14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Eva. napsal(a):
Je to opravdu bezmoc, Andrejko.
Moje maminka má silnou cukrovku, u hodně let. Má si 4x denně píchat inzulín. Ale obáváme se, e to poctivě nedělá. To by s ní musel být člověk 24 hodin denně, ale sestry chodí do práce a já taky a jsem bohuel daleko. Je těké dívat se i na to, jak její domácnost, domeček, pustne. Byla vdy tak pořádkumilovná. A teď jen sedí, dívá se z okna a nedělá doma téměř ádnou práci, i kdy ji to zdraví jetě dovoluje. I by se tak zabavila. A kdy jí uklízí sestry, (chodí za ní kadý den, bydlí blízko) anebo já, kdy přijedu, tak je na nás zlá, nepřeje si to. Ona k nám, tatínkovi i své mamince, mé milované babičce, která s námi ila, nebyla moc vlídná nikdy, ale teď je to jetě čím dál tím horí. A neustále sestrám, i mně do telefonu vytahuje kostlivce ze skříně, co jsme kdy udělaly patně. Tak to bylo vdy, nepochválila, jen hanila. Ale teď je to jetě mnohem horí. Je těké dívat se, jak se jí osobnost jetě více mění k horímu.
Ani se mi tam kvůli tomu nechce moc často jezdit, jak to podrývá mou psychiku, jak je (nejenom) na mě zlá. Jsem podle ní patná a k ničemu, protoe se se mnou můj mu rozvedl. Ale aspoň občas se z povinnosti přinutím, abych jela... Přece jenom, je to máma.
Potřebovala jsem se někde vypsat.
Ach Evo., to je hrozně těké, přijmout to nepřijetí. Začala jsem mít dojem, e to souvisí s dospělostí, srovnat se s tím. A i kdy se cítím dospělá a srovnaná, tuím, e se to na mě, na mém ivotě minulém i budoucím nesmazatelně podepsalo.
Můe si říct, e k mamince se asi někdo choval hůř, ne ona k vám, e má patné zkuenosti, a odpustit jí. To ale neznamená, e ti to jinak pomůe. Jediné, co ti můe udělat radost, e tyhlety patné dědičné rodinné vlastnosti, tu patnou karmu můe TY přeruit. Zkouela jsi rodinné konstelace?
(Pro upřesnění - u mě nejde o maminku)
Není tady
Andrejko, má pravdu. Ten pocit nespravodlivosti, e zomreli tak mladí, som cítila tie, len som na to u zabudla. U som sa s tým zmierila. Bola som chvížu dospelá, moji rovesníci rieili iné veci, bolo mi to vtedy žúto. Ubehlo 10/13 rokov a čím ďalej tým viac rovesníkov u to riei a ja si hovorím, e aspoň toto zlé u mám prekonané, aj keď je to človeku žúto svojím spôsobom stále.
Uf, ale zrovna včera naiel mu v jednej starej knihe list od nich pre mňa z pred 15 rokov. Tú knihu som pritom predtým viackrát listovala. Nechápem to, neviem, čo mi tým chce vesmír poveda. V tom liste ma ukžud ňovali, e vetko dobre dopadne a chceli mi ho posla do nemocnice, kde som bola s dieaom. Trochu ma to desí, e sa teraz objavil.
Není tady
Barča napsal(a):
Ach Evo., to je hrozně těké, přijmout to nepřijetí. Začala jsem mít dojem, e to souvisí s dospělostí, srovnat se s tím. A i kdy se cítím dospělá a srovnaná, tuím, e se to na mě, na mém ivotě minulém i budoucím nesmazatelně podepsalo.
Můe si říct, e k mamince se asi někdo choval hůř, ne ona k vám, e má patné zkuenosti, a odpustit jí. To ale neznamená, e ti to jinak pomůe. Jediné, co ti můe udělat radost, e tyhlety patné dědičné rodinné vlastnosti, tu patnou karmu můe TY přeruit. Zkouela jsi rodinné konstelace?
(Pro upřesnění - u mě nejde o maminku)
Barčo, rodinné konstelace jsem nezkouela. Přemýlela jsem u nad nimi, ale cítím, e je nyní nechci podstupovat.
