14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Nikdy nic nebylo, Příbuzný, Domácí kino...
Není tady
rubá nemá kapsy
Není tady
Blaze tomu, kdo nic nemá,
nestará se, kam co schová.
Jedna kapsa prázdná, druhá vysypaná...
Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy
Není tady
...Pojďte sem, přeruil ho Amerikán velitelsky, tady si sedněte. Vy musíte říkat, co vás první napadne. Vy nesmíte přemýlet, vy musíte plácnout mechanically, ani sám nevíte co. Vy rozumíte?
Prosím, řekl ochotně pokusný mu, trochu tísněn auditoriem tak významným; nače odkalal a úzkostlivě mrkal jako maturant.
Strom, vystřelil na něj učenec.
Mohutný, zaeptal stařík.
Jak prosím? ptal se učenec, jaksi nechápaje.
Lesní velikán, vysvětloval usu ostýchavě.
Ach tak. Ulice!
Ulice
ulice v slavnostním hávu, děl muík.
Co tím míníte?
Prosím slavnost. Nebo pohřeb.
So. Tak vy máte říci jenom slavnost. Pokud mono jedním slovem.
Ano prosím.
Tak dál: Obchod.
Vzkvétá. Krize naeho obchodu. Politický keft.
Hm. Úřad.
Prosím který?
To je jedno. Řekněte nějaké slovo, rychle!
Kdybyste ráčil snad říci úřady
Well. Úřady!
Přísluné, vyhrkl radostně muík.
Kladivo!
Kletě. Tahat odpověď kletěmi. Rozbil mu kladivem hlavu.
Curious, bručel učenec. Krev!
Rdít se do krve. Krev nevinně prolitá. Dějiny psané krví.
Oheň!
Ohněm a mečem. Čacký hasič. Plamenná řeč. Mene tekel.
To je divný kejz, řekl profesor zaraeně. Tak jetě jednou. Vy, mui, vy musíte říkat jenom tu první představu, víte? Jen to, co se vám automatically vybaví, kdy slyíte slovo. Go on. Ruka!
Bratrská nebo pomocná. Třímá prapor. Se zaatými pěstmi. Nečisté ruce. Klepnout přes prsty.
Oči!
Oči soudné veřejností. Sůl v očích. Sejmout blány. Očitý svědek. Písek do očí. Nevinná dětská očka. Vytřít zrak.
Ne tak mnoho! Pivo!
Řízný leák. Démon alkohol.
Hudba!
Hudba budoucnosti. Osvědčená kapela. Národ hudebníků. Luzné zvuky. Koncert velmocí. almaje míru. Národní hymny.
Láhev!
Vitriol. Neastná láska. V nemocnici za straných bolestí podlehla.
Jed.
Jedem a lučí. Otravování studní.
C. G. Rouss se zadrbal na hlavě. Never heard that. Tak znovu, prosím. Já bych vás, pánové, chtěl upozornit, e se vdycky začíná od
eh, od takových plain, obyčejných věcí, aby se nael ten hlavní interest a profession toho mue. Tak dál: Účet!
Účet dějin. Zúčtovat s nepřáteli. Spadá na účet naich odpůrců.
Hm. Papír!
Papír se rdí hanbou, prohlásil muík energicky. Cenné papíry. Papír snese vecko.
Bless you, děl učenec nakvaeně. Kámen!
Hodit kamenem. Kámen náhrobní. Věčnaja pamě, řekl pokusný mu vřele. Ave, anima pia.
Vůz!
Triumfální vůz. Kolesa osudu. Vůz záchranné stanice. Bohatě dekorovaný vůz s alegorickou scénou.
Aha, zvolal C. G. Rouss. Thats it! Obzor!
Zachmuřený, řekl stařík s ivým potěením. Nové mraky na politickém obzoru. Uzoučký obzor. Otevírat nové obzory.
Zbraně!
Nekalé zbraně. V plné zbroji. S vlajícími prapory. Vpadnout do zad. Otrávený íp, drmolil pokusný mu nadeně. Z boje neustoupíme. Bitevní vřava. Volební boj.
ivel!
