Pandorraa napsal(a):

Kirina napsal(a):

Vím, že ze mě máte holky zmatek a ani se vám nedivím. Ale možná si to sama začínám ujasňovat.
Bez chlapa jsem byla spoustu let a bylo to fajn, tak by se svět nezhroutil, kdybych byla zase sama.
Co by mi vadilo je, kdybych byla za blba. V nejistotě a manželově nevěře jsem byla skoro 2 roky a bylo to nejhorší období mého života. Možná proto mám kolem sebe tolik obranných sítí. Situace byla tenkrát horší o to, že jsem měla 2 děti a malý plat. Dnes už "kopu" sama za sebe, tak bych to zvládla mnohem lépe.
Nechám tomu volný průběh, sama pro sebe se budu snažit ten vztah uvolnit, protože by tam nebylo dýchatelno pro mě ani pro něj.
Když byl ten vztah na počáteční úrovni, tak tam nebyly moje majetnické sklony, bylo tam víc volnosti a víc humoru. Teď je tam víc strachu a utajeného pláče, z toho, že takto nejsem šťastná.
Ještě jednou děkuji, že mi pomáháte to rozebrat :-)

- Jo? A co PŘESNĚ by ti na tom vadilo? Co to JE být za blba? Jak to vypadá? A čím se platí za to NEBÝT za blba?
To já jsem za blba často a ráda. Vlastně jen u blbých lidí, protože jejich představy prostě neovlivním a tak mi jsou šumák. Se mnou totiž nemají - ty představy - nic společného

- Jak TAKTO? Kdo je původcem toho tvého TAKTO? Kdo ho generuje a proč? Hm? K čemu to TAKTO vlastně potřebuješ? Nebo přesněji: která tvá ČÁST ho potřebuje?

Já myslím, že Kirina nechce věřit, protože pak by se mohlo stát, že by všichni věděly, že její přítel má jinou a ona jediná by to nevěděla. Pak by podle jejího názoru byla za blba. Tomu rozumím. Jak říká Pan, přijmout, že budu za blba.
Když si pak ale vezmeš, kdo je větší blb? Ten, co podvádí svoji přítelkyni nebo ta, co mu věří?

Upravil(a) Tulipánka (12. 2. 2015 16:49)

podle mne ani jeden, ani druhý
Jako vždycky v životě... C je správně...

Podle mě je správně A, protože ten blb má blbý zábavy. Ale je třeba stále soutěžit?!?

Ale já tě Kirino chápu. Taky jsem mívala pocit, že nejsem co do vzhledu nic moc, spíš hůř, než líp. Ale že jsem docela inteligentní .......... A prd ho! To bylo smutku, pláče, kvikotu a debréze! Útroby se mi bolestí kroutily, že jsem štemplovaná blbka, blbka titulovaná a VŠICHNI TO VĚDÍ!!!!!

Pandorraa napsal(a):

Kirina napsal(a):

Vím, že ze mě máte holky zmatek a ani se vám nedivím. Ale možná si to sama začínám ujasňovat.
Bez chlapa jsem byla spoustu let a bylo to fajn, tak by se svět nezhroutil, kdybych byla zase sama.
Co by mi vadilo je, kdybych byla za blba. V nejistotě a manželově nevěře jsem byla skoro 2 roky a bylo to nejhorší období mého života. Možná proto mám kolem sebe tolik obranných sítí. Situace byla tenkrát horší o to, že jsem měla 2 děti a malý plat. Dnes už "kopu" sama za sebe, tak bych to zvládla mnohem lépe.
Nechám tomu volný průběh, sama pro sebe se budu snažit ten vztah uvolnit, protože by tam nebylo dýchatelno pro mě ani pro něj.
Když byl ten vztah na počáteční úrovni, tak tam nebyly moje majetnické sklony, bylo tam víc volnosti a víc humoru. Teď je tam víc strachu a utajeného pláče, z toho, že takto nejsem šťastná.
Ještě jednou děkuji, že mi pomáháte to rozebrat :-)

