LENNNA napsal(a):

Možná je vše přesně tak, jak má být. Zvládl jsi to, máš nejhorší za sebou a máš děti, jste rodina, což je asi nejvíc! Smekám, že jsi to zvládl a jako chlap se staráš! Přeji hodně štěstí i dál!

Tohle jsem si také jednu dobu říkal, že mám nejhorší za sebou. Bohužel, vše co jsem napsal byla jen polovina toho příběhu, a ta druhá není o nic veselejší. Takže na štěstí už moc nedám.

Co se týká těch grázlíků. Za mlada jsem byl pěkný rapl, pořád do světa, od 15 jsem se staral sám o sebe, od 13 jsem dělal bojové sporty a rád se rval. Řádění mi vydrželo skoro do 30. Když jsem se oženil a začaly přicházet děti, úplně mě to zklidnilo. Priority mě změnily, dost radikálně. Dvě práce, protože žena byla většinou nezaměstnaná ze zdr. důvodů, časem se dopracovala k částečné invaliditě, pak rodina, rekonstrukce domu, tohle pořád dokola a k tomu dálkově vysoká. Žena se mi chlubila, jak jí kamarádky závidí, že má chlapa, který nepije, netahá se s kamarády po hospodách, nepropadl hazardu a z práce se drží doma. Když odcházela, vyčetla mi, co jsem za chlapa, že ani nejdu na jedno do hospody, prý kvůli tomu ani nemám známé

Selima napsal(a):

Myslím ale, že to platí aj (alebo hlavne) naopak - štatisticky vzaté si bokovky "kudy z nudy" nachádzajú hlavne chlapi.

V tomhle asi nejsem ten správný prototyp chlapa. Mám to v hlavě tak nějak divně staromódně nastavené a nejsem s tím schopen cokoliv udělat. Pro mě byla totiž partnerka na prvním místě a vše, co jsem ve vztahu dělal, bylo hlavně pro ni a kvůli ní. Jiné ženy mě vůbec nezajímaly. Nikdy jsem neměl potřebu koukat jinam. Prostě jsem věřil, že spolu zestárneme. Dokonce jsme se na to spolu i těšili, až děti odrostou a budeme tu už jen sami pro sebe. No, život mi ukázal, že on je ten, kdo umí nejlíp míchat karty...

Selima napsal(a):

No odísť od detí je hardcore... ale obávam sa, že keby zostala a bola nešťastná pre stratu milého (čo by zrejme bola) tak by ani nikto kolo nej nebol šťastný.

Vydrželo jim to něco přes dva roky. Dcera mi se smíchem říkala, že takovou Itálii nezažili ani v Miláně...

Upravil(a) Acher (9. 8. 2020 5:41)

Acher napsal(a):

LENNNA napsal(a):

Možná je vše přesně tak, jak má být. Zvládl jsi to, máš nejhorší za sebou a máš děti, jste rodina, což je asi nejvíc! Smekám, že jsi to zvládl a jako chlap se staráš! Přeji hodně štěstí i dál!

Tohle jsem si také jednu dobu říkal, že mám nejhorší za sebou. Bohužel, vše co jsem napsal byla jen polovina toho příběhu, a ta druhá není o nic veselejší. Takže na štěstí už moc nedám.

Co se týká těch grázlíků. Za mlada jsem byl pěkný rapl, pořád do světa, od 15 jsem se staral sám o sebe, od 13 jsem dělal bojové sporty a rád se rval. Řádění mi vydrželo skoro do 30. Když jsem se oženil a začaly přicházet děti, úplně mě to zklidnilo. Priority mě změnily, dost radikálně. Dvě práce, protože žena byla většinou nezaměstnaná ze zdr. důvodů, časem se dopracovala k částečné invaliditě, pak rodina, rekonstrukce domu, tohle pořád dokola a k tomu dálkově vysoká. Žena se mi chlubila, jak jí kamarádky závidí, že má chlapa, který nepije, netahá se s kamarády po hospodách, nepropadl hazardu a z práce se drží doma. Když odcházela, vyčetla mi, co jsem za chlapa, že ani nejdu na jedno do hospody, prý kvůli tomu ani nemám známé

