|
29. dubna : Máte chuť na rychlý moučník ke kávě či čaji? Jablková buchta se skořicí. |
|
|
Ahoj!
Nechci tady plakat a ztěžovat si jak mě opustil a tak dále a tak dále...........chtěla bych vás ale jen poprosit o nějaké zkušenosti a rady jak se dá zvládnout rozchod v mém případě ze strany partnera a po šesti letech. Nejsem žádné ořezávátko a je mi 26 let, ale kdo to zná ví, že tohle člověka prostě dostane. Zvlášť když stále neznám důvod proč to ukončil a stále mi píše a jeho sms se zdají být plné stesku který se snaží zakrýt pod záminkou zeptání se na počasí nebo na to jak má co udělat, nebo poslat.
Přestěhovala jsem se za ním před šesti lety z Prahy do Olomouce a od té doby žijeme spolu.
Vše jsme spolu vybudovali sami a dokonce jsme téměř na konci rekonstrukce našeho bydlen. přemýšlel i o rodině, hrozně chtěl prcka.
Ale je to pracant a stal se z něj workoholik - já chodím také do práce a i přes to že pracuje doma, téměř jsme se míjeli. nebyl čas na initimnosti - a před měsícem prostě z ničeho nic ukončil šest dost pevných let.
Já musím začít znovu, najít byt a pokusit se naučit se žít sama a odprostit se od něj a od toho co jsem doted milovala.
Plácám se v tom ale chtěla bych poprosit jestli někdo zažil podobné o radu jak se to dá zvládnout a nemyslet na to co když najde jinou, ona bude spát na mém místě, bude se mazlit s naším psem a tak dál a tak dál. Určitě to znáte.
a pak ty myšlenky že je mi už 26 a tikají mi hodiny a nikoho jinýho nechci vždy´t bych za něj i život položila........je to dost velkej myšlenkovej masakr........co na to platí????
Děkuju
Není tady
Chuchyna napsal(a):
Ahoj!
Nechci tady plakat a ztěžovat si jak mě opustil a tak dále a tak dále...........chtěla bych vás ale jen poprosit o nějaké zkušenosti a rady jak se dá zvládnout rozchod v mém případě ze strany partnera a po šesti letech. Nejsem žádné ořezávátko a je mi 26 let, ale kdo to zná ví, že tohle člověka prostě dostane. Zvlášť když stále neznám důvod proč to ukončil a stále mi píše a jeho sms se zdají být plné stesku který se snaží zakrýt pod záminkou zeptání se na počasí nebo na to jak má co udělat, nebo poslat.
Přestěhovala jsem se za ním před šesti lety z Prahy do Olomouce a od té doby žijeme spolu.
Vše jsme spolu vybudovali sami a dokonce jsme téměř na konci rekonstrukce našeho bydlen. přemýšlel i o rodině, hrozně chtěl prcka.
Ale je to pracant a stal se z něj workoholik - já chodím také do práce a i přes to že pracuje doma, téměř jsme se míjeli. nebyl čas na initimnosti - a před měsícem prostě z ničeho nic ukončil šest dost pevných let.
Já musím začít znovu, najít byt a pokusit se naučit se žít sama a odprostit se od něj a od toho co jsem doted milovala.
Plácám se v tom ale chtěla bych poprosit jestli někdo zažil podobné o radu jak se to dá zvládnout a nemyslet na to co když najde jinou, ona bude spát na mém místě, bude se mazlit s naším psem a tak dál a tak dál. Určitě to znáte.
a pak ty myšlenky že je mi už 26 a tikají mi hodiny a nikoho jinýho nechci vždy´t bych za něj i život položila........je to dost velkej myšlenkovej masakr........co na to platí????
Děkuju
v každém případě bych ukončila veškerou korespondenci , přestala číst jeho SMS.
Našla si nějakého koníčka a chodila mezi lidi ( i když se člověku moc nechce). nebránila bych se smutku a pláči.
Někde tu je...
Začala bych tím, že bych se porozhlídla po nějakém bydlení a pustila se do zařizování - pěkně vymalovat, přizpůsobit si to tak, jak se to líbí Tobě. Pak určitě pomáhá, když se budeš věnovat sama sobě - tzn. cvičení, procházky, koupele s bylinkama, prostě co víš, že Ti dělá dobře. Snažila bych se zaměřit sama na sebe. Je taky fajn to ze sebe dostat - ať už tím cvičením nebo popít s kamarádkou... Co si pořídit domácího mazlíčka? Mně osobně v podobné situaci pomohl pejsek. Je to sice starost, ale myslím, že to mnohonásobě vynahradí :-) Prvních pár dní, to určitě nebude lehký, ale zkus nereagovat na sms. Zkus si žít teď svůj život, buď trochu sobec :-)
Není tady
Bolest ze ztráty milovaného čloběka se nedá překonat, ale odžít...
Podle psychologů je 7 fázích smutku a lidé pohybují prostřednictvím těchto fázích odlišným způsobem. Kromě toho stádia jsou vidět více či méně postupně v lidech, kteří procházejí procesem truchlení. Etapy jsou šok, popření, viny, strach, hněv, deprese a nakonec přijetí.
A jelikož různí lidé reagují různě dlouho/krátce, záleží jen na tobě, jak si to "odžiješ".
Ale čtení SMS a přemýšlení, co kdyby, v posunutí dopředu fakt nepomáhá.
Není tady
Nechať udalostiam a smútku priebeh... nebrániť sa. Neuťahovať sa do samoty, ale nechať si aj čas a priestor vyplakať sa. A ak sa to po roku nezlepší, tak asi len vyhľadať odborníka. 
Inak, ak sa dá, odporúčam na čas úplne zmeniť prostredie a vybrať sa trebárs študovať alebo pracovať do zahraničia, na opačný koniec republiky - čo si ale nie každý môže dovoliť.
Není tady
Moc děkuju všem za reakce.
Dnes se mi podařilo najít byt který se dá finančně utáhnout a stěhuji se koncem srpna. Do té doby budu přespávat u kamarádky. O pejskovi jsem přemýšlela, ale má to háček , že jsme spolu jednoho měli, já ho tam musím nechat a bojím se že bych se snažila srovnávat a hledat povahu kterou by ten nový neměl.
Budu se snažit nevymývat si mozek myšlenkama na mou náhradnici, ale musím přiznat že je to fakt dost velká životní zkouška. Bolí to jako čert.
Díky všem za názor. A držte mi palečky
Není tady
Držím palce, ať v tom nakonec najdeš něco pozitivního pro sebe, třeba nějaký nový životní směr a ať to rychle odbolí. Zvládneš to!
Není tady
Chuchyna napsal(a):
Moc děkuju všem za reakce.
Budu se snažit nevymývat si mozek myšlenkama na mou náhradnici, ale musím přiznat že je to fakt dost velká životní zkouška. Bolí to jako čert.
Díky všem za názor. A držte mi palečky
Proč tam pejska musíš nechat,copak tvému partnerovi nestačí to,že tě nahradil jinou-musí mít opravdu všechno?Nebo tomu brání nějaká praktická stránka věci?A co to je za rasu?
Není tady
