14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
záměrně dávám do uvozovek
včera jsem si koupila a hned přečetla knihu od Murakamiho - Spánek. No a nedá mi spát
Pokud jste nečetli a chcete si přečíst, tak upozorňuji, e dále budu psát o jejím obsahu a prozradím asi i závěr (nerada bych někomu pokazila čtenářský záitek).
Hlavní hrdinka, matka malého dítěte, manelka a ena v domácnosti jednoho dne nemůe usnout. Není unavená a nechce se jí spát, tak tráví noc čtením Anny Kareniny. Tato její nespavost, prokládaná čtením a nočními projíďkami autem, je zvlátní v tom, e ta ena není nijak unavena a dokonce má snad i více síly ne obvykle. Nespí celých 18 dní. Rekapituluje svůj ivot na pozadí tragického osudu Anny Kareniny a je tam spousta paralel. Nudné, prázdné manelství, kde není nic patně, ale vlastně je to jen taková společná prázdnota. Mateřství, které neproívá nijak srdečně, navíc cítí, e brzy, jak dítě bude větí a větí a nebude ji tolik potřebovat, tak u ani ono pro ni nebude tak "důleité". Objevuje svůj starý svět. Neříká, e lituje věcí, kterých se vzdala jako manelka a matka, ale postupně se vrací k těmto oputěným starým zvykům a starost o rodinu je jen automaticky probíhající činnost. Nikdo si nevimne, e nespí a e po nocích čte a co je jetě zajímavějí, nikdo si nevimne, e je s nimi tak nějak "automaticky", zatímco v duchu je u svých knih, nebo si alespoň přeje sek nim co nejdříve vrátit. Zatímco Karenina tenhle "nudný rodinný ivot" opoutí pro Vronského, tato ena z něj utíká ke knihám. Uvauje o tom, co je to smrt, hovoří i o sebevradě Kareniny a kniha končí otevřeně nebezpečnou situací, kdy enu, která stojí v noci sama v autě na parkoviti, napadnou dva mui a jí se nedaří auto nastartovat a v podstatě jen čeká, co se bude dít... svého druhu to lze povaovat za sebevradu, resp.. za sebezabití, ta ena ví, e je to nebezpečné, stát sama v noci na oputěném parkoviti.
Tak nějak jsem kolem obklopená tím, jak by měl člověk usilovat o těstí a naplněný ivot. Nic proti tomu , jen si říkám, jestli to nevytváří jinou prázdnotu. Kdy jsem četla Kareninu, bylo mi líto role, v jaké tehdy eny byly (nebo jak jsem si ji představovala na základě té knihy). Manelka a matka a jiná seberealizace celkem nemoná. Dneska můeme ve, ale stejně, najednou čtu tak trochu sci-fi knihu o japonské matce a manelce současnosti a je to zase taková Anna Karenina...
Co je podle vás "úděl eny"? Člověka? Co byste povaovali za naplněný ivot?
Není tady
Podle mého názoru nic jako "úděl eny" u nás teď není. Nic není předepsáno, není nutné, aby ena byla celý ivot v domácnosti, nechce -li. Ćili je to kadého věc. Není nic zvlátního, kdy si ena najme chůvu a hospodyni a pracuje a není nic zvlátního na tom, kdy se zase naopak rozhodne zůstat s dětmi doma. To je teorie, v praxi samozřejmě kadý z nás zná, e jsou v ivotě situace, které nás třeba donutí jednat určitým způsobemk, ale to nesouvisí s "údělem eny" jako takovým. To je prostě normální ivot.
Naplněný ivot - to je čistě objektivní věc. To, co naplňuje jednoho, nemusí naplňovat druhého. To, co tě naplňuje teď, za rok u Tě naplňovat nemusí. Nad tím bych se vůbec nezamýlela, snad a ve stáří při "rekapitulaci"
Není tady
USILOVAT o těstí - to mi zní hrozně. Takové násilné a urputné.
Stejně jako enský úděl, a u v uvozovkách nebo bez.
Za naplněný ivot povauji ivot, který dělá člověka spokojeným a astným. ádný přesný vzorec není. Nebo kadého dělá spokojeným a vnitřně klidným něco jiného. To je v naí hlavě, v kadém z nás.
Upravil(a) Eva. (17. 1. 2014 19:28)
Není tady
Situace en v Japonsku je naprosto jiná, ne u nás.
