LENNNA napsal(a):

Strašný   Naprosto normální chování této menšiny...

Ja mam takovou desivou vzpomínku ještě z doby, kdy se nosily takove šusťákové džisbundy (se jim rikalo). Mela jsem cervenou, lesklou. Sice jsem mela vypěstovanou ostrazitost před skupinkou onech hnědásků, ale byly to decka, tak od dvou do peti let, asi tak 6ks. Když jsem kolem nich prosla, mela jsem moji cervenou pychu pocmaranou bilou kridou. Cmarali i ti dvouleti caparti.
Kdyby to byly bílý decka, zmlatila bych je všechny, odtahla za usi za rodicama a nechala si bundu vyčistit.
Ale ta sneda barva je poněkud odstrašující!

Ráno jsem sjela výtahem do přízemí a z vedlejšího výtahu se chystala vystoupit nějaká mladá holka. Podle svého dobrého zvyku jsem automaticky pozdravila. Nic. Šla těsně za mnou. Podržela jsem jí první dveře a zas nic. Podržela jsem jí i druhé, opět nic. Trochu jsem se ohlédla. Agresivita z ní doslova čišela...
Pokračovala jsem po chodníku a jako obyčejně se prodírala u stanice autobusu (který nepotřebuju) hloučkem lidí. Že je tam chodník, nikomu z nich nevadí. Proti mně další slečna, s objemnou taškou. Uhýbám se jí směrem doprava a ona pořád ze svojí pozice doleva, až mě vytlačila až na obrubník těsně u silnice...

Palomita napsal(a):

Naše děti zdraví každého a všude...

To by mě asi otravovalo, zdravit, či být zdravena kazdym.
Vrabčák mluvila o jiném druhů slušnosti - a tomu opravdu málokdo dnes učí své děti, v době ostrých loktů a bezohlednosti. Kdo je uctivý, ten je "divný"...

Palomita napsal(a):

vrabčáku to je asi dneska běžné, bohužel. Bydlíme na malé vesnici a tady občas člověk zažije tu ignoraci taky. Naše děti zdraví každého a všude.. je to patálie zejména ve větších městech. V Praze jsme tak už málem způsobili zranění několika chodcům, protože děti je zdraví jako "staré známé" a oni jak se snaží zjistit, odkud by nás měli znát, tak se ohlíží a buď šlápnou mimo chodník a nebo narazí do sloupu veřejného osvětlení, který jim zrovna stojí v cestě, atp. A u nás, když byli ještě malí caparti a někdo jim neodpověděl na pozdrav, tak okamžitě vystřelili s otázkou velmi nahlas pronesenou "Mami, proč nás nepozdravil(a)?".. tak jsem si přisadila a hned jsem kontrovala "No, nejspíš to neumí, asi ho(ji) to nikdo nenaučil".. Dneska zdraví všichni Dokonce se mi občas stává, že mě zdraví i úplně cizí lidé ve větších městech. To si potom vzpomenu na ty příhody s dětmi a říkám si, že mám asi vzhled přísné dominy, kterou musí každý pozdravit, jinak je zle Zrovna včera mě pozdravil ve městě jeden pán v letech, kterého vůbec neznám, tak jsem mu samozřejmě slušně odpověděla a mile se usmála Občas mi tu (v ČR) chybí určitá zdvořilost, ale když se s ní setkám, o to mám větší radost

Hezké! Asi ses mu líbila.

Dříve ta úcta(což je pozdrav a další kouzelná slůvka) mezi lidmi byla větší. Velice rychle se vytrácí. A nejvíc je to opravdu vidět u dětí.

Ale jde i ostatní projevy slušného chování. Dnes například při své cestě z práce si za mnou přisedl jeden mladík. A nic. Já když si přisednu, považuji za normální pozdravit a zeptat se (ze slušnosti) zda si mohu přisednout. Když odcházím, řeknu na shledanou.

LENNNA napsal(a):

Co se týká zdravení nebo spíše nezdravení, tak úplně nesnáším nevychovanost, což je pro mě nezdravení. Nemyslím tím úplně cizí lidi na ulici, ale lidi nějakým způsobem blíže - v práci, v paneláku sousedi atd. Byli jsme naučeni, že "Dobrý den, prosím, děkuji" je naprostý základ. Nojo, asi už jsem stará. Ikdyž asi nejvíce záleží na rodičích a výchově.
Kdy jsem byla naprosto v šoku, tak když přišla cca 7-9 letá dcera kolegyně do práce a nepozdravila. A kolegyně naprosto nic. To byl pro měl velký "kulturní" šok.

Náš nejmladší neříkal jako první "mama, tata", ale "kuju" - děkuju. Prostě to, co slyšel kolem sebe nejvíc. Mají v sobě tuhle slušnost zakořeněnou tak, že na ulici nepřemýšlí, jestli pozdravit, nebo ne.. jednoduše to vypálí. Xkrát jsem jim domlouvala, zlobila se, řešila.. všechno marné.. Jednou jsem s nimi zrovna domluvila, že budou zdravit pouze ty, které pozdravím já jako první.. no neušli jsme ani pět metrů a zase na nějakou neznámou paní "dobrý den".. tak jsem se do nich pustila a paní se zastavila a smála se, že se svými dětmi řešila to stejné

vrabčák napsal(a):

... pro dnešní mladé, ale často i lidi středního věku a dokonce občas i starší je v dnešní době ponižující vyslovit "s dovolením" nebo "prosím vás, budu vystupovat", tak neřeknou nic a prostě vás převálcují.

Zazila jsem si dnes ve vnukove druzine - jsou tam uzke schody, kde rodice zvoni na svoji učitelku. Utikal kolem mne chlapec, tak 10 let, blaznive, s obrovskou taskou a pytlem v ruce. Strcil do mne tak, ze jsem klopytla o tri schody dolu. Otocila jsem se a krikla na nej: Neumis rict "s dovolenim", nebo tak něco? Jeho otec, cekajici dole, řekl: Prominte,... ale k chlapci ani slovo, nejake vychovne, proste nic. Ani ho chlapec nepozdravil..., proste nevychovany spratek!

Včera v cukrárně - u vedlejšího stolu seděla maminka s asi 6letým klukem. Šel na WC, ale vstal od stolu takovým stylem, že neskutečně hlučně odstrčil židli a vylil přitom čaj, který byl na stolku. Matka mu neřekla ani slovo, jen po chvilce docela naštvaně zavolala obsluhu, ať jim jde utřít stolek.

Upravil(a) Judyna (18. 1. 2020 19:28)

Dřív jsem takové chování dětí v restauraci, cukrárně, dopravních prostředcích atd. pozorovala hlavně u rodin cizinců (italské děti běhaly po celém prostoru a s nikým z dospělých to nehnulo, podobně u německých rodin - rozeřvané děti hlučných rodičů, ale i odjinud), ovšem už dlouho je volná výchova běžně vidět a hlavně slyšet i u nás...

No, to sis tedy dovolila hodně.

No...Takhle potlačovat jeho osobnost a svobodný vývoj...

Ahoj Seli,
poslala jsem ti SZ, ale máš přeplněnou schránku.

Ta barva vody je dobrá. Ponožky jsi našla?
Píšeš, že příšerný sen, tak jsi z probuzení měla nepříjemný pocit?

Ohledně ne/nalezení ponožek, mohlo ti byt třeba v noci zima?

Bude to asi , ale poridila jsem si coby neverici tomu "lapac snu", a od te doby spim klidne.
Sousedce, kt. si porad stěžovala na neklidne spani, jsem ho (ac tomu neverila) darovala taky...
A říká, ze spi klidne.