Rozkacené ivly, ivelný odpor. Nekalé ivly. ivili junáci! ivio!
Tak dost, zadrel ho C. G. Rouss. Člověče, vy jste od novin, e?
Ano prosím, řekl pokusný mu horlivě. U třicet let. Já jsem redaktor Vaátko.
Já děkuju, uklonil se sue ná slovutný americký krajan. Finished, gentlemen. Analajzováním představ toho mue bychom eh, bychom zjistili, e on je jeden urnalista. Já myslím, e by bylo zbytečné dělat ten experiment dál. It would only waist our time. Já prosím, ten experiment se nepodařil. So sorry, gentlemen.
Koukejme, zvolal večer v redakci pan Vaátko; prohlíeje redakční papíry, tak policie hlásí, e nala mrtvolu toho Josefa Čepelky; byl zakopán u plotu na zahradě toho Suchánka, a pod ním nali zakrvácený pytel. Vidíte, on to ten Rouss přece jen dobře uhodl! To byste, pane kolego, nevěřil: já jsem mu neřekl ani slova o novinách, a on úplně přesně poznal, e jsem novinář. Pánové, řekl, máte před sebou zaslouilého, vynikajícího urnalistu. Vak jsem napsal v referátě o jeho přednáce: Vývody naeho proslulého krajana byly přijaty s lichotivým uznáním naich odborných kruhů. Počkejte, to bych měl stylisticky upravit: Zajímavé vývody naeho proslulého krajana byly po zásluze přijaty s ivým a lichotivým uznáním naich odborných kruhů. Tak to má být.
Není tady
Není tady
Já miluju tuhle:
Tedy jednou si ten Havlena vymyslel tenhle případ on míval daleko lepí, ale z ádného nic nikdy nepolo, a tenkrát to prasklo. Případ byl ve ví krátkosti ten: Nějaký starý mládenec se pohádal s počestnou vdovou, co bydlí na protějí pavlači; nato si pořídil papouka a naučil ho, kdykoliv se ta sousedka na pavlači ukáe, křičet na ni z plna hrdla: Ty couro! Vdova podá na dotyčného pána alobu pro uráku na cti. Okresní soud uzná, e alovaný uváděl soukromou alobkyni prostřednictvím svého papouka u veřejný posměch, a odsoudil ho jménem republiky k čtrnácti dnům vězení podmíněně a k náhradě útrat. Dostanu jedenáct korun a virinku, skončil Havlena přelíčení.
Tenhle Havlenův případ vyel asi v esti novinách, ovem v různém literárním zpracování. V jedněch novinách to mělo titul: V tichém domě. V druhém listě se to jmenovalo: Domácí pán a chudá vdova. Třetí urnál to nazval: alovaný papouek. A tak dále. Ale najednou vám do těch vech novin doel přípis od ministerstva spravedlnosti: e podepsané ministerstvo ádá o sdělení, před kterým okresním soudem se onen proces pro uráku na cti, uvedený v tom a tom čísle vaeho váeného listu, konal; e uvedený nález o vině alovaného, jako i rozsudek jest zmateční a nezákonný, jeliko inkriminovaného výroku se nedopustil alovaný, nýbr papouek; e nelze míti za prokázáno, e by se výrok řečeného papouka nepochybně vztahoval na soukromou alobkyni; e tedy nelze řečený výrok povaovat za uráku na cti, nýbr nanejvý za hrubou nepřístojnost nebo veřejné pohorení, které by bylo lze stíhati toliko policejním napomenutím, pořádkovou pokutou nebo příkazem odstraniti řečeného ptáka. Ministerstvo spravedlnosti si přeje tudí zjistiti, který okresní soud se onou pří zabýval, aby zavedlo přísluné etření a tak dále; zkrátka taková úřední aféra.
Jeímarjá, pane Havleno, vy jste nám dal, spustili potom soudní referenti na toho svého dodavatele. Koukněte se, vdy ten vá rozsudek stran toho papouka je zmateční a nezákonný!