Nemůu říct, e bych mamince neodpustila. Ale o tom to není. Já se kontaktu s ní vyhýbám, protoe její řeči, její negativitu nedokáu ustát bez toho, aby mě to psychicky nezasáhlo. Hodně mi to ubírá energii. A změnit se ona u nezmění. Spí se to jetě zhoruje. Pokud jsem daleko, cítím se v bezpečí a po telefonu to dokáu ustát anebo se rozloučím, kdy je toho moc. Ale při osobním setkání bych musela odejít a to leckdy nejde.
Není tady
Rozumím. Zbývá jen najít to u sebe a nepokračovat - straně těké!
Není tady
Mne kontelácie - respektíve rodinné mapy - hodne pomohli, ale mala som trochu iný problém, aj keď istá miera neprijatia (a tie nielen voči mne) tma bola tie.... Je to lepie, nielen objektívne (paradoxne u nás starnutie skôr trochu obrúsilo hrany), ale hlavne zmenou môjho náhžadu a postoja - nielen rozumového, ale aj emocionálneho. Ale je to ete stále ivý proces; a je fakt, e vežmi dlho s naimi tie nezvyknem by spolu. A je to, mám dojem, obojstranné.
Není tady
Ono,nic jineho nepomuze nez se s tim smirit jak se k nam rodice chovaji.Muj otec vzdycky uprednostnoval brachu i presto,ze bratr ho vubec nebere a nemluvi s nim,uz par let.Presto,po me chtel,abych platila vetsi castku za bydleni nez on,doslo k nam k obrovske hadce kde me otec vyhrozoval vydededim a ja byla nucena vse resit pres pravnika a dokazat otci,ze pravdu nema.Presto ta jeho opici laska k synovi je tak velka,ze on osobne sel vynadat pravnikovi.Bydlime v jednom dome,nikdo se tam s nikym nebavi,otec me neodpovi ani na pozdrav.Zpocatku me to dost vadilo jak se muj orec zachoval.Dnes me to nechava zcela chladnou a uvedomila jsem si,ze mam sve deti kteri me miluji,ze mam s nima zcela jiny vztah nez moje rodice se mnou.Ze kdyz maji deti nejake trapeni jsem to ja koho prvniho vyhledaji.I kdyz mam syna ted daleko jsem s nim denne v kontaktu i s jeho pritelkyni.Nedovedu si predstavit,ze bych uprednostnovala jedno dite pred druhym.Beru danou situaci tak jak je,na jakoukoliv napravu je,uz da se rict pozde.Vetu kterou jsem od sveho otce slysela mezi 13-14 rokem me zni v usich spoustu let-tuhle holku ja jsem nikdy rad nemel-.Casto jsem si kladla otazku co tak mala holka musela udelat hrozneho,ze tohle rodic vypusti z ust.Ptala jsem se na to i sve tety jestli o necem nevi proc to tak je....otcovo jsem vlastni,protoze jsem mu podobna,nic jineho me nenapada.
Upravil(a) eremuruss (22. 11. 2018 9:10)
Není tady
erem, to má pravdu.
Jen se smířit s tím, jak se k nám rodiče chovají.
Není tady
Selima napsal(a):
Mne kontelácie - respektíve rodinné mapy - hodne pomohli, ale mala som trochu iný problém, aj keď istá miera neprijatia (a tie nielen voči mne) tma bola tie.... Je to lepie, nielen objektívne (paradoxne u nás starnutie skôr trochu obrúsilo hrany), ale hlavne zmenou môjho náhžadu a postoja - nielen rozumového, ale aj emocionálneho. Ale je to ete stále ivý proces; a je fakt, e vežmi dlho s naimi tie nezvyknem by spolu. A je to, mám dojem, obojstranné.
Selimo, asi to tak bude - změna vlastního náhledu a postoje.
Já u v sobě nemám vztek, odpustila jsem.
Kdy s maminkou mluvím, snaím se být vstřícná a neagresivní, nekomentovat a neodporovat, jen ji prostě vyslechnout. Ale někdy je to hodně těké, poslouchat po x-té, co jsem kdy udělala patně, e ona si to moc dobře pamatuje atd. Často vytahuje "ze skříně" věci, které já si vůbec nepamatuji, e bych "provedla", spoustu drobností, kterými bych se u nikoho nezabývala, ale pro ni jsou ty drobnosti, co jsem podle ní provedla, do nebe volající smrtelné hříchy z mé strany Přemýlí celý ivot o negativech, vidí jen to, co je (podle ní) patné. Nevidí to, co je dobré. Přijde nám se sestrami, e ona si v tom negativu prostě lebedí. e to potřebuje k ivotu. Ale e tím otravuje ivoty nám, to si neuvědomuje. No co u, jen to přijímat, e je jaká je a pokud nás to příli dusí, tak v tu chvíli odcházet. Nevím, co lepího bychom mohly dělat, aby nás to její negativno nezadupalo. Abychom nezačaly znovu přemýlet o tom, co kdy jsme opravdu tak patné, jak nás nae maminka vidí. To je pak cesta k těké depresi.
