebalila, uspala a aby sis vůbec aspoň trochu odpočinula. Bez dotěrných puberťáků, kteří ti mezitím zplundrují lednici, vybílí spižírnu a na památku ti po všech koutech nechají hromady špinavého spodního prádla. Ty nebudeš trávit romantické víkendy a krásné dovolené se svojí vlastní rodinkou.A právě poznání, že nemáš žádné soukromí, je na tom nejhorší. Byl to radikální obrat o 180°. Obávám se, že chlapi nejsou s to pochopit, že pokud mají v životě dvě ženy (byť už jedna bývalá), nemají jednu velkou rodinu, ale dvě různé rodiny. Nikdo nemůže donekonečna té první jenom dávat (ať už peníze, volnost nebo pomocnou ruku) a od druhé neustále jenom vyžadovat (aby žila nejen svůj život, ale kvůli jeho závazkům taky život bejvalky).

Chce to hodně pochopení, ale ne od nové manželky, ale od jejího partnera.

Tenhle pribeh znam. je jak pres kopirak. S tim rozdilem, ze ja jsem byla ten doterny pubertak. A kdyz te tak ctu, tak jsem vdecna za svoji nevlastni mami...teda aspon doufam, ze ona se necitila vuci nam takhle.

helena — 22. 11. 2007 7:32

kdo má každý druhý víkend nezasloužené a neoprávněné volno a o dovolených se válí u moře se SVOJÍ rodinou

viise, jak to tak čtu, bývala bych byla ráda rozvedená, abych měla to volno aspoň každý druhý víkend a nemusela být svým vlastním dětem k dispozici 365 dní v roce 24 hodin denně, případně se mohla válet o dovolené kdekoli. Oni už se puberťáci takhle chovají VŠICHNI, víš. Dost mi připomínáš nevlastní máti, která neměla mimi, ale dítko o rok mladší než já, dávala velmi najevo, jak je nerada, že jsem (s výjimkou domácích prací). Její pubertální chlapeček se choval tak, jak popisuješ, což bylo v pořádku, ale já jsem dostala držkovou v okamžiku, kdy jsem si po večeři dovolila ještě namazat chleba (ne vyžrat lednici). No a místo dovolené s rodinou jsem chodila po brigádách. Naštěstí to trvalo jen pár let, ale buď ujištěná, že tohle se nezapomene do smrti.

pecule — 22. 11. 2007 9:13

Viise docela by me zajimalo jak bys mluvila v pripade, ze byste se s manzelem rozesli. Takze bys mu rekla, vim ze uz nejsme rodina, nase dite by mohlo tvoji novou partnerku obtezovat, tak samozrejme s tim pocitam a bud s nim v kontaktu jak budes chtit, teda jak bude chtit nova partnerka, jestli ji moje dite bude vadit, tak to neni problem, nemusis si ho brat vubec.
Nevim nevim, ale mám pocit, ze by jsi sakra otocila.

Oxi — 22. 11. 2007 9:31

Viise je uzasne ako deti svojho partnera milujes. Mali by ta uz teraz prehlasit za svatu. Matka Tereza je proti tebe luza.
Mas pravdu: jeho ex je prisera a vobec si nezasluzi ani den bez svojich deti. Ak by ich otec chcel mat kazdy druhy tyzden u seba, podla spravnosti by mali byt neustale s tou skazenou zenskou, ktorej hovoria mama a mali by ju co najviac trestat za jej obrovske hriechy. Ona nema ani len najmensie pravo na oddych a uz vobec nie valat sa niekde u mora ... jedine tak u Severneho ladoveho oceanu v gulagu. A ti parchanti, nepochadzajuci z tvojho tela, ktori ti nicia zivot, ti by mali skoncit minimalne na hranici, aby sa z nich to svinstvo vypalilo.

