"Pražštinou" jsem v tu chvíli myslela svoje vlastní nespisovný vyjadřování přímo na území Prahy. V podstatě jsem měla na mysli obecnou češtinu. Většina z vás se tu vyjadřuje skoro spisovně, tak mám pak výčitky svědomí z toho, že naši krásnou češtinu tak przním. Pokoušela jsem se psát tak, jak jsem zvyklá mluvit, ale vyšší tón hlasu jsem vám tedy zprostředkovat nedokázala.
Psát hovorově není zas tak lehký. Např. Soleil napsala: Přibývají mi stále i noví (mladí) přátelé.
                                                 Hovorově napíšu:                                 nový (mladý) přátelé
Člověk se občas dostane do situace, kdy při zápisu hovorový mluvy najednou neví, jak to napsat, aby to nepůsobilo tak, že je pravidly češtiny úplně netknutý.
Lidi z Moravy to mají tedy daleko jednodušší.

rina napsal(a):

(Hezkyyy!)  Jo, v 15ti s nejlepší kamarádkou, s kterou jsem se znala od dvou let, 9 let jsme spolu seděly na základce. Stalo se to myslím po našich prvních líbáních s klukama, tak jsme si tak nějak vzájemně chtěly ověřit, jestli to děláme dobře.
Já se potom cítila trapně, co ona, nevím. Nikdy jsme o tom už nemluvily, ač vzdáleny od sebe, v kontaktu jsme dodnes..

1. Máte/měli jste někdy chuť napsat knihu, memoáry nebo tak něco? Nebo taky list na rozloučenou, závěť?
2. Co  vás prvně napadne, když vidíte "šíleného" jezdce na motorce, rychlém autě, nebo třeba i na jiných dopravních i "nedopravních" prostředcích? (Dnes takový ty "jednokolky" s držením nebo bez).
3. Když "si tady hrajete", raději odpovídáte, nebo vymýšlíte otázky?

A ještě jedna otázka navíc:
1. Koukali jste na pohádky víc v dětství nebo v dospělosti? (Já musím přiznat že nejvíc teď, ve stáří).

Pěkně Rino! Mě právě až překvapilo, jak jsou v tomhle holky bezprostřední a jak je to mezi nimi běžné. A to rozhodně nemusí být ani bisexiálky. (Celou pubertu až do 22 let jsem strávil obklopený holkama, takže jsem viděl, slyšel a zažil ledasco)

1) To ne, takhle pragmaticky jsem se ještě nad svým životem nezamýšlel.
2) Bydlím u hlavní cesty, takže každý motorkář s hlasitým motorem je pro mě debil.
3) Obojí mě baví
4) Na klasické pohádky hlavně jako dítě, ale animáky ve stylu Šreka se mi líbí stále.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

1) Co by jsi vzkázala svému mladšímu já, pokud bys mu mohla zpětně poslat nějakou radu nebo myšlenku do života?
2) Jaký byl největší věkový rozdíl mezi tebou a některým z tvých partnerů (o kolik byl mladší ten nejmladší a o kolik byl starší ten nejstarší).
3) Pokud jste měli nějakého většího domácího mazlíčka/parťáka a umřel, jak jste naložili s jeho tětem?

A to bych zrovna nikdy nepoužila. V Praze se usadila spousta lidí z různých koutů naší republiky... Myslím si, že zrovna toto se sem dostalo odjinud.

1) Co by jsi vzkázala svému mladšímu já, pokud bys mu mohla zpětně poslat nějakou radu nebo myšlenku do života?
2) Jaký byl největší věkový rozdíl mezi tebou a některým z tvých partnerů (o kolik byl mladší ten nejmladší a o kolik byl starší ten nejstarší).
3) Pokud jste měli nějakého většího domácího mazlíčka/parťáka a umřel, jak jste naložili s jeho tětem?

