Acher napsal(a):

Možná to bude tím, že si je jistá, že jí všechno promine a odpustí

Ale to je jen jeho svobodná volba. A v každém vztahu je vždycky jeden dominantnější a druhej poddajnější. Někdy je to chlap a jindy ženská. Ale dva jedinci stejně dominantní nebo stejně upozadění to snad ani nemůže fungovat.

To nevím co funguje na chlapy Ale jedno je jisté, že koberce, záclony ani nábytek pro okoukanost nevyměňují a vlastně ani ty ženské (když nepočítám úplné vymaštěnce, jako je třeba jistý hojně medializovaný zápasník MMA) To se musí stát něco mimo pořadí, aby chlap překonal vrozenou lenost a šel si sbalit jinou ženskou, než kterou zrovna má

Tys viděla chlapa, který by si chtěl koupit třeba nový koberec, jen tak, sám od sebe?

Nojo, to je fakt. Počítač za rychlejší a chytřejší jsem vyměnil už tak desetkrát, spíš víckrát

Acher napsal(a):

Dobrý den,
předem se omlouvám, snad není nepatřičné přispět zde svou zkušeností jako muž. Při brouzdání na netu na mě vykouklo toto i pro mě zajímavé téma a zvědavost mě přivedla k této diskuzi. Má zkušenost je totiž z opačného břehu, a přesto je velmi podobná tomu, co zde napsala zakladatelka tohoto vlákna.
Po 19 letech spokojeného vztahu (anebo jsem věřil, že je oboustranně spokojený), jsem začal cítit, že něco není v pořádku. Nějakou dobu jsem situaci vyhodnocoval a když jsem se ženy na rovinu zeptal, zda někoho má, přitakala. Z počátku jsem se domníval, že jde jen o větší manželskou krizi, kterou je třeba překonat, jako se nám podařily překonat jiné krize během manželství. Několik měsíců jsem proto bojoval o záchranu vztahu, neboť svou ženu jsem stále miloval. Toto však trvalo pouze do doby, než jsem pochopil, že je má žena beznadějně zamilovaná do toho druhého muže. Uvědomil jsem si, že proti tomuto nelze bojovat a ani nelze vyhrát. Řekla mi, že chce být konečně šťastná, protože on je její krevní skupina, zatímco my dva jsme příliš rozdílní, jako oheň a voda. Vzpomněl jsem si, jak mi na začátku našeho vztahu řekla, že naše rozdílnost jí ke mě přitahuje, protože protiklady se přitahují a ona ze mě čerpá energii, která ji zklidňuje. Věděl jsem, že je vymalováno. Nezbylo mi, než ji nechat jít. Jediné o co teď šlo, bylo minimalizovat škody na duších našich dětí. Měli jsme spolu tři - tehdy 18,14 a 9. Dbal jsem na to abychom spolu nevedli válku, ale rozešli jsme se jako slušní lidé. Přesto musím přiznat, že jsem musel sám se sebou velmi bojovat abych se nemstil. Jen kvůli svým dětem jsem to dokázal. Nechtěl jsem aby si do života vzaly peklo z rozvodu svých rodičů. Aby trpěly tím, co nijak nezavinily. Rozvod jsme řešili bez právníků, vzájemnou dohodou. Dohodli jsme se, že se dětí zeptáme s kým chtějí být a jak by si to představovaly. Všechny děti se rozhodly, že chtějí zůstat s tatínkem. Byl jsem překvapen, ale u srdce mě to zahřálo. Zároveň jsem se bál, jak to vezme jejich máma. A tehdy jsem viděl na vlastní oči, co dokáže zamilovanost. Se vším souhlasila, sbalila si své věci a odstěhovala se. Když po večerech ten nejmladší plakal ve svém pokoji a volal jméno maminky, pukalo mi srdce bolestí. Nakonec se přišel přitulit za mnou a plakali jsme spolu. Během jednoho roku proběhly bezproblémové soudy o majetek, děti a nakonec rozvod. Další dva roky mi trvalo, než jsem se dokázal citově odpoutat. Letos je to už pět let. Děti časem opět nabyly rovnováhy, dokonce prohlásily, že se pro ně skoro nic nezměnilo, jen mámu vidí méně často. Tohle mě dokázalo zcelit. Zůstal jsem celý, neroztříštěný, protože jsme zůstali stále jako rodina. Objevil jsem nový hlubší smysl života. Být tu s nimi a pro ně. Přineslo to i své velké problémy, které by mě dříve nenapadlo řešit, ale to už by patřilo do jiného vlákna. Dnes máme s bývalou partnerkou dá se říci vyrovnanou komunikaci. Kvůli dětem dokážeme spolupracovat a domluvit se na důležitých věcech. Na srdci však zůstala velká jizva. Ale pokud se v tom nešťourám, nebolí to.

