mio, do poslední tečky souhlasím

Jsem 8, ale občas mě baví čáry změnit a psát jako 6 (v tom případě ale platí jen první 3 věty charakteristiky šestky).

Jinak co se týče dětí, naprosto souhlasím s Miou. Ten návrh je opravdu hrozný. Protože už to vidím - hlídání dětí zajištěno, povinnost sloužit noční služby.
Přitom první tři roky dítěte jsou naprosto stěžejní, v nich se tvoří úplně vše. Dítě se "dopéká" a na to jsou třeba ty nejbližší osoby, stálé a známé prostředí. Proto já třeba odsuzuju i školky pro dvouleté. To, aby dítě dostalo dobrý základ v rodině, je nejdůležitější na světě. A je jedno, jestli ta rodina má auto, podnájem nebo drahý barák.
Já sama jsem byla samoživitelka, která sloužila i noční služby. Vím, co to je. Já ale měla velké štěstí, že mi syna hlídali u nás doma prarodiče. Navíc, noční i odpolední u samoživitelek se řeší nejen ve věku do 6 let. Tam si musíte zajistit hlídání podstatně déle.
To, že si Leno z tohoto období nic nepamatujeme, nic neznamená. Já i moje stejně staré kamarádky jsme měly mateřskou 3 roky a vlastně ani neznám nikoho, kdo by si ji nějak významně zkrátil.

mia napsal(a):

LENNNA napsal(a):

mia napsal(a):

Ta doba, kdy je dítě malinké a potřebuje svoji rodinu, je tak krátká.......strčit ho někde do úschovny mi přijde mimořádně necitlivé. Proč ty děti potom mít......

Ale nic není tak jednoduché... v dnešní době je plno samoživitelek, které ty děti do úschovy dát prostě musí.

A proč je v dnešní době tolik samoživitelek? kde se vzala ta lehkomyslnost otců, se kterou opouští své rodiny? Nebo i matek, i tyto případy dnes jsou.....kam se poděl ten základní pud chránit svá mláďata? To jsou právě ty důsledky, na které psychologové upozorňují....a které nikdo nechce slyšet.....neschopnost udržet rodinu.

Ale to se neptej mě   Já jen říkám, že samoživitelka musí do práce, ať chce nebo nechce a musí dát to dítě do jeslí.

Judyna napsal(a):

Jinak co se týče dětí, naprosto souhlasím s Miou. Ten návrh je opravdu hrozný. Protože už to vidím - hlídání dětí zajištěno, povinnost sloužit noční služby.
Přitom první tři roky dítěte jsou naprosto stěžejní, v nich se tvoří úplně vše. Dítě se "dopéká" a na to jsou třeba ty nejbližší osoby, stálé a známé prostředí. Proto já třeba odsuzuju i školky pro dvouleté. To, aby dítě dostalo dobrý základ v rodině, je nejdůležitější na světě. A je jedno, jestli ta rodina má auto, podnájem nebo drahý barák.
Já sama jsem byla samoživitelka, která sloužila i noční služby. Vím, co to je. Já ale měla velké štěstí, že mi syna hlídali u nás doma prarodiče. Navíc, noční i odpolední u samoživitelek se řeší nejen ve věku do 6 let. Tam si musíte zajistit hlídání podstatně déle.
To, že si Leno z tohoto období nic nepamatujeme, nic neznamená. Já i moje stejně staré kamarádky jsme měly mateřskou 3 roky a vlastně ani neznám nikoho, kdo by si ji nějak významně zkrátil.

To je pravda!

mia napsal(a):

Judy, podle výrazu "nedopečené děti" soudím, že budeš asi z příbuzného oboru.....ten se totiž používá jen "mezi námi".....a je velice trefný a výstižný.....vyndej z trouby nedopečený koláč......zhroutí se ti, pokazí........tak to je.
Zaškolování dvouletých je taky tragédie.....jak říkáš, do 3 let mají děti biologickou potřebu matky a rodiny....někteří i déle, je to indivindi.....i když přijdou někteří dvouletí do kolektivu zdánlivě šikovní a samostatní, později si začínají tu potřebu batolecí péče vynahrazovat......třeba až ve 4-5 letech......"neumím, nezvládnu, nechciů.... žvatlají, chtějí se s každým mazlit, přitom mazlit by se měli jen s rodiči - rodinná intimita je pro dítě velice důležitá i do budoucna.

