Barča napsal(a):

Tulipánko, mně se  zdá, že tvůj problém je komprimovaný do hesla, které sis tu dala. Když jsem ho četla poprve, zježily se mi chlupy na krku a říkala jsem si: co tím ta Tulipánka chce říct? Co tím dává na jevo? Copak je to za chlapíka, co to napsal? A když jsem si ho vygůglovala, tak ještě: Kde to napsal?
Víš odpovědi na tyhle otázky?

Barčo, já bohužel vůbec nerozumím ...... Tulipánku jsem si dala jako přezdívku proto, že mě už žádné další slovo nenapadalo, všechna byla na nějakém diskuzním fóru zaplněná. Pak jsem ji začala používat běžně.

Ach Tulipánko, promiň! Špatný termín. Myslela jsem samozřejmě ten citát, který máš v zápatí. Tvoje přezdívka mi naopak příjde překrásná, a kdyby o mě nebylo všeobecně známo, že jsem absolutně přející, tak ti ji závidím

Tulipánka napsal(a):

Evo,
Bůh není šedivý stařeček na nebesích Nedůvěřuji tomu, co já sama nedokážu ovlivnit - pro mě Bůh. Je to třeba jen mé VYŠŠÍ JÁ - je to jedno. Když jsem v dětství a v mládí dostala tolik ran, nedokážu už věřit, že vše bude dobré a neustále se snažím vše ovlivnit tak, aby mě to zase nesrazilo. Je to fakt děěěěěsně vyčerpávající, frustrující, když se nedaří tak, jak si přeju

Tak to je...
Napadlo tě někdy, že ona "boží milost" spočívá právě v tom, že se ti nedaří tak, jak ty si PŘEJEŠ, ale tak jak POTŘEBUJEŠ....?
A to vždycky nevíš...v tu chvíli to nevíš.... to zhodnotíš, až když si něčím projdeš. Čím víc se bráníš, tím větší utrpení si ty SAMA způsobuješ? Oddaluješ právě to, co POTŘEBUJEŠ....

Tulipánka napsal(a):

dusička napsal(a):

No právě Tuli, čeho se bojíš, to si přivoláváš. Je to všechno v  tvojí hlavě, a na Boha to nesváděj - to není v jeho kompetenci se o tebe postarat jak to chceš ty.  (no když nad tím přemýšlím, tak vlastně co si přeješ? Co vysíláš? Mám strach, že nebudu mít příjmy - no tak je nemáš, takže vlastně se o tebe postará, ne že ne.  (vím, o čem mluvím, tedy píšu)

Jasný, je to v mé hlavě, ta nedůvěra. Bohovi je to upřímně jedno a on nemá žádné povinnosti. Jde o to nechat plynout život tak, jak jde i když nejde. Mám strach, že když se přestanu snažit, budu v perdeli

A když se snažíš, tak jsi kde?

Tulipánka napsal(a):

Ahoj, plně souhlasím s tímto dokumentem http://www.youtube.com/watch?v=xPPdHPs6DFs - neplánovat, svěřit se do rukou Boha, ale neměli jste to někdo tak, že jste tomu Bohu jednoduše nevěřili? Že jste zažili hodně zlého, takže mu nevěříte, že Vás nenechá spadnout až na dno? Jak jste to řešili?
Nebo stejně jako v jiném dokumentu od Mooji si uvědomuji, že JÁ je jenom iluze, ale spolehnout se na to nechci, protože když se na něco spolehnu, musím v to mít 100% důvěru a to nemám.... nechci zažít zase další karamboly, utrpení.
Takže problém je ten: nevěřím v to na 100% a nedůvěřuji tomu. Vyřešili jste někdo?

Tulipánko, i tu důvěru a spoléhání se člověk, normální smrtelník, učí celý život. Sama nedělám nic jinýho (viz muj podpisek zde). Situace nepotřebují být řešeny, situace se dějí samy, a když je řešíme, tak si jen komplikujeme život.
Prostě vyber nějakou maličkost, kterou necháš jen tak být a nevrhneš se hned, abys ji řešila. Jen ji sleduj. Experimentuj.
Co se stane?
Budeš nervózní, že "nic neděláš". Zkus to vydržet a znovu jen se zájmem sleduj, co se s tou miniaturní situací stane:
Zabije tě? ne.
Možná zjistíš, že se ta situace děje a řeší se SAMA.
A to jednoho může pěkně naštvat (vydrž, nenech se tím ukecat!), protože s tím přichází ztráta vlastní sebedůležitosti.
A to může být kámen úrazu....
Sebedůležitost totiž radši trpí, než by se vzdala sama sebe.
Nechat sebedůležitost plavat znamená důvěřovat.

Zpomal

Upravil(a) gymnasión (22. 10. 2014 6:23)

Tulipánka si šla včera číst knížku, která ji baví, na sluníčko. Nu a jiní v tu dobu pracovali
Mňo... šla-li si "číst knížka se hrami pro děti, abych měla tipy na úkoly na příští rok", pak se to její práce týká - nebo ne?

