Dobrý den, potřebuju radu od nějakých zkušených žen. Na úvod, vím že jsem na stránkách pro ženy, holky....., ale jelikož jsem prodělal před měsícem rozchod se svou holkou, kterou pořád miluji, tak potřebuju znát nějaký názor. Od začátku - byla to láska na první pohled. Seznámili jsem se na pracovišti a pracovali spolu. Ona kvůli mě opustila svého přítele, se kterým jí to neklapalo a neměli si co říct. Po dvou měsících chození jsme spolu začli bydlet. Po roce jsme začli stavět svůj nový domov. Vše klapalo jak se patří i přesto, že začala mít nějaké gynekologické problémy a jelikož jí špatně léčili, tak jsme nemohli spolu mít dostačný sexuální život. Mě to nevadilo, nahradili jsme si to jinak. Stále jsme spolu pracovali v jedné místnosti, spokojeni. Pak jsme se domluvili, že vzhledem k tomu, že si nemůžeme vzít společně dovolenou, tak si jeden najde jinou práci. Poté co dálkově dodělala školu, jsem jí našel práci o které snila. Jenomže to byla práce, ve které pracovala sama a jelikož je to společenská žena, tak jí chyběla komunikace s lidma. Po práci proto chodila hodně se svou kamarákou na pokec a po nákupech - mě to samozřejmě nevadilo. Tak jsem myslel, že je všechno ok. Plánovali jsme spolu budoucnost, děti. Dodělali jsem komplet bydlení a najednou během jednoho týdne začala mít nějaký depky, že už jí nepřitahuju, pak že se nudí, že mě má jako kamaráda, že už jí nemám rád, že nikam nezajdem - přitom když byl čas a chut, tak jsme něco podnikli. Každý víkend jsme jezdili k rodičům a známým. A že jsme byl dřív podnikavější, ted že musí všechno vymýšlet sama a já že nic. Během týdne jsme oba brečeli, nejedli. Nevěděla jak dál. Rozchodla se vrátit k rodičům na týden, že si srovná myšlenky a třeba se vrátí. Každé ráno jsem zvracel a ona když mě viděla, jak to těžce nesu, tak říkala, že neodejde. Jenže jsem jí řekl, že pokud tady není štatsná, tak jí násilím držet nebudu. Odjela a už se nevrátila. Skončil jsem na depresivách, práškách na nervy. Jednou týdně jsem jí vozil věci, byla na tom taky špatně, ale i tak jsme pěkně pokecali. Před týdnem už byla veselá, našla si podnájem, brigádu na víkend. Snažím se s ní alespon trošku komunikovat. Když odjížděla, tak říkala, že chce, abysme zůstali kamoši. Po týdnu mi řekla, že na mě chce zapomenout. V tom rozhodnutí odejít ode mne jí podpořila její kamarádka, která mě myslím nikdy nemusela a záviděla jí, jak se má se mnou dobře. Jiného chlapa prý nemá. Prý si chce ještě užít svobody. Nikdy jsem jí nic nezakazoval. Ale jedno vím jistě, sice jsme si rozumněli, povídali si, ale nemluvili jsme nikdy mezi 4 očima o tom, co na mu druhém vadí. Mě na ní nevadilo nic, myslel jsem, že máme hezký vztah. Jsem neštastný - pořád.