PS: Dufam, ze ti to zivot raz vrati minimalne rovnakou mierou :fuck:

Martina1980 — 22. 11. 2007 9:38

Andrejka napsal(a):

Ahojky holky,rozhodla jsem se vám napsat a to proto,že třeba některá z vás prožívá podobnou situaci jako já nebo mi některá dokážete aspon trošku poradit jak z této ošemetné situace ven...Tak asi bych mela začít tím že jsem rok vdaná,s manželem jsme spolu prvně 2roky žili a pak se rozhodli vzít.Manžel má z prvního vztahu 2 děti.No,a tady je to moje trápení...před svadbou jsme se z manželem dohodli že nám děti nikterak nebudou zasahovat do naší rodiny,nechtěla jsem aby mi je vodil domů ani jinak abych se musela podílet na jejich zaopatření,nepočitaje samozřejmně výživné,to platíme pravidelně a včas.Ale tím to pro mě hasne,nechci s němi nikam jezdit ani se o ně starat...a proč?manžel má z bývalého manželství spoustu dluhů,které si udělal společně s bývalou...dále jim nechal po rozvodu veškeré vybavení bytu v hodnotě cca200tis.Teoreticky ke mě přišel s jednou taškou a nehledě na to že my budem spolu ještě ty jejich dluhy platit pěknou řádku let.Ipřesto všechno jsem si ho vzala a chci s ním žít,už jsem se se vžím smířila a snažím se šetřit aby jsme co nejvíce poplatili...nehledě na to že musím mému 4letému synovy odepírat spoustu věcí...Ale nemohu se nikdy smířit s tím že mi sem chce táhat ty děcka,strašně já nesnáším,mám proti nim úplnou averzi...a nemohu s tím nic dělat!!Vytáčí mě že oni maj všechno,drahé hračky a oblečení..a můj syn nic..jsou rozmazlení,drzí,člověk jim nic nezmí říct..a to maj teprve 6 a 8 let.Z mého pohledu prostě smradi...manžel to říká taky ale jak je s němi tak by se....už dokonce nechci jezdit ani k jeho rodičům když si je bere....Nevím jestli jsem moje pocity trochu vysvětlila,ale třeba mě někdo pochopíte....My se jinak s mužem k vůli ničemu nikdy nehádáme,jen tohle téma...zatím jsem si skoro vždy prosadila svou a děcka mi sem nevodil,ale mám strach do budoucna...chceme si brát hypotéku na byt,mít druhé dítě a mám obavy aby se nám manželství nerozpadlo a já nezůstala sama se dvěma dětmi a s hypotékou na krku.....

S temi dluhy to jasne chapu.. asi bych vlastnim detem zaridila nejaky sporeni jenom pro ne, abych nemusela mit ten pocit ze manzelovi deti dostavaji vic...
Kazdopadne nesouhlasim s tim, ze po manzelovi nechces, aby ti jeho deti tahal do zivota... Deti nejsou kus nabytku a uz je pro ne tezky to ze se rodice rozvedli... Jakpak se asi musi citit, kdyz jim tata vysvetluje, proc si je nemuze vzit domu.. :o/  nemluve o tom, ze jsi do manzelstvi sla dobrovolne s vedomim ze uz deti ma..

