No to mi příjde dost hrozné. Máš právo být uražená až do morku kostí.

Mantinely toho, co si necháš líbit, si určíš ty sama.
Nemusíš být u toho sprostá, ani uražená, ale slušně říct, že se mě toto a tamto dotklo a byla bych ráda, kdyby se pro příště podobných věcí vyvarovala...
Pokud to nepomůže, omezit styk.

Přece jí neuděláš tu radost, aby viděla, že se užíráš? Teď už se na ni vykašli, a připrav se dopředu, aby tě jindy nezaskočila. Myslím tím například, až bude příště rýpat, tak jí třeba říct s úsměvem "Jestli se vám to nelíbí, tak dveře jsou támhle a zavřete je, prosím, z druhé strany."  Pokud bude vymýšlet něco, co se ti nelíbí, tak prostě řekni NE. Proč ne? Protože nechci. A hotovo. Jen se dopředu připrav, bude se ti to hodit.

kalupinka napsal(a):

Mělas víc možností, jak reagovat. Vybrala sis tu nejhorší pro Tebe a nejžádanější pro ni. Chtěla Tě zasáhnout a Tys tím dala najevo, že se strefila. Myslím, že jsi poměrně mladá, věkově zralejší nevěsta by asi reagovala jinak.
Jako třeba:
1.Prosím? Slyšela jsem dobře? To je moje svatba a já si nepřeji, aby tu někdo pronášel na mou osobu útoky. Odejděte.Nejsem Vám ničím zavázaná a nenechám si kazit den.
2. Když na to tak koukám, ta přítomná dáma má celkem pravdu. Právě jsem zjistila, že se vdávat vlastně nechci. Takže děkuji a tímto svatbu ruším.
3. Protože je to naposledy, co se spolu vidíme, Vám chci jenom říct, že můj budoucí manžel by si mě totiž od nikoho rozmluvit nenechal. Ani od Vás, dámo, co se patrně neumíte ve společnosti chovat.

X-niki...jaké DALŠÍ SETKÁNÍ JSI MĚLA NA MYSLI? Ty se necháš dál urážet? Tohle byl začátek. Příště to vezme přes vnouče. To bylo vyhlášení války. Slabošské a ubohé. Jednou jí budeš třeba dobrá. Dávej si pozor. Příště reaguj promyšleněji. Nečekej, že se Tě někdo zastane. Je to chybný postup. Respekt si musíš vydobýt sama!

Ta 3 se me moc libi

A aprill radí...co? Nějak jsem to přehlídla.
Ty naše názory nepíšeme proto, aby se jich někdo slepě držel. V nich má každá najít něco, co jí ukáže směr, kudy se dál ubírat v tom problému.
Věř mi x-niki, ten problém vztahů s tou paní, nyní příbuznou, nezmění skutečnost, že by syn třeba zůstal sám a nebo naopak vzal si někoho jiného. Ona bude stejná, zůstane taková, urejpaná, nepřátelská, nevím, kdybys jí lichotila od začátku, VY JSTE TAKOVÁ ÚŽASNÁ, SYN O VÁS TAK NÁDHERNĚ MLUVÍ, LITUJU, ŽE NEMÁM TAKOVOU MATKU, NECHTĚLA BYSTE S NÁMA NA DOVOLENOU, JAK DĚLÁTE TU BÁJEČNOU SVÍČKOVOU...bla bla bla, zkrátka zahodit to, co si myslím, jaká jsem a naplno se překabátit.....zda by k Tobě byla jiná....no ale x-niki....přetvařovat se x let...asi by žádná z nás ani nechtěla....Vy dvě už máte základy položeny a nejlépe asi bude omezit ty styky na minimum. Ten problém je hlavně asi v tom, jak Ty reaguješ. Ona se fakt nezmění. Zkus se na to prostě vykašlat, nezáleží na tom, co ona mluví a jaké má názory, záleží na tom, že máš člověka, co si s ním rozumíš a co jsi mu stála zato, aby si Tě vzal, dneska to není až tak běžné. Lidi spolu mají 1,2 i 3 děti a stále mají "jen" přítele, ne manžela....To je to důležité, že oba víte, že chcete žít spolu, každý máme svoje horší stránky, jeho matka je prostě nesnášenlivá a generálská a moc dobře ví, že teď jí na komandování zbyl jen ten manžel a syn jí ubyl ze smečky, tak holt kope a vrčí a štěká...nech ji být. Ty jsi snad lepší. Nerozebírej to s příbuznými, nestěžuj si manželovi, nemluv s ní beze svědků, koukej, ať u toho vždycky radši někdo je, aby ses vyhnula případnému napadnutí, žes jí řekla něco, cos jí neřekla. Lidi jsou v tomhle jistě při Tobě....nechej to bez povšimnutí, ať mluví. Aspoň to dělá přímo. Víš, co můžeš čekat. Ona Ti za to nestojí, aby ses tím trápila, ne?