- Jo? A co PŘESNĚ by ti na tom vadilo? Co to JE být za blba? Jak to vypadá? A čím se platí za to NEBÝT za blba?
To já jsem za blba často a ráda. Vlastně jen u blbých lidí, protože jejich představy prostě neovlivním a tak mi jsou šumák. Se mnou totiž nemají - ty představy - nic společného

- Jak TAKTO? Kdo je původcem toho tvého TAKTO? Kdo ho generuje a proč? Hm? K čemu to TAKTO vlastně potřebuješ? Nebo přesněji: která tvá ČÁST ho potřebuje?

u nekterych .. treba to Kirina vidi jinak ... byt za blba = investovat , duverovat nekomu , kdo to nevraci , je tam slaba zpetna vazba a nakonec te stejne posle nekam

Vždycky se snažím volit slova tak, aby to co nejvíce vyjadřovalo moje pocity. Být za blba se mi však asi nepodařilo vystihnout správně. Spíš v tom tenkrát byla lítost, že to, co se kdysi dostávalo mě (něžnosti, objetí), má nyní jiná, ...že oni dva jsou spojenci a já jsem sama. V tom oslabení jsem nemohla, nebo spíše neuměla vztyčit hlavu a odejít středem. Byla jsem tedy za tu chudinku. Kdyby mi manžel tenkrát řekl rozhodně:" odcházím, rozhodl jsem se pro jinou", byla bych vzteky bez sebe, ale časem bych to vstřebala. Ale on chtěl mít manželku, milenku děti, byt...a hlavně NIC neřešit!!! A to pro mě bylo zničující

Kirina napsal(a):

Ahoj
Nejdříve vysvětlím, proč toto zdánlivě psychologické téma dávám právě sem - protože věřím na nějaké vesmírné zákony a na to, že pokud ON ke mě našel cestu, je tu od toho, aby mě něco naučil.

Vztah jsem neplánovala, ON přišel nečekán, nezván a vedl mě.  A já jsem po 9ti leté absenci vážnějšího vztahu začala pociťovat, že to není zlé, nechat se vést, být s někým.....
Máme společný humor, společného koníčka-focení, máme si co říct, je nám spolu fajn, intimní chvilky jsou skvělé.
Problém je v tom, že jsem žárlivá. Jeho koníček je totiž focení žen a to často neoděných. Protože sama občas fotím, tak vím, jak tenká může být hranice mezi modelkou a fotografem.
Vím, že má svého koníčka rád a nikdy bych po něm nechtěla ústupek! Studuje si kolem toho dost materiálu, chodí na workshopy, není to jenom o tom vidět nahou ženu. Ale já, protože mám negativní zkušenost z manželství, které se rozpadlo kvůli jiné ženě, jsem ostražitá, byť nemám (zatím) žádný důvod.

Navíc sama nemám dostatek sebevědomí, takže jsem si vědoma, že pochybuji předně sama o sobě!!

Chodíme spolu cca 10 měsíců, on je dost uzavřený, tak pro mě není zase až tak čitelný. Zajímavé je, že nemá téměř žádné přátele ze stran mužů, ale díky svému koníčku se často kontaktuje se ženami. Spíše virtuálně, pokud osobně, tak o tom (krom focení) nevím
Snažím se pracovat na svém sebevědomí a sebelásce meditacemi, vizualizacemi. Tak jsem jak na houpačce. Občas něco poléčím, a pak se vyvrbí další zkouška a já si říkám, jestli mám v tom vztahu vydržet, když se opakovaně trápím, nebo jestli je to škola pro "nacvičování" sebevědomí .
Připadám si jako v pasti. Protože kvůli svým pochybnostem nejsem ve vztahu šťastná, ale po partnerovi by mi bylo smutno, kdybych ses ním rozešla. A pravděpodobně by se ke mě dostal někdo další, kdo by mi dal podobnou lekci.
Vím, že ON mě mám taky moc rád a vzalo by ho to.
Jak to vidíte vy?