Ufff, běhá mi z toho mráz po zádech a člověk by brečel... Nemůžu pochopit, jak tohle může máma udělat... Opustit rodinu, kde jsou ještě děti.
Máš můj upřímný obdiv, že jsi to nevzdal, skvěle zvládl a děkuji ti, že jsi napsal svůj příběh.

Acher napsal(a):

cibule napsal(a):

On manžel je, tedy vlastně byl, moc hodný člověk.

Tohle mě celkem zaujalo. Když to člověk čte, nemůžu si pomoct, ale pod pojmem "hodný" spíš vidím "divný". Slyšel jsem na tohle téma několik názorů od žen.
Jedna žena prohlásila, že o hodné chlapy není zájem, protože je s nimi nuda, jsou to takoví hodní ňoumové. A pokud si tedy žena může ještě stále vybírat, zcela tento typ mužů ignoruje. Zajímaví přijdou v okamžiku až si už moc vybírat nemůže, protože potom naopak je to sázka na jistotu.
Další názor byl od jedné mé známé,  která byla s mou anabází seznámena. Ta mi řekla zajímavou věc, která mě nejspíš řadí právě mezi ty "hodné-divné" týpky. Povídá mi - víš tvůj problém je, že jsi moc hodný a ono se i dobrého přejí...

Já si to úplně nemyslím. Teda pokud "hodný" neznamená úplný "ňouma" - toho nechce asi nikdo, to je fakt. Ale o hodných chlapech si to nemyslím, naopak. Já osobně to vidím tak, že jako mladá (náct či přes 20) bych spíše stála o toho grázlíka než o hodného chlapa. V mládí jsou ty priority jiné. Ale jako starší, se zkušenostmi, kdy už jsem v životě jinde a mám jiné priority, tak bych už naopak nestála o toho grázlíka, ale o hodného chlapa. Myslím, že se k tomu dojde věkem.

Proč kurnik kopírujete celé ty dlouhé články???
Leze mi to na nervy, promiňte!

LENNNA napsal(a):

Acher napsal(a):

cibule napsal(a):

On manžel je, tedy vlastně byl, moc hodný člověk.

Tohle mě celkem zaujalo. Když to člověk čte, nemůžu si pomoct, ale pod pojmem "hodný" spíš vidím "divný". Slyšel jsem na tohle téma několik názorů od žen.
Jedna žena prohlásila, že o hodné chlapy není zájem, protože je s nimi nuda, jsou to takoví hodní ňoumové. A pokud si tedy žena může ještě stále vybírat, zcela tento typ mužů ignoruje. Zajímaví přijdou v okamžiku až si už moc vybírat nemůže, protože potom naopak je to sázka na jistotu.
Další názor byl od jedné mé známé,  která byla s mou anabází seznámena. Ta mi řekla zajímavou věc, která mě nejspíš řadí právě mezi ty "hodné-divné" týpky. Povídá mi - víš tvůj problém je, že jsi moc hodný a ono se i dobrého přejí...

