14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Cibule, ve, co se děje, je normální. I s těmi občasnými skluzy. Ono nejde jen tak přeskočit. Jetě to bude trvat. Důleité ale je, e CHCE jít dál a něco pro to dělá.
Není tady
Leno, jak to vypadá u Tebe?
Není tady
cibule napsal(a):
Já myslím, e úplně zapomenout se nedá. Ale vyrovnat se s tím snad doufám, e ano. A e to nebude trvat roky. To bych opravdu nechtěla. Ale kdo ví...
Ano, nedá. Ale to ani není potřeba. Lidský mozek má tu schopnost, e časem začne vytěsňovat to smutné a zachová naopak to hezké, pokud ovem člověk vědomě nechce pravý opak, třeba kvůli tomu, e chce v sobě ivit nenávist nebo pomstu.
Čím víc je člověk časem nad věcí, tím líp se mu s tím pak ije. Nakonec zbude jen nepříjemná vzpomínka.
Není tady
Acher napsal(a):
Ano, nedá. Ale to ani není potřeba. Lidský mozek má tu schopnost, e časem začne vytěsňovat to smutné a zachová naopak to hezké, pokud ovem člověk vědomě nechce pravý opak, třeba kvůli tomu, e chce v sobě ivit nenávist nebo pomstu.
Čím víc je člověk časem nad věcí, tím líp se mu s tím pak ije. Nakonec zbude jen nepříjemná vzpomínka.
Vechno hezké mi přebije právě ta patná vzpomínka na závěr. Myslím tím, kdy je karedý rozchod a nebo fakt zklamání důvěry, třeba i ze strany (bývalých) přátel. Nejde mi o pomstu či nenávist. U mnohých z těch lidí si u nepamatuju ani jejich jména, ale ta ztráta důvěry jednodue nezmizí a v paměti zůstává. Moná proto tak neřeím, kdy mi někdo tímto způsobem zmizí ze ivota.
Není tady
Lidský mozek má tu schopnost, e časem začne vytěsňovat to smutné a zachová naopak to hezké,
Tak já bych v tomto ponechala to, e lidský mozek má schopnost vytěsňovat to smutné a různé hrůzy. To stačí a je to hodně. Pokud v sobě někdo přiivuje nenávist - a jsou takoví - zbytečně si ubliují.
A k lidem, které jsem ze svého ivota vytěsnila, necítím vlastně nic. Asi právě proto, e jsem je vytěsnila. Neivím v tomto případě ani dobré, ani patné vzpomínky
Není tady
Pro Cibuli po přečtení 1. ranního příspěvku:
Upravil(a) vrabčák (13. 8. 2020 19:45)
Není tady
Judyna napsal(a):
Cibule, ve, co se děje, je normální. I s těmi občasnými skluzy. Ono nejde jen tak přeskočit. Jetě to bude trvat. Důleité ale je, e CHCE jít dál a něco pro to dělá.
Moc děkuji za podporu.
Není tady
Judyna napsal(a):
Leno, jak to vypadá u Tebe?
Mě to taky moc zajímá. Co cesty do práce? Jak je zvládá? A co v práci? Pamatuji si, e jsi psala, e tam bylo víc a víc práce a e jsi musela dělat jetě za jednoho člověka... A co jízdy? A pan lektor?
Doufám, e jsi stále v celkem relativní pohodě? Kdy by ne, tak určitě napi a poleme co nejvíc podpory budeme moct....
Není tady
Acher napsal(a):
cibule napsal(a):
Já myslím, e úplně zapomenout se nedá. Ale vyrovnat se s tím snad doufám, e ano. A e to nebude trvat roky. To bych opravdu nechtěla. Ale kdo ví...
Ano, nedá. Ale to ani není potřeba. Lidský mozek má tu schopnost, e časem začne vytěsňovat to smutné a zachová naopak to hezké, pokud ovem člověk vědomě nechce pravý opak, třeba kvůli tomu, e chce v sobě ivit nenávist nebo pomstu.
Čím víc je člověk časem nad věcí, tím líp se mu s tím pak ije. Nakonec zbude jen nepříjemná vzpomínka.
Moc děkuji za pozitivní podporu. Mám z toho radost.
Není tady
cibule napsal(a):
eremuruss napsal(a):
LENNNA napsal(a):
Velká pravda! Díky za připomenutí! Jen vydret!
Ale u kazdeho ta cesta trva jinak dlouho,nekomu staci par mesicu,nekomu let a nekdo nezapomene cely zivot.
Já myslím, e úplně zapomenout se nedá. Ale vyrovnat se s tím snad doufám, e ano. A e to nebude trvat roky. To bych opravdu nechtěla. Ale kdo ví...
Ne e nedá, ale hlavně NEMÁ! Ve, co jsme zaili je pro nás důleité. Formuje nás to, učí a je to nejlepí kola.