kalupinka napsal(a):

A aprill radí...co? Nějak jsem to přehlídla.
Ty naše názory nepíšeme proto, aby se jich někdo slepě držel. V nich má každá najít něco, co jí ukáže směr, kudy se dál ubírat v tom problému.
Věř mi x-niki, ten problém vztahů s tou paní, nyní příbuznou, nezmění skutečnost, že by syn třeba zůstal sám a nebo naopak vzal si někoho jiného. Ona bude stejná, zůstane taková, urejpaná, nepřátelská, nevím, kdybys jí lichotila od začátku, VY JSTE TAKOVÁ ÚŽASNÁ, SYN O VÁS TAK NÁDHERNĚ MLUVÍ, LITUJU, ŽE NEMÁM TAKOVOU MATKU, NECHTĚLA BYSTE S NÁMA NA DOVOLENOU, JAK DĚLÁTE TU BÁJEČNOU SVÍČKOVOU...bla bla bla, zkrátka zahodit to, co si myslím, jaká jsem a naplno se překabátit.....zda by k Tobě byla jiná....no ale x-niki....přetvařovat se x let...asi by žádná z nás ani nechtěla....Vy dvě už máte základy položeny a nejlépe asi bude omezit ty styky na minimum. Ten problém je hlavně asi v tom, jak Ty reaguješ. Ona se fakt nezmění. Zkus se na to prostě vykašlat, nezáleží na tom, co ona mluví a jaké má názory, záleží na tom, že máš člověka, co si s ním rozumíš a co jsi mu stála zato, aby si Tě vzal, dneska to není až tak běžné. Lidi spolu mají 1,2 i 3 děti a stále mají "jen" přítele, ne manžela....To je to důležité, že oba víte, že chcete žít spolu, každý máme svoje horší stránky, jeho matka je prostě nesnášenlivá a generálská a moc dobře ví, že teď jí na komandování zbyl jen ten manžel a syn jí ubyl ze smečky, tak holt kope a vrčí a štěká...nech ji být. Ty jsi snad lepší. Nerozebírej to s příbuznými, nestěžuj si manželovi, nemluv s ní beze svědků, koukej, ať u toho vždycky radši někdo je, aby ses vyhnula případnému napadnutí, žes jí řekla něco, cos jí neřekla. Lidi jsou v tomhle jistě při Tobě....nechej to bez povšimnutí, ať mluví. Aspoň to dělá přímo. Víš, co můžeš čekat. Ona Ti za to nestojí, aby ses tím trápila, ne?

no vidíš, teď mi mluvíš z duše. přešla bych to, v této fázi už nic jiného dělat nemůže, holky si to měly ujasnit hranice a to vyřešit za začátku vztahu a problému a ne v době, když už je na to pozdě ( i když nikdy není pozdě) . já osobně bych blbé řeči ignorovala a vesele se na matinku usmívala.
ovšem celý problém známe jen z podání niki ;-) . a přeci vinu vždycky mají oba/obě.

