eremuruss napsal(a):

hell-en napsal(a):

hell,hlavne se neupinej k tomu,ze ,ze tvuj manzel bude fungovat jako otec.Doporucuju precist si knuhu od Petra Casanova -ctyri prany stesti.Tam jsem nalezla spoustu odpovedi na otazky co jsem potrebovala vedet ve svem zivote.

Jenže mně už nic jiného nezůstalo, než malá v břiše a vidina alespoň trochu normálně fungující rodiny.. pro co jiného mám žít, fungovat? To je jediné, co mě drží nad vodou, proč dýchám, proč se snažím dál v dobrém vycházet s manželem, proč se držím, abych nezahořkla, abych nespálila mosty, abych si nemusela říkat, že můj dosavadní život byl k ničemu, špatný a zbytečný... Abych neměla pocit, že jsem totální troska, že vlastně už nejsem žena, když mě muž vyměnil a trvalo mu to pouze 2 týdny, nebo že jsem tak špatná a zbytečná.

Presne takto se obvinuji zeny,ze nestoji za nic,kdyz je chlap opustil,take jsem to tak mela,uplne srazene sebevedomi,manzel ze me udelal uplnou nulu.Hodne odpovedi me na toto vsechno dal Petr Casanova,skoda jen,ze jsem nemela sanci si ho poslechnout pred 25 lety.

Také jsem to tam měla, sebevědomí v háji a valstně celý dosavadní vybudovaný život v háji. Jen v jednom to mám jinak. Stále více si uvědomuji, že jsem to byla já, kdo si nechal to sebevědomí srazit a s ním to u mne nemá moc společného. A začínám mít stále více pocit, že je mi teď lépe než ve vztahu, který byl úplně vyhořelý.
Bude to znít asi divně, ale přestává mi samota vadit a docela se těším domů na ten klid a pohodu. A svobodu.
Ano, samozřejmě že je ještě hodně situací, před kterými když stojím poprvé, tak je to fuška a často to ještě obrečím, ale to, co už se stává zase rutinou, je mnohokrát pak už snažší, než když se to musí řešit s ohledem na druhého.

cibule, ty jsi bojovnice!! a jsem moc, moc, moc ráda, že se ti daří

cibule napsal(a):

eremuruss napsal(a):

hell-en napsal(a):

Jenže mně už nic jiného nezůstalo, než malá v břiše a vidina alespoň trochu normálně fungující rodiny.. pro co jiného mám žít, fungovat? To je jediné, co mě drží nad vodou, proč dýchám, proč se snažím dál v dobrém vycházet s manželem, proč se držím, abych nezahořkla, abych nespálila mosty, abych si nemusela říkat, že můj dosavadní život byl k ničemu, špatný a zbytečný... Abych neměla pocit, že jsem totální troska, že vlastně už nejsem žena, když mě muž vyměnil a trvalo mu to pouze 2 týdny, nebo že jsem tak špatná a zbytečná.

Presne takto se obvinuji zeny,ze nestoji za nic,kdyz je chlap opustil,take jsem to tak mela,uplne srazene sebevedomi,manzel ze me udelal uplnou nulu.Hodne odpovedi me na toto vsechno dal Petr Casanova,skoda jen,ze jsem nemela sanci si ho poslechnout pred 25 lety.

Také jsem to tam měla, sebevědomí v háji a valstně celý dosavadní vybudovaný život v háji. Jen v jednom to mám jinak. Stále více si uvědomuji, že jsem to byla já, kdo si nechal to sebevědomí srazit a s ním to u mne nemá moc společného. A začínám mít stále více pocit, že je mi teď lépe než ve vztahu, který byl úplně vyhořelý.
Bude to znít asi divně, ale přestává mi samota vadit a docela se těším domů na ten klid a pohodu. A svobodu.
Ano, samozřejmě že je ještě hodně situací, před kterými když stojím poprvé, tak je to fuška a často to ještě obrečím, ale to, co už se stává zase rutinou, je mnohokrát pak už snažší, než když se to musí řešit s ohledem na druhého.

Ad. tučné - je to tak   A věřím, že k tomuto bodu nejspíše dospěje i hell-en, chce to jen čas.

Lenno, co autoškola?

cibule napsal(a):

Vzpomněla jsem si na jednu situaci, která mi teď odpadla. Je to domluva, co se bude dělat o víkendu.
Asi to známe všechny podobně...

Manžel leží u televize a něco sleduje. Dává tím najevo, že je "příjem informací v tuto chvíli vypnutý".
Přijde k němu žena a ptá se: "Co budeme dělat v sobotu? Má být hezky, tak bychom mohli někam vyrazit. Tedy pokud by se ti chtělo a nemáš nějaký jiný program..."
Manžel na to: "Mmmmhhhheemhhh."
Žena: "? Máš něco jiného? Nebo se ti nechce?"
Manžel: "Hmmmmmmeeee."
Žena: "No, jestli se ti nechce, tak se nic neděje. Byl to jenom návrh."
Manžel: "Jsi hluchá nebo co? Kolikrát ti mám ještě opakovat, že JO!"   

Tím nechci nijak degradovat muže. Píšu to jen pro pobavení, jak jsme jiní. Muži a ženy.