Oxi — 22. 11. 2007 10:06

Som v soku z toho, ako svorne tvrdite, ze deti vasich partnerov z predchadzajucich vztahov su rozmaznane, nevychovane (casto hnusne bestie). Skusili ste sa niekedy zamysliet nad tou detskou dusou? Nad tym, aky chaos im v zivote, v hlave, v srdci narobil rozchod ich rodicov? Nad tym, ze su to deti, ktore sa snazia vymedzit si svoj zivotny priestor, skusaju kam az ich kto pusti - nad tym, ze to robi kazdy clovek, kazde dieta? Zamyslali ste sa nad tym, ze to dieta vas v svojom zivote pravdepodobne vobec nechcelo (pretoze by chcelo mat SVOJU POVODNU rodinu) a vy si len tak pridete a vsetky prejavy jeho vzdoru, bezmocnosti, nespokonosti s danym stavom povazujete za zlu vychovu (samozrejme nie svojho partnera ale jeho ex partnerky)? Ono vas v svojom zivote nechcelo a vy si pridete a budete nad nim ohrnat nos, hadzat na neho hnusne ksichty a snazit sa mu menit zivot ... Ak su tie deti podla vas skutocne nevychovane, tak podstatnu zasluhu ma na tom aj vas novy partner (cca 50%) - tak ked to je clovek, ktory vobec nedokaze vychovavat deti, preco ste s nim? Ak vam zalezi na novom partnerovi, preco vam nezalezi na tom, aby jeho deti, ktore su jeho castou, dostali od vas aspon to, co si zasluzi kazdy clovek od "svojho blizneho"? Asi vam este nedoslo, ze tak, ako su vase deti vasou nedelitelnou sucastou, ktorej by ste sa neboli ochotne vzdat, tak su aj sucastou ich otca, z ktoreho maju presnu polovicu DNA a nemate pravo chciet aby sa ich koli vam vzdal. A ak to pozadujete, ako Andrejka, nezasluzite si ziadneho partnera a ani vlastne deti. A ak so sebou necha chlap manipulovat ako ten od Andrejky, koli nejakej blbej cuze sa vzda vlastnych deti, ktore ho potrebuju, nezasluzi si tiez ziadne deti. Ano, OK, laska nieje za zasluhy, ale ak take ste, tak ani neviete co je to laska ...

Pecule, tebe (vam) drzim palce. Vychovavaj, ak si presvedcena ze mas pravdu a je to v zaujme dietata, rob to. Ale snaz sa skor vysvetlit jej, preco nechces, aby napr. tu Fantu pila, tak, aby si jej ju ty nezakazala, ale aby ju ona sama nechcela. S laskou a cistym srdcom (bez zavysti a odporu, ktory ma Andrejka, popripade viise) sa da dosiahnut vela. Tomu dietatu len pomozes a raz sa ti to mozno vrati. A pokial aj nie, budes mat ty sama aspon dobry pocit - a to je tiez vela.

Ziadne dieta na svete si nezasluzi, aby si na nom zakomplexovany dospelak dokazoval ze je nieco viac.

sisa70 — 22. 11. 2007 10:11

... tady ani tak nejde o děti, ale o  to, že druhé ženy musí dokázovat, že jsou lepší jak ty první. A naopak. Děti jsou tím nejnázornějším nástrojem. Jak jednoduché je poukazovat na to, jak jsou děti nevychované, špatně oblečené, rozežrané,a naopak že se od nové paní vrací rozjívené, hladové, a já nevímco ještě ....

Kolikrát mám pocit,  že na tom, že někteří otcové čím dál tím míň vídají své děti z prvího manželství, mají v mnoha případech velký podíl právě jejich druhé ženy.
Vždycky mně zahřeje u srdce, když vidím rodiny, kde jsou obě strany schopné se dohodnout a nehrotit. První i druhé ženy berou situaci tak, jak přichází a umí si užít volna bez dětí i domácnost s několika dětmi, i když ne vlastními, navíc. Před takovými smekám ....

Martina1980 — 22. 11. 2007 10:18

Oxi, svata pravda.

Moji rodice se napriklad hadali jak psi, kdyz jsme byli decka a asi nebyli moc stastni, ale nastesti jim na nas zalezelo vic nez na jejich "stesti", takze z nas vyrostlo to, co je a za to bychom meli byt vdecni..

