PPavlaa napsal(a):

Judyna napsal(a):

Mělo to tak být. Navíc Tvůj tatínek byl jeden z mála, který umřel doma. Málokdo má takové štěstí. Většina lidí skončí v nemocnici a je to tak nezbytné. I náš taťka tam umřel. Doma se dusil, nedokážu si představit nechat ho doma umřít zadušením. Také jsem měla hromadu výčitek. Asi tak rok. Jenže výčitky přicházejí až s novými skutečnostmi, o kterých v té dané chvíli  vlastně nevíme. Přicházejí v době, kdy už nic nového v tomto případě nenastane, hodnotíme jenom minulost. kdybys přece Pavlo věděla, že tatínek ten den umře, nehla by ses od něj.

Ale to je právě to, že zpětně vím, že tušení, že něco přijde, jsem už měla cca od září, října. Určitě znáš takový ten pocit, že něco dopředu víš, tušíš, co přijde. A to ráno to bylo podobný. Akorát jsem si to asi nechtěla připustit, ale vnitřně jsem cítila, že tentokrát to bude jiné, měla jsem strach.
Já už mockrát tenhle svůj vnitřní pocit neposlechla, i když mě to před něčím mělo varovat a pak jsem zjistila, že jsem ho poslechnout měla. Ale jak jsem stará, tak jsem blbá a nedám si říct a nedám.
Všechno to, co se stalo, to, jak jsem ho viděla, když jsem se na něj podívala, co jsem cítila, mě mělo varovat.

Pavlo, toto všechno si říkáš zpětně. Ono tušit a vědět je velký rozdíl.
Netrap se.

Já netušila nic. Taťka šel do nemocnice s nemocnými průduškami a dušností. Nikdo netušil, jak to dopadne. Ani lékař. To až po pitvě se zjistilo, jak vážně nemocný taťka byl.
Až zpětně jsem si uvědomila, že zhruba v tu chvíli, kdy odcházel (dle informace lékaře), mi bylo nevysvětlitelně dobře a měla jsem pocit krásného klidu. Jak předtím už dlouho ne.
To bylo asi moje - naše rozloučení.

A skuhrám, lebo mám nejakú hnufnú virózu.... a musím chodiť do práce.

Barča napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Barča napsal(a):

Ono je klidně možné, že nechtěl, abys byla doma, když bude umírat. Ten den, kdy umírala moje tchýně (doma), byla jsem tam já, moje dcera (její vnučka) a tchán (její manžel). Odpoledne se dcera potřebovala sejít s kamarádkou, aby si od ní převzala nějaké studijní materiály. Jakmile dcera vytáhla paty, zdálo se mi, jakoby se babička vrhla do umírání. Dcera se vrátila asi za hodinu, babička zemřela 5 minut před jejím příchodem. Svým způsobem se ve vnučce viděla, kromě ní měla jen vnuky - hochy, byly si velmi podobné a vnučka se dala na stejná studia a profesi.
Já, ani dědeček jsme jí nevadili, na sklonku života jsme se o ní starali a znali jsme její bolesti a strasti do dna, ale před vnučkou, i když se o ni také starala, i v těch zřídkavých jasných chvílích láskyplně "zamachrovala".

Barčo, tahle možnost, že nechtěl, abych u toho byla, mě napadla taky. Ale nedává mi smysl. Pochopila bych, kdyby nechtěl, aby u toho byl jeho vnuk, že by ho toho chtěl ušetřit.
U mě přece nemusel "machrovat" byla jsem to já, kdo se o ně staral, všechno zajišťoval. Nebylo na co si mezi sebou hrát.
Myslím, že on sám nepočítal s tím, že ten den to přijde. Nenechal by se jinak obléct a nebyl by ochotný se nechat dovézt k lékaři, kam už se teda nedostal.

Rozumím. To, co jsem popsala, byl jeden z možných důvodů mé tchýně, tvůj tatínek mohl mít důvody jiné. A nebo mu na tom nezáleželo, zda tam budeš, nebo ne. Nemusel to považovat za podstatné. Vím o lidech (a zvířatech), kteří si přejí někam se schovat a zemřít o samotě nikým nerušeni..... myslím si ale, že kdyby chtěl, abys tam byla, počkal by na tebe.