Na svatbě měli jen pár lidí, jak čtu. Hostina byla objednaná a zaplacená, na tu bych šla a s gustem. Obřad je zadarmo nebo ne? S tím, že si dneska tohoto pána nevezmu. A kdybych si ho měla vzít, pak jen se dvěma svědky a milé tychýni bych nic neříkala. Lidi by si poseděli, najedli se, ale zůstala bych svobodná. Nikdo by o nic nepřišel, ta legrace by byla bonusem, a já bych si jednou možná ušetřila nervy s rozvodem. Bylo by mi líto, kdyby ten můj k tomuhle jen mlčel. To by mi bylo líto spíš, než nějaká protivná bába, po které mi je houby a ke které bych už navkročila.
Měla jsem příbuznou, která při první návštěvě nové známosti svého syna dala velice netaktně najevo, že si NEPŘEDSTAVOVALA, ŽE SI JEJÍ SYN JEDNOU DOMŮ PŘIVEDE NĚCO TAKOVÉHO. Ta holka byla úplně normální a sympatická. Problém byl v tom, že měla první dítě s člověkem, který zemřel. Druhé manželství skončilo rozvodem.  Obě dcerky měla vcelku malé. No, jak to dopadlo? Blbě. Příbuzná se na děti upnula. Byla blahem bez sebe, když jí začaly říkat babičko. Ovšem její syn, nemakačenko a věčný snílek a po x té zkrachovalý podnikatel, to byla asi teda partie, i tahle holka nakonec po pár letech přišla na to, že jí bude lépe samotné. Pak samozřejmě došlo k tomu, že ji celá rodina pomlouvala. Skončilo to, až příbuznou připravil o veškeré úspory díky svým dluhům. No, dneska je mu přes padesát a ona snad za něj dál platí sociální a zdravotní a stále ho omlouvá....
Ovšem to jsem odbočila.
Každý máme svoje chyby a nemusejí si příbuzní padnout do oka a do noty. Ovšem elementární slušnost by měla být nepsaným pravidlem.
A co kdyby x-niki v okmažiku, kdy její budoucí tchýně se jala do ní navážet přede všemi a před obřadem, řekla....Prosímtě, co to máš za matku? Té by se nezavděčila ani světice, žejo? Hele, nevykašleme se na to? Ještě je čas! Konečně, můžeme přece spolu bydlet na hromádce jako jiní, ne? A krásně elegantně bych to přehodila na druhého. Konečně, je to jeho máma. Ne její. Ať si to s ní srovná on.
Tady je vůbec každá dobrá rada drahá, že, dámy.

kalupinka napsal(a):

Na svatbě měli jen pár lidí, jak čtu. Hostina byla objednaná a zaplacená, na tu bych šla a s gustem. Obřad je zadarmo nebo ne? S tím, že si dneska tohoto pána nevezmu. A kdybych si ho měla vzít, pak jen se dvěma svědky a milé tychýni bych nic neříkala. Lidi by si poseděli, najedli se, ale zůstala bych svobodná. Nikdo by o nic nepřišel, ta legrace by byla bonusem, a já bych si jednou možná ušetřila nervy s rozvodem. Bylo by mi líto, kdyby ten můj k tomuhle jen mlčel. To by mi bylo líto spíš, než nějaká protivná bába, po které mi je houby a ke které bych už navkročila.
Měla jsem příbuznou, která při první návštěvě nové známosti svého syna dala velice netaktně najevo, že si NEPŘEDSTAVOVALA, ŽE SI JEJÍ SYN JEDNOU DOMŮ PŘIVEDE NĚCO TAKOVÉHO. Ta holka byla úplně normální a sympatická. Problém byl v tom, že měla první dítě s člověkem, který zemřel. Druhé manželství skončilo rozvodem.  Obě dcerky měla vcelku malé. No, jak to dopadlo? Blbě. Příbuzná se na děti upnula. Byla blahem bez sebe, když jí začaly říkat babičko. Ovšem její syn, nemakačenko a věčný snílek a po x té zkrachovalý podnikatel, to byla asi teda partie, i tahle holka nakonec po pár letech přišla na to, že jí bude lépe samotné. Pak samozřejmě došlo k tomu, že ji celá rodina pomlouvala. Skončilo to, až příbuznou připravil o veškeré úspory díky svým dluhům. No, dneska je mu přes padesát a ona snad za něj dál platí sociální a zdravotní a stále ho omlouvá....
Ovšem to jsem odbočila.
Každý máme svoje chyby a nemusejí si příbuzní padnout do oka a do noty. Ovšem elementární slušnost by měla být nepsaným pravidlem.
A co kdyby x-niki v okmažiku, kdy její budoucí tchýně se jala do ní navážet přede všemi a před obřadem, řekla....Prosímtě, co to máš za matku? Té by se nezavděčila ani světice, žejo? Hele, nevykašleme se na to? Ještě je čas! Konečně, můžeme přece spolu bydlet na hromádce jako jiní, ne? A krásně elegantně bych to přehodila na druhého. Konečně, je to jeho máma. Ne její. Ať si to s ní srovná on.
Tady je vůbec každá dobrá rada drahá, že, dámy.

