helena napsal(a):

"Najkratší slovník slovenského jazyka", ale to vyšlo ešte v r. 1991 a reedície niet...
Třeba se mi povede na něj narazit v nějakým zaprášeným antikvariátě... dík za tip http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png
Mám krom Šmírbuchu ještě pár slangovejch slovníků... a strašně lituju, že ten českoruskej nebylo možný nijak získat... tak si říkám, že možná jednou... někde...

Majú to v slovenských e-antikvariátoch, myslím, autor je Anton Zelený, tuším.

ELVIA napsal(a):

Selima -deti sa rodia nosom- píšeš a jakpak se tam dostaly??

Nevedno... cez krk možno? Prehltnutím kôstky?

Pandorraa napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

Tak mě napadá, jak se to všechno vyvíjí ... sice se vracíme od určitého tabu spojeného s nepojmenováváním, zakrýváním a dalším "obcházením" určitých částí těla, k přirozenému vnímání intimních míst ... nahota začíná být opět přirozená, což je zcela v pořádku ... ale na druhé straně to znamená, že ta hranice mezi přípustným a nepřípustným dotykem, pohledem, myšlenkou se maže ... a občas je těžké poznat, kdy končí hra - lechtání, mazlení, blbnutí ... a kdy už je to za hranicí a dochází ke zneužití ... přičemž důležitým faktorem je, že doteky, které vnímáme jako přirozené v případě mámy, už nejsme schopni brát stejně přirozeně od otců ... zvlášť v případě malých holčiček ...

Další věcí je, že v tomto věku (2-3 roky) děti objevují svá intimní místa a zjišťují, že některé doteky jsou jim hodně příjemné. Samy je vyhledávají a je třeba jim nějak vysvětlit, že v soukromí a samy mohou cokoliv ... ale každý jiný způsob je nevhodný ...

Je to strašně citlivé téma, řekla bych ... nejen pro tu mámu a dceru, ale v podstatě pro všechny zúčastněné vč. otce. A pokud selhává veškerá komunikace mezi rodiči, může nastat obrovský průšvih, protože v rodině to partneři mohou probrat, vyříkat si to mezi sebou, uvést na pravou míru ... i v tomto případě je často těžké rozhodnout, komu věřit, dítěti či partnerovi, ale máma má alespoň možnost vidět vztah otec x dítě, sledovat, jak se vyvíjí a zda se v něm děje něco podivného ... má víc podnětů ... zatímco u partnerů, kteří spolu nežijí, ztratili k sobě důvěru, je to věc takřka neřešitelná ...

Proč to píšu - Věro, je v tvých silách sejít se s otcem tvé dcery a probrat s ním třeba prostřednictvím psychologa nebo mediátora, co se vlastně stalo?

Myslím, že to je je zatím to nejrozumnější, co tu padlo. A jediné nejlepší a nezatěžující řešení pro dítě.
Stejně tak jako matka není zvrhlá, není zvrhlý ani otec, chová-li se k dceři stejně. Oba musejí mít stejnou empatii pro to, aby poznali, kdy ještě mohou s dítětem stejně "laškovat", dotýkat se ho na intimních místech, ap.
Třetí osoba může být v případě, že rodiče nefungují jako partneři, jedinou možností, aby fungovali jako rodiče

Mňo, ja som dlho rozmýšľala, keď som sa dozvedela, že napríklad v "zalíhacom" poriadku veľkej havajskej rodiny rodiny, ktorá celá spávala spolu v jednom dome - vlastne v jednej miestnosti (ale se.x.o.valo sa vonku, v prírode, aby sme si rozumeli, spálňa bola len na spanie) - nesmel otec spať vedľa svojej vlastnej dcéry. Bola som z toho hotová, ale keď to tu tak čítam, začínam starým Havajčanom rozumieť.

to museli mít spolucestující radost
Počkej až začnou lítat...

Podľa možnosti na inom vlákne a občas aj proti iným ľuďom
Každej den aspoň jednu čárku si udělat...

