gymnasión napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Mně se líbí, jak napíšu něco nejednoznačného a pak z toho tady vznikne debata téměř na nože
Ono to stejně asi nepomůže, ale zkusím to vysvětlit: když je něco hodně bolestného, tak ty emoce potlačuji, abych to necítila. Pak se to snažím přijmout RUŠkou, ale když je to hodně bolestné, tak ty emoce prostě necítím,. Jsou potlačené, aby mi neublížiliy. A ani silou vlastní vůle je nedokážu pustit. Proto mi to přijímání nefunguje, neboť základem je naplno ty emoce prožít a když to neprožiju, nevyčistím to a nepomůže mi to.

A já jsem ráda, žes zobrazila svůj pohled. Díkes

Douška 1: To, co píšeš, si myslím, mělo padnout už dávno, pak bych takhle netrojčila .

Douška 2: A jak pravila jedna zkušená žena: "Když něco nemůžeš unést, tak jen pootevři dveře a zas je přibouchni. A dělej to tak dlouho, až budou moci zůstat otevřené.."
Ale stejně si rejpnu směrem k RUŠkařům, že mi ta metoda připadá zbytečně razantní a jak psala Kulička, dochází pak k nerovnoměrnostem a výkyvům v celkovém vývoji.

Douška 3: Jinej moudrej muž, tibetskej mistr, pravil, že se věci musí dlouho vařit, než jsou poživatelné...

Douška 4: Možná by stálo za úvahu ještě toto: snahou "prožít" emoce se člověk vystavuje tomu, že ty emoce spíš živí, než by se s nimi vypořádával. A rozlišit, kdy jde o "znovuprožití" a kdy jde o zbytečné živení a přilévání do ohně, může být nesnadný úkol... Což zastánci razantních terapií někdy nevidí, někdy to zne-  a využívají, někdy s tím umějí zacházet. Ale to už je kus vod kusu

Na emócie poznám trochu inú metódu, ale bez osobného výkladu (najlepšie človeka, čo ju robí a naozaj jej rozumie) nemá veľmi význam rozoberať ju. Inak - ak ťa niečo trápi, otravuje, vracia sa, tak na tom treba pracovať, lebo inak sa to usadí vo forme telesnej bolesti alebo choroby a otravuje, kým si to človek konečne nevšimne, neuvedomí (alebo nezomrie, ak je príliš tvrdohlavý ).

Selima napsal(a):

Napíšem len toľko: veľa emócií, aj (alebo hlavne) negatívnych, sú len programy z detstva, prípadne od predkov; čiže - môj existenčný strach ani nemusí byť môj vlastný, ale naučený/odovzdaný existenčný strach babičky, ktorá zažila vlastne dve svetové vojny... a na takej alebo onakej úrovni to (nevedome) odovzdáva ďalej svojim potomkom.

To je jedna z mnoha moznosti. A strach sice muze byt babicky, ale nejak nalozit s nim musime my ... Stejne jako s dalsimi pocity a emocemi, ktere mohou mit puvod uplne nekde jinde.

Mozna je dobre zacit sledovanim kdy, kde a za jakych okolnosti se v nas emoce probouzi, a proc zrovna urcite emoce vnimame negativne ... Neni to tak uplne jednoduche, protoze ta cast mozku, ktera ma emoce na starosti, je starsi nez cast, kterou myslime, a patrne z toho duvodu jsou emoce rychlejsi, nez myslenky. Ale jeste rychlejsi, nez emoce, je telo a jeho signaly ... A kdyz tedy nejakou dobu jen sledujeme, jak nam to v te hlave srotuje, tak jsme schopni i vypozorovat, jake telesne signaly predchazi urcite emoci (poceni, svedeni, tlak kolem zaludku a pod. ...) ... ve chvili, kdy se naucime zachytit emoci v zarodku, muzeme ji zpracovat (procitit) rychleji, snadneji a efektivneji, nez kdyz ji nechame propuknout v plne sile....

Myslim, ze tim je dobre zacit ... Je to sice beh na delsi trat, ale kdyz to clovek zvladne, bude se mu lepe nakladat i s kostlivci ve skrini ...