Jo, tak přesně na toto téma měl dnes Petr Casanova video! (Cibulko, i tobě zase moc doporučuji - bylo to na téma "když partner od nás odejde a rovnou k někomu jinému) .... Achere, když odcházela a toto ti vyčetla, tak ona jen musela něco říct, musela si něco najít, blbost, i lež, prostě cokoliv říct, aby měla důvod, proč odejít, když už odejít chtěla.
A je opravdu moc smutné, pokud se ti ani po 5(?) letech nedaří lépe. Moc doporučuji Firstclass.cz (na facebooku pod stejným názvem - a tam jsou i každou neděli živá vysílání na tyto témata) + vydává časopisy a knihy, které jsou všechny bestsellery. Je výborný a dokáže moc pomoci!
PS: na štěstí a dobrý život bys měl věřit pořád!

LENNNA napsal(a):

Achere, když odcházela a toto ti vyčetla, tak ona jen musela něco říct, musela si něco najít, blbost, i lež, prostě cokoliv říct, aby měla důvod, proč odejít, když už odejít chtěla.
A je opravdu moc smutné, pokud se ti ani po 5(?) letech nedaří lépe. Moc doporučuji Firstclass.cz (na facebooku pod stejným názvem - a tam jsou i každou neděli živá vysílání na tyto témata) + vydává časopisy a knihy, které jsou všechny bestsellery. Je výborný a dokáže moc pomoci!
PS: na štěstí a dobrý život bys měl věřit pořád!

Pár věcí si tu dovolím blíže osvětlit. LENNO, já Vám rozumím. Říká se tomu zástupný problém. Umím ty věci rozklíčovat i pojmenovat. To ovšem neznamená, že je hlava ochotná to pobrat. Je to vlastně přirozená reakce. Člověk si vnitřně klade otázku, aniž by chtěl, proč se to děje právě jemu. Jak jsem psal, hodil jsem to za hlavu a šel dál, ale myšlenky jsou jako mouchy, odeženete je a stejně se vrací.

Moc nerad bych, aby to vyznělo, že se utápím v sebelítosti. Tak to není, tohle je mi cizí. Tenhle příběh z mého života jsem tu zveřejnil kvůli paní "cibuli". Vím, že to pomáhá, když se svěříme, když víme, že nejsme jediní komu se něco takového stalo. A neděje se to jen ženám, i když se domnívám, že jim ve větší míře než mužům. Také jsem tím chtěl dát najevo, že se nemá bát slz a bolesti. Je nutné si tou bolestí projít a i vyplakat menší rybník slz, protože jen tak se může nastartovat proces hojení a uzdravení.

Musím říct, že žiji spokojený život. Tzn., že mi nic nechybí po té materiální stránce. Mé děti žijí se mnou a má otcovská láska je rovněž plně uspokojena. Ale pocit štěstí jsem už dlouho nezažil (byť na štěstí samozřejmě věřím), protože jedna jediná věc, která mi opravdu schází je láska, tedy ten cit na partnerské úrovni. Ztratil jsem ten dar milovat a být milován. A když o něco takového přijdeme po 20 letém soužití, můžeme být jakkoli silní, budeme si připadat ztracení a rozervaní. Kdo to prožil, ví...

Jen se nebojím mluvit o svých pocitech

LENNNA napsal(a):

Acher napsal(a):

LENNNA napsal(a):

Možná je vše přesně tak, jak má být. Zvládl jsi to, máš nejhorší za sebou a máš děti, jste rodina, což je asi nejvíc! Smekám, že jsi to zvládl a jako chlap se staráš! Přeji hodně štěstí i dál!