Umim si ale predstavit, kdyby se rodice rozvedli a ja nemohla za tatem domu kvuli nejake rajde', asi bych taky mela par probrecenych noci..

viise — 22. 11. 2007 11:45

Milá Oxi,

1. druhá manželka není a nemůže být nevlastní matka, pokud z nějakého důvodu manželovy děti skutečně nevychovává (a jsem pevně přesvědčená, že kdyby k tomu z nějakého důvodu došlo, nejen já, ale i Andrejka by se k nové situaci postavila čelem a řešila by ji ve prospěch všech zúčastněných. Už jenom to, že o svém problému píše, znamená, že se snaží hledat nejschůdnější cestu.)
2. ani já, ani Andrejka a ani všechny další ženy, které ji z jakéhokoliv osobního důvodu chápou, se nevyjádřily v tom smyslu, že si nepřejí, aby se partner s dětmi z prvního manželství stýkal a všemožně je podporoval
3. nevšimla jsem si, že by kterákoliv z nás uvedla, že by děti o víkendech a dovolených jakkoliv omezovala, peskovala nebo nedejbože šikanovala

Jde jen o to, že druhá žena to má opravdu mnohem těžší, než ta první, když si zakládala svou rodinu. A že si posteskneme nad svým opravdu trochu nespravedlivým postavením? Od toho tu přece tahle diskuze je! Takže méně silných slov a trochu víc nadhledu.

helena — 22. 11. 2007 12:04

viise, dovol, abych tě trochu opravila.
Ty děti totiž vychováváš i tehdy, kdy "jenom" přijdou na víkend. (Chtěla jsem původně napsat "na návštěvu", ale nějak si myslím, že u táty by měly mít druý domov, ne být návštěva, občas pouze trpěná.) A to, jak se k nim chováš, jak na ně reaguješ to je děvče taky výchova.
Že "druhá žena to má opravdu mnohem těžší"? Jednak to obvykle mají nejtěžší ty děti, protože jim se rodina se všemi jistotami rozpadla, jednak druhá žena by měla počítat s tím, že dítě není jen "závazek" (fuj), ale, jak píše Oxi, polovina z každého rodiče, tedy i jejího nového manžela. Proč by to tedy měla mít těžší, když do toho jde dobrovolně?
A "nespravedlivé postavení"? Tím jako myslíš, že máš doma jednou za 14 dní "cizí děti", zatímco jejich matka má volný víkend na tvůj úkor?

pecule — 22. 11. 2007 12:05

Mile nove partnerky, od toho co vnimame jako problem se nema utikat (nutit otce nevidat sve deti), prestoze se to muze zdat jako nejsnazsi reseni, ale je to reseni jen a pouze pro vas nikoli pro deti a vaseho partnera. Problemy se mají resit (snazit se vychovavat, vysvetlovat), i kdyz je to hodne slozite, casto to boli a mate pocit, ze brzo spadnete na hubu. Mate si nastavit pravidla a trvat na jejich dodrzovani, to je v poradku. Ale tim pravidlem by nemelo byt zavrit dite na vikend v pokoji, abyste měli klid, vzdyt ten klid zase mate dalsi vikend, ne? Navic mate deti jen jednou za 14 dni, tak to snad neni zase takovy problem vymyslet nejakou zabavu. Jo a i kdyby matka jezdila co vikend na vylety a dovolene, tak co na tom jako je? To ji to zavidis viise? Tak jezdi taky. Pochopila bych to, pokud by matka plakala, ze stale nema kacky, handrkovala se o vyzivne (v pripade, ze platite dostacujici), jezdila jen bez deti, ale o tom nepises, takze to tak asi neni. Deti opravdu muzou byt nevychovane, to je jasne, dokud zil otec s matkou, tak to urcite nebyla jen jeji vina, ma na tom svůj podil taky. Je jasne, ze pokud dite je potom u matky, tak ma vetsi vliv ona a otec, resp. ty a otec vliv mensi, ale mate ho taky. To, ze se deti chovaji jak popisujes (pokud to tak opravdu je a nevidis uz jen to spatne) je i dusledek toho, ze jste jim nenastavili s partnerem pravidla, takzr bych videla chybu ne v detech, ale v tobě a hlavne tvem partnerovi.

