začít tím, že se smíříš s možností samoty. Myslím, že to , že se bojíš, že zůstaneš sama tě neustále žene do rozhodnutí, kterých pak lituješ nebo se obrátí proti tobě. Až se zbavíš toho strachu, teprve najdeš řašení.

Já bych si nechala oba. Pánové to taky tak vedou, ne?

Predstav si samu seba o 10-15-20 rokov: s jedným mužom alebo druhým... No a potom sa rozhodni a s jedným sa rozlúč. Ale je to rada bez záruky, to je fakt.

Baru71 napsal(a):

majkafa: ano,máš pravdu,už jsem tady psala.A asi jsem se opravdu potřebovala spálit,určitě jsem si to zasloužila,je mi nanic z toho,jak lžu a ubližuju lidem,který mám ráda.Už tolikrát jsem to chtěla s přítelem ukončit,ale prostě to nějak nedokážu...pořád ho mám ráda a taky mám strach z důsledků a pak jak píše Agewa se ženu do něčeho,co se zákonitě musí obrátit vůči mě.
Ničí mě má vlastní nerozhodnost,jak mám zjistit,s kým chci být,mám je ráda oba...až teprve nedávno jsem si uvědomila, že chci zůstat s manželem,ale zase je tam strach,jestli je to správné rozhodnutí,jestli nebudu litovat.Ale to nikdo dopředu neví.A jak se zbavit strachu,že zůstanu úplně sama...to opravdu nevím.

Řekla bych to milencovi jaká je pravda. PRostě se něco zlomilo a chceš zůstat u manžela. Konec. Bude ho to trápit, bude třeba na Tebe naštvaný, chce to od Tebe odvahu a nepřetvařovat se . Držím pěsti, to zvládneš. Hlavně že už víš, co chceš.

Ano, sklízíš, co jsi zasela.
Ale oba pánové "seli" s tebou, vpašovali ti do té tvé setby i svoje vlastní semínka, takže i oni si zalouží sklízet s tebou.
Pokud jim necháš to, co je jejich a nebudeš tak hloupá, že budeš celou sklizeň chtít unést ty sama, situace se po čase srovná.
Pokud je ale budeš dál ponižovat svým lhaním a kličkováním, nejspíš ti to oba pěkně "spočítají" a ty si "odskáčeš" i to, co bys nemusela, protože to je jejich
Nech jim to.
A omlouvat se nemáš za co, oba dali jasnou objednávku - jeden svou nevěrou, druhý ochotou tě "utěšovat" a "milovat až k nenávisti".
Stačí jen projevit lítost, že to takhle dopadlo, protože jsi jistě neplánovala jednomu či druhému ublížit, že?
Tak nedovol ani jim, aby ubližovali tobě.
Nenech se zahnat do kouta a buď jen sama sebou.

Moc děkuji všem za názory...
Pandorraa: určitě jsem neplánovala nikomu ublížit a moc mě mrzí, jak všechno dopadlo...nějak jsem prostě nepřemýšlela, jak to všechno může skončit. Byla jsem tenkrát hodně raněná manželovou nevěrou, byl to v podstatě do té doby první muž, kterého jsem poznala a nikdy jsem mu nebyla nevěrná...po té nevěře jsem si přestala hodně věřit a v té době potkala právě přítele.
Pan, píšeš, že se nemám nechat zahnat do kouta a nechat si ubližovat, jenže jsou věci, který ovlivnit nemůžu...prostě pokud se třeba přítel rozhodne manželovi vše o našem vztahu říct, těžko s tím něco zmůžu a pak už budu opravdu jen sklízet důsledky svýho jednání...
Milluna: něco podobnýho právě s přítelem zažívám...tak jak jsem byla dřív šťastná za každou chvilku s ním a na setkání se vždy moc těšila, nyní jsem často ráda, když zůstanu sama doma, mám klid, vyspím se..poslední dobou jsem hodně unavená, přijedu k večeru z práce, sotva se doma otočím a jedu k příteli, jdeme  pozdě spát, protože jak říká, chce si mě užít, když se nevidíme o víkendech, jenže já pak spím tři čtyři hodiny, druhý den jedu autem celkem hodně kilometrů do práce a  musím nějak fungovat, samozřejmě ani doma pak nestihnu nic udělat...je toho na mě hodně a ta únava pak přebije i to hezký.Dřív jsme chodili s přítelem sednout na kafe, na večeři, do kina, ale poslední dobou jsme jen pořád u něj doma, má psychicky náročnou práci, přijede domů až k večeru a je rád, že je doma a už nikam nemusí.

Baru - takže seš s milencem jen kvůli tomu,že se bojíš, že to manželovi vykváká?

Heli, občas mi to tak připadá, když to jen trošku přeženu...nemám čas jít s kamarádkou na kafe, na cvičení, podívat se po obchodech..asi mi to za to nestojí, ale prostě jsem to doposud nedokázala ukončit...mám s tím problém i v jiných oblastech života, hodně špatně druhým cokoli odmítám, snažím se každýmu vyhovět, pokud to jen trošku jde, nemám ráda konflikty...takže to je důvod a pak taky i ten strach, že přítel manželovi vše vykváká, jak napsala Dusička..a pak samozřejmě nechci ublížit příteli, vím že to ponese těžko, pořád ho mám ráda...ale je mi jasný, že toto je cesta do pekel, jak píše Míša...jen hodně pochybuju, že bysme s manželem ustáli provalení i té mé nevěry...na to ho znám už moc dobře.

