|
14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Dobrý den, teprve dnes jsem nala tohle forum a zdá se mi, e je tu spousta citlivých a empatických
lidí. To mi dává odvahu se zeptat na názory. Mám 16letého syna a 14 letou dceru. Co proíváme, je asi podobné jako v mnoha rodinách s dětmi v tomto věku,ale já u si fakt nevím rady. Syn je v prváku na gymplu, je to hodný a citlivý kluk, trochu uzavřený. Má pár přátel , ale komunikuje s nimi převáně přes počítač. A tady se dostávám k problému. Jetě minulý rok se učil programovat, udělal si svoje stránky. Letos, s nástupem na gympl, jenom hraje hry. Je u toho několik hodin denně, kdybych nezasáhla, tak pořád. kola mu moc nejde, je náročná a on před tím utíká do přiblblých her. Tím pádem nemá dost času na učení, nesoustředí se, je nevyspalý. Prostě začarovaný kruh. Snaíme se mu s manelem pomáhat jak to jde, vysvětlíme, přezkouíme, já mu scháním knihy na povinnou četbu.Připadá mi, e kdybychom tohle vechno nedělali, tak prostě ze koly vyletí. Nebo moná ne, ale mám to riskovat? není manuálně zručný, aby mohl jít na řemeslo, studijní předpoklady má. Jsem hloupá, e ho v tom nenechám ? Přitom mu to není jedno, nehází ramena, je si vědom toho, e na té kole chce zůstat. Já nevím, je to vechno tak sloité. Na druhou stranu - vím, e jsou daleko horí případy, on nekouří a nefetuje, chová se k nám a sestře dobře, je s ním občas i legrace, je vstřícný a přístupný domluvě - pak na čas hry omezí, ale za pár dnů je ve při starém.
Je mi z toho smutno, nechci nad ním pořád stát jako dráb, ale prostě se o ně bojím.
Ahoj Marie,
mám doma podobného "závisláka". Jednu dobu jsem měla opravdu strach, připadalo mi, e ho nic jiného nebaví, e ani jinak komunikovat moc neumí, ne jen přes hry a o hrách a snaila jsem se to řeit - domluvy a tak. Syn je toti taky fajn, nezlobí, mluvíme o vem, nekouři, nepije , nefetuje - teda snad :-) Stanovovali jsme počet hodin, kolik můe hrát , ale to stejně neukočíruje, nehlídá ho pořád přece... Pak nám vykradli sklep a ukradli mu lye. Sem tam jsem ho toti před tím přinutila, aby jel lyovat. Kdy o lye přiel, nové u nechtěl, ale přál si snowboard. :-) A teď happy end by byl, e prodal PC a koupil si snowboard sám, ale tak to nechodí :-) Koupili jsme mu ho...a ani dál to není úplně ideální, ale jezdí rád a je fakt, e kdy máme jet ráno na hory, tak počítač včas vypne, aby se vyspal a jedění si mohl pořádně uít... Dál hraje, hraje moc, ale taky je pravda, e toho i moc na PC umí... S nástupem na střední kolu měl taky dost potíe, ale pak zas teda přily ty domluvy a podobná pomoc, jakou poskytujete synovi vy, a hrozící pětky zredukoval na tři trojky...Co a jak bude dál, uvidíme...ádné rady jsem Ti neposkytla, snad jen, e v tom nejsi sama...:-)
1Marie napsal(a):
Je mi z toho smutno, nechci nad ním pořád stát jako dráb, ale prostě se o ně bojím.
Můj syn sice maturitu má,ale také celou střední kolu proflákal u počítače, a na vysoké vydrel půl roku. U učení jsem ho skoro neviděla, zato hry hraje doma skoro pořád.
Lituju, e nejsem dráb nebo aspoň stokilovej chlap, protoe dostat takového kluka od počítače je nad síly drobné eny. Ale pokouím se o to, protoe těch momentů, kdy syn dobrovolně opustí počítač, moc není. Pomoci v domácnosti se obyčejně dočkám taky a poté, co dostanu záchvat vzteku a začnu slovy "Nedrádi mě".
