Správně - kdo je připraven, není zaskočen!

Acher napsal(a):

Hlavně nezapomeňte na lžičky. Nejdůležitější je mít rozdělené lžičky. Jak nemáte čím zamíchat kafe, je to peklo .... 🤪

No vidíš to. A já jsem sama a polovina lžiček (navíc památečních po babičce) je fuč! A to jsou ty věci mezi nebem a zemí...

Judyna napsal(a):

Rino, tak to já odevzdala i snubní prstýnek - chtěl ho  po mě proto, že ho platil. Tak jsem mu ho dala. Stejně jsem ho moc nenosila.

Tak to já ten svůj už ani nemám Naštěstí, házet totiž moc neumím..

Judyna napsal(a):

No vidíš to. A já jsem sama a polovina lžiček (navíc památečních po babičce) je fuč! A to jsou ty věci mezi nebem a zemí...

To bude v pohodě. Můj děda to měl to samé. Lžičky fuč, 37 kg cukru fuč, košile fuč.... pak zjistili, že za to může ten Němec a bylo hned jasno. A přitom tolik roků po válce.... 😳

Judyna napsal(a):

Rino, tak to já odevzdala i snubní prstýnek - chtěl ho  po mě proto, že ho platil. Tak jsem mu ho dala. Stejně jsem ho moc nenosila.

Po mě bývalá partnerka chtěla po rozvodu, abych se přestal stýkat s jejími rodiči, protože už nejsme rodina a oni nejsou mí tcháni. Tak jsem se jí zeptal, jestli přestali být i dědou a bábi. Na to neuměla odpovědět 🤔🤭

Upravil(a) Acher (9. 8. 2020 22:55)

Acher napsal(a):

LENNNA napsal(a):

Achere, když odcházela a toto ti vyčetla, tak ona jen musela něco říct, musela si něco najít, blbost, i lež, prostě cokoliv říct, aby měla důvod, proč odejít, když už odejít chtěla.
A je opravdu moc smutné, pokud se ti ani po 5(?) letech nedaří lépe. Moc doporučuji Firstclass.cz (na facebooku pod stejným názvem - a tam jsou i každou neděli živá vysílání na tyto témata) + vydává časopisy a knihy, které jsou všechny bestsellery. Je výborný a dokáže moc pomoci!
PS: na štěstí a dobrý život bys měl věřit pořád!

Pár věcí si tu dovolím blíže osvětlit. LENNO, já Vám rozumím. Říká se tomu zástupný problém. Umím ty věci rozklíčovat i pojmenovat. To ovšem neznamená, že je hlava ochotná to pobrat. Je to vlastně přirozená reakce. Člověk si vnitřně klade otázku, aniž by chtěl, proč se to děje právě jemu. Jak jsem psal, hodil jsem to za hlavu a šel dál, ale myšlenky jsou jako mouchy, odeženete je a stejně se vrací.

Moc nerad bych, aby to vyznělo, že se utápím v sebelítosti. Tak to není, tohle je mi cizí. Tenhle příběh z mého života jsem tu zveřejnil kvůli paní "cibuli". Vím, že to pomáhá, když se svěříme, když víme, že nejsme jediní komu se něco takového stalo. A neděje se to jen ženám, i když se domnívám, že jim ve větší míře než mužům. Také jsem tím chtěl dát najevo, že se nemá bát slz a bolesti. Je nutné si tou bolestí projít a i vyplakat menší rybník slz, protože jen tak se může nastartovat proces hojení a uzdravení.

Musím říct, že žiji spokojený život. Tzn., že mi nic nechybí po té materiální stránce. Mé děti žijí se mnou a má otcovská láska je rovněž plně uspokojena. Ale pocit štěstí jsem už dlouho nezažil (byť na štěstí samozřejmě věřím), protože jedna jediná věc, která mi opravdu schází je láska, tedy ten cit na partnerské úrovni. Ztratil jsem ten dar milovat a být milován. A když o něco takového přijdeme po 20 letém soužití, můžeme být jakkoli silní, budeme si připadat ztracení a rozervaní. Kdo to prožil, ví...