A dodám citaci od PC:
Mylenka z nového rozířeného vydání knihy 250 zákonů lásky pro vá příjemný den.
Proto nikdy nelitujme času, který věnujeme růstu a bolesti. Naučme se naopak váit si takových okamiků, protoe ty nám přináejí sílu, poučení a zkuenosti, jak stejné bolesti přítě překonat snáz.
ádný ivotní úspěch se neměří tolik tím, kam přesně dojdeme, jako tím, co cestou překonáme. Hodnota výsledku vdy roste úměrně s tím, jaké úsilí jsme mu museli podřídit.
Upravil(a) LENNNA (14. 8. 2020 8:25)
Není tady
Judyna napsal(a):
Leno, jak to vypadá u Tebe?
Judyno, děkuji za optání. Co se týká rozchodu, tak jsem stále ok, z 95% na to nemyslím, nejsem smutná, není na to čas. Jen výjimčně mě přepadne smutek, ale snaím se ho hned zaplait. Za mnou to není, kdy se náhodou něco dozvím, tak to občas sakra zabolí, to je úplně jako pěst do aludku, kadý asi zná. Ale opravdu nejméně z 95% jsem v pohodě a vůbec na to nemyslím. A ili bychom si s mojí holčičkou psí dobře nebýt víte čeho To mi naopak zabrat dává hodně. I autokola i dojídění do práce, to trpím v podstatě denně. Autokola je jetě horí ne dojídění - co se týká mých strachů. Ale opravdu se snaím, teď jsem trochu četla po netu, ptala se anonymně na netu, lidé radí naordinovat si do hlavy pozitivní mylenky, pozitivní afirmace (nevím, zda vám to něco říká) - tak to zkouím, za to nic nedám. Objednala jsem si knihu o strachu obecně, o strachu z řízení (kniha se jmenuje Já řídím a kdy jsem na ní nala doporučení, tak v úvodu stálo, e paní měla strach řídit, objednala knihu, začala číst a nala tam plno AHA momentů ve smyslu, e třeba strach z řízení = strach ovládat svůj ivot.... e se v plno věcech nala a plno věcí si uvědomila, take objednala jsem také, za to nic nedám). Opravdu se snaím hledat, zkouet a prát se s tím. Ale je to pro mě hodně těké. Přemýlím také o nějakém terapeutovi, nevím přesně jakou metodu, existuje jich více - kineziologie, SRT, EFT, konstalace atd. atd. - prostě hledám a zkouím se s tím poprat, za zkouku nic nedám.
Není tady
Leno, zkusila sis promluvit s instruktorem? Nebo je to takový balík, e by to bylo zbytečné?
Afirmace jsem kdysi zkouela..EFT také - přímo při jízdě, kdy mi bylo blbě se mi snaila pomoct kamarádka...
Ale kadý jsme jiný.
Není tady
LENNNA napsal(a):
Judyna napsal(a):
Leno, jak to vypadá u Tebe?
Judyno, děkuji za optání. Co se týká rozchodu, tak jsem stále ok, z 95% na to nemyslím, nejsem smutná, není na to čas. Jen výjimčně mě přepadne smutek, ale snaím se ho hned zaplait. Za mnou to není, kdy se náhodou něco dozvím, tak to občas sakra zabolí, to je úplně jako pěst do aludku, kadý asi zná. Ale opravdu nejméně z 95% jsem v pohodě a vůbec na to nemyslím. A ili bychom si s mojí holčičkou psí dobře nebýt víte čeho To mi naopak zabrat dává hodně. I autokola i dojídění do práce, to trpím v podstatě denně. Autokola je jetě horí ne dojídění - co se týká mých strachů. Ale opravdu se snaím, teď jsem trochu četla po netu, ptala se anonymně na netu, lidé radí naordinovat si do hlavy pozitivní mylenky, pozitivní afirmace (nevím, zda vám to něco říká) - tak to zkouím, za to nic nedám. Objednala jsem si knihu o strachu obecně, o strachu z řízení (kniha se jmenuje Já řídím a kdy jsem na ní nala doporučení, tak v úvodu stálo, e paní měla strach řídit, objednala knihu, začala číst a nala tam plno AHA momentů ve smyslu, e třeba strach z řízení = strach ovládat svůj ivot.... e se v plno věcech nala a plno věcí si uvědomila, take objednala jsem také, za to nic nedám). Opravdu se snaím hledat, zkouet a prát se s tím. Ale je to pro mě hodně těké. Přemýlím také o nějakém terapeutovi, nevím přesně jakou metodu, existuje jich více - kineziologie, SRT, EFT, konstalace atd. atd. - prostě hledám a zkouím se s tím poprat, za zkouku nic nedám.
Pere se s tím výborně. Mám z tebe velkou radost, e ses postavila svým strachům. Jen tak dál.