Tay by snad pomohla jen nějaká holka, ale přece mu ji shánět nebudu :-)
Folly, aby ses nespletla :-) Najde si holku a čas, který trávil u počítače, bude trávit s ní, take nula od nuly pojde... V horím případě bude trávit čas s oběma svými "miláčky", navíc zaplaven hormony, take ani tvé výhruky neuslyí :-D
Není tady
Holky, máme to s klukama těký. Mýmu bude 14, poněkud závislý na hrách bude taky, i kdy to skoro chápu, virtuální realita je docela lákavá, u v tom, e si tam můe vyzkouet i to, k čemu by se nedostal. Kdy "hrál" strategické hry: budování měst v Asii, stavění pevností, nebo historické - to lo. Ovem hra na mafiána a různé "střílečky" se mi líbily o dost míň. Ovem - co s tím, kdy jsou dostupné. Jednu dobu měl skoro absák, kdy PC mu novějí verze nebralo, to "se nudil", nevěděl, co má dělat", musela jsem ho ke vemu honit. Ze sportu hraje jednou týdně florbal a jezdí na skaetu, učení, kromě úkolů , a to jetě občas, ránu nedá. A to se bude za rok rozmýlet kam půjde. Zatím měl dosud vyznamenání, a teď v pololetí trojku z fyziky....snaím se ho usměrňovat a vysvětlovat. No, i nějaké přínosy obliba počítače má: zlepil se v angličtině (hry v originále) a rozumí PC víc ne jen uivatelé. Tak snad to nepřesáhne únosnou mez. Toté přeju i vám (vaim synům).
Marie,
syn také 1.rokem na gymplu, ale osmiletým.První půl roku jsem, přesně jak tyse snaila se synem učit, sháněla kniky,linkovala seity!!!!!?????, no prostě usnadnit přechod.Druhým pololetím jsem přestala, protoe jednak opravdu nestíhám, a pak bych taky k tý maturitě mohla jít sama....Take domluva, buďto se budou nosit známky 1-3, nebo zákaz kamarádů a počítače do opravy...zatím tedy má zákaz......., ale učit se prostě u musí sám......no, vysledky jsou asi stejné, já v klidu, on zatím PC zakázáno....
Není tady
Marie kluci taky paří,ale větinou jen přes zimu,kdy se nedá tolik chodit ven.Ale není to tak hrozné ..ten starí harje basket a ten mladí na bubny tak na to zas tak moc času nemají.A přes léto kdy je venku hezky jsou venku..bydlíme na vesnici a tady se děti shlukují po večrech venku.Copak tvoje děti nemají ádné jiné zájmy?A jinak to u nás funguje jako u Míi prospěch1-3znamená volnost...zhorení ve kole přináí sankce zákaz Tv počítač ,přidá se práce aje to.
Není tady
Díky, díky, díky vem! Člověku se přeci jen uleví, kdy se svěří a postěuje si. Já mám teď právě sto chutí nechat ho, aby se si ten čumáček natloukl (tzn. nepomáhat se kolou), jene po čase mi to nedá, přeci jen to nebezpečí, e ho vyhodí tady je a co potom. Aspoň ale určitě musí ten počítač omezit. Já nevím, asi čekám na zázrak - e ho začne bavit nějaká oblast, kterou bude chtít studovat a "zaere se " do toho.
Má pravdu, přes zimu je to určitě horí. Jezdí rád na kole a u pár let 2xtýdně chodí do sport. oddílu. Ale chodit jen tak ven - to nikdy nedělal, a protoe bydlíme na sídliti v Praze, tak jsem ráda. Fakt je, e by mohl pomáhat víc doma, nad tím se jetě zamyslím.
Marie,
úplně tě chápu, e ho nechce nechat "padnout", já se taky pořád vyptávám, co nového a říkám učitm,učit,učit....nejdříve jsem jen ak nenápadně:přečti si to, za chvíli řekl, e u si to přečetl.e si nic nepamatuje, nedodal, take ted říkám naučit nazpamět!!!
Se kolou se těko dělají pokusy, e chlapec musí chtít sám a pak je to nejlepí, to víme vichni....Mám tuto zkuenost( z jiného soudku) chtěl jezdit na snowboardu, já mu ho před třemi lety na horách půjčila na jeden den a...sna se.Jezdili jsme jinak na běky.Tak jsem mu doporučila, at se kouká, jak to dělají ostatní a la si dát grog...byl nadený, dalí rok opět jeden vymodlený den na snowboardu, opět chtěl sám a opravdu jako samouk jezdil celý den.Loni, kdy jsem viděla, e ho to nejen baví, ale i mu to jde, bez řečí dostal k vánocům snowboard...tím chci říct, kdybych ho do tohoto sportu nutila,odradila bych ho....no ale znovu podotýkám tuto taktiku zkouet se kolou a s učením, to prostě nejde....
Není tady
Milá Marie, jako u nás doma, nechápu co na těch hrách mají. Ani se to nesnaím pochopit. V případě kolních neúspěchů je dotáhnu k oknu a ukáu bezdomovce, který si táhne vozíček se svým domovem, povzdechnu taky se nechtěl učit. ( táhni ten vozík kdy jsou neudrované chodníky, to se pekelně nadře). Moná to pomáhá, moná ne, ale ten starí loni odmaturoval na samé jedničky, je na vyce a ten mladí na tom taky není nejhůř.
Pomáhat rodičům? Věta ze slohové práce mého dítěte asi ve třetí třídě. Jak pomáhám své mamince. ....Nesmím doma pomáhat, protoe mi maminka říká, e ji pomáhám do hrobu! A neměj ty děti ráda!
Není tady
Osobně jsem přesvědčená, e přehnaný čas strávený u počítačových her, stejně tak jako kadá jiná "droga", jsou zkrátka únikem z reality normálního ivota. Moná by stálo za to zamyslet se, před čím syn utíká a proč je pro něj nereálno přitalivějí ne skutečnost. A za vůbec nejzásadnějí povauju vztahy - k sobě a k ostatním lidem. Ale protoe do něho nevidí, nemusí na nic zásadního přijít - tuhle otázku by si mohl zodpovědět nejlíp Tvůj syn sám, pokud by se jí chtěl zabývat.
Jinak i kdy má pochopitelné obavy o jeho studium, rozhodně u je podle mě dost starý na to, aby za sebe převzal zodpovědnost; být Tebou, tak shánění povinné četby atd. nechám zcela na něm, i řeení případných následků. Věř mi, e mu víc pomůe tím, kdy mu dá monost dospět - vyzkouet si zároveň svobodu, ale i odpovědnost.
Není tady
Pro aprill: já nepouívám bezdomovce, ale zedníky a popeláře apod. , protoe pro syna jakákoliv práce rukama je hrozná představa. Je hrozně neikovný, take ví, e rukama by se neuivil.
Pro maya: teoreticky s tebou naprosto souhlasím, dostávám podobné rady od kamarádky, která má naprosto samostatnou a schopnou dceru. A vím proč utíká do těch her - gympl, dospívání, je toho na něj moc .
Pro Dr.Knoppa: ani nevíte jak mě Vae slova uklidnila. Asi jsem zrovna tohle potřebovala slyet.
Vem Vám jetě jednou moc děkuju !
Není tady
Zkuste je zaměstnat prací v domácnosti a nebudou mít tolik času sedět u her.
Není tady
Marie, já mám sedmnáctilého a tohle přesně máme za sebou. Vdycky se dobře učil, na gympl ale nachtěl. Technické předměty mu ly, také si dělal webovky, i povahou je podobný, jako ten Tvůj. el tedy na geodetickou průmyslovku, kde časem začaly problémy. Hlavně s temíny rysů. Nestíhal, sttresovalo jej to, říkal, e tam chce zůstat, ale jen, aby mě uklidnil. Začal se uzavírat do sebe, utíkal ke svým hrám, moc nekomunikoval.
Já mu také pomáhala, sháněla učebnice, apod., jen abych mu ulehčila.
Jednoho dne ale přiel a řekl : Mami, u Ti to musím říct. Mě ta kola straně nebaví, rýsování se mi hnusí, nemůu se k tomu přinutit, abych se učil něco, k čemu mám odpor. Chci odejít na kuchaře.
K mému údivu u měl o tom vechno zjitěno, zbývalo prý jen, přesvědčit o tom mě. Bál se, e nebudu souhlasit, e budu neastná, apod.
Ale nakonec byl spokojený. Kdy jsem viděla, e u opravdu ví, co chce, zajistili jsme přechod na kuchaře, maturitu si pak dodělá jako nástavbu a co ? Hlavně, kdy ho to bude těit.
Dneska je tam, je nejlepí ák, baví ho to - mám zase spokojeného, astného syna, s kterým je sranda, komunikuje, ertuje, je bez bolestí hlavy, břicha a v pohodě. To je pro mě nejdůleitějí
Není tady
Tak jo ... pohled z druhe strany. Nebude to sice uplne to stejne, protoze uz je mi mnohem vic, ale jista paralela tu bude. Kdyz se u nas objevili prvni pocitace (1987-8), chodil jsem do osme tridy. Umel jsem na nich jen hrat hry a byl jsem u nas na vsi jediny, kdo mel doma pocitac. S prechodem na gymnazium jsem mel ve tride 3 dalsi spoluzaky s pocitacem a od jednoho jsem se zacal ucit programovat. Hry jsem hral dal, ale ucil se je i delat, prodaval jsem vlastni programky na vyuku anglictiny/nemciny, na tvorbu her a privydelaval si par korun ke studiu.
Zajem o pocitace mi zustal, dnes se zivim jako programator (ale ne her). Hry jsem hraval jeste hojne na vysoke skole a velka zavislost prisla s online hrami. Do te doby se stacilo tou hrou "zadusit", tj. dohrat ji do konce, prijit na vsechny figle a prestala mne bavit. U Online her to tak jednoduchy neni .. ale zase jsem diky nim poznal neuveritelny mnozstvi lidi, s kterymi jsme dobri pratele, mam mezi nimi kolegy programatory, velmi chytre lidi, s kterymi konzultuji pracovni i osobni problemy. Setkavame se i v realnem svete a pro introvertniho cloveka je svet online her velmi zajimavym zpusobem jak se sve introvertnosti castecne/uplne zbavit (viz ja).
Netvrdim, ze nemate detem stanovit nejaka pravidla kdy smi hrat a kdy ne, kdy musi spat, jak dlouho tam smi sedet - to je vsechno v poradku, ale netrapte se tim, ze hrani her je podobna zavislost jako fetovani. Svet se meni, za nasich/vasich mladych let byly jine druhy zabavy, nase vnoucata se budou take bavit jinak ... a nam to pak urcite prijde ujety a budeme mit o ne strach, co z nich vyroste.
Btw - znam jsem dost lidi co hrali pocitacove hry - a neznam nikoho z nich, kdo by skoncil jako bezdomovec nebo nedokazal svuj zajem o pocitace pretavit v neco smlysluplneho.
Není tady
Pro Lukas: díky moc i za Vae slova. Máte pravdu, e hraní online her asi představuje fenomén, který nejsem schopna úplně pochopit nebo docenit. Taky zjiuju, e hraje s lidmi, které zná od kolky (dva podobní kluci jako on) ale i s lidmi z celého světa (z Japonska třeba, to mě fascinuje). Díky, e jste napsal, je dobré slyet taky hlas "z druhé strany".
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a ve, co pomůe ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
