vrabčák napsal(a):

Myslím, že ropuchu bych do rukou vzít dokázala.   Strašně bych se bála velkých hadů. Středně velkýho hada jsem už chovala (jako miminko). Nechtěla bych se potkat v přírodě tváří v tvář se lvem, tygrem, medvědem..., jedovatými pavouky atd. Určitě by se toho našlo ještě víc, ale teď mě zrovna nic nenapadá. Jedině snad hrachová kaše a dršťková polívka. Těch se ale neštítím, jen je vynechávám. Ale hlad je nejlepší kuchař, tak kdoví...

Když tohle je něco jiného (asi) - nechtěla bych také nic z toho co píšeš a přesto se ani jednoho z těch zvířat neštítím.
Štítit se to je něco nepopsatelného, to máš husí kůži po celém těle a fakt se ti odporem kroutí snad i ty palce na nohou , ze mě se v tu chvíli stává i naprostá hysterka, pokud ten hmyz letí směrem ke mně nebo je se mnou v jedné místnosti. Úplně doslova šílím. Vadí mi takto jen velký lítací hmyz - můry, komáři velcí, chrousti v létě na zahradě - šílené pocity.

Lenno, rozumím ti. Hysterický záchvat z docela drobnýho pavouka jsem poprvé viděla a hlavně slyšela u spolužačky ze základky, když nás několik puberťáků vyrazilo do přírody. Bylo mi jasný, že v tu chvíli pomůže jedině co nejrychleji dopravit pavoučka pryč z jejího zornýho úhlu. Z toho, co znám, nevím o ničem, čeho bych se štítila. Pravda, když člověk sedí večer na stromě a do hlavy mu naráží jeden chroust za druhým a zamotává se i do vlasů, není to zrovna nejpříjemnější. Judyna zmínila ale i fobii, tak jsem to stočila na strach.

No, možno má proste radosť na radostnom vlákne... Inak, nemá význam nahovárať si a tváriť sa, že tieto tvory neexistujú... vyhýbať sa im možno áno, ale treba rátať s tým, že proste sa vaše cesty môžu raz skrížiť. Ja som tak mala hadov a dosť sa mi to - postupne a aj jedným šokom - zlepšilo... Inak sa štítim skôr predstavy, že niečo takéto po mne lezie - samotné hmyzy a tvory v úctivom odstupe mi nevadia. Ropuchu som už v ruke držala - a nemusím si to zopakovať, ale prežila som. Hada na mňa položili nedobrovoľne - ale tiež som prežila. Čo ťa nezabije, to ťa posilní...

Judyna napsal(a):

není nic, čeho by ses štítila? Nebo  z čeho měla nějakou fóbii? Jestli ne, tak to je super.

Judy, přimělas mě zamyslet se. Nemohla jsem přijít na nic, čeho bych se štítila, leda snad pokrytectví/dvojího metru. Toho teď všude plno, plničko a je fakt, že to ve mně vyvolává pocity, jako ve vás ty muriny
Fobii mám z výšek - respektive z hloubek, to dost děsnou a bojím se jedovatých živočichů, to dost hodně.
Jednou jsem viděla, jak se uklízela výstava všelikých plazů a majitel chňapl jen tak do tlapy gabunskou zmiji no tak to jsem běžela ven omdlívat.
Navíc to zvíře se mi ani nezdá moc krásný......kolegyně měla manžela, kterýžto choval kdejakou havěť a tam jsem si to párkrát ověřila: jeho téměř 5ti metrové krajty jsme se kupodivu nebála ani za mák, kdežto plivající černou kobru bych  do ruky nevzala ani za zlatý prase - i když ta byla krásná.

No a přesně to, jak hrozné má někdo pocity z výšek, tak hrozný já mám pocit, když mi něco vícenohého leze doma.
moje maminka se zase takto bojí myší.....