Teď jsi mě pobavila To u nás manžel chce často a rád chodit na různé výlety, ovšem ty destinace už nejsou tak populární. Vzpomínám, jak děti měly ve škole za úkol nakreslit pohlednici z prázdnin. No náš syn dal tu jedinou, na kterou si vzpomněl. Představte si prudký svah plný šutrů a zahalený v mlze. Jediné, co bylo vidět byly dvě olezlé a vypelichané borovice.. Učitelka mi to pak ukazovala, jakože co to má být?? Půlka čtvrtky na koso byla šedá, pár náznaků kamenů, na vrchu svahu ty dvě borovice a pozadí modré. Říkám, jéééé, to je tohleto, no buď ráda, že máš modré nebe, tam je většinou mlha. A ona, že kluk to chtěl mít celé šedé, ale přesvědčila ho, ať dá aspoň modrou oblohu. Nakonec jsem musela ukázat fotku a protože výkres docela věrně v rámci možností (nebe opravdu neodpovídalo) kopíroval naše výletní místo, dostal za jedna

Palomita napsal(a):

cibule napsal(a):

Vzpomněla jsem si na jednu situaci, která mi teď odpadla. Je to domluva, co se bude dělat o víkendu.
Asi to známe všechny podobně...

Manžel leží u televize a něco sleduje. Dává tím najevo, že je "příjem informací v tuto chvíli vypnutý".
Přijde k němu žena a ptá se: "Co budeme dělat v sobotu? Má být hezky, tak bychom mohli někam vyrazit. Tedy pokud by se ti chtělo a nemáš nějaký jiný program..."
Manžel na to: "Mmmmhhhheemhhh."
Žena: "? Máš něco jiného? Nebo se ti nechce?"
Manžel: "Hmmmmmmeeee."
Žena: "No, jestli se ti nechce, tak se nic neděje. Byl to jenom návrh."
Manžel: "Jsi hluchá nebo co? Kolikrát ti mám ještě opakovat, že JO!"   

Tím nechci nijak degradovat muže. Píšu to jen pro pobavení, jak jsme jiní. Muži a ženy.

Teď jsi mě pobavila To u nás manžel chce často a rád chodit na různé výlety, ovšem ty destinace už nejsou tak populární. Vzpomínám, jak děti měly ve škole za úkol nakreslit pohlednici z prázdnin. No náš syn dal tu jedinou, na kterou si vzpomněl. Představte si prudký svah plný šutrů a zahalený v mlze. Jediné, co bylo vidět byly dvě olezlé a vypelichané borovice.. Učitelka mi to pak ukazovala, jakože co to má být?? Půlka čtvrtky na koso byla šedá, pár náznaků kamenů, na vrchu svahu ty dvě borovice a pozadí modré. Říkám, jéééé, to je tohleto, no buď ráda, že máš modré nebe, tam je většinou mlha. A ona, že kluk to chtěl mít celé šedé, ale přesvědčila ho, ať dá aspoň modrou oblohu. Nakonec jsem musela ukázat fotku a protože výkres docela věrně v rámci možností (nebe opravdu neodpovídalo) kopíroval naše výletní místo, dostal za jedna

To je fakt naprd.
Ať jsi zdravá.

Viara napsal(a):

Ahoj, jsem tu nová a hledala jsem původně úplně jiné téma.
Ráda bych vás všechny, co jste si odtrpěly rozchod, nějak povzbudila, ale - možná je to noční hodinou - nenapadá mě nic. Rozvedla jsem se dávno, před 12 lety. A měla jsem po rozvodu pár vztahů. Ale dodnes se mi zdává o manželovi. Vnitřně to nezpracuji asi nikdy, i když normálně funguji a směju se, ale rozvod mě mrzí a mít možnost vrátit čas, znovu bych to neudělala.
Jediné, co mě utěšuje v té duševní bolesti, je to, že se mu snad s tou jeho vysněnou ženou žije hezky (jisté indicie tomu napovídají). Zaslouží si to, protože byl hodný. Já jsem pro sebe žádného dobrého chlápka už nepotkala a už ani potkat nechci. Nemám už sílu. Nezvyknu si na zlozvyky jiných. Za pár let už půjdu do důchodu a otravuje mě, jak si každý chlap prosazuje to svoje. 
Přeji vám všem, ať to zvládnete.

Ahoj, děkuji za přání. Věřím, že to zvládneme. Chce to jen čas. A ten hraje naštěstí v náš prospěch. Za sebe se těším na to, že za pár let budu moct dát za pravdu několika ženám z této diskuze, a stejně jako ony budu děkovat vesmíru za to, že tahle životní výzva přišla. 
Začátek nebyl vůbec lehký, ale teď už mi tato zkušenost pomáhá ve vývoji sebe a uvědomění si, že dokážu být ve většině věcí samostatná. A taky mi to zvedá sebevědomí.

Judyno, jako v tvém podpisu - pod čarou.

vrabčák napsal(a):

Judyno, jako v tvém podpisu - pod čarou.

Ano.

cibule napsal(a):

Máte naprostou pravdu.
A ráda a upřímně můžu napsat, že teď prožívám jedno z nejlepších období svého života. A nejklidnější.
Dneska třeba půjdu pouštět na pole draka. Ano, i ve svém věku. Nezbláznila jsem se, ale chtěla jsem to už dlouho vyzkoušet.
Tedy pokud vydrží vitr....

No ještě že to žádné děti neviděly.

Dík za pripomenutie šarkana - pôjdem kúpiť, alebo si vyrobím a skúsim púšťať... Sánkovanie praktikujem, ak je sneh - čo je okolo mňa v posledných rokoch problém. Ale zasa, ak má Lenna pravdu a bude tuhá zima , tak možno naň dôjde...