chlap je proste furt zároveň aj otec
Původem incestního tabu se zabývala celá řada psychologů, antropologů a sociologů a ti vyplodili spoustu teorií, proč se vztah mezi příbuznými netoleruje. Téměř všechny se shodují v tom, že lidé cítí sexuální averzi k těm, se kterými vyrůstali, případně byli svědky jejich dětství. Pro otce je tak nepřijatelná představa sexu s dcerou, kterou viděl vyrůstat. Praví pedofilové se proto zpravidla nedopouštějí incestu na vlastních dětech.
Finský antropolog Edvard Westemrmarck prováděl rozsáhlé studie v izraelském kibucu, kde matky umisťují své děti krátce po narození do komunity ostatních dětí. Tyto děti jsou spolu od útlého dětství a přestože nemají žádný příbuzenský vztah, nikdy k sobě nepocítili sexuální náklonnost.
Shoduje se s ním i antropoložka Liebermanová, která studovala kulturní zvyky jednoho původního tahitského kmene, kde se manželství uzavírá prostřednictvím rodičů hned po narození. Nevěsta tak vyrůstá spolu s manželem a tím pádem spolu v dospělosti odmítají souložit. Kmen to řeší tak, že jsou u sexu přítomní oba otcové a akt kontrolují.
Jediný kdo se svými teoriemi vymyká je Sigmund Freud, který tvrdí, že sklon k incestu je universální a každý ho má v sobě zakódovaný, ale ruku na srdce, kdy jste měli naposledy chuť na sex se svoji sestrou nebo dokonce matkou?
Hledat partnerku mimo svůj klan (rodinu) je v mužské přirozenosti. Obohacuje se tak nejen společnost, ale především genetický materiál. Instinktivně se tak snažíme vyhnout defektním genům a dát našim potomkům větší šanci na přežití.
Pokud byste totiž měli defektní gen a vaše partnerka ne, tak ten její bude fungovat jako záloha, která potomky ochrání. Jestliže byste ale měli dítě se svoji sestrou, která přenáší tentýž defekt, hrozí, že potomek bude degenerovaný.
http://www.mzone.cz/clanek/incest-tabu- … etoleruje/

Míša Kulička napsal(a):

helena napsal(a):

je v tvých silách sejít se s otcem tvé dcery
Věra hned ze začátku psala - "jsem navštívila sociálního pracovníka... ale žádnou konkrétní radu jsem nedostala.Jediná rada zněla do soudu se vyhýbat otci".

No to je právě ten obrovský průse...švih, Heli. To všechno se mělo stát dřív, než došlo k podání trestního oznámení, jenže kdo by v tom šoku takhle přemýšlel, že jo ... leda stroj bez emocí, ale předpokládám, že Věra je člověk ...

V tuto chvíli bych na tvém místě, Věrko, navštívila psycholožku - sama za sebe ... tam je zřejmě spousta věcí k řešení, možnost, kterou jsem tu nastínila, je jen jednou z nich ... také by bylo vhodné zvážit právní pomoc ... třeba přes FOD

Bingo.
Jednat se má s chladnou hlavou a ne v emocích. Právě proto, že jsme lidé.
Udělat si jasno v sobě a až pak to chtít po někom druhém.

olasik napsal(a):

April ty nemáš ani vnoučata a ani nejezdíš vlakem .....to je zjevný .
Vlaky jsou plný malých dětí , který komentujou neustále všechno a řvou a běhají .

Z čehož jsou ostatně cestující fakt celý bez sebe blahem. Hlavně z doprovodu takových rozkošných robátek, který není
schopen si je umravnit.

Vlaky jsou plný malých dětí , který komentujou neustále všechno a řvou a běhají .
Jak který... děti, ne vlaky...
Zlatý kupátka pro mámy s děckama - jenže ČD kupé houfně ruší...

Také mi zarazila představa jak nahá holčička skáče po posteli a já bych jí řekla "dej mi svou buchtu" jednak ten výraz, ale mnohem víc ta formulace - takto bych své dceři nikdy neřekla (ani "dej mi svou pipinku" - proč by mi jí jako měla dávat?) Přijde mi nad rámec "normálnosti" už toto....

pokud spala nahá, o to to měl tatínek snažší....
Jak má dítě nabýt pocitu, že "buchta" je jen její, že to je něco jiného než jiné části těla, když jí může volně ukazovat a rodiče s ní běžně laškují - je předmětem hry?

Věra72 napsal(a):

Rozhodně vím,že nejsem schopna s ním komunikovat mezi čtyřma očima..Ale rozhodně bych byla ochotna(a snad i ráda) komunikovat prostřednictvím mentora.Vůbec jsem nevěděla,že něco takového existuje..Dozvěděla jsem se v Dětském krizovém centru,že je taková možnost..V pondělí se sejdu s kurátorem,a zkusím ho o to požádat.Přítomnost psychologa by byla jistě přínosem,pro mne určitě..

Míša Kulička napsal(a):

Tak mě napadá, jak se to všechno vyvíjí ... sice se vracíme od určitého tabu spojeného s nepojmenováváním, zakrýváním a dalším "obcházením" určitých částí těla, k přirozenému vnímání intimních míst ... nahota začíná být opět přirozená, což je zcela v pořádku ... ale na druhé straně to znamená, že ta hranice mezi přípustným a nepřípustným dotykem, pohledem, myšlenkou se maže ... a občas je těžké poznat, kdy končí hra - lechtání, mazlení, blbnutí ... a kdy už je to za hranicí a dochází ke zneužití ... přičemž důležitým faktorem je, že doteky, které vnímáme jako přirozené v případě mámy, už nejsme schopni brát stejně přirozeně od otců ... zvlášť v případě malých holčiček ...