Barča napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Barča napsal(a):

Ono je klidně možné, že nechtěl, abys byla doma, když bude umírat. Ten den, kdy umírala moje tchýně (doma), byla jsem tam já, moje dcera (její vnučka) a tchán (její manžel). Odpoledne se dcera potřebovala sejít s kamarádkou, aby si od ní převzala nějaké studijní materiály. Jakmile dcera vytáhla paty, zdálo se mi, jakoby se babička vrhla do umírání. Dcera se vrátila asi za hodinu, babička zemřela 5 minut před jejím příchodem. Svým způsobem se ve vnučce viděla, kromě ní měla jen vnuky - hochy, byly si velmi podobné a vnučka se dala na stejná studia a profesi.
Já, ani dědeček jsme jí nevadili, na sklonku života jsme se o ní starali a znali jsme její bolesti a strasti do dna, ale před vnučkou, i když se o ni také starala, i v těch zřídkavých jasných chvílích láskyplně "zamachrovala".

Barčo, tahle možnost, že nechtěl, abych u toho byla, mě napadla taky. Ale nedává mi smysl. Pochopila bych, kdyby nechtěl, aby u toho byl jeho vnuk, že by ho toho chtěl ušetřit.
U mě přece nemusel "machrovat" byla jsem to já, kdo se o ně staral, všechno zajišťoval. Nebylo na co si mezi sebou hrát.
Myslím, že on sám nepočítal s tím, že ten den to přijde. Nenechal by se jinak obléct a nebyl by ochotný se nechat dovézt k lékaři, kam už se teda nedostal.

Rozumím. To, co jsem popsala, byl jeden z možných důvodů mé tchýně, tvůj tatínek mohl mít důvody jiné. A nebo mu na tom nezáleželo, zda tam budeš, nebo ne. Nemusel to považovat za podstatné. Vím o lidech (a zvířatech), kteří si přejí někam se schovat a zemřít o samotě nikým nerušeni..... myslím si ale, že kdyby chtěl, abys tam byla, počkal by na tebe.

Zvláštní, nechtěl, abych u toho byla, ale po smrti jsem jeho přítomnost dost dlouho cítila. Plus mi o sobě dával vědět i jinak. Nikdo další z rodiny s ním tuhle zkušenost nemá. Nechápu to. Ale třeba to časem samo do sebe něják zapadne.

Jé, to je hezký.

gemi, pěkné. Můj taťka o sobě dával vědět jinak, ale bylo to tak hezké a milé, často si na to vzpomenu, když se mi po něm stýská. Teď už druhý den cítím tak strašnou touhu a potřebu ho obejmout, jako jsem snad nikdy v životě necítila. Nemůžu to ze sebe setřást.

PPavlaa napsal(a):

gemi, pěkné. Můj taťka o sobě dával vědět jinak, ale bylo to tak hezké a milé, často si na to vzpomenu, když se mi po něm stýská. Teď už druhý den cítím tak strašnou touhu a potřebu ho obejmout, jako jsem snad nikdy v životě necítila. Nemůžu to ze sebe setřást.

Tak to urob, v duchu, čo najsilnejšie si to predstav.... predstavy sú silné.

Sel, zkoušela jsem, akorát, že vždycky začnu brečet.

Jess, tohle u mě nefunguje, nezdá se mi o něm. Zdálo se mi jednou, když jsem se ho pokoušela do toho snu přivolat, ale nebylo to dobrý.

vrabčák napsal(a):

Tak jsem si teď přečetla pár příspěvků a zjistila jsem, že na babi se řeší hlavně kočičí záchodky! I po tom, co se sem přestěhovaly a po pár týdnech zas odstěhovaly ty "kočičí Madames". SOS SOS SOS !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Kam jste se ukryli, kde jste schovaný, vy někdejší úžasný přispěvatelé??? To jsme to dopracovali..., skončit na provoněným kočičím WC! SOS SOS SOS SOS SOS SOS !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Hele a věříš, že dnes jsem myslela na to samé, že je to tady poslední tři dny sám ochránce zvířat.

Šmankote,  babičko,   ČARUJ !!!!! 

nebo  se z Babinetu   stane   dočista  ZVĚŘINEC  ...... ale  bez zvířat,  jenom  se   smradem ..... 

Andy,

furt lepší  nápad,  než .... 

P.S. :    k háčkování   od  začátku,   a  zároven   proti   různým     /ne/stavům  začni řetízkem, -- jenže -jak ho mám popsat-

holky,   kde jste  kdo,   jak  popsat  řetízek,   event. krátký a dlouhý  sloupek   SLOVEM    ?

tak to jo, Andrejko,  ty krátké nebo dlouhé sloupky se "připojují" vpichem do řetízkového oka předchozí   řady ...


uf,  tohle fakt neumím  popsat    bez  ukázání  na "živo"    škoda že nejsi z Brna ...   háčky i materiál na pokusy  bych  našla ... a nějakou názornou  ukázku  třeba ujímek,   na konci řady, ..  ono to je  potřeba   vidět,  nic složitého  to potom není