                    --------------------------------------------------------------------------------------------------------


1. Měla jsi lépe využít to, že Ti to ve škole šlo tak lehce a nevykašlat se na studium VŠ. Taky trochu cílevědomosti a s
sebevědomí by neškodilo (ale opravdu jen trochu)
2. Nevím přesně, ale největší rozdíl byl asi o 6 let mladší. Staršího jsem neměla nikdy. A vlastně vůbec nevím proč. Prostě to tak vyšlo.
3. Já jsem toto neřešila, ale brácha pohřbil svého psa v polích v jednom remízku, kam chodili na procházky.

1. Chodíš pěšky do práce (pokud to jde), či na běžné pochůzky nebo se vozíš?
2. Dokázala by sis vzít život?
3. Ublížil(a) jsi někdy někomu cíleně?

vrabčák napsal(a):

"Pražštinou" jsem v tu chvíli myslela svoje vlastní nespisovný vyjadřování přímo na území Prahy. V podstatě jsem měla na mysli obecnou češtinu. Většina z vás se tu vyjadřuje skoro spisovně, tak mám pak výčitky svědomí z toho, že naši krásnou češtinu tak przním. Pokoušela jsem se psát tak, jak jsem zvyklá mluvit, ale vyšší tón hlasu jsem vám tedy zprostředkovat nedokázala.
Psát hovorově není zas tak lehký. Např. Soleil napsala: Přibývají mi stále i noví (mladí) přátelé.
                                                 Hovorově napíšu:                                 nový (mladý) přátelé
Člověk se občas dostane do situace, kdy při zápisu hovorový mluvy najednou neví, jak to napsat, aby to nepůsobilo tak, že je pravidly češtiny úplně netknutý.
Lidi z Moravy to mají tedy daleko jednodušší.

Aha, já si ničeho nevšimla ani u tebe, ani u Pražáků, které znám. Možná tím, že my tady na západě mluvíme také hodně nespisovně. Protože máš pravdu, že když k nám přijel někdo z Moravy, tak jsem čuměla jak puk, jak mluví spisovně. U nás se spisovná čeština (tak jak mluvili Moraváci) vůbec nepoužívá.
Je fakt, že když píšu na net, tak se snažím asi psát spisovněji, ale mluvíme hodně nespisovně

Jo, to je pro mě taky hrozný, to "přijdu dýl", to bych nikdy neřekla...Řekla bych "přijdu později". A nebo "jdu do krámu" - místo jdu do obchodu...

U nás na Vysočině se pomalu v každé vesnici mluvilo jinak. Teď už se to docela srovnává.
V jedné dědině, asi 20 km od nás, měli také nářečí, že nechodili na mši, ale na "mšo".
No a kdysi dávno tam ochotníci nastudovali divadlo - bylo to drama. Nováčka ukecali, aby hrál ukřižovaného Ježíše s tím, že jediné jeho slovo bude "žízním". Přišlo tedy druhé dějství, rozhrne se opona a Nováček na kříži dlouho mlčí a pak hlasitě řekne "pel bech" (pil bych). No a bylo po dramatu.

Zrovna u nás se spisovně taky nemluví, to spíš jen na jižní Moravě.

Judyna napsal(a):

1. Chodíš pěšky do práce (pokud to jde), či na běžné pochůzky nebo se vozíš?
2. Dokázala by sis vzít život?
3. Ublížil(a) jsi někdy někomu cíleně?

1) Pěšky, kolo, autobus

2) Ano, neochuzuju se o tuhle možnost. Dokonce je to pro mě jedna z mých nejsilnějších vnitřní motivací: "Čeho se zase
bojíš do pr….? No tak to nedáš, tak to posereš, tak se totálně ztrapníš, tak skončíš pod mostem, a až to nastane tak
pak klidně chcípni! Ale zatím stojíš na místě jako idiot, přemýšlíš nad věcmi, o kterých absolutně nic nevíš, nikdy jsi je
nezkusil a děláš naprosté ho..., takže přestaň už ku... řešit "co se stane když" a prostě to zjisti! Zabít se můžeš vždycky!" Nakonec přijdu na to, že jsem si maloval nejhorší možný scénář a pravda pak byla o 99% lepší a to 1% co jsem fakt totálně posral, stejně nedopadlo zdaleka tak hrozně, natož abych se kvůli tomu vraždil. Pokud bych na svém životě lpěl za každou cenu, tak bych ho nemohl prožít naplno, protože spousta rozhodnutí potřebuje spoustu odvahy, neb si vytvářím mylný dojem, že by mě mohly nějak zničit a já bych pak nezjistil, jaká to je lež, neměl se tak o co opřít a raději vše rovnou vzdal, abych si nějak neublížil.