Oxi — 22. 11. 2007 12:11

viise, zamysli sa, nadychni a skus citat, kym nieco napises. Co toto?:

Andrejka napsal(a):

...Ale nemohu se nikdy smířit s tím že mi sem chce táhat ty děcka,strašně já nesnáším,mám proti nim úplnou averzi...a nemohu s tím nic dělat!!Vytáčí mě že oni maj všechno,drahé hračky a oblečení..a můj syn nic..

A precitaj si po sebe co si napisala ty sama ... To je stesk? Kdeze ... To je len zavyst, zloba, snaha zbavit sa "cudzich harantov" ... Skutocne vidiet ze si sa k "problemu" postavila celom.
Taku ako ty som uz viise zazil. Chcela rodinu, chcela vsetko, ale len pre svoju dceru. Ta moja "nebola hodna", nezapadala jej do JEJ rodiny, pretoze nebola z nej. Cokolvek pre jej dceru bolo normalne, cokolvek pre moju "nieco naviac". A to dieta vyciti. Ale nastastie som to vycitil a vsimal si na roznych prejavoch aj ja ...

Míša Kulička — 22. 11. 2007 12:18

viise, ale všechny ty ženy věděly o tom, že jejich partner ty závazky má. Nikdo je nenutil do toho jít.
Už ten název tohoto vlákna - Cizí děti ... Jak cizí? Jsou to děti mého partnera, člověka, kterého miluju, proboha. Jsou jeho součástí. Jsem s ním tedy i s vědomím, že ty děti má, a že k nim má nějaký vztah, a že pokud ten vztah naruším, tak mu tím hodně ublížím. A chci ublížit člověku, kterého miluju?
A z druhé strany - já si opravdu nedovedu představit, že by nějaká nová křepelka mého bývalého vyčítala mé dceři, že si např. vzala něco z ledničky. Doma se chová naprosto stejně - chovají se tak téměř všici puberťáci a chovali jsme se tak i my v pubertě ... :jojo:

A s tím nezaslouženým a neoprávněným volnem, viise - uvědomuješ si, že ty první manželky na své děti většinou zůstanou samy? A to jak po stránce výchovné a vzdělávací, tak po stránce finanční? Nedovedeš si vůbec představit, co to je zůstat s dítětem na všechno sama. Že musíš stíhat vypravit a příp. i dopravit dítko ráno do školky/školy, odpoledne stíhat přijít před zavřením, oběhnout všechny kroužky, pomoct s úkoly, udělat večeři .... Že máš najednou polovinu příjmů, protože výživné ti nepokryje ani desetinu toho, cos měla na rozpočet dříve, že si tedy nemůžeš dovolit snížit pracovní úvazek, ale často musíš přibrat ještě další výdělečné aktivity, že ti při tom všem vůbec nezbývá čas na sebe .... Je to sakra jiné, než když jsou na to dva. Já si pamatuju, že jsem ten jeden volný víkend v měsíci téměř celý prospala, jak jsem byla ze všeho vyčerpaná.

sisa70 — 22. 11. 2007 12:23

Oxi napsal(a):

viise, zamysli sa, nadychni a skus citat, kym nieco napises. Co toto?:

Andrejka napsal(a):

...Ale nemohu se nikdy smířit s tím že mi sem chce táhat ty děcka,strašně já nesnáším,mám proti nim úplnou averzi...a nemohu s tím nic dělat!!Vytáčí mě že oni maj všechno,drahé hračky a oblečení..a můj syn nic..

A precitaj si po sebe co si napisala ty sama ... To je stesk? Kdeze ...

.... holky, uvědomte si, že i vy se jednou můžete dostat do role minulé manželky, která své děti posílá 1x14 dní k nové ženě svého BM. :butter:
Ruku na srdce, jak by jste chtěly, aby se k vašim dětem chovala?

