Z žárlívého člověka nikdy nebude dobrý kamarád. Osobní zkušenost - žárlivost ty lidi sžírá jak rakovina,ta taky není hned vidět!

Mám svou kamarádku velmi ráda a nechtěla bych o ni přijít. Nedávám jí k žárlení žádnou příčinu, spíš mám pocit, že chce svému manželovi ublížit, rýpnout si do něj, tak využije mě...jsem po ruce. Mluvili jsme už spolu o tom, ona to uznává. Přesto se nás začali stranit a vím, že je to kvůli její žárlivosti a její manžel chce mít klid. Přitom jsme byli velmi dobří kamarádi a moc jsme si všichni rozuměli. Já na ni taky občas zažárlila, ale myslím, že v běžné únosné míře a nikdy to nebylo tak, že bych ji z toho vinila. Nevím, zda mám toto přátelství mezi našimi rodinami oželet, nebo o něj ještě trochu zabojovat. Je mi to líto, nechtěla bych je ztratit jako přátelé.

Mája33 napsal(a):

Mám svou kamarádku velmi ráda a nechtěla bych o ni přijít. Nedávám jí k žárlení žádnou příčinu, spíš mám pocit, že chce svému manželovi ublížit, rýpnout si do něj, tak využije mě...jsem po ruce. Mluvili jsme už spolu o tom, ona to uznává. Přesto se nás začali stranit a vím, že je to kvůli její žárlivosti a její manžel chce mít klid. Přitom jsme byli velmi dobří kamarádi a moc jsme si všichni rozuměli. Já na ni taky občas zažárlila, ale myslím, že v běžné únosné míře a nikdy to nebylo tak, že bych ji z toho vinila. Nevím, zda mám toto přátelství mezi našimi rodinami oželet, nebo o něj ještě trochu zabojovat. Je mi to líto, nechtěla bych je ztratit jako přátelé.

My kvůli kamarádčině žárlivosti takto o to dlouholeté přátelství mezi 2 rodinami přišli - těch mejdanů za mlada i jako už rodiče co jsme spolu absolvovali,ale jak za x let vylezlo na povrch,ona nemohla překousnout,že jsem se stala majitelkou nemovitosti(tak tomu ona říkala) a ještě později z ní vylezlo,že mi záviděla,když jsme si pořídili myčku,to jsem fakt nechápala - přijmově úpně stejní lidi jako my,sš,oba zaměstnaní,stejný počet dětí,jen oni holt žili v paneláku ve městě a my museli kvůli bydlení,které jsme v tom velkoměstě neměli,se přesunout do pr...ákova,což mě štvalo hodně a záviděla jsem já ji,že si žije pěkně v pohodlíčku;ale zas jsem nezáviděla tak,abych omezia kvůli tomu naše přátelství. U ní to tedy asi mělo mnohem horší průběh a postupem času to byla vlastně ona,kdo omezil kontakt,ted už si ani nepíšem,nevoláme,nestýkáme se.Je to škoda,bylo by se o čem s nimi bavit,ale co naděláš,v životě se stávají horší věci a když už člověk ví,jak ten druhý dokáže závidět i nos mezi očima,tak by asi i ta konverzace nakonec nedopadala a nebylo by to takové bezrostřední jako za starých časů.

Nejde. Přátelství je prvořadě věc důvěry. Tvrdit že jsem něčí přítelkyně a přitom trvale žárlit je stejná blbina, jako to komunistický "důvěřuj, ale prověřuj"

lupina montana napsal(a):

Nejde. Přátelství je prvořadě věc důvěry. Tvrdit že jsem něčí přítelkyně a přitom trvale žárlit je stejná blbina, jako to komunistický "důvěřuj, ale prověřuj"

No tak ja myslim, ze kamaradka mi veri, ale stejne na me zarli. Rekla bych, ze je to takovy ten typ, co zarli na vsechno...na partnera, na kamaradky. Je asi malicko egoisticka a vse se musi tocit kolem ni. Myslim, ze si to ani sama neuvedomuje.

lupina montana napsal(a):

Takže nevěří.............ani tobě, ani světu. S tím ale ty nic nenaděláš.

Zase si říkám, že každý jsme nějaký, každý má své chyby, nikdo není dokonalý...lze to přehlížet?

Judyna napsal(a):

Poslouchej Májo, ona si nezaslouží mít takovou kamarádku jako jsi Ty.
A ty zase nemáš zapotřebí mít kolem sebe lidi jejího typu. Co s žárlivám a egoistickým člověkem? Dříve či později Ti zřejmě hodně ublíží.

Kdyby šlo jen o mě, tak bych asi přes to dokázala přenést. Byly jsme ale spřátelené celé rodiny, děti spolu trávily spoustu času...i ony cítí jakési "ochlazení", stýkají se teď mnohem méně. Je mi jich líto. Zapomněla jsem napsat, že jsme nejen kamarádi, ale i sousedé.

Upravil(a) Mája33 (28. 1. 2015 17:54)

Mája33 napsal(a):

Judyna napsal(a):

Poslouchej Májo, ona si nezaslouží mít takovou kamarádku jako jsi Ty.
A ty zase nemáš zapotřebí mít kolem sebe lidi jejího typu. Co s žárlivám a egoistickým člověkem? Dříve či později Ti zřejmě hodně ublíží.