Barča napsal(a):

Ach Tulipánko, promiň! Špatný termín. Myslela jsem samozřejmě ten citát, který máš v zápatí. Tvoje přezdívka mi naopak příjde překrásná, a kdyby o mě nebylo všeobecně známo, že jsem absolutně přející, tak ti ji závidím

Barčo, děkuji, už jsem doma. Jak jsem psala Evě, zatím jsem na cestě k vytváření příležitostí. Ale ještě stále mám pocit, že se mi někdo - Bůh? snaží klást klacky pod nohy a že to právě pílí musím překonat....

Pandorraa napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Duši, já to myslím trochu jinak: stále se snažím běh věcí ovlivňovat ve svůj prospěch a to tak, že pak vlastně vůbec nežiju život tady a teď, nedokážu si třeba jen dát hezkou snídani na terase, protože mě to zdržuje od toho, abych ovlivnila běh věcí - pro mě třeba to je získat dostatek financí na zimní sezónu, kdy mám výpadek příjmu. A jsem z toho psychicky fakt v depresi, když se mi to nedaří. Je tam pak obrovský existenční strach - protože nevěřím, že se o mě "Bůh" postará....

A proč by se o tebe měl starat? Tak, jak ty CHCEŠ? Zvlášť, když nevěříš a tím vlastně naplňuješ cosi jako ono "vrteti psem"

Asi by se neměl starat tak, jak chci, spíš mě nenechat na holičkách.... ale pro mě svěřit se do rukou Boha znamená to samé jako nechat osud plynout bez zasahování....

Pandorraa napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Evo,
Bůh není šedivý stařeček na nebesích Nedůvěřuji tomu, co já sama nedokážu ovlivnit - pro mě Bůh. Je to třeba jen mé VYŠŠÍ JÁ - je to jedno. Když jsem v dětství a v mládí dostala tolik ran, nedokážu už věřit, že vše bude dobré a neustále se snažím vše ovlivnit tak, aby mě to zase nesrazilo. Je to fakt děěěěěsně vyčerpávající, frustrující, když se nedaří tak, jak si přeju

Tak to je...
Napadlo tě někdy, že ona "boží milost" spočívá právě v tom, že se ti nedaří tak, jak ty si PŘEJEŠ, ale tak jak POTŘEBUJEŠ....?
A to vždycky nevíš...v tu chvíli to nevíš.... to zhodnotíš, až když si něčím projdeš. Čím víc se bráníš, tím větší utrpení si ty SAMA způsobuješ? Oddaluješ právě to, co POTŘEBUJEŠ....

Pan, vím, chráním se.... nedopustím, abych znovu spadla

Tuli,
ono to taky chvíli trvá, než se zajímavá věc prosadí, než se rozšíří dobrá pověst o tvojí bezva práci a nápadech. Možná by to chtělo jen vymyslet, jak by se o tvých hrách mohlo dovědět víc lidí (třeba letáčky do školek, skautíků a pod. v okolí té hry). Nevím, jaké máš další aktivity, ale mám jeden tvůj návod na jistou hru, kam jsem se bohužel zatím nedostala, ale nápad mi připadá zajímavý, přímo skvělý. Takže tak.

Ale ještě stále mám pocit, že se mi někdo - Bůh? snaží klást klacky pod nohy a že to právě pílí musím překonat....
Zdá se mi, že tvoje "píle" je klacek největší...
Asi by se neměl starat tak, jak chci, spíš mě nenechat na holičkách
A jak víš, že by ne/nechal?
Zas jeden z tvejch strachů... snaha o jejich překonávání ti musí brát spoustu energie, myšlenek a sil, který bys mohla investovat třeba do shánění školek. Jasně, že kdyžjsi utahaná z usekávání hlav, už se ti do ničeho nechce... rveš to násilím a pak z toho nemůžeš mít radost... není to jízda širejma lukama, ale kydání hnoje...

Tulipánka napsal(a):

Tohle je dobrý nápad, zkusím to vyzkoušet, ale jak píšu, tak mi naskakuje úplně husina

Tvý TĚLO pochopilo a ví!

Upravil(a) gymnasión (22. 10. 2014 9:09)

Tulipánka napsal(a):

Eva. napsal(a):

Tulipánko, tak proč ty strachy, když máš příjem, jako jsi měla v práci. Zbytečně si některé věci přivoláváš.
Myslím, že Barča neměla na mysli tvůj nick, ale to, co máš v podpisu.
Já nad tím taky přemýšlím. Jsi to první anebo to druhé? Nebo ještě něco úplně jiného?

Evo, já bych řekla, že jsem zatím na začátku cesty k Silní ji sami vytvářejí. Stejně tam někde vnímám ještě nějakou omezenost. Já bych tenhle problém ráda zRUŠila, ale nějak se k němu nedokážu dostat, prostě mé obranné mechanismy mě nepustí. Takže to "šolichám" takhle všelijak

Tuli, duveruj své intuici. Pokud je to ona, co tě k řešení nepouští, tak do toho nechod. Nehrn to.