Ten Havlena vám zbledl jako stěna. Coe, křikl, můj rozsudek e je nezákonný? Krucinál, tohle si mně troufá ministerstvo tvrdit? Mně, Havlenovi? Jakivi prý ti novináři neviděli tak uraeného a rozhořčeného člověka. Já jim proenu perka, křičel ten Havlena bez sebe. Já jim ukáu, je-li můj rozsudek nezákonný, nebo ne! Tohle já si nemůu nechat líbit! Z lítosti a rozčilení se na tom místě oral pod obraz bóí; nače vzal arch papíru a napsal ministerstvu spravedlnosti obírný právnický rozklad, kterým hájil onen rozsudek: e kdy ten pán učil svého papouka nadávat té sousedce, dal najevo zřejmý úmysl ji urazit a zlehčit; e tedy je tu patrný dolus; e ten papouek není subjektem, nýbr jen instrumentem uvedeného deliktu a tak dále; zkrátka prý to byl nejskvělejí a nejsubtilnějí právnický rozbor, jaký kdy ti novináři viděli. Nače se podepsal JUC. Václav Havlena m. p. a poslal to ministerstvu spravedlnosti. Tak, řekl, a dokud to nebude vyřízeno, nebudu soudit; já musím dřív dostat satisfakci.
To se rozumí, ministerstvo spravedlnosti na Havlenův přípis nijak nereagovalo; zatím Havlena chodil otrávený a roztrpčený, zchátral jetě víc, a dokonce se zhubl. Kdy viděl, e se od ministerstva odpovědi nedočká, zasmuil se, mlčky plival nebo vedl pobuřující řeči, a nakonec prohlásil: Počkejte, já jim to jetě ukáu, kdo je v právu!
Dva měsíce ho nikdo neviděl; pak přiel zářící a naculený a hlásal: Tak u je na mne ta aloba podána! Uf, zatracená baba, to dalo práce, ne jsem ji k tomu přemluvil! Člověk by nevěřil, e můe být stará enská tak mírumilovná; musel jsem jí podepsat lejstra, e jí v kadém případě útraty zaplatím: Tak, mládenci, teď se to projedná soudně.
Co toti? ptali se ti novináři.
No přece ta věc s tím papoukem, povídá ten Havlena. Vdy jsem vám řekl, e to tak nenechám. Víte, já jsem si koupil papouka, abych ho naučil říkat: Ty couro! Ty babo hambatá! Lidi, to dalo práce! est neděl jsem nevytáhl z domova paty a nepromluvil ani neslyel lidského slova ne Ty couro! Teď u to ten papouek vyslovuje docela krásně; jenome, vůl jeden, to křičí od rána do večera; ne a ne si zvyknout, aby to křičel jen na mou sousedku přes dvorek. Ona to je taková babička, učitelka hudby, z lepí rodiny, moc hodná osoba; ale protoe u nás v domě jiná enská není, musel jsem si na tu uráku vybrat ji. Poslouchejte, on se takový delikt lehko vymyslí, ale provést jej, kruci, to je jiná. Já toho roáka papouka nemohl naučit, aby nadával jenom jí. Nadává jednodue kadému. Já myslím, e to dělá ze zlomyslnosti.
Potom se ten Havlena zhluboka napil a pokračoval: Tak jsem na to vyzrál jinak; kdykoliv se ta stará paní ukázala u okna nebo na dvorku, otevřel jsem honem okno, aby jako ten papouek na ni křičel Ty couro! Ty babo hambatá! A co byste tomu řekli: ta babička se začala smát a volá na mne: Jejej, pane Havlena, to máte milého ptáčka! Hrom do baby, bručel pan Havlena. Já do ní musel hučet čtrnáct dní, aby na mne podala alobu; ale svědky mám z celého baráku. Tak, teď se to projedná soudně, mnul si ruce Havlena. To by v tom musel být čert, abych nebyl odsouzen pro uráku na cti! Já jim to nedaruju, těm vanostům z ministerstva!
