No to je des a to je  profesionální přístup????:

To je síla chudinka malej, málem jsem se u toho rozbrečela je to na žalobu, vždyť mohl mít i trvalé následky té jejich "péče"...

Žaloba na danou doktorku je zcela na místě !! Nás šili na živo jen 1x, před týdnem, když dcerce šili rozseknutý rtík, bylo to na 1 steh, ale to mi lékař vysvětlil, že když jí tam bude píchat lokální anestezii, je to bolestivější injekce, navíc to hned nateče a hůře se to sešívá a když už do toho musí jednou jedinkrát píchnout, tak ať to má rovnou sešité načisto. A měl pravdu. Ale při tak rozsáhlém zranění, na jazyku a navíc u tak malého dítěte, brrrrr, mráz mi běhá po zádech !!!
Být tou maminkou, tak lékařku rozhodně nešetřím. Jsou doktoři a řezníci.

To je hrozné!!!!! A to je slabé slovo. Souhlasím s Elou. A já jsem brečela. Fakt mě to vzalo a to to jen čtu. (a asi to nebude jen tím, že jsem těhule a mám rozhašený hormony) Asi bych tu žalobu podala. To snad ani nebyla nemocnice.

Já nemám slov, chce se mi z toho fakt brečet. To nechce nic jiného, než zažalovat tu krávu (schválně nepíšu doktorku, protože todle oslovení si tato ženská nezaslouží). A ještě lépe, měla by na vlastní kůži zažít tu bolest, kterou způsobila tomu malému bezbrannému tvorečkovi. Já mám s lékaři, co se týká malého, taky velmi špatnou zkušenost, a proto přesně vím, jak se cítila dotyčná maminka. Ta bezmocnost a strach....to je pocit, který je pro mámu asi jeden z nejhorších.

No, je to hrůza, mám úplně slzy v očích!!!..a taky podobnou zkušenost, i když ne tak hroznou!! Já sama jsem si ve 4 letech překousla jazyk, když jsem po tmě utíkala do postele, akorát já si ho překousla příčně. A bylo to v pravou půlnoc. Naši mě okamžitě naložili do auta a pádili do nemocnice, jenže ve třech nás nevzali, protože pohotovost měla v té době ( psal se rok 1984) jen jediná nemocnice v Ostravě. Krev mi valila šílěně,ale jazyk mi sešili dobře....bohůžel do dnes si vzpomínát, že taky bez umrtvení, taťka mě držel na křesle, dva doktoři mi drželi pusu a třetí šil, to už byly dvě ráno a já myslím, že jsem tím řevem probudila celou nemocnici. Sice mi bylo jen 4 roky,ale každou část toho večera a  každý steh ' měla jsem jich ale jen 5 si pamatuji naprosto přesně, bolelo to totiž příšerně.

Já to taky obrečela myslím, že bych ani neměla tolik síly! Asi bych raději umřela, než aby se něco podobného čudlince stalo a to každý večer usínám s nejhoršími scénáři co by se malé mohlo stát. Někdy ještě ve 2 ráno nespím jenom kůli tomu, že si skoro přivolávám hrozné scény a pak se trápím proč na takové věci myslím

to jak maminka musela vidět své bíle dítě s plnou pusou krve je opravdu šílené už samo o sobě a jak to pinďu muselo bolet? Natož tak pak následující scénář!!!! Hnus! Jak si to vůbec mohli dovolit, co kdyby se tou krví utopil? Zmlátit málo, takovou paní Dr. i se sestřičkama. Pak by se to dalo svést na pominutí smyslu!

Já mám takovou zlost, že bych tam šla vynadat za tu paní, která má teď chudinka traumatizovaného chlapečka, který se bude do smrti bát někde otevřít ústa !!! Je mi z toho taky úzko

Tedy nemám k tomuto slov: Okamžitě bych na ně podala stížnost!!!!

Panebože...
Občas mi přijde,že titulem Dr.se může pyšnit opravdu i Dr-voštěp.
Z toho článku se dá přesně vyčíst zoufalství a bezmocnost té maminky a o tom človíčkovi ani nemluvě.Fakt děs...
A taky o chování zdravotnického personálu.Někdy mám pocit,že některá "sestřička"si vystudovala "zdrávku"jen proto,aby mohla dřepět někde v ordinaci,natřásat se před doktory a vlastně se moc nenadřít.Asi mnohé z nich nedochází,že jde v tomhle oboru o zdraví a životy.Krev,bolest,po..ný zadky i smrt.
Málokterá máma v takové situaci uvažuje logicky.Možná to napíšu hodně drsně:Ta dotyčná "paní doktorka"by potřebovala přes hubu tak,aby si taky překousla jazyk a zažívala taky takový přístup a bolest.Bohužel,přístup některých doktorů je opravdu bezohledný.
Asi trochu odbočím,ale mám(e)zážitek z motolské nemocnice.Protože se mi syn narodil předčasně,byl preventivně 1x za rok prohlédnut na dět.oč.odd.-ambulance.Loni,když mu byly 2 roky,jsme tam jeli opět.To byl zážitek...plná čekárna,otrávené sestry a paní doktorka...  Chtěla aby mrňous poznával obrázky.Teda obrázky...nějaké černobílé mazanice.Ani moc nemluvil,nechtěl nic říct.Dala nám tam najevo,co teda jako vůbec po ní chceme,když dítě neumí poznat koně atd..Připadala jsem si,jako největší debil...! Očička mu  rozkapali,taky mi z toho bylo všelijak.Nakonec jsme ho museli vzít do tmavé místnosti,doslova ho chudáčka zalehnout,ta kr..a se ještě vztekala,že dítě v tomhle věku potřebuje trochu násilí....Malej řval,tekly mu slzy i nudle,mě taky(slzy).Moc mě mrzí,že jsem tenkrát PANI DOKTORCE neřekla,že bych taky řvala,protože jí strašně táhlo(pardon)z huby.
Taky se o svého syna bojím...aspoň vidím,že nejsem sama.