, ještě něco tě napadlo? ten monolog k drahému je něco z elementární slušnosti?

Upravil(a) aprill (14. 6. 2015 21:19)

Já vidím problém v jednání manžela. Že se své manželky nezastal. Řekla bych manželovi, že mi vadí tohle. S tchýní bych nic neřešila a příště se k ní chovala slušně. Pokud bude vyvolávat konflikty, zvažovala bych, jestli se s ní chci nadále setkávat. Já bych se snažila konfliktům z mé strany vyvarovat.

x-niki napsal(a):

Teď mě nejvíc štve, že jsem se neovládla, nehodila to za hlavu a ten náš den si neužila.Myslím, že o to jí šlo.Možná jsem měla s úsměvem přijít za ní a zeptat se, maminko, jak Vám chutnal oběd? To by ji asi zvedlo ze židle. Jenže ten den je plný emocí i bez takového KO při obřadě.Obdivuji lidi co to umí.Kolegyně co mi šla za svědka byla před lety hodně nemocná, rakovina.Říkala že dřív taky tak všechno řešila, ale ta nemoc ji naučila s prominutím přešlápnout i ho :-) uprostřed obýváku.Pravda je, že kdo může tchýni od srdce řící maminko? Každopádně mi vaše odpovědi pomohly , moc děkuji.Čekala jsem spíš negativa.Měla jsem pocit, jako by mi ten ten ukradla, s přítelem, tedy s manželem jsme se docela dost těšili, všechno si vymysleli a zářidili spolu, žádné hádání rodičů jestli svíčková nebo zelí.Už jsme spolu nějaký čas, ale byly ty přípravy hrozně hezké.Všechno až na šaty jsme vybírali spolu a těšili se.A teď zpětně vidím a tady od vás i čtu, že druhý mi může ublížit jen tolik, kolik já sama mu dovolím

Přesně tak, druhý ti může ublížit jen tak, kolik mu dovolíš. 
Při aplikaci je ale potřeba stát sama, nohama pevně na zemi. Pro tebe zatím nejlíp zabořená do ní aspoň po kotníky. Nemyslím tím, že jsi slabá, jen křehčí a jemnější. Proto jste se možná s tvým mužem našli .
To, co ti navrhovala Kalupinka, je jistě možné, ale musela bys mít takovou sílu, aby tvá slova pavlačově nevyzněla, tchyně ti uvěřila a poslechla tě. Taky se tomu říká "řídit pohledem" . Kalupinka tu sílu má, ale to zatím není tvůj případ - je dobře, žes to nezkusila, asi bys měla na tchyni vzpomínky ještě mnohem horší.
A že sis neužila svatební den, jak sis představovala? Netrap se. Když se budete mít s mužem rádi, a taky děti, a lidi, kteří umějí být vnímaví a vstřícní, užiješ si spoustu krásy.
Tvoje tchyně žije vlastní zásluhou v pekle.
A kdyby náhodou, pamatuj, že když je třeba, z nejkřehčích žen se stávají nejtvrdší bojovnice. To je stará zkušenost .

x-niki napsal(a):