Já si to úplně nemyslím. Teda pokud "hodný" neznamená úplný "ňouma" - toho nechce asi nikdo, to je fakt. Ale o hodných chlapech si to nemyslím, naopak. Já osobně to vidím tak, že jako mladá (náct či přes 20) bych spíše stála o toho grázlíka než o hodného chlapa. V mládí jsou ty priority jiné. Ale jako starší, se zkušenostmi, kdy už jsem v životě jinde a mám jiné priority, tak bych už naopak nestála o toho grázlíka, ale o hodného chlapa. Myslím, že se k tomu dojde věkem.

Leno,mas naprostou pravdu,driv me pritahovali grazlici,az se tomu me kamaradky podivovali k jakym typkum jsem tihla.Ta ticha nesmela holcicka.Dnes jsem rada za zodpovedneho chlapa kdy moje starost je i jeho starost,kdy me chlap koupi denne kousek melouna,protoze vi,ze ho mam rada aniz bych mu o nej rekla.
Jinak dost casto jsem po rozvodu vzpominala na klucinu,ktery o me stal,kdyz me bylo nact.Kdyz pristoupil kazde rano do vlaku v tichosti a prisedl si,vylozene me vyhledaval a ja ho zacala oslovovat prezdivkou duch.Byl to nemeli kluk i me doprovazel domu a zval do kina a ja nikdy nesla.

Upravil(a) eremuruss (8. 8. 2020 21:30)

cibule napsal(a):

Dnes mám za sebou moc pěkný výlet s Klubem Českých Turistů. Za sebe můžu opravdu doporučit. Šla jsem s kamarádkou a výsledek předčil všechna naše očekávání. Setkaly jsme s partou ohleduplných lidí, kteří jsou "naše krevní skupina" a přijali nás mezi sebe tak samozřejmě, že jsme žasly. Já mám teď vůbec neuvěřitelné štěstí na lidi.
Příští týden už jsme pozvané na další jejich akci a rozhodně jdeme!

To je super, že to takhle dopadlo. Přeju mnoho šťastných nachozených km a báječných výletů

Palomita napsal(a):

Acher napsal(a):

to Judyna: nebrávala, jednou, dvakrát do měsíce za nimi přijela. Ti starší toho pána nemají rádi, takže ani nepřicházelo v úvahu, že by tam jeli. A nejmladšího si za těch 5 let 2x vzala o prázdninách na týden. Ale celkem jsem to chápal. Malý se jí hodně odcizil. Když přijela, říkám mu, je tu máma, běž za ní. On za pár minut přiběhl zpátky a já mu říkám, co je, proč nejsi s mámou a on, už jsem s ní byl, dal jsem jí pusu a teď chci být s tebou....

Tohle je především její ztráta. Protože chlapů může mít na každém prstu deset. Ale její děti jí jen tak něco/někdo nenahradí. Přijde na to později. I když, už to, že všechny tři děti (vč. nejmenšího) chtěly zůstat s tatínkem o něčem svědčí..

No odísť od detí je hardcore... ale obávam sa, že keby zostala a bola nešťastná pre stratu milého (čo by zrejme bola) tak by ani nikto kolo nej nebol šťastný. Škoda, že nedokázala zladiť nový vzťah s deťmi - aj in by prospelo vidieť mamu, a neskôr možno aj otca, šťastných.

normální chlap napsal(a):

Tys viděla chlapa, který by si chtěl koupit třeba nový koberec, jen tak, sám od sebe?

Koberec nie, ale motorku alebo auto - každú chvíľu... potom aj byt, dom, vilu... a parťáčku. Novší modle je novší model, holt.

Zrovna jsem chtěla napsat, že měnit zařízení do bytu je pro chlapa daleko větší problém než vyměnit "starou ženu za nový model". Selima mě předběhla .

štatisticky vzaté si bokovky "kudy z nudy" nachádzajú hlavne chlapi
Nevím jestli z nudy, je to možné, ale určitě tím řeší nějaké problémy. Ćili když je problém doma - třeba  nemoc, postižené dítě, dluhy, chlap to řeší tím, že si najde bokovku, čili aspoň chvilkový únik. Toto vidím kolem sebe často. Že to situaci ještě daleko víc zkomplikuje, na to už mu kapacity nestačí. Je to takové proplánové řešení.