A do dne přelíčení pil pan Havlena jako holendr, rozechvěný a nedočkavý. Před soudem se choval straně důstojně; pronesl sám proti sobě břitkou právnickou řeč, dovolával se vech obyvatel domu, e ta uráka byla pohorlivá a veřejná a navrhoval nejpřísnějí potrestání. Soudce, takový rozafný starý rada, se podrbal ve vousech a prohlásil, e by chtěl toho papouka slyet, a odročil jednání s příkazem, aby pan alovaný donesl přítě řečeného ptáka jako předmět doličný, případně jako svědka.
K přítímu roku přiel pan Havlena s klecí a papoukem. Ten papouek vykulil oči na polekanou slečnu zapisovatelku a začal na celé kolo křičet: Ty couro! Ty babo hambatá!
Tak to stačí, povídá pan rada. Z výpovědi papouka Lory je zřejmo, e se jeho výrok nevztahoval přímým a nepochybným způsobem na soukromou alobkyni.
Papouek se na něho podíval a zařval: Ty couro!
Nýbr je zřejmo, pokračoval pan sudí, e dotyčného výroku uívá vůči vem osobám bez rozdílu pohlaví. Tady chybí urálivý úmysl, pane Havleno.
Havlena vyletěl jako píchnutý. Pane rado, protestoval rozčileně, ten urálivý dolus byl v tom, e jsem otvíral okno na paní soukromou alobkyni za tím účelem, aby ji papouek pohaněl!
To je těká věc, řekl pan rada. V tom otvírání okna je snad jakýsi dolus, ale sám o sobě to není urálivý skutek. Já vás nemůu odsoudit proto, e jste občas otvíral okno. Vy nemůete dokázat, e vá papouek mínil soukromou alobkyni, pane Havleno.
Ale já jsem ji mínil, bránil se Havlena.
Na to tu nemáme ádné svědectví, namítal pan soudce. Od vás nikdo inkriminovaný výrok neslyel. Nic naplat, pane Havleno, já vás musím osvobodit. Nače si nasadil baret a vynesl osvobozující rozsudek.
A já hlásím zmateční stínost a odvolání proti osvobozujícímu rozsudku, vybuchl Havlena, popadl klec s ptákem a uháněl od soudu, rozlícený, e div neplakal.
Není tady
helena napsal(a):
Já miluju tuhle:
Tedy jednou si ten Havlena vymyslel tenhle případ on míval daleko lepí, ale z ádného nic nikdy nepolo, a tenkrát to prasklo. Případ byl ve ví krátkosti ten: Nějaký starý mládenec se pohádal s počestnou vdovou, co bydlí na protějí pavlači; nato si pořídil papouka a naučil ho, kdykoliv se ta sousedka na pavlači ukáe, křičet na ni z plna hrdla: Ty couro! Vdova podá na dotyčného pána alobu pro uráku na cti. Okresní soud uzná, e alovaný uváděl soukromou alobkyni prostřednictvím svého papouka u veřejný posměch, a odsoudil ho jménem republiky k čtrnácti dnům vězení podmíněně a k náhradě útrat. Dostanu jedenáct korun a virinku, skončil Havlena přelíčení.
Tenhle Havlenův případ vyel asi v esti novinách, ovem v různém literárním zpracování. V jedněch novinách to mělo titul: V tichém domě. V druhém listě se to jmenovalo: Domácí pán a chudá vdova. Třetí urnál to nazval: alovaný papouek. A tak dále. Ale najednou vám do těch vech novin doel přípis od ministerstva spravedlnosti: e podepsané ministerstvo ádá o sdělení, před kterým okresním soudem se onen proces pro uráku na cti, uvedený v tom a tom čísle vaeho váeného listu, konal; e uvedený nález o vině alovaného, jako i rozsudek jest zmateční a nezákonný, jeliko inkriminovaného výroku se nedopustil alovaný, nýbr papouek; e nelze míti za prokázáno, e by se výrok řečeného papouka nepochybně vztahoval na soukromou alobkyni; e tedy nelze řečený výrok povaovat za uráku na cti, nýbr nanejvý za hrubou nepřístojnost nebo veřejné pohorení, které by bylo lze stíhati toliko policejním napomenutím, pořádkovou pokutou nebo příkazem odstraniti řečeného ptáka. Ministerstvo spravedlnosti si přeje tudí zjistiti, který okresní soud se onou pří zabýval, aby zavedlo přísluné etření a tak dále; zkrátka taková úřední aféra.
