Selima napsal(a):

cibule napsal(a):

Selima napsal(a):

Cibul, ja si práve uvedomujem, ako je dobre, že u Teba už rez nastal - a že už sa to celé môže hojiť. Bola som s kamoškou, ktorej muž sa nedávno priznal, že už ROKY má frajerku... a momentálne je viac u nej ako doma. Lenže zatiaľ sa nerozvádza a kamoška sa zaťala, že ona nemá dôvod meniť status quo a nech si o rozvod podá on... No, ale ani on nemá vešmi motiváciu niečo meniť, takže teraz sú tak akosi v medzistave a medzipriestore a ja sledujem, ako ju vždy znovu zničí - keď už jej je chvíľu dobre - keď sa niekto ničnetušiaci spýta a ona musí nanovo vysvetľovať.... alebo naopak zatĺka, s tým že nech si tú novinu oznamuje každému neverník. Jedno horšie ako druhé, fakt. Tiež by jej asi pomohlo, keby sa veci pohli, uzavreli a šlo sa ďalej - trebárs aj každý sám, ale na novej ceste.

Ach jo. Chudák holka....

Vieš čo? Ona tvrdí, že sa jej aj tak v podstate uľavilo - po najmenej 5, ale skôr 10 rokoch klamstiev a podvádzania - a postupne sa to zlepšuje. Len by sa to zlepšovanie určite urýchlilo, keby sa odsťahoval a podal o rozvod .

To je ta je naše ženská intuice, řekla bych. Aspoň když to soudím podle sebe. Když si zpětně promítám naše poslední měsíce spolu, tak jsem "tušila", že se něco děje. Jenže tohle by mě ani ve snu nenapadlo. Myslela jsem si, že to ochladnutí je kvůli těm všem zdravotním problémům a našim sporům kolem nich. Říkala jsem si, že až tohle vydržíme, tak bude už dobře. Že se vše zase uklidní, vždyť kdo tohle nezažil. Ono to slovíčko "AŽ" je vůbec mizerná věc.

Selima napsal(a):

Hej, ona to zasa pripisovala skôr údajnému pracovnému vyťaženiu   a keďže milosťpán odmietal o čomkoľvek diskutovať a čokoľvek vysvetľovať (ty máš vidiny, čo furt kde vidíš, maľuješ čerta na stenu...), tak sa akurát potichu trápila. Až kým sa jej tušák nepotvrdil.

Teda, tak to je jako přes kopírák. Od toho mého bývalého úplně stejná reakce.

Včera mi přišla knížka od Petra Casanovy 250 zákonů lásky, a když jsem jí náhodně otevřela, tak se mi samozřejmě otevřela na stránce, kde řeší nevěru. (A pak že nás nic nebo nikdo nevede... Já mám v tomhle neuvěřitelné štěstí.) A tam mě mimo jiné oslovilo pár vět, kde píše, že člověk, který problémy ve vztahu neřešil a utekl místo toho k jiné nebo jinému, si je sebou také odnáší. A já si myslím, že ho za čas zase dostihnou.

Upravil(a) cibule (6. 8. 2020 6:33)

cibule napsal(a):

Včera mi přišla knížka od Petra Casanovy 250 zákonů lásky, a když jsem jí náhodně otevřela, tak se mi samozřejmě otevřela na stránce, kde řeší nevěru. (A pak že nás nic nebo nikdo nevede... Já mám v tomhle neuvěřitelné štěstí.) A tam mě mimo jiné oslovilo pár vět, kde píše, že člověk, který problémy ve vztahu neřešil a utekl místo toho k jiné nebo jinému, si je sebou také odnáší. A já si myslím, že ho za čas zase dostihnou.

To platí bohužel pro všechny. Neexistuje žádné "až, pak, když". Je pouze teď. Co se nevyřeší hned, táhne se jak smrad a ty největší nevyřešené chyby mají tendenci se opakovat. Ať už je řeč o čemkoli. Věci, které mají řešení, se mají vyřešit okamžitě, pokud je to možné. Osobně si nedovedu představit, že bych 10 let skomírala ve vztahu a říkala si "až něco pomine". Je to promrhaných 10 let a stejně to většinou neskončí tak, jak si dotyčný představuje.

Palomita napsal(a):

cibule napsal(a):

Tak jsem si tak libovala, jak tu situaci dobře zvládám a hned jsem dostala ujištění od vesmíru, že z toho ještě zdaleka nejsem venku.

Začala jsem používat facebook. Vůbec jsem si neuvědomila, že jeden z pár přátel, které tam mám, je mimo jiné taky příbuzná z jeho strany. A dneska ráno tam na mě hned vyskočila jeho fotka. Byla to pro mě podobná rána do břicha, jako když jsem se TO dozvěděla. Všechno bylo podobné jako na začátku. Zmar, bolest, pláč. A já si uvědomila, že uvnitř sebe to ještě nemám vůbec zpracované, i když navenek už se tvářím (a dokonce i před sebou), že jsem naprosto v pohodě.

