14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
To je absurdní diskuse. Ta vlákna a témata jsou tu přece kvůli něčemu úplně jinému, ne? Ne si hojit si na někom, koho jsem si vybrala, nějaké svoje, co já vím, mindráky. Vrtat, ourat, kritizovat, napadat, aby to nic nepřineslo, ne neshody, to není projev dialogu na aspoň přijatelné úrovni, nebo jo?
Jsou snad veobecně známé základní potřeby člověka. Aby měl kde ít, co jíst, v čem chodit, kde spát. Na to je dobré mít nějaké peníze nebo práci. Nikomu nic shůry nespadne. Já neurčuju, e to tak má být podle mého pro vechny a e se tím mají řídit. Ty primární věci snad máme vichni společné. Vichni potřebujeme jíst, pít, dýchat, spát....
Pak nastupují dalí věci: nebýt sám, mít rodinu, přátele, lásku, něco dokázat, mít radost ze ivota, na něco si uetřit, mít pocit, e se někam posouvám, e neiju zbytečně, je lepí, kdy člověka ta jeho práce baví, ne aby tam chodil nerad jen proto, e potřebuje prachy. Tohle a mnohem líp u dávno objevili a daleko lépe ne já popsali jiní. K čemu se nad tím pozastavovat a rozčilovat? Co je pro člověka primární a co následuje dál? Nae Ztracenka není a v tak blbé situaci. O práci přijde řada lidí /ona ji opustila sama z nějakého důvodu/ a rozejde se řada lidí /ona to iniciovala/. Její problém není v tom, v jaké situaci je, ale JAK SE NA NI SAMA DÍVÁ. Ona v ádné katastrofální a bezvýchodné situaci toti není. I já jako řada dalích byla rozejitá. I já byla jako spousty jiných dočasně bez práce. Byla jsem v situaci, kdy jsem nevěděla, kam se poděju, kde honem seenu s prázdnou kapsou bydlení. enská dá vechno do domácnosti, protoe je to potřeba a pak se můe něco stát a začíná od nuly. Která z nás to nezná? Kadá situace má řeení. Jene ho třeba člověk hned nevidí. Tak se párkrát přespí u příbuzných, počká se na výplatu, zaplatí se podnájem a řekne se, tak, mám kde spát a co dál. Krůček po krůčku. Vdycky není síla na velké skoky. Někdy není síla ani vstát po čerstvě podané chemoterapii a dojít si pro pečivo. Obchod je sice na dohled, ale ta síla chybí. Tak se leí, jo, je kde bydlet, ale zas je jiná starost. Jak přeít. A člověk si musí tu energii rozvrhnout a nechtít vechno honem a hned. Pomalu se sbírat zase do ivota. Jak nádherný připadá člověku den, kdy dojde do města, obejde si, co potřebuje, a dojde domů po svých. Kadý to máme nastaveno jinak, kadému tu radost a těstí přinese něco jiného. Podle toho , jak je zaloený, co chce, co ho baví...Nevím, jestli jsi mě Ztracenko pochopila. Ale věřím, e kadá reakce na Tvůj problém je Ti cenná a potřebná. I kdy se Ti třeba hned zdá, e se ten či onen názor pro Tebe nehodí, nevystihuje to, co potřebuje, zkus se na věc dívat trochu z jiného úhlu. Hele, třeba moje známá: nemá partnera. No a v kadém období to vidí jinak. A ví, co jsem od ní slyela?
Je to nanic. Kdo by o mě zakopl. Jsem tlustá, no podívej se. Já Ti mám ty dny tak dlouhý. Nechce se někdy stavit?
Jo, zhubla jsem. Mě to s těma hůlkama baví. Ne, jen tak, prostě kvůli sobě, nic víc. Chodím, koukám, a co. Líp aspoň spím. Kdyby nic jinýho.
Chodí nás víc. Nevěřila bys, co uijeme srandy! No to ví, e jsem zhubla. Ani bych nevěřila. Pomalu zázrak, ne?
Byla jsem s babama na dovolený. I na destinaci jsme se kupodivu shodly. Dámská jízda. Bylo to bezva. Hele, nemám čas na delí pokec. Musím letět. Nějak málo toho času je na vechno, nezdá se Ti? Tak čau!