Míša Kulička napsal(a):

Selima napsal(a):

Napíšem len toľko: veľa emócií, aj (alebo hlavne) negatívnych, sú len programy z detstva, prípadne od predkov; čiže - môj existenčný strach ani nemusí byť môj vlastný, ale naučený/odovzdaný existenčný strach babičky, ktorá zažila vlastne dve svetové vojny... a na takej alebo onakej úrovni to (nevedome) odovzdáva ďalej svojim potomkom.

To je jedna z mnoha moznosti. A strach sice muze byt babicky, ale nejak nalozit s nim musime my ... Stejne jako s dalsimi pocity a emocemi, ktere mohou mit puvod uplne nekde jinde.

Mozna je dobre zacit sledovanim kdy, kde a za jakych okolnosti se v nas emoce probouzi, a proc zrovna urcite emoce vnimame negativne ... Neni to tak uplne jednoduche, protoze ta cast mozku, ktera ma emoce na starosti, je starsi nez cast, kterou myslime, a patrne z toho duvodu jsou emoce rychlejsi, nez myslenky. Ale jeste rychlejsi, nez emoce, je telo a jeho signaly ... A kdyz tedy nejakou dobu jen sledujeme, jak nam to v te hlave srotuje, tak jsme schopni i vypozorovat, jake telesne signaly predchazi urcite emoci (poceni, svedeni, tlak kolem zaludku a pod. ...) ... ve chvili, kdy se naucime zachytit emoci v zarodku, muzeme ji zpracovat (procitit) rychleji, snadneji a efektivneji, nez kdyz ji nechame propuknout v plne sile....

Myslim, ze tim je dobre zacit ... Je to sice beh na delsi trat, ale kdyz to clovek zvladne, bude se mu lepe nakladat i s kostlivci ve skrini ...

Míšo - dík

Tulipánka napsal(a):

Selima napsal(a):

gymnasión napsal(a):

Pro Sel, Pan a Tulipánku:
Díky Sel.
Fakt jsem se nad Tvým textem zamýšlím. JO, může bejt, i to, co mi píšeš. Nejsem neomylná. Spíš je fajn vystavit vlastní chybu, aby člověk na ni viděl, v čemž mi Tvůj příspěvek opět pomohl.
Ale do práce!

Taže příspěvek #103, cituji:
Tulipánka: "[...] jak je to hodně bolavé, prostě nic necítím."
Pandorra: "Za sebe: nic necítit je pěkná blbost. To zavání výrobou citově plochých bytostí.
Ale protože metodu znám, vím, že jsi měla na mysli, že necítíš negativní emoce spojené s konkretním prožitkem, který se udál kdysi v minulosti, tudíž tě vzpomínka na něj už nezraňuje, dovedeš si z něj tedy vzít i to pozitivní - zkušenost, která je tam také obsažena - a nemusíš ho tedy v různých obměnách prožívat stále dokola."

Hm. Mrkni na to:
1/Pan se ani nepokusí zjistit, co se děje, když T. necítí nic. Necítit nic je významná zpráva! Ale Pan to rovnou přesune klokaním skokem do úplně jiné roviny (viz citace), což je základní metodologická chyba.
2a/ Je-li to interpretace, pak je to celkem průšvih, protože převrací Tulipánčino nastavení, aniž se byť jen pokusí ohledat, kde a jak se Tulipánčin pocit objevil, jak se v něm T. cítí a jak mu rozumí etc.
2aa/ Navíc svou interpretaci P. okoření svým: "vím, že jsi měla na mysli". To je nekorektní interpretace, zvlášť pokud se P. tak hluboce zajímá o terapeutickou práci. Lze se totiž o jiných nejvýš domnívat.
2b/ Není-li to interpretace a je to oslava zdárných výsledků RUŠky, pak Pandořin text v souvislosti s Tulipánčiným vyjádřením postráda smysl a Tulipánku (nebo kohokoli) může zmást do té míry, že T. odmítne vlastní pocit jako cosi nevhodného a nesprávného. No baže: když autorita P. svým veletočem celou situaci převrátí o 180 stupňů...
Summa summarum: chci říct, že Pan předčasně vynáší soudy o situaci, kterou neprozkoumala.