Jeímarjá, pane Havleno, vy jste nám dal, spustili potom soudní referenti na toho svého dodavatele. Koukněte se, vdy ten vá rozsudek stran toho papouka je zmateční a nezákonný!
Ten Havlena vám zbledl jako stěna. Coe, křikl, můj rozsudek e je nezákonný? Krucinál, tohle si mně troufá ministerstvo tvrdit? Mně, Havlenovi? Jakivi prý ti novináři neviděli tak uraeného a rozhořčeného člověka. Já jim proenu perka, křičel ten Havlena bez sebe. Já jim ukáu, je-li můj rozsudek nezákonný, nebo ne! Tohle já si nemůu nechat líbit! Z lítosti a rozčilení se na tom místě oral pod obraz bóí; nače vzal arch papíru a napsal ministerstvu spravedlnosti obírný právnický rozklad, kterým hájil onen rozsudek: e kdy ten pán učil svého papouka nadávat té sousedce, dal najevo
zřejmý úmysl ji urazit a zlehčit; e tedy je tu patrný dolus; e ten papouek není subjektem, nýbr jen instrumentem uvedeného deliktu a tak dále; zkrátka prý to byl nejskvělejí a nejsubtilnějí právnický rozbor, jaký kdy ti novináři viděli. Nače se podepsal JUC. Václav Havlena m. p. a poslal to ministerstvu spravedlnosti. Tak, řekl, a dokud to nebude vyřízeno, nebudu soudit; já musím dřív dostat satisfakci.
To se rozumí, ministerstvo spravedlnosti na Havlenův přípis nijak nereagovalo; zatím Havlena chodil otrávený a roztrpčený, zchátral jetě víc, a dokonce se zhubl. Kdy viděl, e se od ministerstva odpovědi nedočká, zasmuil se, mlčky plival nebo vedl pobuřující řeči, a nakonec prohlásil: Počkejte, já jim to jetě ukáu, kdo je v právu!
Dva měsíce ho nikdo neviděl; pak přiel zářící a naculený a hlásal: Tak u je na mne ta aloba podána! Uf, zatracená baba, to dalo práce, ne jsem ji k tomu přemluvil! Člověk by nevěřil, e můe být stará enská tak mírumilovná; musel jsem jí podepsat lejstra, e jí v kadém případě útraty zaplatím: Tak, mládenci, teď se to projedná soudně.
Co toti? ptali se ti novináři.
No přece ta věc s tím papoukem, povídá ten Havlena. Vdy jsem vám řekl, e to tak nenechám. Víte, já jsem si koupil papouka, abych ho naučil říkat: Ty couro! Ty babo hambatá! Lidi, to dalo práce! est neděl jsem nevytáhl z domova paty a nepromluvil ani neslyel lidského slova ne Ty couro! Teď u to ten papouek vyslovuje docela krásně; jenome, vůl jeden, to křičí od rána do večera; ne a ne si zvyknout, aby to křičel jen na mou sousedku přes dvorek. Ona to je taková babička, učitelka hudby, z lepí rodiny, moc hodná osoba; ale protoe u nás v domě jiná enská není, musel jsem si na tu uráku vybrat ji. Poslouchejte, on se takový delikt lehko vymyslí, ale provést jej, kruci, to je jiná. Já toho roáka papouka nemohl naučit, aby nadával jenom jí. Nadává jednodue kadému. Já myslím, e to dělá ze zlomyslnosti.