Chápu, že jste si naplánovaly život, do kterého mnohdy "cizí" děti nezapadají, ale možná, čím více si plánujete, tím víc vás život zkouší ;)

pecule — 22. 11. 2007 12:28

víš Míšo Kuličko ono to taky není vždycky jak popisuješ, najde se i matka (doufám, že jich není moc), která neřeší odvézt dítě do školy a ze školy, která neřeší dopravu dítěte na kroužek (dokonce mu některé zruší), která dokonce neřeší ani tu večeři a nechá dítě v 8-mi letech každý den si namazat chleba. Ale to je zase trochu jiná kapitola a o něčem jiném než je tohle vlákno..

Selima — 22. 11. 2007 12:29

viise napsal(a):

Milá Ráčku ze 4.9.2007 (a ostatní optimistky),

opravdu ti přeju, aby ti to vydrželo, ale mám tuhle zkušenost. Když jsme se s manželem brali, měly jeho závazky cca 8 a 12 let (rozvod na žádost bejvalky, prý pro náhlý nepřekonatelný odpor). Taky jsem je tehdy brala bez problémů, každému je chválila a říkala, jaký to jsou fajn kluci. Přesně jako ty jsem je vláčela po výletech, po dovolených, nakupovala všechno, na co jejich parodie na matku kašle apod.. Trvalo to přesně do doby, než jsem otěhotněla.

Jednak se ve mně určitě vzbouřily hormony, druhak jsem si začala víc uvědomovat svoje postavení. To nejsem já, kdo připravil děti o tátu. To nejsem já, kdo má každý druhý víkend nezasloužené a neoprávněné volno a o dovolených se válí u moře se SVOJÍ rodinou. Nepřeju ti, aby ses dočkala toho, že až se ti narodí vytoužené miminko, budeš bývat celé víkendy zavřená v ložnici jenom proto, abys ho v klidu nakojila, přebalila, uspala a aby sis vůbec aspoň trochu odpočinula. Bez dotěrných puberťáků, kteří ti mezitím zplundrují lednici, vybílí spižírnu a na památku ti po všech koutech nechají hromady špinavého spodního prádla. Ty nebudeš trávit romantické víkendy a krásné dovolené se svojí vlastní rodinkou.A právě poznání, že nemáš žádné soukromí, je na tom nejhorší. Byl to radikální obrat o 180°. Obávám se, že chlapi nejsou s to pochopit, že pokud mají v životě dvě ženy (byť už jedna bývalá), nemají jednu velkou rodinu, ale dvě různé rodiny. Nikdo nemůže donekonečna té první jenom dávat (ať už peníze, volnost nebo pomocnou ruku) a od druhé neustále jenom vyžadovat (aby žila nejen svůj život, ale kvůli jeho závazkům taky život bejvalky).

Chce to hodně pochopení, ale ne od nové manželky, ale od jejího partnera.

TY si NEVEDELA, že on už má - ako si to poeticky nazvala - záväzky??? To, že si netušila, do čoho ideš, je možné, ale určite to nie je chyba tých puberťákov... Nevedeli to ani oni - a na rozdiel od teba, oni ani nemali možnosť sa rozhodnúť. Nikto sa ich nepýtal na ich názor...

cilka — 22. 11. 2007 12:29

myslím, že 50% toho jak budou děti u nové manželky - partnerky přijaté, záleží na partnerovi

Míša Kulička — 22. 11. 2007 12:35

pecule napsal(a):

víš Míšo Kuličko ono to taky není vždycky jak popisuješ, najde se i matka (doufám, že jich není moc), která neřeší odvézt dítě do školy a ze školy, která neřeší dopravu dítěte na kroužek (dokonce mu některé zruší), která dokonce neřeší ani tu večeři a nechá dítě v 8-mi letech každý den si namazat chleba. Ale to je zase trochu jiná kapitola a o něčem jiném než je tohle vlákno..