Neboj, takových šťouchanců bude ještě spousta. Ber to tak, že když se řízneš, tak se rána dobře hojí a ani o ní nevíš, ale běda, když do ní nasypeš sůl.. Držíš se a vedeš si skvěle, jen ta rána ještě není zacelená, tak je přirozené, že tě to ještě bolí. Za chvíli bude zase líp

Ještě že mě čteš. Moc děkuji za podporu.
Už je to dobré. Říkám si - byla to jenom fotka. Přátelství s dotyčnou jsem okamžitě zrušila a jede se dál.

eremuruss napsal(a):

cibule napsal(a):

Selima napsal(a):

Hej, ona to zasa pripisovala skôr údajnému pracovnému vyťaženiu   a keďže milosťpán odmietal o čomkoľvek diskutovať a čokoľvek vysvetľovať (ty máš vidiny, čo furt kde vidíš, maľuješ čerta na stenu...), tak sa akurát potichu trápila. Až kým sa jej tušák nepotvrdil.

Teda, tak to je jako přes kopírák. Od toho mého bývalého úplně stejná reakce.

Včera mi přišla knížka od Petra Casanovy 250 zákonů lásky, a když jsem jí náhodně otevřela, tak se mi samozřejmě otevřela na stránce, kde řeší nevěru. (A pak že nás nic nebo nikdo nevede... Já mám v tomhle neuvěřitelné štěstí.) A tam mě mimo jiné oslovilo pár vět, kde píše, že člověk, který problémy ve vztahu neřešil a utekl místo toho k jiné nebo jinému, si je sebou také odnáší. A já si myslím, že ho za čas zase dostihnou.

Cibule take si chci tuto knihu objednat,ale jsou 4 dily a nevim pro ktery se rozhodnout

Tak to přeji úspěšný výběr. Já zatím přečetla 100 nejkratších cest k sobě a pomohla mi.

Dobrý den,
předem se omlouvám, snad není nepatřičné přispět zde svou zkušeností jako muž. Při brouzdání na netu na mě vykouklo toto i pro mě zajímavé téma a zvědavost mě přivedla k této diskuzi. Má zkušenost je totiž z opačného břehu, a přesto je velmi podobná tomu, co zde napsala zakladatelka tohoto vlákna.
Po 19 letech spokojeného vztahu (anebo jsem věřil, že je oboustranně spokojený), jsem začal cítit, že něco není v pořádku. Nějakou dobu jsem situaci vyhodnocoval a když jsem se ženy na rovinu zeptal, zda někoho má, přitakala. Z počátku jsem se domníval, že jde jen o větší manželskou krizi, kterou je třeba překonat, jako se nám podařily překonat jiné krize během manželství. Několik měsíců jsem proto bojoval o záchranu vztahu, neboť svou ženu jsem stále miloval. Toto však trvalo pouze do doby, než jsem pochopil, že je má žena beznadějně zamilovaná do toho druhého muže. Uvědomil jsem si, že proti tomuto nelze bojovat a ani nelze vyhrát. Řekla mi, že chce být konečně šťastná, protože on je její krevní skupina, zatímco my dva jsme příliš rozdílní, jako oheň a voda. Vzpomněl jsem si, jak mi na začátku našeho vztahu řekla, že naše rozdílnost jí ke mě přitahuje, protože protiklady se přitahují a ona ze mě čerpá energii, která ji zklidňuje. Věděl jsem, že je vymalováno. Nezbylo mi, než ji nechat jít. Jediné o co teď šlo, bylo minimalizovat škody na duších našich dětí. Měli jsme spolu tři - tehdy 18,14 a 9. Dbal jsem na to abychom spolu nevedli válku, ale rozešli jsme se jako slušní lidé. Přesto musím přiznat, že jsem musel sám se sebou velmi bojovat abych se nemstil. Jen kvůli svým dětem jsem to dokázal. Nechtěl jsem aby si do života vzaly peklo z rozvodu svých rodičů. Aby trpěly tím, co nijak nezavinily. Rozvod jsme řešili bez právníků, vzájemnou dohodou. Dohodli jsme se, že se dětí zeptáme s kým chtějí být a jak by si to představovaly. Všechny děti se rozhodly, že chtějí zůstat s tatínkem. Byl jsem překvapen, ale u srdce mě to zahřálo. Zároveň jsem se bál, jak to vezme jejich máma. A tehdy jsem viděl na vlastní oči, co dokáže zamilovanost. Se vším souhlasila, sbalila si své věci a odstěhovala se. Když po večerech ten nejmladší plakal ve svém pokoji a volal jméno maminky, pukalo mi srdce bolestí. Nakonec se přišel přitulit za mnou a plakali jsme spolu. Během jednoho roku proběhly bezproblémové soudy o majetek, děti a nakonec rozvod. Další dva roky mi trvalo, než jsem se dokázal citově odpoutat. Letos je to už pět let. Děti časem opět nabyly rovnováhy, dokonce prohlásily, že se pro ně skoro nic nezměnilo, jen mámu vidí méně často. Tohle mě dokázalo zcelit. Zůstal jsem celý, neroztříštěný, protože jsme zůstali stále jako rodina. Objevil jsem nový hlubší smysl života. Být tu s nimi a pro ně. Přineslo to i své velké problémy, které by mě dříve nenapadlo řešit, ale to už by patřilo do jiného vlákna. Dnes máme s bývalou partnerkou dá se říci vyrovnanou komunikaci. Kvůli dětem dokážeme spolupracovat a domluvit se na důležitých věcech. Na srdci však zůstala velká jizva. Ale pokud se v tom nešťourám, nebolí to.