Potom se ten Havlena zhluboka napil a pokračoval: Tak jsem na to vyzrál jinak; kdykoliv se ta stará paní ukázala u okna nebo na dvorku, otevřel jsem honem okno, aby jako ten papouek na ni křičel Ty couro! Ty babo hambatá! A co byste tomu řekli: ta babička se začala smát a volá na mne: Jejej, pane Havlena, to máte milého ptáčka! Hrom do baby, bručel pan Havlena. Já do ní musel hučet čtrnáct dní, aby na mne podala alobu; ale svědky mám z celého baráku. Tak, teď se to projedná soudně, mnul si ruce Havlena. To by v tom musel být čert, abych nebyl odsouzen pro uráku na cti! Já jim to nedaruju, těm vanostům z ministerstva!
A do dne přelíčení pil pan Havlena jako holendr, rozechvěný a nedočkavý. Před soudem se choval straně důstojně; pronesl sám proti sobě břitkou právnickou řeč, dovolával se vech obyvatel domu, e ta uráka byla pohorlivá a veřejná a navrhoval nejpřísnějí potrestání. Soudce, takový rozafný starý rada, se podrbal ve vousech a prohlásil, e by chtěl toho papouka slyet, a odročil jednání s příkazem, aby pan alovaný donesl přítě řečeného ptáka jako předmět doličný, případně jako svědka.
K přítímu roku přiel pan Havlena s klecí a papoukem. Ten papouek vykulil oči na polekanou slečnu zapisovatelku a začal na celé kolo křičet: Ty couro! Ty babo hambatá!
Tak to stačí, povídá pan rada. Z výpovědi papouka Lory je zřejmo, e se jeho výrok nevztahoval přímým a nepochybným způsobem na soukromou alobkyni.
Papouek se na něho podíval a zařval: Ty couro!
Nýbr je zřejmo, pokračoval pan sudí, e dotyčného výroku uívá vůči vem osobám bez rozdílu pohlaví. Tady chybí urálivý úmysl, pane Havleno.
Havlena vyletěl jako píchnutý. Pane rado, protestoval rozčileně, ten urálivý dolus byl v tom, e jsem otvíral okno na paní soukromou alobkyni za tím účelem, aby ji papouek pohaněl!
To je těká věc, řekl pan rada. V tom otvírání okna je snad jakýsi dolus, ale sám o sobě to není urálivý skutek. Já vás nemůu odsoudit proto, e jste občas otvíral okno. Vy nemůete dokázat, e vá papouek mínil soukromou alobkyni, pane Havleno.
Ale já jsem ji mínil, bránil se Havlena.
Na to tu nemáme ádné svědectví, namítal pan soudce. Od vás nikdo inkriminovaný výrok neslyel. Nic naplat, pane Havleno, já vás musím osvobodit. Nače si nasadil baret a vynesl osvobozující rozsudek.
A já hlásím zmateční stínost a odvolání proti osvobozujícímu rozsudku, vybuchl Havlena, popadl klec s ptákem a uháněl od soudu, rozlícený, e div neplakal.
Soud pana Havleny.
Není tady
Moc hezky jste to vybrali.
Já mám "obě kapsy" ráda jako celek. Ale nejvíc mi asi utkvěly povídky Modrá chryzantéma, Básník, lépěje a Případ s dítětem.
Není tady
Případ Sant' Ambrogio
Není tady
ambrózie
Není tady
věčné mládí, nesmrtelnost...
Není tady
Nesmrtelná teta
Není tady
teta Kateřina
Není tady
Nemám ráda Saturnina
Není tady
Kdy jsem zůstala přes víkend sama na koleji, četla jsem si často Saturnina. Vdycky po nějaký době jsem se k němu vracela.
Není tady
Pink Floyd - The Wall
Není tady
...
Nenechá tě létat, ale nechá tě zpívat
...
Není tady
vězení
Není tady
Daliborka, Věznice parmská.
Není tady
housle
Není tady
A mytec!
Není tady
V nejlepím přestat.
Není tady
To nejlepí nakonec.
Není tady
Nakonec Japonec
Není tady
Byl to ale námořník, co pro eny il...
Není tady