A Heleno, počkej,  až Tě doženu já

Judyno, taky jsem si všimla, že Helena je dneska rozverná.

lupina montana napsal(a):

helena napsal(a):

Přiznej se, ty živočichu vrahounská, že ty na ně pak dejchneš??
Možná stačí, že se podívá...

Aaa....nebo tak

Ani nedejchám, ani nedívám. Jednak se obejdou bez mé asistence, samy se nacucají šťávičky a v blažené přežranosti usnou navěky, druhak se taková dekadentní podívaná nehodí pro můj vznešený dračí zrak.

vera napsal(a):

vykládala mi kamarádka, jak zahnali potkana ve sklepě do kouta, on vyskočil a jedné paní vlítl do holínky
v noci se mi o tom zdálo.................a musela jsem zvracet
tento sen se mi zdá tak jednou za 3 týdny..............fuj

na cestách si potkanů a krys užiju.............

Zahánět kohokoliv do kouta se obvykle nevyplácí..........to si holt člověk koleduje.....nejen o potkana v botě

A proč jezdíš mezi potkany a krysy? Holt dobrodruzi to nemají jednoduché....

haiel napsal(a):

lupina montana napsal(a):

helena napsal(a):

Přiznej se, ty živočichu vrahounská, že ty na ně pak dejchneš??
Možná stačí, že se podívá...

Aaa....nebo tak

Ani nedejchám, ani nedívám. Jednak se obejdou bez mé asistence, samy se nacucají šťávičky a v blažené přežranosti usnou navěky, druhak se taková dekadentní podívaná nehodí pro můj vznešený dračí zrak.

Abych s ní neudělala krátký proces - jako s tím, co mi vleze do bytu.
Počítáš, doufám, s tím, že rozmáznutou mě budeš uklízet podstatně hůř, než kterýhokoliv hmyzáka?

Jinak, milé můronemilky - co kdybych o tý bílý potvoře napsala, že je to vymakaná ruční práce? Třebas štrikovaná, vyšitá, malovaná, ergo neživá, nelezoucí a křídly nemávající - otřásaly byste se míň?
Námitky, že by přece nikdo nic takovýho lehce utínám odkazem http://www.benedik.cz/oleandr.html  (bez obrázku, abych teda byla nerozvernější ).

Jo - a ráno mě v práci přivítal jeden z Ferdů (hromadnej název pro pavoučky), kterej visel přesně v půlce mezi futrama, když jsem si šla vařit kafe - tentokrát takovej dozlatova - vybarvenej, ne upečenej... na co to zas myslíte, kruciš?

Upravil(a) helena (21. 2. 2017 6:48)

podle tvaru křídel
Na tvaru zas tolik nezáleží - musíš zjistit, jak se hejbe (motýli můžou mávat každým párem křídel zvlášť, můry je mají spojený)

Upravil(a) helena (21. 2. 2017 12:17)

Šťastná to papouška!

Judyna napsal(a):

No a přesně to, jak hrozné má někdo pocity z výšek, tak hrozný já mám pocit, když mi něco vícenohého leze doma.
moje maminka se zase takto bojí myší.....

A Heleno, počkej,  až Tě doženu já

To ale není odpor, Judy, to je čirá a nesmyslná hůza - jako by mě ta hloubka volala, ať si jen skočím. Už jsem se snažila tomu přijít na kloub, co za tím vězí, ale nepovedlo se.
Taky se to dost různí; vím, že něco má na svědomí moje maminka - dej jí pámbu věčný odpočinutí.
Třeba to, že v metru si pořád ještě někdy dávám pozor, aby za mnou někdo nestál.....mám pak silný pocit, že mě strčí do kolejiště.
Ne vždycky (ale zase už jezdím metrem jen vyjímečně ) ale stane se. Tam je to jasný....u mámy jsem taky nikdy nevěděla, kdy, za co a odkud něco přijde.
Proč ty hloubky, to jsem se nedopídila. A taky je to různý - někdy mi to nevadí vůbec, někdy hodně.