LENNNA napsal(a):

eremuruss napsal(a):

cibule napsal(a):

Teda, tak to je jako přes kopírák. Od toho mého bývalého úplně stejná reakce.

Včera mi přišla knížka od Petra Casanovy 250 zákonů lásky, a když jsem jí náhodně otevřela, tak se mi samozřejmě otevřela na stránce, kde řeší nevěru. (A pak že nás nic nebo nikdo nevede... Já mám v tomhle neuvěřitelné štěstí.) A tam mě mimo jiné oslovilo pár vět, kde píše, že člověk, který problémy ve vztahu neřešil a utekl místo toho k jiné nebo jinému, si je sebou také odnáší. A já si myslím, že ho za čas zase dostihnou.

Cibule take si chci tuto knihu objednat,ale jsou 4 dily a nevim pro ktery se rozhodnout

Erem, tady je napsáno o čem (a pro koho) která kniha je:

https://www.firstclass.cz/kniha/

Leno,moc dekuji,uz mam vybrano jdu objednavat. 

Acher - seš dobrej

Píšeš, že s maminkou se děti vidí méně často. Takže vztahy se úplně nezpřetrhaly, to je dobře. Brala si je domů třeba na víkendy nebo jen jezdila k vám domů?

Hm. Myslím, že maminka dětí bude za nějaký čas hodně litovat....

Ae s tou zamilovaností máš asi pravdu. Mám dvě kamarádky, které se takto v manželství zamilovaly do jiného  a byla to dost katastrofa. Ta jedna odešla i od dětí (17 a 14 let) a ta druhá o tom zcela reálně uvažovala. Nestalo se to proto, že za ní přišla manželka jejího milence s tím ,že o všem ví a nazvala ji dosta škaredě. Kamarádce to ale pomohlo - nějak se jí rozsvítilo, ukončila to a její manžel se to ani nedozvěděl. Naštěstí.

Judyna napsal(a):

Hm. Myslím, že maminka dětí bude za nějaký čas hodně litovat....

Ae s tou zamilovaností máš asi pravdu. Mám dvě kamarádky, které se takto v manželství zamilovaly do jiného  a byla to dost katastrofa. Ta jedna odešla i od dětí (17 a 14 let) a ta druhá o tom zcela reálně uvažovala. Nestalo se to proto, že za ní přišla manželka jejího milence s tím ,že o všem ví a nazvala ji dosta škaredě. Kamarádce to ale pomohlo - nějak se jí rozsvítilo, ukončila to a její manžel se to ani nedozvěděl. Naštěstí.

To je právě ono, úplně jinak se odchází samotnému za někým novým. Je jedno, jestli je to chlap, nebo ženská. A teda přijde mi, že když se zblázní ženská, je to mnohem větší fičák, než když to postihne chlapa.

Achere, napsal jsi to krásně! I já tě obdivuju a držím palce tobě i dětem.

Acher napsal(a):

Tohle mě celkem zaujalo. Když to člověk čte, nemůžu si pomoct, ale pod pojmem "hodný" spíš vidím "divný". Slyšel jsem na tohle téma několik názorů od žen.
Jedna žena prohlásila, že o hodné chlapy není zájem, protože je s nimi nuda, jsou to takoví hodní ňoumové. A pokud si tedy žena může ještě stále vybírat, zcela tento typ mužů ignoruje. Zajímaví přijdou v okamžiku až si už moc vybírat nemůže, protože potom naopak je to sázka na jistotu.
Další názor byl od jedné mé známé,  která byla s mou anabází seznámena. Ta mi řekla zajímavou věc, která mě nejspíš řadí právě mezi ty "hodné-divné" týpky. Povídá mi - víš tvůj problém je, že jsi moc hodný a ono se i dobrého přejí...

Mně zase přijde klasifikace "hodný", že se na něm dá dříví štípat Jinak u nás se spíš říká, že mrcha si vždycky najde k sobě hodného chlapa

Acher napsal(a):

Ta mi řekla zajímavou věc, která mě nejspíš řadí právě mezi ty "hodné-divné" týpky. Povídá mi - víš tvůj problém je, že jsi moc hodný a ono se i dobrého přejí...

To dělají ženské normálně. Po pár letech je začnou nudit záclony, kuchyňská linka, manžel, ... tak je vymění. Existuje proti tomu jediná obrana, ženská se nesmí začít nudit :-) To jest buď má chlapa, který ji chystá pořád nějaká "překvápka", nebo má práci která ji baví. V tom druhém případě nevadí, že ji chlap nebije, nechodí domů ožralý, neběhá za každou sukní ani není pořád jednou nohou v kriminálu :-)