Není tady
E+E, neměly a nemáte to zrovna jednoduchý...
Není tady
Holky, to je smutné, co píete......asi se někteří rodí s takovými dispozicemi - Evo, tvoje maminka mi podle toho, co píe, připadá jako typický energetický upír......pokud jde o cizí lidi, lze se od nich odstřihnout, horí je, kdy jde o matku. I tam bych si asi vybudovala nějakou ochrannou hráz, protoe tě to evidentně hodně poznamenalo a myslím, e člověk má právo chránit si svůj ivot a bránit se tomu i v případě, e jde o rodiče. Asi bych omezila styky na minimum, odstřihla se, ani matka si tohle nemůe ke svým dětem dovolit a měla by na sobě v tomto zapracovat stejně, jako to dělá ty a tvé sestry. Moná je tvoje maminka taky produktem takové výchovy, jakou pak "dopřála" svým dcerám a nedokázala "překročit svůj stín".
Erem, je dobře, e ses přes to dokázala přenést a sama má se svými dětmi hezké vztahy. To je toti v ivotě nejvíc......
Jsi silná enská, přestoe to tak moná na první pohled nevypadá......... jde si k cíli prostě svou cestou, ale hlavní je, e se ho dobere.
Já si taky občas kladu otázku, co jsem mohla v případě svých dětí dělat jinak a líp........vdycky se asi nějaké pochyby najdou, přestoe ty děti evidentně nejeví známky nějaké psychické újmy a vztahy v rodině jsou napříč generacemi moc hezké.........máte to taky tak?
Není tady
Jestli máme pochyby i v případě, e je ve v pořádku? Tak to myslí?
Tak v tom případě já ne. A to jsem dost pochybovačný (hlavně o sobě) člověk a v hodně případech si říkám, e jsem měla něco udělat jinak. Ale v tomto případě ne. A teď, díky moná patně pochopené otázce, jsem si to uvědomila a sama se tomu divím.
Můj syn mě řekla bych ve vech směrech převyuje (snad kromě pořádku a dochvilnosti) a spí si říkám, jak to, e právě já mám takové těstí, e se mi narodil zrovna on. Omlouvám se za to, e to zní moná nějak nabubřele, ale takhle to cítím.
Není tady
Mio a Judyno,
Není tady
mia napsal(a):
Holky, to je smutné, co píete......asi se někteří rodí s takovými dispozicemi - Evo, tvoje maminka mi podle toho, co píe, připadá jako typický energetický upír......pokud jde o cizí lidi, lze se od nich odstřihnout, horí je, kdy jde o matku. I tam bych si asi vybudovala nějakou ochrannou hráz, protoe tě to evidentně hodně poznamenalo a myslím, e člověk má právo chránit si svůj ivot a bránit se tomu i v případě, e jde o rodiče. Asi bych omezila styky na minimum, odstřihla se, ani matka si tohle nemůe ke svým dětem dovolit a měla by na sobě v tomto zapracovat stejně, jako to dělá ty a tvé sestry. Moná je tvoje maminka taky produktem takové výchovy, jakou pak "dopřála" svým dcerám a nedokázala "překročit svůj stín".
Erem, je dobře, e ses přes to dokázala přenést a sama má se svými dětmi hezké vztahy. To je toti v ivotě nejvíc......
Jsi silná enská, přestoe to tak moná na první pohled nevypadá......... jde si k cíli prostě svou cestou, ale hlavní je, e se ho dobere.
Já si taky občas kladu otázku, co jsem mohla v případě svých dětí dělat jinak a líp........vdycky se asi nějaké pochyby najdou, přestoe ty děti evidentně nejeví známky nějaké psychické újmy a vztahy v rodině jsou napříč generacemi moc hezké.........máte to taky tak?