A budu tak drzá, že řeknu, že Pan se dopouští poměrně významných chyb. Což je u většiny necertifikovaných největší problém, protože bez supervize se po nějaké době stávají nezničitelnými majiteli vesmíru...

Budiž oheň na střeše. Nebudu RUŠit .

Chýb sa dopúšťajú aj certifikovaní, aj necertifikovaní - v tom to nebude. Kto sa už nedopúšťa chýb, nemusí sa nič učiť a "je povýšený" - alebo postupuje - do ďalšieho levelu bez ztráty desítky. Pan sa asi chýb/chyby dopustila, ale jednak to tu nie je platená poradňa, druhak Tulipánka je zrejme natoľko pokročilá (hoci ktovie či certifikovaná), že si z toho vezme to svoje a treťak sa môže (Tulip) ohradiť, ak má pocit, že Pan hovorí za ňu, niečo jej vnucuje, vkladá do úst, apod. pričom to nie je pravda. Ja by som sa určite ohradila, keby to tak bolo(akože sa to v minulosti stalo x-krát)... ale je fakt, že ja som ja a Tulipánka je Tulipánka. Ibaže tým, že ty teraz takto bojuješ za ňu (naozaj za ňu?), správaš sa rovnako ako to vyčítaš Pan, to sa na mňa nehnevaj. Projikuješ do Tulip niečo svoje, až to nie je pekné...

Dříve bych asi byla moc vděčná, když Pan napíše příspěvek, ve kterém se mě dle mého názoru snaží chránit. Je to od ní samozřejmě hezké. Dnes už ale kritku dokážu brát s rezervou a uvědomuji si, že co člověk, to jiný názor a už to neberu tak, že když kdokoliv něco napíše, je to pravda a na mě je s tím něco udělat a budu se trápit, že nejsem taková, jaká bych správně měla být.
To, co o Pan píšou ostatní disktující, může být klidně pravda. Ale není to jedno? I kdyby si o sobě myslela, že má vždycky pravdu, nemá na to právo? Proč by se měla kvůli někomu měnit? Zvlášť pokud tuto vlastnost v sobě přijímá a nevadí ji. Mám také spoustu vlastností, které společnost odsuzuje, no a? Kdo nemá, jak se říká, ať hodí kamenem. A když to někomu vadí, čí je to problém? Mám měnit sama sebe, jen když někomu na mě vadí, že si o sobě myslím, že mám vždycky pravdu????? Nedáte mi právo si tuto vlastnost ponechat?
Nevadí mi, když Pan mluví za mě. A ani jsem ten pocit neměla. Ale kdybych ho měla, nevadí mi to, protože i když mluví za mě, je to přeci pořád názor Pan a ne můj. Když je to pro mě důležité, napíšu, že to takhle nemám a mám to jinak.

Vždycky je důležitý  , kdo proti Pan jde , kdo to píše...............Gym je stará opuštěná ženská, myslím, že i trochu smrdí , cítím to až sem..... Nemá žádnou rodinu , nic , všude jezdí sama a čas od času prostě potřebuje někoho seřvat , protože se nemá doma logicky s kým hádat.......po mně šla jak slepice po flusu , proptože jsem věci psala pravdivě a drsně ....a ona potřebovala štěknout .
A Carpe je cvok, kterej si hraje na netovou policii, včera mi na Abeceda vyhrožovala, že můj život bude peklo , jestli budu dál psát na diskuzi ......a tady holt , když už nemá mě , tak šije do Evy a do Pan......je to narušená osoba. A Gym opuštěnej člověk . Navíc Gym o životě ví přesně houbeles, když si neprožila ty děti a vztahy .......ona o životě jen teoretizuje .
No a Míša má bohužel těžkou sociopati, stačí se podívat na Politiku ........těžkou poruchu osobnosti směrem do psychopatie . Někdy to mívají nadaní vzdělaní lidé .

Ááá - dobří holubi se vracejí...

