lupina montana napsal(a):

Viki, ono to žádá, aby se člověk registroval............ale to nevadí. Já se domů taky často těším

Kam, Lupi?
Ja myslela, ze se tady rozproudi debata o ... ... nechci to opisovat z vedlejsiho, uz skomirajiciho vlakenka... ... a ze si treba nekdy po navratu z prace poctu... hm, se mi to nepovedlo?

Já jedu domů a těším se. Před domem na mě čeká přítel a přistihuji se, že když ho zahlídnu, mám na tváři najednou úsměv "od ucha k uchu". Mám radost, že ho vidím a že budeme spolu. Čas strávený s ním je krásný.

Aj ja sa teším domov... aj keď teraz už mám proste pocit, že "domov je tam, kde som ja" - resp. hocikde, kde sa dobre cítim.

i ja .... mam uzasny mrnavy bytecek , akorat , ze neni muj ... ale i tak na mne pusobi nejake zvlastni kouzlo

Grainne napsal(a):

i ja .... mam uzasny mrnavy bytecek , akorat , ze neni muj ... ale i tak na mne pusobi nejake zvlastni kouzlo

Tak MUJ jsem nemela nikdy... jako vlastni, koupeny ci zdedeny... proste soukrome vlastnictvi... Nekolikrat jsem bydlela v "podnikovem byte", od zamestnavatele manzela.
Jednou jsme dokonce dostali zavodni byt pred rekonstrukci, kde nam rekli, at si sami urcime, jak se zrekonstruuje, ze finance jsou neomezene... Juuu, to byla parada, porucovat si: tady at je koupelna, tady postavte zed, tady probourat okno... Tam jsem se celou celickou dobu vracela tuze rada a nedockava - porad se neco "doplnovalo"..., hm, jenze tu kazdodenni radost po cca 3 letech zkazil odprodej do vlastnictvi, coz nebylo v nasich moznostech, no tak nas koupil nekdo movitejsi a dal nam nahradni byt, kam uz se tak radostne nevracelo. Pak aj manzelstvi neraodstne skoncilo (ne kvuli bytu, ze jo..., ale, hm, mozna trochu taky...)

Upravil(a) Dorka (7. 2. 2014 12:31)

Já své "doma" miluju taky. Taky v tom cítím svoji "jistotu", i když nikdy nic není jisté. Vždycky mě přivítaj pejskové, přitopím si v krbu,vylítám je na zahradě a mám dům pro sebe. Každý den pár hodin. A to je můj orgáč. Klidně bych mohla být doma, bez jakékoliv práce, zabavila bych se vrchovatě. A možná bych i pořádně uklidila

PPavlaa napsal(a):

co je jako zvláštního na tom, že se těšíte domů ? to je snad normální, ne ? kam jinam by se měl už člověk těšit, když ne domů ?

Třeba nikam..
Třeba to není normální...
Víš, že mě ani nenapadlo, že je to normální ?
No, pokud to máš jako samozřejmé, tak je to vlastně skvělý, ne?

Jj, taky si moc dobre pamatuju casy, kdy jsem chodila dom s neprijemnymi pocity, nekdy az tak, ze jsem se loudala, jak to jenom slo, abych tam byla co nejpozdeji.
A ja ani tak nepsala o takovem obycejnem navratu domu, jako ze praca uz skoncila, odpocinu si... Tesit se tak nejak moc-moc, nedockave, chodim z prace cca pul hodky pesky, no a pri nejake nahle vzpomince na to, ze jdu domu, uplne pridam do kroku a na tvari se mi mozna objevi takovy nateseny usmev...
Jo, a nekdy se to zas takovym jinacim zpusobem stava, kdyz si v tasce nesu nejaky prijemny nakup, na ktery se tesim, jak ho vybalim na stole a budu se nad nim kochat pohledem (ev. nad jeho dalsim vyuzitim... )

Ivana napsal(a):

Grainne napsal(a):

i ja .... mam uzasny mrnavy bytecek , akorat , ze neni muj ... ale i tak na mne pusobi nejake zvlastni kouzlo

Já mám právě už konečně svůj byt a to mě naplňuje jakousi jistotou, že už v něm budu žít navždy. Líbí se mi to, že je můj. Mám ráda jistoty, kterých v životě moc není.

no jo , taky bych byla ráda , ale bohužel

Grainne napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

co je jako zvláštního na tom, že se těšíte domů ? to je snad normální, ne ? kam jinam by se měl už člověk těšit, když ne domů ?

někdy se tam netěšíš vůbec

já se netěším, nebo ty se nětešíš

PPavlaa napsal(a):

co je jako zvláštního na tom, že se těšíte domů ? to je snad normální, ne ? kam jinam by se měl už člověk těšit, když ne domů ?

Pomyslela jsem si přesně to samé. Ale já popravdě tuhle diskusi nepochopila , ale tak to mám skoro vždy, když čtu Dorku, tak jí nechápu skoro nikdy, má zvláštní styl psaní a já si vždy pomyslím, jestli si v něčem nejede

LENNNA napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

co je jako zvláštního na tom, že se těšíte domů ? to je snad normální, ne ? kam jinam by se měl už člověk těšit, když ne domů ?

Pomyslela jsem si přesně to samé. Ale já popravdě tuhle diskusi nepochopila , ale tak to mám skoro vždy, když čtu Dorku, tak jí nechápu skoro nikdy, má zvláštní styl psaní a já si vždy pomyslím, jestli si v něčem nejede

souhlasím, píše zvláštně a taky už sjem si (mockrát ) říkala, jestli není sjetá

je pravda, že si člověk kolikrát bere jako samozřejmost věci, který asi samozřejmý až tak nejsou ..