Odmietaj si čo chceš, máš na to sväté právo, ale ja osobne poznám NIEKOĽKÝCH starých ľudí, ktorí nechcú ani byť v blízkosti "cudzích" ľudí, a teda ich radšej bojkotujú všetkými možnými spôsobmi. (Jeden sa napríklad rozhodol, že sa oňho musia starať vlastné deti, hoci tie žijú inde a starať sa nemôžu - ale starký tvrdí, že to je ich psia povinnosť, a basta! A robí ošetrovateľkám - aj jednému ošetrovateľovi - napriek.) Druhá vec je, že človek chápe aj ich motiváciu - ale to nič nemení na tom, že strpčujú život sebe aj druhým - či už vedome, často podvedome (jedna pani po čase priznala, že je znechutená a frustrovaná z toho, že už potrebuje pomoc, a dáva to všetkým naokolo vyžrať.)
A tretia vec je - ako mi taktne občas pripomenie kamoška-  že ktovie, aké/akí budeme my...

Selima napsal(a):

Odmietaj si čo chceš, máš na to sväté právo, ale ja osobne poznám NIEKOĽKÝCH starých ľudí, ktorí nechcú ani byť v blízkosti "cudzích" ľudí, a teda ich radšej bojkotujú všetkými možnými spôsobmi. (Jeden sa napríklad rozhodol, že sa oňho musia starať vlastné deti, hoci tie žijú inde a starať sa nemôžu - ale starký tvrdí, že to je ich psia povinnosť, a basta! A robí ošetrovateľkám - aj jednému ošetrovateľovi - napriek.) Druhá vec je, že človek chápe aj ich motiváciu - ale to nič nemení na tom, že strpčujú život sebe aj druhým - či už vedome, často podvedome (jedna pani po čase priznala, že je znechutená a frustrovaná z toho, že už potrebuje pomoc, a dáva to všetkým naokolo vyžrať.)
A tretia vec je - ako mi taktne občas pripomenie kamoška-  že ktovie, aké/akí budeme my...

Tím co tady píšeš mi jen potvrzuješ to co jsem psala já sama.

Cituji: “ jen zoufalý lide dělají zoufalé a sebepoškozující kroky.
Staří kterým ubývá sil, jsou nemocní,mají bolesti a ruzné potíže , jsou přirozeně frustrovaní a zoufalý. To ovlivňuje dost jejich mysl a jejich chování pokud teda nejsou zrovna nějak i duševně poškozeni. “

I příklady těch co bojkotují cizí pomoc a vydupávají si pomoc od svých děti jsou ve stejné kategorii nemocných, zoufale odkázaných na pomoc druhých, frustrovaní a zoufalý což podvědomě ovlivňuje jejich mysl a to neznamená nic jiného než to že tím nevědomě škodí a bohužel i sobě. 
Vědomý  člověk znovu opakuju ,nebude záměrně vědomě škodit protože si bude vědom toho že neškodí jen druhým ale v konečném důsledku také sám sobě.  Už jen tím že nedocílí své spokojenosti žádným bojkotem a ještě se takovému může stát to, že ho ošetřovatelky obdaří zpětně svou frustrací a nesnášenlivostí.  Dokonale začarovaný kruh.

Selimo že máme právo nejen na odmítání které jsem uvedla ale i na své názory nebo poznatky , snad není ani nutné připomínat.
Myslím že v tom máme snad všichni jasno.

Na příběhu zakladatelky je krásně, přímo čítankově vidět, že s takovým člověkem, jako je její otec, nelze žít, nelze ho změnit. On trochu ubere, když mu něco je, ale jakmile je ve formě, trpí partner a celé okolí. Pokud se někdo takhle projevuje, prostě pryč od něj. Bez ohledu na to, zda děti jsou či ne, bez ohledu na to, zda žena má finance nebo ne. Vždycky je nějaký způsob, jak ten odchod vyřešit.

Selima napsal(a):

Njn, ale od otca "sa odchádza" ťažšie ako od partnera.... Rodič je rodič a dieťa je dieťa, holt.

Je to těžké vždy, bez ohledu na roli dané osoby v našem životě. Tam jde spíš o moment, kdy byla dovršena poslední kapka.. pak už to jde samo. I když se to do té doby zdá nemožné.