Tohle jsem si také jednu dobu říkal, že mám nejhorší za sebou. Bohužel, vše co jsem napsal byla jen polovina toho příběhu, a ta druhá není o nic veselejší. Takže na štěstí už moc nedám.

Co se týká těch grázlíků. Za mlada jsem byl pěkný rapl, pořád do světa, od 15 jsem se staral sám o sebe, od 13 jsem dělal bojové sporty a rád se rval. Řádění mi vydrželo skoro do 30. Když jsem se oženil a začaly přicházet děti, úplně mě to zklidnilo. Priority mě změnily, dost radikálně. Dvě práce, protože žena byla většinou nezaměstnaná ze zdr. důvodů, časem se dopracovala k částečné invaliditě, pak rodina, rekonstrukce domu, tohle pořád dokola a k tomu dálkově vysoká. Žena se mi chlubila, jak jí kamarádky závidí, že má chlapa, který nepije, netahá se s kamarády po hospodách, nepropadl hazardu a z práce se drží doma. Když odcházela, vyčetla mi, co jsem za chlapa, že ani nejdu na jedno do hospody, prý kvůli tomu ani nemám známé

Jo, tak přesně na toto téma měl dnes Petr Casanova video! (Cibulko, i tobě zase moc doporučuji - bylo to na téma "když partner od nás odejde a rovnou k někomu jinému) .... Achere, když odcházela a toto ti vyčetla, tak ona jen musela něco říct, musela si něco najít, blbost, i lež, prostě cokoliv říct, aby měla důvod, proč odejít, když už odejít chtěla.
A je opravdu moc smutné, pokud se ti ani po 5(?) letech nedaří lépe. Moc doporučuji Firstclass.cz (na facebooku pod stejným názvem - a tam jsou i každou neděli živá vysílání na tyto témata) + vydává časopisy a knihy, které jsou všechny bestsellery. Je výborný a dokáže moc pomoci!
PS: na štěstí a dobrý život bys měl věřit pořád!

Leno,ja Petra dneska take poslouchala,skoda,ze jsem ho neposlouchala pred 25 lety,hodne by me to pomohlo.Krasne se posloucha,ze jsem ani nestacila kvuli nemu vcas uvarit.

Acher napsal(a):

LENNNA napsal(a):

Achere, když odcházela a toto ti vyčetla, tak ona jen musela něco říct, musela si něco najít, blbost, i lež, prostě cokoliv říct, aby měla důvod, proč odejít, když už odejít chtěla.
A je opravdu moc smutné, pokud se ti ani po 5(?) letech nedaří lépe. Moc doporučuji Firstclass.cz (na facebooku pod stejným názvem - a tam jsou i každou neděli živá vysílání na tyto témata) + vydává časopisy a knihy, které jsou všechny bestsellery. Je výborný a dokáže moc pomoci!
PS: na štěstí a dobrý život bys měl věřit pořád!

Pár věcí si tu dovolím blíže osvětlit. LENNO, já Vám rozumím. Říká se tomu zástupný problém. Umím ty věci rozklíčovat i pojmenovat. To ovšem neznamená, že je hlava ochotná to pobrat. Je to vlastně přirozená reakce. Člověk si vnitřně klade otázku, aniž by chtěl, proč se to děje právě jemu. Jak jsem psal, hodil jsem to za hlavu a šel dál, ale myšlenky jsou jako mouchy, odeženete je a stejně se vrací.

Moc nerad bych, aby to vyznělo, že se utápím v sebelítosti. Tak to není, tohle je mi cizí. Tenhle příběh z mého života jsem tu zveřejnil kvůli paní "cibuli". Vím, že to pomáhá, když se svěříme, když víme, že nejsme jediní komu se něco takového stalo. A neděje se to jen ženám, i když se domnívám, že jim ve větší míře než mužům. Také jsem tím chtěl dát najevo, že se nemá bát slz a bolesti. Je nutné si tou bolestí projít a i vyplakat menší rybník slz, protože jen tak se může nastartovat proces hojení a uzdravení.

