Věřím v sebe.
Jelikož v každém z nás je Bůh, tak tím věřím i v něj.
Bůh není šedivý dědeček na nebesích...

No, kdyby se pořád dařilo, tak jak chci já, zřejmě bych to brala jako samozřejmost a neuměla bych  být vděčná nebo poděkovat za situaci, že jsem štastná a spokojená. Prostě bych si toho nevážila. Někdy když je člověk nespokojený - je známkou toho, že má "něco" u sebe změnit.
Babička vždycky říkávala - Pánbůh pomáhej a pomož si sám. Z jakého úhlu pohledu je věc správně a z jakého už není? Je ten náš úhel pohledu ten správný?
O jaké odměně mluvíte? Odměna dobrým lidem? Odměnou je přeci vnitřní pocit a vnitřní klid.
Člověk by se měl spoléhat jednoznačně sám na sebe. 
A taky : Nekoukej na to, co nemáš, ale na to, co máš

Upravil(a) dusička (21. 10. 2014 11:23)

stále se snažím běh věcí ovlivňovat ve svůj prospěch
Což sice děláme víceméně všichni, ale tebe to "ničí" možná právě proto, že se tak strašně snažíš...
Co by se stalo, kdybys ten "dostatek financí" neměla? Šla bys bydlet pod most, umřela hlady... nebo bys našla jiný řešení?

helena napsal(a):

stále se snažím běh věcí ovlivňovat ve svůj prospěch
Což sice děláme víceméně všichni, ale tebe to "ničí" možná právě proto, že se tak strašně snažíš...
Co by se stalo, kdybys ten "dostatek financí" neměla? Šla bys bydlet pod most, umřela hlady... nebo bys našla jiný řešení?

Heleno, to je právě to. Ta nejistota, co se se mnou stane a pak strach, že to nedokážu změnit (často se mi stává, jak už jsem tu psala, že mám pocit, že buším hlavou do dveří, opravdu moc se snažím a bez efektu).

To je prostě normální života běh, že něco ovlivnit můžeš a něco prostě ne. Tak udělej všechno pro to, abys ty peníze měla a zbytek nech být. Když je mít nebudeš, tak řeš tu situaci až nastane. Nač sundávat kalhoty, když brod je ještě daleko? Jestli se nedokážeš ani v klidu nasnídat, protože nevíš, jak na tom budeš za x měsíců finančně, tak je něco hodně blbě (s tebou). Vždyť náš život, to jsou jen okamžiky "tady a teď" a člověk by se měl naučit radovat z přítomného okamžiku. Je to těžké, taky to úplně neumím, ale je to logické a vlastně jediné, co můžeš udělat. Jinak se budeš jen a jen trápit a nikdy nebudeš žít spokojeně. Nějaký Bůh s tím nemá nic společného.

Ivana napsal(a):

To je prostě normální života běh, že něco ovlivnit můžeš a něco prostě ne. Tak udělej všechno pro to, abys ty peníze měla a zbytek nech být. Když je mít nebudeš, tak řeš tu situaci až nastane. Nač sundávat kalhoty, když brod je ještě daleko? Jestli se nedokážeš ani v klidu nasnídat, protože nevíš, jak na tom budeš za x měsíců finančně, tak je něco hodně blbě (s tebou). Vždyť náš život, to jsou jen okamžiky "tady a teď" a člověk by se měl naučit radovat z přítomného okamžiku. Je to těžké, taky to úplně neumím, ale je to logické a vlastně jediné, co můžeš udělat. Jinak se budeš jen a jen trápit a nikdy nebudeš žít spokojeně. Nějaký Bůh s tím nemá nic společného.

Od té doby, co jsem OSVČ, to tak bohužel je. Problémem je právě dělat VŠE pro to. Když pro to nic nedělám, cítím se provinile, že bych se měla víc snažit. Něco mě stále žene dělat pro to víc a víc. Aha, a možná jsem "doma" našla jsem situaci z dětství, kdy mi mamka stále říkala, že pro to nedělám dost, že musím víc.

Tulipánka napsal(a):

Evo,
Bůh není šedivý stařeček na nebesích Nedůvěřuji tomu, co já sama nedokážu ovlivnit - pro mě Bůh. Je to třeba jen mé VYŠŠÍ JÁ - je to jedno. Když jsem v dětství a v mládí dostala tolik ran, nedokážu už věřit, že vše bude dobré a neustále se snažím vše ovlivnit tak, aby mě to zase nesrazilo. Je to fakt děěěěěsně vyčerpávající, frustrující, když se nedaří tak, jak si přeju

Nie že všetko BUDE, ono to už JE dobré - možno nie príjemné, možno nie jednoduché, ale zasa užitočné a zrejme PRESNE TO, čo potrebuješ. Čo sa potrebuješ naučiť.