Není tady
Tak včerejí návtěva mě opravdu potěila. Kamarádka byla první člověk, kterého se paní psounková nepokusila serat u při vstupu do bytu. Začátek návtěvy byl sice velmi hlučný jako vdy (paní psounková se mohla utěkat), ale postupně se zklidnila a po asi půl hodině u se natáhla tak těsně k nohám kamarádky, e ta se pak bála pohnout, aby jí nevyruila ze spaní.
Kamrádka je stejný knihomol jako já, take kdy vytáhla externí disk s mnoha kníkami, co si během let zakoupila, s nabídkou, e si je můu přečíst, tak jsem byla skoro nadená. Aspoň nebudu potřebovat televizi.
A pak jsme dostaly s paní psounkovou jetě pochvalu na cvičáku. U se pohybujeme po celém areálu bez koíku a pan cvičitel říkal, e z toho měl ze začátku docela strach, ale teď kouká, jak se děvče činí. Jediné, co teď musím řeit, je, e paní psounková je prý troku prostorově výraznějí (no, není se čemu divit, kdy panička k tomu měla jetě před pár měsící taky hezky nakročeno), take budeme sniovat krmné dávky.
Mohla bych si pochvalovat, jak se ve hezky vyvíjí, ale jedna věc mi stále moc dobře nejde. Je to o mých pocitech doma. Zatím si pořád nějak nedokáu uívat toho klidu, pohody a moností, e si teď můu dělat cokoliv, co chci. Přitom kdy jsem byla ve vztahu, tak jsem si ten pocit samoty docela uívala. Teď, kdy mám dovolenou, co je třeba dneska, tak se snaím pořád něco někde dělat, jen abych tam nemusela být dlouho dobu sama. A přitom sama vlastně rozhodně nejsem. Mám tam minimálně paní psounkovou. A byt je docela malý, take se nějak nechápu. Sotva projdu bytem, u to na mě padá. Takový ten smutek. Zatím mi nejvíc pomáhá to vychodit. Kdy mi začne být hodně ouvej, písknu na paní psounkovou a jdeme spolu zas ven. Tam je mi nejlíp.
Není tady
U mám úspěně vyřeený můj problém, o kterém jsem psala v předchozím příspěvku.
Nezůstala jsem nakonec doma, ale jela jsem se místo toho vykoupat. Letos vlastně teprve podruhé.... Nebe sice nebylo zrovna modré, ale mělo to jiné výhody. Třeba to, e na koupaliti bylo méně lidí. Teď u jsem zpátky, osvěená, a je mi docela příjemně.
Tak přeju vem, kdo se mnou marní čas, pěkný víkend a a si ho uijete, jak nejlépe to půjde.
My jedeme zítra s kamarádkou na dalí výlet s turisty a jsem zvědavá, jaké budeme mít počasí...
Není tady
cibule napsal(a):
U mám úspěně vyřeený můj problém, o kterém jsem psala v předchozím příspěvku.
Nezůstala jsem nakonec doma, ale jela jsem se místo toho vykoupat. Letos vlastně teprve podruhé.... Nebe sice nebylo zrovna modré, ale mělo to jiné výhody. Třeba to, e na koupaliti bylo méně lidí. Teď u jsem zpátky, osvěená, a je mi docela příjemně.
Tak přeju vem, kdo se mnou marní čas, pěkný víkend a a si ho uijete, jak nejlépe to půjde.
My jedeme zítra s kamarádkou na dalí výlet s turisty a jsem zvědavá, jaké budeme mít počasí...
U nás je bouřkovo a teda celkem kosa.. Turistům zdar a chmurám zmar!!! Krásný prolapaný víkend
Není tady
A jetě jsem si vzpomněla, e vám musím napsat, e díky tomu vemu se mi docela zvedá sebevědomí. Včera ráno jsem na ulici před domem potkala kamaráda, co ho znám od kolky. Nae rodiče se jednu dobu kamarádili. Odjíděla jsem zrovna autem do práce. Tak se ho drze ptám, kam jde a protoe měl stejnou cestu, nabídla jsem mu odvoz. Já, která jetě před pár měsíci skoro nejezdila, jsem nabídla odvoz profesionálnímu řidiči. A kupodivu jsem nebyla za celou jízdu ani trochu nervózní. Celou dobu jsme povídali a já dělala jednotlivé úkony v řízení tak nějak jako ze zvyku.
A dneska jsem vezla na nákup tátu a ten si pochvaloval, jaká je to pohodička nechat se takhle vézt. Taky dělal po celý ivot řidiče. Take juchůů.
Není tady
U nás bylo dopoledne íleně dusno a teď je u docela dlouho bouřka. Vydatný dé, vítr a příjemné ochlazení.
Tak, holky, ZDRÁVY DOLY! A a máte na túru hezké počasí, ale ne vedro.
