Nemám pravou kamarádku
Zdravím všechny, trápí mě, že nemám žádnou takovou tu pravou kamarádku. Když jsem byla na mateřské, stýkaly jsme se společně 2 kamarádky i s manželi a i celé rodiny.  Já to všechno chápu, člověk si nemůže vymoci aby se s ním někdo přátelil, ale mě to dost mrzí. Už jsem začala pochybovat sama o sobě. Nevím, kde dělám chybu. Nikomu neubližuji, pokud kamarádka potřebuje pomoct nebo se třeba jen tak „vykecat“ nemám s tím problém,  Jakoby si každý myslel, že já vlastně nemůžu mít žádné problémy. Zřejmě jsem typ „vrby“. Už jsem si myslela, že je možná lepší nemít nikoho, aspoň člověk není zklamaný, ale není to pravda. Mrzí mě to, moc mi chybí pohodová kamarádka, se kterou můžu dojít na drb nebo si jen tak zavolat co dělá.  Když já komukoli nenapíšu, tak mě se nikdo sám od sebe neozve. Možná že vypadám, jak jsem v pohodě, ale nejsem. Nepotřebuji denně někomu volat nebo denně kamarádku vidět, protože mám sama funční rodinu a k tomu děti, ale aspoň občas si zavolat, napsat na whatsapp nebo se sejít a pokecat. To mi vážně chybí. Zřejmě všechny kamarádky v Praze už došly :-(. Máte to někdo podobně?