Bez toho chlapa je Ztracenko pořád. Ale prostě se na to dívá jinak. Chápe mě?
Upravil(a) kalupinka (3. 8. 2015 2:30)
Není tady
Selima napsal(a):
Dorka napsal(a):
Selima napsal(a):
Iste, a mŕtvi nemajú vôbec iadnu slobodu rozhodovania - akurát absolútne nevidím súvislos... okrem tej, e Kalupi elá Ztracenke buď onkologické ochorenie, alebo ju posiela pokocha sa, ako zle sa žudia môu ma.
Sel, to uz ja osobne vidim ako TVOJE pokrivene myslenie, vies? (teda vidiet v mojom prispevku TOTO...)
A môe mi teda, prosím, vysvetli, ako si svojím krásnym rovným myslením teda vysvetžuje Kalupinkin príspevok, ktorý rozoberá?
...nevidis suvislost..., len ze pokochat sa nad ludskym nestastim... Ano, to je podla mna zvratene myslenie.
Ja si nemusim nic vysvetlovat, je to totiz na prvy pohlad viditelne, ze ju len povzbudzuje...
Myslim, ze sa to (pre teba) snazila niekolkokrat upresnit, ale ty len vyrypujes..... Tusim sa tomu cesky hovori těkna, slovensky adekvatny vyraz namojdusu neviem...
Není tady
Kalupinka poměrně autenticky popsala své vlastní pocity na základě svého vlastního proitého........ádný zlý úmysl tam není, jen snaha přiblíit jiný pohled...........který je mi mimochodem taky blízký, mám to dost podobně.
Někomu pomůe změnit prostředí, jiný to řeí jako Kalupinka........A i B je správně, kadý jsme toti jiný.
Já bych se v té situaci v cizině asi utrápila, jiný nabere nový dech, získá jiný pohled a nakopne ho to dál.......
Není tady
Ano. Tak to citim taky.
Není tady
Kalupinko, vím, co jsi svými příspěvky chtěla říct. Chápu to. Vím, e si za současnou situaci můu sama - to e jsem bez práce bylo moje rozhodnutí, kterého nelituji a nikdy litovat nebudu - byla to práce, kterou jsem chtěla (a měla) opustit u dávno - několik posledních měsíců jsem nedostávala plat, jednalo se tam se mnou docela patně, nemohla jsem si vybrat skoro ádnou dovolenou, pořád jsem musela být na telefonu a spousta dalích nevýhod. Byla jsem z toho psychicky patná a dlouho jsem hledala odvahu dát výpověď. A díky milujícímu partnerovi a pocitu jistoty a bezpečí a taky zázemí jsem se odhodlala, e výpověď dám a měla jsem z toho stranou radost - jetě před 2 měsíci jsem byla nejastnějí člověk na světě, protoe jsem byla na sebe hrdá, e jsem se konečně odhodlala práci ukončit, taky proto, e mě čekaly tři měsíce prázdnin a odpočinku (po 5,5 letech v práci téměř bez dovolené to bylo jako balzám na dui), těila jsem se na společný čas strávený s partnerem, na společnou dovolenou, o které jsme se bavili celý předelý rok, na to, jak se v září k sobě nastěhujeme a já si začnu hledat práci poblí jeho bydlitě a prostě na nový začátek, který byl tak vzruující. Do této doby bylo ve OK. Jenome potom (cca před měsícem a půl) jsme se nějak začli s partnerem dohadovat, trávili jsme spolu nějak málo času, málo jsme spolu byli i fyzicky a začla jsem přemýlet nad tím, co se děje, kdy jetě před nedávnem jsme vystupovali jako dvě zamilované hrdličky a bylo to super. No a pak to asi vygradovalo tím, e jsem jeden den rezervovala tu nai dovolenou, o které jsme s partnerem mluvili, a těila jsem se, e se na ní zase nějak sblííme a začneme spolu víc komunikovat a čekalo se jen na zaplacení,ale partner mi jen sue oznámil, e se mu tam nechce jet a nic víc mi k tomu neřekl. Moná jsem reagovala přehnaně, ale byl to pro mě prostě ok, který jsem absolutně nečekala a spolu s dalími neshodami, které nás poslední dobou provázely jsem dola k závěru, e u ho láska ke mně asi opustila, tak jsem mu navrhla pauzu, abychom oba mohli přemýlet. Po 14-denní pauze jsme se seli a snaili se o tom nějak mluvit, ale nakonec jsme si nic moc neřekli, hlavně partner se k tomu vemu moc nevyjadřoval, take jsem usoudila, e asi opravdu bude nejlepí, kdy se rozejdeme. Moná mám z minulosti zafixované nějaké patné vzorce v hlavě, ale myslím, e kdy partner nevyvíjí ádnou snahu o komunikaci nebo o nějaké hledání kompromisů nebo nějakou domluvu, tak je pro mě jasné, e o vztah u nemá zájem.