Tulipánka napsal(a):

dusička napsal(a):

No právě Tuli, čeho se bojíš, to si přivoláváš. Je to všechno v  tvojí hlavě, a na Boha to nesváděj - to není v jeho kompetenci se o tebe postarat jak to chceš ty.  (no když nad tím přemýšlím, tak vlastně co si přeješ? Co vysíláš? Mám strach, že nebudu mít příjmy - no tak je nemáš, takže vlastně se o tebe postará, ne že ne.  (vím, o čem mluvím, tedy píšu)

Jasný, je to v mé hlavě, ta nedůvěra. Bohovi je to upřímně jedno a on nemá žádné povinnosti. Jde o to nechat plynout život tak, jak jde i když nejde. Mám strach, že když se přestanu snažit, budu v perdeli

Snažiť sa AKTÍVNE je OK (mne sa páči ten vtip o Kohnovi, ktorý furt prosí Boha o peniaze, o veľkú výhru, až nakoniec Boh stratí nervy a zakričí naňho -"Tak si už ku.wa aspoň kúp lós!"), ale nechápem, čomu pomôže strachovať sa... hlavne ak ťa ten strach skôr ochromuje. Keby ťa vybičoval k aktivite (nájsť si napr. brigádu len na zimu), tak by splnil svoj účel, ale takto...?

Upravil(a) Selima (21. 10. 2014 12:27)

Eva. napsal(a):

Tulipánko, teď to bude znít tvrdě.
Ty sis nenechala poradit, aby sis nechala zaměstnání, kde máš jistý příjem a nešla do nejistého, co tě (stále si na tom trvám) neuživí.
V tomhle ti bůh (ať už je to kdokolilv) opravdu nepomůže. V dnešní době chtít se uživit tím, čím se živíš ty, je naivita, když budu mírná. Na tvém místě bych taky měla strach z existenční nouze, kdybych v tomhle nebyla rozumná a realistická a mermomocí se chtěla živit svým koníčkem, i kdyby mi vše ukazovalo, že nemám šanci. Tady opravdu neplatí, že budeš důvěřovat bohu a on tě uživí.
Ale přehodnotit to a najít si práci s platem můžeš vždycky. A věřím, že v tom ti bůh pomůže, když už to stavíš takhle. Když budeš realistická při výběru zaměstnání a nebudeš létat v oblacích.

Evo, děkuji za názor, ono mě to uživí, od května jsem měla příjem cca. 150.000 Kč a k tomu beru ČID, je tu spíš jen ten strach, že by nemuselo (např. když školky, které byly minulý rok, letos znovu nechtějí a nebo se jedoduše neozývají).

helena napsal(a):

Ty sis nenechala poradit
No promiň... snad je zletilá a svéprávná, ne?

je tu spíš jen ten strach, že by nemuselo
Hm... a co bys dělala jako zaměstnanec, do posledního halíře závislej na tom, jestli firma vydrží?

Tvůj názor se mi líbí. Není to o tom, co jsem udělala nebo neudělala, jde o to, jak se při tom cítím. A když špatně, je potřeba to vyřešit

V současné chvíli mi moc pomáhají Vaše názory, do toho koukám na Mooji, trochu jsem to obrečela a je mi trochu líp. Udělala jsem si Caro a jdu ven na sluníčko číst knížka se hrami pro děti, abych měla tipy na úkoly na příští rok

Upravil(a) Tulipánka (21. 10. 2014 13:04)

Tulipánka napsal(a):

Evo, děkuji za názor, ono mě to uživí, od května jsem měla příjem cca. 150.000 Kč a k tomu beru ČID, je tu spíš jen ten strach, že by nemuselo (např. když školky, které byly minulý rok, letos znovu nechtějí a nebo se jedoduše neozývají).

Jedna věc jsou příjmy, ale něco jiného je, co ti skutečně zůstane po zaplacení zdravotního a sociálního pojištění, daně z příjmu, nákladů na tvé podníkání.

Evo, no zbyde mi dost, abych měla stejný příjem jako kdybych dělala v práci.