Ráda bych vás poprosila o radu. S přítelem jsme spolu 6 let, oba máme děti z předešlého vztahu.Přítel mě požádal o ruku, svatbu jsme chtěli jen malou, rodiče sourozenci svědci a samozdřejmě děti.Tchýně je velice sebevědomí člověk,poslouchat musí manžel, synové a dcera pokud, se jí něco nelíbí, umí být hodně zlá.Já jse ji 6 let ignorovala její nevhodné chování stím, že ona není moje nic.Ale s partnerem si bereme i jeho rodinu, když jsme přinesli oznámení, bylo to jako když doneseme parte, ale vykouzlila úsměv, řekla, že nám to přejí a že rádi přijdou.Svatbu jsme si zařizovali i platili sami.Doufala jsem, že na takové události nebude nic vymýšlet.Jak jsem se spletla.Když mě ještě můj přítel vedl k oltáři, paní matka nahlas a zvučně pronesla k jeho svědkovi - to jsi mu to nemohl rozmluvit - tak se tam před oddávajícím, rodinou, před lidmi, které jsme pozvali, protože je máme rádi, dohadovali.Proplakala jsem celou svatbu, ikdyž mi všichni říkali, vykašli se na ni, ona u vás  nebydlí.Cítila jsem se ponížená, mrzelo mě, že ted už můj muž nic neudělal.Vím že mockrát se s ní chytl, a tím i argumentuje, že ona se nezmění.Ale já se ptám sama sebe i vás, mám si toto nechat, jak se mám chovat při dalším setkání.Nejsem pomstychtivá ani nemám potřebu se hádat.Ale nechci ze sebe dělat kopačák.Nechci být neslušná, nechci být uražená, přesto, že si uvědomuji, že život přináší mnohem větší bolesti a tomuto se snad někdy zasměji.Jak se chovat, k muži, jeho matce? Nevím

Mám s tchyní podobnou zkušenost. Neustálé rýpání a poučování. S věkem jsem se ale naučila říkat a dělat co chci já. Když mi bylo něco málo přes dvacet a vdávala jsem se, neuměla jsem jí oporovat a i svatba musela být podle ní. Časem to došlo tak daleko, že jsme se pohádaly a rok a půl spolu nemluvily. Nyní to vyprchalo, teď se i navštěvujeme, napětí mezi námi trvá však pořád. S manželem ale žijeme ve svém domě, nejsme na nikom závislí, žijeme si pro sebe a nenecháme si svůj život už nikým řídit.

navi napsal(a):

Přesně tak, druhý ti může ublížit jen tak, kolik mu dovolíš. 
Při aplikaci je ale potřeba stát sama, nohama pevně na zemi. Pro tebe zatím nejlíp zabořená do ní aspoň po kotníky. Nemyslím tím, že jsi slabá, jen křehčí a jemnější. Proto jste se možná s tvým mužem našli .
To, co ti navrhovala Kalupinka, je jistě možné, ale musela bys mít takovou sílu, aby tvá slova pavlačově nevyzněla, tchyně ti uvěřila a poslechla tě. Taky se tomu říká "řídit pohledem" . Kalupinka tu sílu má, ale to zatím není tvůj případ - je dobře, žes to nezkusila, asi bys měla na tchyni vzpomínky ještě mnohem horší.
A že sis neužila svatební den, jak sis představovala? Netrap se. Když se budete mít s mužem rádi, a taky děti, a lidi, kteří umějí být vnímaví a vstřícní, užiješ si spoustu krásy.
Tvoje tchyně žije vlastní zásluhou v pekle.
A kdyby náhodou, pamatuj, že když je třeba, z nejkřehčích žen se stávají nejtvrdší bojovnice. To je stará zkušenost .

Vzhledem k tomu, že tady x-niki psala, že se řídí heslem - cituji: ZIVOT JE PEKNY BAHNO A JEN SVINE V NEM UMI CHODIT.
tak bych řekla, navi, že budeš vedle.
Nezastávám se tchýně. Chovala se nevhodně, na to není omluva. Ale... mince má dvě strany...