Dneska je 13. a mě se evidentně nedaří. Stalo se co jsem nechtěla a již to nevezmu zpět. Přišla jsem domů a hned běžím do koupelny. Když jsem otevřela dveře, byl tam syn, seděl na vaně a onanoval. Nevím, kdo byl víc překvapený, asi jsem měla dělat jako by nic, ale já to ještě "vylepšila", že jsem o tom když vyšel z koupelny, začala mluvit. Chtěla jsem mu říct, že se nemusí cítit trapně, že mě to mrzí a tak, až jsem se do toho zamotala a teď si připadám jako kdyby načapal on mě. Mám o tom už mlčet, nebo co byste udělaly vy?

Mlčela bych.

Petra_Myska napsal(a):

No teď už mi nic lepšího nezbývá. Pohnojila jsem to už dost.

ono byla nějaká lepší možnost než mlčet?
co tě to napadlo s ním to rozebírat? čeho jsi chtěla dosáhnout?

Prosím tě, neřeš to. Je to normální a dělá to každý.

Petra_Myska napsal(a):

dusička napsal(a):

Prosím tě, neřeš to. Je to normální a dělá to každý.

To vím, ale já všechno moc prožívám. Takže asi tak.

Se nudíš ne? Nebo nemáš nic jiného na práci než rozebírat onanování syna?

Petro,
řeknu ti to tak, jak to vidím já. Tím, že jsi se synem sama, vznikla mezi Vámi taková aliance. A možná, že ten vztah přerostl v něco víc než jen vztah mezi matkou a synem. Možná se z toho stal vnitřně vztah matky se synem. Já bych v prvé řadě řešila u psychologa sama sebe, a to upřímně, aniž by sis něco nalhávala. Ale samozřejměm to tak vůbec být nemusí, psycholog nejsem.

Petra_Myska napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Petro,
řeknu ti to tak, jak to vidím já. Tím, že jsi se synem sama, vznikla mezi Vámi taková aliance. A možná, že ten vztah přerostl v něco víc než jen vztah mezi matkou a synem. Možná se z toho stal vnitřně vztah matky se synem. Já bych v prvé řadě řešila u psychologa sama sebe, a to upřímně, aniž by sis něco nalhávala. Ale samozřejměm to tak vůbec být nemusí, psycholog nejsem.

Já už nejsem sama, mám přítele, který ale s námi nebydlí a chodí k nám jenom o víkendech. Tohle je super, přítel si se synem moc rozumí a já na syna i občas "žárlím" za to, že se s přítelem po večerech dívají na sport v tv. Tohle ale není problém, jsem ráda, že si rozumí, přítel je moc hodný na mě i na syna. Možná by chtělo, aby s náma již bydlel natrvalo, ale problém je v tom, že je stejně pořád na cestách a domů přijíždí v noci. Ty víkendy si drží a věnuje se nám. Všechno bylo v pohodě, týden jsem byla na dovče s přítelem, týden jsme byli všichni tři, prostě taková rodinná idylka. Te´d jsem ho během dvou dnů přistihla onanovat (syna) a mě se zdá, že to dělal schválně tak abych ho viděla. Tohle jsou chvíle, že nevím jak reagovat. Sama taky masturbuju, ale hlavně tak aby mě nikdo neviděl, tohle zavání exhibicionismem. Včera jsem mu řekla ať se zavírá, tak snad bude klid.

Petro, neřeš to, každý přece onanujeme a masturbujeme, tak ho nech žít. Až si najde holku, tak ho to omrzí a bude zase dělat jiné věci. vždyť tohle je život:lol:

a už má syn  nějakou lásku?

Tak to je dobře, jen bych asi byla ostražitá i dál, je starší a může  leccos umět skrývat. Nechci strašit. Ale i to Tě jistě napadlo.

Eva. napsal(a):

Petra_Myska napsal(a):

rudolf napsal(a):

a už má syn  nějakou lásku?

Něco se rýsuje, ale já jsem hlavně ráda, že se srovnal. Jeden čas jsem si myslela, že s ním budu běhat po doktorech, ale naštěstí je to za náma. :-)

A co ty? Syn není na řadě s láskou, je ještě skoro dítě. Jsi ještě pořád sama se synem?

Mám přítele a právě i díky jemu jsme to zvládly. Jsem šťastná a doufám,  že to vydrží. :-)

Eva. napsal(a):

Petra_Myska napsal(a):

rudolf napsal(a):

a už má syn  nějakou lásku?

Něco se rýsuje, ale já jsem hlavně ráda, že se srovnal. Jeden čas jsem si myslela, že s ním budu běhat po doktorech, ale naštěstí je to za náma. :-)

A co ty? Syn není na řadě s láskou, je ještě skoro dítě. Jsi ještě pořád sama se synem?

Mám přítele a právě i díky jemu jsme to zvládly. Jsem šťastná a doufám,  že to vydrží. :-)

Ahoj, jsem Petra co tady před 8 lety založila toto téma. Protože jsem tady strašně dlouho nebyla, zapomněla jsem jak se mám přihlásit a tak jsem zase nová uživatelka. Teď si to tady čtu a jsme ráda, že jsem některé rady neuposlechla a syna nechala žít bez návštěv psychologa. Nyní už se mnou nebydlí má hodnou přítelkyni a já se těším na vnoučátka. Jeho "úchylky" se na něm nyní nijak neprojevují a když si na to s odstupem vzpomenu, tak se i někdy usmívám.

Upravil(a) Petra_Myska2 (4. 11. 2020 11:56)