Nic bych manželovi neříkala.
čas ukáže,jestli milenec něco řekne nebo ne. Podle mýho se bojíš zbytečně.
Rozsekni to.

nemám čas jít s kamarádkou na kafe, na cvičení, podívat se po obchodech
Proč? Abys byla s přítelem "jen pořád u něj doma", nešli jste ani "sednout na kafe, na večeři, do kina"?
Co ti, kromě tvé představy, že se zbavíš "strachu,že zůstanu úplně sama", dává?
hodně špatně druhým cokoli odmítám, snažím se každýmu vyhovět, pokud to jen trošku jde...
... až do totálního sebezničení.
a pak samozřejmě nechci ublížit příteli
A to ti nevadí, že on by ti bez mrknutí oka ublížil - třeba tím, že "manželovi vše vykváká"?
Jednak mi to z jeho strany přijde tak trochu jako vydírání... a druhak stejně nemáš jistotu, že to nepraskne jiným způsobem. Tohle je podle mě jen oddalování nevyhnutelného.

Baru71 napsal(a):

Jenže příteli to nedokážu říct,i jeho mám ráda,strašně mě to všechno mrzí,mám hrozné výčitky,strach že se všechno provalí a já zůstanu sama,asi bych si to zasloužila,vím,že manžel by mi to neodpustil a přítel to,že jsem mu lhala o svém vztahu k manželovi také ne...takže přes týden jsem s manželem a o víkendu s manželem a je mi hrozně.

Mne udrel do očí tento preklep v tvojom prvom príspevku. Si myslím, že ty si už rozhodnutá. Neviem, čo máš urobiť ty, to vieš najlepšie ty sama. Môžem napísať len to, čo by som cítila na tvojom mieste ja. No napr. mňa by zneistilo, že priateľ sa mi vyhráža, to by mi hneď začala blikať červená kontrolka, že je treba zatiahnuť za ručnú brzdu, lebo táto jazda by nedopadla dobre. Ja by som sa odhodlala na ten úplne prvý krok-rozchod s priateľom, lebo ostatné už sa začne valiť ako lavína aj samo. Stačí ten prvý krok. No po rozchode by som si s manželom sadla, v kľude porozprávala, čo je vo veci, snažila sa mu nejak priblížiť vlastné pocity, keď ti bol neverný, že to bol vlastne len skrat, lebo ti chýbalo niečo, čo ti on nedával. Nezachádzala by som do detailov. Že ste ustáli jeho neveru, tak by ste mohli aj tvoju. No a ak by to neustál, tak by som si povedala, čo ma nezabije, to ma posilní, život ide ďalej. Si dospelá, vieš sa o seba postarať a raz príde niekto (možno aj po čase manžel) do tvojej cesty, kto bude stáť za to.
Toť to môj hypotetický laický názor, zober si z toho, čo chceš, kľudne aj nič.

Děkuji všem za příspěvky...hodně o tom všem přemýšlím...jen jsem chtěla ještě objasnit jednu věc, která byla možná špatně pochopená...přítel mi nevyhrožoval, že pokud se rozejdeme, tak vše řekne mému manželovi, jen jsem psala, že se už dřív při řeči zmínil, že pokud mu někdo ublíží, tak má potřebu se mu pomstít, aby se cítil stejně mizerně jako on...a že jednou říkal, že mě bude buď hrozně milovat nebo hodně nenávidět...ale přímý vyhrožování to nebylo, to jen já mám obavy, že by to tak mohlo být...
Pandorraa napsala, že mě manžel svojí nevěrou znejistěl...ano, to je velká pravda...rozhodně v tom nebyla chuť něco manželovi oplácet stejnou mincí, ale hlavně ta moje nejistota, pocit osamění, protože manžel si našel práci mimo domov a já byla přes týden sama a týrala se myšlenkama, co asi manžel dělá, aby se to neopakovalo...a pak se objevil přítel, který byl úplně jiný než manžel...chtěl se mnou být co nejvíc, byl pozorný, vnímavý, bylo to samozřejmě i tom milování a blízkosti...manžel neměl potřebu mě obejmout, pohlazení a polibky pro něj takřka neexistovaly, milování tak dvakrát do měsíce...to jen na vysvětlenou, když se Hela ptala, co mi ten vztah s přítelem dává...pak taky podobný hodnoty, splavná komunikace, je hodně inteligentní, pracovitý..prostě mi s ním je dobře.
Jenže pak se člověk vrátí do reality, jako jsou dvě děti studující na VŠ,  práce, bydlení...přítel by vlastně naším dalším společným vztahem neztratil nic, vše by zůstalo při starém...má dům, který opravuje a odkud by se nechtěl nikdy odstěhovat, jak sám řekl...představoval by si, že budeme každý bydlet tam kde jsme a bude to vztah o dvou domácnostech a vzájemné pomoci nebo by rád, kdybych se já později přestěhovala k němu...ale co moje děti, i když jsou velké, potřebují mít nějaký domov a zázemí a u něj by to šlo těžko, měla bych problémy s dojížděním do práce, navíc mám starší rodiče, kteří potřebují už častěji moji pomoc a měla bych to k nim daleko...a pak hlavně to, že ani po tom všem mi není manžel lhostejný...je toho strašně moc, co se ve mě bije...prostě mám strach, abych se rozhodla dobře a ublížila co nejmíň lidem...a nejsem malá holka, a vím, že takové to zamilování časem vyprchá a pak je to zase o jiných hodnotách...vím, že to, jak teď žiju, není do budoucna udržitelný a hlavně mě to celý trápí a ničí...a dobře vím, jak píše Pan, že sebedůvěru musím najít v sobě a ne skrze jiné muže...v tom mám asi ten největší problém.