Cim jsem starsi tim vic si uvedomuju jak moc jsou dulezite chvilky s mými detmi.Proto si s dcerou davame k vanocum wellnes,aby jsme spolu travili cas a je nam spolu dobre,mozna si to nahrazuju tim,ze ja nic takoveho s rodici nedelala.Udelat si nejakou radost,nekam ject,nebo si jit sednout do cukrarny.Nenucene jenom proto,ze to chceme obe.
Není tady
Judyna napsal(a):
Můj syn mě řekla bych ve vech směrech převyuje (snad kromě pořádku a dochvilnosti) a spí si říkám, jak to, e právě já mám takové těstí, e se mi narodil zrovna on. Omlouvám se za to, e to zní moná nějak nabubřele, ale takhle to cítím.
Judyno, nepřijde mi, e by to od tebe bylo nabubřelé.
Mám to stejně s mým synem. Jsme si i duevně velmi blízcí, rozumíme si beze slov.
S dcerou to tak nemám. Je tak jiná, ne syn. Nerozumím jí. Nerozumíme si. Chtěla bych se jí přiblíit, ale nevím jak. Přemýlím často, co jsem ve vztahu s dcerou měla dělat jinak. Ona je povahově hodně po svém tatínkovi a u toho jsem často cítila, jak jsme si duevně velmi vzdáleni, jak jsme rozdílní.
Není tady
Evo, určitě jsi dělala to, co jsi v dané chvíli povaovala za nejlepí. Tak, jako kadý běný rodič. Ale geny, ty hrají velkou roli. Proto píu o tom, e jsem měla těstí. Myslím si, e i kdy výchova a prostředí mají velký význam, tak ne tak velký, jako geny.
S dcerou máte před sebou dlouhou cestu a je moné, e s věkem se to spraví - tak, jako u nás. Ani já jsem si s mamkou nerozumněla, v podstatě to trvá dodnes, ale ony hrany se časem obrousí a přibývající věk nám oběma prospěl. I kdy je to z velké části tím, e já jsem s ní přestala bojovat. A i přes tu nai rozdílnost jsem vdy věděla, e mě má moc ráda a e mi ochotně pomůe, kdy budu potřebovat. A taky u má svůj věk a kdy jsem před časem zjistila, e nae občasné hádky u patně snáí, tak hodně ustupuju, abych jí neublíila. I kdy někdy v duchu počítám snad do tisíce :-)
Není tady
Tos napsala krásně, Judyno. Děkuji ti za to. Je to pro mě dalí podnět k přemýlení.
Mám dceru moc ráda a jsem tu vdy pro ni, kdy bude potřebovat. Ví, e se můe na mě obrátit.
Ale z druhé strany, od maminky to tak necítím, e by tu pro mě byla. Určitě mě má svým zvlátním způsobem ráda. Ale kdy jsem ji potřebovala, kdykoliv a nejvíce před dvanácti lety, kdy jsem trpěla těkou depresí, kdy jsem ji prosila, aby přijela, aspoň na pár dní, tak nemohla. Protoe - kdo by krmil slepice. A přitom byl doma tatínek, a byla bych ráda, kdyby byli přijeli oba. A slepice by krmila sestra, která bydlí asi 100 metrů od naich. Nezlobím se na ni. Jenom mi to bylo líto.
Upravil(a) Eva. (23. 11. 2018 21:03)
Není tady
To věřím, e ti to bylo líto.
To jsou takové opravdu nepochopitelné věci. To má jako třeba u nás - před asi měsícem mě málem trefil lak, kdy mamka pronesla, e bych bráchovi měla DÁT nějaké peníze, jeliko potřebuje auto a nemá na něj. A můj syn by měl pomoct taky, protoe my peníze máme. Opravdu jsem několikrát polkla,ne jsem jí začala vysvětlovat, e já auto taky nemám, plat mám teď o hodně nií a úspory mám proto, e na rozdíl od bráchy, který měl plat vdy vyí ne já, s penězi hospodařím. A syn si bude pořizovat bydlení, kvůli kterému se bude zadluovat. To jsem se teda musela hodně dret, abch jí v klidu řekla, e to nepřipadá v úvahu, ale e kdy si řekne, tak mu půjčím. Ona to prostě brala tak, e on chudák teď potřebuje, my máme, tak co.