Ale víš, že jsem se skutečně s žádnou takovou nikdy nesetkala? Asi mám štěstí na lidi :jojo:

Selima — 22. 11. 2007 12:38

No, ja som sa stretla s mamičkou, ktorá o dieťa vôbec nejavila záujem - ale možno o to jednoduchšie (???) bolo chlapca vychovávať... Bol v otcovej starostlivosti a hoci bol spočiatku pre mňa samozrejme tiež "cudzie dieťa", neskôr mi bol ako vlastný. S deťmi, ktoré sú trebárs pod iným vplyvom, atď., to môže byť zložitejšie, ale neverím, že nemožné.

Ráček — 22. 11. 2007 12:44

Viise,
možná jsem ( zatím , snad i trvale :D ) optimistkou a taky netvrdím, že se nemůže nějak změnit můj vztah ke klukům po narození " našeho " miminka , ale já je prostě beru tak jako že jsou " naši " !
Odpovídáš si v podstatě sama, ano chce to pochopení ze strany partnera a taky vždycky není všechno ideální, když jsem byla nemocná, požádala jsem ho, ať  spolu jedou k babičce  ! Vše je o domluvě..
Kluci jsou výborní, i když mají své nálady a řeči, ale absolvujem spolu moc akcí , posledně bruslení, hrajem si spolu a není mě vůbec líto peněz, které do nich investuju. Kluci mají radost a já mám pak radost, že se na mě těší a že se jim ani nechce domů ....:supr:

pecule — 22. 11. 2007 12:47

Miso to ze nikoho takoveho neznas je dobre, ale neznamena to, ze nikdo takovy neexistuje.. Ale urcite existuji daleko horsi pripady, jinak by nektera decka neskoncila treba v detskych domovech nebo u prarodicu (takoveho nikoho treba zase neznam ja).

Doubravka — 22. 11. 2007 12:53

Z pohledu toho dítěte, které mnoho let žilo v tom, že bylo pro nové partnery svých rodičů tím "cizím dítětem" hluboce smekám před těmi, kdož -pokud nejsou s to sžít se s dětmi svých partnerů - vztah v zájmu všech ukončí.

taurus — 22. 11. 2007 13:37

Míša Kulička napsal(a):

pecule napsal(a):

víš Míšo Kuličko ono to taky není vždycky jak popisuješ, najde se i matka (doufám, že jich není moc), která neřeší odvézt dítě do školy a ze školy, která neřeší dopravu dítěte na kroužek (dokonce mu některé zruší), která dokonce neřeší ani tu večeři a nechá dítě v 8-mi letech každý den si namazat chleba. Ale to je zase trochu jiná kapitola a o něčem jiném než je tohle vlákno..

Ale víš, že jsem se skutečně s žádnou takovou nikdy nesetkala? Asi mám štěstí na lidi :jojo:

Predstavim ti svoji mamu, jestli chces. :)

Eva36 — 22. 11. 2007 13:37

pecule: jj, takovou podobnou znám taky...ta dokonce zrušila holce obědy ve škole, protože jí nechutnaly, ale nijak jí nezajistila jiné jídlo (?) takže dívčina se čas od času u nás objeví a je hladová jako vlk, protože ráno nemá snídani, svačinu jí máma neudělá, obědy jsou zrušené (?!) ... nebo jí už měsíc nezaplatila kroužek, ač výživné pobírá tučné ... fakt nechápu ... no, to není moje věc, popravdě řečeno, ale občas mě to prudí. Držme se :) Čau.

Oxi: :godlike:

Ad "cizí děti": Holky, ty "cizí" děti jdou tak daleko, jak je jejich otcové a taky vy necháte. Jak známo, muži neradi řeší problémy, zejména jsou-li tyto výchovného či vztahového charakteru. Já jsem to vyřešila s mou "cizí" dcerou tak, že jsem jí jednoho dne sama řekla, co se mi na jejím chování nelíbí a vyslovila jsem přání, aby se tak nechovala. Šlo hlavně o to, jakým způsobem vyjadřovala, že se jí to nebo ono nelíbí. I já se snažím jí vycházet vstříc a i když bych jí třeba nafackovala, neudělám to, ale ovládnu se a jsem slušná. Prostě - chovám se stejně jako ke svojí dceři. (Tu bych taky někdy :dumbom: naše holky jsou navíc stejně staré.) Přitom všem mám na paměti to, co dobře popsal Oxi. Ta holka se mě vůbec neprosila, abych s ní byla. Ze všeho nejvíc by asi chtěla, aby její táta byl s její mámou, u ní doma, společně. Nepovedlo se a ona se tomu životnímu zklamání, té ztrátě iluzí brání tak, jak právě umí. Nějak tu ránu překonat musí. Ale já se zase na druhou stranu nehodlám ve svém domě cítit cizinkou, takže ji usměrňuju. Ovšem všeho s mírou a s pochopením. Já ji mám ráda, ale na zabití jsou občas všichni puberťáci. I ta moje, i ta přítelova ;)

Teď vypadám, že mám svatozář. Tak to zas ne. Já taky někdy pěkně vyletím, ale umím se i omluvit. Čím jsem starší, tak je toho lítání naštěstí míň.

Uvědomme si, že ty "cizí" děti jsou jen DĚTI. My jsme DOSPĚLÉ a měly bychom k té situaci přistupovat jako dospělé a ne jako když se na pískovišti hádáme, kdo komu rozbije bábovičku. Mě se osvědčil přístup stejný jako k vlastnímu děcku.

Oxi — 22. 11. 2007 14:16

taurus tak to mi je luto, ze si nieco podobne musela zazit :(

Míša Kulička — 22. 11. 2007 14:28

taurus napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

pecule napsal(a):

víš Míšo Kuličko ono to taky není vždycky jak popisuješ, najde se i matka (doufám, že jich není moc), která neřeší odvézt dítě do školy a ze školy, která neřeší dopravu dítěte na kroužek (dokonce mu některé zruší), která dokonce neřeší ani tu večeři a nechá dítě v 8-mi letech každý den si namazat chleba. Ale to je zase trochu jiná kapitola a o něčem jiném než je tohle vlákno..

Ale víš, že jsem se skutečně s žádnou takovou nikdy nesetkala? Asi mám štěstí na lidi :jojo:

Predstavim ti svoji mamu, jestli chces. :)

Nemusíš, dovedu si představit, že takoví lidé existují, ale asi jich zase tolik není. Ale na druhé straně, všechno zlé je pro něco dobré. Určitě jsi byla daleko dřív samostatnější než většina tvých vrstevníků, ne?

taurus — 22. 11. 2007 14:30

Oxi napsal(a):

taurus tak to mi je luto, ze si nieco podobne musela zazit :(

Ono to ve finale nebylo zase az tak hrozny, protoze mamca dostala rozum a odesla od nas. Nastesti jsem vyfasovala dobrou nevlastni mami, ktera nas nebrala jako cizi haranty. :) I kdyz pravda, ze k vlastnim detem  ma asi jiny vztah ale mohlo to dopadnout mnohem hur.
konec dobry, vsechno dobre. :supr:

taurus — 22. 11. 2007 14:35

Míša Kulička napsal(a):

Nemusíš, dovedu si představit, že takoví lidé existují, ale asi jich zase tolik není. Ale na druhé straně, všechno zlé je pro něco dobré. Určitě jsi byla daleko dřív samostatnější než většina tvých vrstevníků, ne?

Mama pak odesla, takze to mi nadelalo v zivote vetsi paseku nez to, ze jsem nemela svaciny do skoly, nevyprane ponozky a s oblibou me nechavala samotnou doma pres noc.  Nerekla bych samostatna spis zavislejsi nez je zdravo a az hystericky se vyhybajici partnerskym vztahum. Ale ja to nejak zpracuju :jojo:. :)
PS ale navzdory tomu, ze odesla tak to posledni dobou vnimam velmi pozitivne.

Míša Kulička — 22. 11. 2007 14:40

Tak to jo. Držím palec, ať máš zpracováno co nejdřív :supr: