14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Nevím jak začít
prosím spíe o reakci těch co jsou v mém věku. Je mi 47 let a najednou mám pocit e jsem straně rychle zestárla. Nemyslím fyzicky..i kdy to taky u není ono..přibrala jsem po lécích na títnou lázu tak bohuel..
Ale spíe celkově mě přestalo ve těit, beru i antidepresiva a bojím se budoucnosti. Najednou zjituji co je ve patně..manelství je po 26 letech takové sourozenecké a rodiče stárnou a potřebují stále více
co mi nevadí. udělali pro nás hodně ale bydlí 30 km od mého bydlitě. Já mám náročnou práci, která vyaduje hodně času jsem osvč a musím se otáčet. Dceru 13 let, která mě také potřebuje a já ji.Je to jediné co mě dokáe nakopnout a jít dál a na něco se těit. Jetě má zájem o mou společnost, co skončí a toho se také bojím. Prostě nevím jestli vysvětluji dobře..mám prostě pocit, e u mě čeká jen to patné a horí, starosti atd. atd. V práci jsem ve společnosti větinou mladích lidí a nezvládám ani vánoční večírky, kde se cítím stará, unavená. Zjituji, e jsem nejraději jen sama nebo s dcerou..a nějak pak nevím..jak se nabít něčím, na co se těit prostě tady motám ale chce se mi brečet. netěí mě kromě dcery nic. A bojím se následujících let..staří rodiče, peníze nemáme tak makat musím..cítí někdo něco podobného? Jak se nastartovat..ivotně :roll:
Není tady
Petuno, věřím, e za pár let se bude cítit líp. Tento věk a obtíe s tím spojené snáí některé eny hodně patně. A se to přeene, bude dobře.
Teda snad. Přála bych Ti to.
Není tady
Petuno, já jsem si tím prola, kdy mě opustil manel kvůli slečně, do které se zamiloval. Bylo mi 42 let. Taky jsem brala antidepresiva.
Vlastně ti v dobrém "závidím", e má stále úplnou rodinu. A mám pocit, e řeí hm, no jak to říct, blbosti. e hledá problémy tam, kde nejsou. Má práci, má dítě, manela, rodiče jsou naivu... Má kde bydlet, co jíst... Asi to bude přechodem a moná z něj plynoucí deprese, jak si člověk zvyká na novou situaci. Chce to taky přestat se bát. Proč se bát? Čeho? Stejně vichni jednou umřeme. Není se čeho bát.
Mě hrozně moc nabíjí cestování, výlety, poznávání. A vnoučata.
Není tady
Petuno, sna se mít svoje koníčky, chodit na procházky, sportovat (sama, s dcerou...). Občas se sejít s kamarádkou a popovídat si i o jejích radostech a starostech. Měníme se a ná pohled na ivot taky.
Tak a je to brzy lepí.
Není tady
Měníme se a ná pohled na ivot taky.
Ano, to je pravda. A v Tvém případě i naděje, e opravdu bude líp. A moná i samo od sebe. Ale kdy poslechne Vrabčákovy rady, moná to uspíí.
Není tady
Petuno, jetě mě napadlo, ty trpí depresí, kdy bere antidepresiva.
Mně pomohlo dostat se z těké deprese pomocí léků, dostat se z toho nejhorího. A pak jsem začala chodit k psychologovi na skupinovou terapii. Chodila jsem tam dva a půl roku kadé pondělí na hodinu a půl. To mi pomohlo najít se, zase se těit ze ivota.
V depresi rady typu výlety, pokec s kamarádkou atd. nepomáhají, spíe naopak, člověku je pak jetě hůř, e to prostě nejde. Nejdříve se vyléčit z deprese a pak to začne fungovat. Jestli ti antidepresiva nezabírají, zkuste s tvým psychiatrem/psychiatričkou najít jiná, která zaberou. Mně taky měnili práky několikrát, ne mi zabraly. Je to alchymie, neprobádaná oblast, tak to chvilku trvá, kadému zabírá jiné antidepresivum.
Není tady
Eva. napsal(a):
V depresi rady typu výlety, pokec s kamarádkou atd. nepomáhají, spíe naopak, člověku je pak jetě hůř,
Zato výborně zabírají plky typu A mám pocit, e řeí hm, no jak to říct, blbosti. e hledá problémy tam, kde nejsou. Má práci, má dítě, manela, rodiče jsou naivu... Má kde bydlet, co jíst...
Vtělená empatie, jako vdy.
Není tady
modrovousi, byla jsem si jistá, e to zase vechno čte a neodpustí si rejpavou poznámku ke mně.
Nepsala jsem, e to zabírá, ale psala jsem to úmyslně, moná to Petuně pomůe uvědomit si, co je důleité. Protoe těkou depresí nejspí netrpí, to u by nebyla schopna pracovat...
Take nějaké signály by jí v jejím stavu a situaci napomoct mohly, i nějaké tipy.
Btw proč jí neporadí ty, jestli ty disponuje dostatečnou empatií?
Ty asi dovede jenom kritizovat.
Upravil(a) Eva. (5. 12. 2016 9:54)
Není tady
No vidí, Petuno... jak ses mohla dočíst, vlastně ádný potíe nemá... a pokud ano, tak má vdycky před sebou zářnou perspektivu zubatý, která ti od nich zcela jistě vodpomůe...
Ale váně - zkus se poradit s felčarem, jestli by nebylo vhodný uvaovat i o nějaký podpoře hormonální substitucí. On můe bejt (i počínající) přechod docela houpačka. Tak co kdyby...
A jetě jedna věc - i kdy má pocit, e ti nevadí péče o rodiče, starost o dceru a náročná práce, asi to a tak úplně pravda nebude... to ti nakonec dává jasně znát tělo a due. Take si zapamatuj - a a mě superkvočny klidně uklovou - e NEMUSÍ stíhat a dělat úplně vechno - viz "A bojím se následujících let..staří rodiče, peníze nemáme tak makat musím". Ono doopravdy nedojde ke katastrofě, kdy si občas jen tak hodí nohy na stůl - ani vai nezahynou ve píně, ani se dcerka nespustí a dokonce ani neumřete hlady... fakt, nekecám
Není tady
Taky si myslím, e to je věkem. Ta hormonáln substituce můe být dobrý nápad. A to umění vypoutět - pro někoho opravdu umění - se dá naučit.
Vzpomínám na jednu starou paní, která si stěovala na to, e vdycky, kdy k ní dcera příjde, tak něco uklízí. A ona by jenom chtěla, aby si dcera s ní sedla ke stolu a popovídala si s ní...
Není tady
Ja by som skúsila nejako "vyboči z radu" - zača si robi rados novým koníčkom, novým kurzom, novou kolou, skrátka niečím, na čo doteraz neboli peniaze, čas ani energia. Aspoň jednu rados by človek podža mňa mal ma - a dupžom v takejto kríze, akú má ty. Nemá nejakého koníčka, ktoré si vdy chcela skúsi a nikdy to nevylo...?
Není tady
Eva. napsal(a):
Petuno, já jsem si tím prola, kdy mě opustil manel kvůli slečně, do které se zamiloval. Bylo mi 42 let. Taky jsem brala antidepresiva.
Vlastně ti v dobrém "závidím", e má stále úplnou rodinu. A mám pocit, e řeí hm, no jak to říct, blbosti. e hledá problémy tam, kde nejsou. Má práci, má dítě, manela, rodiče jsou naivu... Má kde bydlet, co jíst... Asi to bude přechodem a moná z něj plynoucí deprese, jak si člověk zvyká na novou situaci. Chce to taky přestat se bát. Proč se bát? Čeho? Stejně vichni jednou umřeme. Není se čeho bát.
Mě hrozně moc nabíjí cestování, výlety, poznávání. A vnoučata.
Myslím, e ty si sa tu prednedávnom rozčužovala nad niekým, kto bol v depresii a komu radili "rozchodi" ju... A tu bum-bác! "Riei blbosti..." Prechod sám osebe nie je blbos, ale môe by spojený ete s inými problémami či krízami - a keď niekto berie antidepresíva, tak asi nezvláda ani "rieenie blbostí".
Není tady
Nejsem vystudovaný psycholog, ale nemůe se jednat o syndrom vyhoření? Zkrátka udolána přemírou práce a starostí, co se projevuje nejen na psychickém, ale fyzickém stavu, stálou únavou.Stav vztahu s manelem bych s tím moná ani nespojovala, málokteré manelství po tolika letech společného souití háe jiskry.Nevím , kolik je tvým rodičům, ale pokud u potřebují tvoji stálou péči ( nevím, do jaké míry), je třicet kilometrů u poměrně dost. Taky nevím, jestli jsi jediná, kdo se o ně stará.Tvoje třináctiletá dcera u by ti taky mohla s prací ulevit, ale o to se asi nejedná, e?
Tuím, e primární je strach z budoucnosti, je to tak? Jak dlouho u tebe ten strach trvá? Měl nějaký spoutěč?Myslí, e je oprávněný?.....Skoro vechno se dá nějakým způsobem řeit!! A určitě jsou kolem tebe v nejbliím okolí nebo mezi kamarády tací, na které se můe spolehnout, e tě nenechají ve tychu, ne?
Asi bych se nejdříve soustředila na skutečné příčiny psychického stavu, případně endogenní depresi nebo únavový syndrom. Pak se soustředila na to, jestli psychický stav nemůe mít souvislost s tím fyzickým. A pak pokud mono začala řeit.
Taky jsem měla ve svém ivotě pocit, e nic nemá smysl a vechno se ene do záhuby. Syndrom vyhoření. Překonala jsem to. Ve svém okolí platím za optimistu.
Upravil(a) carpediem (5. 12. 2016 15:00)
Není tady
CTI...
Najdes, co hledas...
Není tady
Eva. napsal(a):
modrovousi, byla jsem si jistá, e to zase vechno čte a neodpustí si rejpavou poznámku ke mně.
Nepsala jsem, e to zabírá, ale psala jsem to úmyslně, moná to Petuně pomůe uvědomit si, co je důleité. Protoe těkou depresí nejspí netrpí, to u by nebyla schopna pracovat...
Take nějaké signály by jí v jejím stavu a situaci napomoct mohly, i nějaké tipy.
Btw proč jí neporadí ty, jestli ty disponuje dostatečnou empatií?
Ty asi dovede jenom kritizovat.
Majdo, jsi hňup, a jetě k tomu nadutá, jak holub. Myslí, e jsem na tom tak blbě jako ty, a ve dne v noci sleduju, co tu kde plkne, abych si do tebe mohla rejpnout? Chudinko malá.
S tebou je ta potí, e se domnívá, e tvoje diagnóza a přečtení jakési literatury na tohle téma z tebe dělá odbornici na depresi. Prd a vořech, má drahá, jak říká helča. K tomu je potřeba mnohem víc, a to ty nemá.
Já Petuně radit nebudu. Nemám pocit, e bych ji dokázala dát účinnou radu. Na rozdíl od tebe, která jsi tak odborně na výi, e z několika málo vět nejen vykonstruuje diagnózu, ale dokonce poskytuje i "fundované" rady typu "řeí blbosti", a se ti od huby práí. To by jeden
Není tady
Petuno, já bych Ti snad i dovedla závidět, no váně, jsem o 8 let mladí a u se straně těím, a děti vyrostou. Nejmladímu jsou 3. Mám 3 děti, furt na krku, kromě občasného pohlídání někým jiným a u mě opravdu nenabíjí čas, který jsem s nimi, naopak mě naprosto vyčerpává (pořád je s nimi doma hluk a nepořádek). Na večírky bych chodila, jenome nemůu. Min. týden jsem výjimečně měla vechny děti pryč a byla doma sama, to byly pravé lázně na dui, vymetla jsem 4 společenské akce a pak návrat dětí a návrat patných nálad z "izolace" a nemonosti si prostě jen tak zajet sama na nákup po práci (musím pospíchat do kolky a druiny). Take Ti závidím to, e Tě čas společně strávený s dcerou nabíjí. Manela u taky nemám. Klinickou depresi taky ne, ale patné nálady z toho, e mě to takhle nebaví, tak to mám často.
Není tady
Petuna26 napsal(a):
Nevím jak začít prosím spíe o reakci těch co jsou v mém věku. Je mi 47 let a najednou mám pocit e jsem straně rychle zestárla. Nemyslím fyzicky..i kdy to taky u není ono..přibrala jsem po lécích na títnou lázu tak bohuel..
Ale spíe celkově mě přestalo ve těit, beru i antidepresiva a bojím se budoucnosti. Najednou zjituji co je ve patně..manelství je po 26 letech takové sourozenecké a rodiče stárnou a potřebují stále více co mi nevadí. udělali pro nás hodně ale bydlí 30 km od mého bydlitě. Já mám náročnou práci, která vyaduje hodně času jsem osvč a musím se otáčet. Dceru 13 let, která mě také potřebuje a já ji.Je to jediné co mě dokáe nakopnout a jít dál a na něco se těit. Jetě má zájem o mou společnost, co skončí a toho se také bojím. Prostě nevím jestli vysvětluji dobře..mám prostě pocit, e u mě čeká jen to patné a horí, starosti atd. atd. V práci jsem ve společnosti větinou mladích lidí a nezvládám ani vánoční večírky, kde se cítím stará, unavená. Zjituji, e jsem nejraději jen sama nebo s dcerou..a nějak pak nevím..jak se nabít něčím, na co se těit prostě tady motám ale chce se mi brečet. netěí mě kromě dcery nic. A bojím se následujících let..staří rodiče, peníze nemáme tak makat musím..cítí někdo něco podobného? Jak se nastartovat..ivotně :roll:
Tak nevím, jestli ti pomůe společné skuhrání, ale jestli hledá podobně postiené, tak je jistě najde. Jsem o něco mladí, děti mám velké, a proívám stáří podobně.
Nestačím na nic, spíe není sil psychických, ne fyzických.
Ale projevuje se to i fyzicky. Nejsem schopna si uklidit domácnost, jak bych chtěla. Nakoupit dárky...
jsem stará od 35 let. Tehdy to začalo jít z kopce. a od té doby se snaím ten seup aspoň zpomalit.
Někdy to jde silou vůle, i hezký pocit se na chvíli dostaví. Ale dlouho nevydrí.
Myslím, e co nás zachrání, jsou nae skutečné potřeby, záliby, to co nás baví. Vracím se ke knihám, koupila jsem si teď dva lístky do divadla, zala jsem si na přednáku o enách, na festival Psychologie.cz, snaím se neumřít zaiva.
Nevím, jestli je to dobrý příklad pro druhé, ale třeba tě to zavede k zamylení, co potřebuje Ty.
Není tady
Jaké stáří? Holky, neblbněte.
V ivotě lidském se střídají období lepí a horí.
Take pokud je teď hůř, bude zase líp.
Vdy Petuna má dceru, která jí - jak sama píe - dělá radost a e nemají peníze a musí makat? A k tomu staří rodiče? Vdy tak to mají v naem věku téměř vichni.... Navíc má Petuna i manela, take není na ve sama (minimálně aspoń na ty finance, pokud to jinak nefunguje).
Hele, já u jsem taky unavenějí, no a co? Říkám si, e mám tak nárok být někdy unavená. A e mám teď zdravotní potíe? Má je kde kdo. A e některý den je vechno patně? No je to tak. To se zase překulí.
Není tady
Taky nechápu, o jakém stáří to ty eny v nejlepím věku mluví. Co budou říkat, a jim bude 70-80 let?
Ve je jenom v naí hlavě, jak si to tam nastavíme. Znám staré lidi, kterým je 30 a znám mladistvé sedmdesátnice i osmdesátnice.
Není tady
Damilo, určitě je to dobrý, ba dokonce výborný příklad pro druhé. Aspoň já jsem o tom přesvědčená. A výběr aktivit záleí na kadém z nás.
Není tady
Dnes som bola na filme Pavla Barabáa Sloboda pod nákladom - o posledných predstavitežoch jedného remesla, nosičoch na horské chaty v Tatrách. Tí, o ktorých bol film, mali vetci nad 60 a nosili vynáku 100 a viac kíl... A jeden to dokonca začal robi a po odchode na dôchodok, zo tátneho komorného orchestra ilina, kde hrával na violončelo. Staroba je stav due skôr ako číslo v občianke; a ide o to, ako tú duu preprogramova.
Není tady
Ano. Stv due. Ale řekla bych, e někteří lidé to mají lehčí, protoe jsou dobře naprogramovaní u od narození. My ostatní na tom prostě musíme pracovat a něco pro to dělat.
Moje 80letá maminka byla teď v pátek na předvánočním setkání důchodců - ona tam nechodívá, ale la tam kvůli jedné paní, s kterou chodí "na tůry". Přila znechucená s tím, e u tam nikdy nepůjde, jeliko jsou tam vichni staří.
Není tady
Nemyslím, e je to stav due. Ale e je to v hlavě.
Ale výsledně je to jedno, odkud to pochází, důleité je, jak to člověk má. Tělo u je sice starí, to je fakt. Ale jen kvůli tomu se nemusíme cítit a chovat staře a rezignovat a ít s tím, e u nás nic hezkého nečeká, jak tady někdo psal.
U jen to, e jsme stále tady a e se ráno probudíme, je skvělé. e jetě uvidíme slunce a dé a sníh a.... jsou tisíceré radosti. A taky není třeba zachraňovat před stářím těla. To je třeba dle mého názoru přijmout s pokorou, protoe to je fakt. Ale určitě to neznamená, e musíme být staří i svým chováním a vnitřním nastavením.
Není tady
Neplatí to beze zbytku. Myslím, e opravdu hodně záleí na stavu tělesné schránky, který se ne vdy odvíjí od psychického stavu.
Není tady
carpediem napsal(a):
Neplatí to beze zbytku. Myslím, e opravdu hodně záleí na stavu tělesné schránky, který se ne vdy odvíjí od psychického stavu.
Ano, s tím souhlasím.
Ale to se teď netýká Petuny a Damily, které psaly, jak jsou staré. A přitom jim zdraví slouí a není jim jetě ani 50 let. Damila dokonce napsala: jsem stará od 35 let.
Není tady