Není tady
Eva. napsal(a):
Judyna napsal(a):
Můj syn mě řekla bych ve vech směrech převyuje (snad kromě pořádku a dochvilnosti) a spí si říkám, jak to, e právě já mám takové těstí, e se mi narodil zrovna on. Omlouvám se za to, e to zní moná nějak nabubřele, ale takhle to cítím.
Judyno, nepřijde mi, e by to od tebe bylo nabubřelé.
Mám to stejně s mým synem. Jsme si i duevně velmi blízcí, rozumíme si beze slov.
S dcerou to tak nemám. Je tak jiná, ne syn. Nerozumím jí. Nerozumíme si. Chtěla bych se jí přiblíit, ale nevím jak. Přemýlím často, co jsem ve vztahu s dcerou měla dělat jinak. Ona je povahově hodně po svém tatínkovi a u toho jsem často cítila, jak jsme si duevně velmi vzdáleni, jak jsme rozdílní.
Ja som si tie asi s otcom bliia ako s mamou (a ona si je bliia s brachom, myslím), ale beriem to ako fakt, nie ako ujmu. Porozumie si s ňou ma stojí viac síl a hlavne v poslednom čase je to z jej strany trochu tuhie, ale zasa si hovorím, e nás to (ideálne obe) môe niečo nauči a posunú nás ďalej. Mám ju rada, ako síce hodne vzdialenú, ale zasa niečím blízku planétu... a naučila ma vychádza aj s žuďmi, ktorí sú úplne iní ako ja a inak aj komunikujú. A hžada to, čo nás spája, a nie to, čo nás rozdežuje.
Není tady
Seli, skvělý.
Není tady
Judyna napsal(a):
Jestli máme pochyby i v případě, e je ve v pořádku? Tak to myslí?
Tak v tom případě já ne. A to jsem dost pochybovačný (hlavně o sobě) člověk a v hodně případech si říkám, e jsem měla něco udělat jinak. Ale v tomto případě ne. A teď, díky moná patně pochopené otázce, jsem si to uvědomila a sama se tomu divím.
Můj syn mě řekla bych ve vech směrech převyuje (snad kromě pořádku a dochvilnosti) a spí si říkám, jak to, e právě já mám takové těstí, e se mi narodil zrovna on. Omlouvám se za to, e to zní moná nějak nabubřele, ale takhle to cítím.
ano, tak to myslím.......teď si v souvislosti s mými vnoučaty tak nějak říkám, e jsem k nim jiná, ne jsem byla k mým dětem.....uvolněnějí, tolerantnějí, spontánnějí, moná i laskavějí.....ale asi to bude věkem a nabytými ivotními zkuenostmi, větím nadhledem.....a taky tím, e je zodpovědnost za ně na jejich rodičích, take si je víceméně jen uívám.
Taky si říkám, e jsou moje děti asi vyzrálejí a mají větí nadhled, ne jsem měla já v jejich věku, ale moná to je tím, e je jiný svět, rychlejí, v něčem náročnějí.......jsem za ně taky moc ráda, jací jsou.
Není tady
Selima napsal(a):
Eva. napsal(a):
Judyna napsal(a):
Můj syn mě řekla bych ve vech směrech převyuje (snad kromě pořádku a dochvilnosti) a spí si říkám, jak to, e právě já mám takové těstí, e se mi narodil zrovna on. Omlouvám se za to, e to zní moná nějak nabubřele, ale takhle to cítím.
Judyno, nepřijde mi, e by to od tebe bylo nabubřelé.
Mám to stejně s mým synem. Jsme si i duevně velmi blízcí, rozumíme si beze slov.
S dcerou to tak nemám. Je tak jiná, ne syn. Nerozumím jí. Nerozumíme si. Chtěla bych se jí přiblíit, ale nevím jak. Přemýlím často, co jsem ve vztahu s dcerou měla dělat jinak. Ona je povahově hodně po svém tatínkovi a u toho jsem často cítila, jak jsme si duevně velmi vzdáleni, jak jsme rozdílní.Ja som si tie asi s otcom bliia ako s mamou (a ona si je bliia s brachom, myslím), ale beriem to ako fakt, nie ako ujmu. Porozumie si s ňou ma stojí viac síl a hlavne v poslednom čase je to z jej strany trochu tuhie, ale zasa si hovorím, e nás to (ideálne obe) môe niečo nauči a posunú nás ďalej. Mám ju rada, ako síce hodne vzdialenú, ale zasa niečím blízku planétu... a naučila ma vychádza aj s žuďmi, ktorí sú úplne iní ako ja a inak aj komunikujú. A hžada to, čo nás spája, a nie to, čo nás rozdežuje.