Co dítě, to originál. Tabulky a všeobecné předpoklady mě vždy děsily. Ze tří sourozenců jen jeden alkoholik a gambler, proč, když rodiče a celkově rodina spořádaná? Matka prohnaná exekucemi vychová tři děti samostatné a zodpovědné a jedno jde v jejích šlépějích.. a těch příkladů je kolem nás nespočet. 100 % z těch dětí má být řízeno a řešeno na základě tabulek a všeobecných předpokladů, ale pasuje to jen na část. To co píšeš určitě platí na většinu, ale my byli vždy mimo. Úplně slyším doktorku a následně učitelku ze školky, jak na mě vřískají "No ale to neodpovídá tabulkám!!". Měly pravdu, nezapadáme a proto si vše řešíme tak, aby to vyhovovalo nám a našim dětem, bez ohledu na to, co nám říkají tabulky nebo společenské (vědecké) dogma Pořád si totiž myslím, že svým dětem rozumím o krapánek víc, než tabulky
Pointa je, že život není tabulka a říct, že něco je špatně nebo dobře neznamená, že je to platné pro všechny a vždy. Těch proměnných je tam tolik, že by to snad ani excel neodřádkoval..

Judyna napsal(a):

Tak to můj způsob psaní písmena X je stálý a neměnný - odpovídá číslu 6. Ale ta charakteristika na mě teda vůbec nesedí.

taky píšu X stejně...................jsem 2.............ale tak úžasná tedy nejsem, taky to moc nesedí

Jistěže mají! Lidi se podle těch retuší zdevastujou natolik, že pak musej pomoc retušérů sami vyhledat 🤡

Fuj! Až se mi zvedl kybl

Mnoho mladých, ale i dost starších, netuší, že ze dveří se nejdřív vychází a až pak se do nich vchází. Asi o tom taky ještě nikdy neslyšeli. A nebo musí vejít současně. Vždycky spěchají a neodpustí si projevit svou důležitost.

vrabčák napsal(a):

Mnoho mladých, ale i dost starších, netuší, že ze dveří se nejdřív vychází a až pak se do nich vchází. Asi o tom taky ještě nikdy neslyšeli. A nebo musí vejít současně. Vždycky spěchají a neodpustí si projevit svou důležitost.

To člověk pozná, takové "trestám" na místě Zablokuju vchod a nahlas dumám, že vždycky se dřív vycházelo a asi se to muselo změnit, že jsem to popletla.. Někdy se stane, že jde člověk zamyšlený a ani si neuvědomí, že by měl dát přednost.. nevadí mi podržet dveře a pustit někoho dovnitř, když vycházím. Naopak se mi spíš stává, že mi lidé dávají přednost i když vcházím. Pak jen prohodím, že mají přednost, abych se tam vešla a ušetříme si dohadování, kdo půjde první

Palomito, zajímavé postřehy.
Taky občas vychovávám......, ale opravdu jen občas.  Hodně lidí chodí po chodníku vlevo nebo se při vyhýbání cpou doleva, a já tvrdošíjně doprava. Nakonec to se mnou vzdají.
Jak ráda bych vychovala propletence na přechodech! Z nadhledu to sice může vypadat pomalu jako umělecké dílo , ale proč to lidi neznají nebo nechtějí dodržovat, prostě nechápu. Porušují to rodiče, a tak i jejich děti a děti těch dětí... A přitom to šíleně zdržuje, a tím pádem je na zebře často nebezpečno.

Upravil(a) vrabčák (28. 7. 2021 22:01)

Palomito, !

V obchoďácích nemám pocit, že jdu v protisměru - to totiž není pocit, to je fakt Odmítám procházet všechna oddělení se zbožím, jdu si jen za tím "svým". Na bloumání mezi regály mě neužije. Ovšem pokud bych byla v papírnictví, parfumerii, knihkupectví... tady bych nespěchala. Tolik krásných věcí se nedá neosahat
Když mě na chodníku míjí skupinka 2 a více lidí, většinou mají tendenci jít v houfu a čekají, že jim protichodec uhne třeba na obrubník. Neuhne Až dojdu k těsné blízkosti a oni stále nehodlají svoji skupinku zmenšit a nechat mě projít, zastavím se. Nic neříkám, jen stojím a koukám. Někdy se usměju, někdy se tvářím neutrálně. Nikoho nevychovávám, mlčím. Zatím (!) to vždy vyšlo - ten, kdo šel v mém protisměru nakonec sám uhne stranou a nechá mě v klidu projít. Taková malá pasivní agrese, s výsledkem a bez konfliktu:)