Asi ve 3.-4. tř. jsme při pracovkách (prácku) háčkovali tunýlek (třeba na čelenku, pásek...). Doma jsme z dřevěný roztahovací krabice s věcmi na šití vylovili dřevěnou špulku bez nití (dneska velká vzácnost), tátové nám do ní zarazili 4 hřebíčky (do čtverce) s upilovanýma hlavičkama. Každý hřebík jsme jednou obtočili vlnou a háčkem na háčkování postupně podebírali. Taky se mi to po letech špatně vysvětluje, když zrovna nedržím v jedný ruce dřevěnou špulku a v druhý háček.
Ale ty, Andreo, člověk šikovný a tvořivý, bys na to hned přišla. Otvorem ve spodní části vylézá had. Mě to tak bavilo, že jsem vyrobila hada z druhýho patra až do přízemí.

Upravil(a) vrabčák (25. 1. 2019 20:43)

Seli, to mě těší, že ses na skuhracím zasmála.

Selimo, díky tobě jsem si vybavila hned několik výrobků.
V 1. tř. jsme vystřihovali sáně z papíru s proplétáním na sezení. Omylem jsem je přestřihla, za což jsem se octla sama v kabinetě ve společnosti vycpaných sov, havranů a jiný havěti.
Taky mi utkvěly rukavice z tmavomodrý puntíkovaný teplákoviny. Bavilo mě vyšívání-např. maminkám k MDŽ. Jen mi dodneška není jasný rozdíl mezi kanavou a panamou. Často jsme háčkovali, a to i kluci. Háčkem jsme dobrovolně šermovaly (holky) i o přestávkách.
Kapitola sama o sobě bylo štepování ponožek... Jeden spolužák vystřihl do paty tátovy zánovní vojenský ponožky tak obrovskou díru, že už se zaštepovat nedala.
Na 2. stupni jsme s nadšenou paní učitelkou několik týdnů nadšeně zhotovovali broučky svatojánky-ze dřeva a z látek. Táta mi vyrobil parádní lucerničku, a tak brouček s tykadly v pepito haleně, přepásaný koženým páskem, dlouho u nás v pokojíku, zavěšen pod stropem, sloužil jako lampička.

Díky, Evo, za vysvětlení. Myslela jsem si to, ale jistá jsem si nebyla. Používali jsme tedy hlavně kanavu.
Jo a modurit! Zvířátka z moduritu. To bylo radosti.

Ja enmám až také pekné spomienky-  jednak som nebola (a nie som) veľmi zručná, druhak sa mi väčšina tých vecí tak či onak nepáčila... Kanavu a panamu som používala pod kuratelou starej mamy, ktorá ma naučila nielen vyšívať, ale aj zaštopkať ponožky, trochu háčkovať a clekom obstojne štrikovať. V škole sme na prvom stupni nerobili veľmi nič (aspoň si nič nepamätám), len kreslili a maľovali, a na druhom to obl hlane modurit (vyrobila som jednu uchádzajúcu brošňu), plastelína a chemlon . Čo by ma bolo bavilo, t.j. keramika - ktorú som sa potom učila aspoň trochu ako dospelá - to sme nerobili ani náhodou. V škole sme ešte vyrábali pokus o makramé... to nebolo úplne zlé, ale nemala som veľa trpezlivosti... a učil isme sa obnitkový steh, ktorý som nenávidela ako mor, lebo mi nešiel... A s ním sme vyrábali rukavicu-chňapku, olemované vreckovky s monogramom ( ), vrece na cvičky a podobné blbosti .

Varenie bolo fajn, dielne - väčšinou nie... Mňa bavila angličtina a vlastne aj lsovenčina a ruština... Výtvarka občas, hudobná - len teória, bohužiaľ. Mala som oficiálne zakázané spievať a jediný mne zverený nástroj bol triangel.

Tej poslednej vete (resp. asi dvom) celkom nerozumiem, priznám sa.

Ano, potvrzuji, že sáhnout si na skelnou vatu je opravdu zážitek.

potvrzuji.....když jsme stavěli před............40 lety a vše svépomocí......tak jsem celý víkend strkala skelnou vatu do stropu jako izolaci, měla jsem jí plnou pusu a celou noc se mi navalovalo...........i teď, jen při vzpomínce..........to byly časy

Selima napsal(a):

Eva. napsal(a):

Selima napsal(a):

Tej poslednej vete (resp. asi dvom) celkom nerozumiem, priznám sa.

Asi sis ještě nikdy nesáhla na skelnou vatu Buď ráda

Nerozumela som "odpoledka", resp. súvis so zvyškom informácie.

Odpoledka bude odpolední vyučování ve škole. Alespoň u nás se tomu tak říkalo a do kontextu věty to pasuje.

Ahá,  tak to my sme na zákaldke tuším nemali (s výnimkou nejakých uhoľných prázdnin a následného prichýlenia susednej školy, možno), takže som si to nespojila...

Upravil(a) Selima (6. 2. 2019 11:46)

Skuhrám, že je tu pusto a prázdno............................      

vrabčák napsal(a):

Skuhrám, že je tu pusto a prázdno............................      

Je to škoda, ale lepší už to tady asi nikdy nebude. Ty časy už jsou bohužel pryč, chodilo sem tolik fajn lidí. Také je mi to líto.