Jen se nebojím mluvit o svých pocitech

No, možno je to len dočasné a schopnosť partnerskej lásky sa vráti.... Mne to tiež trvalo dosť dlho (po 10-ročnom vzťahu a búrlivom rozchode), ale nakoniec to prišlo. Aj keď teraz už klasický partnerský vzťah nemám, a neviem či ešte chcem mať... Šťastná sa ale cítim, prevažne.

Palomita napsal(a):

Judyna napsal(a):

Ano. Asi v tomto konkrétním případě ano. Já jen chtěla poukázat  na to - obecně, že i život bez partnera může být fajn. Hodně lidí si to třeba ani nedokáže představit.
Je to jen jiná cesta.

Souhlasím. Osobně jsem v mysli nastavená spíš na singl život. To, že jsem v páru beru s vděčností, ale určitě ne, jako samozřejmost. Může to skončit kdykoli a jakkoli. Jsou věci, které člověk neovlivní. Jednoho dne se i hodný chlap může nasrdnatit a kopnout mrchu do zádele Proto už máme předem rozdělené děti, majetek, dluhy, zvířata.. člověk musí být vždy připraven

My sme sa teda najviac hádali o jozefčíka, už to vyzeralo, že jazvecovú budeme musieť prepíliť v polovici...

LENNNA napsal(a):

Acher napsal(a):

LENNNA napsal(a):

Možná je vše přesně tak, jak má být. Zvládl jsi to, máš nejhorší za sebou a máš děti, jste rodina, což je asi nejvíc! Smekám, že jsi to zvládl a jako chlap se staráš! Přeji hodně štěstí i dál!

Tohle jsem si také jednu dobu říkal, že mám nejhorší za sebou. Bohužel, vše co jsem napsal byla jen polovina toho příběhu, a ta druhá není o nic veselejší. Takže na štěstí už moc nedám.

Co se týká těch grázlíků. Za mlada jsem byl pěkný rapl, pořád do světa, od 15 jsem se staral sám o sebe, od 13 jsem dělal bojové sporty a rád se rval. Řádění mi vydrželo skoro do 30. Když jsem se oženil a začaly přicházet děti, úplně mě to zklidnilo. Priority mě změnily, dost radikálně. Dvě práce, protože žena byla většinou nezaměstnaná ze zdr. důvodů, časem se dopracovala k částečné invaliditě, pak rodina, rekonstrukce domu, tohle pořád dokola a k tomu dálkově vysoká. Žena se mi chlubila, jak jí kamarádky závidí, že má chlapa, který nepije, netahá se s kamarády po hospodách, nepropadl hazardu a z práce se drží doma. Když odcházela, vyčetla mi, co jsem za chlapa, že ani nejdu na jedno do hospody, prý kvůli tomu ani nemám známé

Jo, tak přesně na toto téma měl dnes Petr Casanova video! (Cibulko, i tobě zase moc doporučuji - bylo to na téma "když partner od nás odejde a rovnou k někomu jinému) .... Achere, když odcházela a toto ti vyčetla, tak ona jen musela něco říct, musela si něco najít, blbost, i lež, prostě cokoliv říct, aby měla důvod, proč odejít, když už odejít chtěla.
A je opravdu moc smutné, pokud se ti ani po 5(?) letech nedaří lépe. Moc doporučuji Firstclass.cz (na facebooku pod stejným názvem - a tam jsou i každou neděli živá vysílání na tyto témata) + vydává časopisy a knihy, které jsou všechny bestsellery. Je výborný a dokáže moc pomoci!
PS: na štěstí a dobrý život bys měl věřit pořád!

Tedy tenhle díl mě asi nejvíc oslovil... Docela se mi ulevilo, že možná nebude všechno moje vina. Poslouchám ho vždycky před spaním a dobře se mi usínalo...
Moc se mi líbilo, jak tam říkal, že oni ty pocity viny na druhého hází, aby vypadali dobře před okolím a že máme spíš slavit, když ten druhý, co odešel, žil dva životy. Já tedy přestala úplně pít alkohol po jeho odchodu (už jsem to tu myslím psala, že jsem měla ráda bílé víno, i konkrétní značku), ael možná to s kamarádkou opravdu oslavím něčím nealkoholickým. Mluvil tam o nějakém čaji či co...