Byl a pořád je to pro mě ok a asi si to a teprve teď začínám pořádně uvědomovat, co se stalo. Kdy jsem psala ten první příspěvek, byla jsem asi v nějakém tranzu nebo nevím, e jsem si říkala, e jsem volná jak pták a můu dělat cokoliv. Omlouvám se, pokud působím zmateně, ale opravdu se zmatená cítím a s tím odjezdem do zahraničí jsem to brala asi jako útěk před realitou nebo nevím co. Ale teď vím, e se budu muset dát nejdřív asi do pořádku psychicky a teprve potom dělat cokoliv dalího. Vae příspěvky mi moc pomáhají, protoe si uvědomuju různé věci, které bych si sama asi neuvědomila.
Není tady
Bingo. Drzim palec...
Není tady
Jetě navíc mě deptá to, e za cca 9 let mého milostného ivota je to u pátý nevydařený vztah a tak začínám jetě víc sama nad sebou pochybovat a přemýlím, kde pořád dělám chybu. Vdy jsem si přála mít někoho, s kým mi bude dobře a s kým budu budovat svůj ivot a pořád se mi v této oblasti nedaří a jsem z toho zoufalá. Co mě úplně doráí je i to, e je teď takové období, kdy se vichni moji kamarádi ení a kamarádky vdávají, zakládají rodiny a něco budují a já stojím zase na začátku. Kalupinko, vím, e jsou na tom lidé i hůř, e jsou nemocní, nemají co jíst atd., to si plně uvědomuju - ale momentálně se prostě cítím neastná, protoe mám sice uspokojené své základní potřeby (mám co jíst, kde bydlet), ale vechny mé plány na astnou budoucnost se rozplynuly během pár dní a to prostě bolí.
Není tady
Napadlo mě jetě k tomu, e je to přesně podle té Maslowovy hierarchie potřeb - jakmile má člověk naplněnou tu základní (hlad, ízeň) atd., tak touí po dalí úrovni - tou je potřeba bezpečí a jistoty - jakmile má naplněnou i tuto, tak logicky touí po dalí a dalí a na úplný vrchol, kde je potřeba seberealizace. Toto je asi přirozený vývoj, kterému se nedá zabránit. U mě to asi bylo tak, e jsem měla asi naplněné skoro vechny potřeby a začala jsem přemýlet nad tím, kde bych se mohla realizovat. No a teď nemám nic a začínám zase od druhé potřeby - bezpečí a jistota
Není tady
Zasa jedna moja známa, ktorá sa zaoberá liečením vzahov (vrátane toho k sebe), tvrdí, e by na dne má tú výhodu, e jediná cesta odtiaž u vedie (ak si len človek nezvolí smr) nahor. a tým, e človek "nemá čo strati", tak má aj menej strach, je menej opatrný a tak akosi odvánejí.
Není tady
Ztracenka napsal(a):
... Co mě úplně doráí je i to, e je teď takové období, kdy se vichni moji kamarádi ení a kamarádky vdávají, zakládají rodiny a něco budují a já stojím zase na začátku.