Už chceš jít? Ještě jsme tě ani nepřivítaly ... a jak se vůbec máš?

... no to je teda předvánoční překvápko

gymnasión napsal(a):

... no to je teda předvánoční překvápko

Těch ještě bude.:)Jenom jsou furt na jedno brdo.

Ostatně by mě zajímalo, jak vlastně začal halloween, u nás moc tradici nemá.....souvislost s duchy, záhrobím a podobně je nasnadě, ale pojmout to jako srandu je vážná věc . Předchází svátek všech svatých, ale v tom to asi taky nebude...že by nějaký zlomek vědomí po Keltech?

Daphné napsal(a):

Ostatně by mě zajímalo, jak vlastně začal halloween, u nás moc tradici nemá.....souvislost s duchy, záhrobím a podobně je nasnadě, ale pojmout to jako srandu je vážná věc . Předchází svátek všech svatých, ale v tom to asi taky nebude...že by nějaký zlomek vědomí po Keltech?

V podstatě jsou to Dušičky. All-Hallows-Eve = Předvečer všech svatých. Oba svátky vycházejí ze společného základu, jehož stopy lze nalézt až ve starověkém Římě ... jak se šířil po Evropě, přizpůsoboval se místním zvyklostem, takže má různé podoby ... no mně je to anglosaské "strašení" přece jen bližší, než hispánské pikniky na hrobech předků ...

gymnasión napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

Daphné napsal(a):

Ostatně by mě zajímalo, jak vlastně začal halloween, u nás moc tradici nemá.....souvislost s duchy, záhrobím a podobně je nasnadě, ale pojmout to jako srandu je vážná věc . Předchází svátek všech svatých, ale v tom to asi taky nebude...že by nějaký zlomek vědomí po Keltech?

V podstatě jsou to Dušičky. All-Hallows-Eve = Předvečer všech svatých. Oba svátky vycházejí ze společného základu, jehož stopy lze nalézt až ve starověkém Římě ... jak se šířil po Evropě, přizpůsoboval se místním zvyklostem, takže má různé podoby ... no mně je to anglosaské "strašení" přece jen bližší, než hispánské pikniky na hrobech předků ...

Já jsem pro piknik. Důvěřuju dobrému jídlu a pití (abych jako zůstala u tématu).

To ja take, ale obejdu  se u toho bez hrobu ...Co myslis, je mozne duverovat vsemu, na co mame chut?

Míša Kulička napsal(a):

To ja take, ale obejdu  se u toho bez hrobu ...Co myslis, je mozne duverovat vsemu, na co mame chut?

Hroby jsou takove pekne male zahradky... s kytickama, svicickama a thaaak...
Jasne! duveruju kazdy chuti...prtz: ona se znechuti :-D

Tulipánku, získal jsem z Tvých řádků dojem, jak jsi podvědomě paralyzována, že někde něco děláš špatně a v důsledku toho se situace obrátí, což by v Tvém případě (a asi nejen v Tvém) vedlo v prvé řadě ke ztrátě příjmů a tím pádem katastrofální situaci. Proto prosíš Boha jak o život, aby Ti v této věci pomohl, ale nějak se nemůžeš spolehnout na to, že to udělá, protože intuitivně vnímáš, něco v této situaci není tak zcela košér. A  máš pravdu - není. Takovýmto jednáním si totiž zaděláváme na připoutanost ke světu. Zatímco veškeré lekce Universa směrem k nám nás mají naučit pravému opaku, totiž odpoutanosti. A Ty intuitivně vnímáš, že v tomhle aspektu se na něj jaksi nemůžeš stoprocentně spolehnout, což Tě ještě více bičuje a trápí.

Takže, jak tady děvčata říkala, asi bych se na Tvém místě pokusil přenést těžiště mysli jinam. Do procesů v souladu s výukou odpoutanosti. Jenom tak s Ním totiž budeme jedné mysli a výukové lekce nemusí zase až tolik bolet. Neboť "svou" si neprosadíme, ba ani nevíme, do jak nešťastných konců by nás sveřepě prosazovaná vůle zavedla, kdyby nám ji naplnil.