Judyna napsal(a):

Du spočítat cukry

Jak to dopadlo?

cibule napsal(a):

Už jsem ho neviděla. Možná, že se mnou občas jede, ale já si moc okolí nevšímám. Buď jsem zamyšlená nebo breptám s někým známým. A že jich je... Zůstala jsem bydlet v místě, kde jsem se narodila, tak to potkáváš pořád někoho. Nejhorší teď je, když se mě někdo zeptá, jak se máme s manželem. Byli jsme bohužel navenek jeden z těch párů, co jim okolí závidělo. A já můžu za sebe říct, že byl pro mě nejdůležitějším člověkem. Já neumím lhát ani se přetvařovat a na přímou otázku následuje moje přímá odpověď - už spolu nejsme. Bohužel. A když už po tolikáté vidíš tu spadlou pusu a jak jim to šrotuje v hlavě a nemůžou tomu uvěřit... Naštěstí pak už ten rozhovor nemusím nijak rozvádět.
Taky se to snažím už neřešit. Teď se učím mít ráda sama sebe a žít jen se sebou a paní psounkovou....

Tím spíš je fascinující, že tam v ten daný moment byl I to je znamení, že všechno se děje tak jak má i když si to člověk momentálně nemyslí

Selima napsal(a):

Mňo - po tom, čo som si pri rozchode so "slobodným otcom" vypočula ja, by som asi do takého vzťahu už tiež nešla. Dozvedieť sa (hoci to bol skôr rozchodový konflikt ako pravda) po 10 rokoch vzťahu, že so mnou bol len preto, aby sa mu mal kto postarať o syna (a čiastočne o dcéru) - to je fakt hardcore. Nikdy viac!

Přesně tohle se stalo známé. Neměla štěstí na partnery, nemohla mít vlastní děti a když si konečně našla partnera s děckem, kterému byla mámou i tátou víc než jeho rodiče, tak jí po cca 7mi letech kopl do zádele s tím, že si našel jinou, když se ona věnovala děcku. Chlap byl kojot, ale ta rána, že přišla o to dítě. Tohle není nikdy jednoduchá věc. Ale zase znám případy, kdy se všichni krásně sladili a klape jim to navzdory různým rodinným poměrům. Vždycky je to o lidech

Palomita napsal(a):

Selima napsal(a):

Mňo - po tom, čo som si pri rozchode so "slobodným otcom" vypočula ja, by som asi do takého vzťahu už tiež nešla. Dozvedieť sa (hoci to bol skôr rozchodový konflikt ako pravda) po 10 rokoch vzťahu, že so mnou bol len preto, aby sa mu mal kto postarať o syna (a čiastočne o dcéru) - to je fakt hardcore. Nikdy viac!

Přesně tohle se stalo známé. Neměla štěstí na partnery, nemohla mít vlastní děti a když si konečně našla partnera s děckem, kterému byla mámou i tátou víc než jeho rodiče, tak jí po cca 7mi letech kopl do zádele s tím, že si našel jinou, když se ona věnovala děcku. Chlap byl kojot, ale ta rána, že přišla o to dítě. Tohle není nikdy jednoduchá věc. Ale zase znám případy, kdy se všichni krásně sladili a klape jim to navzdory různým rodinným poměrům. Vždycky je to o lidech

Ano je to o lidech. Jak už jsem psal, problém vidím v tom, co ti lidé od vztahu očekávají. Pokud svobodný otec/matka hledají někoho aby nebyli sami na výchovu svých dětí, je třeba to takhle i prezentovat. Otevřeně a upřímně. Jde to pochopit a není na tom nic špatného. Pokud ovšem jeden hledá někoho na výpomoc s dětmi a druhý lásku, tam je logicky nesoulad zájmů. Sice sobecky tvrdě, ale upřímně mi to řekla jedna mamina - hledám chlapa, aby mi pomohl s MÝMI dětmi a ne, aby jsem se ještě já starala o cizí fakany. Osobně jsem mámu pro své děti nikdy nehledal, tu přece mají. A hlavně jsem si na to stačil sám. Ale tohle ženy, se kterými jsem se setkal, nezvládly pochopit.