3) Ano, ublížil a ještě hodně krát ublížím (bohužel). Nemyslím fyzicky (že bych někoho mlátil, to vůbec!) nebo nějak patologicky (že bych někomu ze vzteku/nenávisti/msty dělal naschvály, to taky ne!). Ale hodně krát se dostávám do patových situací, kdy každé mé rozhodnutí dotyčnému ublíží. A né vždy je to menší zlo automaticky i lepší volba. Bohužel nikdy neovlivním to, jak to ten druhý nakonec přijme a zda mu to skutečně ublíží, o tom si rozhoduje pouze on sám. A pokud bych o tom začal rozhodovat já, tak bych už z principu nemohl s druhými rovnat jako se sebou rovnými a začal je vlastně stavět do role nějakých svých hraček, o jejichž osudech rozhoduju jen já. A to bych se ze sebe namístě poblil.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

1) Z čeho máš strach v běžném životě? (nemyslím věci jako pavouci, výšky a tak, kterým se dá lehce vyhnout)
2) Připravuješ si někdy, co řekneš, než někomu zavoláš nebo než se s ním setkáš. A proč?
3) Pokud by tě moc přitahoval muž, který je už ženatý a bylo by to oboustranné. Jak by ses zachovala?

1) Ano. Spal jsem i ve městě na ulici, několikrát mě vyhodili z hlavního nádraží, jednou před školou v květináči a to i v zimě. Jelikož jsem měl jako středoškolský student na internátu vycházky jen do 21:00 a já měl zrovna rande a potřeboval se vrátit později, tak jsem nahlásil, že jedu na den domů a vrátím se až zítra. A často to s tou holkou nedopadlo tak jak jsem si vysnil, i když třeba neměla rodiče doma a já nechtěl být vlezlý a hrát u ní na soucit, tak jsem pak musel improvizovat (Nakonec jsem to dělal tak, že jsem si koupil jízdenku na vlak, který měl přijet až ráno, abych pak mohl zůstat v čekárně, takový studentský motel za 50 korun a koukal tam na Městečko South Park co dávali v televizi okolo 1 hodiny v noci)

2) "Svoboda". Přesto ji dávám to do uvozovek, protože si vybrat nemůžeme a jistota je jen strach chovat se tak jak se sluší.

3) Určitě, sám jsem tu změnu zažil a provedl až po 30 roku života.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

1) Jela jsi někdy na dovolenou sama?
2) Co tě dokáže nejvíce vytočit?
3) Myslís si o něčem, že je na to ve tvém životě už pozdě? Co to je?

Soleil, prosím tě, chodíš tedy do krámu, nebo do obchodu?  

Soleil, díky. Tak jsem to uhodla!

vrabčák napsal(a):

Judyna napsal(a):

U nás na Vysočině se pomalu v každé vesnici mluvilo jinak. Teď už se to docela srovnává.
V jedné dědině, asi 20 km od nás, měli také nářečí, že nechodili na mši, ale na "mšo".
No a kdysi dávno tam ochotníci nastudovali divadlo - bylo to drama. Nováčka ukecali, aby hrál ukřižovaného Ježíše s tím, že jediné jeho slovo bude "žízním". Přišlo tedy druhé dějství, rozhrne se opona a Nováček na kříži dlouho mlčí a pak hlasitě řekne "pel bech" (pil bych). No a bylo po dramatu.

Zrovna u nás se spisovně taky nemluví, to spíš jen na jižní Moravě.

   

jak jste přišli na to že na jižní Moravě se mluví spisovně???

Kurník, jestli mi zas BB napíše že stránka nefunguje tak se fakt nase.ru!

No vidíte, a tolikrát mi napsal že nefunguje a zmizelo mi spoustu reakci, že mě to fakt už hoodně štve!!!