Řekla bych dost těžko...v 18 už je téměř dospělý člověk a mělo by mu být jasné, že bez práce nejsou koláče. Ale jeho představu, že ho na vejšku vezmou, vidím jako správnou. Horší už to je s tím, že to zvládne bez učení. Tak to si já teda nemyslím. Záleží pak na tobě, ale já vím, že moje máma poslala bráchu pěkně do práce (nic moc, byl "jen" vyučený) a hezky po něm chtěla pravidelný příspěvky na bydlení, na jídlo, na praní...tvrdá škola, ale osvědčila se. Bráchovi po čase došlo, že není od věci dodělat si vyšší vzdělání, jenže to už musel při zaměstnání....nevidím žádnou možnost, že bys ho mohla nějak motivovat. Na druhou stranu moje bývalá tchyně (moc hodná paní, ale až moc) motivovala svého syna tak, že ve čtvrťáku mu slíbila motorku, když chlapec nepropadne a pustí ho k matuře. Nepropadl a motorku dostal. Pak ho motivovala novým PC, když chlapec maturu vůbec udělá. Udělal a PC dostal....no a tak se naučil, že ze všeho musí něco kapat a když nekape, tak se nic nedělá. Což pro život vůbec není dobrý. Byl naprosto nezodpovědný (už na tý škole ho maminka nedonutila pochopit princip zodpovědnosti, za známky mu slibovala věci, spíš mu měla vtlouct do hlavy, že to dělá pro sebe)....z práce pro naši rodinu nic "nekapalo". Vyzvednout dítě včas od babičky nebo zařídit, co jsem slíbil, co ti z toho taky pokape? Leda že ta rodina pak funguje, jenže materiálně z toho nic mít nebudeš....a to tenhle chlapec z mého příběhu nepochopil a tak jsem se s ním rozvedla.....Děti se mají vést k samostatnosti a máme je naučit, aby byly samy zodpovědné za svůj život. V 18 je už fakt velký, aby tohle chápal. Promiń za tak dlouhý příspěvek, ale já myslím, že má bývalá tchyně byla částečně taky na vině našemu rozvodu. (A to je to přitom opravdu hodná ženská a určitě myslela všechno dobře, jenže to pokopala tou opičí láskou.)

lotty napsal(a):

Mám 18 letého syna, studenta 2. ročníku gymnázia. Poslední dobou se zhoršil v učivu, má hodně čtyřek a z jednoho předmětu dokonce 4-5. Jak ho motivovat k učení? Schopnosti k učení má, jen motivaci ne. I spolužáci mají podobné známky, je ve slabé třídě. Ostatní jeho kamarádi na jiných středních školách jsou na tom podobně, ale on by měl pak dále studovat na vysoké škole. Myslí si, že s takovými výsledky bude na vysokou školu přijat a že to nějak zvládne bez učení, jako to zvládl dosud. Co s ním? Poradí mi někdo?

lotty, pri cteni tveho prispevku jsem pred sebou videla jedine Sovaka, jak bije hlavou do skrine ducha lvi a my ji rozbijeme. Nevim, jake mas vzdelani, ale jestli jsi "jen" vyucena, co treba dat se na dalkovou maturu a pozadat syna, aby ti s tim jako student gymplu pomahal?? Ze prece jenom s vekem se clovek hur uci
No a jestli tu maturu uz mas, muzes mu rict, ze by sis rada vsechno zopakovala a ted je k tomu skvela prilezitost..... Myslim, ze ho tak donutis nenapadne se ucit a ani si toho nevsimne, ale jeho hrdost mu asi nedovoli, aby pred tebou vypadal jako "blbec"

Dita.L: Obávám se, že syn Lotty si klidně bude před ní připadat jako "blbec" a ještě se tomu bude smát. Když je chytrý, tak jí na takovou průhlednou léčku neskočí....to by mi mýmu dvanáctiletýmu dítěti přišlo směšný, jak se ho snažím nachytat....(bohužel jsou to hlavinky...nebo vlastně bohudík, to je pro život lepší, než být za ňoumu).