Další věcí je, že v tomto věku (2-3 roky) děti objevují svá intimní místa a zjišťují, že některé doteky jsou jim hodně příjemné. Samy je vyhledávají a je třeba jim nějak vysvětlit, že v soukromí a samy mohou cokoliv ... ale každý jiný způsob je nevhodný ...

Je to strašně citlivé téma, řekla bych ... nejen pro tu mámu a dceru, ale v podstatě pro všechny zúčastněné vč. otce. A pokud selhává veškerá komunikace mezi rodiči, může nastat obrovský průšvih, protože v rodině to partneři mohou probrat, vyříkat si to mezi sebou, uvést na pravou míru ... i v tomto případě je často těžké rozhodnout, komu věřit, dítěti či partnerovi, ale máma má alespoň možnost vidět vztah otec x dítě, sledovat, jak se vyvíjí a zda se v něm děje něco podivného ... má víc podnětů ... zatímco u partnerů, kteří spolu nežijí, ztratili k sobě důvěru, je to věc takřka neřešitelná ...

Proč to píšu - Věro, je v tvých silách sejít se s otcem tvé dcery a probrat s ním třeba prostřednictvím psychologa nebo mediátora, co se vlastně stalo?

prostřednictvím mediátora....

mediátora..už z toho fakt blbnu:)

aprill napsal(a):

Věra72 napsal(a):

Rozhodně vím,že nejsem schopna s ním komunikovat mezi čtyřma očima..Ale rozhodně bych byla ochotna(a snad i ráda) komunikovat prostřednictvím mentora.Vůbec jsem nevěděla,že něco takového existuje..Dozvěděla jsem se v Dětském krizovém centru,že je taková možnost..V pondělí se sejdu s kurátorem,a zkusím ho o to požádat.Přítomnost psychologa by byla jistě přínosem,pro mne určitě..

Míša Kulička napsal(a):

Tak mě napadá, jak se to všechno vyvíjí ... sice se vracíme od určitého tabu spojeného s nepojmenováváním, zakrýváním a dalším "obcházením" určitých částí těla, k přirozenému vnímání intimních míst ... nahota začíná být opět přirozená, což je zcela v pořádku ... ale na druhé straně to znamená, že ta hranice mezi přípustným a nepřípustným dotykem, pohledem, myšlenkou se maže ... a občas je těžké poznat, kdy končí hra - lechtání, mazlení, blbnutí ... a kdy už je to za hranicí a dochází ke zneužití ... přičemž důležitým faktorem je, že doteky, které vnímáme jako přirozené v případě mámy, už nejsme schopni brát stejně přirozeně od otců ... zvlášť v případě malých holčiček ...

Další věcí je, že v tomto věku (2-3 roky) děti objevují svá intimní místa a zjišťují, že některé doteky jsou jim hodně příjemné. Samy je vyhledávají a je třeba jim nějak vysvětlit, že v soukromí a samy mohou cokoliv ... ale každý jiný způsob je nevhodný ...

Je to strašně citlivé téma, řekla bych ... nejen pro tu mámu a dceru, ale v podstatě pro všechny zúčastněné vč. otce. A pokud selhává veškerá komunikace mezi rodiči, může nastat obrovský průšvih, protože v rodině to partneři mohou probrat, vyříkat si to mezi sebou, uvést na pravou míru ... i v tomto případě je často těžké rozhodnout, komu věřit, dítěti či partnerovi, ale máma má alespoň možnost vidět vztah otec x dítě, sledovat, jak se vyvíjí a zda se v něm děje něco podivného ... má víc podnětů ... zatímco u partnerů, kteří spolu nežijí, ztratili k sobě důvěru, je to věc takřka neřešitelná ...

Proč to píšu - Věro, je v tvých silách sejít se s otcem tvé dcery a probrat s ním třeba prostřednictvím psychologa nebo mediátora, co se vlastně stalo?

prostřednictvím mediátora....

Premietajú mu obrazy dospelých žien, mužov, detí, násilia... a merajú reakcie.

Věra72 napsal(a):

Rozhodně vím,že nejsem schopna s ním komunikovat mezi čtyřma očima..Ale rozhodně bych byla ochotna(a snad i ráda) komunikovat prostřednictvím mentora.Vůbec jsem nevěděla,že něco takového existuje..Dozvěděla jsem se v Dětském krizovém centru,že je taková možnost..V pondělí se sejdu s kurátorem,a zkusím ho o to požádat.Přítomnost psychologa by byla jistě přínosem,pro mne určitě..

Super, drzim palec