Kliiiid......v době, kdy ty zaloí trvalý vztah, oni se zas třeba budou u rozvádět
Není tady
Ztracenko, to, e nyní Tví vrstevníci zakládají rodiny a trvalejí svazky, Ti koneckonců můe být jedno. Tebe se to netýká, Ty si tohle proije, a nastane vhodný čas. Nechtěla jsem to zformulovat tak, e SI ZA TO MŮE SAMA. Chtěla jsem říct, e tato situace je důsledek Tvého rozhodnutí. Ty ses rozhodla a Tys na to měla právo jako má kadý. Někdo to dokáe, někdo ne. Někdo čeká, a za něj rozhodnou jiní a někdo se k tomu nedokope, i kdyby ho vichni postrkávali. S tím, kolik vztahů za sebou v daném období má, si naprosto nelam hlavu. A neře, zda to zajímá Tvé okolí. Pokud Ti to někdo dá najevo, klidně mu řekni, no a co. Rozela jsem se a co. Svět se točit nepřestal a mně se ulevilo, já to tak cítila. Člověk má udělat to, co cítí. Někdo pozná, kdy je ta správná chvíle, někdo vyčkává a přemýlí. Ztracenko, nesna se od něčeho utéct. Postav se k tomu čelem. I to, e si řekne - dávám si pohov od vztahů, které mě zklamaly a nepřinesly, co jsem chtěla, i to, e si řekne - odela jsem z práce, protoe vím, e kdybych zůstala, stálo by to víc a víc za houby a kodilo by mi to, i to je postoj, který Tě posouvá dopředu. Zdánlivě se nic neděje, někdo na to můe mít jiný názor, ale Ty to ije a je to Tvá věc. A kdo na to co má, Tě nemusí zajímat. Nejsi povinna skládat účty nikomu. Lidi trpí ve vztazích a nedokáí udělat ten rozhodující krok. Vědí nebo tuí, e si zhorí pozici. Jenome, aby se něco vylepilo, tak se to nejdřív musí pohorit. Ty jsi nyní v situaci, kdy to má MOMENTÁLNĚ horí. Jiné v ní budou jindy. Jiné se usilovně drí nevyhovujícího vztahu zuby nehty, jen aby nebyly samy. A děti odrostou, a tchýně zestárne a nebude moct do ničeho mluvit, a...Houby a. Výmluvy a úhybné manévry. Vztah se vyvíjí, pokud cítím, e to je nějaké velijaké, pokud mám pochybnosti, pokud se to zhoruje...Na co čekat. A se ti dva potlučou navzájem? Kdyby ta ena, kterou snad dva roky marně hledají, od mue normálně dokázala odejít, neměla by třeba kde bydlet a sníila by si finanční situaci na minimum, ale teď by ten případ nezaměstnával soudy, vyetřovatele, otec je stále vyslýchán a asi v tom prsty má, co si budem povídat, děti jsou bez mámy....k čemu to bylo? Nejsem zastáncem udrení vztahu za kadou cenu. Ztracenko, měla jsem příkladné tzv. vzorné manelství. Dostali jsme se do jiné situace - a vechno bylo jinak. Úplně jinak. Pochopila jsem, e jsem dlouho zavírala oči a nechtěla vidět, jak se věci mají doopravdy. Po rozchodu jsem sice neměla kde bydlet, ale měla jsem takový pocit úlevy, e kdyby mně dali zařízený byt vím nejlepím, NEMĚNILA BYCH. Byl to ok pro okolí, jasně, tam, kde je denně Itálie, tam se to čeká. A tak jsem dostala otázku - prosímtě, jsi normální? Odejít teď? Kdy jsou děti dospělé? V situaci, kdy jste oba nemocní? Co tomu řeknou lidi? LIDI. CO TOMU ŘEKNOU. Protoe jsem měla váně v tomhle jasno, řekla jsem úplně klidně. Mně to je úplně jedno. Bylo mi to jedno. Ti lidi, ti pro mě nehnou prstem. A pomluvěj mě stejně, i kdybych nosila svatozář. Co se budu zabývat tím, co si kdo myslí. Nepodléhej panice, Ztracenko, e jsi jiná, ne ostatní. e jsi na tom hůř. Nejsi jiná a hůř na tom taky nejsi. Prostě teď to je tak a hotovo. Co to rozebírat. A náhodou, je moc dobře, e nemá za sebou jeden jediný vztah. S kým bys pak mohla ty svoje adepty porovnávat? Je to mnohem lepí, ne kdy má holka jednu známost a up, je tu svatba, sestěhování, dítě....A e Ti je smutno, kdy nejsi v páru? Komu by nebylo. To je přece úplně normální.