I u nás byl tatínek tak nějak "citovějí", bezprostřednějí, ne mamka....tu to naučily a její vnučky......dokázaly ji jaksi uvolnit a zbavit zaitých vzorců chování nebo co, je teď mnohem uvolněnějí ne bývala a samé jí to moc svědčí....
Není tady
mia napsal(a):
Judyna napsal(a):
Jestli máme pochyby i v případě, e je ve v pořádku? Tak to myslí?
Tak v tom případě já ne. A to jsem dost pochybovačný (hlavně o sobě) člověk a v hodně případech si říkám, e jsem měla něco udělat jinak. Ale v tomto případě ne. A teď, díky moná patně pochopené otázce, jsem si to uvědomila a sama se tomu divím.
Můj syn mě řekla bych ve vech směrech převyuje (snad kromě pořádku a dochvilnosti) a spí si říkám, jak to, e právě já mám takové těstí, e se mi narodil zrovna on. Omlouvám se za to, e to zní moná nějak nabubřele, ale takhle to cítím.ano, tak to myslím.......teď si v souvislosti s mými vnoučaty tak nějak říkám, e jsem k nim jiná, ne jsem byla k mým dětem.....uvolněnějí, tolerantnějí, spontánnějí, moná i laskavějí.....ale asi to bude věkem a nabytými ivotními zkuenostmi, větím nadhledem.....a taky tím, e je zodpovědnost za ně na jejich rodičích, take si je víceméně jen uívám.
Taky si říkám, e jsou moje děti asi vyzrálejí a mají větí nadhled, ne jsem měla já v jejich věku, ale moná to je tím, e je jiný svět, rychlejí, v něčem náročnějí.......jsem za ně taky moc ráda, jací jsou.
Mio, já teda vnoučata jetě nemám, ale myslím, e to co píe je naprosto v pořádku, protoe role rodičů a prarodičů jsou úplně jiné. A podle toho, co píe, ses z role dobrého rodiče dostala do role dobrého prarodiče. To je fajn, ne?
Není tady
A vůbec - kde je Helena? Já jsem teda taky měla absenci, to je fakt.
Snad se jí nepřihodilo nic zlého a je zdravá.
Není tady
mia napsal(a):
Selima napsal(a):
Eva. napsal(a):
Judyno, nepřijde mi, e by to od tebe bylo nabubřelé.
Mám to stejně s mým synem. Jsme si i duevně velmi blízcí, rozumíme si beze slov.
S dcerou to tak nemám. Je tak jiná, ne syn. Nerozumím jí. Nerozumíme si. Chtěla bych se jí přiblíit, ale nevím jak. Přemýlím často, co jsem ve vztahu s dcerou měla dělat jinak. Ona je povahově hodně po svém tatínkovi a u toho jsem často cítila, jak jsme si duevně velmi vzdáleni, jak jsme rozdílní.Ja som si tie asi s otcom bliia ako s mamou (a ona si je bliia s brachom, myslím), ale beriem to ako fakt, nie ako ujmu. Porozumie si s ňou ma stojí viac síl a hlavne v poslednom čase je to z jej strany trochu tuhie, ale zasa si hovorím, e nás to (ideálne obe) môe niečo nauči a posunú nás ďalej. Mám ju rada, ako síce hodne vzdialenú, ale zasa niečím blízku planétu... a naučila ma vychádza aj s žuďmi, ktorí sú úplne iní ako ja a inak aj komunikujú. A hžada to, čo nás spája, a nie to, čo nás rozdežuje.
I u nás byl tatínek tak nějak "citovějí", bezprostřednějí, ne mamka....tu to naučily a její vnučky......dokázaly ji jaksi uvolnit a zbavit zaitých vzorců chování nebo co, je teď mnohem uvolněnějí ne bývala a samé jí to moc svědčí....
Tak v mem pripade byli oba mi rodice studeny,neznam pohlazeni ani pochvalu.Detstvi plynulo pro me i pro bratra bez tohoto.
Není tady
My jsme se sestrami rády, e s námi bydlela nae zlatá babička. Ta nás vychovávala od malička, milovala nás, dala nám hodně lásky a pohlazení.
Není tady