Je více podobná situaci Anny Kareniny, ne si vůbec umí představit. Řekla bych, e je dokonce jetě horí....
Není tady
Jsem se asi nedostatečně vyjádřila ;o)
Zkusím si to pro sebe nějak přeformulovat a podat trochu srozumitelněji.
Jinak jsem se pochopitelně neptala na nějaký "obecný" návod toho, jak vést naplňující ivot, spíe jsem zvědavě chtěla nakouknout právě do toho, co si pod tím představujete vy, jako jednotlivci ;o)
Není tady
Nepředstavuji si. Já ho iju.
Není tady
No dobře, tak tedy jak ho ije? ;o)
Není tady
Jsem tady na babinetu u spoustu let a nechce se mi právě tady a teď shrnovat, jak konkrétně ho iju. Není to tu u příli anonymní.
Ale chtěla jsem tím říct, e to není o představování si. Představy jsou jenom představy a skutečnost můe být jiná. Prostě je dobré ít, nechat plynut, najít svůj vnitřní klid. Přijímat, co přichází, nevzpírat se tomu. Umět cítit, kdy nechat věci plynout a kdy je chvíle pro rozhodnutí. A uívat si kadý den, vechna ta malinká a tím veliká nádherná krásna, ze kterých se skládá svět. Nemít klapky na očích, dívat se, vidět a ít.
Těit se z toho, co dostávám.
A někdy si vzít to, co chci. Kdy cítím, e je ta správná chvíle brát.
Upravil(a) Eva. (17. 1. 2014 21:34)
Není tady
rhapsodyinblue napsal(a):
...Nudné, prázdné manelství, kde není nic patně, ale vlastně je to jen taková společná prázdnota..... Neříká, e lituje věcí, kterých se vzdala jako manelka a matka, ale postupně se vrací k ...... oputěným starým zvykům a starost o rodinu je jen automaticky probíhající činnost....... zatímco v duchu je u svých knih,
u svych nesplnenych prani?
..... nebo si alespoň přeje sek nim co nejdříve vrátit......
..... jak by měl člověk usilovat o těstí a naplněný ivot......? ?
Nic proti tomu , jen si říkám, jestli to nevytváří jinou prázdnotu...........
..... Dneska můeme ve, ale stejně............
Upravil(a) Dorka (17. 1. 2014 22:20)
Není tady
rhapsodyinblue napsal(a):
Jsem se asi nedostatečně vyjádřila ;o)
Zkusím si to pro sebe nějak přeformulovat a podat trochu srozumitelněji.
Jinak jsem se pochopitelně neptala na nějaký "obecný" návod toho, jak vést naplňující ivot, spíe jsem zvědavě chtěla nakouknout právě do toho, co si pod tím představujete vy, jako jednotlivci ;o)
ít naplněný ivot tedy pro mě konkrétně a v tuto konkrétní dobu, kdy jsem zdravá já i moji blízcí a kdy máme vichni práci, znamená mít dobré vztahy s lidmi okolo mě - hlavně v rodině - a být si navzájem oporou. Umět si udělat nějakou radost, nemuset se za nic stydět. Nevím, jestli bych to zrovna nazvala "naplněním ivota" - to mi příjde příli patetické, ale jsou to vechno věci, které povauji za důleité. Moc si váím toho, e to tak je, děkuju za to a taky na tom pořád pracuju.
Není tady
Já si myslím, e ít naplněný ivot je o způsobu uvaování. V kadé situaci můu mít pocit prázdnoty a nesmyslnosti svého ivota. Dám příklad: měla jsem manela, kterého jsem moc milovala, dvě krásné, chytré děti, hezký nový byt, kadý rok krásné dovolené jak v zahraničí, tak v Česku, práci, která mě docela bavila, kamarádky, maminku, rodiče manela, které jsem měla moc ráda, zkrátka objektivně krásný a spokojený ivot, v něm mi nechybělo absolutně nic. Jene - onemocněla jsem depresí a tím se mi naprosto změnilo mylení. A můj ivot, jakoto ivot veobecně, mi náhle přiel naprosto nesmyslný, prázdný, k ničemu, bez cíle, bez naplnění. Měla jsem pocit, e jsem v bahně, které mě stahuje dolů, v naprosté tmě bez jakéhokoli světýlka naděje. A jediná cesta z toho ven je moje sebevrada.
