Tak, tak...
Přepsala jsem slovo "neobyčejně" na "nesmírně". Opravdu to tak řek'.

Tak vás to určitě rozesměje ale nás ne. To jsme dopadli.

Proč se čeští muži bojí žen?
https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/pro … 34988.html

...To je fakt.

Navíc Petře, mě to teda nerozesmálo. Je to spíš smutné a nevím, kdo je na tom hůř - jestli muži nebo (vlastním přičiněním) ženy.

Na seznamu je článek, že nějaká baba "napadla" revizora mateřským mlékem. Většina komentářů mě rozesmála, tady je "zlatý hřeb":

Mladá matka kojí ve vlaku dítě, to nechce pít.
Matka ho nabádá :
“Když nebudeš pít, nabídnu prso tady tomu pánovi!”
Scéna se několikrát opakuje až pán nakonec vypění :
“Ať se ten mrňous konečně rozhodne, přejel jsem už pět stanic!

V Brně to žije

"....Alkoholtester ukázal hodnotu 2,44 promile, což strážníky překvapilo vzhledem k ženině dobré artikulaci a odpovídání na otázky. „Výsledek dechové zkoušky ohodnotila slovy, že to nic není, že prý teprve začíná. Na otázku, co dělala v nemocničním zařízení, odvětila, že má krevní skupinu nula a šla tedy splnit svou povinnost krev darovat,“ upřesňuje mluvčí brněnských strážníků Tereza Kadrnožková...."

https://brnenska.drbna.cz/krimi/16170-z … -zile.html

Někdy v mladším školním věku mojí sestře chytla od stolní lampičky deka. Ihned ji popadla a přes celý byt letěla s plápolající dekou do koupelny, kde ji  hodila do vany.

Požárů se bojím. Ty pro mě nejsou k smíchu.

Ten obrázek je hlavně pro Petra, tak snad ho uvidí

Dneska jsem kráčela parkem do lékárny, funěla jsem do roušky a chtěla si ze zvyku posunout brejle, ale žádné jsem nenahmatala! "Nevěřila jsem svým očím" a sáhla tam ještě jednou, ale nic.

Palomita napsal(a):

vrabčák napsal(a):

Dneska jsem kráčela parkem do lékárny, funěla jsem do roušky a chtěla si ze zvyku posunout brejle, ale žádné jsem nenahmatala! "Nevěřila jsem svým očím" a sáhla tam ještě jednou, ale nic.

Ha, třeba má nošení roušek pozitivní vliv na kvalitu zraku
Vybírali jsme podlahovou krytinu, konečně otevřeli!!! Prý se mám rozhodnout, která se mi líbí nejvíc. Tak buď jsem neviděla přes zamlžené brýle a nebo bylo jasno, ale obraz stál za kulový.. Po půl hodině marné snahy (zadržování dechu, koukání z boku, atp.) jsem rezignovaně prohlásila, že je mi to jedno a bylo vymalováno

Palomito, já si jí stahuji z nosu, přes pusu mám a dám pod nos - brýle se nezamlžují. Samozřejmě jen venku nebo pokud by to byl nějaký velký obchoďák a do 2 m zrovna nikdo nešel.

Tak se dnes trochu pobavte.

Průvodce nouzovým stavem
Ta oblečená, šedivá žena s trvale naštvaným výrazem ve tváři plné štiplavých slůvek bude nejspíše vaše žena. Ti malí lidé všude okolo v bytě jsou potom děti. Buďte na ně milí, některé z nich mohou být i vaše. Našlapujte tiše.

Mnozí muži postižení v této koronavirové době zkrácením pracovního úvazku, či snad dokonce přikovaní k rodinnému krbu úplně a celodenně, zažívají dnes nečekaná překvapení. Dá se říct, že se jim otevřel zcela nový svět, který dosud neznali a mnozí ani netušili, jaké hrůzy se mohou odehrávat u nich doma za bílého dne. Pojďme se naučit našlapovat v této bojové vřavě tak, abychom přežili.
Tak předně ta oblečená, šedivá žena s trvale naštvaným výrazem ve tváři plné štiplavých slůvek bude nejspíše vaše žena. To je ta, ke které jste se v přítmí ložnice v jednu po půlnoci vášnivě a roztouženě tiskli umocněni silou deseti piv. Ti malí lidé všude okolo v bytě jsou potom děti. Buďte na ně milí, některé z nich mohou být i vaše. Tato kolize person vznikla porušením symbiózy přirozeného stavu přírody, kdy děti jsou dopoledne ve škole, vy odpoledne v hospodě a v noci usínáte každý jinde. Musíme se do toho nějak dočasně napasovat. Takže děti tu a tam pohladíme nahodile po hlavičkách se slovy: hodnej brouček. Vyhneme se tak nepříjemné záměně jmen a také nespravedlivého obvinění, že si jich vůbec nevšímáme.
Podobnou profylaxi aplikujeme i na již zmíněnou manželku, kdy se slovy ano, ano miláčku průběžně po celý den pokyvujeme hlavou abychom tak navodili zdání, že ji stále bedlivě posloucháme, jsme ji morální oporou a vždy k dispozici. Zoufalá doba si žádá zoufalé činy a tak se může klidně stát, že se vaše žena rozhodne po deseti letech manželství začít sama vařit. Rozhodně nečekejme žádné lukulské hody, na které jsme zvyklí ze závodní jídelny či nádražního bufetu. Ovšem nerecmáme, vydržíme to a s mohutným odfukováním a plácáním se po břichu odcházíme od stolu do ložnice, kde se dojíme studeným párkem z vodňanského kuřete, tajně ukrytým v šuplíku s ponožkami...
https://pravyprostor.cz/pruvodce-nouzovym-stavem/

Upravil(a) Petr100 (17. 4. 2020 17:01)

Freud by měl ze mě radost.. dneska jsem si to štrádovala po obchodě a říkám si, proč na mě každý tak civí.. ano viděla jsem je všechny, protože rouška zůstala v autě..