14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Z dávnych egyptských mystérií...
Tento text, hovoriaci o zmysle žudskej existencie bol inpirovaný pradávnym vedením staroegyptskej kasty kňazov Hórovho oka a doplnený najnovími duchovnými poznatkami.
Bytie človeka je zasvätené jeho duchovnému vývoju. Prostredníctvom tohto vývoja dochádza k jeho prerodu z animálnej bytosti, uznávajúcej iba zákonitosti vlastného ega v nesmrtežnú bytos, ktorej je dovolené kráča po cestách, nachádzajúcich sa za hranicami bených smrtežníkov.
źudská dua sa opakovane vtežuje na zem a človek tak pokračuje v procese postupného zdokonažovania, stanoveného Stvoritežom. Dua vstupuje do rôznych tiel, zakladá rodiny, objavuje sa v rôznych epochách a na rôznych miestach, zaíva rôzne ekonomické podmienky a zdravotné komplikácie.
K týmto opakovaným reinkarnáciám dochádza na zemi, zatiaž čo slnečná sústava sa pomaly otáča okolo centra galaxie. Behom tohto času je zem i mysež človeka ovplyvňovaná rôznymi druhmi energií súhvezdí, ktoré podobne ako ročné obdobia určujú nevyhnutné podmienky pre jeho rozvoj.
Osud, ktorý musíme preíva je neoddelitežnou súčasou náho ivota. Musíme ho prei, aby sme sa poučili.
Pouívaním slobodnej vôle v situáciách ktorým musíme čeli sa učíme, aké dôsledky majú nae rozhodnutia.
Pravdu nachádzame na základe porovnávania dôsledkov naich rozhodnutí. Tie nám prináajú preívanie protichodných extrémov dobra a zla. Tak zakusujeme boles i rados, astie i neastie, pokoj a nepokoj, zdravie a chorobu, dostatok a nedostatok, aby sme na základe ich vzájomného porovnávania spoznali silu a hodnotu lásky, dobra, spravodlivosti a užachtilosti.
Takto, ivot za ivotom človek prechádza procesom duchovného zdokonažovania. Zakadým sa narodí múdrejí, viac repektujúci a tolerantnejí, pokiaž neukončí svoj cyklus a nestane sa nesmrtežným nadčlovekom.
V okamihu osvietenia si uvedomuje logický sled nevyhnutnosti vetkých svojich minulých ivotov, ktoré preil a zároveň v ňom vystáva poznanie umenia i na základe vetkých omylov, ktoré spáchal. Spoznáva, e práve toto bola jeho osobná a jedinečná cesta k zavŕeniu a naplneniu zmyslu jeho existencie. V mieri a harmónii íri lásku a získava prístup k vyej moci a ďalej fáze svojho vývoja vo vyom stupni reality.
Jeho vývoj na tejto zemi je zavŕený a zmysel jeho pozemského bytia naplnený. Človek dokázal prekona svoju animálnu, egoistickú prirodzenos a sta sa bytosou milujúcou a pomáhajúcou vetkému vo stvorení. Tým sa navdy oslobodil z nevyhnutnosti znovuvtežovania na túto zem a stal sa hodným ivota vo vyej, duchovnej realite bytia.
Proces duchovného zdokonažovania žudí vak nie je nekonečný. Je nevyhnutne naviazaný na dĺku trvania pozemskej hmotnosti, ktorá tak ako vznikla raz rovnako aj zanikne. Duchovný vývoj človeka sa preto musí vtesna do tohto časového obdobia.
Plynutím času sa teda pomaly pribliujeme k hranici, na ktorej bude ďalia monos vývoja na tejto zemi zastavená. K času, kedy bude musie pozemská pláň vyda vetky svoje plody.
Kristus nazval tento deň dňom príchodu enícha. eních príde, aby vetkých pozval na hostinu. Aby ich pozval do inej, vyej reality bytia. Toto pozvanie vak bude určené iba pripraveným. Iba tým, ktorí sa dokázali sta bytosami dostatočne spravodlivými, dobrotivými a milujúcimi, napomáhajúcimi vetkému vo stvorení. To sú oné múdre panny, ktorým bude eníchom povolený vstup na hostinu.
Kadý človek, ktorý ale tejto úrovne nedosiahol a zostal viac alebo menej verný svojej pôvodnej, animálno egoistickej prirodzenosti, kadý takýto človek bude z monosti vstupu na hostinu vylúčený a poslaný naspä, aby si doplnil chýbajúce kvality.
Avak nastávajúci rozklad zeme u týmto žuďom neposkytne dostatočný časový priestor, aby zamekané ete dohnali. A tak človek, zviazaný s hmotnosou zeme, ktorá raz vznikla a preto musí raz aj zaniknú, bude musie by podrobený osudu vetkého, čo je hmotné a s hmotnosou spojené. Bude musie by podrobený rozkladu a zániku vlastného, animálno egoistického ja, ktoré sa nedokázalo v určenom časovom období trvania hmotného sveta správne duchovne vyvinú.
Tak má teda kadý človek slobodne na výber. Na výber medzi ivotom a smrou! Medzi večným ivotom vo vyej realite ducha alebo medzi smrou jeho nedostatočne vyvinutej, animálno egoistickej osobnosti, rovnajúcej sa definitívnemu vymazaniu z knihy ivota. Táto definitívna záhuba osobnosti človeka je totoná s večným zatratením.
Je to vak niečo úplne iného, ako bená fyzická smr. Tá býva len prechodom do inej roviny bytia, ktorá tvorí akúsi čakaciu dobu pre ďalie pozemské vtelenie, v ktorom máme na zemi duchovne dozrieva. Obyčajnej fyzickej smrti sa preto netreba vôbec obáva. Je to len nevyhnutný krok na ceste náho postupného duchovného zdokonažovania.
Toho, čoho by sa vak mal obáva kadý človek je smr duchovná. Definitívna záhuba, ktorá ho musí postihnú ak bol lenivý a nestihol sa včas správne duchovne vyvinú. Preto nebude môc by, ako oných pä nerozumných panien, vpustený na blíiacu sa hostinu. Tomuto vánemu riziku sme vystavení vetci a preto by sme sa mali snai vyvarova sa ho zvýením dôrazu na svoj vlastný, osobný, individuálny duchovný vzostup.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M..
Není tady
Zmätenos pojmov
V dnenej pokrivenej dobe žudia pokrivili a prekrútili okrem mnohých iných vecí i význam slov a pojmov. Preto potom nevnímajú a nechápu, čo tieto pojmy v skutočnosti znamenajú. Chápu a vnímajú len to, čo oni sami povaujú za správne. Takýto prístup vak musí ma zákonite za následok bludné, nesprávne a faloné cesty, ktorými musia kráča vetci tí, ktorí nasledujú skreslené, pokrivené a nesprávne významy pojmov. Vetci tí, ktorí si nedali námahu pochopi, čo tieto pojmy v skutočnosti znamenajú a aké cesty im ukazujú.
No a ak sa takéto niečo týka naozaj závaných a kžúčových pojmov, musí to ma pre celé vežké skupiny žudí i pre kadého jednotlivca, ktorý tomu podžahol nedozierne, ba a tragické dôsledky.
Jedným z obzvlá závaných príkladov podobnej pokrivenosti je slovo bohosluba a s ním spojenie poblúdenie celého žudstva.
Zúčastnil som sa bohosluieb! Konajú sa slávnostné bohosluby! Tieto a ním podobné výrazy nám hovoria o chápaní pojmu bohosluba ako účasti na nejakom stretnutí veriacich. V dnenom ponímaní teda bohosluba znamená účas na stretnutí, alebo zhromadení určitej cirkvi. Je v podstate úplne jedno akej cirkvi, pretoe vo vetkých cirkvách a vierovyznaniach je to vnímané obdobne pokriveným spôsobom.
Takéto chápanie pojmu bohosluba je vak nesprávne a k jeho pokriveniu dolo preto, aby to vyhovovalo žudskej duchovnej pohodlnosti a aby to od nich vyadovalo čo najmenej námahy. Aby svojou účasou na náboenskom stretnutí lacno a pohodlne učinili zados vetkému, čím sú podža nich voči Stvoritežovi povinní.
Čo vak v skutočnosti znamená pojem bohosluba? Niečo úplne iného ako účas na nejakom stretnutí.
Boho sluba! Slúi Bohu! Slúi!
Čo značí slovo slúi? Znamená plni niekoho vôžu. V tomto prípade Vôžu Boiu!
Plnením Boej Vôle máme teda slúi Bohu! Ako vôbec mohlo dôjs k nejakému omylu v chápaní tejto tak logickej veci?
No a slúi znamená kona! Znamená niečo robi! Robi to tak, ako si to elá a ako si to praje ten, komu slúime. V naom prípade Stvoritež.
Skutočná bohosluba sa teda neobmedzuje na nejaké miesto a nejaký čas. Skutočná a pravá bohosluba je naplňovanie Vôle Najvyieho v kadodennom ivote tak, e ju zohžadňujeme a berieme na zretež pri vetkom čo konáme. Pri vetkom čo cítime, myslíme hovoríme a činíme. Pri vetkom tomto dbáme na to, aby to bolo v súlade s Vôžou Najvyieho. Tým vykonávame pravú bohoslubu v naom kadodennom ivote.
Skutočnú bohoslubu, čie slubu Bohu máme teda vykonáva prostredníctvom vetkého čo myslíme, cítime, hovoríme a konáme, aby to vdy bolo iba ku cti Najvyiemu.
Pravá bohosluba vak z vyie pochopitežných dôvodov doteraz ete nebola žuďmi na zemi nikdy vykonávaná. źudia toti vo svojej pohodlnosti úmyselne prekrútili tento pojem tak, e si pod ním predstavovali iba svoju účas na náboenských stretnutiach.
Keby sa vak nad vecami aspoň troku zamýžali, svoje stretnutia, na ktoré sa schádzali za účelom spoločného uctievania, velebenia a prejavovania vďaky Stvoritežovi by museli po správnosti nazva trebárs hodinami uctievania Stvoriteža, alebo napríklad pobonosami. Nikdy vak nie bohoslubou, pretoe slúi Bohu človek musí a má vo svojom kadodennom ivote.
źudia si to ale urobili pohodlnými a svoje stretnutia, na ktorých uctievali a velebili Najvyieho nazvali bohoslubami. Časom strávených na týchto stretnutiach potom povaovali svoju slubu Najvyiemu za vybavenú a oni si vo svojom osobnom, kadodennom ivote u mohli robi čo chceli.
A aj si robili! V reálnom ivote konali a doposiaž konajú vdy iba podža svojej vlastnej vôle a preto to aj presne tak vade vyzerá. Preto je svet takým, akým je. Plným chamtivosti, bezohžadnosti, egoizmu, nečestnosti, nespravodlivosti, klamstva, nepoctivosti a nečistoty.
Na tomto svete toti doteraz vdy chýbala pravá bohosluba, čie jednanie, ktoré v sebe zahrňuje a zohžadňuje vzneenú Vôžu Najvyieho. Ktoré zohžadňuje vzneenú Vôžu Najvyieho vo vetkom žudskom cítení, myslení, reči a jednaní v kadodennom ivote.
źudstvo, i ty jednotlivý človeče, začni konečne kona pravú bohoslubu! Začni konečne slúi Bohu tak, ako to tu na zemi malo by u dávno.
Vetko čo koná konaj iba Jemu ku cti! Vetko čo činí nech je hodné Jeho vzneenosti a užachtilosti! Svojimi vzneenými, čistými a spravodlivými citmi, mylienkami, slovami a činmi slú svojmu Bohu a tým pozdvihne túto Zem, svoj národ i seba samého. Nech vetko, čo sa na tejto zemi deje je len jedinou vzneenou bohoslubou, konanou ku cti vežkého, dobrotivého a spravodlivého Boha!
Človeče, nikdy nečiň nič, nemysli na nič a nehovor o ničom, čo by nespĺňalo kritériá ivota itého ku cti Stvoriteža. ivota, ktorý práve takýmto spôsobom učiní ivou a pravou bohoslubou.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M..
Není tady
Pojednanie o skutočnom účele žudskej sexuality
Tento text je určený predovetkým mládei, ktorá sa potrebuje správne zorientova v problematike sexuality a žudskej pohlavnosti, pretoe to, čo jej v tomto smere môe ponúknu súčasný svet je mätúce, dezorientujúce a pokrivené. Pretoe účelom sexuality v súčasnom ponímaní je predovetkým ui si. Ui si volne, neviazane a bez akýchkožvek predsudkov.
Lebo vraj nae telo, ktoré nám patrí je iba naím vlastným majetkom a my si s ním môeme robi čo chceme. To znamená, e máme legitímne právo plne vyi jeho sexuálneho potenciálu pre vlastné poteenie. Či u v partnerskom vzahu, alebo ak partnera nemáme vlastným seba uspokojovaním.
A aby sa v tom človek necítil nijako obmedzovaný, začína sa čoraz viacej negova spojitos sexuality s morálkou a etikou. Takýto prístup má vak za následok rozklad a detrukciu osobnosti človeka, alebo minimálne zastavenie a obmedzenie jeho jeho ďalieho osobnostného vývoja. Lebo v skutočnosti je hlavným účelom pohlavnej sily práve osobnostný rast človeka, ku ktorému ale dochádza iba vtedy, ak je žudská pohlavnos krotená a usmerňovaná silným eticko morálnym prístupom k nej. V takomto prípade sa mohutný potenciál jej energie pretaví do rozvíjania osobnosti človeka, formujúc ho smerom k vyím a užachtilejím hodnotám.
Pohlavná sila nemá by teda vyplytvaná v telesnosti, ale orientáciou k vysokým mravným, morálnym a duchovným ideálom pretavená vo vysoko vyvinutú žudskú osobnos. Je to toti presne tak, ako s kadou energiou, napríklad tou elektrickou. Môeme ňou svieti a môe nám užahčova ivot prostredníctvom rôznych uitočných elektrických prístrojov, alebo ňou môeme nabi oplotenie okolo koncentračného tábora, či vyui ju na elektrické kreslo. Je to stále tá istá energia, záleí len na spôsobe jej vyuitia. Záleí iba na tom, či ju pouijeme k pozitívnemu a budujúcemu účelu, alebo k účelu negatívnemu a detruktívnemu.
iaž, na tomto svete to funguje tak, e sa žudský sexuálny potenciál sa obyčajne vybíja iba v pohlavnom pude. To je dnes povaované za normálne a tandardné.
źudia preívajú telesnú rozko a telesné radovánky a ich nadmiera im odčerpáva energiu, ktorá je v skutočnosti určená a má by vyuitá k rozvoju ich osobnosti. To znamená, e tá istá pohlavná sila nás môe žudsky a osobnostne nesmierne povznies, ak sme vo vzahu k nej ochotní repektova určité morálne a mravné kritériá. Alebo naopak, jej nesprávne, čie nadmerné a neetické pouívanie môe spôsobi zastavanie rozvoja naej osobnosti, keď takmer vetku silu jej potenciálu vybijeme podvožovaním sa svojim telesným pudom.
Z tohto dôvodu je preto pre kadého mladého človeka omnoho lepie, ak začne s pohlavným ivotom čo najneskôr. Ak si svoju mladícku čistotu zachová čo najdlhie, pretoe tým vôbec nič nestráca ale naopak, iba nesmierne získava.
No a hodnotou, prostredníctvom ktorej je schopný človek čistým a užachtilým spôsobom zvládnu vlastnú pohlavnos je jeho túba po čistej, vežkej a pravej láske. Túba po čistej, vežkej a pravej láske k druhému človeku. Po láske, v ktorej sme schopní zabudnú na seba samých a vidie iba prospech a dobro milovanej osoby.
To je láska, ktorá má schopnos poprie osobný egoizmus a egocentrizmus a do takej miery, e za stredobod bytia, za ktorý dovtedy človek povaoval iba seba samého začína povaova druhú osobu. Inými slovami povedané, človek sa naučí milova druhého tak, ako seba samého, ba niekedy aj viac ako seba samého.
Nepripomína vám to niečo? Nepripomína vám to známe Kristové slová, aby sme sa naučili milova svojho blíneho ako seba samého? Lebo jedine človek, ktorý toto dokáe sa stáva skutočne človekom, pretoe bol schopný zbavi vlastného egoizmu. Jedine takýto človek spĺňa Stvoritežom stanovenú métu pravého človečenstva, pretoe sa naučil milova svojho blíneho ako seba samého.
No a prostriedkom k dosiahnutiu tejto méty je správne vyuite pohlavnej sily! Obrovský potenciál pohlavnej sily, skultivovaný morálnymi princípmi, ako je užachtilos, čistota a túba po pravej, vežkej láske môe toti rozvinú osobnos človeka a k takému vysokému ideálu lásky, ktorá je schopná milova iného človeka tak, ako seba samého. A je úplne jedno, či je to láska k muovi, alebo k ene, k bratovi alebo sestre, k rodičom alebo deom. Dôleité je, e práve prostredníctvom svojej lásky bol človek schopný zvíazi nad vlastným egoizmom a postavi záujmy iných na úroveň záujmov svojich vlastných. Ak toti toto niekto dokáe aspoň k jednému jedinému človeku, vzniká u neho predpoklad, e to bude schopný aplikova i vo vzahu k iným žuďom. e sa vetkých svojich blínych naučí milova presne tou mierou, akou má rád seba samého. Toto je zavŕením osobnostného vývoja človeka a dosiahnutím žudskej dokonalosti, stojacej na najvyej priečke človečenstva.
No a práve k tomuto vysokému ciežu nás má a môe privies správne vyuitie obrovského potenciálu naej pohlavnej sily, ktorá bola kadému človeku darované práve za týmto účelom.
Existujú vak temné sily, ktoré si neelajú, aby človek dosiahol najvyej úrovne svojho človečenstva. Sily, ktoré sa vemone snaia aby zostal nevedomým o týchto veciach a potenciál vlastnej pohlavnej sily premrhal v telesnej rozkoi a uívaní si. Preto je trendom dnenej doby, aby mladí žudí začínali s pohlavným ivotom čo najskôr, čo má za následok zastavenie, alebo prinajmenom rapídne spomalenie ich ďalieho osobnostného vývoja.
Existujú toti temné sily, ktoré chcú, aby žudia zostali trvalo menejcennými. Aby ivotný potenciál vlastnej pohlavnej sily premrhali v telesnosti namiesto toho, aby sa prostredníctvom nej povzniesli k plnému rozvinutiu svojej osobnosti v duchu vzneenej, nesebeckej lásky, schopnej milova svojho blíneho ako seba samého.
Mono si poviete e je to vetko iba výmysel. e je to len určitá mylienková kontrukcia, ktorej pravdivos nemono dokáza a ktorej buď človek verí alebo neverí.
Uveďme si preto konkrétny príklad z histórie národov, kultúr a civilizácií. V dejinách môeme toti vidie vežké mnostvo stále sa opakujúcich vzostupov a pádov, ktoré sa udiali v priamej úmernosti k etickému a morálnemu, alebo neetickému a nemorálnemu vzahu k žudskej sexualite. Vdy na začiatku novo vznikajúcich národov a civilizácií boli toti badatežné určité zdravie, etické a morálne kvality, vyznačujúce sa prostotou, jednoduchosou a prirodzenosou. Presne takto to bolo napríklad v rannom období rímskej ríe, čo malo za následok jej prudký vzostup. To čistejie, zdravie, prirodzenejie a užachtilejie sa výraznejie prejavovalo nie len vo vzahu k sexualite, ale i vo vzahu ku vetkému ostatnému dianiu v spoločnosti.
Ale pozrime sa na rímsku ríu na jej konci. Vade bolo plno nemorálnosti, neviazanosti, skazenosti a túby čo najviac si ui, a nakoniec strata takmer vetkých morálnych a mravných mantinelov rímsku ríu vnútorne celkom rozvrátila. Dá sa teda jednoznačne kontatova, e jednou z hlavných príčin jej zániku bola vetko prestupujúca a vetko devalvujúca mravná skazenos.
Kto sa z tohto uhža pohžadu pozrie na historický vývoj rôznych národov a kultúr zistí, e v podstate vade to prebehlo obdobným spôsobom. A nakoniec, mono ani nebude musie ís príli hlboko do histórie. Úplne postačí, ak sa pozorne rozhliadne okolo seba a uvidí, e i súčasná kríza má presne tie isté korene. Uvidí, e aj dnes preívame stratu hodnôt, spojenú s devalváciou cti, spravodlivosti, užachtilosti, žudskosti a celkového morálno etického prístupu k ivotu. Uvidí súčasné, čoraz výraznejie uvožňovanie mravov a morálky, uvidí temný rozkvet nehanebnosti a vyzdvihovania telesnosti. Uvidí, ako vade vládne nečestnos, klamstvo, podvod, chamtivos, nežudskos a ete mnoho iných negatívnych vecí, jednoznačne svedčiacich o vežkom úpadku ducha človeka, ktorého morálny rozklad zapríčinil okrem iného i nesprávny postoj k potenciálu vlastnej pohlavnosti. K potenciálu, ktorý z tohto dôvodu nepôsobí kontruktívne a budujúco tak ako má, ale detruktívne a zničujúco tak, ako tomu bolo vdy doposiaž v histórii.
Ak preto nechceme, aby to vetko dospelo a k úplnej detrukcii, bolo by načase pouči sa a vyui konečne obrovský potenciál žudskej pohlavnosti čistým a užachtilým spôsobom k pozdvihnutiu jednotlivcov, národov i celej naej civilizácie.
PS. Účelom tohto článku nie je vyzdvihovanie celibátu, ale predovetkým užachtilého a čistého prístupu k sexualite, a to v kadej situácii.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M..
Není tady
Rozum a cit v ivote človeka
Človek, fungujúci správnym spôsobom má by človekom citu. Cit je toti v žuďoch to najvyie a je hlasom ich pravej, najvnútornejej podstaty. Hlasom ich ducha! Okrem citu vak máme k dispozícii aj rozum, ktorého hlavným účelom má by predovetkým praktická realizácia citových podnetov v hmotnosti.
Rozum, správne pouívaný v súlade so zákonmi univerza má by teda v skutočnosti iba nástrojom ducha v hmotnosti, pretoe on sám je len najdokonalejím produktom hmoty žudského mozgu. V hmotnom pôvode rozumu sa toti skrýva jeho obmedzenie. Obmedzenie chápavosti iba na čisto hmotné a preto ním nikdy nebude mone pochopi skutočnosti, presahujúce hranicu hmotnosti.
K chápaniu, alebo lepie povedané vyciovaniu vecí, nachádzajúcich sa nad hmotou nám majú slúi u spomínané, citové schopnosti, ktorými sa prejavuje skutočná žudská podstata duch.
Urobme si malý pokus. Keď ukazujeme na seba a hovoríme: to som ja, dobre si vimnime, kam smeruje ná prst. Určite bude mieri do oblasti solar plexu, kde sa nachádza sídlo náho ducha, ktoré bolo žuďmi u oddávna lokalizované práve v v blízkosti srdca. Dobre si tie vimnime, e pri podobnej otázke neukazujeme na svoju hlavu, čie rozum, pretoe podvedome cítime, e rozum v nie sme my. Rozum je len nástroj náho ducha a nie naa pravá podstata.
Avak chybou súčasnej civilizácie sa stalo nadradzovanie rozumu nad cit a teda absolútne prevrátenie skutočného vzahu týchto dvoch základných osobnostných činitežov. Týmto sa žudia dostali do tragického nesúladu so zákonitosami univerza, čo má za následok, e nie sú schopní svojim, hmotnosou obmedzeným myslením, ktoré z povahy vecí ani nemôe by iné, chápa a vyciova veci vyie, vzneenejie a presahujúce hranice hmotného obmedzenia.
Ete raz preto treba zopakova: človek, správne stojaci vo stvorení má by človekom citu, pouívajúcim svoj rozum iba ako nástroj v hmotnom svete, ktorý má poslúcha a plni citové podnety. K tomu sme boli nabádaní u pred 2000 rokmi slovami: Buďte ako deti, inak nevojde do krážovstva nebeského. Inak sa nestanete pravými žuďmi.
Čo ale tvorí podstatu dieaa? Je ňou čistá, citová spontánnos, ete neskalená nadhodnotením rozumovej zloky jeho osobnosti.
iaž, žudia ignorovali túto dobrú radu a preto sa z nich stali svojim vlastným rozumom obmedzené bytosti, stojace nesprávne vo stvorení. Stali sa z nich smiene karikatúry človeka, neschopné chápa nič, čo presahuje ich úzke, dobrovožné rozumové obmedzenie.
Napríklad i obsah a význam tohto textu je moné pochopi iba žuďom, u ktorých stoja cit a rozum aspoň do určitej miery v súlade so zákonitosami univerza.
Jeho pochopenie je vak naopak znemonené tým, v ktorých vnútri vládne iba rozum, nadradený nad citom. Rozum, ktorý spupne odsúva do ríe rozprávok a nereálnosti vetko, čo nemôe pochopi z pozície vlastného hmotného obmedzenia.
Polome si teraz nanajvý praktickú a potrebnú otázku: Ako môe človek opätovne preduchovni svoj ivot, to znamená, ako môe znovu nájs a prehĺbi svoje spojenie s vlastným cítením, ktoré je odrazom najvnútornejieho, duchovného jadra naej bytosti? Odrazom najvnútornejieho, duchovného jadra naej bytosti, ktorá predstavuje ten najväčí poklad, aký vôbec máme?
Čistý cit má v nás stá na vrchole pyramídy hierarchie vetkých vnútorných hodnôt. Avak cesta k plnému spojeniu sa s ním vedie cez očistenie mysle! Čistota mysle a mylienok tvorí nevyhnutný predstupeň k tomuto ciežu. Nadviazanie spojenia so svojim čistým cítením je preto moné iba človeku, ktorého mysež je čistá, a užachtilá.
Predstavme si to tak, e od náho čistého cítenia nás delí sklená stena. A touto sklenenou stenou je ná rozum, naa mysež. Ak je táto stena pinavá je jasné, e nie sme schopní vníma podnety čistých citov, pretoe nečistota naej mysle nám to úplne znemoňuje.
Ak ale začneme so snahou o čistotu mysle, je to ako keby sme začali znečistenú sklenenú stenu umýva. No a postupne, keď vo svojom úsilí vytrváme, je stena čoraz čistejia a my čoraz jasnejie a ostrejie vnímame podnety citu, prúdiace ku nám z naej najvnútornejej, duchovnej podstaty.
Ideálom je teda čistá a jasná mysež, ktorá nám nekalí a neskresžuje citové podnety. Tieto môeme potom jasne vníma a samozrejme, mali mali by sme sa podža nich riadi a svoje citové hnutia sa snai prakticky realizova vo vlastnom, kadodennom ivote.
Lebo práve takýto človek, človek citu, je ideálom človeka budúcnosti. A cesta k tomuto ideálu vedie cez zachovávanie a udriavanie čistoty naich mylienok. Čistoty náho vnútorného ivota.
Udriavanie čistoty a užachtilosti vnútorného ivota je teda cestou k znovuobnoveniu plnosti naej citovej schopnosti, prostredníctvom ktorej, ak bude repektovaná, sa máme monos sta skutočnými žuďmi, správne stojacimi vo stvorení. źuďmi, pred ktorými sa otvorí brána krážovstva nebeského, ale i brána k astnému a harmonickému ivotu u tu na tejto zemi.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M..
Není tady
Strach z posledného súdu
Väčina žudí má strach zo svojej smrti a preto nechcú o nej ani len poču. Mnohí veriaci majú strach z posledného súdu a preto tie o tom nechcú nič poču. Avak nae naivné vyhýbanie sa nepríjemným skutočnostiam nemôe týmto nepríjemným skutočnostiam v nijakom prípade zabráni. Budeme nimi konfrontovaní tak či tak, ibae v prípade ustráchaného vyhýbania sa im absolútne nepripravení. A to bude len na nau vlastnú kodu, pretoe ako sa hovorí, astie praje pripraveným.
Z tohto dôvodu by žudia mali pozna pravdu. Pravdu o vežkom, prísnom a konečnom zúčtovaní, pred ktorý stojíme. O zúčtovaní vo stvorení, ktoré oddelí dobrých od zlých tak, ako sa oddežuje kúkož od penice.
e ide o vec vánu a dôleitú dokazujú i evanjeliá. Lebo hoci slovo evanjelium znamená dobrá zves, nebolo moné vyhnú sa v nej mnostvu zmienok o tomto dianí.
U pred zahájením verejného účinkovania Jeia Krista hovoril Ján Krstitež o sekere priloenej ku koreňom stromov a o tom, e bude vyatý kadý strom, ktorý neprináa dobré ovocie. A príkladov či podobenstiev, kedy hovoril o týchto ványch skutočnostiach samotný Jei je naozaj mnostvo.
Za vetky spomeňme podobenstvo o rozumných a nerozumných pannách, z ktorých rozumné, čie pripravené, alebo inými slovami spĺňajúce určité kritéria, budú začlenené medzi bytosti vo stvorení upotrebitežné, kým nerozumné, čie nebdelé a nepripravené, prídu o túto monos.
Alebo iné podobenstvo, v ktorom sa hovorí, e pri konečnom triedení pôjdu baránkovia čie dobrí do ivota a kozlovia čie zlí do záhuby.
A nakoniec, celé biblické zjavenie je predsa zakončené spisom s vežavravným názvom Apokalypsa. V ňom je tvrdými slovami opísaná perspektíva žudstva, ignorujúceho zákony univerza.
Máme sa teda týchto vecí bá a vyhýba sa im, alebo je omnoho rozumnejie váne sa nimi zaobera a pripravi sa na ne?
Ak toti boli tieto skutočnosti žudstvu sprostredkované práve takouto prísnou formou, tak v tom musíme hžada nejaký, Svetlom chcený zmysel. A zmyslom toho je dôrazné upozornenie na to, čo nás čaká, ak sa nezmeníme a neprispôsobíme Vôli Stvoriteža.
A zmenili sme sa? ije žudstvo podža Zákonov Boích? Len sa pozrime vôkol seba, aká je realita. Na základe čoho máme právo dúfa, e sa vyhneme Bibliou predpovedaným udalostiam? Vari tých 2000 rokov od príchodu Krista nebol dostatočne dlhý čas na to, aby sme sa spamätali?
A keďe doba konečného zúčtovania sa stále viac pribliuje, nie je nič potrebnejieho, ako hovori o týchto ványch skutočnostiach. Aby sme sa v čase, ktorý nám ete zostáva spamätali a vyvihli na tú úroveň človečenstva, aká od nás bude v deň účtovania poadovaná. Buď to toti dokáeme a uspejeme, ako tie múdre panny, alebo to nedokáeme a dopadneme ako panny nerozumné.
Posledný súd môeme tie pripodobni maturitnej skúke. Vzorný tudent, pravidelne sa pripravujúci na kadý vyučovací deň s ňou určite nebude ma iadne problémy. Menej vzorný tudent, ktorý síce bral túdium na žahkú váhu, ale nakoniec si predsa len uvedomí vános skúky a napne vetky sily, aby zamekané dobehol, taktie maturitu zvládne. Avak ten, kto sa príli nenamáhal počas celého túdia a zotrvá vo svojej žahkomysežnosti a do poslednej chvíle, ten skúku nezloí.
A tento posledný príklad žahkomysežného tudenta je príkladom celého žudstva, žahkomysežne a nepripravene kráčajúceho v ústrety maturite vo stvorení, prehliadajúc a ignorujúc vetky upozornenia.
Najväčou chybou, ba doslova previnením žudí v tomto smere je ich žahostajnos. źahostajnos a plytkos ich prístupu k ivotu, k jeho pravým hodnotám a k naplneniu zmyslu vlastného bytia na zemi. Ich úsilie, túby a ciele sa toti v mnohom nelíia od zvierat. A nakoniec aj zomierajú nevedomí ako zvieratá.
Ale človek je predsa len viac. Človek má stá vo stvorení úplne vedome a v poznaní Zákonov, ktoré sú prejavom Boej Vôle napĺňa pravú hodnotu svojho človečenstva. Inak ho bude stíha neastie za neastím, aby nakoniec vetko vyvrcholilo tak, ako je to zaznačené na posledných stránkach biblie v kapitole Apokalypsa.
Výstrahy formulované v Apokalypse vak nie sú nemenným predurčením, ale iba varovaním pred tým, čo musí prís, ak sa žudstvo nevpraví do Zákonitostí Boej Vôle. Jedine keď toto dokáe, môe sa vyhnú apokalypse.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M..
Není tady
Tak co, enské, četly jste to? Mudrovat na vedlejím vlákně u Luďka, to by vám lo, to je jednoduchý, ejo. A tady tohleto je moc dloooouhýý, to se vám nechce ani číst. Tak s takovejma tady ten pořádek na zemi nevybudujem
Není tady
haiel napsal(a):
Tak co, enské, četly jste to? Mudrovat na vedlejím vlákně u Luďka, to by vám lo, to je jednoduchý, ejo. A tady tohleto je moc dloooouhýý, to se vám nechce ani číst. Tak s takovejma tady ten pořádek na zemi nevybudujem
Kadý řád potřebuje svůj chaos ... skrzevá tůůů ... rovnováhu, ví?
Není tady
to se vám nechce ani číst
Nepodezírej, jó...
Holt k některejm textům nejni co dodat
Není tady
m.s. napsal(a):
Strach z posledného súdu
Väčina žudí má strach zo svojej smrti a preto nechcú o nej ani len poču. Mnohí veriaci majú strach z posledného súdu a preto tie o tom nechcú nič poču. Avak nae naivné vyhýbanie sa nepríjemným skutočnostiam nemôe týmto nepríjemným skutočnostiam v nijakom prípade zabráni. Budeme nimi konfrontovaní tak či tak, ibae v prípade ustráchaného vyhýbania sa im absolútne nepripravení. A to bude len na nau vlastnú kodu, pretoe ako sa hovorí, astie praje pripraveným.
Z tohto dôvodu by žudia mali pozna pravdu. Pravdu o vežkom, prísnom a konečnom zúčtovaní, pred ktorý stojíme. O zúčtovaní vo stvorení, ktoré oddelí dobrých od zlých tak, ako sa oddežuje kúkož od penice.
e ide o vec vánu a dôleitú dokazujú i evanjeliá. Lebo hoci slovo evanjelium znamená dobrá zves, nebolo moné vyhnú sa v nej mnostvu zmienok o tomto dianí.
U pred zahájením verejného účinkovania Jeia Krista hovoril Ján Krstitež o sekere priloenej ku koreňom stromov a o tom, e bude vyatý kadý strom, ktorý neprináa dobré ovocie. A príkladov či podobenstiev, kedy hovoril o týchto ványch skutočnostiach samotný Jei je naozaj mnostvo.
Za vetky spomeňme podobenstvo o rozumných a nerozumných pannách, z ktorých rozumné, čie pripravené, alebo inými slovami spĺňajúce určité kritéria, budú začlenené medzi bytosti vo stvorení upotrebitežné, kým nerozumné, čie nebdelé a nepripravené, prídu o túto monos.
Alebo iné podobenstvo, v ktorom sa hovorí, e pri konečnom triedení pôjdu baránkovia čie dobrí do ivota a kozlovia čie zlí do záhuby.
A nakoniec, celé biblické zjavenie je predsa zakončené spisom s vežavravným názvom Apokalypsa. V ňom je tvrdými slovami opísaná perspektíva žudstva, ignorujúceho zákony univerza.
Máme sa teda týchto vecí bá a vyhýba sa im, alebo je omnoho rozumnejie váne sa nimi zaobera a pripravi sa na ne?
Ak toti boli tieto skutočnosti žudstvu sprostredkované práve takouto prísnou formou, tak v tom musíme hžada nejaký, Svetlom chcený zmysel. A zmyslom toho je dôrazné upozornenie na to, čo nás čaká, ak sa nezmeníme a neprispôsobíme Vôli Stvoriteža.
A zmenili sme sa? ije žudstvo podža Zákonov Boích? Len sa pozrime vôkol seba, aká je realita. Na základe čoho máme právo dúfa, e sa vyhneme Bibliou predpovedaným udalostiam? Vari tých 2000 rokov od príchodu Krista nebol dostatočne dlhý čas na to, aby sme sa spamätali?
A keďe doba konečného zúčtovania sa stále viac pribliuje, nie je nič potrebnejieho, ako hovori o týchto ványch skutočnostiach. Aby sme sa v čase, ktorý nám ete zostáva spamätali a vyvihli na tú úroveň človečenstva, aká od nás bude v deň účtovania poadovaná. Buď to toti dokáeme a uspejeme, ako tie múdre panny, alebo to nedokáeme a dopadneme ako panny nerozumné.
Posledný súd môeme tie pripodobni maturitnej skúke. Vzorný tudent, pravidelne sa pripravujúci na kadý vyučovací deň s ňou určite nebude ma iadne problémy. Menej vzorný tudent, ktorý síce bral túdium na žahkú váhu, ale nakoniec si predsa len uvedomí vános skúky a napne vetky sily, aby zamekané dobehol, taktie maturitu zvládne. Avak ten, kto sa príli nenamáhal počas celého túdia a zotrvá vo svojej žahkomysežnosti a do poslednej chvíle, ten skúku nezloí.
A tento posledný príklad žahkomysežného tudenta je príkladom celého žudstva, žahkomysežne a nepripravene kráčajúceho v ústrety maturite vo stvorení, prehliadajúc a ignorujúc vetky upozornenia.
Najväčou chybou, ba doslova previnením žudí v tomto smere je ich žahostajnos. źahostajnos a plytkos ich prístupu k ivotu, k jeho pravým hodnotám a k naplneniu zmyslu vlastného bytia na zemi. Ich úsilie, túby a ciele sa toti v mnohom nelíia od zvierat. A nakoniec aj zomierajú nevedomí ako zvieratá.
Ale človek je predsa len viac. Človek má stá vo stvorení úplne vedome a v poznaní Zákonov, ktoré sú prejavom Boej Vôle napĺňa pravú hodnotu svojho človečenstva. Inak ho bude stíha neastie za neastím, aby nakoniec vetko vyvrcholilo tak, ako je to zaznačené na posledných stránkach biblie v kapitole Apokalypsa.
Výstrahy formulované v Apokalypse vak nie sú nemenným predurčením, ale iba varovaním pred tým, čo musí prís, ak sa žudstvo nevpraví do Zákonitostí Boej Vôle. Jedine keď toto dokáe, môe sa vyhnú apokalypse.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M..
a to bylo napsané před smrtí krista nebo a po ní ?
Není tady
Ten zásadně neodpovídá a nereaguje, Luďku.
Není tady
lupina montana napsal(a):
Ten zásadně neodpovídá a nereaguje, Luďku.
mě to neva, ale duleité je, e smrtí krista na kříi se spousta věcí , kterým se katolíci zatitují, mění. nebo zanikly ůplně.
Není tady
Ktovie... Bohvie. A mono Eséni a Kumránske zvitky, ale ktovie...
Není tady
Kde sa stratila Láska Boia?
Bený kresan vníma Stvoriteža ako Lásku. Lásku vetko odpúajúcu a vetko milujúcu. Bený kresan preto nedokáe pochopi, ako sa môu so Stvoritežom, ktorý je Láskou vôbec zlučova pojmy ako posledný súd, alebo očista zeme, v ktorej budú od seba definitívne oddelení dobrí od zlých, aby tí dobrí mohli pokračova v ďalom ivote a tí zlí nastúpili svoju cestu do zatratenia.
Aby pred tými zlými bola napokon definitívne zatvorená brána ivota a zostal im u len plač a krípanie zubov. Aby boli polapení, poviazaní a vrhnutí to temnoty tak, ako sa to stalo zlým a neverným sluhom v podobenstve.
Takéto niečo sa zdá priemernému kresanovi príli tvrdé na to, aby to korepondovalo s Láskou, za ktorú povauje Stvoriteža, hoci na druhej strane sa v evanjeliách nachádza mnostvo pomerne tvrdo a prísne formulovaných zmienok o tomto dianí.
Kde sa teda skrýva pravda? Je Stvoritež naozaj iba Láskou tak, ako ho vnímajú kresania? Ale ako sa potom vysporiada s tvrdými slovami o poslednom súde, ktoré mono nájs v evanjeliách?
Skutočná pravda o podstate Stvoriteža je iaž úplne iná, ne ako ju vníma bený a priemerný kresan. Boh je naozaj Láskou, ale nie je iba ňou! Je, vdy bol a vdy aj bude zároveň Spravodlivosou!
Stvoritež vo svojej dokonalosti tvorí nerozlučitežnú jednotu Lásky a Spravodlivosti! Jeho Láska a jeho Spravodlivos vládnu spoločne vetkému, čo jestvuje v tomto stvorení. Vetkému dianiu vo stvorení vládne milosrdná a vetko objímajúca Láska, ale zároveň nekompromisná a prísna Spravodlivos. Dokonalos tohto pôsobenia spočíva v tom, e nenos a krehkos Lásky je ochraňovaná Spravodlivosou a tvrdos a prísnos Spravodlivosti zjemňuje Láska.
Spravodlivos je moné zobrazi ako zvislú čiaru, ako výstranú čiaru nad bodkou výkričníka, alebo ako meč. Naopak, Lásku je moné vyjadri čiarou horizontálnou, ktorá sa ako horizontála obzoru ochraňujúco klenie nad vetkým, čo jestvuje. No a horizontálny symbol Lásky a zvislý symbol Spravodlivosti spolu dovedna tvoria krí. Rovnoramenný krí Pravdy! Rovnoramenný krí harmonického spolupôsobenia Lásky a Spravodlivosti, ktorý je vyjadrením dokonalosti Boej.
Boh je teda Láska a Spravodlivos súčasne! Je dokonalou jednotou Lásky a Spravodlivosti!
Vežkou chybou kresanského sveta vak je, e Stvoriteža nevníma takto komplexne, ale z jeho pôsobenia vyňal iba princíp Lásky, ktorý povauje za jediný. A práve z tohto dôvodu znejú benému kresanovi cudzo slová o poslednom súde, plnom nekompromisnej prísnosti Boej.
Pre svoj vlastný, jednostranný pohžad to odmieta ako niečo, čo sa vôbec nezlučuje so Stvoritežom, ktorého vníma len ako Lásku. Toto vežké nepochopenie sa v kadodennom ivote prejavuje tak, e keď ho postihne nejaké utrpenie, ktoré sa ho bezprostredne osobne dotkne, začne si zväča klás otázku: ako vôbec mohol Stvoritež niečo takéto dopusti? Kde sa stratila jeho Láska?
Vo chvížach akých ivotných skúok by vak vetci žudia mali vedie, e ak v niečom, čím sú nepríjemným spôsobom atakovaní nenachádzajú princíp Lásky Najvyieho, musia v tom hžada jeho druhý princíp a síce, princíp Spravodlivosti! Tam, kde sa v človeku začína vynára pochybnos o Boej Láske, tam nech hžadá Jeho Spravodlivos! Práve ňou samu Najvyí v takejto chvíli prihovára! Tam nech potom hžadá spravodlivú odplatu za jeho vlastné, nesprávne predchádzajúce jednanie, pretoe na základe princípu Spravodlivosti Najvyieho musí kadý z nás zaplati do posledného haliera za vetko zlé, čo kedysi vykonal.
Preto teda v utrpení, ktoré nás stretá a ktoré nemôeme nijakým spôsobom zlúči s Láskou Najvyieho musíme vidie jeho Spravodlivos. Spravodlivos Stvoriteža, na základe ktorej musíme, hoci niekedy aj vežmi bolestivo, preíva vetky dôsledky náho vlastného, predchádzajúceho nesprávneho jednania. Jednania, v ktorom sa nae mylienky, nae city, nae slová, alebo nae činy v niečom protivili Boej Vôli, a teda boli zlé a nesprávne.
A negatívne dôsledky toho musíme potom na základe princípu Spravodlivosti Najvyieho prei na vlastnej koi. Naplno prei na vlastnej koi, aby sme pochopili, e akékožvek zlo, vykonané či u v mylienkach, citoch, slovách, alebo činoch musí človeku prinies iba zlo. Tak to vyaduje Vyia Spravodlivos, ktorá kadému neomylne prináa presne takú atvu, aká bola jeho sejba.
Kto vak koná dobro, koho mylienky, city, slová a činy sú iba dobré a užachtilé, tomu sa naopak presne podža toho istého zákona Spravodlivosti dostane iba dobra, astia a radosti.
Tam, kde teda človek uvidí niečo, čo sa nezlučuje s Láskou Najvyieho nech hžadá jeho Spravodlivos. Utrpenie stíhajúce žudí je prejavom tejto Spravodlivosti, za ktorou musí človek hžada odplatu za svoje vlastné, minulé pochybenia. Lebo za zlo nemono očakáva nič iného ako zlo.
Keď teda vidíme nejakého trpiaceho človeka, keď ho vidíme plného bolesti, zlomeného a úbohého, mali by sme vedie, e jeho stav, ktorý je nútený preíva je iba nevyhnutným dôsledkom toho, e v minulosti neil v nejakom smere správne a dobre. e robil niečo, čo sa priečilo Vôli Najvyieho a e za to teraz ne dôsledky.
Popri fyzickej, či akejkožvek inej pomoci tomuto človeku by sa mu malo pomôc aj tým, e sa mu povie pravda o podstate jeho utrpenia. Pravda o tom, e jeho utrpenie nie je dielom náhody, ale e je nevyhnutným dôsledkom jeho vlastného, zlého a nesprávneho jednania, priečiaceho sa Vôli Najvyieho. Takýto človek by sa preto mal spätne pozrie do svojej minulosti a pokúsi sa nájs svoju zlú vlastnos, ktorou sa previnil. Mal by rozpozna túto vlastnos, či chybu a mal by sa ju snai odstráni. Lebo kadé utrpenie je v podstate iba zrkadlom, v ktorom dostávame príleitos nahliadnu na seba samého a spozna svoje chyby, omyly, nedostatky a zlé sklony. Utrpenie nás k tomu nabáda a ukazuje nám k tomu cestu. Bez neho by to toti väčina z nás nikdy neurobila a naďalej by zotrvávala vo svojich chybách, omyloch a zlých sklonoch.
No a v tejto príleitosti spozna prostredníctvom utrpenia svoje vlastné chyby a odstráni ich sa skrýva milosrdenstvo. Milosrdenstvo dávajúce človeku novú ancu. Milosrdenstvo, ktoré je prejavom Lásky Najvyieho a spočíva v prísžube nového, astnejieho ivota, ktorý nás očakáva po spoznaní a odloení naich chýb, nedostatkov a zlých sklonov.
A na záver ete jedna dôleitá skutočnos. Nie vetko utrpenie v naom ivote je prejavom Spravodlivosti Najvyieho. Jestvuje toti aj utrpenie, ktoré nám môu spôsobi žudia na základe svojej slobodnej vôle. Utrpenie, ktoré spôsobujú jedni žudia druhým iba na základe toho, e sa oni sami tak rozhodli. e im to bolo umonené prostredníctvom ich slobodnej vôle. Voči takémuto druhu utrpenia sa človek smie a má postavi. Môe sa voči nemu bráni.
Naopak utrpenie, ktoré k nám prichádza z rúk Najvyieho máme prija a v jeho zrkadle hžada a nájs zlú vlastnos, ktorú v sebe nosíme, ktorá nám nae utrpenie privodila a ktorú jen naou povinnosou odstráni.
Ako vak rozlíi tieto dva druhy utrpenia? Poctivým nahliadnutím do seba samého a v prvom rade hžadaním svojich vlastných chýb! Toto vykonajme v prvom rade a o kadom utrpení uvaujme predovetkým ako o pohnútke k hžadaniu, nájdeniu a odstráneniu naich vlastných chýb. Jedine vtedy, ak by sme po poctivom a dôslednom hžadaní nič takéhoto nenali, jedine vtedy môeme pripusti monos, e nae utrpenie je spôsobene zlou svojvožnosou iných žudí.
Lebo človek má úplne opačnú tendenciu. Tendenciu hžada chyby najskôr a predovetkým v iných! To vak nie je správne! Človek by sa mal nauči hžada chyby hlavne sám v sebe a a keby sa mu to ani po vánom a poctivom hžadaní nepodarilo môe pripusti, e sa na ňom dopustili krivdy iní žudia, voči ktorým sa potom môe a má plné právo ohradi.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M..
Není tady
m.s. napsal(a):
Kde sa stratila Láska Boia?
Bený kresan vníma Stvoriteža ako Lásku. Lásku vetko odpúajúcu a vetko milujúcu. Bený kresan preto nedokáe pochopi, ako sa môu so Stvoritežom, ktorý je Láskou vôbec zlučova pojmy ako posledný súd, alebo očista zeme, v ktorej budú od seba definitívne oddelení dobrí od zlých, aby tí dobrí mohli pokračova v ďalom ivote a tí zlí nastúpili svoju cestu do zatratenia.
Aby pred tými zlými bola napokon definitívne zatvorená brána ivota a zostal im u len plač a krípanie zubov. Aby boli polapení, poviazaní a vrhnutí to temnoty tak, ako sa to stalo zlým a neverným sluhom v podobenstve.
Takéto niečo sa zdá priemernému kresanovi príli tvrdé na to, aby to korepondovalo s Láskou, za ktorú povauje Stvoriteža, hoci na druhej strane sa v evanjeliách nachádza mnostvo pomerne tvrdo a prísne formulovaných zmienok o tomto dianí.
Kde sa teda skrýva pravda? Je Stvoritež naozaj iba Láskou tak, ako ho vnímajú kresania? Ale ako sa potom vysporiada s tvrdými slovami o poslednom súde, ktoré mono nájs v evanjeliách?
Skutočná pravda o podstate Stvoriteža je iaž úplne iná, ne ako ju vníma bený a priemerný kresan. Boh je naozaj Láskou, ale nie je iba ňou! Je, vdy bol a vdy aj bude zároveň Spravodlivosou!
Stvoritež vo svojej dokonalosti tvorí nerozlučitežnú jednotu Lásky a Spravodlivosti! Jeho Láska a jeho Spravodlivos vládnu spoločne vetkému, čo jestvuje v tomto stvorení. Vetkému dianiu vo stvorení vládne milosrdná a vetko objímajúca Láska, ale zároveň nekompromisná a prísna Spravodlivos. Dokonalos tohto pôsobenia spočíva v tom, e nenos a krehkos Lásky je ochraňovaná Spravodlivosou a tvrdos a prísnos Spravodlivosti zjemňuje Láska.
Spravodlivos je moné zobrazi ako zvislú čiaru, ako výstranú čiaru nad bodkou výkričníka, alebo ako meč. Naopak, Lásku je moné vyjadri čiarou horizontálnou, ktorá sa ako horizontála obzoru ochraňujúco klenie nad vetkým, čo jestvuje. No a horizontálny symbol Lásky a zvislý symbol Spravodlivosti spolu dovedna tvoria krí. Rovnoramenný krí Pravdy! Rovnoramenný krí harmonického spolupôsobenia Lásky a Spravodlivosti, ktorý je vyjadrením dokonalosti Boej.
Boh je teda Láska a Spravodlivos súčasne! Je dokonalou jednotou Lásky a Spravodlivosti!
Vežkou chybou kresanského sveta vak je, e Stvoriteža nevníma takto komplexne, ale z jeho pôsobenia vyňal iba princíp Lásky, ktorý povauje za jediný. A práve z tohto dôvodu znejú benému kresanovi cudzo slová o poslednom súde, plnom nekompromisnej prísnosti Boej.
Pre svoj vlastný, jednostranný pohžad to odmieta ako niečo, čo sa vôbec nezlučuje so Stvoritežom, ktorého vníma len ako Lásku. Toto vežké nepochopenie sa v kadodennom ivote prejavuje tak, e keď ho postihne nejaké utrpenie, ktoré sa ho bezprostredne osobne dotkne, začne si zväča klás otázku: ako vôbec mohol Stvoritež niečo takéto dopusti? Kde sa stratila jeho Láska?
Vo chvížach akých ivotných skúok by vak vetci žudia mali vedie, e ak v niečom, čím sú nepríjemným spôsobom atakovaní nenachádzajú princíp Lásky Najvyieho, musia v tom hžada jeho druhý princíp a síce, princíp Spravodlivosti! Tam, kde sa v človeku začína vynára pochybnos o Boej Láske, tam nech hžadá Jeho Spravodlivos! Práve ňou samu Najvyí v takejto chvíli prihovára! Tam nech potom hžadá spravodlivú odplatu za jeho vlastné, nesprávne predchádzajúce jednanie, pretoe na základe princípu Spravodlivosti Najvyieho musí kadý z nás zaplati do posledného haliera za vetko zlé, čo kedysi vykonal.
Preto teda v utrpení, ktoré nás stretá a ktoré nemôeme nijakým spôsobom zlúči s Láskou Najvyieho musíme vidie jeho Spravodlivos. Spravodlivos Stvoriteža, na základe ktorej musíme, hoci niekedy aj vežmi bolestivo, preíva vetky dôsledky náho vlastného, predchádzajúceho nesprávneho jednania. Jednania, v ktorom sa nae mylienky, nae city, nae slová, alebo nae činy v niečom protivili Boej Vôli, a teda boli zlé a nesprávne.
A negatívne dôsledky toho musíme potom na základe princípu Spravodlivosti Najvyieho prei na vlastnej koi. Naplno prei na vlastnej koi, aby sme pochopili, e akékožvek zlo, vykonané či u v mylienkach, citoch, slovách, alebo činoch musí človeku prinies iba zlo. Tak to vyaduje Vyia Spravodlivos, ktorá kadému neomylne prináa presne takú atvu, aká bola jeho sejba.
Kto vak koná dobro, koho mylienky, city, slová a činy sú iba dobré a užachtilé, tomu sa naopak presne podža toho istého zákona Spravodlivosti dostane iba dobra, astia a radosti.
Tam, kde teda človek uvidí niečo, čo sa nezlučuje s Láskou Najvyieho nech hžadá jeho Spravodlivos. Utrpenie stíhajúce žudí je prejavom tejto Spravodlivosti, za ktorou musí človek hžada odplatu za svoje vlastné, minulé pochybenia. Lebo za zlo nemono očakáva nič iného ako zlo.
Keď teda vidíme nejakého trpiaceho človeka, keď ho vidíme plného bolesti, zlomeného a úbohého, mali by sme vedie, e jeho stav, ktorý je nútený preíva je iba nevyhnutným dôsledkom toho, e v minulosti neil v nejakom smere správne a dobre. e robil niečo, čo sa priečilo Vôli Najvyieho a e za to teraz ne dôsledky.
Popri fyzickej, či akejkožvek inej pomoci tomuto človeku by sa mu malo pomôc aj tým, e sa mu povie pravda o podstate jeho utrpenia. Pravda o tom, e jeho utrpenie nie je dielom náhody, ale e je nevyhnutným dôsledkom jeho vlastného, zlého a nesprávneho jednania, priečiaceho sa Vôli Najvyieho. Takýto človek by sa preto mal spätne pozrie do svojej minulosti a pokúsi sa nájs svoju zlú vlastnos, ktorou sa previnil. Mal by rozpozna túto vlastnos, či chybu a mal by sa ju snai odstráni. Lebo kadé utrpenie je v podstate iba zrkadlom, v ktorom dostávame príleitos nahliadnu na seba samého a spozna svoje chyby, omyly, nedostatky a zlé sklony. Utrpenie nás k tomu nabáda a ukazuje nám k tomu cestu. Bez neho by to toti väčina z nás nikdy neurobila a naďalej by zotrvávala vo svojich chybách, omyloch a zlých sklonoch.
No a v tejto príleitosti spozna prostredníctvom utrpenia svoje vlastné chyby a odstráni ich sa skrýva milosrdenstvo. Milosrdenstvo dávajúce človeku novú ancu. Milosrdenstvo, ktoré je prejavom Lásky Najvyieho a spočíva v prísžube nového, astnejieho ivota, ktorý nás očakáva po spoznaní a odloení naich chýb, nedostatkov a zlých sklonov.
A na záver ete jedna dôleitá skutočnos. Nie vetko utrpenie v naom ivote je prejavom Spravodlivosti Najvyieho. Jestvuje toti aj utrpenie, ktoré nám môu spôsobi žudia na základe svojej slobodnej vôle. Utrpenie, ktoré spôsobujú jedni žudia druhým iba na základe toho, e sa oni sami tak rozhodli. e im to bolo umonené prostredníctvom ich slobodnej vôle. Voči takémuto druhu utrpenia sa človek smie a má postavi. Môe sa voči nemu bráni.
Naopak utrpenie, ktoré k nám prichádza z rúk Najvyieho máme prija a v jeho zrkadle hžada a nájs zlú vlastnos, ktorú v sebe nosíme, ktorá nám nae utrpenie privodila a ktorú jen naou povinnosou odstráni.
Ako vak rozlíi tieto dva druhy utrpenia? Poctivým nahliadnutím do seba samého a v prvom rade hžadaním svojich vlastných chýb! Toto vykonajme v prvom rade a o kadom utrpení uvaujme predovetkým ako o pohnútke k hžadaniu, nájdeniu a odstráneniu naich vlastných chýb. Jedine vtedy, ak by sme po poctivom a dôslednom hžadaní nič takéhoto nenali, jedine vtedy môeme pripusti monos, e nae utrpenie je spôsobene zlou svojvožnosou iných žudí.
Lebo človek má úplne opačnú tendenciu. Tendenciu hžada chyby najskôr a predovetkým v iných! To vak nie je správne! Človek by sa mal nauči hžada chyby hlavne sám v sebe a a keby sa mu to ani po vánom a poctivom hžadaní nepodarilo môe pripusti, e sa na ňom dopustili krivdy iní žudia, voči ktorým sa potom môe a má plné právo ohradi.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M..
no nevím, má to nějaký celý pomatený.
jen v jedné věci trochu správně. bůh je láska. z toho pramení ve. kdy někdo někoho miluje, nebude mu chystat peklo. tím spí, e kristus zemřel z lásky k lidem na kříi a od toho okamiku se spousta věcí mění. jedna z mnoha je ta, e pro lidi peklo zmizelo. pro vechny bez výjimky.
tak začni trochu přemýlet.
Upravil(a) luděk (31. 7. 2014 22:25)
Není tady
Svět u nebude takový, jaký byl ...
Existují věci, které jsou schopny změnit ná pohled na ivot. Moná mnozí z vás viděli drastické video obětí ostřelování Luhanska, ve kterém prochází kamera od jednoho mrtvého k druhému. Oběti leí na ulici, jsou zakryty, avak jak se kamera přiblíí je plachta odhrnuta. A divák vidí běné civilisty, obyčejné chodce z ulice znetvořené střepinami tak, e v mnoha případech musí odvrátit zrak. Něco tak hrozného jsem dosud ve svém ivotě jetě neviděl.
Z tohoto záitku jsem byl dlouho otřesený a stále jsem to měl před očima. A kdy jsem pak, po nějaké chvíli el na internet tak, jak to běně dělám, kdy jsem el na facebook či na jakoukoliv jinou stránku, vechno se mi najednou zdálo být neuvěřitelně banální, povrchní, mělké a prázdné. Zdálo se mi doslova neuvěřitelné, jak se lidé mohou bavit, smát a zajímat o tisíceré bezvýznamnosti, kdy je moné, aby se na světě dělo něco takového.
Moná si teď řeknete, e přece jen a u se stane cokoliv, ivot se nezastaví a jde dál. Ano, ivot jde sice dál, ale v myslícím člověku nutně vyvstane otázka, jaký je to vlastně ivot? Jaký je jeho směr, jaké jsou jeho hodnoty a jaká je jeho hloubka, jestlie můe v kterékoli části světa přinést něco tak mimořádně a nelidsky surového?
A navíc se to u ani neděje na nějakém vzdáleném konci světa s jinou kulturou a temperamentem, ale tady u nás, v naem evropském prostoru, kde vládnou přiblině stejné kulturní, ekonomické, společenské a politické poměry.
Kadý z nás by si proto měl uvědomit e to, co se děje na Ukrajině je vyhroceným důsledkem hodnot, podstaty a principů fungování právě toho společenského systému, ve kterém v současnosti ijeme. Ve vyhrocené podobě se zde projevuje zvrácenost principů, které tato společnost uznává.
Za povrchností, plytkosti a prázdnotou kadodenního ivota větiny lidí hraje finanční elita světa krvavé achové partie s osudy celých národů. Politici a vlády větiny států jsou toti pouze figurkami, kterými hýbe někdo jiný. Jsou pouze loutkami, které vykonávají vůli někoho jiného, majíce z toho samozřejmě výrazný osobní profit. Plebsu třeba dát jeho chléb a hry a my si pak můeme nerueně za jejich zády rozdělovat a panovat, to je princip na základě kterého to vechno funguje.
Proč to ale můe právě takto fungovat a proč tomu, e to takto funguje nebudou mnozí lidé věřit, i kdy se jim o tom otevřeně řekne? A proč u vůbec nebudou souhlasit s tím, e právě oni sami svým postojem k ivotu jsou za to vinni? e ve skutečnosti právě oni sami svým prázdným a povrchním přístupem k ivotu bez vyích hodnot mohou za vechno to zlé?
Chléb a hry! To jsou hodnoty, které vdy uznávala větina lidí tohoto světa. Chléb a hry, nebo jinak řečeno mít a uívat si. To je to jediné co lidi zajímá. To "mít" znamená co moná nejvyí standard hmotného zabezpečení a do toho "uívání si" lze zahrnout co moná nejefektivnějí vyuití nabytých prostředků pro svůj vlastní prospěch a pro své vlastní potěení.
Standardní člověk této planety je plně a beze zbytku ponořen do "hodnot" obsaených ve slovech chléb a hry. Nic hlubího pro něj neexistuje. Není vůbec ochoten připustit, e ivot by mohl mít i nějaký hlubí smysl a nějakou hlubí hodnotu.
No a mocní, ti skuteční mocní tohoto světa prostřednictvím jim slouících médií i prostřednictvím nastavení celkového fungování společnosti podporují a iví takový druh duevní degradace irokých mas, protoe právě takovýmto způsobem duevně zdegradované masy lze snadno ovládat. Proto mohou manipulativně přinutit celé národy, aby znevaovaly a nenáviděli ty, kteří jim chtějí skutečně dobře a aby uctívali a oslavovali ty, kteří je zaprodali. Je jim moné přesvědčit veřejné mínění světa, e agresor je mírotvorce a e ten, co hájí své zájmy je agresor.
V dnením světě konzumním způsobem ivota duevně zdegenerovaných lidí je moné veřejnému mínění namluvit, e bílá je černá a černá bílá. Lidé tomu snadno uvěří, kdy se o tom bude mluvit v televizi a psát v novinách. Větina z nich je tak vmanipulovaná do falené reality, její věří ani by věci sami zkoumali. Na to jim přece nezbývá čas, protoe jsou plně zaměstnaní a vytíení svým mít a uívat si.
Lidmi se manipuluje, nebo dávají sebou manipulovat a za jejich zády probíhají zákeřné mocenské hry, v nich nic neznamenají ani tragédie a zbídačování celých národů. Jakýkoliv zločin je toti moné snadno omluvit, protoe hloupé masy spolknou úplně vechno.
A právě tato zhoubná duevní degradace mas umoňuje mocným tohoto světa konat před očima veřejnosti věci stále arogantnejí a bezohlednějí. Ba dokonce je moné tyto hloupé ovce pomalu hnát k nové světové válce, v ní se jako ve velkém divadle budou navzájem zabíjet před očima mocných.
A toto vechno se dá uskutečnit jen proto, e s lidmi si je moné pro jejich nesmírnou duevní povrchnost dělat cokoliv. Protoe pro svou touhu mít a uít si ztratili schopnost samostatně myslet. Protoe ztratili smysl pro vyí hodnoty jakými jsou čest, spravedlnost, lidskost, ohleduplnost, dobrosrdečnost a skromnost. Protoe se z nich staly egoisté, myslící jen na svůj vlastní chléb a své vlastní uívání si.
My sami jsme vinni za vechno patné, co se děje ve světě! My, obyčejní lidé, kteří jsme v povrchnosti vlastního soustředění se pouze na svůj "chléb a hry" dali volný prostor temným silám, jednajícím za naimi zády. Nebo za to, e se my jetě máme dobře nebo alespoň snesitelně blahosklonně dovolujeme, aby byli jiní vraděni, oebračování a vykořisováni.
Ale vězme, e to donekonečna nepůjde tak, jak to lo doposud. Hrůzy, zabíjení a utrpení, dosud od nás vzdáleny na opačném konci světa přijdou pomalu do naí blízkosti a nakonec i k nám samotným. Přijdou k nám za nai prázdnotu a povrchnost, protoe jsme zaujatí pouze vlastním egoismem neměli zájem odporovat zločinnému systému pokud jsme my sami měli dostatek a pokud utrpení bylo způsobováno pouze tím druhým. Musí to prostě vechno nakonec přijít i k nám, protoe nepochopitelná nenasytnost touhy finanční elity světa po moci, po podrobováni si a zotročováni národů sáhne nakonec i na nás samotných.
Co tady můe pomoci? Jedině to, abychom se znovu stali skutečnými lidmi! Lidmi, kteří se nedají oklamat tvrzeními, e černá je bílá jen proto, e jsou toho mínění takzvané autority v televizi či v novinách. Lidmi, kteří se odvrátí od plytkosti konzumního způsobu ivota, do kterého jsme byli cíleně vmanipulovaní.
Bariérou vůči naí duevní dehonestácii je ná opětovný příklon ke skutečným hodnotám pravého lidství. Těmi hodnotami je spravedlnost, čestnost, ohleduplnost, dobrosrdečnost, skromnost a jednoduchost.
Je samozřejmé, e bude velmi obtíné překonat společenským klimatem nastolenou, vědomě udrovanou a ivenou duevní degradaci, ale jedině toto je cesta, jak je moné vzepnout se "hodnotám" konzumního ivota a nenechat sebou nedůstojně manipulovat. Jedině toto je cesta, jak pochopit co se skrývá za utrpením ve světě, cesta jak se proti němu a jeho strůjcem postavit a jak zamezit tomu, e se nakonec toto utrpení dotkne nás samotných a naich nejbliích. Nebo svět u prostě dále nesmí být takovým, jako byl doposud. U se toti na to není moné dále lhostejně dívat!
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M..
Není tady
Co je účelem lidské sexuality?
O články, zabývající se lidskou sexualitu bývá vdy velký čtenářský zájem, protoe jde o něco, co mimořádným způsobem ovlivňuje celý ná ivot. Nicméně i přes tisíce článků nebyl dosud pochopen skutečný a pravý účel tohoto nezvykle silného fenoménu. Nebyl pochopen ze dvou důvodů. Za prvé proto, e málokdo v tomto směru vánějím a hlubím způsobem hledá a za druhé proto, e skutečná pravda je temným pozadím světa úmyslně pokřivená a zamlčovaná, aby nemohlo dojít k duchovnímu vzestupu civilizace.
Nebo skutečným smyslem a účelem lidské sexuální energie má být podpora rozmachu ducha! Podpora duchovního rozmachu osobnosti, která je za pomoci správného vyuití svého sexuálního potenciálu schopna dosáhnout dokonalosti vlastního lidství.
U řečtí filosofové mluvili o třech úrovních vyuití pohlavní energie. O třech úrovních lásky, které nazvali eros, phýlos a agapé. Sexualita toti disponuje určitým druhem nesmrtelnosti, protoe právě ona zajiuje přeití lidského druhu a jeho kontinuální, věčné pokračování. No a tuto prvotní "nesmrtelnost a věčnost", vloenou do do sexuality má člověk schopnost přetransformovat do zmíněných tří kvalitativních stupňů, nazývaných starými Řeky eros, phýlos a agapé.
První a nejnií úrovní je eros. Jde o pudovost a tělesnost, jejím účelem je plození, Jím je zajitěno "věčné" přeití lidského druhu. Při pudovosti a tělesnosti, které souvisí s plozením člověk zároveň proívá jakýsi záblesk věčnosti. Toto proívání je pro lidi mimořádně přitalivé a proto jej neustále vyhledávají.
Jde tu o úroveň vyuití sexuální energie, v ní natrvalo uvízla větina lidí. Proto je dnení doba posedlá sexem. Člověk při něm sice zaívá okamik záblesku věčnosti, ovem za cenu postupného stravování svých tělesných a duevních sil, bez monosti uchopit tento záitek nějakým trvalejím způsobem. Sexuální záitek je něco silného a velmi příjemného, avak velmi rychle mizí a objevuje se prázdnota a nenaplnění bytí. Proto znovu vzniká touha po dalím, podobném záitku, který zase rychle mizí a v člověku zůstává pouze rozčarování.
Druhou úrovní vyuití ohromného potenciálu energie vlastní sexuality je úroveň tvořivosti. Úroveň tvořivosti a duevního rozmachu velmi jednodue charakterizovaného slovem kultura. V kulturních, intelektuálních, či jiných podobných počinech můeme opět vypozorovat ji zmíněný princip věčnosti a nesmrtelnosti. Výsledným produktem bývají nesmrtelné díla, jako například starověké řecké umění a filozofie, Leonardova Mona Lisa, Shakespearove hry, Mozartova hudba a tak dále.
Právě na osobě Mozarta je například moné velmi pěkně vidět, jak mu jeho tvořivost stravovala vechny duevní i fyzické síly, take hořel jako svíce z obou konců. Zemřel mladý, ale jeho dílo se stalo nesmrtelným.
No a poslední, třetí úrovní vyuití lidské sexuality je úroveň rozmachu ducha! Jde o dosaení věčnosti a nesmrtelnosti, avak ji ne zprostředkovanou formou, jako v obou předcházejících příkladech. U ne zprostředkovaně ve formě pokračování svého rodu, ani proíváním záblesku věčnosti při tělesném spojení, ani dosaením nesmrtelnosti prostřednictvím vlastní tvůrčí činnosti.
Třetí úrovní je schopnost a monost člověka vyuít potenciálu vlastní sexuality k dosaení mety trvalé osobní nesmrtelnosti a věčnosti. Můeme a máme dosáhnout věčnost vlastního, individuálního bytí tím, e vyuijeme potenciálu své pohlavní energie k dosaení těch nejvyích, nejvzneenějích a nejulechtilejích duchovních ideálů. Touha po nich se toti v člověku intenzivně probouzí spolu s probuzením pohlavní síly v jeho těle. Ano, kadý jetě nezkaený mladý člověk ve svém nitru bezprostředně po probuzení jeho pohlavní zralosti jasně cítí silnou touhu po něčem lepím, hezčím a ulechtilejí. Nevědomě a podvědomě v sobě cítí touhu po dosaení a naplnění své lidské velikosti. Té lidské velikosti a zralosti, která je totoná s dobrotou, lidskostí, čestností, spravedlností, nezitností a jinými podobnými duchovními hodnotami. Právě v úsilí a snaze o dosahování těchto hodnot spočívá onen zmíněný rozmach ducha!
Pokud tedy po probuzení pohlavní síly dokáe setrvávat smýlení a celý vnitřní ivot mladého člověka v čistotě a ulechtilosti a své touhy nasměruje k dosaení těch nejvyích a nejulechtilejích ideálů, můe ho takovým čistým způsobem vyuita energie jeho probuzené sexuality povznést k výinám ducha a tímto způsobem jej učinit nesmrtelným. Můe mu tím otevřít bránu k věčnému, osobnímu bytí, naplněnému věčnou a nikdy nekončící slubou těm nejvyím duchovním ideálům.
No a právě k tomuto nám můe poslouit ona mocná síla naí sexuality, kterou v tomto smyslu lidstvo dosud vůbec nevyuívalo. Člověk prostřednictvím ní a s její pomocí můe dosáhnout svého znovuzrození v duchu, o kterém mluvil Kristus.
Nebo tělo vdy zůstane pouze tělem. Nebo tělo můe dát člověku jen určitý zprostředkovaný druh nesmrtelnosti, spočívající v pokračování jeho rodu, v proití krátkého záblesku věčnosti při tělesném spojení, nebo v nesmrtelnosti spočívající ve vlastních tvůrčích počinech.
Duch je vak duch! Znovuzrození ducha za pomoci správného vyuití pohlavní energie, nasměrované k touze po dosaení těch nejvyích a nejvzneenějích ideálů můe dát individuální osobnosti člověka trvalou věčnost a nesmrtelnost. To, co tím ve skutečnosti člověk získá je něco tak velkého, e to ani nedokáe pochopit.
Pokud toti kratičký záblesk věčnosti, který je člověku dopřáno proít při tělesném spojení pro něj tak nesmírně hodně znamená, čím asi musí být trvalé osobní bytí člověka ve věčnosti a nesmrtelnosti?
Toto jsou skutečnosti, kterých by si měl být vědom kadý člověk a toto je meta, o kterou by měl kadý z nás usilovat. Podle své svobodné vůle můeme tedy vyuít potenciálu vlastní sexuality ve třech rovinách. V rovině těla, čili při sexu a plození, v rovině due prostřednictvím rozvíjení vlastní kulturnosti a intelektu, a v rovině ducha rozvíjením a snahou o dosaení těch nejvyích a nejvzneenějích duchovních ideálů.
V kadé z těchto úrovní, to znamená v úrovni těla, due a ducha, totoných s řeckým označením eros, phýlos a agapé můe přiměřeně výi dané úrovně zaít a okusit určitou míru věčnosti a nesmrtelnosti. Zatímco ale v úrovni těla a due bývá toto proití vdy jen částečné a zprostředkované, v úrovni ducha bývá celistvé a trvalé. Bývá naplněním a zavrením bytí člověka, který dokázal za podpory a správného vyuití vlastní sexuality dosáhnout vysokého duchovního rozmachu, který se mu stáva branou k věčnosti a nesmrtelnosti.
Miliony lidí této země ijí pouze na úrovni těla. Miliony lidí ijí u i na úrovni due. Avak ani jeden z nich, a oni to velmi dobře cítí, nedosahuje té plnosti a celistvosti bytí, po které kadý člověk podvědomě touí. To je nutí neustále opakovat záitek, plynoucí z tělesného spojení pokud ijí pouze na úrovni těla, nebo hledat stále nové duevní podněty, pokud ijí na úrovni due.
Nicméně skutečné naplnění, skutečnou plnost bytí lze proívat pouze na úrovni ducha, do které se člověk můe propracovat jen vlastní námahou a vlastním snaením o dosaení těch nejvyích duchovních ideálů. Kdo chce a je ochoten tuto námahu vynaloit, ten toho dosáhne. Cesta k tomu je pro kadého člověka otevřená. Nicméně el ne pro kadého je něco takového prioritou, protoe to, jaký vysoký cíl dokáeme dát vlastnímu bytí spočívá v právu naí svobodné volby a v právu svobodného rozhodování kadého z nás.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M..
Není tady
m.s. napsal(a):
Co je účelem lidské sexuality?
O články, zabývající se lidskou sexualitu bývá vdy velký čtenářský zájem, protoe jde o něco, co mimořádným způsobem ovlivňuje celý ná ivot. Nicméně i přes tisíce článků nebyl dosud pochopen skutečný a pravý účel tohoto nezvykle silného fenoménu. Nebyl pochopen ze dvou důvodů. Za prvé proto, e málokdo v tomto směru vánějím a hlubím způsobem hledá a za druhé proto, e skutečná pravda je temným pozadím světa úmyslně pokřivená a zamlčovaná, aby nemohlo dojít k duchovnímu vzestupu civilizace.
Nebo skutečným smyslem a účelem lidské sexuální energie má být podpora rozmachu ducha! Podpora duchovního rozmachu osobnosti, která je za pomoci správného vyuití svého sexuálního potenciálu schopna dosáhnout dokonalosti vlastního lidství.
U řečtí filosofové mluvili o třech úrovních vyuití pohlavní energie. O třech úrovních lásky, které nazvali eros, phýlos a agapé. Sexualita toti disponuje určitým druhem nesmrtelnosti, protoe právě ona zajiuje přeití lidského druhu a jeho kontinuální, věčné pokračování. No a tuto prvotní "nesmrtelnost a věčnost", vloenou do do sexuality má člověk schopnost přetransformovat do zmíněných tří kvalitativních stupňů, nazývaných starými Řeky eros, phýlos a agapé.
První a nejnií úrovní je eros. Jde o pudovost a tělesnost, jejím účelem je plození, Jím je zajitěno "věčné" přeití lidského druhu. Při pudovosti a tělesnosti, které souvisí s plozením člověk zároveň proívá jakýsi záblesk věčnosti. Toto proívání je pro lidi mimořádně přitalivé a proto jej neustále vyhledávají.
Jde tu o úroveň vyuití sexuální energie, v ní natrvalo uvízla větina lidí. Proto je dnení doba posedlá sexem. Člověk při něm sice zaívá okamik záblesku věčnosti, ovem za cenu postupného stravování svých tělesných a duevních sil, bez monosti uchopit tento záitek nějakým trvalejím způsobem. Sexuální záitek je něco silného a velmi příjemného, avak velmi rychle mizí a objevuje se prázdnota a nenaplnění bytí. Proto znovu vzniká touha po dalím, podobném záitku, který zase rychle mizí a v člověku zůstává pouze rozčarování.
Druhou úrovní vyuití ohromného potenciálu energie vlastní sexuality je úroveň tvořivosti. Úroveň tvořivosti a duevního rozmachu velmi jednodue charakterizovaného slovem kultura. V kulturních, intelektuálních, či jiných podobných počinech můeme opět vypozorovat ji zmíněný princip věčnosti a nesmrtelnosti. Výsledným produktem bývají nesmrtelné díla, jako například starověké řecké umění a filozofie, Leonardova Mona Lisa, Shakespearove hry, Mozartova hudba a tak dále.
Právě na osobě Mozarta je například moné velmi pěkně vidět, jak mu jeho tvořivost stravovala vechny duevní i fyzické síly, take hořel jako svíce z obou konců. Zemřel mladý, ale jeho dílo se stalo nesmrtelným.
No a poslední, třetí úrovní vyuití lidské sexuality je úroveň rozmachu ducha! Jde o dosaení věčnosti a nesmrtelnosti, avak ji ne zprostředkovanou formou, jako v obou předcházejících příkladech. U ne zprostředkovaně ve formě pokračování svého rodu, ani proíváním záblesku věčnosti při tělesném spojení, ani dosaením nesmrtelnosti prostřednictvím vlastní tvůrčí činnosti.
Třetí úrovní je schopnost a monost člověka vyuít potenciálu vlastní sexuality k dosaení mety trvalé osobní nesmrtelnosti a věčnosti. Můeme a máme dosáhnout věčnost vlastního, individuálního bytí tím, e vyuijeme potenciálu své pohlavní energie k dosaení těch nejvyích, nejvzneenějích a nejulechtilejích duchovních ideálů. Touha po nich se toti v člověku intenzivně probouzí spolu s probuzením pohlavní síly v jeho těle. Ano, kadý jetě nezkaený mladý člověk ve svém nitru bezprostředně po probuzení jeho pohlavní zralosti jasně cítí silnou touhu po něčem lepím, hezčím a ulechtilejí. Nevědomě a podvědomě v sobě cítí touhu po dosaení a naplnění své lidské velikosti. Té lidské velikosti a zralosti, která je totoná s dobrotou, lidskostí, čestností, spravedlností, nezitností a jinými podobnými duchovními hodnotami. Právě v úsilí a snaze o dosahování těchto hodnot spočívá onen zmíněný rozmach ducha!
Pokud tedy po probuzení pohlavní síly dokáe setrvávat smýlení a celý vnitřní ivot mladého člověka v čistotě a ulechtilosti a své touhy nasměruje k dosaení těch nejvyích a nejulechtilejích ideálů, můe ho takovým čistým způsobem vyuita energie jeho probuzené sexuality povznést k výinám ducha a tímto způsobem jej učinit nesmrtelným. Můe mu tím otevřít bránu k věčnému, osobnímu bytí, naplněnému věčnou a nikdy nekončící slubou těm nejvyím duchovním ideálům.
No a právě k tomuto nám můe poslouit ona mocná síla naí sexuality, kterou v tomto smyslu lidstvo dosud vůbec nevyuívalo. Člověk prostřednictvím ní a s její pomocí můe dosáhnout svého znovuzrození v duchu, o kterém mluvil Kristus.
Nebo tělo vdy zůstane pouze tělem. Nebo tělo můe dát člověku jen určitý zprostředkovaný druh nesmrtelnosti, spočívající v pokračování jeho rodu, v proití krátkého záblesku věčnosti při tělesném spojení, nebo v nesmrtelnosti spočívající ve vlastních tvůrčích počinech.
Duch je vak duch! Znovuzrození ducha za pomoci správného vyuití pohlavní energie, nasměrované k touze po dosaení těch nejvyích a nejvzneenějích ideálů můe dát individuální osobnosti člověka trvalou věčnost a nesmrtelnost. To, co tím ve skutečnosti člověk získá je něco tak velkého, e to ani nedokáe pochopit.
Pokud toti kratičký záblesk věčnosti, který je člověku dopřáno proít při tělesném spojení pro něj tak nesmírně hodně znamená, čím asi musí být trvalé osobní bytí člověka ve věčnosti a nesmrtelnosti?
Toto jsou skutečnosti, kterých by si měl být vědom kadý člověk a toto je meta, o kterou by měl kadý z nás usilovat. Podle své svobodné vůle můeme tedy vyuít potenciálu vlastní sexuality ve třech rovinách. V rovině těla, čili při sexu a plození, v rovině due prostřednictvím rozvíjení vlastní kulturnosti a intelektu, a v rovině ducha rozvíjením a snahou o dosaení těch nejvyích a nejvzneenějích duchovních ideálů.
V kadé z těchto úrovní, to znamená v úrovni těla, due a ducha, totoných s řeckým označením eros, phýlos a agapé můe přiměřeně výi dané úrovně zaít a okusit určitou míru věčnosti a nesmrtelnosti. Zatímco ale v úrovni těla a due bývá toto proití vdy jen částečné a zprostředkované, v úrovni ducha bývá celistvé a trvalé. Bývá naplněním a zavrením bytí člověka, který dokázal za podpory a správného vyuití vlastní sexuality dosáhnout vysokého duchovního rozmachu, který se mu stáva branou k věčnosti a nesmrtelnosti.
Miliony lidí této země ijí pouze na úrovni těla. Miliony lidí ijí u i na úrovni due. Avak ani jeden z nich, a oni to velmi dobře cítí, nedosahuje té plnosti a celistvosti bytí, po které kadý člověk podvědomě touí. To je nutí neustále opakovat záitek, plynoucí z tělesného spojení pokud ijí pouze na úrovni těla, nebo hledat stále nové duevní podněty, pokud ijí na úrovni due.
Nicméně skutečné naplnění, skutečnou plnost bytí lze proívat pouze na úrovni ducha, do které se člověk můe propracovat jen vlastní námahou a vlastním snaením o dosaení těch nejvyích duchovních ideálů. Kdo chce a je ochoten tuto námahu vynaloit, ten toho dosáhne. Cesta k tomu je pro kadého člověka otevřená. Nicméně el ne pro kadého je něco takového prioritou, protoe to, jaký vysoký cíl dokáeme dát vlastnímu bytí spočívá v právu naí svobodné volby a v právu svobodného rozhodování kadého z nás.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M..
je to stejné jako projevy kundaliny , jak se píe v knihách hinduismu a jogy.
http://www.diabasis.cz/psychospiritualn … kundalini/
Upravil(a) luděk (19. 9. 2014 14:31)
Není tady
Nejdříve hodnoty, pak chléb!
Jsou lidé které popuzuje, kdy se jim říká o vyích hodnotách. Kdy se jim říká o tom, e úsilí kadého člověka by mělo být trvale zaměřené k dosahování a realizování těch nejvyích duchovních a morálních hodnot. Popuzuje je to ne proto, e by snad byli docela patní, ale proto, e je ivot příli bije. Nebo jsou nuceni kadodenně bojovat téměř o holé přeití a ve svých starostech, ve svém pracovním nasazení a existenčním strachu nemají čas ani chu zabývat se podobnými "hloupostmi".
Takových, ivotem těce zkouených lidí je dnes hodně. Je velmi mnoho lidí, kteří mají podle jejich vlastního názoru příli těký ivot na to, aby se mohli nějak váněji zaměřit na realizování vyích hodnot ve svém ivotě.
Ale pozor! Tito lidé, a vůbec vichni lidé by měli vědět, e ivot kolem nás, e vnějí poměry ve kterých se nacházíme jsou jen zákonitým odrazem hodnot, kterým ijeme a které uznáváme! Nefunguje to tedy tak, e se nejprve musíme snait, abychom se měli lépe a a potom, kdy se u lépe mít budeme si najdeme čas a chu na něco takového, jako jsou vyí hodnoty.
Je to ale úplně naopak! Jedině příklon lidí k vyím hodnotám, jedině jejich snaení o ty nejvyí duchovní a morální principy můe přivodit zlepení jejich ivota! A vude tam, kde takového úsilí není, vude tam, kde bylo blahobytu a prospěchu dosaeno nějakým jiným způsobem, třeba lí, podvodem, nečestností, nemorálností, bezohledností, či zneuíváním jiných, vude tam nebude mít takový blahobyt dlouhého trvání a dříve nebo později to začne jít od desíti k pěti. Vdy přesně takto je tomu i v případě současného společenského systému, kterému chybí úsilí o ty nejvyí duchovní a morální ideály, čeho důsledkem je velký veobecný úpadek nazvaný slovem krize.
U Kristus jasně pojmenoval tento problém a poukázal na tuto zákonitost slovy: Netrapte se tím, co budete jíst, co budete pít a čím se budete oblékat. Hledejte předevím hodnoty království nebeského a ve ostatní se vám přidá!
Pokud si přeloíme tato slova do jazyka dnení doby znamenají asi tolik, e výka hodnotového systému člověka souvisí přímo úměrně s jeho příznivými nebo nepříznivými ivotními poměry. Znamená to, e pokud se člověk začne snait o naplňování těch nejvyích morálních a duchovních principů, dostane se mu veho, co ke svému důstojnému ivotu potřebuje.
Ale také to zároveň znamená, e pokud by dokázal dosáhnout čehokoliv, ovem za cenu popření vysokých morálních a duchovních principů, takový člověk nebude nikdy v pravém slova smyslu astný a časem se mu i jeho ivotní jistoty začnou ztrácet. A nakonec o ně v mnoha případech i přijde.
Uvědomme si u jednou konečně, e ivot, který jsme nuceni proívat je odrazem výky hodnot, které ijeme! Uvědomme si, e výe naich morálních a duchovních ideálů určuje a přímo formuje vnějí poměry, ve kterých jsme nuceni ít.
Mnozí přece tvrdí, e i současná krize je krizí hodnot. To není jen nějaké klié, či řečnický zvrat. To je doslovná pravda! Nebo úpadek vysokých duchovních, morálních a lidských hodnot s sebou zcela zákonitě přináí i úpadek hmotný. A to se nyní děje!
Zastavení velké celosvětové krize spočívá v pochopení a zrealizování této zákonitosti. Spočívá v pochopení, e prohlubující se úpadek není ji moné zastavit ádnými politicko ekonomickými opatřeními, ale jen přiměřenou snahou lidí i celé společnosti o velké morální, duchovní a lidské pozvednutí.
Úsilí o hodnoty "království nebeského", o ideály vysokého morálního, lidského a duchovního druhu, takové úsilí vak el dnes absolutně chybí. Proto přichází úpadek! A spolu s ním jetě více nečestnosti, chamtivosti, sobectví, bezcitnosti a nelidskosti, protoe kadý se snaí urvat si se zmenujícím se koláče co nejvíce sám pro sebe. A tím se úpadek jetě více a jetě rychleji prohlubuje.
Do tohoto velkého veobecného marasmu vak znějí zásadní Kristova slova, na které málokdo z lidí bere zřetel: Proč se tak staráte o to, co budete jíst, co budete pít a čím se budete oblékat? Proč vám honba za hmotným prospěchem stravuje vechny vae ivotní síly? Hledejte přece hodnoty království nebeského a ve ostatní se vám přidá! Hledejte a naplňujte ty nejvyí lidské, morální a duchovní ideály a vechno ostatní dostanete navíc!
Mezi ty nejvyí duchovní, morální a lidské hodnoty, o které je třeba usilovat patří čestnost, spravedlnost, dobrota, lidskost, soucit, ulechtilost a čistota mylení. A patří sem i touha po poznání a naplňování smyslu vlastního bytí.
Kdo tedy postaví snahu o tyto principy na první místo ve svém hodnotovém ebříčku, kdo na ně bude myslet víc a zabývat se nimi alespoň v té míře, v jaké se zabývá starostmi o své hmotné zabezpečení, tomu se vechno ostatní přidá. Tomu se dostane přesně tolik, kolik potřebuje ke svému důstojnému ivotu na zemi. Nebo vysoké hodnoty, ke kterým se upnul mu pozitivním způsobem urovnají jeho ivotní cestu. V poznání této zákonitosti je skrytý prospěch kadého jednotlivce i kadé společnosti, která to pochopí a začne se podle toho řídit.
Avak v neznalosti této zákonitosti a v její odmítání je skrytý úpadek! Úpadek kadého jednotlivce, který o to nedbá i kadé společnosti, která to ignoruje.
No a na závěr jetě odpověď na důleitou otázku, jak je tedy moné, e se nejednou výborně daří takovým lidem, kteří ádné vysoké hodnoty neuznávají?
Hledejte hodnoty království nebeského a vechno statné se vám přidá - říká Kristus. O to, co nám mělo být přidáno a na základě naeho ivota podle vysokých hodnot, o to lze samozřejmě usilovat i jiným způsobem. To si lze vydobýt i jinak! I nespravedlností, nečestností a lí! I bezdue hmotným ivotním snaením!
Nicméně mezi to ostatní, co bychom při naem správném postoji dostali přidáno nepatří pouze věci hmotné, ale i duevní harmonie, vyrovnanost, klid, těstí a vnitřní naplnění. Toto u ale nelze získat jinak! Ani nespravedlností ani nečestností ani lí! Ani bezdue hmotárskym ivotním snaením!
Proto rozervanou, neklidnou, nenaplněnou a neastnou musí navdy zůstat due kadého člověka, který neusiluje o vysoké morální, lidské a duchovní principy. Takový člověk si toti můe vydobýt jen to hmotné, ovem pravému, velkému a skutečnému těstí zůstane navdy vzdálený. Jeho due zůstane navdy íznivou, hladovou a nenaplněnou. A takový člověk se ve své zmatenosti větinou jetě více upne na získávání hmotného prospěchu v naději, e právě jím utií tvavých neklid vlastní due.
Nenechme se proto mýlit demonstrací vnějího blahobytu, úspěchu a dostatku, o jakou dnes není nouze. Je to vechno jen prázdná vnějí fasáda, pokud za tím není úsilí o naplňování vysokých morálních a duchovních hodnot. Je to pouze vnějí póza, za kterou se skrývá prázdná, nenaplněná a rozervaná lidská due.
Nebo jediná cesta k pravé plnosti lidského těstí spočívá v ji zmíněných Kristových slovech: Pokud budete hledat hodnoty království nebeského, pak se vám vechno ostatní v hojné míře přidá.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M..
Není tady
Tentokrát snad ani nevadí, e autor je plachý a nekomunikuje, neb k tomu není co dodat. Hezky napsané
Není tady
Heheh, toto vlákno je pořád v popředí zájmu.
To tedy nazdraví:
Není tady
Paradoxy křesanství: odputění hříchů!
Následující řádky předkládám lidem, kteří jsou schopni hlubího a samostatnějího zamylení: Křesanské církve svorně tvrdí, e se Kristus na kříi obětoval za nae hříchy. Kdo proto Krista do sebe příjme a příjme i jeho obě na kříi, budou mu jeho hříchy odputěny.
Je to vak omyl, protoe Kristus měl schopnost odpoutět hříchy u dávno před svým ukřiováním, které nebylo ničím jiným, ne jeho vradou. Tuto schopnost odpoutět hříchy nenabyl tedy a svým ukřiováním, ale vlastnil ji u dávno před tím. Jinými slovy řečeno, Kristova smrt na kříi nebyla nezbytnou k tomu, aby mohl lidem odpustit jejich hříchy.
Vdy přece dávno před jeho ukřiováním se v evangeliích nacházejí slova o tom, jak jednou Jeí řekl ochrnulému: "Tvé hříchy jsou ti odputěny."
A dále se tam píe: "Tehdy se mnozí nad jeho slovy pohorily. Pán to viděl a řekl: "Myslíte si, e je snazí odpustit hříchy ne říci vstaň, vezmi si své lůko a choď? Ale abyste věděli, e Syn Boí má schopnost odpoutět hříchy, říkám tomuto ochrnulému: vstaň, vezmi si své lůko a choď. "A on vstal a odeel, chvále Pána."
Kristus tedy mohl odpoutět hříchy u před svým ukřiováním, co ale znamená, e jeho ukřiování nemohlo být a ani nebylo obětí za odputění hříchů. Jeho ukřiování bylo vradou a těkým proviněním lidstva. Vůbec nebylo nutné k tomu, aby lidé dosáhli odputění svých hříchů skrze víru v obě Jeíe Krista na kříi.
Člověk můe dojít odputění hříchů pouze svou vírou v učení Jeíe Krista, přicházející od Boha. Vírou, která se ivým způsobem projevuje tak, e se člověk snaí podle tohoto učení ít a přizpůsobit mu vechno své mylení a jednání. Jedině v tom je skryta spása, ke které nám ukázal Kristus cestu svým Slovem.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M..
Není tady
m.s. napsal(a):
Paradoxy křesanství: odputění hříchů!
Následující řádky předkládám lidem, kteří jsou schopni hlubího a samostatnějího zamylení: Křesanské církve svorně tvrdí, e se Kristus na kříi obětoval za nae hříchy. Kdo proto Krista do sebe příjme a příjme i jeho obě na kříi, budou mu jeho hříchy odputěny.
Je to vak omyl, protoe Kristus měl schopnost odpoutět hříchy u dávno před svým ukřiováním, které nebylo ničím jiným, ne jeho vradou. Tuto schopnost odpoutět hříchy nenabyl tedy a svým ukřiováním, ale vlastnil ji u dávno před tím. Jinými slovy řečeno, Kristova smrt na kříi nebyla nezbytnou k tomu, aby mohl lidem odpustit jejich hříchy.
Vdy přece dávno před jeho ukřiováním se v evangeliích nacházejí slova o tom, jak jednou Jeí řekl ochrnulému: "Tvé hříchy jsou ti odputěny."
A dále se tam píe: "Tehdy se mnozí nad jeho slovy pohorily. Pán to viděl a řekl: "Myslíte si, e je snazí odpustit hříchy ne říci vstaň, vezmi si své lůko a choď? Ale abyste věděli, e Syn Boí má schopnost odpoutět hříchy, říkám tomuto ochrnulému: vstaň, vezmi si své lůko a choď. "A on vstal a odeel, chvále Pána."
Kristus tedy mohl odpoutět hříchy u před svým ukřiováním, co ale znamená, e jeho ukřiování nemohlo být a ani nebylo obětí za odputění hříchů. Jeho ukřiování bylo vradou a těkým proviněním lidstva. Vůbec nebylo nutné k tomu, aby lidé dosáhli odputění svých hříchů skrze víru v obě Jeíe Krista na kříi.
Člověk můe dojít odputění hříchů pouze svou vírou v učení Jeíe Krista, přicházející od Boha. Vírou, která se ivým způsobem projevuje tak, e se člověk snaí podle tohoto učení ít a přizpůsobit mu vechno své mylení a jednání. Jedině v tom je skryta spása, ke které nám ukázal Kristus cestu svým Slovem.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M..
myslím,. e to je rochu jinak.
1 nelze zabít někoho, kdo ije.
2 bylo nutné lidem ukázat na příkladu poplatné té době tím nejvýraznějím způsobem, jak se vypořádat se ivotem
3 kristus si to nevymyslel, bylo mu to "určeno"
Není tady
Duchovní poučení z nedávných komunálních voleb
Duchovní zákonitosti ovlivňují vechno a tedy i věci, o kterých bychom to vůbec nepředpokládali. A tyto skryté duchovní zákonitosti, mající hluboký dopad na celý ná ivot se projevují i v něčem takovém vysloveně světském, jako jsou komunální volby.
No a protoe duchovní zákony jsou skryté a neviditelné, jejich účinkem je podrobeno to skryté a neviditelné v nás. Čili nae mylenky, nae city a vechny nae vnitřní pohnutky.
A právě z tohoto úhlu pohledu se podívejme na nedávné komunální volby, v nich kandidovaly stovky zájemců na posty poslanců obecních a městských zastupitelstev, jako i na posty starostů a primátorů. Při tomto enormně vysokém zájmu o pozice v samosprávě vak vyvstává ona ji zmíněná, velká a zásadní otázka a sice, jaké vnitřní pohnutky tyto lidi k tomu vedly? Zda opravdu bylo jejich jediným úmyslem hledět na zájmy svých voličů, nebo zda snad neměli úplně jiné úmysly? Zda snad nemysleli v první řadě na svůj vlastní prospěch? Zda nemysleli na svůj vlastní profit a to a u finanční, nebo profit plynoucí z určité společenské prestie? Znát tak vnitřek lidí, to by asi ty volby dopadly úplně jinak!
Ano, jsou to právě vnitřní a skryté pohnutky, které určují celkový charakter působení poslanců, starostů a primátorů ve svých funkcích po zvolení. Ty nejtajnějí, skryté vnitřní pohnutky, které nemohl před volbami nikdo vidět se toti i tak nakonec projeví během volebního období navenek, a to el mnohdy negativním způsobem. Po čase se toti zcela otevřeně a kadému viditelně ukáe, jaké ve skutečnosti byly skryté úmysly dotyčných, kdy li do voleb. A el, jak u to bývá téměř pravidlem, ukáe se, e tyto úmysly nebyly nejčestnějí. e byly zitné a zaměřené předevím na svůj osobní prospěch.
V této skutečnosti se skrývá vekerá tragédie současného systému! Od nejvyích řídících orgánů společnosti a po ty nejnií je toti zvykem jinak mluvit a něco jiného skrývat ve svém nejhlubím nitru. Je toti zvykem na jedné straně hovořit o prospěchu společnosti, avak na druhé straně v skrytosti myslet předevím na svůj osobní prospěch a na svůj osobní profit. A přestoe do nitra lidí zatím nevidíme, to co tam skrývají se i tak nakonec časem vyplaví na povrch a na vnějím, reálném jednání dotyčného pak vidět, na co ve skutečnosti myslel a jaké byly jeho pravé záměry.
No a pak el opět mnozí voliči poznají, e se zase dali oklamat hezkými řečmi, které slouily pouze k zastření skutečných vnitřních úmyslů. No a následné působení takových lidí v jejich funkcích pak zcela logicky vyvolává pouze nevoli, nespokojenost a hněv.
Jaký společenský systém by tedy bylo třeba nastolit a jak to vymyslet tak, aby k podobným podvodům na voličích více nedocházelo?
V minulosti se to lidé snaili řeit změnou jednoho společenského systému na druhý. I u nás dolo nedávno k podobné změně, přičem vak el i současný systém opět přináí spoustu nespokojenosti, rozčarování a hněvu.
Podstata problému toti nespočívá ve změně společenského systému, ale právě ve změně vnitřního přístupu lidí, který je v kadém systému tím rozhodujícím.
To tedy znamená, e pokud se onen skrytý vnitřní přístup lidí nezmění, nebude ani to nejdokonalejí společenské zřízení fungovat správně a ke spokojenosti vech.
Znamená to vak zároveň, e současný společenský systém by vůbec nemusel být tak patný, kdyby byly čestnějí, spravedlivějí a ulechtilejí skryté vnitřní pohnutky lidí v něm. Nebo právě na kvalitě tohoto vnitřního přístupu lidí ke vemu kolem nich vechno stojí, nebo padá. V současnosti el spíe padá!
Znamená to tedy, e jakoukoliv změnu k lepímu nelze nikdy provést čistě zvenčí, ale vdy pouze zevnitř. Vdy jen prostřednictvím vnitřní, duevní proměny člověka!
Pokud tedy budou lidé ji ve svém nitru klást důraz na spravedlnost a čestnost, pokud budou ji ve svém nitru selektovat své mylení a cítění tak, e si ponechají pouze to čestné a spravedlivé a zavrhnou to nečestné a nespravedlivé, pak se jistě vichni postupně začneme mít lépe.
Pokud vak lidé ve svém nitru, na bázi svých citů a mylenek nebudou podporovat pouze to čestné a spravedlivé, ale naopak rozvíjet to nečestné a nespravedlivé a vědomě s tím kalkulovat, můe přijít by i ten nejdokonalejí společenský systém, lépe nebude nikdy.
A tyto zákonitosti se netýkají jen lidí, usilující o posty v samosprávě, ale týká se to úplně kadého z nás. Úplně kadého právě na tom místě a v té společenské pozici, v jaké se on osobně nachází.
Ale vrame se zpět k politice a k správě věcí veřejných a zkusme si definovat, jaký optimální vnitřní postoj by měly v sobě přechovávat lidé, kteří mají ambici působit v samosprávě. Tito lidé by si měli uvědomit, e vládnout neznamená nic jiného, ne slouit celospolečenskému dobru. Znamená to působit v zájmu toho nejirího celospolečenského dobra!
Prosazování prospěchu určitých zájmových skupin, nebo dokonce prospěchu sebe sama nad prospěch celku a celospolečenského dobra je vak morovou ranou dnení společnosti! Je to jed, otravující společenský ivot, vzbuzující nevoli, hněv a rostoucí nespokojenost.
Nízký hodnotový systém lidí v politice devastuje tuto společnost! Devastuje ji nízký hodnotový systém celého obyvatelstva obecně, protoe právě toto je základní platforma, z ní vechno vyrůstá.
Nebo z národa nízkých vnitřních hodnot můe povstat pouze politická reprezentace nízkých vnitřních hodnot a následně právě tomu odpovídající kvalita společenského ivota, která tuto obecnou nízkost hodnot zcela viditelně odráí.
ádný národ proto nemá právo nadávat na svou vlastní politickou reprezentaci na vech jejích stupních, protoe ona je pouze odrazem jeho samého. Je zrcadlem jeho samého!
Jaké toti vnitřní hodnoty v sobě národ nese, přesně takových vnitřních hodnot je i jeho reprezentace. Vdy v podstatě ani jiná být nemůe!
Pokud se tedy nezmění právě tyto vnitřní hodnoty, pokud ji na bázi svého mylení a cítění nebudeme podporovat jedině to dobré, spravedlivé, čestné a ulechtilé, pak se nezmění vůbec nic! Pak můeme zvolit kohokoliv a měnit společenské systémy jakkoliv, vdy to bude pouze patné a nikdy ne dobré.
Proto kadý národ, který se chce mít lépe a pracuje na vnitřní změně sebe sama. Pokud tak toti neučiní, jeho vlastní politická reprezentace, která z něj vzejde, mu dá pak na vlastní kůi pocítit vekerou nízkost jeho vlastního, vnitřního hodnotového systému.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M..
Není tady
Jak dosáhnout těstí?
Kadý člověk chce být astný. Existuje mnoství lidí, kteří o své vlastní těstí vysloveně cílevědomě usilují. A přece je skutečného těstí na zemi jako afránu. A přece je to jev zcela výjimečný, přestoe po něm touí a usiluje se o něj velmi mnoho lidí.
Jak je to moné? Proč je tomu tak? Co je toho příčinou?
Jsou mnozí lidé, kteří usilují o peníze doufajíc, e kdy je budou mít dostatek, přinese jim to těstí. Ale el, větinou jim to dlouhodobé těstí vůbec nepřináí, protoe při získávání peněz obvykle ztratí zdravou míru a dostanou se do začarovaného kruhu závislosti. Do závislosti zvané chamtivostí.
Mnozí lidé hledají zase vlastní těstí v ponoření se do práce a v kariéře. To jim sice můe přinést určité sebe uspokojení, ale nikdy ne ono hledané, trvalé těstí.
A jsou zase lidé, kteří hledají těstí v partnerském ivotě a v manelství. el, kadé druhé manelství dnes končí větinou krachem a mezi těmi manelstvími, které vytrvají není mnoho takových, které by bylo moné povaovat za opravdu astné a které by oběma partnerům poskytovaly to, co skutečně lze nazvat pravým těstím.
A takto bychom mohli pokračovat jetě dlouho. Kde se vak skrývá a v čem spočívá tajemný a lidem nepoznaný recept na dosaení těstí?
To velké a neznámé tajemství spočívá v poznání, e těstí nelze paradoxně dosáhnout tím, e o něj budeme usilovat! Kadému takovému lidskému úsilí se toti pravé těstí zdaleka vyhne!
Proč je tomu tak? Nebo v podobném úsilí se nachází velký kus osobního egoismu! A skutečné, pravé těstí je neslučitelné s jakýmkoliv osobním egoismem. Je s ním neslučitelné, protoe ono můe být vdy jen vedlejím produktem. Vedlejím produktem naeho úsilí o správný ivot. O správný ivot naplněný úsilím o spravedlnost, čestnost, ulechtilost, lidskost a dobro. Kdo usiluje o tyto hodnoty, kdo jim podřídí své jednání, svá slova, ba dokonce i své mylení, ten ije správně a jako spravedlivá odměna za jeho správný ivot k němu zavítá těstí.
Pravé těstí je toti odměnou opravdového ivota! Je samovolným a vedlejím produktem ivota, naplněného úsilím o dobro, spravedlnost, čestnost, ulechtilost a lidskost. Jiné cesty k němu není!
V této skutečnosti zároveň spočívá logická odpověď na otázku, proč je na zemi tak málo opravdu astných lidí. Jednodue proto, e jen málokdo ve svém ivotě usiluje váně a cílevědomě o dodrování hodnot zmíněných výe. Jednodue proto, e lidé se sobecky, ba někdy a "přes mrtvoly" egoisticky enou za vidinou vlastního těstí. Pro toto vechno pravého těstí na zemi téměř není.
Jak funguje tento princip si můeme ukázat na konkrétním příkladu:
Miliony lidí touí po partnerovi a partnerském souití doufajíc, e jim to přinese těstí. Nikdo v tom nevidí nic patného, ovem takové jejich přání je přece jen přáním osobního egoismu, který vidí v získání partnera a v partnerském souití s ním předevím prostředek k dosaení svého vlastního, osobního těstí. Takový druh touhy vak těstí nepřináí a proto i mnohé sňatky ztroskotávají. Nestojí toti na pravém a zdravém základě, ale pouze na osobní egoistické touze po vlastním, osobním těstí jeho účastníků.
Jaký ale má tedy být zdravý základ pro dosaení partnerského svazku, naplněného pravým těstím? Tím zdravým základem je touha darovat sebe sama druhému. Touha udělat ve proto, aby byl ná partner astný. Oním zdravým základem astného partnerství je nemyslet na sebe, ale předevím na toho druhého. Jedině pak, pokud takto myslíme a jednáme k nám můe přijít pravé těstí, protoe ono je vdy jen vedlejím produktem opravdového přístupu k ivotu. Pokud dokame dávat, být lidskými a usilujícími o dobro, těstí k nám přijde samo, ani bychom o něj nějak zvlá usilovali.
Kristus kdysi řekl: Kdo hledá svůj ivot ztratí jej! Kdo ale ztratí svůj ivot pro mne, nalezne jej! A právě tatá zákonitost, právě tentý druh logiky platí i ve vztahu k lidskému těstí. Kdo toti hledá pouze vlastní těstí, nikdy ho nenajde. Kdo vak sobecky nehledá pouze své vlastní těstí, komu leí na srdci těstí jiných, kdo dokáe sám sebe dávat druhým, kdo dokáe hledět předevím na dobro druhých, ten těstí najde. K tomu přiletí samo od sebe! Toho bude trvale doprovázet!
ijme proto svůj ivot tak, abychom se stali hodnými pravého těstí. ijme svůj ivot správně tím, e ho naplníme skutečnými hodnotami. Jestlie tento svět není astný znamená to, e lidé neijí správně. e ve svém ivotě opravdu váně neusilují o dobro, laskavost, čestnost, lidskost, spravedlnost, ulechtilost a takovýmto způsobem jsou pak na míle vzdáleni od správného ivota. A proto je od nich na míle vzdálené i pravé, velké a skutečné těstí.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M..
Není tady
Chcete mít lehkou smrt?
Smrt je jistota, se kterou musí kadý z nás počítat. Zaručená jistota, ke které se kadým dnem stále více přibliujeme. el, lidé se problematikou smrti ve vztahu k sobě samým příli nezabývají a začínají na ni myslet a tehdy, kdy se přibliuje jejich čas. Potom vak u bývá větinou pozdě změnit něco na jejím průběhu a zásadním způsobem ovlivnit to, zda bude lehká, nebo zda budeme muset podstoupit těký a zoufalý smrtelný zápas. Komu to není lhostejné, měl by proto ji nyní začít ít tak, aby jeho smrt mohla být opravdu snadná.
Nai problematiku si přiblime na dvou příkladech, a sice na člověku materialistickém a ateistickém, čili člověku přesvědčeném o tom, e po smrti u nic není a na člověku idealistickém, čili přesvědčeném o existenci ivota po smrti.
Materialista a ateista věří jen ve svůj krátký pozemský ivot. Nic jiného pro něj neexistuje. Dokonce ani ve svých mylenkách nepřekračuje hranice hmotného světa, protoe i ve svém nitru se zabývá pouze tím, co je podle něj reálné a co tedy má nějaký význam a nějakou cenu. Svým jednáním i vem svým mylením je proto pevně připoután na svět hmoty. Na svůj ivot v hmotném světě, který podle něj smrtí končí.
Této jeho základní filozofii je přizpůsoben celý jeho ivot a od ní se odvíjejí hodnoty, kterým věří. A protoe je skálopevně přesvědčen, e ije pouze jednou je větinou toho názoru, e si je proto třeba ivota pořádně uít. e je třeba ít naplno. K tomu jsou vak potřebné prostředky, to znamená peníze, které mu zajistí přístup ke vem hmotným poitkům a radostem, které ivot nabízí. No a proto, aby peníze k tomu potřebné a získal, neváhá mnohokrát jednat nemorálně, nečestně, nelidsky a bez soucitu. Pro něj je toti nejdůleitějí pouze jeho vlastní uívání si ivota. ivota, který si chce uít o to víc, o co víc je přesvědčen, e smrtí vechno končí.
Čas vak letí, jeho ivot se přibliuje ke konci a připoutání takového člověka k hmotnému světu je obrovské, protoe ho svým mylením a jednáním neustále intenzivně ivil.
A najednou nadejde chvíle smrti! Přichází smrt, která mu chce absolutně vechno sebrat. Onen člověk vak není schopen myslet jinak, ne myslel po celý svůj ivot a proto se svého ivota křečovitě drí. On nechce zemřít. On se nechce propadnout do nicoty a nebytí. O kadou minutu ivota zoufale zápasí.
Na jedné straně je zde tedy neodvratnost smrti a na druhé straně křečovité upínání na hmotnou existenci. Co z toho můe vzejít? Nic jiného, ne těký, zoufalý a bezvýchodný smrtelný zápas. Nic jiného, ne smrtelný strach před nebytím, kterému se člověk vemoně brání. Takový postoj vak pouze prodluuje jeho boj se smrtí, způsobuje těký smrtelný zápas a bolestivou smrtelnou agonii. Kadá minuta, kterou člověk ve svém křečovitém připoutáni na hmotný ivot získává se stává pouze dalí minutou jeho agónie.
Toto vak rozhodně není smrt lehká a my o této závané problematice mluvíme právě z toho důvodu, aby co nejméně lidí muselo proívat cosi podobného.
Proto se nyní podívejme na druhý příklad a sice na člověka přesvědčeného, e smrtí ivot nekončí. Není vůbec důleité, jakého je tento člověk vyznání. Důleité je, e věří v pokračování ivota po smrti a tato jeho víra je opravdu reálná a tedy reálně ovlivňující jeho dosavadní ivot.
Pokud toti člověk opravdu věřil, e smrtí ivot nekončí, ale dále pokračuje, musel si být vědom i určité zodpovědnosti, která se za tím skrývá a na jejím základě bude od něj na druhé straně poadované zúčtování vech jeho činů. Velké účtování nejen za jeho činy, ale i za jeho slova a mylenky.
Nebo skutečná víra v ivot po smrti je spojena se Spravedlností, před její obličej jednou předstoupíme. Takové něco vak od člověka doslova vynucuje určitou výku morální a etické kvality jeho ivota. Člověk u toti nemůe jednat nemorálně, nečestně, nespravedlivě, nelidsky a bez soucitu vůči ostatním kdy ví, e jeho pozemský ivot jednou skončí a on bude muset předstoupit před Spravedlnost, které se bude muset zodpovídat ze vech svých slov, mylenek a činů.
Takový člověk sice uívá věcí hmotných, uívá svého pozemského ivota, avak není k němu tak křečovitě připoután a poitky hmotného druhu nejsou pro něj jedinou prioritou.
V určitém smyslu stojí nad věcmi a má nad nimi nadhled protoe ví, e vechno hmotné bude jednou muset zde na zemi zanechat. A proto nestojí o to, aby se kvůli hmotným a pomíjivým věcem vnitřně zatěoval nečestností, nespravedlností, nelidskostí, sobeckostí a bezcitností. Nebo v hodině své smrti bude muset vechno hmotné zanechat zde na zemi a tam na druhý břeh si bude moci vzít se sebou jen svou čestnost, dobrosrdečnost, ulechtilost, spravedlnost, lidskost a soucitnost. Hmotné toti zůstane zde ve hmotě. Jedině to duevní, ty duevní kvality a hodnoty, které jsme se snaili ít zůstanou naim majetkem. Zůstanou pokladem naich duí, který nám nikdo a nic nemůe vzít. Ani smrt!
Jak bude tedy probíhat umíraní takového člověka? Bude více méně bezbolestné, protoe due dotyčného byla zvyklá na nadhled nad věcmi i nad ivotem. A proto i nyní, v hodině smrti bude mít určitý nadhled, a to dokonce i nad svou vlastní fyzickou smrtí. Bude si toti vědom toho, e smrt je jen brána, přes kterou je třeba projít do jiné roviny bytí.
Takový člověk bude brát svou smrt jako přirozenou skutečnost, na kterou je připraven a počítá s ní. Jeho vnitřek, jeho due proto nebude mít problém odpoutat se od umírajícího těla, trpícího bolestí. Due takového člověka se tedy rychle odpoutá od svého těla, protoe na něm a tak křečovitě nelpí. A z tohoto důvodu ani nebude pociovat fyzické bolesti a strasti umírání své fyzické schránky.
Je vak třeba podotknout, e u člověka, který je přesvědčen e smrtí ivot nekončí musí jít o skutečné, upřímné vnitřně přesvědčení. Vnitřní přesvědčení, jeho důsledkem byl čestný, spravedlivý a ulechtilý ivot, jako i ivé přesvědčení o reálnosti existence jiné roviny bytí, do které vstupujeme svou smrtí.
Na tom, jaký je ná nejvnitřnějí pohled na ivot a jaká z něj vyplývá nae základní ivotní filozofie tedy záleí jakým způsobem bude kadý z nás umírat. Tím toti, co skrýváme v hloubce svého nitra určujeme, jaká bude nae smrt. Zda lehká nebo těká. Zda to bude plynulý přechod do jiné roviny bytí, nebo bezvýchodná smrtelná agonie naplněna strachem pádu do propasti nebytí.
Člověk by proto měl snait ít svůj ivot správně a naplňovat ho pravými hodnotami pokud chce, aby jeho smrt byla opravdu snadná a bezbolestná. Míra její bezbolestnosti toti záleí do naeho ivotního příklonu ke skutečným hodnotám, jako i od míry naeho přesvědčení o realitě existence po fyzické smrti.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M..
Není tady