Musím říct, že žiji spokojený život. Tzn., že mi nic nechybí po té materiální stránce. Mé děti žijí se mnou a má otcovská láska je rovněž plně uspokojena. Ale pocit štěstí jsem už dlouho nezažil (byť na štěstí samozřejmě věřím), protože jedna jediná věc, která mi opravdu schází je láska, tedy ten cit na partnerské úrovni. Ztratil jsem ten dar milovat a být milován. A když o něco takového přijdeme po 20 letém soužití, můžeme být jakkoli silní, budeme si připadat ztracení a rozervaní. Kdo to prožil, ví...

Jen se nebojím mluvit o svých pocitech

Moc si toho, že jsi napsal, vážím a děkuji za to. Tvůj příběh je s tím mým podobný. I s některými pocity i postoji ve vztahu. Jak jsi třeba psal o tom, že jste se těšili, že spolu zestárnete nebo o tom, že jsi pochopil, že už nemá cenu bojovat - ufff, úplně se mi vybavily moje pocity.
Taky si vážím toho, že jsi o tom napsal jako muž, abys pomohl, i když to pro tebe určitě nebylo nijak příjemné. Mám z toho radost.
Omlouvám se za tykání. My si tady v tom vlákně tykáme. Tedy doufám, že to tak můžu napsat? Když by to někomu vadilo, dejte určitě vědět a já se umravním. Chápu, že to nemusí být každému příjemné tykat si s cizími lidmi.

A mám vůbec velkou radost z toho, jak se naše diskuze vyvinula a doufám, že to třeba snad aspoň někomu pomůže. Tedy mně pomáháte moc, ale snad to pomůže i někomu, kdo třeba psát nechce, ale čte to, a říká si, že když to zvládli jiní, tak to taky dá. To bych měla velkou radost.

Upravil(a) cibule (9. 8. 2020 19:04)

Ještě bych ráda napsala aspoň pár pozitivních vět, co mě v průběhu těch bolavých dvou měsíců potěšily.

Překvapilo mě mile, jaké mám v poslední době štěstí na prima lidi. Vás do nich počítám samozřejmě též. Kolik lidí se najednou v mém životě objevilo naprosto nezištně a pomohli mi... Taky mám pocit (doufám, že mě nebudete mít za blázna), že se mi nějak trochu změnil pohled. Že jsem citlivější (ale v dobrém) na okolí. Myslím tím, že si všímám více detailů, které jsem dříve přehlížela. Taky jsem se víc uklidnila a nejsem tak vynervovaná a vystrašená. Je to tím, že některé věci zvládám sama a jiné přestávám řešit.

Oni dva by měli spolu napsat knihu.
Ev., ... 💘

eremuruss napsal(a):

LENNNA napsal(a):

Acher napsal(a):

Tohle jsem si také jednu dobu říkal, že mám nejhorší za sebou. Bohužel, vše co jsem napsal byla jen polovina toho příběhu, a ta druhá není o nic veselejší. Takže na štěstí už moc nedám.

Co se týká těch grázlíků. Za mlada jsem byl pěkný rapl, pořád do světa, od 15 jsem se staral sám o sebe, od 13 jsem dělal bojové sporty a rád se rval. Řádění mi vydrželo skoro do 30. Když jsem se oženil a začaly přicházet děti, úplně mě to zklidnilo. Priority mě změnily, dost radikálně. Dvě práce, protože žena byla většinou nezaměstnaná ze zdr. důvodů, časem se dopracovala k částečné invaliditě, pak rodina, rekonstrukce domu, tohle pořád dokola a k tomu dálkově vysoká. Žena se mi chlubila, jak jí kamarádky závidí, že má chlapa, který nepije, netahá se s kamarády po hospodách, nepropadl hazardu a z práce se drží doma. Když odcházela, vyčetla mi, co jsem za chlapa, že ani nejdu na jedno do hospody, prý kvůli tomu ani nemám známé