Co se týče práce, dneska lidi musejí vydret asi hodně. Sem tam nedostanou zaplaceno. Občas se éf zachová nefér, neocení spravedlivě, co kdo dělá. Někdy zase kolegové nechají jiného, aby makal a sami pak prodají výsledný efekt. je to k vzteku, práce není, peněz není nazbyt a jetě si to má člověk nechat líbit? Je pochopitelné, e se dovedou lidi vzepřít a říct - tohle u teda fakt ne. Byla jsem taky v podobné situaci. Měla jsem pocit vítězství samotné nad sebou, kdy jsem sluně, ale důrazně poděkovala za pracovní příleitost a oznámila, e tímto končím. Protoe nechat na sobě dříví típat a odřít první poslední ve směnách kolem svátků, kdy vichni byli v pohodě doma, odevzdat rekordní trbu a snáet připomínky k vykonstruovaným detailům? Ne, to u opravdu přesáhlo mou trpělivost. Ty překvapené obličeje - kdo ty směny, co je nikdo nechce, vezme - ty mi zato stály. Do půl roka byli zpátky. Cituji - nikoho tak spolehlivého a ochotného jsme nesehnali. Vyříkali jsme si to. Mé pocity, e pracuju na sto procent a e jsou mi házeny klacky pod nohy kvůli blbostem, patně pochopením a vyhodnoceným situacím v komunikaci mezi námi, atd. Byl to VPP, lo o houby, zkusili jsme to znovu a vedení muselo změnit přístup, protoe vědělo, e to u by byla definitiva. A byla jsem i já spokojená. Stane se.
A e se ptá, zda má jet do ciziny? Asi to jetě neví jistě, zda tam vůbec chce. Poněvad to by ses neptala, to u bys tam byla, víme? Nemusí tam jet kadý a pro někoho je líp, kdy tam nejede. Někde se něco nepovede...a člověk se z banální, běné situace domů nevrátí. A rodina si řekne, tohle nemuselo být. Nemysli jen na to, e si pročistí hlavu, zaije nové záitky, pozná nové lidi. Má to i rub, ne jen líc. Bude v blbé chvíli na blbém místě, a je hotovo.
Jsem zvyklá koukat na věci zhora zdola, zleva zprava. Jsou věci, co být musejí. Kdy se pak něco stane, stejně by k tomu dolo. Jsou ale věci, co být nemusejí. Pak si člověk řekne - e já jezdil. Teď bych tu neleel. Nepolepil jsem si, naopak. Pohoril.
Ne, já tě nestraím. Ty jistě ví, e jsou dopravní nehody a v cizině ztracení lidé, já jen konstatuju, e bych nejela. Na dovču, jo. Ale řeit takto svou momentální situaci...holka...půlka republiky by se musela odsud hnout. Kdyby jel kadý rozejitý a kadý bez práce....Ale je to jen můj úhel pohledu. Ne návod. A moná vůbec nic nového pod sluncem a u vůbec nic chytrého. Vezmi si z toho, co chce sama.
Není tady
Hezkyyyy! Palec nahoru.
Není tady
U zasa ju straí, Kalupi... To nie je "ja by som nela", to je Bububu, ktovie, čo sa v zahraničí môe sta... No, konkrétne moja skúsenos bola, e po návrate z cudziny ma skoro zrazilo auto, lebo som si odvykla, e v SR (aj v ČR!) sa prakticky nerepektujú dopravné predpisy a aj z normálnych žudí sa za volantom stávajú debili... Bohuiaž, je to tak. Vonku nie sú anjeli, ale postihy sú - väčinou - také prísne, e si to kadý dobre rozmyslí. Sta sa môe čokožvek kdekožvek - to by som ako argument nedávala a nebrala.