JE to výzva, JE to práca na sebe - lebo okrem invalida upútaného na lôžko (a možno aj na toho! ) by si asi žiarlila na každého. Keby nemal takéhoto koníčka, stýkal by sa so ženami pracovne, apod. Na druhej strane - okrem práce na sebavedomí by som preskúmala, prečo mám tieto pocity - či to nie je aj niečím v jeho správaní, reči, gestách...

Barča napsal(a):

Podle mě je správně A, protože ten blb má blbý zábavy. Ale je třeba stále soutěžit?!?

Ale já tě Kirino chápu. Taky jsem mívala pocit, že nejsem co do vzhledu nic moc, spíš hůř, než líp. Ale že jsem docela inteligentní .......... A prd ho! To bylo smutku, pláče, kvikotu a debréze! Útroby se mi bolestí kroutily, že jsem štemplovaná blbka, blbka titulovaná a VŠICHNI TO VĚDÍ!!!!!

Jak si tímhle můžeš být tak jistá?
Co když je to ale úplně jinak?

Pandorraa napsal(a):

Grainne napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

- Jo? A co PŘESNĚ by ti na tom vadilo? Co to JE být za blba? Jak to vypadá? A čím se platí za to NEBÝT za blba?
To já jsem za blba často a ráda. Vlastně jen u blbých lidí, protože jejich představy prostě neovlivním a tak mi jsou šumák. Se mnou totiž nemají - ty představy - nic společného

- Jak TAKTO? Kdo je původcem toho tvého TAKTO? Kdo ho generuje a proč? Hm? K čemu to TAKTO vlastně potřebuješ? Nebo přesněji: která tvá ČÁST ho potřebuje?

u nekterych .. treba to Kirina vidi jinak ... byt za blba = investovat , duverovat nekomu , kdo to nevraci , je tam slaba zpetna vazba a nakonec te stejne posle nekam

Investovat (nerovná se důvěřovat) a nebo očekávat?

investovat myšleno jako dovolit si  cítit nějaké emoce a důvěřovat

Grainne napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Grainne napsal(a):

u nekterych .. treba to Kirina vidi jinak ... byt za blba = investovat , duverovat nekomu , kdo to nevraci , je tam slaba zpetna vazba a nakonec te stejne posle nekam

Investovat (nerovná se důvěřovat) a nebo očekávat?

investovat myšleno jako dovolit si  cítit nějaké emoce a důvěřovat

Jenže tohle je prostě VŽDYCKY spojeno s rizikem, že si nabiješ nos, někdo tě zraní.
Pokud tohle riziko nepříjmeš, nemůžeš nikdy neúspěch - své držkopády svádět na toho "blba" - druhého člověka, který nese naprosto stejné riziko a většinou ho taky odmítá přijmout.
Stejné prostě přitahuje stejné a to vždycky končí nějakou společnou lekcí.

Jít do vztahu a domnívat se, že "ten druhý" mi zařídí nehynoucí štěstí a ochranu, postará se o mé štěstí a bude do smrti milovat jen MNĚ jedinou, nikdy mi nijak neublíží a neudělá nic, co by se mne MOHLO nějak dotknout, to je hodně, ale hodně nedospělé.
Do vztahu s takovýmhle nedospělcem jde obvykle jiný nedospělec a nakonec si vždycky vzájemně rozkopou bábovičky.
To prostě nemůže jinak dopadnout.

Pandorraa napsal(a):

Grainne napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Investovat (nerovná se důvěřovat) a nebo očekávat?

investovat myšleno jako dovolit si  cítit nějaké emoce a důvěřovat

Jenže tohle je prostě VŽDYCKY spojeno s rizikem, že si nabiješ nos, někdo tě zraní.
Pokud tohle riziko nepříjmeš, nemůžeš nikdy neúspěch - své držkopády svádět na toho "blba" - druhého člověka, který nese naprosto stejné riziko a většinou ho taky odmítá přijmout.
Stejné prostě přitahuje stejné a to vždycky končí nějakou společnou lekcí.