Není tady
U nás to vypadalo v jednu chvíli hrozivě. Mraky ly od východu, co je neobvyklé a značí to větinou kroupy nebo průtr. Prosila jsem tam nahoru, a nás vechny aspoň v ČR uetří a po chvilce se to najednou otočilo a mraky přily z jihozápadu. Dé, který pak začal, byl báječně osvěující. Díky vesmíru za něj.
Já to docela ráda pozoruji, i kdy dneska i s obavou, jestli nebudu muset zakrývat auto, a fascinuje mě ta síla přírody. A jak jsem tak seděla na schodech a pozorovala mraky, tak jsem si najednou vimla, jak ze zahrady utíká malinkej jeek, určitě letoní, a hledá místo kam se schovat. Tak mu povídám: "Honem, honem utíkej, je to tady za chvilku, a nezmokne." Kdyby mohl, taky by se asi zastavil a zaukal si tlapkou na čelo se slovy, e já mu mám tak co vykládat, protoe on ví určitě víc ne já, ale spěchal a za chvilku se schoval v tújích. Chytrej klouček.
Není tady
Palomita napsal(a):
cibule napsal(a):
U mám úspěně vyřeený můj problém, o kterém jsem psala v předchozím příspěvku.
Nezůstala jsem nakonec doma, ale jela jsem se místo toho vykoupat. Letos vlastně teprve podruhé.... Nebe sice nebylo zrovna modré, ale mělo to jiné výhody. Třeba to, e na koupaliti bylo méně lidí. Teď u jsem zpátky, osvěená, a je mi docela příjemně.
Tak přeju vem, kdo se mnou marní čas, pěkný víkend a a si ho uijete, jak nejlépe to půjde.
My jedeme zítra s kamarádkou na dalí výlet s turisty a jsem zvědavá, jaké budeme mít počasí...U nás je bouřkovo a teda celkem kosa.. Turistům zdar a chmurám zmar!!! Krásný prolapaný víkend
Moc děkuji-
Není tady
Jetě jsem si vzpomněla na dnení historku na koupaliti. Konkrétně na jeden výrok, který se mi líbil. To vám musím jetě napsat ne budu připravovat věci na zítřejí výlet.
V bazénu na koupaliti se se mnou dal řeči postarí pán. Chvilku jsme povídali o počasí a bazénu a já mu říkám: "Máme to nějaký zelený, tu vodu, co? Ale nesmrdí to." A on říká: "No jo, máme tady specielní zelený moře..."
Specielní zelený moře.... To se mi líbilo. Jak pozitivně můe někdo vidět situaci, i kdy se můe zdát negativní...
Upravil(a) cibule (14. 8. 2020 19:14)
Není tady
Cibule - s tím řízením má můj obdiv.
A zítra přeju takové počasí, aby se výlet uskutečnil. Plátěnku s sebou!
Není tady
Cibulko, doufám, e jsi měla příjemný a pohodový víkend! A výlet vyel s dobrým počasím!
Já tentokrát trochu smutný, protoe jsem poprvé zahlédla ex s novou přítelkyní. To člověka srazí na kolena, take se na to od včera snaím nemyslet, ale ten obraz mám v hlavě dost často. Nojo, nic nenadělám, je to prostě ivot. A jdeme dál, ikdy občas přijdou tyhle chvíle.
Není tady
Přej a bude ti přáno.
Není tady
Tak včerejí výlet se vydařil. Počasí nám přálo, vůbec neprelo a po celou dobu naí výpravy bylo pod mrakem, take jsme měli chládek, a uli jsme celkem 25 kilometrů. Nikdy bych tomu nevěřila, e ujdu tolik. Myslela jsem, e můj strop je tak do 16ti km. Nálada byla dobrá, při chůzi nám vedoucí výletu vyprávěl i pohádku, a kdy jsme byli v restauraci na obědě, tak se zase povídaly vtipy. Jediné, co bylo trochu sloitějí, byla doprava vlaky, ale protoe nikdo nikam nespěchal, tak jsme informace o výlukách přijali s klidem.
Díky těmto lidem, myslím, e snad zvládnu i vánoční svátky a silvestr. Na 26. i 31. prosince jsou toti naplánované akce, které vypadají docela zajímavě a ráda se zúčastním.
A tak si tak říkám, jak ivot umí pozitivně překvapit. Nikdy by mě nenapadlo, e během pár měsíců potkám tolik fajn lidí, o které bych u nerada přila. Shodly jsme se na tom dnes při procházce s kamarádkou, e to ve přilo v ten správný čas. Kdy by zůstalo ve při starém, taky by mě ani nenapadlo najít si kamarádku nebo někam jezdit, protoe na to nebyl čas.
Teď jetě musím najít sama sebe, přijmout se a naučit ít v souladu se sebou....
Není tady