souhlasim s Helenou.ja jsem prisla na chut studiu az kdyz jsem otehotnela a do skoly jsem nastoupit proste nemohla!Musi na to prijit sam...

anka: Prospěch nevadí, když zvládne přijímačky. Ovšem je otázka, jestli se znalostmi na čtyřky ty přijímačky zvládne tak dobře, aby ho nepřeválcovali ti, co taky zvládnou přijímačky a ještě mají lepší prospěch....ale je fakt, že třeba na ČVUT už pomalu platí (s nadsázkou), protože nemaj´ lidi....a to ČVUT bývala škola prestižní, kam se dostal málokdo...

Když se dítě dostane na střední školu, myslím díky prospěchu bez zkoušek nebo díky kvalitně složeným přijímačkám, je to úspěch. Další věc ale je, školu dokončit. Lámat si hlavu nad 18 letým studentem, to mi přijde jako zaspat dobu. Co jste dělala doteď? Dávala mu desetikačku za každou jedničku? Váš syn zřejmě dosud nedospěl. Jako dospělý by měl buď říci - nejde mi to, jdu jinam, nebo nebaví mě to, jdu od toho, nebo opřu se do toho, zas to půjde, nebo mám problém, pomozte mi...
Ve třeťáku jsem se nějakým způsobem propracovala k pětce na konci školního roku a musela dělat reparát. Učila jsem se celé prázdniny a velice dobře vnímala, jakou jsem udělala chybu. Jak by se mi změnil život, kdybych rok před maturou musela zcela změnit školu... Mám dojem, že tato situace Vašeho syna čeká záhy také.
Ovšem uhrát to s tolika čtyřkami...?
Další věcí je ta vysoká. Nezlobte se, ale s takovým prospěchem ho tam ani nevezmou. To bude trapas se tam vůbec hlásit! Tam se teprve musí makat. Na vejšce nad nimi nestojí jako dráb ani kantor, ani maminka. Tam Váš syn nutně pohoří!

Ach jo, mám doma 16 letýho kluka, takže si dovedu představit, co asi Lotty prožíváš. Tuhle jsem s ním docela dlouhej pohovor, a v něm se mi přiznal ke své "životní filozofii" Musí se prý dostat do velkýho průšvihu, a pak teprve je schopen zmobilizovat svý síly a makat. Zatím to přesně odpovídá - v devítce třeba zjistil, že se svým přístupem a známkama se nedostane nikam - pak jel půl roku jak ďas, známky vytáhl, přijímačky udělal bez problémů. Učit se ale průběžně, to ho prostě nebaví. Má jiný zájmy a není ochoten bojovat o trojku místo čtyřky.
K přijetí na vysokou - je pravda, že některé ( a je jich hodně) neberou na známky vůbec žádný zřetel (nebo minimální). Já se pořád živím nadějí, že ten můj kluk si najde něco, co bude chtít studovat dál a to ho chytne .

Milé Babinetky! Děkuji všem za příspěvky, snažily jste se mi pomoci. Pokusím se vám jednotlivě odpovědět:

Eva36:
Právě že vidím, že těžko, proto jsem se chtěla poradit. Musím říci, že nikdy za známky ve škole finančně ani jinak materiálně hodnocen nebyl. Vždy jsem mu říkala, že je to jeho život, že to dělá pro sebe.

Michaela43:
Promiň, Tvůj syn je "pouze" o 6 let mladší, ale v tomto věku se to motivovat ještě dalo, ale dospěláka?! Jinak aby šel k lopatě mi nepřipadá vhodné, schopnosti na studium má, jen ho chci více motivovat.

Dita.L:
No toto je moc průhledné a už vidím, jak mne chce dospělý synek učit. On má tolik zájmů a ještě, aby se staral o vzdělání své maminky. A jinak - já mám vzdělání středoškolské a stále se musím sebevzdělávat a přítel, s nímž žijeme, má vysokoškolské.

