Holky, zdají se vám někdy sny o někom, kdo už zemřel?

Dřív se mi zdály častěji. Byly moc příjemný, ale horší to bylo po probuzení...

Mně o rodičích, jsou mladší a zdraví.

Eva. napsal(a):

Zdají. I o dávno zemřelých. Třeba o mé nejlepší kamarádce, která zemřela v roce 1981, po naší maturitě. I o všech dalších mých zemřelých blízkých. Jsou to vždy krásné sny.

Mne o kamoške, čo zomrela 3 roky po maturite, pri autonehode. Najmenej dvakrát, oba razy bola vydatá, mala dieťa, žila v cudzine... (zakaždým v inej) a oba razy ma presviedčala, že nezomrela, len emigrovala. Chvíľu po zobudení som jej to ešte verila - potom mi došlo, že zomrela mesiac po padnutí "Železnej opony" a emigrácia by bola nelogická.

Já právě sny o mrtvých nemívám. A že se mi celý život zdají sny fakt hodně, v noci žiju takový svůj druhý život

Ale teď mě zaskočilo, že se mi poprvé od taťkovi smrti o něm zdálo, během jednoho týdne asi 3x.
Akorát, že to nebyly sny,na které jsem zvyklá, kde někde jsem i s dalšími lidmi, nebo prostě probíhá nějáký děj, komunikace.
Je to jen krátký útržek z našeho života, tak, jak si ho pamatuju. Třeba otevřu dveře k rodičům do obýváku, taťka sedí na gauči, má brýle, tužku, před sebou na stole křížovky a luští. Zvedne hlavu, podívá se, kdo vešel, zase ji sklopí a luští dál. V prvním momentě jsem v klidu, no tak luští, dělá to každý den.. jenže vzápětí mi hlavou prolítně, že takhle už ho nikdy sedět neuvidím, že už ho nikdy neuvidím luštit křížovky, protože už tady s náma není, zemřel.
Tohle jsem si uvědomila ve snu ve všech třech případech. Díky tomu se vzbudím no a pak už samozřejmě nespím.
Je to vždycky kraťoučký, nikdy spolu nemluvíme, jen ho moment vidím tak, jak jsem zvyklá a pak šup, přijde to, že si uvědomím, že tohle už nikdy nezažiju.

Ale moje normální sny takhle nikdy neprobíhají a jak vidím, tak některé z vás s nimi normálně komunikujete.

Kromě těchto snů se mi zdálo o mrtvém jen jednou, už je to dost let. V tom snu jsem mluvila s kolegyní, která už v té době pár let nežila. Měla jsem v té době takové blbé období. Ona ale o všem, co se v mém životě děje věděla, aniž bych ji něco sama řekla. Všechno to otočila ve srandu, zlehčila celou tu situaci, až jsme se pak obě smály a já se cítila tak dobře.
Taky jsem si pak uvědomila, že vlastně zemřela. Vzpomínám si, že jsem se ji v tom snu ptala, co tady dělá, že už přece zemřela. Úplně si nevzpomínám, jak na to reagovala, mám pocit, že neříkala nic, jen se smála a pak byla fuč.

PPavlaa napsal(a):

Já právě sny o mrtvých nemívám. A že se mi celý život zdají sny fakt hodně, v noci žiju takový svůj druhý život

Ale teď mě zaskočilo, že se mi poprvé od taťkovi smrti o něm zdálo, během jednoho týdne asi 3x.
Akorát, že to nebyly sny,na které jsem zvyklá, kde někde jsem i s dalšími lidmi, nebo prostě probíhá nějáký děj, komunikace.
Je to jen krátký útržek z našeho života, tak, jak si ho pamatuju. Třeba otevřu dveře k rodičům do obýváku, taťka sedí na gauči, má brýle, tužku, před sebou na stole křížovky a luští. Zvedne hlavu, podívá se, kdo vešel, zase ji sklopí a luští dál. V prvním momentě jsem v klidu, no tak luští, dělá to každý den.. jenže vzápětí mi hlavou prolítně, že takhle už ho nikdy sedět neuvidím, že už ho nikdy neuvidím luštit křížovky, protože už tady s náma není, zemřel.
Tohle jsem si uvědomila ve snu ve všech třech případech. Díky tomu se vzbudím no a pak už samozřejmě nespím.
Je to vždycky kraťoučký, nikdy spolu nemluvíme, jen ho moment vidím tak, jak jsem zvyklá a pak šup, přijde to, že si uvědomím, že tohle už nikdy nezažiju.

Ale moje normální sny takhle nikdy neprobíhají a jak vidím, tak některé z vás s nimi normálně komunikujete.

Kromě těchto snů se mi zdálo o mrtvém jen jednou, už je to dost let. V tom snu jsem mluvila s kolegyní, která už v té době pár let nežila. Měla jsem v té době takové blbé období. Ona ale o všem, co se v mém životě děje věděla, aniž bych ji něco sama řekla. Všechno to otočila ve srandu, zlehčila celou tu situaci, až jsme se pak obě smály a já se cítila tak dobře.
Taky jsem si pak uvědomila, že vlastně zemřela. Vzpomínám si, že jsem se ji v tom snu ptala, co tady dělá, že už přece zemřela. Úplně si nevzpomínám, jak na to reagovala, mám pocit, že neříkala nic, jen se smála a pak byla fuč.

Nemal by taťka teraz nekedy výročie (narodenín, úmrtia, menín, apod.)? Že by sa chcel chlapec len pripomenúť?

Tak zas trochu z číselný magie: Dneska, 16. 6., jsem jela na hřbitov; tátovi by zrovna dnes, na Den otců, bylo už 99 let! Přijelo mi metro číslo 16 a když jsem na Floře vylezla z podzemí, zrovna jela okolo tramvaj číslo 16.

už by som si možno chcela zistiť, čo mi tá synchronicita chce povedať.

Tak tohle patří přesně sem: mám radost, že jsme našli pár hub, ale skuhrám, že opravdu jen pár a samé klouzky. A když vidím ty fotky, kde koše přetékají a samé hřiby, křemenáče atd.   Snad se dočkáme i u nás!

a chýba tu zamdlievajúci smajlík....

Dlouhé letní dny jsou moc příjemné , pokud tedy nejsou příliš horké.
A někdo se zas těší, co všechno stihne za dlouhých zimních večerů. Já tedy z postupujícího stmívání žádnou radost nemám...