Jít do vztahu a domnívat se, že "ten druhý" mi zařídí nehynoucí štěstí a ochranu, postará se o mé štěstí a bude do smrti milovat jen MNĚ jedinou, nikdy mi nijak neublíží a neudělá nic, co by se mne MOHLO nějak dotknout, to je hodně, ale hodně nedospělé.
Do vztahu s takovýmhle nedospělcem jde obvykle jiný nedospělec a nakonec si vždycky vzájemně rozkopou bábovičky.
To prostě nemůže jinak dopadnout.

Pěkně napsáno Pan
Já o sobě vím, že jsem nevyzrálej jedinec. A všechnu tuhle teorii vím, jen ji neumím žít. Pak se to ve mě mele.

Upravil(a) Kirina (14. 2. 2015 18:26)

Pandorraa napsal(a):

Grainne napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Investovat (nerovná se důvěřovat) a nebo očekávat?

investovat myšleno jako dovolit si  cítit nějaké emoce a důvěřovat

Jenže tohle je prostě VŽDYCKY spojeno s rizikem, že si nabiješ nos, někdo tě zraní.
Pokud tohle riziko nepříjmeš, nemůžeš nikdy neúspěch - své držkopády svádět na toho "blba" - druhého člověka, který nese naprosto stejné riziko a většinou ho taky odmítá přijmout.
Stejné prostě přitahuje stejné a to vždycky končí nějakou společnou lekcí.

Jít do vztahu a domnívat se, že "ten druhý" mi zařídí nehynoucí štěstí a ochranu, postará se o mé štěstí a bude do smrti milovat jen MNĚ jedinou, nikdy mi nijak neublíží a neudělá nic, co by se mne MOHLO nějak dotknout, to je hodně, ale hodně nedospělé.
Do vztahu s takovýmhle nedospělcem jde obvykle jiný nedospělec a nakonec si vždycky vzájemně rozkopou bábovičky.
To prostě nemůže jinak dopadnout.

jo to chápu

Tak po tom týdnu, či dvou přemýšlím, jak moc je ten můj pocit o žárlivosti, či o jiných pochybnostech.
Všechno se samozřejmě vyvíjí. Někdy mám pochybnosti a žárlím to ano, ale taky vím, že partner je celkem uzavřený a moc o něm vlastně nevím. V mnoha oblastech je pro mě tajemný.  Neříká mi slovy, že mě má rád, ale je občas tak milý, že mě to dojímá. Jindy z něj mám pocit, že je nejdřív on, jeho potřeby, jeho koníček a pak možná nedořešená bývalá žena, (jejímž jménem mě občas omylem osloví) a pak.....někde já. Jakoby mě on nechtěl k sobě citově pustit
U ostatních mužů jsem byla zvyklá, že byli v komunikaci takoví romantičtější. Dokázali napsat něco milostného do SMS nebo mailu, dávali najevo víc city, stesk, ale současný přítel je často v komunikaci, jako můj kamarád. Na netu každopádně, protože co je prý na netu je všude, (na to je až nezdravě opatrný co napíše do chatu nebo do mailu) .
Když spolu telefonujeme třeba 20-30 minut nikdo by nepoznal, že spolu chodíme. Vyloženě kamarádský rozhovor. Možná je to dobře, ale mě by občas potěšilo nějaké důvěrnější slůvko, oslovení, vzkaz, že mu chybím....
Možná tedy z toho mám pochybnosti, nevím

Bydlíme od sebe cca 40 km, vidíme se většinou o víkendu, občas v týdnu na kafe....
Rozvedený je cca 1,5 roku a tenkrát ho to dost vzalo, bylo náhlé rozhodnutí jeho tehd. manželky.
Ano připadám si jako převoznice, to je trefné. Přesto je mi s ním často moc dobře, mám ho ráda, ale kdy přechází hranice mezi "mám ho ráda" a "miluji" ho, to nedokážu ohodnotit.