A ís - dočasne - von nemusí by útek, ale splnenie si sna, túby... alebo proste uhasneie zvedavosti, aké to teda je vonku - a to človek nezistí, kým nepobudne, kým to neuvidí inak ako turista, inak ako divák dokumentu... Nemusí to by len pozitívna (mám kamoku, ktorá vonku natvrdo prila o ilúzie - ale teda, ju tam vyslal jej zamestnávatež v SR), ale zaujímavá skúsenos je to podža mňa vdy.
Není tady
Kalupinko, ale Ztracenka u v počátku psala, e o práci v zahraničí přemýlí u několik let. Nemyslím si, e tím chce řeit svoji momentální situaci. Jeliko je bez práce a bez partnera, tak se to protě teď hodí a to jenom proto, e z těchto důvodů nemusí nic sloitě řeit. Prostě se můe (a nemusí) sebrat a jet.... Nic jí nebrzdí. Ale smutku neuteče, to ona určitě ví. Jenom je tu dalí monost, jak se s ním poprat.
Není tady
Myslím si, e pobytem v cizině můe člověk jen získat. Určitý nadhled, zkuenosti, zdokonalení jazyka, nové přátelé...kdy u má jet, ne teď, kdy ji tu nedrí ádné závazky ani povinnosti. I ty starosti budou zdálky a v tlaku nových okolností mení...záleí hodně taky na tom, kam by jela a co by tam dělala. Moje dcera dělala v Anglii au pair a doteď jí je ta angličtina k uitku, stačilo půl roku....pravda je, e chytla slunou, bohatou,vzdělanou rodinu. Já bych tu vÿpravu na zkuenou nezahrnovala, a třeba se tam samovolně vyřeí i současná duevní nepohoda.
Není tady
Milá Ztracenko, to vypadá, e jsi se rozela s přítelem a dala výpověď v naději, e kdy svou ztracenost prohloubí, kdy zajde jetě hlouběji do lesa, třeba potká někoho, kdo tě vyvede. Ty nepotřebuje najít novou lepí práci, nového přítele, smysl ití, ty potřebuje najít sebe - svůj oputěný střed.
Doporučuji dát vale knihám o seberozvoji, co mohly dát, daly, přestat přelapovat a začít. S čímkoli, nabízí se asi hledání a nalezení práce... a při té činnosti dávat pozor na setkání se sebou. A pak ze sebe můe najít "svůj" smysl ivota. Cizina je fajn, e je intenzivní, umoňuje porovnat, umoňuje oddálení a tím i změnu perspektivy. Umoňuje vyzkouet si různé věci, které bys tady z různých důvodů neudělala, zkusit si třeba přiblíit se dětským snům a zjistit, jak to s nimi vlastně je.
Na druhou stranu snáz dovolí ztratit se tak důkladně, jak by to doma snad ani nelo...
Není tady
Pěkné, Barčo....souhlas
Není tady
Musela jsem se hodně zamyslet...
Barčo, kde ses toulala?
Není tady
I houby, strait ji v ádném případě nechci. Ale za dané situace, kdy je psychicky rozhaená, je tak nějak zranitelná a náchylná k dalím negativním zkuenostem, proč by měla vrit právě zaitá negativa /časem z nich mohou být pozitiva, a se posune jinam/ na dalí soukromý malérek. Pomohla by si? A si jede, ale a budu v pohodě! Psychicky fyzicky vyrovnaná. Odjezdem, podobajícím se útěku, nikdo nic nevyřeí! Protoe a se vrátí, za měsíc, za dva, bude ho tu čekat prázdnej byt a status nezaměstnaná. Ze zkuenosti /svých příbuzných/ vím, e kdy někdo řekne jako poslední zaměstnání BYL JSEM PÁR MĚSÍCŮ V CIZINĚ, není to viděno jako pozitivum pro nastávajícího zaměstnavatele, ale spí naopak. Víc se zvauje, zda člověka přijmout, zda zase "nezdrhne za kopečky"...Něco jiného je, kdyby měla někoho, s kým by vyjela, jsou prý organizace, které sdruují lidi, mladé lidi, kteří vlastně za byt a stravu, snad ve stanech, co já vím, někde jsem něco četla, řekněme pomáhají ekologii v jiných zemích. To je pak něco jiného. Zůstat na pracáku, nahlásit tam, e jedu do ciziny v rámci výměnného pobytu atd, to je pak jiná. Ale do nejistoty a sama? Teď ? A se Ztracenka zkusí optat někoho, kdo tomu rozumí. Co my, laici. Mně se to teď nezdá. A za sebe dodám, z ji známých důvodů ...nedbalá, líná, neprospívá.....bych nejela ani za situace ve v pořádku. Jsem tu doma. Nastálo, no.