Michaela43,  Eva36 a Helena:
Souhlas, vzdělávám se a vše se mine účinkem - viz odpověď Ditě.L

Anka, Eva36:
Právě že mám představu, že by měl mít více zodpovědnosti. No známky jsem trošku přehnala,vychází mu jeden předmět na 4-5, jeden na 4 a tři na 3-4, počítala jsem s horší variantou. Jenže na to nejsem zvyklá, měl by se včas probrat. A chtěl by na ČVUT, jak bylo zmíněno.

Kalupinka:
Můj syn se dostal na gympl  jako  jeden ze tří dětí v ročníku, co se dostal bez přijímaček - za soutěž v matematice. Jak jsem psala, za známky jsem mu nikdy neplatila. Co jsem dělala dosud? Dosud mu studium šlo samo, až teď polevil, proto se sem k vám obracím s prosbou, jak ho motivovat.

Helena:
Souhlas s "v 18 je kluk plnoletý, ale ne dospělý a o budoucnosti moc neuvažuje, protože možná ještě sám neví "co by". Zájmů má plno, chodí 3x týdně do posilovny, zajímá se o airsoft, často je na PC, ale na učení mu nějak nezbývá chuť. Pořád si myslí, že to jde, má plnou třídu podobně šťastných dětí - všichni jsou v pohodě.

1Marie:
Syn také po domluvě chvilku šlape, ale kdo ho má pořád v tomto věku honit? No, asi mám představu způsobné dívenky, která se učí sama, když cítí, že jí kape do bot. Asi je to úděl matek synů - asi chlapci normálně potřebují popostrkávat.

Anka:
Ano, je právně plnoletý, ale zatím nikdy nepadl na pusu, že by se z toho musel nějak dostávat. Ale já ho nechci nechat spadnout na dno, když to není zapotřebí, já se tady jen ptala, zda někdo nemá nějakou zkušenost s motivací takto starého syna - studenta.

Lotty - jasně, že je v pohodě, když v podstatě problémy s učením neměl (viz přijímačky na gympl, pohodová třída atd.) Jinak tě můžu ujistit, že kupodivu u nás na tom byla takhle nejmladší holka, která kašlala na všechno a teprve po učňáku zjistila, že by si mohla dodělat maturitní nástavbu, zatímco ta "způsobná dívenka, která se učí sama" byl spíš kluk (teda až na to způsobná )

Co takhle zkusit "jit k lopatě" o prázdninách na 1 měsíc, polovinu vydělaných peněz dát do rodinného rozpočtu. Mám 3 děti a během prázdnin byli na brigádě, z vydělaných peněz si museli koupit oblečení, boty, a jak záhy zjistili peníze se velmi rychle rozkutáleli. Výrok mého syna (je ve čtvrťáku), učit se dál, to se mi moc nechce, ale jít do práce?

Ve 12 letech nemá šanci,ale u tvého kluka to bude vyvolané přechodem na jiný typ školy.Spousta spolužáků dcera na tom byla stejně jako ten tvůj.V dalším roce se chytily,i když většina už vyznamenání neměla.Nezoufej,uvidíš že se to zlepší

Lotty: musíme doufat. Jsou to ale "zmetci", ty naše děti (v dobrým, aby nebyla mýlka)! Ale ono se jim to vrátí na jejich dětech Jasně jsi synovi dala najevo, že se učí pro sebe, tak nepolevuj, vytrvej, no a jestli skončí u tý lopaty, tak tam skončí. Není ale tak hloupý, aby tam chtěl zůstat, takže naděje umírá poslední. Ahojky.

Jo a PS: Já našim taky za brigádu nikdy nic nedala. Byly to mé peníze, já sama si je vydělala navíc při studiu (ale na propadnutí nebo na čtyřky jsem nebyla, to je taky pravda). Přidávat peníze doma jsem začala až, když jsem chodila do stálýho zaměstnání (taky je fakt, že jsem si ho sama hned po škole našla).