Kdyby šlo jen o mě, tak bych asi přes to dokázala přenést. Byly jsme ale spřátelené celé rodiny, děti spolu trávily spoustu času...i ony cítí jakési "ochlazení", stýkají se teď mnohem méně. Je mi jich líto. Zapomněla jsem napsat, že jsme nejen kamarádi, ale i sousedé.

Hm, tak to je blbý

Judyna napsal(a):

Hm, tak to je složitější. Ale přesto - znovu jsem si přečetla Tvůj úvodní příspěvek - myslím, že tě ráda nemá. Jinak by se tak nechovala. zvlášť, když jste už o tom spolu mluvily....Co už můžeš ty udělat víc? Je to na ní. Pokud ona o Tvoje přátelství stojí, tak by se měla změnit (což ale jde velice těžko u tohoto typu lidí). Když se snažit nebude, tak to časem pomine úplně. Už to stejně začalo, jak píšeš.

Kdybych v ní měla jasno, měla ji přečtenou, tak se na to dávno vyprdnu za její chování vůči mně. Ale ona mě pak po čase zase odzbrojí nějakou SMSkou, kde napíše, že ji chybím, nebo že mě má ráda. Já to svádím na její případné osobní problémy, že má prostě celkovou depinu, ale na druhou stranu mám pocit, že se ji snažím jenom omlouvat ve svých očích, že ji prostě nechci ztratit. Já se v ní prostě vůbec nevyznám. Nevím, jestli je ke mně upřímná nebo mi lže, nějak mi zde selhává intuice. Zažily jsme toho spolu hodně...pěkného i ošklivého, víme na sebe hodně intimních věcí, vadí mi, že vše kazí její žárlivost na manžela, o kterého já opravdu nestojím...mám svého.

Upravil(a) Mája33 (28. 1. 2015 18:12)

Eva. napsal(a):

Nemůže to být i tak, že její manžel o tobě příliš mluví, příliš tě chválí atd. a tak ona žárlí? Není to prvotně chyba jejího manžela a ona se jenom tak blbě brání, když tě má od manžela na talíři, jak jsi úžasná, dokonalá,...? To mě jen tak napadlo.

Ano, to tak může být. Je fakt, že mě sem tam její manžel nešťastně předhodil nebo srovnal v nějaké situaci. Také tak nějak cítím, že chce ublížit spíš jemu, rýpnout si do něj, jsem pro ni takový "startovací můstek" proti němu. Jenže on už toho má plné zuby. Já jsem se ho totiž osobně zeptala, proč se nám začali vyhýbat, když jsem z kamarádky nic kloudného nedostala. Řekl mi, že do něj opakovaně ryje kvůli mně a že to nemá zapotřebí, že chce pokoj. Jenže ona sama mi řekla, že do něj vždycky rýt bude, že už je prostě taková. Když to nebude kvůli mně, najde si něco jiného. Jejich vztah není zrovna ideální, kmarádka je dost komplikovaná osoba.

Eva. napsal(a):

Je to ta, o které jsi psala před rokem?
To se jen ptám, není to důležité.
Já bych přijala to, že se prostě už stýkat nebudeme, protože tohle není kamarádka. Děti spolu kamarádit můžou, i když se rodiče příliš kamarádit nebudou, to není problém.

Ano, ta. Připadá mi, že manželství se jí moc nepodařilo napravit, není zrovna šťastná, ráda si do manžela rýpne a jestli oprávněně nebo ne, to je jí celkem jedno. Hledá taková jeho zranitelná místa, která ho vždy na...rou. Ona už ví, čím ho rozpálit doběla. Ona mu teda nevyčítá jen mě, žárlí prakticky na každou "krátkou sukni". Její manžel si podle mě za to může i sám, protože nezapomíná různé baby komentovat...no prostě chlap, ale myslím, že je jí věrný, že je to typický "pes, který štěká, nekouše".

Judyna napsal(a):

Kdybych v ní měla jasno, měla ji přečtenou, tak se na to dávno vyprdnu za její chování vůči mně. Ale ona mě pak po čase zase odzbrojí nějakou SMSkou, kde napíše, že ji chybím, nebo že mě má ráda. Já to svádím na její případné osobní problémy, že má prostě celkovou depinu, ale na druhou stranu mám pocit, že se ji snažím jenom omlouvat ve svých očích, že ji prostě nechci ztratit.

Vlastně sis to dobře zanalizovala sama. Ty ji prostě nechceš ztratit. Ale znova se ptám - stojí takový člověk za to? Navíc - podle toho, co píšeš, to vypadá, že kamarádka je si tvé závislosti na ní vědomá a že toho možná trochu využívá a tak trochu Tě trápí. Jako svého manžela - toho  možná víc, jelikžo je při ruce.

Já vím, taky mi někdy připadá, že tím, jak na mě žárlí a že jsem prostě v řadě věcí lepší (sebechvála srdí, já vím :-) ale je to tak), tak chce mít prostě navrch a tak trochu mě potrápit. Ona dobře ví, že jsem cíťa a že chci mít jasno v mezilidských vztazích, nemám ráda žádnou přetvářku. Řekla jsem jí přímo, že jestli nechce se s námi stýkat, ať mi to řekne přímo a že se podle toho zařídím. Řekla, že ne, že to nechce. Někdy mě napadá, že si se mnou hraje jako kočka s myší. Cítíte to taky tak?