Není tady
Jinak Barčo, skvěle formulovaný postřeh. Pár slovy. To se snad nikdy nenaučím.
Není tady
vrabčák napsal(a):
Musela jsem se hodně zamyslet...
Barčo, kde ses toulala?
Jo, je fajn, ze tohle vlakenko k tomu vybizi, i jine nez zakladatelku....
Není tady
kalupinka napsal(a):
Jinak Barčo, skvěle formulovaný postřeh. Pár slovy. To se snad nikdy nenaučím.
Ze ne?
No, ja kdyz te cetla, brecela jsem, ac podobne zkusenosti nemam.
Jo, podobne ne, ale adekvatni (fuj! Tak studene,, ale precis nejvystiznejsi slovo...), asi ano...
Není tady
vrabčák napsal(a):
Musela jsem se hodně zamyslet...
Barčo, kde ses toulala?
Ále ani se neptej..... v krajích, kde je toho na mě moc.
Není tady
Ztracenka napsal(a):
Tu práci/brigádu v zahraničí chci zkusit u jen z toho důvodu, abych někdy v budoucnosti nelitovala, e jsem o tom celý ivot jen snila a nikdy jsem to nezkusila. Moná zjistím, e to vude funguje úplně stejně a e není o co stát, ale taky moná zjistím, e je to konečně to, po čem jsem vdycky touila a budu tam třeba konečně astná. A dokud to nezkusím, tak o tom budu pořád jen přemýlet a bude mi to naruovat jeden vztah za druhým. Je pravda, e jsem někde četla i to, co napsala Kalupinka - e by se měl člověk naučit být astný doma, protoe si stejně bere vechno s sebou kamkoliv jede. Ale taky je pravda, e své těstí doma hledám u 32 let a pořád mi nějak proplouvá mezi prsty. Moná by mě i zajímalo, jak to třeba máte vy? Jste astné a spokojené se svým ivotem? A na základě čeho? Kdy a jak jste zjistili, co vás baví, v čem máte to své osobní těstí?
Vyber si a jeď http://www.easy-prace.cz/prace-v-zahranici
Jasně, je to výzva, ale myslím si, e jestli chce poznat samu sebe, tak kdy bude někde sama a musí se spolehnout jen na sebe, nezbude ti prakticky nic jiného. Teď jsi bez závazků, take je to opravdu nejideálnějí doba. Jestli o tom u delí dobu přemýlí, tak si to splň. Na netu je hodně příběhů o ivotě v zahraničí a větinou to končí dobře př: http://finance.idnes.cz/praci-v-zahrani … nikani_zuk
Není tady
Cetla jsem jen zbezne, mozna tedy nebudu originalni:
- rikas, ze mas nacteno, tak to nejspis znas Alchymistu a vis, ze to co je uvnitr nenajdes nikde venku, ani v cizine, ani nekde doma za rohem. Najdes to opravdu jen UVNITR. A nemuze ti to dat ani dobra prace, ani milujici a skvely partner. NIKDO ti to nemeze DAT, protoze uz to MAS, jen to nevis...
Dostat se sama k sobe je dost tezke...
Nekomu pomaha meditace, jinemu pobyt v prirode, dalsimu tvurci prace... Jiny to resi razantne prozitkovou terapii, z meho pohledu nejrazantneji - pobytem ve tme. Tam totiz sama sobe neuniknes. Nahlednes DOVNITR at chces nebo ne, at se ti to libi nebo ne..
Mas na vyber. Prikrocit od teorie k praxi neni nic tezkeho v dobe, kdy jsi bez pracovnich zavazku a mas cas sama na sebe.
Vyuzij ho.
Nerozumuj.
Konej.
Není tady