Je to tudí úhel pohledu: někdo má objektivně krásný ivot a vidí ho jako zbytečný a prázdný, beze smyslu, někdo má ivot těký a objektivně ne moc příjemný, přesto je spokojen a ije rád. Na ve se dá podívat z té pozitivní i z té negativní stránky. Někdy to člověk ovlivnit nemůe - viz moje nemoc, někdy, pokud je zdravý, tak ano. A v tom to je - v úhlu pohledu.
Upravil(a) Ivana (18. 1. 2014 8:39)
Není tady
Co byste povaovali za naplněný ivot?
To je jednoduchý... takovej, který tý osobě, která ho ije, subjektivně vyhovuje...
Není tady
Judyna napsal(a):
Podle mého názoru nic jako "úděl eny" u nás teď není. Nic není předepsáno, není nutné, aby ena byla celý ivot v domácnosti, nechce -li. Ćili je to kadého věc. Není nic zvlátního, kdy si ena najme chůvu a hospodyni a pracuje a není nic zvlátního na tom, kdy se zase naopak rozhodne zůstat s dětmi doma. To je teorie, v praxi samozřejmě kadý z nás zná, e jsou v ivotě situace, které nás třeba donutí jednat určitým způsobemk, ale to nesouvisí s "údělem eny" jako takovým. To je prostě normální ivot.
Naplněný ivot - to je čistě objektivní věc. To, co naplňuje jednoho, nemusí naplňovat druhého. To, co tě naplňuje teď, za rok u Tě naplňovat nemusí. Nad tím bych se vůbec nezamýlela, snad a ve stáří při "rekapitulaci"
Udel zeny ale v uvozovkach opravdu existuje, ona totiz spolecnost ocekava, ze zena se bude chovat jako spravna zena, a to ze se bude chovat jinak nez muzi. Muzi maji svuj zivot a zeny maji mit taky svuj. V tom je. Rika se tomu stereotyp, velmi moderne receno genderovy stereotyp. A to samozrejme existuje. Do nedavnych let to proste neslo jinak. Smutne je to, ze tohle nerozhodly samy o sobe zeny, ale bylo jim to vicemene "zhora" narizeno.
Neni to o tom, aby zena byla cely zivot v domacnosti. To je nerealizovatelne. Ovsem tvrdit, ze neni nic zvlastniho mit sluzku a chuvu neni a z tak pravda. Znam jednu rodnu, ktera mela par mesicu neco jako chuvu na hlidani deti, protoze byly tri a pani byla tehotna.
Jinak nepovazuji za "nic zvlastniho" si poridit sluzku a chuvu. To je v Cesku sakra zvlastni. A to spis existovalo v dobe, kdyz zeny prave nemely na to jit do prace a emancipace pro ne bohuzel byla nerealizovatelna. Na zenu se pohlizi jinak nez na muze.
Není tady
Ivana napsal(a):
Já si myslím, e ít naplněný ivot je o způsobu uvaování. V kadé situaci můu mít pocit prázdnoty a nesmyslnosti svého ivota. Dám příklad: měla jsem manela, kterého jsem moc milovala, dvě krásné, chytré děti, hezký nový byt, kadý rok krásné dovolené jak v zahraničí, tak v Česku, práci, která mě docela bavila, kamarádky, maminku, rodiče manela, které jsem měla moc ráda, zkrátka objektivně krásný a spokojený ivot, v něm mi nechybělo absolutně nic. Jene - onemocněla jsem depresí a tím se mi naprosto změnilo mylení. A můj ivot, jakoto ivot veobecně, mi náhle přiel naprosto nesmyslný, prázdný, k ničemu, bez cíle, bez naplnění. Měla jsem pocit, e jsem v bahně, které mě stahuje dolů, v naprosté tmě bez jakéhokoli světýlka naděje. A jediná cesta z toho ven je moje sebevrada.
Je to tudí úhel pohledu: někdo má objektivně krásný ivot a vidí ho jako zbytečný a prázdný, beze smyslu, někdo má ivot těký a objektivně ne moc příjemný, přesto je spokojen a ije rád. Na ve se dá podívat z té pozitivní i z té negativní stránky. Někdy to člověk ovlivnit nemůe - viz moje nemoc, někdy, pokud je zdravý, tak ano. A v tom to je - v úhlu pohledu.
