Veď mě,dobrotivé světlo,nepropustnou tmou,veď mě do bezpečí.Již se snáší černá noc a já bloudím ztracený,veď mě do bezpečí. Dosud jsem nepoznal úzkost a nikdy jsem nežádal,abys mě chránilo.Vždy jsem kráčel vlastní cestou,avšak nyní prosím,veď mě do bezpečí.Kéž s novým jitrem přivítá mě úsměv andělů,které jsem kdysi miloval a na něž jsem zapomněl. (John Henry Newman: Veď mě, dobrotivé světlo)