Jo, tak přesně na toto téma měl dnes Petr Casanova video! (Cibulko, i tobě zase moc doporučuji - bylo to na téma "když partner od nás odejde a rovnou k někomu jinému) .... Achere, když odcházela a toto ti vyčetla, tak ona jen musela něco říct, musela si něco najít, blbost, i lež, prostě cokoliv říct, aby měla důvod, proč odejít, když už odejít chtěla.
A je opravdu moc smutné, pokud se ti ani po 5(?) letech nedaří lépe. Moc doporučuji Firstclass.cz (na facebooku pod stejným názvem - a tam jsou i každou neděli živá vysílání na tyto témata) + vydává časopisy a knihy, které jsou všechny bestsellery. Je výborný a dokáže moc pomoci!
PS: na štěstí a dobrý život bys měl věřit pořád!

Leno,ja Petra dneska take poslouchala,skoda,ze jsem ho neposlouchala pred 25 lety,hodne by me to pomohlo.Krasne se posloucha,ze jsem ani nestacila kvuli nemu vcas uvarit.

Já také! On je prostě úžasný! Zamlouvá se mi čím dál víc a víc! Tak omluvte, že o něm tady často básním

Palomita napsal(a):

cibule napsal(a):

Ještě bych ráda napsala aspoň pár pozitivních vět, co mě v průběhu těch bolavých dvou měsíců potěšily.

Překvapilo mě mile, jaké mám v poslední době štěstí na prima lidi. Vás do nich počítám samozřejmě též. Kolik lidí se najednou v mém životě objevilo naprosto nezištně a pomohli mi... Taky mám pocit (doufám, že mě nebudete mít za blázna), že se mi nějak trochu změnil pohled. Že jsem citlivější (ale v dobrém) na okolí. Myslím tím, že si všímám více detailů, které jsem dříve přehlížela. Taky jsem se víc uklidnila a nejsem tak vynervovaná a vystrašená. Je to tím, že některé věci zvládám sama a jiné přestávám řešit.

Musíš mít ze sebe radost Řekla bych, že já z tebe mám obrovskou radost, ale na mě nezáleží. Ale i tak, mám ji z tebe i za tebe Zajímalo by mě, jestli si ještě někdy vzpomeneš na toho kluka z autobusu? Protože to mě tady ze všech těch situací dostalo nejvíc

Moc děkuji.
Na anděla z autobusu nemůžu zapomenout a doufám, že mu snad někdy v budoucnu budu moct fušovat do řemesla a pomoct také někomu, komu bude ouvej.

Ale aby to k něčemu také vedlo, po takové době by se měl člověk snažit někam posunout, nezanevřít na lásku a hledat ji.

A co my, kteří jsme dobrovolně singl? Pokud k tomu člověk dojde sám, není k tomuto stylu donucen okolnostmi, věřte mi, že to není vůbec špatný způsob žití.

cibule napsal(a):

Na anděla z autobusu nemůžu zapomenout a doufám, že mu snad někdy v budoucnu budu moct fušovat do řemesla a pomoct také někomu, komu bude ouvej.

Jsem si jistá, že to oplatíš i s úroky Potkáváš ho někdy na té lince a nebo jsi ho viděla poprvé a naposled?

Judyna napsal(a):

Ano. Asi v tomto konkrétním případě ano. Já jen chtěla poukázat  na to - obecně, že i život bez partnera může být fajn. Hodně lidí si to třeba ani nedokáže představit.
Je to jen jiná cesta.

Souhlasím. Osobně jsem v mysli nastavená spíš na singl život. To, že jsem v páru beru s vděčností, ale určitě ne, jako samozřejmost. Může to skončit kdykoli a jakkoli. Jsou věci, které člověk neovlivní. Jednoho dne se i hodný chlap může nasrdnatit a kopnout mrchu do zádele Proto už máme předem rozdělené děti, majetek, dluhy, zvířata.. člověk musí být vždy připraven