Presne, je to jen uhle pohledu a kazdy ma svou realitu. Zalezi na tom, co se v zivote udalo a co se deje.
Není tady
spolecnost ocekava, ze zena se bude chovat jako spravna zena, a to ze se bude chovat jinak nez muzi
Vynechala bych slovo "spravna", protoe pod tím si kadej představuje něco jinýho...
ale to, "ze zena se bude chovat... jinak nez muzi" platilo (a někde dosud platí) hezkejch pár tisíc let. Nakonec i u větiny ostatních ivočichů jsou jasně pozorovatelný rozdíly v chování obou pohlaví ... u nich taky "spolecnost ocekava"?
Upravil(a) helena (18. 1. 2014 9:41)
Není tady
rhapsodyinblue napsal(a):
Jsem se asi nedostatečně vyjádřila ;o)
Zkusím si to pro sebe nějak přeformulovat a podat trochu srozumitelněji.
Jinak jsem se pochopitelně neptala na nějaký "obecný" návod toho, jak vést naplňující ivot, spíe jsem zvědavě chtěla nakouknout právě do toho, co si pod tím představujete vy, jako jednotlivci ;o)
Ja si predstavuju naplneny zivot, jako zivot, ve kterem jsem se nedopustila neceho, za co se musim stydet a kdy jsme nikomu neublizila a nebyla k nekomu zakerna abych ho znicila.
Dalo by se to nazvst, ze moje preference je klidny spanek....
Není tady
Za co se člověk stydí, je také subjektivní. Kadý má mantinely jinde.
Myslím si, e je na světě jen málo lidí, kteří se nikdy za ádný svůj čin nestyděli. e naprostá větina lidí ten svůj mantinel někdy z nějakých důvodů posune, nebo přeskočí.
Ale nejsme tu od toho, abychom soudili. Soudit můe jenom Bůh.
Není tady
Soudit můe jenom Bůh.
A přísluný trestní soud.
Není tady
Judyna napsal(a):
ít naplněný ivot..... znamená mít dobré vztahy s lidmi okolo mě - hlavně v rodině .
Jo, to já taky - a dělat, co mně baví, pokud mono. Někdy tomu brání okolnosti,někdy něco uvnitř - ale myslím, e směřovat k radosti, to je ono.
Whitton píe,e pokud jsi čím dál spokojnějí s tím, jak ije, tak naplňuje plán due. Pokud ne, odchyluje se.....mně to přijde dobrý, tohleto.
Není tady
pokud jsi čím dál spokojnějí s tím, jak ije, tak naplňuje plán due
Tak schválně - kdopak zpochybní "plán due", due an sich a vůbec vekerý plány mahem...
Není tady
lupino, to je hezký.
Myslím, e je to pravdivé.
Není tady
Jo Lupi, asi máme na to podobný názor. Radost je důleitá, proto jsem o ní i psala. Samozřejmě nejlepí, kdy příjde spontánně, ale přiznám se, e kdy "je zle", snaím se ji i plánovat. Nebo lépe řečeno - hledat,nacházet. Takové malé záchytné body - ostrůvky radosti.
Není tady
Myslím si, e kdy člověk ije naplněným ivotem, takovým, kdy se cítí hezky a spokojeně, tak má samozřejmě i radost. Jednu dlouhou permanentní, ne jenom malé ostrůvky.
Prostě jsem spokojená, cítím se hezky a mám radost ze ivota. To patří k sobě.
Není tady
Judyna napsal(a):
Jo Lupi, asi máme na to podobný názor. Radost je důleitá, proto jsem o ní i psala. Samozřejmě nejlepí, kdy příjde spontánně, ale přiznám se, e kdy "je zle", snaím se ji i plánovat. Nebo lépe řečeno - hledat,nacházet. Takové malé záchytné body - ostrůvky radosti.
Bodej ne.............
Helčo, přiznám se, e teď jsem ti nerozuměla to o tom zpochybnění......
Není tady
teď jsem ti nerozuměla... to o tom zpochybnění
To byl takovej soukromej povzdech - nebo moná řečnická otázka bez otazníku... aneb kde se vyloupne někdo, kdo neuvěří, dokud nevloí prst do rány... vlastní...
Není tady